úterý 24. prosince 2013

Pavoučí kousnutí - 20. kapitola

Máme tady pro vás malý vánoční dáreček v podobě kapitolky navíc, tak snad si ji užijete :)



Finn volal, což znamenalo, že je konec s našimi plány na večer. Zatracený Charles Carlyle. Nezáleželo na tom, jak moc jsme se s Donovanem Cainem navzájem chtěli, stopování nepřítele a odhalení totožnosti živlu Vzduchu mělo přednost.

Povzdechla jsem si. „Je mi líto, detektive, povinnosti volají.“

„Já vím,“ odpověděl chraplavým hlasem. „Cítil jsem na stehně, jak ti vibruje telefon.“

Naše pohledy se střetly. Z detektivových očí pořád sálala touha, ale současně s ní tam bylo i něco jiného – úleva. Ta emoce mě udivila. Úlevu nad čím? Že sexem se mnou nezradí památku svého parťáka? To si tu svou morálku nemůže aspoň pro jednou odpustit? Nebo má strach, že se mu to mohlo zalíbit a že by chtěl pokračovat?

Můj telefon pořád vibroval. Vyklouzal jsem z detektivova náručí, vytáhla z kapsy telefon a přijala hovor.

„Co se děje, Finne?“


„Carlyle právě přišel, jen pro případ, že by tě to zajímalo.“ Ozval se Finn. „Nebo bys radši ojela našeho milého detektiva?“

Přejela jsem pohledem přes klub. Chvíli mi to trvalo, než jsem Charlese Carlyla, známého též jako Chuckie C, v davu objevila. Když už se mi to ale podařilo, bylo velmi snadné ho sledovat. Malý, sporý upír v černém obleku s bílým proužkem a bílými knoflíky. Pod blikajícími světly v klubu proužky jasně zářily. Bylo to lepší než GPS. Na holé hlavě měl černý plstěný klobouk. Měl s sebou jako doprovod dvě dívky, které do něj byly zavěšené. Obě měly klubové přívěsky – profesionálky. Chuckie C dnes čas rozhodně neztrácel. Zamířil přímo k obrovi, který hlídal vchod k soukromým místnostem. Něco mu řekl, ten po chvíli ustoupil a Carlyle s dívkami vešli dovnitř.

„Kde jsi?“ Zeptala jsem se Finna.

„Jsem s Roslyn v jednom z boxů vedle vchodu do soukromých místností.“

Našla jsem očima ty dva, nalepené na sobě, stejně jako jsme byli před chvílí já s Donovanem Cainem. „Zůstaň tam, za chvíli jsme u tebe.“

Ukončila jsem hovor a otočila se k detektivovi. „Carlyle je tady, jdeme.“

****

Opustili jsme bar a protlačili se davem k Roslyn a Finnovi. Upírka měla jednu ruku pod stolem. Podle úsměvu na Finnově tváři Roslyn upevňovala i něco jiného než jen Finnovo ego. Když si nás všimla, vstala a upravila si sukni. Chvíli zírala na blýskavé třešně z flitrů na mém černém tričku.

„Třešničky, roztomilé,“ řekla.

Ušklíbla jsem se.

„Pojďte se mnou.“ Roslyn ukázala ke dveřím dozadu, kam hosté neměli přístup.

„Zůstaň tady a dávej pozor,“ řekla jsem Finnovi. „Carlyle by tu mohl mít nějaké přátele.“

„Jistě. Stejně mám trochu žízeň.“ Finn se pomalu zvedl a zamířil směrem k baru.

Já jsem se vydala za Roslyn, která už otvírala dveře potažené červeným sametem. Vedly do úzké chodby, táhnoucí se oběma směry podél celého klubu.

„Tudy", řekla a zabočila doleva.

Následovali jsme ji chodbou. Po obou stranách chodby byly různé místnosti. Kanceláře s počítači a tiskárnami, toalety a koupelny pro zaměstnance, odpočívárny s kávovary a automaty na sladkosti, některé z dveří byly zamčené na velké kovové visací zámky. Obchodní zázemí nočního klubu. Zdi byly pokryté namísto červeného, černým sametem, který ladil s kobercem na podlaze.

Roslyn párkrát zabočila a vedla nás stále hlouběji, jakoby do králičí nory. Každá další chodba byla užší a tmavší než ta předchozí, dokud jsme neskončili u jedné, kterou se dalo stěží projít. Stěny chodby už nebyly pokryté sametem, ale tvořily ji tmavé posouvací panely. Připomínaly mi staromódní dveře s okýnky.

Roslyn zůstala stát na kraji a obrátila k nám bezvýrazný pohled. „Carlyle je v třetí místnosti napravo. Máte třicet minut, než přijde jeden z vyhazovačů zkontrolovat děvčata. Do té doby buďte pryč.“

Přikývla jsem. Upírka na mě ještě chvíli hleděla, pak se obrátila k odchodu a její podpatky nám zaklapaly na rozloučenou.

„Jdeme,“ zašeptala jsem „Pojďme se podívat, co náš kamarád Chuckie C. dělá.“

Donovan se za mnou vmáčkl do chodby ke správnému okénku. Podíval se na mě. Přikývla jsem a co nejpomaleji a nejtišeji jsem odsunula panel stranou. Objevil se úzký horizontální otvor zhruba ve výšce očí, tak akorát pro dva pozorovatele.

Donovan i já jsme přiblížili hlavy k otvoru. Uviděli jsme malou místnost s pohodlným gaučem a stolem s židlemi na jedné straně, a s barem, přímo pod námi na straně druhé. Ze stropu visela diskokoule, která metala po celé místnosti záblesky světla.

Charles Carlyle rozhodně neplýtval časem. Jedna z dívek měla zabořenou hlavu v jeho rozkroku, zatímco on šmátral rukou druhé dívce pod sukní a jazykem prozkoumával její krk. Z místnosti se na nás vyvalilo chroptění a mlaskavé zvuky, sem tam i zasténání některé z dívek. Byly to profesionálky. Kdybych si tím nebyla jistá, možná bych jim uvěřila, že si to užívají.

Donovan Caine se vedle mě ošil. Bezpochyby přemýšlel o tom, co se mezi námi událo u baru. Věčná škoda, že jsme to nemohli dokončit.

Scéna vevnitř pokračovala ještě pár minut, než se Carlyle udělal. Prostitutka, která před ním klečela si otřela ústa, protáhla se a přisedla si k němu na gauč. Obě začaly žvatlat nesmysly o tom, jaký je pašák, a jak si jedině s ním si práci užívají. Rty se mi zvlnily. Nejvtipnější řeči, jaké jsem ten večer slyšela.

Carlyle si ještě chvíli užíval lichotky, pak děvčata poplácal po zadku a zapnul si zip na kalhotách. „Vypadněte, za chvíli čekám společnost.“

Společnost? To znělo slibně. Carlyle podělil děvčata několika bankovkami, ty si je zastrčily za podprsenky, poslaly mu pár vzdušných polibků a vyšly z místnosti ven. Chuckie C. vydal spokojený zvuk, vstal, upravil si kalhoty. Doufala jsem, že si to dnes večer ten bastard užil. Postarám se o to, aby to bylo naposled.

Postavil se čelem ke zdi, za kterou jsme ho s Donovanem Cainem sledovali. Na chvíli jsem byla přesvědčená, že si nás musel všimnout. Ale on se jen natáhl pro láhev whisky a nalil si do hranaté skleničky pořádného panáka. Upíjel. Byl tak blízko, že bych ho mohla skrze otvor jedním ze svých nožů oholit. Ta chvíle jistě brzy přijde.

Carlyle polkl první doušek whisky, když se dveře otevřely a do místnosti vstoupil nějaký muž. Carlyle mi blokoval výhled, takže jsem viděla jen, že je to obr s prošedivělými vlasy a obtloustlou postavou.

„Dal sis na čas,“ řekl Carlyle.

„Omlouvám se,“ odpověděl obr. „Někteří z nás mají napilno.“

Donovan Caine vedle mě ztuhnul. Protože hlas, který zazněl, patřil jeho šéfovi, kapitánu Stephensonovi.

„Co budeš pít?“ Zeptal se Carlyle.

„Whisky a velkou.“

Carlyle mu nalil panáka. Stephenson se posadil ke stolu a Carlyle k němu přes stůl přisunul sklenici. Obr do sebe obsah sklenice hodil, jako by to byla voda, a natáhl se po láhvi. Pil jako obr nebo trpaslík. Člověk ani upír by s ním krok neudrželi.

„Říkal jsem ti už do telefonu, že osobní setkání není dobrý nápad.“ Poznamenal Stephenson, zatímco si naléval další pití.

„Pořád mám někoho za zadkem kvůli Gilesově smrti. Víš, že byl osobním přítelem starosty? Spolužák, nebo něco takového. Ten nabubřelý idiot mi volá dvakrát denně.“

Carlyle se posadil na protější židli. „A já jsem ti říkal, že šéfová chce mít přehled. Chce hlášení přímo od tebe.“

Stephensonovy oči zabloudily ke dveřím. „Nepřijde sem, že ne? Už tak dost riskuju setkáním s tebou. Jestli se tu ukáže---“

„Neboj,“ řekl Carlyle. „Tohle místo je dokonale anonymní. Nikdo se nestará, s kým tu jsi, jak dlouho tu jsi, ani co tu děláš. Stačí, když zaplatíš účet. A co se týče živlu, má dnes večer na háčku jinou rybu, tak poslala mě. O svou kůži se bát nemusíš, aspoň prozatím.“

Stephenson vytáhl z náprsní kapsy velký bílý kapesník a osušil si čelo. Pach jeho potu jsem ucítila přes celou místnost. „Kéž bych se do toho nikdy nezapletl.“

„Nezapletl by ses do toho, kdybys nechal na pokoji kamarádky svojí desetileté dcery,“ Carlyle mluvil lehkým, konverzačním tónem, jakoby se bavili o počasí. Donovan Caine vydal tichý hrdelní zvuk. Takový, jaký se ozývá před tím, než vlk skočí po své kořisti. Zaťal ruce v pěst a přes sevřené čelisti bylo slyšet skřípání zubů. Tak Stephenson byl pedofil. Takže zaangažovat ho, muselo být pro živel Vzduchu víc než snadné. Stačila jedna malá fotka kapitána s nějakou holčičkou.

„A co ta nájemná vražedkyně?“ Zeptal se Carlyle. „Víme o ní něco?“

Stephenson do sebe hodil dalšího panáka. „Ta děvka je jako duch. Nikdo z mých práskačů neví co je zač, ani jak vypadá. Na tu skicu taky žádné ohlasy. Začínám si myslet, že si Caine ten popis co nám dal, jednoduše vymyslel. Asi se už vypařila. Pryč z města, pryč ze scény.“

Carlyle zpracovával informace. „A co syn toho staříka? Ten bankéř?“

Stephenson pokrčil rameny. Finnegan Lane v bance řekl, že si bere dovolenou, protože je zdrcený ze smrti svého otce. Už bude taky v tahu.“

„A co Caine? Detektiv se taky ještě neukázal?“

Stephenson si znovu osušil čelo. „Ne, nemůžu zjistit, kde ten hajzl je. Není takový idiot, aby se vrátil domů. V práci se neohlásil a nikdo z jeho kamarádů ho neviděl. Myslím, že je ještě v Ashlandu. Nemá dost prostředků, aby mohl zmizet jako Lane.“

Carlyle se předklonil a upřel na obra tvrdý pohled. „Měl bys detektiva najít. Musíme ho zneškodnit než přijde věci na kloub. Šéfová chce, abys ho našel – před deseti minutami bylo pozdě. Ukážu ti fotku, jak skončil ten stařík. Jen abys věděl, jak dopadneš, když nebude po jejím.

Stephenson do sebe kopl další whisky. Zřejmě po ní našel páteř, protože vrátil upírovi jeho upřený pohled. „Zavolal jsem Cainovi přesně, jak jsi chtěl. Kdyby to tvoji lidi nezpackali, nemuseli jsme si už s Cainem dělat starosti. A já bych se nemusel bát, že mě tvoje šéfová přijde zabít. A mimochodem tebe taky, je ti to doufám jasné. Hned jak usoudí, že už pro ni nejsi k užitečný. Je to šílená děvka. To si opravdu ještě nikdo nevšiml, co dělá? Nikdo z těch chytráků, které najala? Že si v organizaci Mab Monroeové buduje vlastní soukromou společnost?“

„Nikdo o ničem neměl tušení, dokud se v tom nezačal vrtat Gordon Giles.“ Odpověděl Carlyle.

Přivřela jsem oči. Tak tohle je za tím. Živel Vzduchu odčerpává peníze z Halo Industries a snaží se oslabit kontrolu Mab Monroeové nad městem. Vytvořit si skupinu příznivců, kteří jí proti Mab pomůžou. Gordon Giles věděl o zpronevěře a šel s tím na policii. Kvůli tomu zemřel. Živel Vzduchu nemohla připustit, aby jí Mab vzala vítr z plachet dřív, než bude připravená vyrazit proti ní. Jenže pokud by Gilese jednoduše zabila, obrátilo by to k němu pozornost, mohla by vyjít najevo jeho odhalení, a to by varovalo Mab Monroeovou. Proto mě najala, abych za ní udělala špinavou práci a zároveň se příhodně stala vraždící, zhrzenou, mrtvou přítelkyní.

Stephenson měl pravdu. Ta děvka byla dost šílená na to, aby zkusila od Mab Monroeové převzít kontrolu nad městem. Ale pokud chce odstavit Mab, musí se napřed zaměřit na její poskoky. Ten právník, Jonah McAllister nemusí představovat velký problém, přestože má ochranku. Ale Mabiin vymahač, Elliot Slater, to by mohl být těžší oříšek. A pak je tady Mab osobně, největší překážka ze všech. David měl proti Goliášovi větší šanci než živel Vzduchu proti Mab Monroeové.

Ale to odhalení mi ukázalo ještě něco jiného – živel Vzduchu je z největší pravděpodobností jedna ze sester Haleyových. Nikdo jiný ve společnosti nezastává dostatečně vysoký post. Carlyle mi později řekne, která ze sester to je – a je mi jedno, o kolik krve během vyptávání přijde.

Místo aby se s obrem hádal, Carlyle se posadil zpátky na svou židli. Zamyšleně přejížděl prstem po okraji skleničky a pak se na Stephensona lstivě podíval. Chtěl něco zkusit.

„Možná bychom spolu mohli udělat menší dohodu,“ řekl Carlyle uhlazeným hlasem. „Protože se zdá, že tě spolupráce se živlem unavuje.“

Stephenson se na něho zadíval. „Jakou dohodu?“

„Oba víme, že je jen otázkou času, kdy její plány ztroskotají,“ řekl Carlyle. „Otázka je, jestli ty a já budeme tou dobou ještě vcelku nebo na kousky?“

„Co přesně navrhuješ?“

Carlyle pokrčil rameny. „Prozatím nic speciálního. Jenom si budeme navzájem krýt záda, než se situace trochu uklidní. A pak jednoduše počkáme, jak se věci vyvinou.“

„A co živel?“ V obrově hlase se znovu objevila panika. „Jestli bude mít jenom stín podezření--“

„O ni se nestarej.“ Přes tvář mu přelétl úšklebek „Mám takovou malou pojistku, která ji udrží v klidu.“

Malou pojistku? Jediná věc, kterou živel chtěla a Carlyle ji mohl mít, byl ten ztracený flash disk Gilese Gordona. Upír bude možná daleko užitečnější, než jsem čekala.

Stephenson na nabídku druhého muže nijak nereagoval. Ale v jeho očích jsem zahlédla zoufalou naději. Policejní kapitán by udělal cokoliv, aby se dostal ze sevření živlu Vzduchu, včetně spojení s takovým křivákem, jako byl Carlyle. Neuvědomoval si, že časem přestane být užitečný.

„Jenom o tom popřemýšlej,“ řekl Carlyle. „Ale ne moc dlouho.“

Dopil skleničku a ukázal hlavou ke dveřím. „Teď jdi. Mám dnes večer ještě něco na práci.“

Stephenson další pobídku nepotřeboval. Obr si naposled otřel pot z čela, vstal a vyšel ven ze dveří. Carlyle ještě chvíli počkal, postavil prázdné skleničky zpátky na bar, nasadil si klobouk a také odešel.

Donoval Caine se odtáhl od průhledu. Udělala jsem to samé a zasunula panel na původní místo.

„Sráč,“ozval se Caine tlumeným hlasem. „Ten zkurvený sráč mě podrazil.“

Detektiv vystartoval směrem k východu, ale chytila jsem ho za paži.

„Ne,“ řekla jsem. „Nejsme tady kvůli tvému šéfovi. Carlyle je důležitější, pak můžeš jít po Stephensonovi. Tak zněla dohoda, pamatuješ?“

Cainovi v očích doutnal vztek a svaly na ruce, za kterou jsem ho držela, se napínaly.

„Stephenson bude tvůj,“ opakovala jsem. „Uděláš s ním, co uznáš za vhodné, ale ne dnes večer. Carlyle odchází. Musíme ho chytit. Jsem už unavená z kroužení kolem a ukrývaní se ve stínech. Chci to jméno. A Carlyle mi ho může dát. Jdeš se mnou, nebo tě mám uspat, aby tě tu našel Roslynin vyhazovač ?

Po chvíli se Caine zklidnil. „Dobře, uděláme to po tvém.“

Přikývla jsem. „To jsem chtěla slyšet, pojďme si pro to toho bastarda, než nám uteče.“

14 komentářů:

  1. Vďaka za ďalšiu kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  2. Moc děkuji za kapitolku a přeji všem krásné Vánoce

    OdpovědětVymazat
  3. Moc děkuji za další kapitolku a přeji veselé Vánoce.

    OdpovědětVymazat
  4. Ahoj, děkuju za překlad a přeju krásný Štědrý večer :)

    OdpovědětVymazat
  5. Krásný vánoční dárek. Děkuji za překlad a korekturu.

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji za překlad

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji za kapitolu. Škoda, že jim to nevyšlo :-) Ale zase se trošku rozlousklo kdo patří k těm "padouchům"

    OdpovědětVymazat
  8. Díky moc za překlad :-D

    OdpovědětVymazat