pátek 29. listopadu 2013

Svázáni krví - 16. Kapitola




„Pane, nový lovící tým v Seattlu je něčemu na stopě.“
Vysoký, štíhlý muž dolétl k monitoru, jeho nohy se sotva dotýkaly podlahy, když položil ruku posázenou drahokamy na rameno programátora. Otálel o chvilku déle, než bylo nezbytně nutné, než se sklonil dolů, aby byl na rovině očí s obrazovkou. Maurice se snažil zabránit třesu, ale nedařilo se mu to. Dech Nejvyššího Pána páchl jeho plno-krevní dietou. Maurice se zcela nevrátil ke starým způsobům. Užíval si fastfood. Možná, že kdyby zkusil všechny ty hranolky, nesmrděl by tak.

„Co objevili?“ Zeptal se Nejvyšší Pán.
„Znovu jsme kontrolovali naší databázi se Sangre Dulce se zprávami v internetových vyhledávačích, snažící se vypátrat členy známých rodin se sladkou krví. Výzkumníci tvrdí, že některé rodiny mohou nést recesivní gen, který dokážou izolovat v laboratoři.“
„To se mi zatím zamlouvá.“ Upíří silné, zažloutlé nehty se zaryly do Mauriceho ramena. „Takže místo toho, abychom dávali dohromady dva sladkokrevné, mohli bychom spojovat dva bez sladké krve, kteří nesou recesivní gen a získali bychom potomky se Sangre Dulce? To je to, co říkáš?“
Maurice přikývl, ale pochyboval, že se Nejvyššímu Pánovi bude líbit to, co se chystal říct dál.
„Takže, co objevil tým v Seattlu?“
„Pamatujete si tu plodnou rodinu, Shawsovi z jižní Kalifornie, ty, kteří produkovali několik sladkokrevných každou generaci?“ Postrčil si brýle výš. Sklouzávaly mu po nose, když se potil. A to dělal vždycky, když byl Nejvyšší Pán blízko.
„Ano. Znám je velice dobře. Řekněme, že jsem s několika z nich měl osobní vztah v průběhu let.“
„Naši kluci si hráli s novým počítačem a přístupem k databázi. Zdá se, že jeden z nich má celkem dobré detektivní schopnosti, protože vypátral Shawnovu ženu až v oblasti Seattlu. Zdědila příjmení, ale nebyla v našem systému.“
„Žena Shawnová? Dva noví členové našeho týmu našli člověka s nejvyhledávanější pokrevní linií? To bych nazval za neslýchané přehlédnutí.“
„Ano, souhlasím, pane. Opravili jsme kód tak, aby hledal i jen části příjmení.“
„Jak ji našli?“
„Nedávno si zřídila webovou stránku a je na ní zmínka o San Diegu. Nakonec jsme ji našli, pane. Věděli jsme o jejím bratrovi – ten nemá druhé příjmení a není Sangre Dulce.“
Nejvyšší Pán si tiše zaklel pod vousy, při čemž Maurice zarazil přívod vzduchu do jeho plic. „A ty jsi až teď přišel na to, že má sestru? Víme, jestli je ona Sangre Dulce?“
„Ano, je. Věříme, že má sladkou krev.“ Maurice si sundal brýle a otřel si čelo kapesníkem.
„Věříš tomu ty?“ Smrad se kolem Nejvyššího Pána zvedal jako mlha.
„Vlastně ještě nebyla chycena. Tým ji zahnal do kouta, ale nějakým způsobem, než ji mohli přivést, byl jeden z nich zabit a druhý utekl.“
Štiplavý zápach zesílil a žluč začala stoupat Mauricovi do jícnu, spalujíc výstelku. Stěží dokázal udržet brýle na nose.
„Kdo je probodl a kde je ta žena?“
„Agent Agentury, pane, a myslíme si, že ji má on.“
Zvuk, který Maurice slyšel, ho trochu překvapil. Myslel si, že smrt bude bolet, ale nečekal, že bude mít vlastní zvuk. Bylo to spíše jen šťavnaté žuchnutí, jako když čepel rozkrojí meloun na půl.
*   *   *
Každý nerv v jeho těle jako by byl roztřepený koneček rozpadajícího se lana, když Dom vjel do garáže. Kdyby zrovna nesvítalo, byl by v ulicích Seattlu a hledal boj. Jakoukoliv rvačku. Nezáleželo by na tom, jestli by narazil na Temnokrevné či ne, stačila by mu jakákoliv agresivní bytost. Tělo ho svědělo agresivní energií, kterou nějak musel spotřebovat.
Ještě nedávno by nezbytným odbytištěm pro jeho nahromaděnou agresi bylo ochotné ženské dělo. Ale to ho teď nikterak nelákalo, protože jediné na co dokázal myslet, byla Mackenzie. Nechtěl ji podvádět s jinou ženou. Pokud by byl s někým jiným, předpokládal by, že ona udělá to samé. A myšlenka na Mackenzie pod jiným mužem, na ty smaragdové oči, které by zíraly do jiné tváře, než byla jeho vlastní, na rty oteklé od polibků jiného muže, zvuk jména jiného muže z jejích rtů – z toho všeho vřel vzteky.
Měl by jí zavolat? Bylo ještě brzy a on doufal, že u Chucka a Shirl spí. Vytáhl mobil, vyťukal její číslo. Palcem se vznášel nad tlačítkem Send, než telefon zase vypnul. Toužil znovu slyšet její hlas, ale nevěděl, co by řekl. „Miluju tě, ale chci tě zabít. Chci být s tebou, ale nemohu ti nabídnout žádný slušný život.“ Jaký to zatraceně skvělý úlovek byl.
Nakonec stejně znovu zapnul telefon a stiskl Send, poklepal si na sluchátko v uchu. Musel slyšet temperamentní kadenci jejího hlasu, i kdyby se ho bála. Nebo se na něj zlobila. Otřel si zpocené dlaně o džíny a klikl na bezdrátové sluchátko. Zazvonilo to jednou a srdce mu pokleslo. Dvakrát a čelo se mu orosilo potem. Třikrát a spadl do hlasové schránky. Poslechl si celou její zprávu a užíval si zvuk jejího hlasu, než zavěsil, aniž by zanechal vzkaz.
Zasloužila si mnohem víc, než to, co jí mohl nabídnout. Byl idiot, že vůbec přemýšlel o jejich budoucnosti.
Poté, co zkontroloval zabezpečení, sešel kolem druhé dolů do terénní kanceláře. Převlékl se z civilních šatů, vklouzl do své oblíbené sady rukavic a bušil do boxovacího pytle, dokud mu z potůčků potu nepálily oči a nerozmazaly jeho vidění. Po rychlém otření ručníkem popadl pár dřevěných nožů a trénoval s figurínou, vrážel je do ní a kroutil, dokud jeho svaly nezačaly křičet na protest. A pak to všechno zopakoval.
*   *   *
Lily se těšila na svůj každodenní běh na běžeckém pásu, než půjde spát, ale když otevřela dvojité dveře do tělocvičny a slyšela známou, ale přesto velmi otravnou hudbu z reproduktorů, věděla, že k jejím bezmyšlenkovitým pěti kilometrům nejspíš nedojde. Musel tam být Dom. Proč byl tak brzo zpátky? Předpokládala, že bude pryč ještě den nebo dva – i kdyby obdržel její SMS o tom, co našli v pracovně Temnokrevných. Nejspíš to s tou ženou minulou noc nedopadlo dobře.
Na druhé straně, uprostřed rychlostních a těžkých boxovacích pytlů, ho spatřila. Zrovna do jednoho bušil hlava nehlava, jako zkušený bojovník – zkušený a nasraný – skláněl hlavu, aby se vyhýbal neviditelným pěstím, jak jeho nohy tančily po rohožce. Rychleji, zuřivěji, než bylo tempo té příšerné hudby. Jeho rychlost se ještě zvýšila, když se přiblížila, jako kdyby jí tím říkal, ať se drží dál, že s ní nechce mluvit.
Zkoumala jeho přivřené oči a viděla, že jeho olivová pleť se zdá být ještě tmavší kvůli strništi na bradě. Do prdele. Že by tu ženu vysál? Lily zavětřila ve vzduchu, skutečně začmuchala. Cítila stejný náznak sladké, jako v baru, možná o trochu silnější, ale rozhodně to nebylo ve smrtícím množství, díky bohu.
„Jsem překvapená, že tě tady vidím, ale nakonec, kdo by si pouštěl takový odpad?“
Čekala, ale nedostala žádnou odpověď. Bude muset zkusit něco jiného. „Jsi v náladě na potyčku, lásko?“
Otřel si pot z obličeje, pak na ni přes rameno něco zabručel a pokračoval v ranách.
„Chtěla jsem si zaběhnout pár kilometrů na pásu, než si půjdu lehnout, ale vypadá to, že tobě by se hodila nějaká horizontální prácička na rohožce. Trochu BJJ a potom BJ?“
„Brazilské Jiu Jitsu a Blow Job[1]? K čertu, Lily, jdi pryč.“
Nezasloužila by si za to alespoň úsměv? Zjevně ne. „Kde je, uh… Mackenzie. Je vše v pořádku?“
„Na ostrově.“
U Chucka a Shirl. Tam bude v bezpečí, o to se už Chuck postará. Možná, že musel odejít z Agentury, ale pořád byl více než schopný.
Dom popadl pár dřevěných nožů a závratný zvuk opakovaného rachotu přehlušoval i hudbu. Vzhledem k tomu, k čemu došlo včera večer s těmi dvěma Temnokrevnými, byla ta žena pravděpodobně v největším bezpečí na ostrově, místo v Seattlu.
Lily vylezla na svůj oblíbený běžecký pás a dala si do uší sluchátka, zatímco pomalu nabírala na rychlosti. Jakou hudbu by si mohla pustit, aby přehlušila tohle svinstvo? Než si stačila vybrat seznam skladeb, uslyšela ránu a potom si všimla, že se dřevěná figurína rozprskla po místnosti. Whoa. Popadla stroj, aby znovu získala rovnováhu. Ukopl celou tu věc z jejího nosníku. Byl zfetovaný, nebo co?
Poté, co si otřel z tváře pot bílým ručníkem, posadil se – ne – zhroutil na nedalekou lavičku. Zajímavé. Bylo tady tolik míst k sezení, ale on si vybral tohle. Přímo před ní. Přehodila si kabel sluchátek kolem krku a dala se do pomalého, neuspěchaného běhu.
„Chceš si promluvit?“ Zeptala se Lily.
Hodil po ní pohledem, kterým jasně říkal, že ne. Jako kdyby jí tohle mohlo oklamat. Nemusela čekat dlouho. „O BJJ, nebo BJ? Myslel jsem, že máš teď chlapa,“ řekl.
„Možná. Možná ne.“ Řekl mu Santiago něco? Určitě by to nejprve probral s ní.
„Nechci tě donutit přiznat se, jestli máš přítele. Tohle přesvědčování nechám na něm.“
Zjevně přešel z vyhýbavosti k tomu, že se ji rozhodl mučit. „Já? Vzdát se? Jediný způsob, jak bys mě k tomu mohl přinutit, by bylo, když bych ti to dovolila. Jsi v pořádku, lásko?“
„Takže to přiznáváš. Je tady muž.“ Ignoroval její otázku. To bylo v pořádku. Nechtěl o tom mluvit. Alespoň se to s ním pokusila řešit a on věděl, že se starala.
„Kdo mluvil o chlapovi? Možná, že mám ráda svůj chleba namazaný z druhé strany, hmmm[2]?“ Řekla Lily.
Začal si odmotávat obvaz ze zápěstí a rukou a nic neříkal. Poté, co zmáčkla několik tlačítek na ovládacím panelu, přešla na běh normálním tempem.
„Jak se má Zoe?“ Zeptal se. Bez ohledu na to, co se dělo, v srdci měl vždy slabost pro její dceru.
„Skvěle. Miluje tu nejnovější věc s Hello Kitty, kterou jsi jí dal. Nosí tu kabelku celý týden. Dnes, když jsem jí volala, abych jí na dálku poslala ranní polibek, tak mi Matka řekla, že s ní už i spí.“
To u něj vyvolalo úsměv. Konečně. Stiskla tlačítko stop a přešla k lavici. „Už si chceš promluvit?“ Jeho ramena se částečně uvolnila, ale zavrtěl hlavou. „Nemusíš mi říkat o tom, proč ses vrátil. Být od ní dál musí být těžké. Ale pokud je tu ještě něco…“
Několik okamžiků seděl s ručníkem přes hlavu, než si odkašlal. „Jde o tu nejpodivnější věc, Lil. Já… já zjistil, že jsem schopen se změnit v páru.“
Dobrotivé peklo. „To není možné. Myslíš tím tak, jako toho byli údajně schopni naši předci?“
„Ano. Přesně tak. Když byla Mackenzie ohrožena zbývajícím Temnokrevným, změnil jsem se v páru a protáhl se škvírou v okně, abych ji dostal do bezpečí. Myslím, že bych dokázal bojovat s tím parchantem stejně, jako s jeho partnerem, ale byl jsem přemožen touhou dostat ji od něj co nejdál. Má pevná forma se nějak rozpadla a já jsem se objevil tam, kde jsem chtěl být. Nebyl jsem si toho ani vědom, dokud jsem neseděl na sedadle řidiče.“
„Můj bože, Dome. Jak je tohle vůbec možné?“
„Nemám nejmenší tušení. Ale myslím si, že je to kvůli tomu, jak Mackenziina krev reaguje s tou mou. Ona je zdrojem mé moci.“
Dvojité dveře tělocvičny se rozlétly a vešel Jackson, u ucha měl přitisknutý mobilní telefon. Dom se zvedl z lavičky, jeho oči byly mdlé a duté.
„Ani slovo, Lil.“ Otočil se a zamířil k šatně. Nikdy ho neviděla v takovém stavu. Byl z něj zatracený binec. Ale mohla ho za to obviňovat?
„Hele, slyšels o tom, co jsme se dozvěděli o tom chlápkovi, kterého si včera zneškodnil?“ Zavolala za ním. „Poslala jsem ti zprávu, ale možná sis jí nevšiml.“
Dom se zarazil, ale neotočil.
„Sledovali jsme jeho kámoše k díře v domě na Eastside. Myslela jsem, že to tam bude jako v luxusní softwarové zemi, ale tenhle chlápek žil v prasečím chlívku. Je s podivem, že sousedé nevolali policii kvůli tomu zápachu. Málem jsem vyklopila svou půlnoční svačinku, když jsem to ucítila. Jackson řekl, že se o toho chlápka chceš postarat sám, ale nechtěla jsem riskovat, že ho ztratím-“ no, tohle a také to, že si nebyla jistá, jaké jsou jeho plány v San Diegu „-tak jsem toho kreténa zničila.“ Vyskočila zpět na běžecký pás. „Prohledali jsme to místo, ale i když jsme neočekávali, že toho moc najdeme, objevili jsme nějaké věci z obliga.“
Jackson zaklapl telefon, když se Dom konečně otočil. „To jsi udělala správně.“ Odnikud vytáhl trojúhelníkový sendvič. Na sobě měl černou Extreme Couture čepici, tričko na posilování a černé tepláky, které měl stáhnuté až k bokům, než si je upravil a dal se znovu do pohybu. Pruhy světle zlatého a hnědého melíru se mísily s jeho přírodně hnědými vlasy, které se mu kroutily až na ramena. Na krysu z tělocvičny rozhodně trávil hodně času péčí o své vlasy. Když se otočil, záblesk barvy na jeho paži upoutal její pozornost.
„Pěkný inkoust.“
Jacksonovy svalnaté bicepsy byly tak čtyřikrát silnější, než u normálního chlapa, a jeho nové tetování bylo barevné, had se mu začal obtáčet kolem předloktí po vnitřní straně lokte a končil s hlavou strategicky umístěnou na největší části zbraně. Sakra, vypadal vážně dobře. Škoda, že dokázal dávat pozor asi jako komár, když došlo k něčemu, co se netýkalo sexu. Milovala toho chlapa asi jako bratra – no, tedy ne až tak přesně. Možná spíše jako přítele s výhodami, když ani jeden z nich nikoho momentálně neměl.
„Líbí se ti?“ Zeptal se Jackson.
„Napni ty chlapáky směrem ke mně.“
Začal se předvádět, popadl se jednou rukou za zápěstí a zvedl ruce, které zatnul jako kulturista. Hadí hlava jakoby vystřelila kupředu, když napnul svaly, ale ten hloupý sendvič v jeho druhé ruce tak nějak kazil celý dojem.
„Pěkné, Jacku. Moooc pěkné.“
„Díky. Tobě to taky sekne.“ Přejel očima po jejím těle a ona si všimla, že pohledem o něco déle spočinul na jejím zadku. Zatáhla bříško, i když věděla, že v těch chlapeckých šortkách vypadá zatraceně dobře.
„Hej, Dome, jak to jde, kámo?“
Dom zvedl ruku, ale nevzhlédl. „Díky za minulou noc.“
„S motorkou té holky? Žádný problém.“ Jackson se poplácal po hrudi, jako kdyby měl v tričku kapsy, potom sklouzl k bokům. „Někde mám její klíčky.“
Lily si odkašlala a předstírala, že je uražená kvůli tomu, že jí Dom také nepoděkoval.
„Tobě taky, Lil. Zmátla jsi mě celým tím povídáním o BJ… a ostatních věcech.“ Vzal si klíče od Jacksona a dlouze se na ně zadíval.
„BJ? O co jsem přišel?“ Jackson si narval sendvič do úst v jediném soustu.
„To je ten problém, Jacku. Zatraceně o nic.“ Lehce zrychlila své pohyby, když se synchronizovala. Jak moc si přála, aby někdo vypnul tu hudbu, ale Dom visel dnes ráno na tenkém vláknu a ona se ho nehodlala snažit odstřihnout. Co to bylo s těmi muži, že se jim líbila hudba osmdesátých let už několik desetiletí? Prostě neměla své kouzlo.
„Víš, že já jsem vždycky volný.“ Jackson po ní vrhnul úsměvem, při kterém by dostal erekci i ortodontista, než se obrátil na Doma. „Myslel jsem, že máš teď být v San Diegu.“
Když Dom neodpověděl, Lily chtěla tiše promluvit, ale hudba byla tak zatraceně nahlas, že prakticky musela řvát. „Mířil na letiště, když zjistil, že je Mackenzie v průšvihu.“
„Průser, chlape. A jak se slečna Hello Kitty vlastně má?“ Jackson se s obdivem nakrucoval před zrcadly v tělocvičně, přičemž se chytal za rozkrok, jako kdyby si chtěl zkontrolovat svůj balíček. Nevšiml si Domových přimhouřených očí, ani toho, jak se mu rozšířily nozdry, a už vůbec nezaregistroval jeho sevřené pěsti. „Máš ji někde schovanou a uspokojenou? Myslel jsem, že budeš ještě pár nocí s ní, když už ti uletěl spoj. Proč nejsi s ní? Co se stalo?“ Jacksonova ruka prodlévala na jeho nádobíčku až příliš dlouho.
Lily se Jacksona snažila varovat tak, že si přejížděla prstem přes krk, ale nepodíval se na ni. Tohle nedopadne dobře, pokud bude i nadále žvanit.
„Není v posteli tak troufalá, jako na té motorce, co?“
Ach, k čertu. Jackson uměl být někdy tak hloupý.
Než mohla Lily zasáhnout, aby zabránila tomu, co věděla, že bude následovat, Dom svrhl Jacksona k zemi a tlačil mu nohu do krku. „Radši vypni tu zatracenou dutou díru ve své hlavě.“
Jackson se dusil, svíral Domovu botu, a snažil se ji odpáčit z krku. „Ježíši, Dome.“
Lily zpomalila pás do klusu, když sledovala Domovu tvář zkroucenou vztekem. Obvykle se o nic nestaral, jen vykonával svou práci jako robot – a to zatraceně intenzivní robot – čekající na svou příležitost, aby se mohl dostat odtud. Ale teď, když se mu konečně podařilo nechat se přeložit jinam, se nezdálo, že by chtěl odejít. Jak zajímavé.
„Jestli o ní řekneš ještě jediné neuctivé slovo, nebo jestli o ní jen budeš přemýšlet jinak, než s naprostou čestností, budeš litovat, že ses narodil jako chlap. Chápeš to?“
Jackson mu dal znamení zdviženými palci a Dom ustoupil. S kašlem se Jackson převalil na ruce a kolena, svěsil hlavu mezi ramena okamžik před tím, než se had na jeho bicepsu vyboulil, jak se zvedl. „Promiň, kámo. Zapomněl jsem, jak jsi ohledně ní citlivý. Jen jsem si dělal srandu.“ Narovnal si čepici a promnul krk.
Lily zpomalila stroj na chůzi. „Jacku, ta tvoje pusa tě jednoho dne zabije. Ta, a tvůj penis.“
„Jo, díky. Ten je smrtící.“
Lily si poklepala na boky, břicho, přejela si dlaněmi přes paže, jako by něco hledala. Pak se její ústa pootevřela, vrhajíc po něm pohledem plným předstíraného překvapení. „Páni, to je divné. Jsem stále naživu.“
Vystrčil na ní prostředníček před tím, než odkráčel k zásobě pitné vody[3].
„Lil, říkalas něco o tom, že jste prohledávali doupě toho Temnokrevného. Co jste zjistili“ Zeptal se Dom.
Zmáčkla šipku doprava a znovu se rozběhla. „Jacksone, řekni mu to ty. Já na to nemám.“
Jackson si naplnil papírový kelímek vodou a donesl ho Lily. Jo, nebyl tak egocentrický, jak se jevil. Poté, co si nalil další pro sebe, si odkašlal.
„No, to místo byla hotová díra, na každém pevném povrchu se tam válel vědecký experiment, takže jsme nečekali, že toho mnoho najdeme. Mysleli jsme si, že jsou jen obyčejní neochočení a nejsou součástí organizované Aliance. Ačkoliv jsme v tom suterénu našli skutečně šílené sračky. Zkysla mi z nich krev, a toho není lehké dosáhnout.“ Jackson si znovu promnul krk.
„Šílené? Jako jak?“ Zeptal se Dom.
„Mučící a experimentální sračky. Řetězy, chirurgické nástroje, kožené řemínky, pár kovových nosítek a lehátek, jehly, IV tašky. Opravdu strašidelné sračky.“
„Jo, skutečně strašidelné,“ řekla Lily. „Bylo to jako v hororu. Našli jsme jejich pevný disk a Cordell se do něj právě snaží dostat. Ale mám špatný pocit. Pokud dva kusy hovna jako oni jedou v takové operaci, co se to k čertu děje? Nemohli mít jejich-“
„Jste si jistí, že jde o Alianci?“ Dom přecházel sem a tam.
„Bylo to příliš rituální na ty dva.“ Bože, ta hudba. Jako kdyby se jí zlomil nehet po čerstvé manikúře. Prostě to už nadále nemohla vydržet a tak se obrátila k Jacksonovi. „Můžeš to svinstvo vypnout, nebo ho alespoň ztišit? Chytám z toho zatracené aneurysma.“ Zpomalila pás ještě jednou, když Jackson stiskl hlasitost na ovladači a skřípění kytary utonulo v pozadí. Mnohem lepší. Konečně mohla znovu přemýšlet. „Jak jsem říkala, všechno bylo příliš čisté a uklizené. Nástroje byly uspořádány úhledně na háčcích na stěně a označeny jako v dílně vysloužilého inženýra, tedy pokud by ten inženýr plánoval dělat lékařské experimenty a mučení ve sklepě. Bylo to, jako kdyby celé místo bylo vystavěno podle plánku. Dokonce jsme našli i pár planogramů[4].“
Dom stále přecházel sem a tam, ale jeho čelo se zkrabatilo.
„Víš, prodejny obvykle získávají POG od jejich domácích kanceláří, říkají jim, jak vystavit veškeré jejich sračky. Dejte to sem, pověste tam – tak, že je pak každý obchod seskládán stejným způsobem. Neexistuje tady možnost, aby ti dva looseři, kteří tam žili, dokázali ten suterén zorganizovat bez vnější pomoci. A takový druh organizace doslova křičí slovem „dlouhodobé“ a ne jen „hej, to jen pro případ, že bychom narazili na jednoho či dva sladkokrevné“. Víš, co tím myslím?“
Dom se zarazil a jeho oči se setkaly s Lilyinými, uvědomění se konečně potopilo do jejich hloubek. Experimenty zahrnující sladkokrevné. Tady. V Seattlu. „Žili tam jen oni dva?“ Jeho hlas byl tichý, ale kypěl vzteky. Téměř to cítila ve vzduchu.
„Jo, jen dvě ložnice se zataženými okny a rakví v každé.“ Poté, co se Lily podívala na počet kilometrů, které uběhla, seskočila a popadla ze skříňky vedle zásoby vody čistý ručník. Hádala, že dva kilometry jsou lepší, než žádný.
„Dokonce jsem nakoukla dovnitř. Ve spodcích měli naházenou zatracenou hlínu. To je prostě špatné.“ Jackson si narval do úst druhý sendvič. Čelist mu poskakovala, když se snažil rozžvýkat tak obrovské sousto, které by komukoliv jinému vystačilo na šest či sedm kousnutí. Nejméně. Ten chlap spaloval jídlo jako pec uhlí.
„Cordell. Kde je?“ Dom přešel přes matrace a kopnutím otevřel dveře.
„V počítačové laboratoři,“ řekla Lily, klusajíc za ním.
„Počkejte, lidi. Jdu taky,“ řekl Jackson hlasem ztlumeným skrz sendvič.
*   *   *
Mackenzie několikrát obešla celý obývák, než našla odvahu zavolat Martinovi. Byla zaseknutá někde na San Juan ostrovech – nebyla si přesně jistá na kterém z nich – takže to pravděpodobně dnes nestihne na svou hodinu. Nikdy neutíkala před svými závazky a nechtělo se jí předávat třídu do rukou jednoho z jejích postgraduálních studentů. Ale neviděla v této chvíli jinou možnost, protože byla tak daleko od domova. Díky bohu, že Stevovi poslala emailem nejnovější fotografie už včera a nečekala, že ji pošle hledat novou lokaci pro natáčení ještě několik dní.
„Ostrovy, jo? Jsi zahrabaná v romantické posteli a užíváš si s ním snídani?“ Zeptal se Martin.
„S kým?“
„Haló? Nehraj si na hloupou. Vím, že jsem neselhal ve svém malém dohazovačném pokusu, bez ohledu na to, co říkáš. Máš se s Domem dobře?“
„On tady vlastně není. Byl, ale teď už ne.“ Chtěla dodat, že neví, jestli se vrátí a že musí přijít na to, jak se dostane domů, ale mlčela.
„Miláčku, co se stalo? Jsi v pořádku?“
„Jsem v pohodě.“ Snažila se, aby její hlas zněl ležérně. „Musel náhle odjet. Jen jsem si nebyla jistá, jestli to dnes stihnu domů včas, abych mohla učit třídu.“
„Nezkoušej na mě tyhle nesmysly, zlato. Poznám, že jsi rozhozená. Co je? Co se stalo?“ Ptal se Martin.
„Nic se nestalo. Jsem v pohodě.“
„No, to nezní moc dobře. Jak se dostaneš domů? Potřebuješ vyzvednout? Dnes celý den učím, ale mohl bych pro tebe přijet pozdě večer, nebo hned ráno. Asi jsem ho špatně odhadl, Kenz. Omlouvám se. Myslel jsem, že je to dobrý chlap. Co provedl? Neublížil ti, že ne?“ Martinův zájem byl dojemný.
„Bože, to ne. Je to báječný muž.“ Když se jí do očí začaly sbíhat slzy, zhluboka se nadechla a doufala, že její hlas zní silně. „Bylo to naléhavé, neočekávaně musel odejít. Jsem si jistá, že se mi brzy ozve, jen jsem se chtěla ujistit, že dnes večer bude má výuka pokrytá. O nic nejde. Opravdu.“
Proč se cítila, jako by musela skrývat ty ošklivé podrobnosti? Samozřejmě, že mu nemohla říct celou pravdu o Domovi, ale neměla nutkání mu říct ani to, že ji Dom opustil. Co na tom, jestli by Martin věděl, že tady uvízla bez možnosti dostat se domů? Proč by jí mělo záležet na tom, jestli Martin Doma nenávidí?
„Jsi si jistá?“
„Ano. Brzy se vrátí, tím jsem si jistá.“ Přinutila se znít vesele, než změnila téma. Rozptýlení a odvedení pozornosti. „Měl bys to tady vidět, Martine. Je to nádhera. Nemůžu se dočkat, až vyrazím na pláž. Jen bych si přála, abych si s sebou vzala svůj skicák.“
„Nemůžu se dočkat, až uvidím fotky.“
Neřekla mu ani to, že nemá fotoaparát.
„Poslyš,“ pokračoval. „Jsem rád, že jsi zavolala. Mluvilas už s Mary?“
„Sekretářkou oddělení? Ne, proč?“
„Asi o nic nejde, ale dva divní chlápci včera večer přišli na univerzitu a vyptávali se na tebe. Byli docela sehraní, vysocí, hubení a otrhaní.“
Místnost se začala točit a ona se musela přinutit k nádechu.
„Mary mi volala, chtěla vědět, jestli jim může dát tvé kontaktní údaje. Jasně se ptali na Mackenzie Shawovou, ne Foster-Shawovou, takže si nebyla jistá, jestli jde o tebe, či ne. Řekl jsem jí, aby jim nic neříkala, takže trvali na tom, že si promluví se mnou.“
Měla pocit, jako kdyby jí někdo narval do břicha baseballovou pálku. Útok na ni byl promyšlený. Nebyla jen ve špatnou dobu na špatném místě. Ta monstra ji hledala. Chytila se okraje linky pro podporu.
Když toho dne její otec nepřišel domů, bylo tohle to, co se mu stalo? Její matka mu připravila svačinu, tak jako vždycky. Plátky okurky, kopru a černé olivy s čipsy po stranách. Leželo to na stole nedotčené celé tři dny. Policista, který si přišel s matkou promluvit, snědl všechny ty seschlé olivy. Později se tomu zasmála, ačkoliv nemohla přijít na to, proč její matka pláče. Co bylo tak smutného na snězení starých oliv? Vzpomínala si, že přesně to si myslela. Vtipné, co všechno si děti pamatují.
Sledovali dva Temnokrevní jejího otce po celé ty roky? Čekali na vhodnou příležitost, aby na něj zaútočili? Byl její otec vyděšený, tak jako ona? A co Stacy? Věděla snad její sestřenice, co se to s ní děje?
Nevěřila, že by nohy dokázaly i nadále unést její váhu a tak klesla na podlahu v kuchyni.
„Víš, co chtěli?“ Podařilo se jí zeptat se.
„Tvrdili jen to, že s tebou potřebují mluvit o nějaké staré záležitosti. Nejsi v programu na ochranu svědků, že ne?“ Zasmál se.
Přinutila se ho napodobit, ale nevěřila si dost na to, aby promluvila. Kdyby jen věděl, co se jí skutečně dělo.
„Nevím, jestli se zase vrátí, nenechali tady totiž žádnou kontaktní informaci, ale napadlo mě, že bych tě měl varovat.“
Snažila se udržet svůj hlas pevný, ale ruce se jí třásly tak silně, že jí telefon málem vypadl ze sevření. „Díky za to, že na mě dáváš pozor, Martine. Zajímalo by mě, kdo to byl.“ V hlavě se jí promítla vzpomínka na to, jak Dom zvedá dřevěný kolík nad hlavu a vráží ho do chlapa na zemi v temném parkovišti. „Musí hledat někoho jiného, ale díky, že jsi mi dal vědět.“
*   *   *
Zatímco kráčel chodbou podobnou labyrintu k počítačové laboratoři s Lily a Jacksonem, měl Dom pocit, jako kdyby mu někdo vrazil do hrudi nůž a rozřízl jeho srdce na polovinu. Mackenzie! Něco bylo špatně.
„Jděte,“ řekl ostatním. „Přijdu za chvíli.“
Sáhl po mobilu a vytočil její číslo. Dvě zazvonění, pak zaslechl její hlas. Pro tentokrát skutečný. Opřel se ramenem o zeď.
„Mackenzie, jsi v pořádku?“
Neodpověděla mu okamžitě, ale slyšel její dech. „Ano.“ Její hlas byl tichý, sotva slyšitelný.
Dios mio.
Měla před chvilkou obavy, nebo strach, ale teď se zdálo, jako by měla vztek. Sklouzl po zdi a posadil se na podlahu sterilní chodby, mobilní telefon kolébal u ucha.
„Co se děje? Co se stalo?“ Zeptal se Dom.
„Kromě toho, že jsi mě včera v noci opustil?“
„Mackenzie, omlouvám se. Chtěl jsem zůstat, ale viděla jsi, čeho jsem schopen.“
„Viděla jsem minulou noc bojovníka, Dome. Muže, který by byl ochoten se za mě rvát, nebo pro mě zemřít. A přesto-“
„Zemřít pro tebe? V podstatě jsem tě zabil,“ řekl Dom.
„Proč sám sebe nevidíš tak, jak tě vidím já?“ Podrážděně si povzdechla a její hlas měl náhle chladný okraj. Distancovala se od něj a ten imaginární nůž pokračoval v řezání.
„Nemám tady nic. Žádné kreditní karty, dopravu a má zatracená baterie v telefonu je skoro vybitá. Jsem v pořádku, vážně. Možná, že prostě dojdu domů pěšky.“
„Řekl jsem, že se vrátím a myslel jsem to vážně. To, co se stalo včera v noci-“
„Včerejší noc byla noční můra. Chci odtud jen vypadnout a jít domů.“
Slyšel cvaknutí, když ukončila hovor. Vyskočil na nohy a udeřil pěstí do zdi tak silně, že mu boty pokryl prach z cementu.
Byla na něj v této chvíli naštvaná, ale co ji před okamžikem tak vyděsilo?




[1] Jednoduše, že by mu ho vykouřila
[2] Pro ty, kdo nechápou anglické narážky – naznačuje, že by mohla
 být na holky (Nenapadlo mě nic adekvátního, jak bychom to říkali v ČJ)
[3] http://www.kycrystalwater.com/images/watercooler2.jpg
[4] Plan-o-gram (výslovnost: planogram) je diagram, schéma nebo fotografie vzorového regálu výrobků (zboží, POS, POP materiálů), znázorňující, jak a kde by tyto maloobchodní produkty měly být vystaveny či zobrazeny

18 komentářů: