pondělí 18. listopadu 2013

Plnokrevná - 13. kapitola




Společně s Jamesem jsme odcházeli z bytu. James nenápadně nasadil dveře do pantů tak, aby se otvíraly normálně, zatímco já jsem klepala na Juanitiny dveře. Neviděla jsem jí od doby, kdy byl můj apartmán zdemolován, ale doufala jsem, že bude doma. Vždy odchází do práce hodně brzo, takže už by měla být vzhůru.
Dveře se otevřely předtím, než jsem klepání zopakovala.


Juanita mě zuřivě objala. „Och, Chica! Měla jsem o tebe takový strach! Je tááák dobré vědět, že jsi naživu!“ Trošku mě odstrčila a poté znovu vtáhla do medvědího objetí. Na malého člověka, měřícího přibližně pět stop a dva palce – na podpatcích – měla překvapivou sílu. Také jsem si všimla – když mě konečně pustila – že její dnešní oblečení se sestávalo z jasně růžové halenky bez rukávů, jež zdůrazňovala její vyvinuté ženské zbraně, spárované s oranžovou minisukní. Vlasy a make-up vypadaly bezchybně. Voněla, kromě nesčetných ostatních pachů, jako eukalyptus a limetka. Byla to těžká vůně, ale mně se to líbilo.
„Taky tě ráda vidím, Juanito.“ Promluvila jsem, nenápadně ustoupila z dosahu dalších možných objetí.
Stoupla si na špičky a podívala se mi přes rameno. James stále manipuloval s dveřmi. „Och, Chica! Muy bien!“ drze se na mě usmála. „Začala jsem si dělat starosti, když jsem o tobě nic neslyšela.“ Nenápadně znovu pohlédla na Jamese a pak se ke mně naklonila, aby mi mohla cosi pošeptat. Poslušně jsem jí následovala. „Jestlipak je to ten, se kterým jsi minulou noc bojovala? Slyšela jsem nějaké zvuky, které vycházely z tvého bytu.“ Zasmála se a lehce mě dloubla loktem do břicha.
„Hm, ano, to je on.“ Co jiného bych jí měla říct? Ne, byl to neznámý, děsivý vlkodlak, který se mě pokoušel zabít?
„Tvé tajemství je u mě v bezpečí, Chica. Znáš mě, vždycky ti kryju záda. My -“ mávla mezi námi rukou s třešňově rudými nehty, „- musíme stát pořád při sobě, zvlášť v těžkých dobách.“
„To je skvělé, Juanito. Díky.“ Cítím se jako vůl, když někoho žádám o laskavost, tak jsem se tomu zatím úspěšně vyhýbala, po celou dobu našeho úsměvného přátelství. „Hm, mám na tebe prosbu, Juanito, jestli ti to teda nevadí.“
„No problem.“ Zářivě se usmála. „Udělám to, ať jde o cokoliv.“
„Jak vidíš, měla jsem minulou noc určité malé problémy s dveřmi.“ James si cosi zabručel pod vousy, když slyšel slovo ´malý´. „Budu kontaktovat policii, ale doufala jsem, že bys třeba mohla čas od času zkontrolovat, jestli se tu někdo nepotuluje, pokud budeš doma?“
„Sí, dneska mám volno, takže to nebude problém!“
Znovu jsem prozkoumala její outfit a přemýšlela, co za motivaci ji vyžene z postele, aby na sebe v den volna oblékla takové oblečení a bezchybně se nalíčila. Ale kdo jsem, abych ji soudit? Tato žena se stala mým velkým spojencem, a ti mi momentálně poměrně docházeli.
„Poslyš, Juanito.“ Naklonila jsem se k ní a ona ke mně, její čelo se téměř dotýkalo mého. „Je důležité, abys neotvírala dveře, kdybys tu někoho slyšela se potulovat, nezávisle na tom, o koho půjde.“ Jak jsem to řekla, podívala jsem se jí přímo do očí, zkoušejíc nějaké mojo s myslí – schopnost, kterou nemusím mít, ale aspoň jsem to zkusila. Chtěla jsem, aby mi Juanita pomohla, ale nechtěla jsem riskovat její život. Kdokoliv, kdo najal toho lumpa, to očividně myslí vážně. Neváhali by jí zabít. „Opravdu, Juanito. Žádné otvírání dveří, za žádných okolností. Koukej se kukátkem a zavolej mi, kdyby něco… ehm… vypadalo zvláštně.“ No, podivněji než to, co jsi slyšela minulou noc. „Jakkoliv neobvykle.“
„Okay, Chica. Nebudu nikomu otvírat dveře, ani kdyby byl sympatický, chápu.“ Byla zřejmě dokonale neovlivněna mou neexistující schopností. Projelo mnou zklamání. Když nemám žádné schopnosti navíc, bude velmi těžké se orientovat ve světě nadpřirozených, kde síla zůstává nutností. Opravdu jsem doufala, že budu mít dar přesvědčování; bylo by to pro mě velkým přínosem.
James konečně nacpal dveře do otvoru, a vypadalo to poměrně dobře, na první pohled, však jediným prstem bych je ohodila zase zpátky do bytu – pro tuto chvíli to ale stačí. Měl bych zavolat Jeffovi, vedoucímu policistů, co nejdříve to dokážu. Nemohli mi sice nic ukrást, protože můj byt je téměř holý, ale zachovat se podle protokolů, by potenciálním nezvaným návštěvníkům aspoň trochu znemožnilo přístup dovnitř. Pokud mě Juanita upozorní na cokoliv neobvyklého, možná získám určitou výhodu.
Máme zpoždění.
Rychle jsem načmárala své číslo na kus papíru, který jsem vytáhla z kapsy a podala jí ho. „Pamatuj, Juanito, je nesmírně důležité, abys neotvírala. Rozumíme si?“
„Nebudu otvírat, Chica. Neboj se.“ Naposledy se ke mně naklonila, tentokrát se šibalským úsměvem. „Ale splatíš mi dluh tím, že ke mně skočíš na skleničku, platí? Juanita všechno pohlídá, ale na oplátku musíš Juanitě vysvětlit, co se to děje.“ Nesouhlasně zavrtěla hlavou. „Bojím se o tebe.“
Juanita je ostrá jako břitva a já obdivuju její kuráž. „Dobře, máme dohodu.“

….

Spolu s Jamesem jsme přijeli na parkoviště před kancelářemi. Bylo na něm hodně aut. Nikdo na mě nevyskočil, takže jsem pochopila, že táta má vše pod kontrolou. Zaparkovala jsem a zamířila do budovy. Nebylo třeba čekat na Jamese, když je uvnitř spousta silných, zdatných vlků. Nadpřirozené bytosti by byly pošetilé, kdyby se na mě pokoušeli zaútočit před domem plným vlkodlaků. Venku jsem ucítila pach vířící mužské agrese.
Zatlačila jsem na dveře s velkým nápisem Hannon & Michaels a okamžitě se ke mně přidala úzkostná Marcy. „Jdeš pozdě.“ Její oči zářily třpytem dobrodružství, což nebylo typické. Vůně levandule, která jí obklopovala, mě donutila se usmát, navzdory vyhrocené situaci.
Pohlédla jsem na hodiny za mým stolem. „Stěží to můžeš nazvat pozdě. Jen trošku později.“
Marcy zvedla obočí způsobem, který nasazovala pokaždé, když mě velice litovala. „Všichni jsou v konferenční místnosti, ale moc prostoru tam nezbývá.“ Vzala mě za ruku, vedla mě svižným tempem chodbou. „A v případě, že bys byla zvědavá, okolo budovy jsem rozprostřela kouzlo, aby na nás nenarazily další nadpřirozené bytosti. Och ano, a také jsem nastartovala mlýny na výrobu drbů. Moje teta Tally, vrtošivá stará dáma, si právě myslí, že Callum McClain navštívil Hannon & Michaels, aby se podílel na vyšetřování vraždy.“ Šeptala vzrušeným hlasem, a to navzdory tomu, že v mé záležitosti je zatažená celá nadpřirozená komunita.
„To jsi měla rušné ráno.“ Zasmála jsem se. „Dobré nápady.“ Pochválila jsem jí, když jsme zastavili před vchodem do konferenční místnosti. „A Marcy, kdybych tě neznala, řekla bych, že se dobře bavíš.“ Naklonila jsem se k ní a zašeptala: „Upřímně – je dobře, že se aspoň jedna z nás baví. Tohle může skončit mou smrtí a obě to víme. Šance, že z této místnosti vyjdu živá, jsou téměř nulové.“
„Ale prosím tě.“ Pohnula rukou v odmítavém gestu. „Budeš v pořádku. Pro tvou informaci, nebavila jsem se už léta. Teď už ale jdi, jinak Alfa Amerických teritorií začne ničit nábytek, neboť ho jeho nevděčná dcera nechala čekat příliš dlouho.“
„Raději bych řekla ´často zaneprázdněná´ nebo ´mimořádně talentovaná´, než ´nevděčná´.“ Ironicky jsem se usmála.
Otevřela jsem dveře do konferenční místnosti.
Pohltil mne obrovský oblak testosteronu. Vzduch jím byl prosáklý. Jak to mohou vydržet? Udělala jsem jeden krok dovnitř, ale ihned ztuhla. Musela jsem se soustředit na ruce, aby se nezačaly třást. Nemohu vypadat slabě. Namísto toho jsem zaryla nehty do dlaní. Bolest versus dušení. Nehty v dlaních mi umožnily se soustředit, znovu dát dohromady – a naštěstí pro mě, ne všichni upřely své pohledy na mou postavu, většinou proto, že nemohli vidět přes šest stop vysokého vlkodlaka, který mi stál v cestě.
Marcy mě následovala. „Jsi v pořádku?“ zašeptala. Když jsem neodpovídala, zamumlala: „Drž se, vrátím se s trochou vody.“ Zamířila chodbou do kanceláří.
S takovým množstvím vyrovnanosti, jaké jsem byla schopná dát dohromady, jsem se cvaknutím zavřela dveře. To, že tady Marcy není, se stalo prioritou číslo jedna. Voda bude muset počkat. Rozrušení vlkodlaci na malém prostoru, to není dobré pro ničí zdraví, zvlášť ne pro mou hubenou, křehkou přítelkyni. Jestliže pachy, jež tu vířily, měly nějaký hlubší smysl, stojíme na pokraji vzpoury. 
Jak jsem šla dopředu, vlci se mírně rozestoupili. Zastavila jsem se po několika krocích, pohledem se setkala s tátou, který seděl za stolem. Samozřejmě v čele, s královským vzezřením a naoko naprosto uvolněný. Bratr se usadil po jeho boku, Danny a Nick zabrali místa na druhé straně. Přestože se tato schůze točila výhradně okolo mě, odehrávala se v Hannon & Michaels, vypadalo to, že Nick se hodlá do diskuze zapojit. Ulevilo se mi.
Rychle jsem očima přelétla celou místnost, opatrně, abych se nevystavovala přímým pohledům. Byl zde téměř každý vlk, jakého jsem kdy poznala, a spousta dalších, které jsem v životě neviděla. Budou se hlídat, po celou dobu jednání. Otec svolal klanové jednání – nebyla jsem překvapená, že tak učinil, neboť řád ve Smečce je v ohrožení, ale šokovalo mě, vidět tolik vlkodlaků na jednom místě.
Konferenční místnost podniku Hannon & Michaels je poměrně velká, však teď připomínala přeplněné metro.
Marcy přinesla pár židlí navíc, nebylo jich dost. Vlci nejvyšších pozic seděli u stolu. Zbytek lemoval stěny.
Upřela jsem pohled na tátu. Brodit se mořem rozrušených vlkodlaků mi momentálně nepřipadalo jako dobrý nápad. Jsou sice vázáni příkazy Alfy, ale nechtěla jsem burcovat zbytečné šílenství, takže jsem kývla na otce, že zůstanu stát, kde jsem a on se pomalu postavil.
Celá místnost se zaměřila na jeho pohyby. Všechny oči sledovaly, jak se předklonil, opíraje se rukama o stůl před sebou. Přejel očima po místnosti, setkal se pohledem jednotlivě s každým přítomným. Chvíli to trvalo, ale bylo to vysoce efektivní. „Toto je má dcera, Jessica McClain.“ Zazněl otcův klidný, autoritativní hlas. „Odešla z Compound pod identitou Molly Hannon a žila v tomto městě celých sedm let.“ Uslyšela jsem tiché mumlání. Mnoho důvěryhodných v úzkém kruhu tuto skutečnost znali, ale z bezpečnostních důvodů nebyla známá všeobecně, takže většina vlků o ní neměla ani tušení. „Přibližně před třemi dny se stala plnokrevným vlkodlakem.“
No, to byl tedy způsob, jak to všem sdělit.
Mumlání sílilo, jak táta pokračoval: „Jestli kdokoliv z vás má nějaké připomínky, nechť je přede mnou neprodleně vysloví.“
Mnoho vlků pohlédlo mým směrem a pár, včetně Hanka, vypadalo slušně naštvaných, ale nikdo neřekl ani slovo. Vlci nejblíže mé pozici, si mě zvědavě prohlíželi.
James vešel do místnosti za mnou.
Přišel blíž a stoupl si jen kousíček za mě. Vyzařoval tolik potřebnou sílu, že mě dokázal poměrně dost uklidnit. Odvážila jsem se na něj letmo pohlédnout přes rameno. Měl rozšířené nozdry, hluboko v hrudi se mu ozývalo vrčení. Jeho tvář byla nejvíc ocelová, jak jsem ji za ta léta viděla. Věděl, že bude těžké přesvědčit Smečku a další vlkodlaky, že nejsem nepřítel a jeho tvář každému naznačovala, kterým směrem se upíná jeho loajalita.
Vzduch prostoupila nová vůně.
Silná a kyselá, hněv smíchaný s agresí – téměř výzva. Chloupky na rukou se mi naježily a má vlčice začala v mé mysli rozčileně přecházet. Mírně zavrčela. Klídek, varovala jsem jí, to nevyhrajeme. Není to vhodný čas na přeměnu, věř mi. Uklidnila se, ale úplně ignorovala má slova a nadále zůstávala ostražitá.
James za mnou ztuhl, jak vůně sílila. Podívala jsem se na otce, který tiše skenoval pohledem celou místnost. Poskytl vlkům čas na to, aby přijali nové informace, a zatímco je zpracovávali, kontroloval jejich reakce.
Můj bratr, vedle něj, vyčkával a byl napjatý, jako by čekal, čí krk bude muset popadnout jako první. Nemohla jsem říct, který vlk onen pach vyslal, jelikož mé smysly byly otupené z přemíry testosteronu. Pravděpodobně více než jeden. A protože tu je vlků hodně, není snadné agresora přesně identifikovat.
James se postavil po mém boku.
Jeho hlas byl čistý a silný. „Jessica není slabá. Viděl jsem, jak dopadl její první boj. Ti z vás, kteří se domnívají, že je snadným cílem, se velice mýlí. Od tohoto dne je chráněna Právy a Zákony této Smečky – až do své smrti.“ Očima cíleně přejel po některých vlcích, kteří sklopili pohledy. „Tak přísahám ve svém jménu.“ Udeřil se do hrudi na místě, kde mu bilo srdce.
Okamžitě se všechno v místnosti ještě více zamotalo.
Práva a Zákony jsou naše bible. Obsahují všechny tradice naší rasy, předávané z generace na generaci. Popisovaly vlkodlaky v průběhu tisíců let. Když se můj otec stal Alfou, byly mu svěřeny do úschovy, i když je mi známo, že byly poškozeny požárem asi tři sta let předtím, než je zdědil. Nikdy jsem tu knihu neviděla, ale bylo mi řečeno, že určité pasáže chybí a některé stránky jsou spálené k nepoznání.
V Primárním Právu je uvedeno, že žádný vlkodlak, s výjimkou Alfy, či na jeho přímý příkaz, nesmí zaútočit na jiného příslušníka Smečky, což nezahrnovalo souboje o postavení. Výzvy byly speciální akce a přicházely s velkou slávou. Trest za útok bez provokace je smrt. Bez vytáček, prostě smrt. Jestliže vlk poruší tento Zákon, jeho trest vyměří Alfa, nebo vlk Alfou pověřený.
James v podstatě řekl, že zabije každého vlkodlaka – včetně svých druhů ve Smečce – který by se do mě bezdůvodně pustil. To byla velká výhružka, neboť James je druhým nejsilnějším vlkem ve Smečce. Jeho síla a statečnost jsou legendární.
Táta přikývl, že Jamesovo jednání schvaluje a dodal: „Nechci žádné Výzvy zahrnující mou dceru, dokud nevyřešíme záležitost s neznámým vlkodlakem, který jí napadl. Žádné výjimky. S přímým ohrožením mé dcery oním vlkodlakem bude zacházeno podle předpokladů – jako s hrozbou vůči celé Smečce.“
Šum v místnosti dosáhl horečnatého vrcholu. Vlci nesnáší změny a řeč jejich těla mluvila za vše. Mnozí se napjali, vrčeli a šoupali nohama. Nevyhrajeme snadno, pokud vůbec.
V hlavě se mi ozval tichý hlas. V pohodě, Jess. Zabroukal měkce Tyler. I když to tak nevypadá, většina z nás stojí za tebou a budou tě chránit za každou cenu.
Nebude to stát příliš moc, Tylere? Nezvládla bych, kdyby se něco stalo tátovi, bráchovi, vlastně komukoliv jen kvůli mně.
Tak mluví Práva a Zákony Smečky, Jess. A my se jimi řídíme. 
Myslím, že ti někdo zapomněl říct, že ten vlk, co mě napadl, byl také vázán Zákony Smečky. 
Nebyl jedním z nás. Zatím nevíme, kdo to je, ale Devon na tom pracuje. Definitivně šlo o tuláka, ale je tu možnost, že byl najat někým mimo Smečku.
To byla novinka. Poprvé jsem si všimla Devona s jeho notebookem, jak sedí u stolu. Devon Lee je počítačový génius a jeden z tátových nejvlivnějších poradců. Není vlk, je to člověk. Nepochybovala jsem o tom, že na identitu tuláka přijde. Měl brilantní schopnosti na řešení problémů.
Vlkodlaci-tuláci jsou extrémně nebezpeční. Šlo o vlkodlaky, jenž byli vyhozeni ze své Smečky, protože nebyli sehraní s ostatními, nebo porušili nějaké Zákony – což znamenalo, že nemohou dobře spolupracovat. Někteří tuláci, jako Hank, se okamžitě přidají k jiné Smečce, což je povoleno, jestliže je jiný Alfa přijme. Pokud jsou akceptováni, mají druhou šanci hrát podle pravidel.
Práva a Zákony poskytovaly tulákům jeden rok, kdy zůstávají chráněni před útoky, takže mají možnost se začlenit do jiné – vhodnější - Smečky. Většina tuláků si vybere život v další Smečce, protože pokud ne, po zbytek dnů musí čelit celým společenstvím vlkodlaků. Neznám přesný počet současných tuláků, ale předpokládala jsem, že jejich počet se vyskytuje maximálně ve dvouciferném čísle. Za starých časů, asimilace do nové Smečky celkem fungovala, dnes to už ale není sázka na jistotu. Tuláci, kteří se rozhodnout zůstat tuláky, mají pár kvalit, které jsou občas využívány.
A každý, kdo najme tuláka, aby za něj udělal špinavou práci, také není zrovna velkým přítelem Smečky. V našem světě šlo o zločin nejhoršího kalibru a dostatečně velkým na to, aby se stal spouštěčem pro válku celé rasy s odpovědnou osobou.
Otec efektivně přerušil všechny rozhovory a utišil rozruch, stejně jako můj vnitřní rozhovor s bratrem. „Tato Smečka byla napadena tulákem. Vlkem, který si vybral nežít podle našich pravidel. Podle Zákonů jde o přímou hrozbu pro všechny z nás, a předurčuje to další akce, dokud nebude případ vyřešen. Nebudu o tom diskutovat.“
Někdo cosi souhlasně zamumlal, někdo přikývl. Nenapadlo mě, že by mohl nějaký vlk souhlasit. Projela mnou malá vlna úlevy, dokud jsem neuslyšela skřípání čísi židle.
Hank se s vrčením postavil a ukázal na mě obviňujícím prstem. „Jak víme, že to nebyl jeden z jejích žárlivých milenců? Hm? Kdosi, kdo jí unavil a ona se ho rozhodla zabít? Nemáme důkaz, že první byla napadena ona, a nemáme uspokojivý důkaz, že ten vlk byl tulák.“
Nechte všechno na Hankovi. Právě tu spřádal nějaké své dílo – myslím, že on a Ray by se občas měli sejít na čajovém dýchánku. A sepsat všechny body své nenávisti vůči mně.
Ozval se další vlk, kterého jsem identifikovala jako Riche Garleyho. Hank oficiálně spustil diskuzi. Rich Garley je jedním ze starších vlků, kteří seděli u konferenčního stolu. Strávil určitý čas na Compound, když jsem byla malá, ale teď vlastnil malé podnikání na jihu Dakoty, kde trávil téměř sto procent svého času. Moudře zůstal sedět. „Callume, respektuji to, co jsi řekl. Ale jsme si opravdu jisti, že víme, co se minulou noc stalo? Pochopil jsem, že předpokládaný tulák zatím nebyl identifikován. Podpořím tě, ale nepovedu válku bez fyzického důkazu, nebo úplné jistoty, že šlo o přímý útok na Smečku.“
Mladší vlk s huňatými hnědými vlasy odvážně vykročil vpřed. „Jak vlastně můžeme vědět, že je žena součástí Smečky? Proč bychom měli nastavovat krky, když ani nemáme důkaz, že je právoplatným členem?“
Můj otec zavrčel. Mladík vytřeštil oči, všechna agrese v jeho obličeji v okamžiku zemřela, nahradil ji podřízený výraz. Ve vlčí podobě by od táty odskočil s ocasem staženým mezi nohama. Jeho nerozvážnost nebude zapomenuta.
Zaslouží si to, bastard.
Táta divoce secvakl zuby. „Malcolme, jen proto, že jsi relativně mladý vlk a nejsi ještě plně obeznámen s našimi zvyklostmi z důvodu bydliště mimo Compound -“tichý tón měl Malcolma varovat před tím, co bude následovat, s čímž však měl počítat, „- ti odpouštím. Pro tentokrát.“
Malcolm tiše vypískl v odpověď.
„Dítě Alfy je se Smečkou svázáno krví.“ Táta se otočil na celou místnost, jeho hlas se nesl vzduchem, jak odděloval každou slabiku. „Tak tomu bylo od začátku naší existence. Mé děti nemusí prokazovat členství, je jim nabízeno. Nemusí přísahat Smečce. Nezáleží na tom, zda je Jessica žena. V žilách jí proudí má krev. Je má příbuzná. Je Smečkou.“
Hank ještě stál, nehorázně pohrdal svým Alfou. James výhružně zavrčel a naznačil pohyb jeho směrem.
Hank se s žuchnutím posadil.
„Jessica,“ začal James, divoké žluté světlo mu rozzářilo duhovky, „byla napadena tulákem. Viděl jsem ho na vlastní oči. Byla zraněna, ale dokázala útočníka zabít sama.“ Vyzývavě pohlédl na ostatní. „Tulák byl během útoku plně přeměněn. Vrhl se na ni bez varování, jakmile vešla do bytu. Jessica měla být podle všeho mrtvá. Šlo o zbabělou ukázku agrese, ale ona ho dokázala porazit vlastníma rukama“ – odmlčel se – „v lidské podobě.“
Někteří mi věnovali oceňující pohled. Většina však zůstala skeptická. James nezmínil slovo ´Lycan´ a já netušila, jestli na něj někdo z nich pomyslel. Jsem holka. Jak bych mohla porazit vlkodlaka v lidské podobě? Lycan byl pravděpodobně velmi vzdálený jejich myšlenkám, ale přemýšleli, o tom nebylo pochyb.
Dveře za mnou se pootevřely. Marcy mi podala vodu. Než jsem ji mohla zahnat pryč, James se nesmírně rychle otočil, vystrčil Marcy z místnosti a zabouchl dveře. Jediné, co jsem od Marcy uslyšela, bylo maličké ´Och´.
Otec ignoroval krátké přerušení, místo toho mě pozval k sobě krátkým kývnutím hlavy.
Tak fajn.
Danny okamžitě uvolnil své místo, když jsem přicházela ke stolu. Vlci ustupovali, drželi svou agresivitu pod kontrolou. Má vlčice vydávala nízké vrčení po celou dobu, co jsem přecházel přes místnost. Byla v obranném postoji, připravená nás obě bránit. Tiše jsem si vzala židli, posadila se po otcově levici, Tyler zaujímal místo po jeho pravici.
Naše uspořádání kolem stolu se dočkalo divoké reakce.
Obličeje, k mému překvapení, zobrazovaly jak přijetí, tak odmítnutí. Znovu jsem neočekávala nic pozitivního.
Sledovala jsem Jamese, jenž se rovněž vydal do místnosti a beze zvuku obešel stůl a postavil se za mou židli, nohy široce rozkročené, pěsti zaťaté. Bojový postoj.
Podpora několika významných vlků by mi mohla pomoci eliminovat některé neshody, ale každý vlk, který by cítil, že jeho postavení ve Smečce je ohroženo mou osobou, by se mnou stejně bojoval, nezávisle na tom, kdo mě podporuje, či proč. A jakmile přijde oficiální vyzvání, jsem v tom sama. Ani můj otec nemůže obcházet Zákony.
Nestarala jsem se o budoucí Výzvy. Ještě jsem nevykročila z této místnosti. Musím se soustředit na to, co se děje teď a tady.
„Dalším krokem je sestavit plán.“ Promluvil táta. Nedal na sobě znát, pokud na něj udělalo dojem to, co James právě vyslovil, že jsem bojovala v lidské formě proti vlkodlakovi. Ulevilo se mi. „Kruh tu zůstane, aby prodiskutoval případné možnosti, ostatní vlci budou informováni o tom, jaká rozhodnutí byla učiněna, a také o tom, jak celá Smečka bude postupovat. Všichni jste teď omluveni.“ Kývl na všechny, kteří se opírali o stěny.
Sledovala jsem, jak vycházejí z místnosti.
Zachytila jsem Marcyin letmý pohled, když se dveře otevřely, měla vytřeštěné oči. Pak bez zaváhání řekla: „Tudy, chlapi.“ Neměla jsem dostatek peněz, abych jí za to dostatečně zaplatila.
Za mnou se ozvalo sotva slyšitelné zavrčení. Pocházelo z Jamesova hrudníku. Otočila jsem se na něj, ale jeho pohled byl přišpendlen na posledního nepovolaného vlkodlaka v místnosti. Když se dveře zaklaply, napadlo mě, zda bych si měla dělat starosti. Jak se vlci budou chovat venku. Marcy by neměla mít potíže. Nešlo o ni, to já byla problém. Vůně agrese se značně snížila, když se místnost trochu vyprázdnila, ale než jsem se stihla na cokoliv zeptat Jamese, otcův hlas vyplnil prostor.
„Začneme toto setkání s Jessicou. Informuje nás podrobně o čase od její první přeměny až po dnešní ráno. Potom, co si poslechneme její verzi, dáme prostor ještě Tylerovi a Jamesovi. Poté Kruh rozhodne o dalších krocích.“
Kruh je formální název pro vlkodlačí Radu, jež se skládá z třinácti vlků včetně mého otce, každý zastupuje jeden z měsíčních cyklů v našem původním kalendáři. Rozhodnutí mého otce stálo nad všemi ostatními, tak tomu bylo vždy, ale během posledních století získávaly radní hlasy na důležitosti. Kruh je zkratka pro “Kruh Měsíce“. Úplněk byl vždy tím nejposvátnějším symbolem.
Kruh se původně skládal z Alfy a dvanácti nejstarších vlků. Nyní, s technologiemi a moderním rozvojem lidského plémě, můj otec do Rady vybíral vlky se specifickými vlastnostmi, ne jen ty nejstarší.
Bylo tu devět vlkodlaků, kromě mě, Nicka a Devona, který byl součástí Kruhu, ale není vlkodlakem. Mimo mého otce, bratra a Jamese, tu zasedali Grady Carson; Rich Garley; můj nový stoupenec, Hank, kterého bych tu vážně nepotřebovala, ale protože je jedním z nejstarších, má na místo právo, ať už se mi to líbí nebo ne; Danny, který toto místo získal díky své práci v okolí města; a další dva starší vlci, Cliff Delano a Elliot Murphy. Tři vlkodlaci chyběli, neboť žijí v Kanadě.
Nevěděla jsem, jak se ke mně členové Rady budou chovat, kromě Hanka a Gradyho, ale to v příštích minutách zjistím. Normálně se zasedání Rady konají na Compound, ale kvůli útoku tuláka, a všemu tomu blázinci, můj táta přišel sem.
Teď se ke mně otočil a zvedl obočí v očekávání.
Pověděla jsem jim svou část příběhu. Probírala jsem se před Radou vším, co se mi za posledních pár dní přihodilo, dokud James minulou noc nevstoupil do dveří mého bytu. James navázal a hned poté můj bratr.
Nikdo se nezmínil o našem krátkém románku. Ani James, od něhož bych očekávala celou pravdu. Některé věci byly zřejmě soukromé i pro vlkodlaky.
To, že mohu být Lycanem, nikdo nahlas nevyslovil, ale z naší řeči to trochu vyplynulo. James povídal, že jsem se začala měnit, ale nedokončila přeměnu do úplné vlčí podoby. Když Tyler jako poslední popsal scénu, nastalo dlouhé ticho.
„Co myslíš tím, že se začala měnit?“ Hank se zeptal první, což jsem očekávala. „Přeměnila se, nebo se zasekla?“ Podíval se na mě s nadějí v očích. Zůstat zaseknutý uprostřed přeměny bylo typické pro novorozence a šlo také o velmi bolestivou situaci. Tak jsem to aspoň slyšela.
Podívala jsem se na otce. Necítila jsem, že bych tuto informaci měla sdílet; sotva jsem sama pochopila, co se stalo, natož abych se to snažila vysvětlit skupině vlkodlaků.
Callum McClain se vážným pohledem podíval na všechny přítomné u stolu. Úzkost v místnosti vyrostla o několik stupňů. Najednou jsem pocítila závrať. Neměla jsem tušení, co budou dělat, až to zjistí. To pravděpodobně nebude dobrý.
„Vše, co se vám chystám říct, zůstane v Kruhu, dokud to nebudu považovat za věc celé Smečky. Přísahejte.“

Ozval se sbor hlasů. „Přísaháme.“

35 komentářů:

  1. Děkuji za skvělý překlad a těším se na další pokračování.

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuju za kapitolu :)

    OdpovědětVymazat
  3. Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  4. Díky moc za úžasný překlad, nemůžu se dočkat další kapitolky :o)

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji pěkně za skvělý překlad. :)

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji za překlad. jsem ráda, že se konečně ukázal taťka se smečkou. A James byl sladkej :-)

    OdpovědětVymazat
  8. Už sa neviem dočkať pokračovania a ďakujem za preklad.

    OdpovědětVymazat
  9. Juuuuu moc dekuji za preklad

    OdpovědětVymazat
  10. Díky moc za překlad. Už se těším na další. V.

    OdpovědětVymazat
  11. ďakujem za preklad :D

    OdpovědětVymazat
  12. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  13. Super překlad nemůžu se dočkat pokračování

    OdpovědětVymazat
  14. děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  15. Ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  16. :)
    Taky děkuju... :) Musím přiznat, že mi dvě "moje" hrdinky docela přirostly k srdci a jsem vážně ráda, že pro Vás můžu překládat. :)
    Claire

    P.S.: Ještě se to pořádně rozjede... těšte se na novou postavu - už brzo. ;) ;)

    OdpovědětVymazat
  17. děkuji za překlad

    OdpovědětVymazat
  18. Děkuju moc za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  19. Díky moc za překlad :-D

    OdpovědětVymazat
  20. děkuji za překlad

    OdpovědětVymazat