pondělí 23. prosince 2013

Plnokrevná - 16. kapitola 2/2



Ahoj :)
Chtěla bych Vám všem popřát co nejkrásnější Vánoce, prožité v okruhu Vašich blízkých, kteří Vám rozumí. Hodně štěstí, splněných přání, dárků, ale i lásky a opravdových přátel, a především co nejlepší začátek i průběh roku 2014. :) Ať najdete to, co hledáte a nepřestáváte se smát. Ať se Vám daří. :)
Děkuju za všechny komentáře, nejen u vlkodlaků, ale i u padlých andělů a doufám, že se Vám mé překlady líbí - tímto chci také znovu poděkovat svým dvěma korektorkám. Pokud byste měli jakékoliv připomínky, nápady, cokoliv, prosím, pište. :)
Mějte se krásně,
Claire

Restaurace byla elegantní, jednoduchých křivek a tmavých stěn. Osvětlení bylo minimální, což vytvářelo uklidňující atmosféru.
Protlačila jsem se hloučkem lidí, kteří čekali na stoly a namířila si to doleva, přímo k baru. Neurčili jsme, zda budeme jíst, ale myslím, že bar bude nejlepší místo pro první setkání.
Je tam? Ozval se Tyler v mojí hlavě. Byl nervózní. Žádný z vlkodlaků neucítil jeho pach. Pokud tu byl, kočka se dostala dovnitř bez vědomí vlků. A z toho neměl nikdo radost.
Dej mi minutku. Právě jsem přišla. Moje vlčice byla v nejvyšší pohotovosti. Jak jsem se tlačila davem, skenovala jsem prostor kvůli možnostem.
Pak jsem zahlédla osamělou osobu sedící v rohu restaurace, přímo u baru. Byl prostě obrovský. Měl na sobě černou koženou bundu, předloktí ležérně položené na pult, v ruce svíral korbel plný piva. Jeho bunda byla v dost velkém kontrastu s upjatým oblečením ostatních. Pomalu jsem k němu zamířila. Myslím, že ho mám.
Buď opatrná. Jestli je to on, tak se ho zeptej, jak se kurva dostal dovnitř, aniž bychom to věděli, zavrčel Tyler.
Nejdřív to důležitější, bratříčku.
Hlavu měl skloněnou k pivu, ale jak jsem se blížila, zpozorněl a otočil se mým směrem. Jeho oči se na mě rozzářily. Pak se usmál. Můj krok se zadrhl. Panebože. Tohle nemůže být Rourke. Naštěstí jsem znovu našla svoje nohy a pokračovala dál.
Co? Co tím myslíš? Zeptal se zmateně Tyler.
Ehm… nic. Jen jsem neočekávala, že vrazi vypadají takhle. Tento muž přímo čišel silou, to je pravda, ale byl krásný. Medové vlasy kontrastovaly s černým vyhrnutým límcem, a měl snad nejpronikavější oči, jaké jsem kdy viděla. Dokonce i z dálky jsem viděla, že byly dokonale zelené. Dokonale dech beroucí, ale určitě nešlo o barvu normálního člověka.
Nádech. Koho zajímá, jestli vypadá jako vrah, nebo ne, prostě se ujisti –
Tylere, musím jít. Vrátím se k tobě. Přerušila jsem naše spojení jedinou myšlenkou.
Rourkeho pohled nabýval na síle, když jsem přišla blíž. Několikrát jsem zamrkala, ale odmítla jsem sklopit oči. Sedla jsem si bez vyzvání na barovou židli přímo vedle něj.
Hodnotil mě s neskrývanou zvědavostí. Více než náznak humoru se blýskl úžasnými zelenými duhovkami. Zblízka byla jeho kůže bezchybná, opálená sluncem. Měl dobře udržované krátké blonďaté strniště, jež se mu táhlo přes skvěle definovanou bradu.
Tak to jsem nečekala.
Jeho moc a síla kolem mne vibrovaly, snažily se mi dostat pod kůži. Vycházely hluboko z jeho duše. Nebylo pochyb o tom, že pochází ze staré rasy. Takováto síla se musela hromadit nesmírně dlouho.
„Dobrý den, Rourke.“ Promluvila jsem jako první. Skoro jsem se dusila, mé nehty se zaryly do spodní lišty pultu, abych se uklidnila. No do prdele! Moje vlčice začala okamžitě nepřetržitě štěkat. Ticho, nemůžu myslet. Buď zticha!
Voněl lesem, ale neucítila jsem žádnou čerstvě posekanou trávu, jak jsem si myslela. Co z něj vyzařovalo, byl temný, hustý druh nějakého dřeva, smíchaný s hřebíčkem. Ta lahodnost mi dělala problém s koncentrací. Moje vlčice stále vzrušeně štěkala. Musíš se okamžitě uklidnit. Vypadáme kompletně neprofesionálně, a on mě nebude brát vážně, dokud se nebudeme ovládat. Vzpamatuj se. S nechutí se uklidnila a já se mohla pustit do práce.
Rourke se nepatrně posunul, a otáčejíc své tělo přímo na mě. Věnoval mi nestoudně zběžný pohled bez jediného slova. Podle pobaveného výrazu jeho obličeje – líného úsměvu zvýrazněného dvěma nepatrnými ďolíčky – poznal mou úzkost a já si uvědomila, že to jsou emoce, které jsou během setkání s ním celkem v kurzu.
Skvělej zadek, přišlo mi na mysl.
Zaskočil mě, neboť natáhl ruku. „Je mi potěšením vás konečně poznat, slečno Hannon. Vaše reputace vás označuje za nejlepší v oboru.“ Jeho hlas měl stejnou dokonalou hloubku, jakou jsem si pamatovala, a úspěšně pronikal do každé buňky v mém těle. Bylo v něm slyšet nějaký nepatrný přízvuk, ale nedokázala jsem si ho zařadit. Možná z Jižní Afriky?
Přemýšlela jsem nad rukou. Mám si s ním potřást, nebo ne? Už jsem ztratila cenné body mým teenagerovským žvatláním, tak jsem ho chytila a byla odměněna mocným trhnutím mého ramene. Zatraceně. Stiskla jsem zuby a snažila se ignorovat začínající bolest. Nemůžu riskovat další zbytečné hlouposti. „Pokud mě moje pověst předchází, tak pojďme ukončit tuhle frašku, Rourke. Není potřeba dál hrát naše role. Vím, že víte, kdo jsem.“ Začala jsem na něj způsobem “špatný polda“. Obvykle pracoval v můj prospěch. Nick byl ten “dobrý polda“. „Nejsem si přesně jistá, proč tu jste a co tu hledáte, proto jsem se rozhodla dodržet termín naší schůzky.“ Poklesla jsem hlasem. „Proč tu vlastně jste?“
Jeho výrazem problesklo mírné překvapení. „Žádné chození kolem horké kaše, co, miláčku?“ Napil se ze sklenice a postavil ji před sebe. Pak se na mě znovu podíval.
Svatý koule!
Musí s tím přestat. Všechny chloupky na rukou se mi zježily, vlčice začala znovu kňučet. Předtím, než se odvrátil, jsem v jeho duhovkách uviděla malé jiskřičky. Zajímavé. Odkašlala jsem si. „Proč bych měla chodit okolo horké kaše? Je to plýtvání časem. A ještě jste mi neodpověděl na otázku, takže se ptám znovu. Proč tu jste?“
„Víš, proč tady jsem.“
„Vážně si myslíte, že bych tu seděla, kdybych to věděla?“ Naklonila jsem hlavu a oplatila mu zběžný pohled. „Za předpokladu, že mi nehodláte zlomit vaz přímo uprostřed lidí, kteří právě večeří, vážně nechápu důvod vaší přítomnosti ve městě. Žádné další kličky, Rourke. Chci vědět, kvůli čemu přesně tady jste.“ Poklepala jsem ukazováčkem na pult, abych zdůraznila svá slova. „Právě tady, právě teď. Se mnou.“
Dal si trochu načas, předtím, než odpověděl. Pak se naklonil dopředu, jeho obrovské ruce začaly přejíždět po konečcích mých prstů. „Jsem tady, krásko, protože jsem byl najat extrémně zaujatou stranou, abych přinesl všechny možné informace, které se točí přímo“ – jeho hlas se snížil na měkké předení – „kolem jediného ženského vlkodlaka na světě.“
Zhluboka jsem se nadechla.
Kurva. „Naznačujete, že jsem vlkodlak?“ přesvědčivě jsem se zasmála. „Nemám tušení, o čem to mluvíte. Možná jste si to spletl s tím, že jsem dcera vlkodlaka, což opravdu jsem.“ Nedělala jsem si nic z toho, kdo všechno to v restauraci zaslechl. Přítomný hluk byl dost velký, aby zakryl jednu konverzaci. Skutečnost, že Rourke věděl, že jsem vlk, byla jednoduše ohromující. „Váš zaměstnavatel vám jednoduše musel poskytnout mylná fakta.“
Zaklonil hlavu a začal se smát.
Položila jsem si ruce na kolena a nasadila drze-naštvaný výraz.
Když skončil se svým záchvatem veselí, pokynul barmanovi. „Přineste nám pití.“ Zvedl dva prsty. Pak se na mě otočil s jiskřičkami v očích. „Poslouchejte, i když jsem to neslyšel vlastníma ušima, stejně bych věděl, že jste vlk, od okamžiku, kdy jste prošla těmito dveřmi. Vaše síla se šplhala po mojí kůži jako špatná vyrážka, a váš pach je tak plný moci, že jsem překvapen, že tito lidé okolo nás“ – řekl a roztržitě máchl palcem okolo sebe - „vám nepřišli pogratulovat k vaší přeměně.“
Hmm. „Velmi vtipné.“ Zúžila jsem oči. „Teď mi řekněte, jak se vám tyto velice tajné a velmi nepodložené informace dostaly do rukou v tak krátkém časovém úseku.“
„Nikdy neprozradím své zdroje.“ Mrkl na mě. „Ale to už jste věděla, že ano?“
Naklonila jsem se na stoličce nepatrně dopředu. „Děláte si ze mě srandu, že ano? Proč jsme se vlastně sešli? Proč jste mi řekl své pravé jméno? Jestliže jste tak notoricky známý, proč si jednoduše nevezmete to, co chcete násilím? Není to váš obvyklý přístup: najít, chňapnout, a ptát se až později? Namísto toho tady sedíme – na vaše přání – a můžeme… co? Mluvit o zasraném skóre v baseballu? To vy jste chtěl tohle setkání, pamatujete?“ Možná jsem zahlédla něco jako respekt, ale stejně tak to mohla být potlačovaná zlost. Z jeho hrudníku vycházelo nízké vrčení, jak jeho rysy opouštěla hravost. Pod povrchem číhá dravec, o tom není pochyb. Měla bych na to víc myslet.
„Znal jsem vašeho otce.“
Čekala jsem víc, ale nic se nedělo. „Slyšela jsem. A co? Máte být nemilosrdný záporák, tak proč respektujete staré spojení s mým otcem?“
„Protože váš otec si zaslouží velký respekt.“
„Tolik respektu, abyste unesl jeho dceru?“
„Nemám v popisu práce vás unést.“
„Tak proč sakra -“
Pak se staly dvě věci téměř naráz. Jedna – Rourke odstrčil barovou židli a vyskočil na nohy. Druhá – Tyler začal křičet v mém mozku. Jess, musíš se odtamtud dostat pryč! Hned! Tohle je nějaká past… Sakra – blokuje mě – Jižní…. Všichni bojují… dostaň se sakra… ven…
Tylere! Co se děje? Já to nechápu?! Odpověz mi! Vyskočila jsem ze svého místa, ale neměla jsem žádný čas na pohyb, natož útěk. Byla jsem uvězněná v malém prostoru mezi barem a Rourkem, který smrtelně vrčel mě kamsi přes hlavu. Žádná odpověď od Tylera. Sakra, odpověz mi!
Otočila jsem se, abych viděla, na co se Rourke soustředí.
Pět vlkodlaků, které jsem nikdy předtím neviděla, se prodírali přes lidi, pach jejich nefalšované agrese donutil mou vlčici zlostně výt. Projel mnou adrenalin. Věděla jsem, co přijde potom. Počkej, počkej! Řekla jsem jí. Nemůžeme se tu proměnit, všechny tyhle vlky samy nezvládneme! Neměla jsem čas se s ní hádat. Svaly pod kůží tančily známý tanec a já se ho snažila přerušit. Počkej min- Něco na mě zezadu skočilo, dopadla jsem tvrdě na zem.
Zvedla jsem hlavu a uviděla Rourkeho, který svíral moje ruce v ocelovém sevření. Jeho oči byly jako dva diamanty, jeho duhovky jako zelená elektrická bouře. „Dal jsem ti šanci, ale tenhle jeden…“ – řekl a vztekle vrčel – „ snažit se mě dostat, to byla špatná volba, zlatíčko. Zdá se, že sis mě pořádně neprověřila. Nehraju fér. Teď koukej říct ahoj všem svým kámošům.“
„O čem to mluvíš? Jaký jeden?“ Stoupla jsem si na špičky a snažila se podívat přes jeho mohutné rameno, abych viděla, o čem mluví, a překvapivě jsem uviděla Jamese, jak hravě překonal mezeru mezi námi a ostatními lidmi. Ani jsem nevěděla, že tu je. „Rourke, my se vás nesnažíme dostat. Já“ –
Přerušil mě Rourkeho horký dech, který se zastavil u mého ucha. Šeptal, ale slyšela jsem ho perfektně. „Naše dohoda se mění. Chtěl jsem hrát fér, ale vaše množnosti se oficiálně snížily. Nepotrpím si na druhé šance.“
Hněv, poháněný dávkou mojí vlčice, vytryskl na povrch. „Nesahej na mě.“ Odplivla jsem si. „Vyrovnej se s tímhle, debile. Neměla jsem ani tušení, že se k nám blíží vlci. A jestli něco víte o mém otci a způsobu, jakým operuje, tak už byste pochopil, že zaskočit vás není jeho styl. A teď, pokud máte zájem pokračovat v naší malé konverzaci, jak jsme plánovali, tak skonči s pozérskými kecy a pomoz mi odstranit tuhle hrozbu.“ Než stačil odpovědět, hořce jsem dokončila. „A pokud to není dost lákavé“ – zabodla jsem prst do jeho hrudníku – „ jsem si jistá, že by váš zaměstnavatel chtěl, abych zůstala naživu, takže můžete jít a pokračovat ve sbírání informací.“
Rourkeovy oči se nepatrně rozšířily. Ne kvůli mým neuctivým slovům, ale spíš kvůli mým očím, které se, jak jsem cítila, zbarvily do zářivě fialové. To je jedno, kašlu na to. Hádání se s Rourkem může být chyba, ale moje intuice, byť momentálně ovládaná nabručenou vlčicí, mi říkala, že to bude horší, až se ti vlci dostanou k nám, neboť vzdálenost mezi námi se nebezpečně zmenšovala.
Vybrala jsem si, teď s tím budu muset žít.
Místo odpovědi, se Rourke mrštně otočil a zamkl Jamese do těsné kravaty. „Co se to sakra děje, Ire?“ zaskřípal zuby. „ Snažit se mě dostat byla špatná volba, a ty to víš. Nechal jsem tě tu z úcty ke Callumovi McClainovi, ale s tím už končím.“
James se snadno vykroutil, jako by to nebylo nic jiného, než lehké dráždění. „Špatná odpověď, kočkodlaku.“ Zavrčel. „Tohle není žádná léčka. Jessica je v nebezpečí, ale to už zatraceně dobře víš, co? Přišel jsi sem, abys dokázal, zda jsi věrohodný, tak jako před lety. Nezbývá mi jiná možnost.“ Jeho tvář se stáhla do grimasy. „ „Potřebuju ji odsud dostat honem rychle pryč.“ Zavrčel, s blikajícíma jantarovýma očima. „A já se o to tady postarám.“ Ukázal na blížící se pětici vlkodlaků. „Asi před čtyřmi minutami se naše Smečka ocitla ve válce. Potřebujeme každého bojeschopného vlka, a nezbývá nikdo, kdo by ochránil Jessicu. Kdokoliv tě poslal, tě využil, aby se k nám dostal, a podařilo se mu to kurva dobře. Přesně věděli, kde nás najdou. Teď ji odsud dostaň, jestliže jí však ublížíš, osobně tě zabiju. Pěkně pomalu.“
James nečekal na odpověď. Odvrátil se od nás a vrhl se přímo na pětici protivníku, rozbil jejich skupinku, jako dobře mířená bowlingová koule kuželky. A potom v baru nastal chaos. Lidé předtím hrozbu nezaregistrovali, ale nyní ano. Vypadalo to jako hospodská rvačka, ne jako souboj nadpřirozených bytostí.
Otočila jsem se a udělala krok k Jamesovi, toužila jsem se zapojit do bitvy. Nezajímalo mě, co právě řekl, nehodlala jsem odejít s Rourkem. Tohle je můj boj a já tu zůstanu. Ještě než jsem stačila učinit další krok, někdo mě chytl za ruku a škubl mnou tak, že jsem se opět ocitla na Rourkeově kožené bundě. Kůže voněla olejem, smíchaným s potem a lahodným hřebíčkem. A to mě naštvalo.
Trhla jsem rukama, prolomila jeho sevření. Se vší silou, jíž jsem našla, jsem ho odstrčila zpátky. Pohnul se sotva o dva palce, ale to stačilo. „Nikam s tebou nejdu. Tohle je kurva můj boj! Způsobila jsem ho a nenechám Smečku, aby za mě bojovala. Chápeš? Takže ani nepřemýšlet o tom, že mi zkřížíš cestu.“
Vykroutila jsem se z jeho sevření, otočila se zpět k bojišti. Nechal mě být. Když jsem se otočila, zaregistrovala jsem upřený, zářivě modrý pohled. To mě zarazilo. Pohled mě zadržel i přes tu vřavu okolo. Můj táta prošel kolem baru, jako by šlo o procházku lesem, jako by nic nebylo v nepořádku a kolem něj nezuřila válka, jako by lidé neječeli a nábytek se nedrtil na třísky. V jeho očích bylo pouze jediné slovo.
Jdi.
Rourke stále za mnou, si také přečetl tu zprávu. Otevřela jsem ústa, abych protestovala, ale nic z nich nevyšlo. Tento příkaz nepocházel od Alfy. Byl od mého otce.
Jdi.
Jeho příkaz mě tlačil, nutil uposlechnout. Uvědomila jsem si, že naše nepovedená Krevní Přísaha se potvrdila, jen zcela novým a neočekávaným způsobem. Jeho emoce proudily mými žilami, a já byla nucena se řídit jeho pokyny. Vlčice v mé mysli nepřetržitě vyla. Také to cítila. Snažila jsem se odolat, ale zmrazilo mě to na místě.
Jdi.
„Promiň, zlatíčko, ale vypadá to, že se s tebou dnes v noci nepočítá.“ Zamumlal Rourke zpoza mě. Udělala jsem krok v před, vší silou se snažila zlomit příkaz, vynakládala tolik úsilí, kolik jsem jen dokázala. Nechci vás opustit, sakra, chci bojovat.

Než jsem se stihla pohnout, Rourke mě popadl kolem pasu a bez námahy si mě přehodil přes rameno. Jeho ruka mě v pase sevřela jako ocelový svěrák. Pak se otočil, ignorujíc moje vzteklé vytí, a zamířil z baru.



26 komentářů:

  1. Děkuji za další pokračování. Je to čím dál zajímavější. Moc se těším na pokračování.
    Zárověň si dovoluji překladatelce i korektorce popřát také "Štatsné a veselé vánoce a hodně, hodně štěstí v Novém roce" a co nejvíce sil k překladům.

    OdpovědětVymazat
  2. Vďaka za skvelú kapitolku -- konečne stretnutie :-)... a všetkým prajem Šťastné a Veselé Vianoce.

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuju moc za překlad a korektoru... :)... Také přeji všem krásné prožití Vánoc a Silvestra a ať se vám vyhne bolehlav z přílišného pití ,,punče" ... :D

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji za překlad a přeji pohodové Vánoce

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuju moc za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  6. Claire, dekuji za tak nadherne prani:)
    A protoze me nenapada nic hezciho, nez co jsi sama vyjmenovala, preji Ti presne to same, co ty nam:)
    A dekuji moc za Tvoje preklady:) Moc si vazim, ze to pro nas delas.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc.. :)
      Snažím se co nejvíc překládat (a hlavně pravidelně přidávat), protože vím, jaké to je, když se čeká týden. :) I když já to mám spíš u seriálů. :D

      Vymazat
  7. Děkuji za překlad a přeji šťastné a veselé vánoce

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuji překladatelce a korektorce, že je díl dneska. Děkuji pěkně. :) Dík je i za vaši tvrdou práci děvčatům co tohle všechno zpravují. Šťastné a Veselé Vánoce. Pohodový rok co nás čeká.

    OdpovědětVymazat
  9. Děkuji za překlad i korekturu. A přeji všem klidné a pohodové Vánoce.

    OdpovědětVymazat
  10. vďaka za preklad :D a prajem krásne Vianoce.. :)

    OdpovědětVymazat
  11. Moc děkuji za překlady a vše kolem nich, co musíte udělat. přeji krásné a pohodové Vánoce, Ježíška s dárečky, které Vás potěší a hlavně rodinu kolem sebe se kterou můžete vánoční den prožít. Ala

    OdpovědětVymazat
  12. Ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  13. Děkuji za překlad, přeji veselé Vánoce :-)

    OdpovědětVymazat
  14. Ďakujem za všetky preklady a prajem krásne vianoce :)

    OdpovědětVymazat
  15. Děkuji za překlad

    OdpovědětVymazat
  16. Děkuji za překlad. Tohle jsem rozhodně nečekala.

    OdpovědětVymazat
  17. Děkuji za překlad, pěkně se nám to vyvijí.Děkuji i za přání a se spožděním přeji Šťastné a Veselé a s předstihem přeji vše nej do Nového roku. Lenka

    OdpovědětVymazat
  18. Díky moc za překlad :-D

    OdpovědětVymazat