pondělí 2. prosince 2013

Plnokrevná - 15. kapitola 1/2




„Devone -“ zareagoval můj otec téměř okamžitě, v jednom úderu srdce, „dej nám aktuální informace, které jsi našel o tulákovi, jenž včera napadl Jessicu.“ Táta zřejmě nehodlá riskovat jakékoliv otázky, potom, co se mezi námi odehrálo. Oba jsme věděli, že by to měl Kruhu říct, ale momentálně si vybral chránit mě před racionálním uvažováním ostatních vlkodlaků. Je to můj táta, a já ho za to miluji, přestože jsme se ocitli v nebezpečné pozici.


Smečka by mu mohla vyhlásit válku za zradu, pokud by to někdo zjistil. Ujistím se, že se tak nestane. „Ta fotka“ – Devon zaťukal na obrazovku notebooku – „kterou jsem vyhledal, vypadá dost podobně, jako vlkodlak, jehož hledáme. Podle toho, je jeho jméno Robert Lincoln. Byl přijat do Jižních teritorií asi před deseti lety, a moc o něm známo není. Poslední záznam tvrdí, že se pohyboval kdesi v Rusku.“ Devon se krátce odmlčel. „A naposledy ho viděli ve Španělsku před dvěma roky.“
Devon, a několik dalších počítačově nadaných vlků napříč Smečkami, strávil nějaký čas vytvořením jakési databáze, záznamu každého příslušníka naší rasy. Bylo to z jednoho důvodu, a to, aby si mohlo šest světových Smeček mezi sebou vyměňovat informace. Pokud se nějaký vlk stal tulákem, či si vybral život samotáře, jeho fotka a profil automaticky vstoupily do databáze. Samotáři se stávali většinou extrémně staří vlci, kteří chtěli zbytek svého života prožít ve vlčí formě, ne v lidské. Existuje jich velice málo, většinou jde o nízké beta-rozené, s přísnými pravidly, ale existují.
Databáze je jen “snahou“ světových Smeček spolupracovat. Mezi Smečkami není moc důvěry, ale všichni chtěli, aby bylo zajištěno bezpečí každého, ať už vlkodlaka, nebo člověka. Světové Smečky se skládají ze dvou Amerických teritorií – a to Severních a Jižních, které zahrnovaly Kanadu na sever a Mexiko na jih – Jižní americké, Evropské, Asijské a Ruské.
Ruská Smečka byla nejvíce divoká a také nejvíce nepředvídatelná. Tamější vlci jsou známí svým bezohledným chováním. Říká se, že si cení lidského života velice málo, pokud vůbec. Tuláci přicházejí a odcházejí z Ruska, aby se vycvičili, udělali ze sebe hrozbu, neboť bylo jedním z mála míst, kde mohou tuláci volně běhat, a s dostatečným úplatkářstvím a zlomyslností, mají poměrně slušné šance na přežití.
Po celém světě je roztroušeno mnoho vlků z menších frakcí, ale nejsou považovány za plně fungující Smečky. Obvykle jsou vázáni Alfě kontinentu. Můj táta kontroluje jedno malé uskupení na Aleutských ostrovech. Jejich vůdce je povinován se jednou za rok ohlásit, ale nejsou k naší Smečce tak pevně přimknutí, jako její členové. Což znamená, že by pro nás nemuseli bojovat ve válce. Provozují své klany jinak, volnější a organické – tak, jako za starých časů. Ale na rozdíl od tuláků, jsou vázáni své Alfě.
„Pokračuj.“ Vybídl Devona můj otec.
„Bylo na něj vydáno povolení k zabití, v posledních devíti letech.“ Zhostil se slova Devon. „A vypadá to, že se několik vlků v Evropě dostalo poměrně blízko. Odměna nebyla nikdy udělena.“ Jestliže zabijete tuláka, Smečka, v níž se jako poslední vyskytoval, musí zaplatit odměnu. Byly to peníze, které vlky jakž takž zadržovaly od tuláctví, a zároveň je to lákavá nabídka pro loajální vlky – když chytnou tuláka, jsou oprávněni jej zabít.
„Nedošlo k žádnému záznamu o zabití. No, až do teď.“ Napsal různé klíče, aby zpřístupnil data – tedy aspoň tak jsem to pochopila. Vypadalo to, jako by Robert Lincoln zůstal naživu déle, než většina ostatních. To nebyly dobré zprávy. Někdo ho zřejmě najal. A najali ho hodně rychle, neboť jsem teprve dneska “technicky“ všem vyjevila, že jsem vlkodlak.
Tulák také věděl, kde se nachází můj byt, jenž byl pronajat pod jménem Molly Hannon, bez záznamů, které by směřovaly k Jessice McClain nebo ke Smečce. Poukazovalo to na velké trhliny v naší Smečce, což nevěstilo nic dobrého pro nikoho z nás. Táta vzal zprávu vážně, chvíli bylo ticho. „Jestliže tento vlk pochází z Ruska nebo z Evropy, naše Smečka stojí před velkou hrozbou.“ Prohlásil. „Budu muset zkontaktovat Juliana, zda nemá nějaké konkrétnější informace o tomto vlkovi. Od této chvíle vyhlašuji Smečce vysoký stav pohotovosti, dokud nepřijdeme na to, kdo nás zradil, a proč.“ Roztržitě si promnul bradu.
Julian de Rossi je Alfou Evropských teritorií. Jeho vlci se střídavě zapojovali a odcházeli z občanské války po řadu let. Bylo jen otázkou času, než se rozdělili na dvě části. Příliš mnoho vlků v jedné Smečce přinášelo celou řadu problémů.
„Můj pocit je, že někdo čekal, až se Jessica promění, plány byly zhotovené už dopředu. Jediné, co museli udělat, bylo je rozjet hned poté, co obdrželi zprávu o její první přeměně. Jiný scénář by jim zabral příliš mnoho času. Byl jsem nesmírně pošetilý a laxní ve svém předpokladu, že by mohla žít nesledována. Bohužel jsem vinen za naše nynější problémy.“
„Nemůžeš na sebe vzít všechnu vinu.“ Promluvila jsem, nevědouc, zda mu mohu skočit do řeči, ale udělala jsem to. „S tím nesouhlasím. Trvala jsem na životě mimo Compound. Bojovala jsem kvůli tomu, dala všanc svůj život. Doslova. A udělala bych to znovu, kdybych měla příležitost, bez ohledu na to, kolik by to stálo.“
„To je místo, kde se naše názory rozchází, Jessico.“ Můj otec se ke mně otočil. „Kdybych věděl o tom, čemu nyní čelíme, byl bych zdrženlivý a po celou dobu tě držel pod dohledem. Není nic horšího, než možná rizika, jimž právě čelíme.“ Jeho oči změkly, a já - po dlouhé době - uzřela výraz, jež jsem neviděla od svého mládí.
„Jessico, jsi jediná vlkodlačí žena za celou existenci naší rasy. Nevíme, že by se kdy stalo něco podobného. Tvá přítomnost mezi námi je neocenitelná, ale je to zároveň něco, co zatím nedokážeme plně pochopit. Byl jsem zaslepený v tom, jak jsem s tebou jednal, a budu se ti to snažit vynahradit – přísahou, že ochráním tvůj život, ať už to bude stát cokoliv.“
Tyler dodal: „Jess, hodláme najít ty kretény a co nejrychleji a nejefektivněji je vymazat z povrchu zemského. Dokonce, i když hrozba pochází ze zámoří. Máme dost síly a ve Smečce je dostatek energie, abychom rozdrtili naše nepřátele.“
Americká Severní teritoria jsou známá po celém světě, jako nesmírně silná Smečka s žádným bordelem uvnitř. Na rozdíl od Ruska s jeho brutálními vlky, naše Smečka, skvěle promazaná a spárovaná, se stala neporazitelnou silou za posledních tři sta let.
Gradyho hlas se ozval z druhého konce stolu, pomalý a stabilní. „Mé přesvědčení je, že musíme nejprve zjistit, jestli se zrádce nenachází uvnitř naší vlastní Smečky.“ Kolem stolu se zatřepotal neklid, vlci se po sobě ostražitě dívali. „Můj soukromý návrh je, abychom si každý detail tohoto zasedání Rady nechali pro sebe, dokud nebude rozhodnuto jinak. Uveřejněním těchto informací riskujeme příliš mnoho.“
„Souhlasím.“ Kývl táta. Jeho tón nepřipouštěl žádnou další diskuzi na toto téma. „Souhlasíme.“ Přizvukoval chór hlasů v místnosti. Nikdo nechtěl riskovat, že by byl jediným, kdo v tomto okamžiku nesouhlasí.
Položila jsem ruce na stůl, má rána se konečně zahojila. „Chápu-li to všechno správně, moje mysl je během první proměny několik okamžiků otevřená. Je to tak? Jestli je to tak, pak nějaký vlk v naší Smečce přišel na to, co se stalo v sobotu ráno. Což nám dává stovky možností.“
„Zpráva, kterou jsem obdržel od tvojí vlčice, přišla v časných ranních hodinách.“ Promluvil poprvé za celou diskuzi Danny. „A byla velice krátká a zmatená. Nebyl jsem si jistý, jestli jsi to opravdu ty – a to tě znám.“ Pokračoval dál. „Vlk, který by se rozhodl obchodovat s takovýmito nepodloženými informacemi, by jednal pouze na základě dohadu, že ses přeměnila. Neměl žádný fyzický důkaz, že ses stala čistokrevnou.“ Naklonil se dopředu, jeho přízvuk se prohloubil. „Až do dnešního dne nikdo nevěděl, že jsi skutečným předmětem zasedání Rady. Kdokoliv tě zaprodal, není náš přítel. Musíme okamžitě jednat, a rychle udeřit – člen Smečky, či ne.“
Danny mi ukázal, proč mu byla svěřena ochrana města. Neměl strach a byl zdravě sebejistý. Pokud bychom si zprávu o zrádci nechali pro sebe, mohli bychom ho vyčenichat. Doslova. Jestliže vlci v tomto pokoji hrají upřímně, zrádce bude čím dál nervóznější. Chvíli jsem o tom přemýšlela. „Jestli si tuto informaci necháme pro sebe, vytvoříme nejlepší prostředí, abychom ho mohli odhalit. Pokud budeme dělat, že se nic nestalo, jako že tulák byl pouze ojedinělý incident, dokážeme ho najít dříve. Když ihned na Smečku vyvineme nátlak, může utéct a my prošvihneme naši šanci ho odchytit, a přijít na to, co se děje. Ale jestliže to necháme mezi námi a vrátím se do normálního života – s bodyguardy“ – dodala jsem, aby nikdo nic nenamítal – „můžeme dnešní zasedání zakrýt pod ´mé oficiální odhalení´ a předstírat, že dalším předmětem byl byznys, a nic jiného. Neodolá svému štěstí a nepřestane se snažit mě zabít.“
„To je proveditelné.“ Souhlasil James.
Nick si odkašlal a poprvé promluvil. „Nikdo ze Smečky nemá tušení, co se na zasedání Rady probírá. Věci tu pracují jinak. Pokud se budeme chovat opatrně, můžeme sledovat Jessičiny pohyby bez odhalení. Tím myslím, pokud se zaměříme na alternativu, že ruský tulák byl vyslán zvenčí, ne někým zevnitř. Jessica se vrátí do obvyklého života, a my jí budeme tiše sledovat, abychom ho mohli najít. Nebude se pořád skrývat ve stínech. Jestliže ji chce dostat tak moc, že si na ni najmul tuláka, určitě znovu udeří. Spíš dříve než později.“
„Nelíbí se mi to.“ Zabručel můj otec. „Měli bychom být schopní ho najít i bez té šarády. Pokud je v mojí Smečce zrádce, dlouho se přede mnou neschová. Kdybych vyvinul nátlak, byla by to jen otázka času, než by byl donucen se přiznat. Jediná nejistota je, zda se podniká na vlastní pěst, nebo jestli se k někomu přidal, spolupracuje s nějakou Sektou. To neznámé to dělá riskantním. Cítím se silnější, pokud máme bližší informace – Jessica by tedy měla zůstat v bezpečí, abychom na ní mohli dávat pozor.“
„Chápu tvou opatrnost.“ Pronesla jsem na jeho adresu. „Ale jestliže se budu skrývat, v podstatě to řekneme Smečce, a kdokoliv mě chce mrtvou, bude vědět, že je něco špatně a že něco chystáme. To může vyústit v ošklivé situace, zatímco my ještě nebudeme připraveni. Nebo zrádce uteče, a vezme s sebou všechny naše šance na zjištění informací o možné spolupráci s jinou Sektou – buď tohle, nebo bude po mně. Jestliže strávím několik dní předstíráním, že se nic nestalo, můžeme ho rychle sejmout, bez jakéhokoliv riskování.“
Táta nebyl ani zdaleka přesvědčen.
„Prostě mi dej dva dny, tati. To je všechno, oč žádám. Nick mě bude hlídat během dne a Tyler, Danny, nebo James během noci. V této místnosti je dostatek síly, abychom vytvořili skupinu těch, co budou hlídat náš pohyb. Nepochybuji o tom, že ten, kdo poslal tuláka, bude pokračovat. Budeme-li nenápadní, můžeme to obrátit proti němu, a najít informace mnohem dřív, než by tobě trvalo vyvíjení nátlaku. Zachytil můj pach a nic ho nezastaví.“
Podívala jsem se prosebně na Nicka. „Kdo tě v posledních dvou dnech hledal, Jessico?“ zeptal se mě, a já ho za to milovala. „Mám docela volno a mohu s tebou probrat všechny detaily.“
„Vlastně, dneska mám naplánované setkání s potenciálním klientem.“ Vzpomněla jsem si. „Drink na veřejném místě kvůli možnému případu.“ Podívala jsem se na otce, který měl ve tváři stále dost pochmurný výraz. „Perfektní místo pro někoho, kdo by na mě dával pozor, aniž by byl zpozorován.“
„Jaký případ?“ zeptal se Nick. „O žádném novém klientovi jsem neslyšel.“
„Jeho jméno je Colin Rourke. Včera jsem s ním poprvé mluvila.“
Nastala obrovská vřava.
Všichni v místnosti začali mluvit, někteří z vlků odskočili od stolu a začali dost nadávat, včetně mého bratra. Devon si lehce povzdechl, a jeho ruce zuřivě cvakali počítačové klávesy.
„Co? Co jsem řekla?“ snažila jsem se překřičet všechen ten rámus, překvapená tím, co se právě stalo. Zvýšila jsem hlas. „Co se děje? Řekl mi, že má účetní firmu. Podezírá svého obchodního partnera ze zpronevěry, nebo něčeho nekalého. Tak co máte za problém?“ Skončila jsem chabě, neboť mi nikdo nevěnoval pozornost.
„To je fakt špatný.“ Řekl Devon, spíše svému monitoru, než komukoliv jinému. Trochu potřásl hlavou. „Jestliže to Rourke ví, tak už je Jessica přímo na otevřeném trhu. Měli bychom se starat o víc věcí, než je zrádce uvnitř Smečky.“
James se za mnou objevil, jeho ostré klouby se zaryly do opěrky sedadla. Dřevo zaskřípalo a pod jeho prsty popraskalo, zatímco mumlal jednu nadávku za druhou – slova, která jsem ho neslyšela vyslovit od té doby, kdy jsem uvnitř tátova bytu omylem zapálila oheň, když mi bylo třináct. Odvrátila jsem se od něho na mého bratra.
„Jak se sem sakra dostal tak rychle?“ zařval Tyler. „A řekl Jessice své pravé jméno! Věděl, že může přijít na to, kdo je, ale stejně jí ho řekl. Co to má kurva znamenat?!“
„Kdo je ten chlap?“ zařvala jsem, abych se ujistila, že mě tentokrát uslyší. „Proč jste všichni tak naštvaní? Někdo by mi to měl vysvětlit.“ Pak jsem se začala cítit hloupě, protože jsem si neproklepla svého klienta. Přestože jsem včera už nebyla v práci, když volal - buďme upřímní - nehodlala jsem si ho prověřit, dokud bych se s ním nesetkala a nepřijala práci. Sakra.
Tyhle stupidní chyby by mě mohly dostat. Teď mi táta nebude důvěřovat, a vypadá to, že se mi to právě chystá oznámit. Právě jsem ze sebe udělala nekompetentního a velice hloupého detektiva. Jsem jediná vlkodlačí žena na týhle zasraný planetě, a ani na dvě sekundy jsem nepomyslela na možná rizika. Měla bych být v nejvyšší pohotovosti, ne si někam jít sednout a cpát se cheesburgery.
Ten chlap musí být neuvěřitelně talentovaný, když způsobí hromadné zbláznění téměř dvaceti schopných vlkodlaků v místnosti.
No kurva.
Nic z toho nevypadá dobře.
Táta mi zamračeně odpověděl jako první. „Colin Rourke je nejznámější žoldák nadpřirozených bytostí v celé zemi, pravděpodobně na celé planetě. Najímají ho jen, když chtějí, aby práce byla dokončena bez zádrhelů. Fakt, že už je tady, posouvá náš problém na vyšší úroveň. Tvé tajemství, jak se zdá, nebylo vůbec tajemstvím. Jiné Sekty, nejen vlkodlaci, čekali na tvou přeměnu, s hotovými plány v ruce. Je to jediné vysvětlení, proč se tu objevil tak rychle.“
„Čím je?“ zeptala jsem se znovu. „Jestliže jsou tu všichni na nohou, tak musí být něco velkého, že ano?“

„Je nějakým druhem kočkodlaka.“ Odpověděl mi táta. „Jeho přesný druh není znám. Nikdo, kdo ho spatřil v jeho pravé podobě, nežil dost dlouho, aby o tom mohl vyprávět.“

28 komentářů:

  1. Děkuju za kapitolu :)

    OdpovědětVymazat
  2. Zulík - Júúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúú

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  4. Wow.............. super. Tesim se na BRZKÉ pokracovani :-)

    OdpovědětVymazat
  5. dakujem za preklad ;-)
    a taktiez sa tasim na skore pokracovanie :P

    OdpovědětVymazat
  6. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji za překlad

    OdpovědětVymazat
  8. Ahoj holky. :)
    Omlouvám se, ale minulý týden byl trošku hektický, tak jsem kapču musela rozpůlit.. :) Ale budu se snažit všechno stíhat v celku. :D
    Krásný týden,
    Claire

    OdpovědětVymazat
  9. moc děkuji, to je napínavé, už se těším na setkání žoldáka a naší vlčice.

    OdpovědětVymazat
  10. Dakujem za preklad, uz sa neviem dockat stretnutia tych 2 :D

    OdpovědětVymazat
  11. Děkuji za překlad. Už aby se setkali. :-)

    OdpovědětVymazat
  12. Diky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  13. Děkuji moc za úžasný překlad.

    OdpovědětVymazat
  14. Wau, začínám být na Colina sakra zvědavá. Děkuju moc :-)

    OdpovědětVymazat
  15. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  16. ďakujem za preklad, sa tesim na pokracovanie :) jane

    OdpovědětVymazat
  17. takže sa už konečne stretnú-?? Super A vďaka za preklad.

    OdpovědětVymazat
  18. Díky moc za překlad :-D

    OdpovědětVymazat