pátek 27. prosince 2013

Pavoučí kousnutí - 21. kapitola




Cestou k východu jsem z kapsy vytáhla telefon a prozvonila Finna.

„Jo?“ ozvalo se přes rámus z klubu.

„Carlyle je na odchodu,“ řekla jsem.

„Já vím,“ odpověděl Finn. „Stephenson už je venku ze dveří. Chuckie C. právě řeší svůj účet. Vypadá to, že se mu na něm něco nelíbí. Zatímco jste byli na výzvědách, vzal jsem si na starost Carlylovo auto. Má takové roztomilé malé červené BMW. Parkuje na západní straně budovy asi tři řady od nás.“

Ůsměv mi zvlnil rty. „Perfektní. Ještě chvíli se drž za ním. Já s detektivem to půjdeme obhlédnout.“



Oba jsme zavěsili. S Donovanem Cainem po pravici jsme se propletli davem k východu. Noční vzduch byl chladný. Po tlačenici v klubu mě přivítal mě svěžím polibkem do tváře.

„Tudy,“ řekla jsem.

Detektiv se mnou srovnal krok. Už trochu potlačil vztek, který se v něm rozhořel, když poslouchal Stephensona, ale ústa měl pořád pevně semknutá v tvrdou rozhodnou linku.

Sáhl rukou dozadu a zpoza opasku vytáhl pistoli. „Jak to chceš udělat?“

„Tu zbraň nebudeš potřebovat, detektive. Držte se s Finnem vzadu,“ odpověděla jsem. Přiblížím se ke Carlylovi a zneškodním ho. Kdyby se náhodou přihodilo něco nepředvídatelného, tak uvidí jenom mě.“

Donovan přikývl. „Fajn.“

BMW parkovalo přesně tam, kde Finn říkal. Přehlédnout ho šlo jen těžko, na poznávací značce měl vyvedeno CHUCKEC. Donovan se ztratil ve stínech za autem pár stop vzadu. Já jsem vklouzla za SUV vedle, odkud jsem měla na BMW dobrý výhled.

Už byla skoro půlnoc a teplota vzduchu spadla hodně dolů. Hudba se z klubu valila v pulzujících vlnách a od betonu pod mýma nohama zněl šepot o drogách, sexu a rokenrolu. Venku postávalo jen pár kuřáků, asi dvě stě stop opodál si plnili plíce bůh ví čím. Kromě nich bylo parkoviště prázdné. Všichni byli ještě vevnitř a užívali si večera.

V dlani jsem svírala nůž a duchu odpočítávala vteřiny. Deset, dvacet, čtyřicet…

O dvě minuty později se Charles Carlyle vynořil zpoza rohu budovy. Kráčel rychlým, cílevědomým krokem. Sebejistě, jako někdo, kdo má vše pod kontrolou. Někdo, komu leží svět u nohou. Jen zběžně se rozhlédl kolem, jako každý když má v noci projít přes tmavé prostranství.

Neviděl mě. Nikdy mě neviděli, dokud nebylo příliš pozdě. Usmála jsem se, Ubohý Chuck. Skoro mi ho bylo líto. Dokud jsem si nevzpomněla na Fletchera.

Dívala jsem se, ale Finna jsem za upírem nezahlédla. Finn, když se soustředil, tak se uměl ztratit ve stínech skoro tak dobře jako já.

Carlyle se přibližoval. Minul auto, za kterým se schovával Donovan Caine. Upír si tiše hvízdal a v ruce si pohupoval klíči od auta. Zmáčkl tlačítko a světla BMW zablikala, vypnul se alarm a odemkly se dveře. Přišel můj čas.

Po špičkách jsem vyšla zpoza sousedního auta a přiblížila se k Carlylovi. Upír právě zahákl prsty za kliku od dveří a chystal se otevřít, když jsem na něj promluvila.

„Promiň, drahoušku,“ zašveholila jsem. „Nemáš oheň? Někam jsem založila zapalovač. Na té zatracené minisukni nejsou žádné kapsy.“

Carlyle se obrátil za zvukem mého hlasu a na tvář nasadil úsměv. Zrychlila jsem krok, abych se k němu dostala blíž. Nevypadala jsem tak, jak čekal. Ztuhnul podezřením.

„Kdo k čertu jsi---“

Možná bych byla trochu zneklidněná, kdybych zrovna nepoužila rukojeť nože k jeho omráčení. Upír jen zamrkal, pak se mu protočily panenky a sesunul se obličejem dolů na beton. Zprava se vynořil Donovan Caine a zleva Finn.

„Do toho.“ Předklonila jsem se a chytila upíra v podpaždí. „Pomozte mi to krvežíznivého bastarda dostat do kufru.“

O hodinu později jsem Charlesu Carlylovi chrstla do obličeje sklenici vody. Studená sprška přivedla upíra k vědomí. Ještě jsem mu přidala dvě pořádné facky. Pálení v dlani mi přineslo aspoň malou satisfakci. Konečně jsem něco udělala kvůli Fletcherově smrti, převzala jsem iniciativu, místo abych jen čekala, co se bude dít.

„Vzbuď se, Chucku,“ řekla jsem. „Je čas vstávat a nakopat ti koule.“

Upír párkrát zamrkal, než se mu podařilo zaostřit na mě a na okolí. Poté co jsme Chucka naložili do kufru kradeného auta, namířili jsme si to k němu domů na jedno předměstí Severního města, na adresu, kterou vyhrabal Finn při svém pátrání. Pěkné místo. Rozlehlý mezonetový dům s bazénem vzadu. Být výkonným viceprezidentem Halo Industries, třeba jen na papíře, se vyplácelo víc, než jsem si představovala. Stejně tak být pravou rukou živlu Vzduchu.

Společně s Finnem a Donovanem jsme odtáhli Carlyla do domu. Teď jsme byli v něčem, čemu by se dalo říkat herna – místnost s obří plazmovou obrazovkou na jedné ze stěn, v rohu kulečníkový stůl. Všude stohy pornografických časopisů a prázdné láhve od piva. Jediná hezká věc v místnosti byl kamenný krb u zadní stěny.

Donovan Caine připoutal upíra k židli, kterou jsme postavili doprostřed pokoje, policejními pouty.

Carlyle přejel očima ze mě na oba muže stojící opodál, potom znovu na mě a na nůž, který jsem držela v ruce. „Do prdele.“ Vyšlo z něho.

„Hned pozná, jak na tom je. To se mi líbí.“

Cítila jsem na sobě nevrlé oči Donovana Caina, ale neotočila jsem se. Místo toho jsem přešla přes místnost a hrála jsem si přitom s nožem tak, aby se světlo odráželo Carlylovi do očí. Čas začít hrát hry.

„Máš to tu pěkné, Chucku. Moc pěkné. To sis vybíral sám? Nebo snad živel Vzduchu?“

Upír se na mě opatrně podíval. „Co chceš?“

Usmála jsem se a držela jeho pohled, dokud jsem si nebyla jistá, že zaznamenal chlad a tvrdost v mých šedých očích.

Carlyle si možná o sobě myslel, že je tvrďák, ale poznal, když prohrál. Tvář se mu v panice stáhlaa svaly na pažích, diskrétně schované pod oblekem, se mu napjaly, když zkoušel pevnost pout. Nemusel se obtěžovat. Dnes večer nikam nepůjde. Maximálně pod zem.

„Jen pro případ, kdybys nevěděl, s kým máš tu čest, Chucku, dovol, abych se představila. Jsem Pavouk. Nájemný vrah, kterému jste ty a tvoje šéfová slíbili zaplatit za vraždu Gordona Gilese, a pak jste na něj ušili boudu. Jsem si jistá, že mé společníky znáš.“

Finn na něj vycenil zuby v grimase skoro stejně hrozivé, jako byl můj úsměv. Upír usoudil, že u něj se sympatií nedočká a obrátil se k Donovanu Cainovi, aby zjistil, jestli u něj nenajde zastání. Detektiv si ale překřížil paže na prsou a nasadil bezvýrazný policajtský obličej.

„Musíš být velmi zaměstnaný muž, Chucku. Pracovat pro živel Vzduchu, narafičit na mě falešné obvinění, poslat svoje muže unést a zbít Finna, další tady na detektiva. A já jsem pořád nechápala proč – dokud jsem dnes večer v Nothern Aggression nevyslechla tvůj rozhovor s Wayne Stephensonem.“ Zamlaskala jsem jazykem. „Víš, má pravdu. Ta děvka je šílená, jestli si myslí, že sesadí Mab Monroeovou z trůnu Ashlandské královny.“

Carlyle mlčel. Ale v jeho očích jsem mohla číst souhlas.

„Ale to ty, Chucku dobře víš. Víš, že to pro ni nedopadne dobře, a udělal jsi nějaké opatření na svou ochranu.“

Upír přivřel oči. Překonal prvotní paniku, když zjistil, že ho nezabiju hned. „Co chceš?“ Zeptal se o něco silnějším hlasem.

Opřela jsem se rukama po stranách tak, abych s ním měla oči na stejné úrovni. „Flash disk. Chci ten flash disk. Ten, na který Gordon Giles uložil informace o zpronevěře v Halo Industries. Ten, po kterém tak prahne tvoje šéfová. To je ta tvoje pojistka, Chucku, že je to tak? Když začne živel moc bláznit, ty jen jednoduše pošleš Mab Monroeové potřebné informace a ona už tě ochrání.“

Carlyle neodpovídal, ale cukání v jeho tváři mi všechno potvrdilo. Měl ještě trochu zapracovat na pokerovém obličeji.

„Má ten disk?“ Zeptal se Donovan Caine. „Jsi si jistá?“

„Jsem si jistá,“ odpověděla jsem, aniž bych od upíra odvrátila pohled. „Řekni mi, Chucku, kde ho máš? Hned.“ Carlyle uhýbal pohledem, jak se snažil vymyslet přijatelnou lež. Jazykem si navlhčil rty. „Řekněme, že máš pravdu, dejme tomu, že…jsem ten disk našel mezi věcmi Gordona Gilese, když jsem to u něj prohledával. Co za to, když ti ho dám?“

„Umřeš rychle. Bez mučení. To je všechno, co dostaneš.“

Pohrdavě si odfrkl. „To není zrovna moc.“

Pokrčila jsem rameny. „Záleží na tom, jak moc rád máš bolest. Přejela jsem palcem přes ostří nože, pak jsem mu ho přiložila k tváři a přitlačila ke kůži, jen tak aby pocítil chladný kov.

Carlyle se nejistě zasmál. „Na to nemáš koule..“

Řízla jsem ho.

Vyryla jsem nožem brázdu od jedné čelisti přes krk až k druhé. Ocel neproťala tepnu, ale nůž šel dost hluboko na to, aby to opravdu cítil. Krev z otevřené rány kapala jako karmínové slzy na jeho proužkovaný oblek. Trochu jsem zvýšila sázku ve hře, kterou jsme spolu hráli.

Carlyle mě překvapil. Nezačal kňučet, ani žebrat o milost. Místo toho potlačil výkřik, ze rtů mu vyklouzly zažloutlé špičáky a trochu pohnul očima. Zamračila jsem se a uvažovala, proč se dívá někam bokem, místo na můj nůž. Že bych vyděsila málo? V tuhle chvíli pro něj mohlo být jen málo věcí důležitějších, než krev kapající z jeho krku. Žalostně málo. Sledovala jsem jeho pohled až ke kamennému krbu. Hmm. Očistila jsem si nůž o jeho kalhoty a odstoupila jsem od něj. Carlyle upřeně hleděl na krbovou římsu.

„Do prdele,“ zamumlal za mnou Donovan Caine s pohledem upřeným na krvácejícího upíra. „Musela jsi ho říznout tak hluboko? Chceme z něho dostat odpovědi, ne krev.“

„Sotva jsem ho škrábla. Je naživu. Chvilku na něj dohlédni.“ Řekla jsem směrem k detektivovi.

Caine na mě chvíli hleděl, ale pak kývl a stoupnul si před upíra. Finn šel za mnou ke krbu.

„Co to děláš, Gin?“ Potichu se zeptal.

„Mám takové tušení.“

Přejela jsem prsty po kamenné krbové římse. Carlyle vzadu za mnou vydával nespokojené zvuky, ale nevšímala jsem si ho. Naslouchala jsem. Zkoušela jsem zachytit jakýkoliv náznak porušení kamene, cokoliv neobvyklého. Důvod, proč sem zalétl Carlylův pohled. Chtěla jsem to vědět, ale kámen vibroval jen tlumeně. Stejně jako já, upír nepobýval v domě dost často na to, aby tam po něm zůstal nějaký otisk.

Najednou jsem něco zaslechla. Něco v kameni bylo. Lišácký tón zadostiučinění. Očekávání. Pýcha. Dychtivost. Vycházely zevnitř krbu.

Pozorně jsem naslouchala kameni a opatrně prozkoumávala prsty kamennou desku. Krb byl krásný, skvěle zkonstruovaný z perfektně sedících desek z modrého a šedého říčního kamene, které tvořily elegantní oblouk. Lícování bylo přesné, téměř neviditelné. Takové dokonalosti se dalo dosáhnout pouze za pomoci magie. Trvalo mi jen pár vteřin najít runy umístěné v rozích na spodní straně římsy. Malá pyramida ze tří cihliček – značka stavitele. Zachytila jsem tenký pramínek magie proudící maltou mezi cihlami. Kameny byly mezi živly nejvzácnější, takže mě vždycky překvapilo, když jsem na někoho dalšího narazila, viděla jeho práci a cítila jeho moc.

Zkoncentrovala jsem se, zaposlouchala se do kamene a zkoušela v kamenných vibracích zachytit zdroj síly.

Všimla jsem si, že jedna cihla byla trochu lehčí a hladší než ty ostatní, jako by se jí někdo opakovaně dotýkal, hladil si ji pro štěstí – anebo otvíral tajnou přihrádku. Kámen byl pod mými pátrajícími prsty hladký a chladný. Tady. Malý kovový knoflík na spodní straně. Zmáčkla jsem ho. Něco vevnitř cvaklo, kámen se pohnul a odhalil malý prostor velikosti bezpečnostní schránky.

„Něco mám.“ Řekla jsem.

„Co?“ Finn mi zkoušel nahlídnout přes rameno.

Podívala jsem se dovnitř. Vevnitř ležela modrá složka s vytištěným logem Halo Industries a malý flash disk. Taky pár fotek nahého Gordona Gilese v různých delikátních situacích s prostitutkami, z nichž většina měla přívěšky se srdcem probodeným šípem. Šlapky byly černé, bílé, hispánky, lidské ženy i upírky. Prohrábla jsem obrázky. Biče, masky, kůže. Gilesova záliba v prostitutkách byla o něco všestranější, než jsem podle Fletcherovy složky čekala. Otočila jsem jednu fotku na stranu - a taky pružnější.

„Co jsi našla?“ Dorážel Finn.

„Jackpot.“

Zvedla jsem flash disk, ukázala ho Finnovi a Cainovi a pak ho zastrčila do kapsy u kalhot. Složku a fotky jsem podala Finnovi.

Finn si je letmo prohlédl a zahvízdal. „Gordon to měl rád tvrdě. Koukni, detektive.“

Donovan Caine přešel od upíra k nám. Najednou mu za zády něco zapraskalo a ve vzduchu jsem ucítila závan magie.

V tom se upír pohnul.

18 komentářů:

  1. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  2. Můžu se zeptat, kde stahujete anglické knížky?

    OdpovědětVymazat
  3. ďakujem za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji za překlad

    OdpovědětVymazat
  5. vďaka a už nedočkavo sa teším na pokračovanie.

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji za překlad, už se těším na pokračování.

    OdpovědětVymazat
  8. Ďakujem za preklad! Táto kniha ma veľmi chytila, mám rada urban fantasy a už dávno som nečítala žiadnu dobrú v tomto žánri :)

    OdpovědětVymazat
  9. Díky moc za překlad :-D

    OdpovědětVymazat