pátek 1. listopadu 2013

Svázáni krví - 15. Kapitola 1/3





 „Zůstaň tady.“ Dveře se zabouchly. Mackenzie pomalu otočila hlavou, jako kdyby byla ve snu, několikrát zamrkala, ale viděla jen prázdné sedadlo řidiče.
Kde byla? Kdo to byl? Její oči se nedokázaly zaostřit, když zírala z okna, svaly na krku jí bolely. Úzký ocelový tunel? Slyšela hluboký roh námořní lodi a cítila pod sebou chvění. Byla na trajektu. Když jí ten zvuk utichal v uších, kontrastoval s něčím, co slyšela nedávno. Co to bylo? Nadpozemský zvuk. Smích, ach bože, strašlivý, příšerný smích. A v tu chvíli se na ni zhroutila hrůza té noci.

S každou poslední uncí energie, kterou vlastnila, otevřela dveře a vyšplhala se na palubu. Ledový vítr jí rozvířil vlasy kolem uší, koleny se zhroutila na zem.
Utíkej, říkala jí její mysl. Utíkej.
Než se stačila pohnout, zvedly ji ze země silné paže a přitiskly ji k teplé hrudi. Vůně santalového dřeva jí naplnila chřípí a přílivová vlna plná úlevy rozptýlila její strach.
„Jsou pryč. Se mnou jsi v bezpečí. Slibuju.“ Uklidňující hukot Domova hlasu rozvibroval její tvář.
Počkat. Jeho zuby, oči, ta podivná mlha. Měla by ho odstrčit, ale když ji hladil po vlasech, tak se každý sval v jejím těle jakoby uvolnil. Nechtěla od něj odejít.
„Přál bych si, abys neviděla, co se tam stalo.“
Opravdu se to dělo? To nedávalo smysl. Ani to uklidnění, které cítila díky jeho rukám kolem ní, ani to jak se její tělo automaticky přitulilo k jeho, ani to, jak jeho hlas konejšil její srdce. Vzpomínky na tu noc jí zářily v hlavě, ale mrkáním je odehnala. Proč nebyla naprosto zděšená tím, co viděla? Proč bylo jeho objetí cítit tak dokonale? Měla pro něj milion otázek, ale teď, v tomto okamžiku, jediné co chtěla, bylo, aby ji objímal.
Jeho paže uvolnily sevření a na okamžik si myslela, že ji pustí, ale nebylo tomu tak. Ostrá režijní světla vozu na palubě mu vrhala stíny na tvář, ale ty nedokázaly zakrýt obavy ani strach v jeho výrazu. Usmála se na něj, jako kdyby to byla ta nejpřirozenější reakce, chtěla zmírnit to napětí, které v něm cítila.
Nezraněnou rukou vklouzla pod jeho vlněný kabát a obtočila mu ji kolem pasu, ještě než si uvědomila, co to dělá. Bylo to, jako kdyby její tělo přepnulo na autopilota. Rozevřel klopy kabátu a přitáhl si ji blíže. Jeho vůně uklidňovala její smysly, když přitiskla tvář proti svalům na jeho hrudi pod těsným tričkem. Ze rtů jí unikl tichý sten. Ach Bože, voněl tak dobře a věděla, že je v bezpečí.
Za hlasitého hukotu motorů si bylo nemožné promluvit. Ale to nevadilo. Tak jako tak nechtěla přemýšlet. Držel ji po dobu, která se zdála jako hodiny. Pak ji jediným pohybem zvedl ze země a položil zpátky do Porsche.
„Tvá ruka. Dovol mi, abych se na to podíval.“ Jeho nozdry se lehce zachvěly a ústa měl stisknutá do pevné linky, jako kdyby se soustředil. Zkoumala ostré linie jeho obličeje, které neviděla celý týden, jeho silnou čelist s mírným strništěm, chaotický stav jeho vlasů které mu visely přes čelo, jež se momentálně neklidně mračilo. Byl to týden, ale jí se to zdálo jako celý život.
„Co se to tam stalo, Dome?“
Na chvíli zavřel oči a zhluboka se nadechl. Když je otevřel, jeho výraz byl odhodlaný, jako kdyby měl nějakou misi. „Tvé zranění. Dovol mi se mu nejprve věnovat.“
Vystrčila ruku z rukávu tak pečlivě, jak jen to šlo, a zaťala zuby, když z rány vystřelila ostrá, palčivá bolest. Mračil se, ale jeho ruce byly něžné.
„Je to zlé?“                    
„Už jsem viděl horší.“ Kupodivu se jeho panenky rozšířily, zůstal kolem nich pouze kroužek modrých duhovek.
„Proč to dělají? Tvé oči?“
Svaly v čelisti se mu napjaly, ale neodpověděl.
Puls jí pod jeho hladícími prsty poskakoval, a když spatřila stejný rytmus bití na žíle na jeho krku, z nějakého důvodu ji napadlo, jestli na sebe nejsou naladěni. Nezdál se být překvapený, když palcem přejela přes jeho puls; ve skutečnosti se téměř neznatelně naklonil k její ruce. Olízl si bříško palce a pak jí s ním přejel přes ránu. Kůží jí okamžitě projel šumivý pocit, jako kdyby jí v ní praskal jemný prášek[1], lechtal ji.
„Tak. Jako nová.“ Než stihla cokoliv říct, vstal a zavřel dveře.
Slyšela, jak mluví do telefonu, když kráčel ke straně řidiče. Co se to sakra právě stalo? Shlédla k horní části paže, ale místo zející rány tam zůstala jen tenká růžová linka. A i ta bledla, nebo se jí to tak alespoň zdálo. Stejně, jako když se řízla do prstu v jeho podkrovním bytě.
Vůz se mírně zakymácel, když nastoupil.
„Co se děje, Dome? Co to všechno znamená?“
„To je složité.“
„Poslouchám.“
Díval se přímo před sebe.
„Co když se vrátí? Pravděpodobně mají mou peněženku a ID. Potřebuju vědět, jestli jsem v nebezpečí, to snad chápeš, ne? A moje ruka…“ Přejela si přes ni, ale necítila žádnou bolest. „Jak je cokoliv z toho možné?“
„Moji kolegové vezmou domů tvou motorku a ujistí se, že jsou tvé věci v bezpečí. Pokud jde o to ostatní, tak já tě vezmu na bezpečné místo, potom se vrátím a sám je ulovím.“
„Sám?“ Žaludek se jí stáhl hrůzou. „A co policie? Neměli bychom je zavolat? Nebo už jsi to udělal?“
„Policie s nimi nic nezmůže.“
„A co budeš dělat? Předtím jsi měl možná štěstí. Prosím, Dome, nedělej to. Nechci, abys šel – aby ti ublížili.“ Hlas se jí zadrhl v hrdle. Ačkoliv nemohla popřít to, co viděla, Dom byl jiný - hodně jiný.
„Postarám se o něj stejně, jako jsem se postaral o jeho partnera.“ Jeho hlas byl klidný, jako by něco takového dělal již mnohokrát.
Motory trajektu na okamžik utichly, pak hlasitě zasténaly v opačném směru, když loď mířila k doku. Auta nastartovala v přípravě na odjezd, řada vedle nich se začala pohybovat.
Co když vyskočí z auta? Uteče a navrátí se do běžného života, bude předstírat, že události dnešní noci jsou jen podivným snem? Bude zítřek normální? Budou jí studenti ve třídě pokládat běžné otázky?
„Ani o tom nepřemýšlej, Mackenzie,“ zavrčel, otočil klíčem a motor se s řevem probral k životu, než šlápl na plyn trochu více, než bylo nutné.
„Jak víš, na co jsem-“ podrážděně si odfrkla. „Poslouchej. Nemusíš to říkat. Nejdu nikam. Jen prozkoumávám své možnosti. Ale radši se připrav na rychlé vysvětlení, nebo odejdu. Tak na to mysli.“
*   *   *
Pomalu vmanévroval Porsche na rampu, aby nesklouzli.
Když sjeli z trajektu, rychle mávnul na přístavní dělnici, jeptišku oblečenou v po kolena dlouhé černé sukni, bílých sportovních ponožkách, botách na tenis a oranžové reflexní vestě. Usmála se a zamávala zpátky. Sestry řídily přístaviště z této strany, a když je viděl, vždycky mu to připomnělo, že na tomto světě se dá najít dobro i na velmi nečekaných místech.
„Nelíbilo by se ti to, co bys slyšela. Jsi v bezpečí. To je vše, na čem záleží.“
„Žiju pod mrakem nejistoty už dost dlouho a jsem z toho unavená. Vím, že-“ ukázala za rameno ve směru, odkud přijeli, „tam je odpověď.“
Přejel si rukou po tváři. Samozřejmě, měla pravdu. Jen oddaloval nevyhnutelné. Zasloužila si to vědět, i když jí to později vymaže z paměti. „Tak dobře. Nemůžu tě ochránit před pravdou, Mackenzie, bez ohledu na to, jak moc bych si to přál. Viděla jsi již příliš mnoho.“ Zhluboka se nadechl a dal se do toho.


[1] Kdo z vás si pamatuje taková ta lízátka, která se namáčela po olíznutí do prášku, co vám praskal v ústech, tak to je tady myšleno :P (opravdu mě nenapadlo, jak to počeštit)

21 komentářů:

  1. Moc děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  2. Moc hezké, děkuji a těším se na další. Teď jen doufat, že jsi tak dobrá opravářka PC, jako překladatelka.

    OdpovědětVymazat
  3. Moc děkuji za překlad! :-)
    D.

    OdpovědětVymazat
  4. Nevadí, že kratšie, aj také poteší. Ďakujem. :)

    OdpovědětVymazat
  5. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji za překlad

    OdpovědětVymazat
  7. Ďakujem za preklad :D

    OdpovědětVymazat
  8. Díky moc za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  9. ďakujem za preklad :-D

    OdpovědětVymazat
  10. děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  11. Mockrát děkuji za překlad a už se těším na pokračování. :-)

    OdpovědětVymazat
  12. Páni, zatím brala tu situaci klidně, jsem zvědavá jestli to bude pokračovat. A co všechno jí poví :-)
    Moc děkuji za překlad :-) a těším se na pokračování.
    Marci

    OdpovědětVymazat
  13. Vďaka a teším sa na ďalšiu kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  14. Ďakujem za preklad.

    OdpovědětVymazat
  15. ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  16. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat