pátek 22. listopadu 2013

Svázáni krví - 15. Kapitola 3/3



Pár s barvou vlasů soli a pepře – jeho byly krátké, její vytažené na temeno hlavy ve stylu Gibsonovi holky – stáli na dobře osvětlené verandě obrovského domu. Dom projel autem kruhovým objezdem a zastavil pod stříškou, ze které visel veliký okrouhlý lustr. Podle všech těch říčních kamenů a masivních trámů z tvrdého dřeva Mackenzie věděla, že toto místo není jen domem. Musel to být malý hotel, nebo letovisko.

Poté, co vylezl z auta, řekl něco směrem k páru, zatímco obíhal předek auta, aby jí pomohl ven. Když se skrz čelní sklo jejich pohledy setkaly, na obličeji se mu objevil zvláštní výraz, než se zamračil a otočil.
Mackenzie otevřela dveře.
„Zůstaň tady. Nevylézej ven.“ Cože? Proč? Jeho panovačný tón jí vyslal provokativní mravenčení přes kůži, ale ignorovala ho. Její nohy potřebovaly protáhnout. Žena sešla schody loudající se, ale efektivní chůzí, obešla Doma a natáhla ruku k Mackenzie.
„Mackenzie, tohle je Shirley Cartwrightová a tamto její manžel, Chuck.“
„Prosím, říkej mi Shirl.“ Plnoštíhlá žena Mackenzie pevně objala, drtila ji proti jejím velkým ňadrům. Mackenzie sebou trhla, připravila se na to, že jí ve zranění bolestivě škubne, ale pak si vzpomněla. Dom ji uzdravil.
„Nevšímej si Chucka.“ Shirl trhla hlavou směrem k domu. „Objal by tě, kdyby mohl, ale Dom nechce, aby přišel blíž. Alespoň zatím ne.“
Mackenzie se podívala tím směrem a Chuck stoicky zvedl ruku, zatímco Dom bral schody na verandě po dvou.
„Dom mi toho příliš neřekl, takže doufám, že dole bude vše, co budete potřebovat.“ Shirl si prohlédla Mackenzie od hlavy až k patě a pak mlaskla. „Popsal tě dokonale. Doufejme, že věci co jsem vybrala z obchodů se suvenýry, padnou. Pokud ne, přijď zítra nahoru a najdeme jiné.“
„Ehm, děkuji, ale myslela jsem, že už zítra budeme odjíždět.“
Shirl poplácala Mackenzie po ruce a vrásky kolem jejích očí se prohloubily, když se usmála. „Máš v očích pohled jako srnka, kterou právě osvítilo auto. Myslím, že bych ti mohla ujasnit něco málo z celého toho šílenství.“ Mackenzie pozvedla obočí. Bylo to tak zřejmé?
„Promluvíme si zítra. Teď jdi. Odpočiň si. Musíš být vyčerpaná po tom, co jsi zažila. Dom je dobrý muž, drahoušku. Ale to už ty víš, že ano?“
Dom se vrátil a pomocí ruky na jejích zádech ji navigoval skrz něco, co se zdálo být rozpínavým trávníkem, i když si v té tmě nemohla být jistá. Mihotavé světlo ozařovalo cestu lemovanou škeblemi, a jejich nohy vydávaly skřípavé zvuky na kamenném povrchu, zvuky, které málem přehlušily nedaleký příboj.
Než stihla protestovat, Dom se sklonil a zvedl ji. Uniklo jí překvapené vypísknutí, než kolem něj rychlým pohybem obtočila ruce i nohy, jako kdyby přímo tam patřila.
Když došli na okraj útesu, vlny vrážely do pláže a v té tmě viděla jen náznaky bílých hřebenů, než opět zmizely do temnoty. Když se zaměřila na bod v samotných vlnách, a ne přímo na ně, tak je viděla lépe.
Poté, co prošli kolem tří chatek, Dom mířil k té poslední. Interiér byl prostorný a čistý, se stěnou oken, které odhalovaly výhled, ale byl v nich zabudovaný automatický oslepovací systém, podobný tomu u něj v podkroví. Obývací pokoj fungoval jako jedna veliká místnost s kuchyní vzadu a malým jídelním stolkem na boku. Vedle kuchyně byla krátká chodba a v ní dvoje dveře, které pravděpodobně vedly do ložnice a koupelny.
„Chceš se osvěžit? Mohlo by ti to pomoci strávit tu noc. Podívám se, jestli je tady pro tebe něco k jídlu, než odjedu.“
„Ty odjíždíš?“ Neviditelná ruka sevřela její vnitřnosti.
A najednou tam byl, objímal ji kolem ramen. Vklouznul jí prsty do vlasů, přejel jí jimi přes hlavu před tím, než ji popadl a zaklonil. Její rty se rozevřely v očekávání polibku.
Náhle svěsil ruce a ustoupil. „Promluvíme si o tom po jídle. Teď jdi.“
Zklamaně se odšourala do koupelny. Sprcha zněla úžasně, ale jakmile byla uvnitř a spatřila velkou vanu, rozhodla se pro koupel. Pustila teplou vodu a svlékla se. Poté, co do vody vhodila několik plných víček koupelové soli, vlezla dovnitř a spokojeně zasténala. Teplo rozhánělo veškeré zbývající napětí, zatímco ji obklopovala levandulová vůně, když se hluboce ponořila.
Její mysl byla jeden velký guláš, tak se snažila probrat vše, co se stalo, a co obrátilo její svět vzhůru nohama během několika hodin. Upíři? Jak šílené to bylo? Nikdy by tomu nevěřila, kdyby to neviděla. Měla tolik otázek. Ale neustále se vracela k tomu, že jí Dom zachránil život a dal jí odpovědi.
Opřela se, zavřela oči. Jen na minutku. Bože, ta voda byla tak dobrá. Už se někdy cítila takhle klidná? Tak zcela v míru? Slyšela z kuchyně cinkot příborů, a věděla, že je to jen proto, že je tady s ním.
S trhnutím se probudila, když zaslechla lehké zaklepání na dveře. Voda byla už vlažná.
„Jsi tam v pořádku?“
„Jo,“ vykřikla. „Musela jsem usnout. Hned vylezu.“
Poté, co se usušila a prsty si prohrábla vlasy, si uvědomila, že se nemá do čeho převléci, a tak si oblékla jen župan visící na věšáku na dveřích a vyšla.
Ústa se jí naplnila slinami z vůně rajčat a koření. Neuvědomovala si, jak je hladová. „Voní to báječně. Špagety?“ Zeptala se, když naboso doťapkala do kuchyně.
Ohlédl se na ni přes rameno a ztuhl. Jeho oči na okamžik potemněly a její vnitřnosti polechtalo vzrušení. Milovala to, jak je jeho touha po ní tak zřejmá a věděla, že chce víc, než jen její krev. „Není to nic přepychového. Jen skleničky a sáčky. Hladová?“
„Jako vlk.“
Viděla sáček připravený vedle mísy, tak ho roztrhla a společně s dresinkem v pytlíčku ho vlila do ní a promíchala kleštěmi.
„Takže… Můžete jíst jídlo, samozřejmě, ale pořád musíte… chci tím říct, jak často…“
„Jaké jsou přesně naše požadavky na stravu?“
Přikývla, ujišťujíc se, že je každý kousek salátu rovnoměrně pokrytý dresinkem.
„Většina z nás pije ze živého zdroje jednou za několik týdnů. Můžeme navštívit dárce, protože existuje několik lidí, kteří o nás vědí, nebo si ji můžeme vzít od někoho, koho zajmeme do lehkého hypnotického transu, abychom ho nevyděsili, či nevystrašili. Nepotřebujeme jí tolik a nezanecháváme stopy. Ale lidskou energii vyžadujeme poměrně často a pravidelně.“
Lidští dárci? Protřela si krk. Jaké by to bylo? Ptala se sama sebe v duchu. Poté, co našla zásuvku s příbory, vytáhla dvě vidličky a donesla salát na malý jídelní stolek, zapálila několik vonných svíček a posadila se.
Myslel na všechno.
V hlavě jí šumělo a vzhlédla, aby ho obdařila úsměvem, když pokládal těstoviny na stůl a vytahoval si židli.
„Posloucháš mé myšlenky, viď?“
„Snažím se to nedělat, ale někdy si nemohu pomoci.“
Tmavé vlasy mu spadly do očí, když usedl na místo. Hladily by jí po tvářích, když by ho políbila?
„Řekla bych, že jsi měl nespravedlivou výhodu, protože já jsem se o tom dozvěděla až dnes. Byl si mi schopen číst mysl po celou tu dobu.“ Její tváře se rozpálily, když si vzpomněla na chvíle, kdy byli spolu. Když on – a ona…
Přikývl a nandával jídlo. „Je to invaze to tvého soukromí, takže se to snažím nedělat příliš často, i když tomu někdy prostě nedokážu zabránit.“ Viděla náznak jeho úsměvu.
„Nedokážeš zabránit, nebo si nemůžeš pomoci?“ Jako kdyby byl tak nevinný. „Vsadím se, že jsi věděl, že na sobě na té aukci nemám kalhotky. To je důvod, proč jsi mě zahnal na tu střechu?“
„Vzpomínám si, že jsi na mě skočila první. Nechal bych tě odejít.“
„Odejít? Ty jsi takový-“ mrskla po něm těstovinou, ale on sklonil hlavu a chytil ji do pusy.
*   *   *
„Věřím ti, víš,“ řekla Mackenzie. „Vím, že mi neublížíš. Nemáš to v povaze.“
I přes štiplavý dým linoucí se z ohniště cítil sladkou vůni její touhy, která se jí šířila z kůže, a jeho penis ztvrdl. Jak že se k tomuhle nechal přemluvit? Měla by být v posteli a on by měl být na zpáteční cestě do Seattlu, kde by usmažil toho parchanta, ale místo toho byl na pláži, uprostřed noci, s nejkrásnější ženou na světě. No, možná, že to nakonec nebylo tak těžce představitelné.
„To je odvážné tvrzení. Ve skutečnosti spíše naivní, vzhledem ke všemu, co jsi viděla. Neodvažoval bych se to zkoušet – nikdy – protože nevím, jestli bych se byl schopen zastavit.“
„Tohle není jednostranné, Dome. Cítím tě ve své krvi. Všechno to dává smysl. Nejsi mi schopný ublížit. Jediné, cos udělal, bylo, že jsi mě uzdravil.“
Promnul si holé zápěstí a přál si, aby si tím byl také tak jistý. Neočekával, že ji někdy znovu uvidí, tak se zbavil jeho náramku s ostny. Bože, přál si, aby ho teď měl s sebou. Přitulila se do ohbí jeho paže a on jí přitáhl přikrývku až k ramenům.
„Jak jsi mě dnes večer našel?“ Záře ohně se odrážela na jejím mírně zvednutém nose a malém místě nad rty, které se pohybovalo, když mluvila.
„Protože jsem měl tolik tvé krve, nejen že tě dokážu slyšet, ale zjistil jsem, že když se dokážu opravdu soustředit, vidím tvé okolí svým vnitřním zrakem. Jsem si velmi vědom tvé energetické stopy – energie tvé životní síly. Když je narušena, jako kdyby se uvnitř mě něco trhalo, a já vím, že něco není v pořádku. Naladil jsem se na tebe v okamžiku, kdy jsem cítil tvé obavy. Poznal jsem tu část města, ve které jsi byla, a rozjel se tě hledat. Můj bože, nemůžu uvěřit, jak blízko-“
„Šššššš. Moji energetickou stopu? Mou životní sílu?“ Přitulila se blíž. „To zní jako science fiction. Ale líbí se mi to. Chci, aby se naše životní síly znovu propojily. Ten pocit je neuvěřitelný.“
Zaklonil hlavu a rozesmál se. Její odvaha, její drzost a její pohodlnost, když byla s ním, byly jako kotva, která ho táhla dolů.
„Kdybych měla více tvé krve, byla bych tě schopná slyšet a cítit lépe?“
„Nejspíše ano.“
„To by se mi líbilo.“
Zbláznila se? Obrátila k němu tvář. Její oči plály intenzitou žhavější než uhlíky, které poskakovaly na hořícím dřevu. Být s ní bylo tak přirozené, tak snadné. Nikdy předtím neplánoval ve svém životě lásku. Když se ale naklonil, aby ji políbil, světlo se odrazilo od jejích náušnic a on se odtáhl.
„Co se děje?“
„Tvé náušnice. Jsou stříbrné.“
Díky několika pohybům prstů byly pryč. „Lepší?“
„Pro mě, ale možná ne pro tebe. Pravděpodobně by sis je měla nechat.“
„Přestaň si dělat starosti. Vibruje ti lehce v hlavě, když slyšíš mé myšlenky?“ Zašeptala, když jeho rty hladově vyhledaly ty její.
„Ano, a když jsi poblíž.“ Jeho polibek byl žhavý a pikantní, chutnal slabě po oreganu.
„Hmmm. Moje taky. A slyšíš jakoby dva rytmy srdce, když jsme si na blízku?“ Zeptala se.
Stáhnul jí župan z jednoho ramena. Přejel prsty pod jejím prsem a palcem pohladil ztuhlou bradavku, díky čemuž jí ze rtů unikl sten. „Sladí se do jednoho rytmu, když se náš vzduch mísí. A tvé srdce se stává mým, když jsem v tobě.“ Těžce vydechla a on vdechl její vzduch do svých plic.
Beze slova přesunula ruku k jeho obličeji a palcem ho pohladila po spánku. Vibrování v jeho hlavě z toho, jak se jejich energie mísily, ho uvrhlo do jiné dimenze. Nehledě na zvuk vln vrážejících do skalnaté pláže neexistovalo nic kromě nich dvou. Chci tě, jako jsem ještě nikdy nic jiného nechtěla. Její slova. Krev se mu shromažďovala mezi nohama, když slyšel ta slova ve vlastní mysli a zajal její ústa s horlivostí, která ho překvapila.
Zatlačil ji dolů na přikrývku položenou na písku, stáhl si džíny a jeho erekce vyskočila na svobodu. Natáhla k němu ruce a roztáhla pro něj nohy. Můj hrdý, krásný zachránce. Zasténal, když zaslechl její slova a zalehl ji svým tělem.
*   *   *
Mackenzie dovolila Domovi, aby jí roztáhl kolena od sebe jeho silným stehnem, když usadil svoje tělo nad jejím. Jeho erekce se otírala o vnitřní stranu jejího stehna, než začala vyhledávat její vchod.
Vyklenula se, aby mu pomohla. Čekala, až do ní vklouzne, ale byla překvapená, když se zvedl na předloktí a podíval se jí do tváře. Vlasy mu spadaly do očí, jeho pohled byl temný a problikával v záři ohně.
„Co se děje?“ Zašeptala. „Nepřestávej. Ne teď. Potřebuju tě, Dome.“ Teď, když byla všechna tajemství odhalena a otázky zodpovězeny, chtěla cítit jeho skutečné já.
„Miluji, jak zní mé jméno z tvých rtů,“ řekl a políbil ji. Jeho erekce trčela vzhůru, připravena do ní vstoupit.
Otřely se zrovna jeho zuby o její krk? Chtěla ho natolik, že malá část z ní umírala každým okamžikem, kdy nebyl v ní. Obtočila mu nohy kolem boků, vnutila jeho špičku dovnitř. Ale přesto se nepohnul kupředu. Netrpělivě mu sklouzla rukama k zadku, zaryla mu do něj nehty, ale přesto do ní nevstoupil.
„Prosím. Já tady umírám.“
Smíchem se mu rozvibrovala hruď. „Jsi vždy tak netrpělivá? Možná, že chci jen ležet a chvíli se na tebe dívat. Chci si vypálit tou tvář do mé paměti a porovnat ji s tím, jak bude vypadat, až budu uvnitř tebe.“ Jeho velká dlaň jí masírovala bok, jako kdyby se chystal přijmout vedení, dech se jí zadrhl v půli hrdla.
„Přestaň testovat svou vůli. Je mnohem silnější, než ta moje.“ Potřebovala ho. Potřebovala tohle. Bez něj byla jako bez duše.
Ve světle ohně se jeho panenky rozšířily, takže z křišťálově modré zbyl jen proužek a svaly jeho obličeje se uvolnily. Propletla svůj pohled s jeho, když vrazil boky kupředu, konečně vklouzl dovnitř ní.
„Dome,“ vydechla jeho jméno, když rytmus jeho srdce naplnil její tělo. Jeho oči tančily vzrušením, když zatnul zadek a přirazil ještě hlouběji. Byla tak připravená, že dosáhla vrcholu rychle a silně, téměř okamžitě kolem něj začala stahovat svaly.
„Ach, miláčku,“ zašeptal jí do vlasů. „Ty jsi tak sladká. Amada Mia.“
Vyjel z ní a ona na protest lehce vykřikla. „Psst. Takhle se dostanu hlouběji.“ Jeho pohlaví se lesklo v záři ohně, když ji donutil se přetočit. Dech se jí zadrhl v hrdle. Byl naprosto nádherný. Mocný, impozantní. Potřebovala tu sílu, která ji naplňovala zevnitř. Na rukou a kolenou jí jeho tělo hřálo za zády, když znovu hledal její vstup. Zhoupla se a přijala ho dovnitř.
Popadl ji za pánevní kosti, přitáhl si ji k sobě, když tvrdě přirazil. Zvuk moře utlumil její steny. Dostal se tak ještě hlouběji, až nakonec cítila, jak naráží na konec její pochvy. Chlácholivě se pohyboval uvnitř ní, tlačil ji znovu k vyvrcholení. Cítila, jak jeho penis pulzuje a její tělo ho přivítalo uvnitř se skvělými otřesy.
A jak se svět vytrácel, zůstali jen oni a jejich spojení, v hlavě se jí začalo ozývat silné nutkání. Chtěla pro něj být vším, potěšit ho ze všech stran. Musela být jeho vším.
Chtěl se z ní napít, mohla to vycítit. Odtáhla si vlasy z jednoho ramena, vystavila mu krk a natáhla se pro jeho hlavu.
Cítila jeho teplé rty na kůži ve chvíli, kdy dosáhla zdrcujícího orgasmu.
*   *   *
S tesáky vyčuhujícími z dásní se díval na elegantní křivku krku. Zvedl ji z rukou. Křivky jejího těla se tiskly k tomu jeho. Prsty nahmatal přesné umístění její tepny. Třepotala se, jako kdyby ho volala a jeho ústa se zaplnila slinami. Perfektní. Tak krásná. Chtěl cítit její nektar, který by mu klouzal krkem, zatímco by do ní stříkal své semeno. Když kolem něj vyvrcholila, vzepjal se a byl připraven kousnout.
Prozkoumal její mysl, ale nevycítil žádné myšlenky o bolesti či nebezpečí, jen její dychtivost poddat se mu. Ach Bože, ona mu věřila způsobem, který si nezasloužil.
Bastard. Co si k čertu myslel? Bez svého náramku ji vysaje do sucha. Samozřejmě, že ano. Nebude se schopen zarazit a ona zemře.
Celé tělo mu ztuhlo, utáhl kolem ní paže. Zaklel a snažil se z ní vytáhnout, ale její vnitřní svaly ho pevně držely. Její tělo ho odmítalo pustit, dokud nevyvrcholí. Vykřikl bolestí. Tohle nemohla být pravda.
Zatlačil ji na všechny čtyři a zaklonil hlavu směrem k potemnělé obloze, snažící se mezi ně položit co největší vzdálenost, ale přesto měl ústa plná slin v očekávání.
Vezmi si ji. Udělej to. Podívej se, jak je krásná a je jen tvoje. Vzpomeň si, jak sladce ti chutnala v ústech. Jak jsi potom byl neporazitelný. Proboha, dokázals přece i utvořit páru. Napij se z ní a využij tu sílu, abys konečně zabil Pavlose a pomstil tak smrt svých rodičů. To je to, co chceš, že ano? Čekals na tuto příležitost celý život. Nezahazuj ji. Vezmi si ji.
„Ne, ne,“ vykřikl, když se udělal a zakousl se zuby do kůže na svém předloktí. Její tělo ho uvolnilo, když dostalo to, co od něj potřebovalo a on se vytáhl ven.
„Co je? Co se děje?“
„Jdi pryč. Vypadni.“ Doplazil se k druhé straně slábnoucího ohně. Není příliš pozdě. Podívej se na ni. Chce se ti dát. Chce, aby sis znovu vzal její krev. Chce se obětovat pro věc. Byla stvořena pro tebe, nesouhlasíš snad? A ty máš porazit Pavlose. Takže si vezmi to, co si zasloužíš, abys ho mohl zabít. Hned!
„Ó, Bože, omlouvám se. Jsi v pořádku? Co se stalo? Dome, prosím.“
Bála se o něj, i když v nebezpečí tu byla ona. To ho uzemnilo. Na co myslel, když ji sem takhle přivedl, uvařil pro ni, jako kdyby byli svoji a předstíral, že by mohli vést normální život? Jaký jen byl idiot.
Přikrčil se v písku jako zvíře připravené k útoku. Skrz vlasy zakrývající jeho tvář sledoval, jak vstala a ovinula kolem sebe župan.
„Vím, že mi neublížíš, že nezajdeš příliš daleko. Cítím to, Dome. Přestaneš, až bude potřeba. Nejsi zrůda. Jsi dobrý muž a… a já tě miluju.“
Dios mio. Milovala ho? Takového? Bolest mu roztrhla srdce a najednou se mu zatočila hlava, jako kdyby kolem něj byly odsány veškeré molekuly kyslíku ze vzduchu.
Byla šílená? Nevěděla snad, čeho byl schopen? Nevěděla, co opravdu chtěl? Co udělal, že si zasloužil anděla, jako je ona? S vlasy rozcuchanými a pokožkou zrudlou po jejich milování pro něj byla příliš dokonalá. Natáhla ruku, aby ho chytila a on cítil, jak se zapřel nohama do písku, zapíral se, jako kdyby byl připraven od ní odskočit.
Když se hned nepohnula, vycenil na ni zuby. Oči se jí rozšířily a o krok ustoupila. Světlo ohně odhalovalo jeho plně prodloužené špičáky, ze kterých odkapávala měděná krev díky tomu, že pokousal sám sebe, a v tu chvíli věděl, že v něm viděla tu noční můru, kterou skutečně byl. „Myslíš si, že tohle chceš? Utíkej do chaty a zamkni se v koupelně. Modli se, abych nevyrazil dveře, nebo se nezměnil v páru a neprotáhl se nad prahem. Utíkej. Hned.“

27 komentářů:

  1. Ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji za další kapitolku

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  4. ďakujem za preklad:-))))

    OdpovědětVymazat
  5. Ďakujem za preklad :D

    OdpovědětVymazat
  6. Dekuji moc za preklad:)

    OdpovědětVymazat
  7. Nemate vubec zac, devcata :D Jsem zvedava, jak se vam bude libit dalsi kapitolka, uz ji pro vas mam pripravenou (krasnych 22A5tek, rvala jsem si u toho vlasy, nesnasim anglictinu, jakou ta autorka pise obcas :D). V dalsi totiz odhalime neco malo o Lily, o ktere bude dalsi dil a muzu vam rict, ze na ten se opravdu tesim

    Nicmene - v 16 kapitole dostaneme letmy pohled na "hlavniho zaporaka" (alespon podle meho odhadu, nectu dopredu, ale zda se, ze tam poprve bude pan Pavlos), tak jsem zvedava :P

    OdpovědětVymazat
  8. Moc děkuji za překlad! :-) ;-)
    D.

    OdpovědětVymazat
  9. Díky moc za překlad.

    OdpovědětVymazat
  10. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  11. Díky moc, je to super :-)

    OdpovědětVymazat
  12. Moc díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  13. Moc děkuji za překlad :-) Marci

    OdpovědětVymazat
  14. děkuji za překlad

    OdpovědětVymazat
  15. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  16. Mockrát děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  17. Díky moc za překlad :-D

    OdpovědětVymazat