pátek 13. prosince 2013

Pavoučí kousnutí - 18. kapitola




Protože jsme včerejší kradené SUV nechali osudu, byli jsme bez dopravního prostředku. Finn byl tudíž nucený obstarat jiné auto v parkovacím domě asi čtyři bloky od mého bytu. Procházel jednotlivými patry a vytipovával vhodná auta.

„Co to dělá?“ Zeptal se Donovan Caine, když jsme se pomalu courali za Finnem. „Tohle přece není supermarket.“

Vydala jsem neurčitý zvuk. „Zkus to říct Finnovi. Je blázen do aut. Čím dražší a větší auto, tím je šťastnější.“

Finn konečně zastavil před posledním modelem Lexusu a zálibně pokýval hlavou. „To bude pro dnešek tak akorát. Gin, nářadí prosím.“ Natáhl ke mně ruku.

„Nemohl sis vzít vlastní?“

„Proč bych tahal zbytečnou zátěž, když ty si ho můžeš kdykoliv vyrobit?“ Opáčil.
Přiznávala jsem to nerada, ale Finn měl pravdu. Sáhla jsem po své magii. Donovan Caine sledoval stříbrnou záři vycházející z mých dlaní, zvědavý, co dělám. Na to jsem se často ptala sama sebe, když jsem měla co dočinění s Finneganem Lanem.

Po chvíli jsem mu podala dlouhý, tenký, jakoby rybářský prut. Vzal si studený ledový proutek a vstrčil ho do okna Lexusu. Zámek při otevírání cvakl, ledový proutek se rozsypal a Finn si otřel ruku do skvěle padnoucího saka. Pak otevřel dveře u řidiče, nastoupil a věnoval se drátům pod přístrojovou deskou.

Trvalo to ještě půl minuty než motor ožil a Finn nás kývnutím vyzval, abychom si nastoupili. Zase jsem si sedla vedle něho a Caine se nasoukal dozadu. Vyjeli jsme z garáže a přivítal nás krásný, zářijový den. Modrá obloha. Nadýchané obláčky, mírný vánek. Slunce zářilo jaká zlatá mince a dodávalo lesk i špinavým graffiti na fasádách budov.

„Kam jedeme?“ Zeptala jsem se Finna „ Do klubu?“

Finn domlouval s Roslyn schůzku jedním z mých předplacených telefonů těsně předtím, než jsme vyrazili. „Ne, klub je ještě zavřený. Jedeme k ní domů.“

Přestože Roslyn noční klub slušně vynášel, nežila na rozdíl od ostatních movitějších občanů v Severním městě. Místo toho se usadila na západním předměstí Jižního města, lemovaném zubatými vrcholky hor, které teď zářily barvami podzimního listí. Stáhla jsem okýnko, nechala dovnitř proudit chladný vzduch a užívala si krásné výhled na hory.

Po asi třiceti minutách jízdy Finn odbočil na příjezdovou cestu, lemovanou krvavými javory. Mířil ke skromnému dvoupatrovému domku z šedých cihel, schovanému mezi stromy. Černé okenice a bílé truhlíky s květinami lemovali čtvercová okna, na trávníku před domem ležely poházené různobarevné hračky. Předměstská idylka. K dokonalosti chyběl jen zlatý retrívr běžící přes trávník za míčkem.

Finn zaparkoval a všichni jsme vystoupili z auta.

„Nechte mě mluvit a všechno půjde hladce.“ Finn si upravil tmavé sako, ke kterému dnes zvolil šedou košili se stříbrným proužkem, která nějak dělala jeho zelené oči ještě zelenější.

„Tak jsem si to představovala,“ odpověděla jsem. „Ty jsi mluvčí. Předpokládám, že použiješ svůj chlapecký šarm a dostaneš z Roslyn nějaké užitečné informace. Nebo plánuješ něco rafinovanějšího?“

Vedle mě se ozval zvuk, jakoby Donovan Caine potlačoval smích.

„Jenom žárlíš.“ Finn vtáhl z kapsy osvěžovač dechu a stříkl si do úst.

„To sotva. Běž a dělej, co je potřeba,“ odpověděla jsem. „ Přiměřeně prosím, bez přehánění.“

Donovan Caine vypadal, jakoby chtěl něco říct a v očích se mu zablýskalo. Ale rázně emoce potlačil, ještě než jsem stihla zjistit, co to mělo znamenat.

Finn si přitiskl ruku na srdce. „Gin, to bolí.“

„Bude to bolet ještě víc, jestli svými sladkými řečičkami nepřesvědčíš Roslyn, aby nám pomohla.“

Odsekla jsem.

„Neboj,“ řekl Finn. „Roslyn je nám přátelsky nakloněná od té doby, co ses postarala o jejího švagra. Nebo jsi na to už zapomněla?“

Před očima se mi objevila mužská tvář. Čokoládová pokožka, kudrnaté vlasy, dolíčky na tváři a černé oči ještě chladnější než ty moje. Ne, na Jeremyho Lawsona jsem rozhodně nezapomněla. Tvář mě rozbolela v připomínce rány, kterou mi poloviční obr zlomil čelist předtím, než se mi ho podařilo složit.

Přes tvář Donovana Caina přelétlo znechucení. „Ty jsi zavraždila jejího švagra a myslíš si, že je kvůli tomu šťastná?“

Než jsem otevřela ústa k odpovědi, Finn zaměřil na detektiva zuřivý pohled.

„Jo,“ odsekl. „Ten bastard s oblibou mlátil Roslyninu sestru a neteř. Naposled obě strávily víc než dva týdny v nemocnici. Té holčičce jsou čtyři.“

Detektiv obrátil pohled k hračkám na trávníku a odpor se mu pomalu začal z tváře vytrácet. „Proč nezavolala policii?“ Zeptal se Caine tichým hlasem.

„Zavolala, ale Jeremy měl spoustu kamarádů na správných místech a ještě víc peněz pro každého, kdo se díval jinam. Policajti se neobtěžovali ani sepsat protokol o domácím násilí,“ řekl Finn. „Takže se Roslyn rozhodla poohlédnout se po alternativním, permanentním řešení problému dřív než je zabije.“

Cainův pohled se znovu obrátil ke mně. Očima mu probleskla zvědavost, společně s pochybami. Detektiv přemýšlel o svém partnerovi, Cliffu Ingelsovi. Přemýšlel, jestli neměl na svědomí něco podobného, jestli jsem ho zabila kvůli tomu. Udržovala jsem tvář bez výrazu. Po chvíli detektiv oči odvrátil.

Zamířili jsme ke vchodovým dveřím. Vpravo od nich byla do kamene vsazená malá destička s runou. Srdce protknuté šípem. Symbol Roslynina nočního klubu, Nothern Aggression. Finn zazvonil. Veselý zvuk se rozlehl domkem.

Po chvíli se za dveřmi objevil stín a někdo vevnitř si nás prohlížel kukátkem. Cvaklo několik zámků a dveře se otevřely.

Roslyn Phillipsová byla krásná žena s kůží a očima barvy rozpuštěného karamelu. Nakrátko ostříhané černé vlasy svou délkou dosahovaly sotva k silné čelisti. Na špičce nosu jí seděly brýle se stříbrnými obroučkami a tvář měla bez obvyklého silného make-upu. Nenalíčená vypadala daleko mladší, jemnější a zranitelnější než jsem ji znala.

Měla oblečené černé kalhoty na jógu a přiléhavé tričko. Ale ani sportovní oblečení nemohlo zakrýt plná prsa, štíhlý pas a pevná stehna, kvůli kterým většině mužů po pár vteřinách začaly kapat sliny. A Roslyn uměla skvěle využít možnosti, které její tělo nabízelo. Byla jedním z upírů, kteří čerpali sílu ze sexu, stejně jako z krve.

Roslyniny rty zvlnil úsměv, který odhalil dlouhé, bílé špičáky. „Finnegan Lane. Jaké milé překvapení.“ Její hlas byl nízký a zastřený, zněl skoro jako šepot.

„Roslyn, drahoušku. Je od tebe milé, že nás přijmeš takhle narychlo.“ Finn se předklonil a políbil Roslyn na hladkou tvář.

„Tebe vždycky, Finne,“ zamumlala Roslyn. Její tmavé oči se přesunuly na detektiva a na mě.

„A přivedl jsi s sebou přátele.“

„Ten gentleman je Donovan Caine,“ řekl Finn. „A Gin samozřejmě znáš.“

„Jistě.“

Roslyn přesunula svou pozornost ke mně. Podívala jsem se na ni neutrálním pohledem. Nebyla jsem u toho, když přes Finna sháněla někoho, kdo by zabil jejího švagra. Finn byl totiž známý jako člověk, který dokáže ledasco zařídit. Ale vídala mě s Finnem, věděla, že jsem zadobře s Fletcherem a pracuju v Pork Pit. Finn nikdy Roslyn neprozradil, že na tu práci někoho najal, dokonce ani nepřipustil, že by někoho takového znal. Ale tři týdny po Roslynině žádosti jejího surového švagra našli ubodaného před jedním striptýzovým klubem v Jižním městě. Byla jsem si jistá, že si z toho vyvodila vlastní závěry – o mnoha věcech.

„Pojďte dál,“ řekla Roslyn. „Zrovna dojídáme oběd.“

Počkala, až vejdeme, pak zavřela a zamkla za námi dveře – na všechny tři zámky. Roslyn Phillipsová rozhodně dbala o svou bezpečnost. Chytrá žena.

Vedla přes několik místností zařízených masivním dřevěným nábytkem, lampami od Tiffanyho a staromódními pohovkami se sametovými potahy. Starožitný nábytek ostře kontrastoval s hračkami, knihami a ostatním dětským vybavením poházeným všude kolem. Kamenné zdi kolem mě přecházely od opatrného ochranného tónu k bezstarostnému radostnému zvuku, jak reagovaly na emoce obyvatel domu.

Vyšli jsme na terasu k srdcovitému bazénu, přikrytému na zimu. Malá holčička, hodně podobná Roslyn seděla v růžovém nafukovacím hradě na zadním dvorku a posílala si po trávě modré popelářské autíčko. Vydávala zvuky jako jedoucí auto a jen občas si našla chvilku, aby si ukousla z obloženého chleba, který držela v drobné ručce.

Roslyn rukou pokynula ke stolu obklopenému proutěnými křesílky s květovanými sedačkami. Na stole ještě byly talíře se zbytky salátu, napůl vypitá sklenice s krví, šálek s čokoládou, džbánek limonády a pár prázdných sklenic.

Finn si sedl naproti Roslyn, Donovan Caine zabral sedačku vedle a na mě zbyla poslední židle. Trochu jsem ji posunula od stolu, abych měla výhled na hrající si holčičku.

Roslyn zvedla za stolu džbánek chrastící kostkami ledu. „Limonádu?“

Tak to vypadá, že nejsem jediná zdvořilá hostitelka ve městě. Všichni jsme přikývli, a Roslyn rozlila chlazený nápoj do skleniček. Trochu jsem upila. Limonáda byla trpká a sladká zároveň, přesně tak, jsem to měla ráda.

Roslyn se soustředila na Finna. „Tak čemu vděčím za to potěšení, Finne? Mám pocit, že jsme se měli sejít až koncem týdne, na té benefici na podporu domova pro týrané ženy.“

„Bohužel tu schůzku budu muset pravděpodobně zrušit,“ řekl. „Tak jsem si říkal, že by bylo hezké pozdravit tě aspoň dnes.“

Roslyn naklonila hlavu a podívala se na něho přes okraj sklenice. „Opravdu jsi vážil cestu jen kvůli tomu, abys mi řekl, že nemůžeš přijít na naši schůzku? Tomu nevěřím. Něco Finne chceš. Tak mi řekni, co to je. Víš, jak nesnáším, když se mi někdo snaží věšet bulíky na nos. Stačí, že to dělají klienti."

Přikývl. „Dobrá. Potřebuju něco zjistit o jednom z pravidelných návštěvníků tvého klubu a taky bych tě rád upozornil, že se s ním dnes večer chystáme na malý rozhovor, který pro něj možná nedopadne úplně nejlíp.“

Roslyn po mně střelila očima než po Finnovi vypálila „Kdo?“

Finn se nadechl. „Charles Carlyle. Říká si..“

„Chuckie C.“ Dokončila bezvýrazným hlasem. „Znám ho.“

Roslyn nepoložila žádné obvyklé otázky jako proč se o něj zajímáme, co provedl nebo snad dokonce co se mu chystáme udělat. Předtím, než se vyšvihla, pracovala dlouho jako prostitutka v Jižním městě. Dobře věděla, že na některé věci je lepší se neptat.

Donovan Caine se předklonil. „Co nám o něm můžete říct?“

Roslyn upila ze své krve a usmála se. Špičáky se jí zabarvily do červena. „Mí klienti rádi zůstávají v anonymitě. Klub by dlouho nepřežil, pokud bych o nich vyprávěla každému, kdo mi zaklepe na dveře. Zvlášť policistům jako jste vy. Dřív jste pracoval na mravnostním. Pamatuju si, že jsem vás v Nothern Aggression vídala.“

Caine ztuhnul a otvíral ústa k odpovědi, ale zarazila jsem ho.

„Je tu s námi,“ řekla jsem. „Detektiv tě nebude kvůli ničemu obtěžovat. Pokud by ho to náhodou napadlo, vyřeším to s ním. Finn se o svoje přátele umí postarat, Roslyn. Ty víš, že ano.“

Roslyn si znovu upila krve a odložila sklenici. „Fajn, budu spolupracovat, ale jen kvůli Finnovi. Co o Carlylovi chcete vědět?“

„Všechno,“ řekl Finn. „Co má rád, s kým se stýká, co o něm říkají děvčata.“

Roslyn se zamyslela. „Moc toho není. Je to upír, který si o sobě myslí, že je skvělý hráč a neodolatelný milovník, i když jeho vybavení není nic moc. Přichází téměř každý večer a bere si soukromý pokoj. Nejradši má děvčata, která vypadají tak na dvanáct. Občas bývá drsnější než u nás v klubu považujeme za přijatelné. Rád se před děvčaty vychloubá. Jak dá dohromady pár vlastních lidí a vyšvihne se. Takové ty chlapské žvásty. Malá ryba, i když má poslední dobou k dispozici hodně peněz. Objednává víc děvčat, víc pití, má víc kamarádů.“

Takže Chuckieho C. pálí peníze v kapse. Další důkaz, že pracuje pro živel Vzduchu. Vyplatila mi půlku honoráře předem a vypadá to, že ze zpronevěřených peněz vyplácí i své poskoky.

Finn vytáhl z kapsy fotku Gordona Gilese. „A co tenhle chlapík? Je to jeden z Carlylových přátel?“

Roslyn poklepla pečlivě upraveným nehtem na fotku. „Gordon? Jistě, ti dva to spolu táhli celkem dlouho. Pořádali večírky s děvčaty, ale poslední dobou už ne.“

To zní, jako by Gordon Giles odřízl Carlyla zhruba tou dobou, kdy se obrátil na Donovana Caina kvůli zpronevěře v Halo Industries. Možná Giles usoudil, že mu to přerůstá přes hlavu – nebo se možná ozvalo jeho svědomí.

„Takže, co doopravdy potřebujete?“ zeptala se Roslyn. „Říkali jste, že si chcete s Carlylem v klubu promluvit.“

„Jo,“ řekl Finn, „Ten jeho privátní pokoj… dá se nějakým způsobem pozorovat a poslouchat, co se v něm děje?

Roslyn se v křesílku opřela a zkřížila si ruce na prsou. „Možná. Ale jak už jsem říkala, moji klienti si cení svého soukromí. Důvěřují mi, že u mě jejich tajemství zůstanou v bezpečí – všechna tajemství. Pokud bych zradila jejich důvěru, moc dlouho bych nepřežila.“

Finn nasadil svůj nejlepší úsměv. „ Pro jednou jistě uděláš výjimku. Pro mě.“

Roslyn se zasmála. „Ty jsi starý lichotník, Finne a já mám ráda tvou společnost. Umíš mě rozesmát, a to je celkem těžké. Ale nebudu riskovat svou živnost a obchodní pověst kvůli nějaké tvé osobní mstě na Carlylovi.“

Před očima se mi znovu objevila Fletcherova zkrvavená tvář. Msta? Ach ne, v tom bylo mnohem víc než msta. Jestli chce Roslyn dělat potíže, měla bych jí připomenout, jak dobrý přítel Finn je.

„Catherine hodně vyrostla, od té doby, co jsem ji naposled viděla,“ řekla jsem tichým hlasem. „Když jsi ji po operaci vezla domů z nemocnice.“

Roslyn zalétla očima k hrající si holčičce a pak se na mě podívala. Pohled jí ztvrdl a odhalila špičáky. Bylo to varování, abych se nepokoušela ji rozzlobit. Donovan Caine se na mě udiveně podíval. Přemýšlel, co jsem tím chtěla říct. Finn si jen povzdechl.

„Vypadá, že si to v tom hradě, který ji dal Finn na přivítanou, opravdu užívá.“ Pokračovala jsem. "A co tvoje sestra, Lisa? Už jsem jí nějakou dobu neviděla.“

Brrm-brrm. Catherina tlačila autíčko po trávníku.

„Má se dobře,“ řekla Roslyn pevným hlasem. „Hlídám Catherine jen přes den, když je Lisa ve škole. Dodělává si obchodní kurz na Ashlandské koleji.“

Lehce jsem se na ni usmála, jako když zavane větřík. „Ráda slyším, že se má tak dobře – teď.“

Roslyn sevřela rty do úzké čárky, jak přemýšlela nad mými slovy. Prsty poklepávala po stole. Po chvíli toho nechala. „Ano, teď se mají obě moc dobře.“

Pořád mě upřeně sledovala. „Kolem zadní části klubu vede chodba. Dá se odtamtud sledovat, co se děje v soukromých pokojích. Používáme je, když se chceme ujistit, že děvčata nemají problémy. Můžete Carlyla sledovat odtamtud. Ale z klubu odejde po svých – rozumíš? Nemůžu připustit, aby mi ze soukromých pokojů mizeli lidi.“

Vždycky jsme mohli Carlyla chytit venku, až bude odcházet a my budeme vědět, s kým si užíval. Přijatelné řešení. Přikývla jsem, že souhlasím s podmínkami. Roslyn se trochu uvolnila.

„Jsi zlatíčko, Roslyn.“ Řekl Finn, natáhl se a políbil ji na tvář. „Opravdové zlatíčko.“

Tvář se jí uvolnila a něžný úsměv jí přelétl přes rty. „To říkáš všem děvčatům.“

„Možná, ale s tebou to myslím vážně.“

Roslyn poplácala Finna po tváři. Chytil její ruku a vtiskl jí do dlaně polibek. Radši jsem si odkašlala, aby nezašli ještě dál.

Finn vzdychl. „Je mi líto, drahoušku. Povinnosti volají. Večer se uvidíme v klubu. Možná bychom se mohli vidět koncem týdne, až vyřeším svoje současné problémy.“

„Samozřejmě, zavolej mi, až to bude.“

Obchod byl uzavřený. Vstala jsem, Donovan Caine taky. Finn ještě jednou vzdychl a pak se k nám připojil.

„Pojď, Finne. Jsem si jistá, že Roslyn bude chtít zkontrolovat malou,“ znovu jsem se na ni usmála.

„Pozdravuj Lisu.“

Naše oči se setkaly. „Budu,“ zamumlala.

16 komentářů: