pondělí 16. prosince 2013

Plnokrevná - 16. kapitola 1/2




Rourke a já jsme se domluvili na setkání v místním baru. Poté, co bylo konečně ukončeno zasedání Rady, jsme já, Tyler, Danny a Nick, začali vymýšlet plány ohledně akce. Tyler měl na starosti rozmístění vlčí ochranky v okolí. Vzal hrstku vlků a odešel s nimi vyřešit situaci. Danny mi byl přidělen jako můj osobní strážce po zbytek dne, Nick se vydal bar prozkoumat zevnitř, a můj otec a James odjeli získat co nejvíce informací o tulákovi a dalších detailech. Vlci nebyli šťastní mým přiznáním, ale spolupracovali.


Můj otec neposkytl žádnou možnost jakýchkoliv nepokojů a negativních reakcí na mou přeměnu, proto stáhl většinu vlků, kteří se pohybovali mimo Compound. Vlci mimo Radu ještě netušili, že mohu být Lycan, ale všichni věděli, že jsem plnokrevný vlkodlak. To stačí, dokud se nevypořádáme se zrádcem a Colinem Rourkem.
Konečné rozhodnutí bylo udržovat “chování jako obvykle“ přístup a doufat, že zrádce neuteče. Teď je pět hodin. Spolu s Dannym jsem zamířila do svého bytu, abych se mohla připravit. Když jsme dorazili, překvapily mě nové, opravené dveře. „To je divné.“ Řekla jsem a kontrolovala mobil. Žádné zmeškané hovory. „Co je divného?“ zeptal se Danny a stoupl si vedle mě.
„Ráno byly dveře totálně zničené, James je vyrazil, když mi šel na pomoc, ale zapomněla jsem to říct.“ Úplně jsem zapomněla, mohla jsem zavolat Jeffu Arnoldovi, opraváři a stavebnímu vedoucímu, který byl také nadpřirozenou bytostí. Můj mozek začínal být trochu přepracovaný. Bylo těžké uvěřit tomu, že by Jeff přišel vyšetřit situaci na vlastní pěst. To prostě nepasuje k jeho pasivní osobnosti, ale možná, že ho po tom všem zavolala Juanita. Možná byla unavená tím, jak pořád musela hlídat, aby se nikdo nedostal do mého bytu.
„To je součást žití ve společné budově, ne? Přijdou a opraví to za tebe.“
„Snad.“ Zamumlala jsem a došla zaklepat na Juanitiny dveře, zda neviděla něco neobvyklého, nebo jestli mluvila s Jeffem. Klepala jsem, ale nikdo neotvíral. Pro jistotu jsem přitiskla ucho ke dveřím. Pokrčila jsem rameny a otočila se na Dannyho. „No, nemusela se tu zdržovat celý den, když jsou ty dveře opravené. Pravděpodobně zavolala Jeffovi.“
„Kdo?“ zeptal se zmateně Danny.
„To nic.“ Vlastně se mi ulevilo, že tu není. Celý den jsem se cítila špatně kvůli tomu, že by se mou žádostí mohla dostat do problémů. „Podívej se.“ Danny se sehnul k mým dveřím a sebral jakousi obálku. Podal mi ji a já ji trhnutím otevřela. Nový set domácích klíčů.

….

V době, kdy jsem se osprchovala, oblékla a najedla, bylo tak šest. Zasedání netrvalo déle než do osmi. Vstoupila jsem do obýváku, Danny se opřel o zeď a četl si čerstvé noviny, které si s sebou přivezl. Pískal si. „Vydrž minutku. Všichni jsou kvůli Rourkeovi vyděšení, a on ti předá nějaké informace, a ještě se na tebe bude toužebně dívat.“ Zazubil se Danny, když mě viděl, jak rozpačitě stojím u šatníku.
„Klídek.“ Zasmála jsem se. „Nic takového nemám v plánu. Jestli je takový tvrďák, jak všichni říkáte, asi těžko podlehne černému kostýmku.“
Vlastně bych si měla outfit vybrat pečlivě, aby do něj mohla schovat nějaké zbraně. Kalhotový kostýmek byl skvělou volbou. Živůtek byl sice těsný přes hruď, ale měl rozšířené rukávy, takže si na ruce mohu připevnit vrhací nože.
Kalhoty byly pohodlné, sice vypasované, ale opět s rozšířenými nohavicemi, kam ukrývám malé pouzdro na svůj Glock, a zejména zle-vypadající dýku. Tentokrát se hodlám ozbrojit, jak nejvíce to půjde. Nehodlám předstoupit před notoricky známého zabijáka bez náležité ochrany. Sepnula jsem si vlasy do drdolu místo culíku, abych se přizpůsobila nezahrávej-si-se-mnou oblečení.
„Tak potom neznáš muže.“ Oponoval Danny. „Jestli si na sebe vezmeš ten zatracený kostýmek, tak budu nucen zatknout i sám sebe.“ Přešel blíž, naklonil ke mně hlavu. „Je to kousíček bílé krajky, co ti tu vykukuje z toho bohatého řasení?“
„Říká se tomu košilka.“ Odfrkla jsem si. „A pro tvou informaci, k mému outfitu je absolutně nezbytná.“
„Tím jsem si jistý, lásko.“ Zasmál se Danny. „Zkombinuj svůj outfit s něčím kratším, a bude to skvělý výsměch.“
„To má trošku vykukovat.“ Brblala jsem, když jsem si šla pro kabelku. „Teď vezmi svou úchyláckou mysl, Danny Walkere, a vypadneme odsud. Chci udělat v baru menší průzkum, abych získala větší cit a orientaci na místě, kde se s ním setkám.“
„Cokoliv řekneš. Budu tvůj ohoz následovat kamkoliv.“

….

Bar byl relativně nový, celkem blízko mého bytu. Každou úterní noc tu měli šťastnou hodinku, takže jsem doufala, že už nastala. Obyvatelé Minnesoty jsou známí milovníci šťastných hodinek. Nic se jim nelíbí tolik, jako jít se v deseti nadlábnout levného jídla. Tyler se s námi setkal na ulici, okamžitě mi předal tlačítko na poplach. „Máme pokrytý každý bod v okruhu dvou bloků, a Nick parkuje před barem. Má to druhé tlačítko.“ Kývl na mě. „Ale pamatuj, teď máme tohle,“ – poklepal si na spánek – „takže mi můžeš dát vědět okamžitě. Budu blízko, takže by to neměl být problém. Ať už se děje cokoliv, Jessico, hlavně s ním neopouštěj bar. Rozumíš? Je nebezpečný a nepředvídatelný.“
„Chápu.“ Schovala jsem tlačítko do kapsy mého obleku. „Nechci si přidělávat potíže, Tylere. Nemusíš se o mě bát, budu se držet plánu. Už jste se rozhodli ohledně obsazení vnitřku?“ Diskutovali jsme o tom, ale nedohodli se.
„Ne, bylo by to příliš riskantní. Pokud Rourke ucítí vlka, může utéct.“ Prohlásil Tyler. „Chceme ho sledovat, až odejde. Ale je to rychlý bastard, takže si dávám šanci jedna ku třem, že se nám podaří se mu udržet za ocasem. Musíš z něj dostat co nejvíc informací, jakmile s ním budeš.“ Kývla jsem. „Mým jediným cílem je získat informace. Chci vědět, odkud ta hrozba přichází. Neočekávám, že by mi toho prozradil hodně, ale všechno bude víc, než máme teď.“
„Musíš být pořád ve střehu.“ Tyler si pocuchal vlasy na zátylku. Dělal to vždy, když byl rozrušený. „Sakra, mě se to nelíbí. Rád bych věděl, co má za lubem.“
„Mně se to taky nelíbí.“ Zamračil se Danny. „Je to známý zabiják.“
„Zvládnu to.“ Uklidňovala jsem je i sebe. „A pamatujte, když se s ním nesetkám, tak si pro mě přijde sám. Nechci, aby vysoce trénovaný nájemný vrah proklouzl mými balkonovými dveřmi. Moje kvóta pro vloupání je tento měsíc už vysoce přečerpána.“
„Stejně se mi to nelíbí.“ Zabručel Tyler. „Něco tu smrdí.“
„Už někdo z vás viděl Rourkeho osobně?“ zeptala jsem se zvědavě.
„Ne, táta s ním spolupracoval, než jsme se narodili.“ Odpověděl Tyler.
„Ne,“ přidal se Danny, „ale slyšel jsem toho dost.“
„Vážně věříš všem těm pověstem?“ zeptala jsem se. „Některé z příběhů o Connorovi Dadeovi jsou až příliš výstřední. Oběšení lidí jejich vlastními vnitřnostmi? Oddělené části těla, rozsekané na malé kousíčky? Něco z toho musí být fikce. Je to až příliš děsivé na to, aby to byla pravda.“ Je běžné, že žoldáci nafukují svou pověst – příběhy je činí horšími, než jejich činy. Strach v tomto případě dosáhl vrcholu, a znělo to, jako by měl Rourke dost času postarat se o svou reputaci. Jestliže ho nikdo dlouho neviděl, nebylo těžké vyrobit další historky. Tyler zavrčel. „Nepotřebuju příběhy. Viděl jsem fotky.“
„Jaké fotky?“ otázala jsem se.
„Některých jeho vražd.“
„Kde jsi sehnal fotky?“ udělala jsem na něj obličej. „Jak víš, že jsou pravé?“
„Na tom nezáleží. Ten muž je brutální bastard.“ Tyler zkřížil ruce na prsou.
„Hmm, to je trochu nepodložený. Mohla bych ti dát fotku, jakou bych chtěla, obohacenou o příběh. To však neznamená, že je to pravda.“
„Já jsem ty obrázky viděl taky.“ Promluvil Danny, ignorujíc mě. „Na jednom mrtvý chlap, kterému chyběly všechny prsty. Každý z nich useknutý až na kost, každý k jinému kloubu. Ty prsty ležely za ním, sestavené jako loutka.“
„Jak jako loutka?“ nechápala jsem.
„Jako ten chlap, místo hlavy byl jeho vlastní nos, na kterém byl krví nakreslený smajlík.“

Ježíši.

27 komentářů:

  1. Ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  2. Díky za překlad. Těšila jsem se na jejich setkání a ono nic:-(.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Promiň, Paty se nakonec rozhodla kapitolu rozdělit, aby to tu o Vánocích nezelo prázdnotou,jelikož některé překladatelky nebudou mít čas. :) A potom je zkouškové a pololetí... Takže snad to nevadí, ale mohu říct, že setkání stojí za to.... :)
      Claire

      Vymazat
    2. Děkuji za překlad. Taky jsem se těšila na jejich setkání. Ale pokud bude druhá půlka kapitolky na štědrý den, tak to bude jako další dárek pod stromečkem. :-)

      Vymazat
  3. Vďaka za pokračovanie:-)

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji za překlad

    OdpovědětVymazat
  5. Omlouvám se, že jsem oddálila to setkání, ale aspoň se můžete mnohem více těšit na další část :)

    OdpovědětVymazat
  6. Páni, díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuji za překlad :-))

    OdpovědětVymazat
  9. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  10. Ďakujem za preklad a už sa neviem dočkať pokračovania :)
    Sisi

    OdpovědětVymazat
  11. Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  12. Díky moc za překlad :-D

    OdpovědětVymazat