neděle 10. listopadu 2013

Studium jedů - 18. kapitola 1/2





Mé plíce hořely. Zrudlá a zpocená, zaostávala jsem za hlavní skupinou vojáků, hrdlo mě pálilo při každém zalapání po vzduchu. Bylo to mé čtvrté kolečko kolem hradního komplexu. Jedno stále přede mnou.
Hned po ochutnání Velitelovy snídaně, jsem postávala u severovýchodních kasáren. Když kolem probíhal velký shluk vojáků, zahlédla jsem Ariho, který na mě zamával, abych se připojila. Bála jsem se, že ostatní stráže nebudou snášet mou přítomnost, ale bylo tam i služebnictvo, podkoní a další hradní pracovníci, všichni promíchaní mezi vojáky.


První dvě kola mi zrychlila tep a zkrátila dech. Bolest nohou začala ve třetím kole a šířila se nohama ve čtvrtém. Všechno kolem mě se rozmazalo, dokud jediné, co jsem viděla, byl jen malý kousíček země přímo přede mnou. Když jsem se dovlekla do cílového bodu, ukončujícího mé utrpení, našla jsem hustou linii živého plotu a vyhodila svou snídani ze sladkých koláčů. Napřímila jsem se a uviděla šklebícího se Janca, který mi ukázal palec nahoru, když probíhal kolem. Neměl ani tu slušnost, aby vypadal zadýchaně a jeho tunika byla stále suchá.
Když jsem si otřela zvratky ze rtů, zastavil se u mě Ari. „Výcvikový dvůr, ve dvě hodiny. Uvidíme se tam,“ rozkázal.
„Ale…“ řekla jsem do větru, jak Ari odklusal pryč. Mohla jsem stěží stát, nemohla jsem si ani představit dělání něčeho namáhavějšího.
*          *          *
Na výcvikovém dvoře to odpoledne, byli Ari a Janco opření o plot a sledovali dva muže zápasící s meči. Hlasitý řinkot kovu o kov se nesl ozvěnou. Bojovníci přilákali pozornost každého vojáka. S překvapením jsem si uvědomila, že jeden z mužů byl Valek. Od dnešního brzkého rána jsem jej neviděla, a tak jsem předpokládala, že nabírá sílu po včerejší probdělé noci.
Valek byl jako pohybující se kapalina. Jak jsem ho sledovala, v mysli se mi utvořilo jen jediné slovo: překrásný. Jeho pohyby měly rychlost a kadenci složitého tanečního vystoupení. Pro srovnání, jeho protivník se podobal právě narozenému hříběti, které se kolébá a škube rukama i nohama, jako by poprvé stálo na nohou. Valekovy hladké výpady a elegantní výkryty odzbrojily protivníka během okamžiku.
Ukazujíc svým mečem, poslal svého poraženého protivníka do malé skupiny mužů a pokynul dalšímu k útoku.
„O co jde?“ Zeptala jsem se.
„Valekova výzva,“ odpověděl Janco.
„Co to je?“
„Valek vyhlásil výzvu každému v Ixii. Poraz ho v boji s jakoukoliv zbraní, kterou si vybereš, nebo v pěstním souboji, a můžeš být povýšena na jeho zástupce.“ Ari ukázal na Valeka, nyní zaneprázdněného bojem s třetím mužem. „Stalo se to jakýmsi absolvováním základního výcviku pro vojáky, bojovat s Valekem alespoň jednou, i když to můžeš zkoušet, kolikrát chceš. Kapitáni sledují zápasy a verbují slibnější vojáky. A pokud se ti podaří zapůsobit na Valeka svými dovednostmi, může ti nabídnout místo ve své elitní špionážní jednotce.“
„Jak jste to zvládli vy?“ zeptala jsem se.
„Dobře,“ řekl Ari zdráhavě.
„Dobře!“ Odfrkl si Janco. „Ari jej málem porazil. Valek byl potěšen. Ale Ari by byl radši osobním strážcem než špionem.“
„Chci všechno nebo nic,“ řekl Ari s mírnou intenzitou.
Pokračovali jsme ve sledování. Ari a Janco dělali technické poznámky o různých zápasech, ale já nemohla odtrhnout oči od Valeka. Se slunečními paprsky odrážejícími se od jeho meče, odpravil další dva muže. Klepnul je širší stranou své zbraně, jen aby jim dal vědět, že se dostal přes jejich obranu bez prolití krve. Další soupeř se přiblížil s nožem.
„Špatná volba,“ řekl Ari.
Valek odložil svůj meč a tasil čepel. Souboj skončil ve dvou krocích.
„Valek vyniká v boji s nožem,“ poznamenal Janco.
Posledním soupeřem byla žena. Vysoká a hbitá, se oháněla dlouhou dřevěnou tyčí. Ari ji nazval bo[1]. Držela se proti Valekovi, a jejich zápas trval déle než kterýkoliv z předchozích šesti. S hlasitým praskotem, její bo prasklo vedví, ukončujíc tak zápas. Zatímco se dav rozptyloval, Valek mluvil se ženou.
„To je Maren,“ řekl Ari. „Pokud nezmizí do Valekovy jednotky, měla bys ji požádat, aby tě naučila s bo zacházet. S tvou malou výškou by ti to mohlo rozšířit dosah proti vyššímu útočníkovi.“
„Ale bo nemůžeš ukrýt,“ řekla jsem.
„Ne v okolí hradu. Ale pokud se budeš prodírat lesem, nebudeš vypadat podezřívavě s pomocnou vycházkovou holí.“
Podívala jsem se na Maren a zvažovala své možnosti. Mohla by souhlasit a pomoci mi? Nejspíše ne. Co by z toho měla?
Jako by mi četl myšlenky, Ari prohlásil: „Maren je agresivní a povzbuzující. Každá nová rekrutka dostane její osobní pozornost, ať už chce nebo ne. Od té doby, co tolik žen selhalo kvůli tvrdému výcviku, se je snaží vytrénovat, aby se přes něj dostaly. Snažili jsme se ji přimět, aby nás taky učila – bo by mohlo být dobrou zbraní pro strážce – ale ona nemá zájem trénovat muže.“
„Ale já nejsem nová rekrutka, jsem ochutnávač. Proč by se mnou měla ztrácet svůj čas? Zítra bych mohla být mrtvá.“
„Nejsme my dneska nějací nevrlí,“ řekl Janco pobaveně. „Že by příliš mnoho cvičení dnes ráno?“
„Buď zticha,“ řekla jsem. Nevyveden z míry, jeho úsměv se jen rozšířil.
„Dobře, to stačí. Začneme,“ řekl Ari.
Zbytek odpoledne jsem strávila učením se, jak někoho praštit, aniž bych si při tom zlomila ruku, a taky jsem cvičila správnou techniku výkopů. První dva klouby na obou rukách mi zrudly, jak jsem pořád dokola mlátila do tréninkového pytle. Zvládnutí předního kopu bylo výzvou, protože mé ztuhlé stehenní svaly bránily flexibilitě.
Když mě konečně Ari propustil, zamířila jsem se svým otlučeným tělem směrem ke hradu.
„Uvidíme se ráno,“ řekl Janco škodolibým hlasem.
Obrátila jsem se, abych mu řekla, že se může jít bodnout a ocitla se tváří v tvář Valekovi. Zadržela jsem dech. Sledoval nás. Byla jsem na rozpacích.
„Tvoje údery jsou pomalé,“ řekl. Vzal mou ruku a zkoumal modřiny, které začaly fialovět. „Alespoň tvá technika je dobrá. Pokud budeš při tréninku v rukou držet závaží, tvoje údery budou bez nich mnohem rychlejší.“
„Můžu pokračovat?“ Zeptala jsem se nevěřícně.
Stále držel moji ruku, a já se nemohla přimět ani silou vůle, abych ji vyprostila. Teplo jeho doteku projelo mým tělem, dočasně přemáhající mé bolesti.
Při vzpomínce na jeho úžasný tělesný zjev ožívající v mé mysli, hleděla jsem na jeho výraznou tvář. Jeho blýskavé a nebezpečné oči měly vždycky mou pozornost. Naučila jsem se číst jeho mimiku, jako taktiku pro přežití, ale tímto způsobem jsem se na něj nikdy opravdu nepodívala. Byl předmětem studia protikladů. Muž, který vyřezal jemné sochy, byl také schopen odzbrojit sedm protivníků, aniž by se zapotil. Moje interakce s Valekem připomínaly představení na laně. V jednu chvíli jsem byla sebejistá a vyrovnaná, a v další nejistá a nestabilní.
„Myslím si, že je to skvělý nápad,“ řekl. „Jak jsi přesvědčila mocné dvojčata, aby souhlasili s výcvikem?“
„Mocné dvojčata?“
„Zkombinuj Ariho sílu s Jancovou rychlostí, a ti dva by mohli být neporazitelní. Ale dosud jsem nemohl otestovat svoji teorii, protože zatím proti mně nezkusili bojovat společně. Nikdo neřekl, že nemůžu mít dva zástupce. Neprozradíš mě, že ne?“
„Ne.“
Valek mi lehce stisk ruku, a pak ji pustil ze svého sevření. „Skvěle. Jsou to pravděpodobně nejlepší instruktoři na hradě. Jak ses s nimi setkala?“
„Byli těmi muži, kteří mě v lese našli. Velitel je povýšil, a já využila jejich vděčnosti.“ Ruka mě brněla v místech, kde se jí dotkl.
„Pragmatické a nečestné, to miluji.“ Zasmál se Valek. Byl v dobré náladě, když kráčel vedle mě do hradu. Pravděpodobně z návalu adrenalinu, po poražení tolika soupeřů. Než jsme dorazili k východní bráně, zastavil se. „Ale je tady jeden problém.“
Můj tep se dvojnásobně zvýšil. „Jaký?“
„Neměla bys trénovat tak viditelně. Informace se šíří rychle. Pokud to Brazell zjistí a udělá rozruch, Velitel ti rozkáže, abys přestala. A Velitel pak bude podezřívavý.“
Vstoupili jsme do chladného, tmavého ovzduší hradu. Byla to úleva, být mimo horké slunce.
„Proč nevyužíváte všechny ty prázdné sklady pod hradem? Pořád můžeš běhat kolečka na ranních cvičeních,“ řekl Valek.
Skvělé, pomyslela jsem si ironicky, běhání byla jedna část tréninku, které bych byla ochotná se vzdát. Nicméně, Valek měl pravdu, trénování s Arim a Jancem uprostřed cvičiště už tak přitáhlo dost negativní pozornosti. Hlavně Nix, který se mračil a nepříjemné pohledy vypaloval do mé kůže.
Valek byl potichu, jak jsme procházeli hradem. Mířila jsem do Velitelovy pracovny ochutnat jeho večeři. On šel se mnou.
„Zmínka o Brazellovi mi připomněla, že jsem se tě chtěl zeptat na Criollo, které si Velitel užívá. Máš ráda jeho chuť?“
Opatrně jsem volila slova. „Ano, je to vynikající desert.“
„Jak by ses cítila, kdybys ho přestala jíst?“
„No…“ zaváhala jsem, nejistá si, kam tahle konverzace povede. „Popravdě, byla bych zklamaná. Těším se na snězení dalšího kousku každé ráno.“
„Už jsi někdy po Criollu zatoužila?“ zeptal se Valek.
Konečně jsem pochopila, kam jeho otázky směřují. „Myslíš tím závislost?“
Přikývl.
„Nemyslím si, ale…“
„Ale co?“
„Já ho jím jen jednou denně. Velitel má kousek po každém jídle, včetně večerního zákusku. Proč ten náhlý zájem?“ Zeptala jsem se.
„Jen takový pocit. Možná o nic nejde.“ Po zbytek cesty byl Valek zticha.
*          *          *
„Tak, Valeku, nějací nově povýšení?“ zeptal se Velitel, když jsme vstoupili do jeho pracovny.
„Ne. Ale Maren vypadá slibně. Bohužel nechce být v mojí jednotce, ani být mým zástupcem. Chce mě jen porazit.“ Valek se usmál, potěšen výzvou.
„A může?“ zeptal se Velitel. Povytáhl obočí.
„S časem a pořádným tréninkem. S jejím bo je smrtící, jen na taktice potřebuje zapracovat.“
„Tak co s ní uděláme?“
„Povýšíme na Generála a odvoláme některého z těch starých žvanilů. Mohli bychom využít nějakou čerstvou krev ve vyšších řadách.“
„Valeku, tys nikdy neměl dobrý přehled o vojenské struktuře.“
„Tak ji povýšíme na Nadporučíka, zítra na Kapitána, pozítří na Majora, popozítří na Plukovníka, a Generála den po tom.“
„Beru to jako radu.“ Velitel po mě blýskl otráveným pohledem. Lelkovala jsem a on si toho všiml.
„Ještě něco?“ zeptal se Valeka.
Dokončila jsem ochutnávání, položila Velitelův tác na stůl a zamířila ke dveřím.
Valek mě chytil za ruku. „Chtěl bych vyzkoušet experiment. Chtěl bych, aby Yelena ochutnala Criollo pokaždé, kdy vy, po dobu jednoho týdne, pak další týden budu ochutnávat já. Chci zjistit, zda se jí něco stane, když přestane ten desert jíst.“
„Ne.“ Velitel zvedl ruku, když se Valek začal hádat. „Vidím tvé obavy, ale myslím si, že nejsou na místě.“
„Poučte mě.“
„Můžeme vyzkoušet tvůj experiment, až Rand udělá duplikát receptu od Generála Brazella. Přijatelné?“
„Ano, pane.“
„Dobrá. Chci, aby ses ke mně připojil na setkání s Generálem Kitvivanem. Teprve začíná chladná sezóna a už má starosti se sněžnými kočkami.“ Velitelovy oči si mě našly. „Yeleno, jsi propuštěna.“
„Ano, pane.“




[1] Bo – je japonský výraz pro dlouhou dřevěnou tyč používanou k boji


32 komentářů:

  1. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  2. Super, díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  3. Jé moc děkuju za další kapitolku :)

    OdpovědětVymazat
  4. Ďakujem za preklad~~
    Valek je faaaaajn :D

    OdpovědětVymazat
  5. Díky moc, skvělá kapitola, nemůžu se dočkat další, ostatně jako vždy...:D

    OdpovědětVymazat
  6. Ďakujem , teším sa na ďalšiu kapcu :-)

    OdpovědětVymazat
  7. AHOJ PATY, STRASNE MOOOOOOOC TI DEKUJI ZA PREKLAD. ZASE JSI MI UDELALA DEN KRASNEJSI :-) Dekuju K

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jeee, tak tohle mě opravdu potěšilo :) jsem moc ráda, když někomu můžu zpříjemnit den :)

      Vymazat
  8. Díky za překlad, těším se na každou další kapitolu :)

    OdpovědětVymazat
  9. Dekuji moc za preklad:)

    OdpovědětVymazat
  10. Díky moc za další skvělé pokračování, podle mě je ten Criollo nebezpečný, nějak se mi nezdá;-) Valek je skvělý, jako vždy;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. můžu prozradit jen tolik, že Criollo zamíchá kartami takovým způsobem, že Yelena s Valekem budou mít co dělat, aby všechno napravili :)

      Vymazat
  11. Děkuji moc za další kapitolu. Lvice

    OdpovědětVymazat
  12. Moc díky za překlad :-D

    OdpovědětVymazat
  13. Ďakujem za preklad a korekci :) Válek + Yelena = I like it
    PS: Yelena pekné meno

    OdpovědětVymazat
  14. Děkuji za skvělý překlad. V.

    OdpovědětVymazat
  15. děkuju moc. dlouho jsem nemohla na pc tak aspon mi to udělalo moc velkou radost a čekání stalo za to ,díky !

    OdpovědětVymazat
  16. Jsem ráda, že se překlad zase rozjel :) moc děkuju a těším se na další kapitolku. Můžu se akorát prosím zeptat, jestli budeš pokračovat i v překladu Touch of Power? Dlouho už nebyla žádná kapča :(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano budu v něm pokračovat, ale bude se zveřejňovat v jiný den než v neděli, ptž to tak nestíhám, potřebuji to lépe rozvrhnout mezi ostatní činnosti :)

      Vymazat
  17. Super, super, super. Tuhle spisovatelku miluju, prostě píše úžasně, nechápu, proč to ještě nevydali v češtině :D Jinak díky za překlad :D

    OdpovědětVymazat
  18. Díky, díky, a ještě jednou díky!!!

    OdpovědětVymazat
  19. Ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  20. Proc se nepokracuje v preklade teto knihy?

    OdpovědětVymazat
  21. Bude se ještě překládat?

    OdpovědětVymazat