pátek 8. listopadu 2013

Svázáni krví - 15. Kapitola 2/3



 „V tomto světě existují věci, o kterých bylo pouze vyprávěno, šeptáno v pozdních nocích – příběhy, které děsily mladé a dráždily staré. Většina těchto příběhů se dědí z generace na generaci. Vlkodlaci, únosy mimozemšťany, Loch Ness netvor, jednorožci. Ale některé mají základy v realitě. Nebyly vymyšleny jen tak z ničeho. Započaly někde jinde. A tam jinde je realita, o které mluvím.“
Vypadala docela klidně a on necítil žádné bodání rozrušení. Její oči se setkaly s jeho a ona ho obdarovala úsměvem se sevřenými rty, a i když to nebylo až tak odvážné, rozhodně to nebylo slabé, ani vyděšené.

„Viděla jsi tesáky, krvežíznivost, odolnost proti střelám a viděla jsi, co jsem tomu chlápkovi udělal. A nemohu zapomenout, že jsi viděla, jak se měním v mlhu.“ Jo, to ho taky zatraceně překvapilo. Dobrá. Teď, nebo nikdy.
„Mackenzie, jsme upíři. Možná odlišní od těch, co znáš z příběhů, ale v podstatě je to, čím jsme.“ Držel oči připnuté na silnici před nimi a čekal na její reakci. Zůstávala ticho, zatnula ruce.
„Jsi… jsi v pořádku?“
Nezvedla hlavu, jen přikývla, a tak pokračoval.
„Mnoho mýtů není pravdivých. Nejsme nesmrtelní. Umíráme, ale naše životnost je mnohem delší, než u lidí. Česnek, kříže, svěcená voda, všechny to jsou povídačky, i když naše těla jsou vysoce alergická na stříbro a jsme citliví na ultrafialové světlo. Občas pijeme lidskou krev, ale nezabíjíme. Alespoň většina z nás ne. Já dohlížím na malý tým Strážců tady v Seattlu. To jsou agenti Agentury, odnoží naší Rady guvernérů.“
Vysvětlil jí vše o Temnokrevných a Sangre Dulce. Chtěl, aby věděla vše, ale proč? Proč jí nedat jen holá fakta bez detailů, když se jí později chystal vymazat paměť? Nejspíš znal odpověď, ale neodvažoval se o tom přemýšlet.
Chtěl se ponořit do jejích myšlenek, zjistit, jak to všechno zpracovává, ale zanechal jí soukromí, které si zasloužila. Musela si utvořit vlastní závěry bez jeho zasahování. Světla tvořila tunel mezi temnými stromy, které lemovaly silnici, zatímco mlčky jeli dál.
„Je ta krev, ta Sangre Dulce, dědičná?“ Její hlas byl sotva slyšitelný přes hluk silnice.
„Nejsme si jisti, ale máme podezření, že ano.“
Vycítil, že se jí v očích sbíhají slzy dříve, než se jí rozlily po tvářích. A když se od něj odvrátila, jako by část z něj seschla. Zoufale ji chtěl utěšit, zastavit auto a vtáhnout si ji do náruče, aby jí řekl, jak moc mu na ní záleží a že jí nikdy neublíží. Ale on a ostatní upíři byli příčinou jejího žalu. Jediná útěcha, kterou jí mohl nabídnout, dokud jí nevymaže paměť, byla verbální a netušil, kde by měl začít.
„Mackenzie, je mi to tak líto.“
„Můj otec,“ zadrhla se. „Můj strýc, moje prababička, můj bratranec, nespočet příbuzných v průběhu staletí. Většina zmizela beze stopy. A ty… tví lidé, jste za to zodpovědní.“
Ramena se jí třásla pod vzlyky a s každým se kus jeho srdce odlomil. Míle ubíhaly, zatímco si tiskla tvář ke kolenům, dlouhé vlasy byly rozlité všude. Nemohl říct ani udělat nic, co by odstranilo bolest, kterou cítil v jejím těle. Několikrát natáhl ruku, aby se jí dotkl, nabídl jí útěchu, ale pokaždé se vzpamatoval a stáhl. Jeho dotek byl tím posledním, co by teď chtěla.
Poté se téměř neznatelně začala pohupovat. Cítil její bolest, jako by byla jeho vlastní. Aniž by nad tím přemýšlel, položil jí ruku na záda a začal na ní dlaní vytvářet jemné kroužky, přejíc si, aby mohl absorbovat její smutek do sebe.
Prudce se narovnala a její slzami nasáklé oči mu přejely po tváři. Zkoumala ho jako monstrum? Když natáhla ruku, napůl očekával, že se po něm ožene za celoživotní utrpení, ale místo toho mu lehce položila ruku na předloktí zakryté kabátem.
„Je to všechno tak neuvěřitelné a přesto…“
Dlaní sklouzla a propletla prsty s jeho, srdce mu poskočilo až do krku. Mohla po tom všem přijmout realitu? Malý paprsek naděje, který předtím cítil, se znovu probral k životu.
„Je to jediná věc, která dává smysl. Děkuju, že jsi mě před nimi zachránil a řekl mi pravdu.“
Děkovala mu?
„Můžeš mi říct něco o tvé skupině? Agentuře? Je to ta tajná vládní agentura, o které jsi mluvil? Ta, kvůli které mě budeš muset zabít, když mi o ní řekneš?“ Oči měla zarudlé a oteklé, ale přes slzy se na něj usmívala. Nikdy nevypadala krásněji.
„Připojil jsem se k řadám Agentury jako Strážce před sto lety a nyní dohlížím na náš tým v Seattlu. Můj otec, jako starší Nejvyšší Rady, stál v čele snahy boje proti Alianci Temnokrevných a dodal finanční prostředky potřebné ke stvoření Agentury. Tehdy se tomu říkalo Společnost Strážců, ale dnes jsme to jednoduše zkrátili na Agenturu. Asi to zní moderněji. Jsme v mnohých částech světa a pracujeme společně, abychom udrželi lidi v bezpečí… pokud to jde.“
Chvíli si kousala spodní ret. „A ti Temnokrevní chtějí žít tak, jako tví předci?“
„Ano. Vždycky existovali konzervativní upíři, kteří se stranili novým způsobům. V polovině minulého tisíciletí, kdy moji předkové konzumovali pouze lidskou krev, bylo mnoho obyvatel Evropy zasaženo černou smrtí[1] a krvácivou horečkou[2], jak jim bylo říkáno. Nejenže tyto nemoci zabily miliony lidí a vymýtily tak náš zdroj potravy, ale upíři, kteří se krmili z člověka s krvácivou horečkou, také umírali. I když někteří lidé se po tom dokázali zotavit, upíři nikdy.“
„Poté, co se v průběhu generací náš počet zmenšoval ještě rychleji, než lidská populace, naši předkové zjistili, že se nemusíme spoléhat pouze na lidskou krev, abychom se uživili, ale že jednoduše můžeme absorbovat velkou část energie z doteku kůže na kůži, aniž bychom museli pít krev. A stejně jako se lidská strava výrazně měnila v průběhu staletí – zelenina byla původně používaná pouze pro zvířata a chudé – tak se měnila i naše. Nicméně, někteří upíři tvrdili, že je naší pravou povahou krmit se od lidí a toto právo nám nesmí být odepřeno. Bohužel, v mém druhu budou vždycky tací, kteří to tak budou cítit.“
Několik kilometrů jeli mlčky, zatímco jí dával prostor si to všechno přebrat.
„Můj chybějící den. Nepotkali jsme se poprvé až na té aukci, že ne?“
„Ne,“ zhluboka se nadechl a vydechl. „Byl jsem v přestřelce s Temnokrevnými zraněn stříbrnou kulkou. Podařilo se mi doplavat po proudu řeky až na hřbitov, kde jsem se byl schopen vytáhnout na břeh. Našla jsi mě v mé nejslabší chvilce, a protože jsi Sangre Dulce, vzal jsem si příliš mnoho krve a málem tě zabil.“
„Tys mě kousl,“ řekla tiše, téměř sama pro sebe, než zvedla ruku a promasírovala si krk. Ačkoliv bylo v autě teplo, jeho prsty byly náhle chladné. Ale pak sklonila ruku zpět k jeho a on se znovu zahřál.
„A vstřebal jsem tvou energii.“
Vypadala zmateně.
„Tady.“ Otočil ruku. „Polož na mě svou dlaň.“
Když to udělala, jeho tělo se zachvělo její energií a rychle ji pustil. „Cítilas to?“
„Ach můj Bože, ano.“
„Ruka-na-ruku, nebo ruka-na-tvář, tak absorbujeme většinu energie z… z… tebe. Jsme citliví na sluneční paprsky, nejsme schopni zpracovat ultrafialové záření a změnit ho v energii. Musíme ji získat čerpáním z lidí. Ale příliš mnoho nás také může učinit agresivnějšími. V některých částech světa s vyšším množstvím celého spektra světla je vyšší koncentrace energie v lidské populaci. Ti agresivnější členové naší rasy mají tendenci žít právě v těchto regionech.“
„Ale jak ji můžete vstřebat, aniž bychom to věděli? Myslím tím, je to, jako by do mě vrážela elektřina, když se mě dotkneš. A je to velmi… pěkné.“ Zavřela oči, jako by si ten pocit vychutnávala.
„Většina lidí je unavená, když energie opustí jejich tělo,“ řekl. „Cítí se trochu vyčerpaní, jako by neměli dostatek spánku. Zdá se však, že ty cítíš, co dělám. Myslím, že sis musela vzít část mé energie.“
„A to není normální?“
Zavrtěl hlavou.
„A když sis vzal mou krev, proč jsem se neproměnila… a nezemřela.“
„Kousnutí člověka nepřemění. To vyžaduje téměř kompletní ztrátu krve následovanou transfuzí krve od několika upírů. Ve skutečnosti je to zakázáno, pokud… no, prostě to není dovoleno.“
„Proč si nic nepamatuji?“
„Jsme schopni manipulovat se vzpomínkami na události, můžeme měnit to, co se stalo.“
„Tak to vysvětluje můj chybějící den.“ Když se odmlčela, atmosféra v autě náhle zhoustla všemi těmi otázkami. Bylo to, jako kdyby si probírala věci ze všech úhlů, jako správná umělkyně, aby lépe pochopila, čemu čelí… „Pokud jsi jako oni, ti, kteří lovili členy mé rodiny se Sangre Dulce, jak se kolem mě dokážeš ovládat? Proč jsem ten den nezemřela, když… když pro tebe byla má krev tak… sladká?“
„Opravdu nevím. Překvapil jsem sám sebe. Zarazit se bylo jednou z těch nejtěžších věcí, jaké jsem kdy udělal. Málem jsem tě zabil a navždy mě to bude děsit.“
„Ty jsi mě poté uzdravil, viď? Měla jsem na tu dobu takové divné vzpomínky a nebyla jsem to schopna pochopit. Chladná utěrka na mém zápěstí. Znovu a znovu jsi mě hladil po vlasech, že jo?“
Přikývl.
„A aukce?“
„Sledoval jsem tě tam, abych dostal zpět ten telefon.“
„Ach Bože, ten telefon.“ Zasmála se, ale rychle znovu vystřízlivěla. „A co čtení mysli? V tom skladu.“ Zachvěla se. „A na trajektu. Je to běžné? Dokážeš přečíst myšlenky všech?“
„Ne. Nikdy předtím jsem o tom neslyšel.“ Její ramena o kousek poklesla a on vycítil, jak se její napětí ztrácí. Její otázky. Všechny ty nádherné otázky. Neuzavírala se před ním. Úsměv mu chtěl proniknout na tvář, ale přinutil se soustředit na cestu před sebou.
„Takže, když sis vzal mou krev a nyní slyšíš mé myšlenky, proč mohu slyšet ve své hlavě tvá slova?“
„Dal jsem ti trochu mé krve. Myslel jsem, že umíráš. Bylo mi špatně z pocitu viny z toho, co jsem udělal, a tak jsem se přinutil sdílet s tebou trošku mé krve, a teď se zdá, že jsme… svázáni krví. Enlazado por la Sangre.“
„Svázáni krví. To je důvod, proč je to zakázáno?“
„Ne. Krevní pouto je něco zcela jiného. Je vždy zakázáno dávat krev člověku. Upíři sdílí krev mezi sebou, když-“ Zarazil se. Nepotřebovala vědět, že upíři sdílí krev během sexu. „Krev se sdílí, ale ne krevní spojení. Předtím, než se nám to stalo, jsem si myslel, že je to pouze mýtus.“
„Takže jsi porušil zákony, když jsi mi dal svou krev? Abys mě zachránil?“
„Ano.“
„To už je podruhé, víš… cos mě zachránil?“ Její slova se pomalu vytrácela, dokud z nich nebyl už jen vzduch.
Zachránil ji? Panebože. „Málem jsi kvůli mně zemřela.“
„Jak jsi schopen se kolem mě kontrolovat? Zvláště, když mám zraněnou ruku? To je důvod, proč jsou tvé oči černé?“
„Ano, obávám se, že ano.“
Drobné vrásky se jí objevily mezi obočím a kolem očí, narušující tak její zdánlivý zmatek. „Takže tvoje oči tmavnou, když mě chceš. Moji krev.“ Její hlas byl tichý a nezaměnitelně zastřený. Proč se nebála? „Viděla jsem to poprvé na té aukci. Je těžké se kontrolovat?“
Držel oči připnuté na silnici, zatímco světla porsche protínala noc. „Ano, je to neuvěřitelně těžké. Neměla jsi tušení, co mi tu noc tvůj nevinný dotek udělal. Tvá ruka na mé tváři. Ale nejtěžší bylo to ovládat, když jsem se s tebou miloval.“ Zvuk její zvýšené srdeční frekvence se mu odrážel v hlavě, rozpálil nadšené uhlíky v jeho paměti. „Při milování si páry pravidelně předávají krev. Nutkání vzít si ji od tebe bylo téměř příliš nad mé chápání.“
Jeho penis ztvrdl při tom pomyšlení, a doufal, že nevidí bouli v jeho kalhotách. Mírně se na sedadle zavrtěl. Nic z toho už nikdy nezažije, pomyslel si, když prsty téměř úzkostlivě přejel přes jeho nahé zápěstí, na kterém něco znatelně chybělo.
„Co by se stalo, kdyby sis znovu vzal mou krev?“
„Nebyl bych schopen přestat. Zabil bych tě.“



[1] mor
[2] ebola

30 komentářů:

  1. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  2. Moc děkuji za překlad! :-)
    D.

    OdpovědětVymazat
  3. Opit rohlikem:)? Tak to uz jsem dlouho neslysela:)
    Ja jsem rozhodne vdecna za jakoukoliv cast prekladu a moc dekuji:)
    Mas muj velky obdiv, ze vubec stihas tolik prekladu i jinde:)
    At se ti dari:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. JJ svatá pravda, Kerris je skvělá :-)...Díky za překlad. V.

      Vymazat
    2. :D Opit rohlikem... heh, to je oblibene rceni mamky, tak nejak me to naucila... Nicmene, dekuju za obdiv, ale delam to hlavne proto, ze me to bavi a jde mi to celkem rychle :) Ackoliv teda ted uz budu muset postupne snizovat pocet knizek, co prekladam, protoze pristi semestr uz nebudu mit tolik volneho casu :/

      Vymazat
  4. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  5. díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  6. děkuji za překlad

    OdpovědětVymazat
  7. Díky moc za překlad :-D

    OdpovědětVymazat
  8. Moc díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  9. Děkuji za překlad

    OdpovědětVymazat
  10. Dakujem za preklad.

    OdpovědětVymazat
  11. Ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  12. Děkuji za krásný překlad!

    OdpovědětVymazat
  13. Moc děkuji za překlad :-) Marci

    OdpovědětVymazat
  14. Mockrát děkuji za překlad. Jste úžasné.

    OdpovědětVymazat
  15. Mockrát ďakujem za ďalšiu časť prekladu... :)
    Teším sa na zvyšok kapitolky :)

    OdpovědětVymazat