pondělí 25. listopadu 2013

Plnokrevná - 14. kapitola




V místnosti pulsovala obrovská energie, jak otec přijímal přísahu od každého přítomného vlkodlaka. Pokud by ji porušili, okamžitě by se o tom dozvěděl. Sliby jsou v našem světě velice závažná věc. Odkaz Alfy jeho vlkům je psychický, a jakmile dojde na přísahání, ihned se jeho síla projeví téměř hmatatelným způsobem.


„Neviděl jsem to na vlastní oči, ale můj syn a má pravá ruka to můžou dosvědčit.“ Pohlédl na ostatní členy Rady. „Vypadá to, že Jessica je schopná se přeměňovat pouze částečně a udržet tuto formu na delší dobu. S tulákem tímto způsobem bojovala a… vyhrála.“ Mírně nadzvedl obočí, vyzýval vlky, ať si zkusí odporovat. „Nezasekla se. Nebyla uvězněna. Byla schopná fungovat s naprostou sebekontrolou.“
Nastalo mrtvé ticho.
Někteří z vlků se neovládli a podívali se po sobě. Zavrtěla jsem se v sedadle – bylo mi nepříjemné, že se mé tajemství odhalilo. Tyto novinky, ukazující na možnost, že jsem Lycan, pouze těmto vlkům potvrzují, že Cainův Mýtus je do určité míry pravdivý. Věděla jsem, že táta to musel říct, nešlo to nijak obejít, ale já jsem prostě jen chtěla pár dní, abych to strávila dřív, než se všechno okolo mě zhroutí.
Měkké klapání počítačové klávesnice ustalo. „Lycan.“ Vydechl Devon. „Mluvíš o Lycanovi, že ano? Nevěděl jsem, že je to možné. Tedy myslím – je spousta legend, jež o nich kolují, ale nikdo na žádného z nich za posledních pár tisíc let nenarazil.“
Všichni zůstávali perfektně nehybní.
Přes jejich obličeje přecházely emoce, jak se snažili vypořádat s novinkami.
Někdo z druhé strany stolu si váhavě odkašlal. „Ale, Callume, pokud jsi to osobně neviděl, pak se mohou mýlit.“ Promluvil Rich. „Nikdo pravého Lycana ještě neviděl. Jak tedy můžeš takto vyhodnotit situaci? Je možné, že vlkodlačí žena se ani nedokáže úplně proměnit. Třeba je částečná proměna jediná věc, kterou zvládne.“
Měl pravdu. Kdybych se při první přeměně neproměnila úplně, asi bych jeho teorii uvěřila.
„Rád bych s tebou souhlasil, Richi. Opatrnost je v tomto správnou cestou,“ zareagoval můj otec. „Tohle není informace, o níž bych se chtěl dělit.“ Pokračoval. „Dr. Jace provedl kompletní testy na vzorcích Jessičiny krve, když se vrátila, a její chemická složka se zcela změnila. Dostal jsem výsledky předtím, než jsem opustil naše sídlo. Stále pracuje na izolování genu, ale podle její krve, v této době je plnokrevným vlkodlakem, a to mi na vyvrácení tvého názoru stačí.“ Nechal svůj hlas doznít. Místnost byla stále klidná. Pak dodal: „ Také mám pár dalších ukazatelů, jež směřují na Lycana, a které by měly upevnit váš úsudek.“
Cliff Delano, vyrovnaný vlk s čokoládovou kůží a vážnýma očima, se na mě díval s neskrývaným údivem. „Jaké další ukazatele?“ zeptal se zvědavě mého táty, v jeho hlase však zároveň zazněl nepatrný podtón strachu.
Ve skutečnosti, pach strachu začal proudit hned z několika směrů. To není dobré.
„Jessica,“ promluvil otec ke Kruhu, „je, zdá se, schopná mě nevědomky vytěsnit ze své mysli. Nejsem schopný se k ní dostat. Nemohu prolomit její bariéru, přestože jsem se o to opakovaně snažil.“
Kdosi vzdechl a pár dalších zavrčelo.
Připadala jsem si jako rybka v akváriu, těsně před tím, než jí rozcupuje kočka. Copak si o mně asi myslíte, kluci? Hm? Jsem neznámé nebezpečí a nejmocnější Alfa na světě mě nedokáže kontrolovat. Jsem vaše nejhorší noční můra, jež vám právě vstoupila do života. Jak se vám teď líbím?
Zavřela jsem oči. Mé smysly se zachvěly, jak ke mně Tyler promluvil pomocí telepatie. Všechno bude v pohodě, Jess. To zvládneme. Pokud si budou chtít vyskakovat, potlačíme to a půjdeme dál.
To se ti lehko řekne. Potlačení několika vlků je jedna věc, ale jakmile se to dostane ven, můj život bude vyhozen do vzduchu. Nemůžete zastavit všechny. Vlci, kteří se bojí, co bude Lycan dělat ve Smečce, když ho nikdo předtím neviděl, mě budou nenávidět už jen z tohoto důvodu, a ti, kteří popřou, že jsem Lycan, se mnou budou chtít bojovat o postavení.
Bratrovy emoce vířily. V mé mysli se objevovaly jako éterický kruh barev. Neměla jsem tušení, proč tomu tak je. Zelená a fialová pro jeho obavy a šarlatová symbolizovala jeho srdce. Neměl pro mě slova, ale tohle stačilo.
Vzhlédla jsem od stolu. Pevně jsem pohlédla na Hanka. Samozřejmě. Jeho obličejové rysy prošly během sekundy od šoku po znechucení.
Vyšvihl se ze sedačky, dřív, než se stačil ovládnout, a tak rychle, že zavrávoral o několik kroků zpátky, odsunul židli. „Nebudu od tohoto přijímat rozkazy.“ Prstem bodl mým směrem. „Nebudu sloužit ženě.“ Byl tak naštvaný, že mu od koutků úst létaly sliny.
Můj táta se pomalu zvedl z křesla, položil ruce na stůl a naklonil se dopředu. „Nikdo po tobě nechce, abys od Jessicy přijímal rozkazy, Hanku Laudere. Jsem Alfou této Smečky. A hodlám jím zůstat. Nedojde k žádnému předávání moci, ani jsem to neočekával. Musíme se hodně učit o pravém významu slova Lycan, ale ujišťuji tě, že Jessica mě nehodlá vyzvat na souboj. Ani teď, ani v budoucnosti.“
Správně, tati. Mám takové tušení, že nejsem přesně typ, který by se stal Alfou Smečky. Ano, jsem alfa-rozená, silná a tvrdohlavá, ale ne schopná vést Smečku. Bylo tu pár opravdu rozených Alf. Většinou šlo o koktejl nejsilnější alfa-rozené osobnosti, smíchaný s mazaností, mocí a schopností vést Smečku – to dělá opravdového Alfu. Jen proto, že jste alfa-rození, to neznamená, že jste schopní ovládat spoustu neukázněných vlků. Neptejte se mě jak, ale věděla jsem, že nemám zájem o vůdcovství. Má vlčice při tom pomyšlení odmítavě sklapla čelisti. Něco mi chybělo. Nechápala jsem to. Jsem alfa-rozená, ale ne Alfa. Nic z toho nedává smysl.
Poprvé promluvil Elliot Murphy, přerušil tak mé vnitřní myšlenky. Jeho zrzavé vlasy a pihovatý obličej vypadaly přátelsky, ale ještě jsem si nebyla jistá, zda je na mojí straně. „Poslechněme si tedy Jessicu. Může nám říct sama, že nehodlá usilovat o pozici Alfy.“
Otec se na mě podíval a já vstala. Zůstal stát, a hodlal tak zůstat, dokud se neposadí i Hank. „Mohu vás všechny ujistit, že nechci být Alfou.“ Můj hlas byl jasný a vyrovnaný. „Být vlkodlakem je pro mě velice nová zkušenost, ale má vlčice zcela uznává mého otce jako vůdce. Nemám v úmyslu proti němu bojovat. Nikdy.“
„Tak nám to dokaž.“ Ozval se z prostoru za mnou Jamesův hlas, smíšený s troškou lítosti. „Přísahej nám tady. Slož Přísahu Krve.“
Otočila jsem se k němu, ústa mírně pootevřená překvapením. Jeho tvář zůstala bez výrazu, ale z mé vzdálenosti asi třiceti centimetrů, sem zpozorovala letmý záblesk jantaru v jeho očích.
Věděla jsem přesně, proč mě o to žádal, ale mé srdce stejně zaškobrtlo. Pokud vlkům nesložím přísahu, právě teď, v této minutě, Smečku ovládne panika a nepokoje a plány, jež by zajistily mé odstranění díky Výzvám, nebo začaly občanskou válku mezi vlkodlaky. Možná kdybych byla jen plnokrevná, tak by to naše společnost jakžtakž ustála, ale Lycan? Ne. Tato zpráva byla příliš a já nehodlám nechat Cainův Mýtus, aby se vyplnil. Byla bych zatracena, pokud bych byla příčinou rozpadu naší Smečky.
No kurva.
Kdybych složila Přísahu Krve, o nikdy-nevyzvání mého otce a Alfy, možná bych zmírnila všechno to šílenství. Stejně nemám na výběr. „Ze své svobodné vůle,“ uvedla jsem Přísahu, „a před vámi všemi, skládám Přísahu Krve, že nikdy nevyzvu svého otce na souboj o jeho titul Alfy Smečky.“
Slib začal rezonovat, nabývat na síle, stal se smrtelně vážným. Pokud vlk poruší svou přísahu, Alfa ho může vyloučit ze Smečky, či potrestat, jak uzná za vhodné. Za porušení Krvavé Přísahy se platí smrtí.
Nikdo ve Smečce není mocnější než Alfa. Jeho krev je klíčem k moci. Když se vlčí krev smísila s krví vůdce, a závazek byl vyřčen, nezničitelná dohoda nabyla platnosti. Jakmile bych se pokusila jít proti svým slovům, bojovat s otcem, okamžitě bych zemřela. Tátova krev by zastavila mé srdce, nebo rozdrtila mozek, či něco podobného. Kdo vlastně ví, jak přesně to funguje? Já jen věděla, že je to opravdové. Stejně tak to věděli všichni v místnosti.
Jen pár vlkodlaků složilo Přísahu Krve, neboť by propadli životem hned, jak by se změnil jejich názor. Já ten svůj měnit nehodlám. V zájmu své vlastní rodiny, jsem nemohla a ani nechtěla.
Táta se na mě otočil, přeměřil mě upřeným pohledem. V jeho očích jsem zpozorovala lítost, ale také přijetí. Věděl, stejně jako já, že jsem neměla jinou možnost, pokud se chceme posunout dál.
Ozvalo se ostré nadechnutí z protější strany stolu, které následovala kousavá slova. „Jestliže dokáže blokovat tvou mysl, můžeme si být jistí, že Krvavá Přísaha bude fungovat?“ nezapomněl připomenout Hank. „Může to jen předstírat.“
Táta se podíval na Hanka a nahrbil se v ramenou. Hank už vyčerpal všechna esa v rukávu. Nikdy jsem nepochopila, proč otec Hankovo věčné vyvádění toleruje – byl totiž vážně osina v zadku – ale asi k tomu má dobrý důvod. Jinak by Hank už ležel pod drnem.
Táta zavrčel, Hank zavřel pusu a posadil se. „Krev přece pracuje jinak. Oba, Jessica i já, cítíme sílu přísahy a přijímáme ji. Poznám to.“ Jeho hlas se stal zároveň příkazem. Žádný jiný nepromluvil.
James vykročil zpoza křesla a položil před mého otce svůj lovecký nůž, jenž nosil za opaskem. Táta se lehce řízl do dlaně a podal mi čepel. Krev mu stékala po dlani, hustá a tmavá, ale jen okamžik, předtím, než se rána zacelila.
Chystala jsem se provést to samé, doufala, že to bude stačit. „Já, Jessica Ann McClain, nikdy nevyzvu Calluma Sèitheach McClaina o jeho právoplatnou pozici Alfy Smečky Severních teritorií, po dobu kdy budu žít a dýchat. Tak přísahám, s touto Smečkou jako svědkem. Nechť zemřu, pokud tak učiním.“
Řízla jsem se do dlaně. Jasně červená krev tekla jako malá říčka. Chytla jsem se tátovy natažené ruky. Zavřel oči a zaklonil hlavu dozadu. Síla mezi námi pulzovala, podobná malému jadernému reaktoru. Byla jsem si jistá, že ostatní vlci to také cítí. Jeho krev se dostala do mé, horká a nebezpečná.
Mé tělo se pod jejím náporem nepatrně zachvělo. Má vlčice zavyla. Každá molekula mého bytí byla otřesena, jak se mi slova přísahy vrývala do mé existence. Jeho krev byla neuvěřitelně silná. Moje tělo mělo co dělat, aby zpracovalo onen příval moci. Vlčice vyštěkla a škrábala podlahy mojí mysli, třásla hlavou, jako by se oháněla po mouše.
Zůstali jsme tak ještě pár sekund.
„Hotovo.“ Promluvil táta, odtáhl ruku a přerušil spojení.
Jeho ruka se kompletně uzdravila. Moje nadále krvácela. Nick mi podal pár ubrousků z kávového vozíku.
Táta se posadil, aniž by se na mě podíval.
Sedla jsem si do křesla, ruka se mi stále hojila.
Rich Garley si odfrknul. „No, pokud si nedokáže vyléčit tak malé zranění -“ řekl a ukázal na kapesníkový obvaz, „nemůže být tak velkou hrozbou. Jsem spokojen.“ Podíval se po ostatních a kývl na souhlas.
Danny a Devon také souhlasně kývli. Podívala jsem se na Gradyho, který neřekl ani slovo od té doby, co jsem vstoupila do místnosti. Stále ještě všechno pečlivě zvažoval. Jeho moudré oči pozorovaly mou ruku, obličej zůstával nevyzpytatelný. Doufala jsem, že nepoznal to, co jsme se já a můj táta snažili během naší malé demonstrace tak pečlivě skrýt.
Pokud to už věděl, ostatní tak lehce nezmateme.
Moc stále vířila, jak se naše krev mísila. Tato část lží nebyla. Ale v mojí duši jsem věděla, stejně jako to chápal můj otec.

Krvavá přísaha nás nevyšla, jak měla.

32 komentářů:

  1. Díky za překlad :D

    OdpovědětVymazat
  2. Je to čím dál tím zajímavější. Moc děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  3. Ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji za překlad

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuju za překlad :-) už se těším na další část :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji pěkně za překlad. ;-)

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  8. dakujem za preklad ;-)

    OdpovědětVymazat
  9. Moc děkuji za překlad. V.

    OdpovědětVymazat
  10. Díky moc za překlad.

    OdpovědětVymazat
  11. Díky za další napínavou kapitolu

    OdpovědětVymazat
  12. Dakujem a tesim sa na pokracovanie.

    OdpovědětVymazat
  13. Děkuju moc za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  14. Díky moc za překlad.

    OdpovědětVymazat
  15. A já děkuju za komentáře. :)
    Krásný týden,
    Claire

    OdpovědětVymazat
  16. Děkuji za překlad,jsem zvědavá na pokračování :-)

    OdpovědětVymazat
  17. Díky moc za překlad :-D

    OdpovědětVymazat