pátek 11. října 2013

Svázáni krví - 14. Kapitola 2/2





Jsem skoro tam, představovala si, jak Dom říká.
Posílená hlasem ve své hlavě, se natáhla dozadu, rozepnula horní část sedlové brašny a vylovila svou zbraň. Dokáže to. To byl důvod, proč měla zbraň a každý týden trávila čas trénováním na terč. Její instruktor jí rval do hlavy, že pokud s sebou má zbraň, musí být připravena vystřelit a zabít. Nikdy v životě nebyla víc připravena.

„Mackenzie. Dělej, co ti řeknu.“ Byl to Dom, tak hlasitý, jako kdyby stál vedle ní. Dalo jí to sílu, když pozvedávala pistoli.
„Miř na jejich hruď a stiskni spoušť. Rychle. Na oba. Slyšíš mě?“
„Ano, ale-“ teď zněla, jako by mluvila sama se sebou.
„Teď. Udělej to hned.“ Jeho hlas jí zaburácel do ucha.
Zhluboka se nadechla, namířila na muže na levé straně a stiskla spoušť. Skácel se dozadu. Trefila ho přímo do hrudi. Stejně tak zaměřila na druhého a znovu vypálila, zatímco jí Domův hlas křičel do ucha. A to byla chvíle, kdy uviděla záblesk kovu.
„Uhni doleva. Doleva.“
Sotva přešlápla, když něco seklo přes její rukáv a ona cítila bolestivé pálení. Ale jak mohl-? Jak by mohla slyšet-?
„Jdi. Jdi. Jdi.“ Ječel jí Dom v hlavě.
Neměla čas přemýšlet o tom, co se děje, něco teplého a vlhkého jí stékalo po ruce. Vrazila si zbraň za pásek a nastartovala. Motorka poskočila dopředu a vyrazila vpřed.
„Projeď kolem nich. Nezpomaluj. Nedívej se. Jen jeď.“
Koutkem oka viděla, jak jeden z mužů vstává. Co se to sakra dělo? Byl to ten, kterého trefila přímo do hrudi. Měl by být mrtvý, nebo alespoň vážně zraněn. Když se na ni podíval, viděla, jak mu z úst visí něco jako tesáky.
Panika, která jí obklopovala zevnitř, byla náhle nahrazena mrazivou hrůzou. Její ruce zkřehly a její vidění se rozmazalo.
„Mackenzie, poslouchej mě. Vydrž, jsem skoro tam. U další budovy zatoč doleva. Spěchej.“
Domův hlas ji vytrhl z té podivné reality. Zalomila s řídítky, škubla nohou a přidala na rychlosti.
„Tak je to dobře. Vidíš tu druhou budovu po pravé straně? Tu s modrou střechou?“
„Ano.“             
„Zatoč hned, jak kolem ní projedeš.“
Zrychlila, a když se naklonila do další zatáčky, všimla si záblesku světla za sebou. Světla z auta.
„Ó Bože, Dome, sledují mě. Jak je to možné? Zastřelila jsem je.“ Věděla, že to zní hystericky a snažila se odtlačit paniku stranou.
„Lásko, jsem skoro tam. Jdu si pro tebe. Jen pokračuj. Cítím tě. Blížíme se k sobě.“
Mackenzie viděla hlavní silnici a reflektory dalšího blížícího se auta. Hnalo se přímo k parkovišti, potom párkrát zatočilo a rozjelo se přímo proti ní. S pískotem pneumatik a další otočkou zastavilo asi patnáct metrů před ní.
„Zahoď tu motorku.“ Domův hlas zaburácel tak silně, že si nebyla jistá, jestli slyší přímo jeho hlas, nebo je to v její hlavě.
„Ale…“
„K čertu, hned.“
Světla Jeepu blýskla na dveře spolujezdce Domova auta. Tisknoucí ruční brzdu, přehodila svou váhu na stranu, zvedla jednu nohu a položila její krásnou motorku na chodník. Smyk, škrábání a broušení jí znělo v uších, když si představovala tu vrstvu chromu a perleťové bílé barvy na chodníku.
Napjala svaly, připravená uhnout svým tělem, když se najednou odnikud objevily dvě silné paže, vyškubly ji ze stále se valící motorky a strčily ji do auta.
Dveře se zabouchly a Dom utvořil bariéru mezi ní a Jeepem. Když se vozidlo zastavilo, Dom vytáhl něco zpoza opasku a přehodil paži kolem jeho hlavy. Třesk jako bič protnul vzduch, drásajíc její syrové nervy. Jeho ruka sebou hnula prudce dolů a tělo vyletělo z Jeepu, přistávajíc na chodníku vedle Domova auta.
Jako útočící had, Dom se vrhl na muže dříve, než její smysly vůbec stihly zaregistrovat to, že se pohnul od dveří.
Stál rozkročený nad jedním z útočníků, těžkou botou drtil mužův krk. Mlátící a kopající kolem sebe, muž bojoval a snažil se odtlačit Domovu nohu pryč. Na kratičkou chvíli ten chlap dokázal otočit hlavu směrem k Mackenzie a její srdce se prakticky zastavilo. Světlo ho dokonale osvětlovalo. Tesáky mu čouhaly z širokého úšklebku a jeho oči byly jako dvě černé koule bez bílé. Mackenziina ruka vyletěla k její tváři, koukala jen zpoza prstů.
Dlouhý kov se zaleskl ve světle, když Dom zvedl obě ruce nad hlavu, vyklenul záda, jeho síla se shromažďovala. Čepel v divoké ráně letěla k zemi a zabodla se do hrudi útočníka.
Z krku mu unikl vzlyk, když se křečovitě chvěl. Chtěla zavřít oči, blokovat ten děsivý obraz před jejím mozkem, ale nemohla. Lidské tělo se propadávalo samo do sebe, dokud z něj nezbylo nic jiného, než tmavá hromada suti, možná popela, protože několik malých kousků se vzneslo do nočního vzduchu a zmizelo pryč.
Ach Bože, tohle není možné. Je to jen sen. Zatracená noční můra.
A když Dom schoval nůž někam pod jeho oblečení, zvedl hlavu a jeho oči se upřely do jejích. A to byla chvíle, kdy je spatřila. Tesáky.
Byl jedním z nich.
*   *   *
Dom udělal krok směrem ke straně řidiče a Mackenzie se vrhla přes palubní desku, natahujíc se po zámku. Stiskla tlačítko na otevírání okna a to se pomalu spouštělo, dokud nenašla to správné. S cvaknutím se zámky uzavřely.
„Otevři ty dveře.“ Jeho ústa se objevila v mezeře otevřeného okna.
Potlačila výkřik, když zápasila s klíčky a strkala je do zapalování. Drsný zvuk prořízl noc. Auto bylo nastartované. Popadla to, co si myslela, že je řadící páka, ale byla to jen nouzová brzda, takže se nic nestalo.
„Mackenzie, já ti neublížím. Otevři ty zatracené dveře. Přicházejí další a já je všechny sám neustojím.“ Zatahal za kliku a ona vyletěla zpátky na své místo, pryč od jeho hlasu. Popadla kliku na dveří spolujezdce, která se snadno zvedla bez toho, aby se dveře otevřely. Zamknuté. Okem zachytila pohyb. Z Jeepu se vynořila postava. Krev jí bušila ve spáncích. Byla v pasti.
Zbraň. Potřebovala zbraň. Pohladila svůj opasek. Nic. Musela jí vypadnout při tom smyku.
Ach bože, ach bože.
„Je mi to líto.“ Ozval se Domův tichý hlas od okna řidiče a ona škubla hlavou prudce doleva. Stál na druhé straně okna, s tmavým obočím svraštělým a s výrazem nepochopitelných obav, ledově modré oči prosily ty její. Vypadal téměř normální až na to…
Obklopil ho vířící šedivý mrak a byl pryč. Prudce otočila hlavou. Kde byl? Co se to stalo?
Hustá mlha se valila škvírou v okně, spadala do auta jako vodopád. V uších se jí ozýval její vlastní křik a ona drápala na dveře ve snaze dostat se ven.
Muž z džípu byl u okna s vyceněnými zuby, ze spánku mu odkapávala krev. Neměla kam jít, tak se jen schoulila dolů k jejím nohám a zakryla si hlavu rukama, přejíc si, aby mohla jen lusknout prsty a být pryč.
S trhnutím hlavy narazila do palubní desky, když auto poskočilo dozadu. Kolena a lokty jí narazily do tvrdého povrchu a ona se zmítala jako hadrová panenka.
„Vstaň.“ Ruka jí uchopila za límec a vytáhla ji.
Ve chvíli, kdy Dom zalomil volant doprava, padla na palubní desku a skoro jemu do klína. Stiskl ji a auto vystřelilo kupředu. Letěla zpět s rychlostí, která se zdála podobná výkonu bojové stíhačky.
„Bezpečnostní pás. Hned.“
Co že to řekl? Její mysl byla otupělá, když se snažila přeložit ta slova do něčeho, co by chápala. Bezpečnostní pás? Hmatala po straně sedadla, v místech kde začínal popruh, ale její ruce se potýkaly s problémem dostat tu věc přes její rameno. Aniž by odtrhl oči od silnice, Dom se natáhl k její hrudi, stáhnul pás přes její klín a s prudkostí ho zacvakl na místo.
V předloktí znovu cítila tu tupou pulzující bolest při každé zatáčce či nárazu. Něco teplého jí odkapávalo z rukávu a ona se snažila oslabit ten příliv svou zdravou rukou. Nedívej se. Akorát to tím zhoršíš. Opřela si hlavu o chladné okno, zavřela oči a přála si, aby mohla spát, aby všechno zmizelo. Další zatáčka jí srazila zdravou ruku stranou. Byla pokrytá krví.
„Tady. Použij tohle.“ Dom mávnul kapesníkem. Jeho klouby zbělely, když sevřel volant a vlasy mu ve větru přicházejícího z otevřeného okénka vlály.
Její mysl stěží zaregistrovala, že auto zatočilo za další ostrý roh, když se bolest v paži ještě zhoršila. Dom se ušklíbl, když se podíval do zpětného zrcátka. Nechoval se jako jedno z těch monster, ale věděla, co viděla.
Takže když se Domův temný pohled setkal s jejím a modrá z jeho duhovek úplně zmizela, vzpomněla si na příšery z Jeepu a všechno zčernalo.
*   *   *
Dom se podíval do zpětného zrcátka. Ten šílenec je stále sledoval. V té mašině musel mít silný stroj, jinak by mezi ně byl schopen položit větší vzdálenost. Pokud mu nedokáže utéct, nebude schopen zamířit k podkroví. Bude muset vymyslet nějaký jiný způsob.
Porsche prakticky letělo přes most, několikrát se naklánělo do vzduchu, zvlášť když zatočil ostře doleva do okresu SoDo. Podle tupého nárazu vzadu věděl, že nakonec ten dnešní let do San Diega nechytne.
Při otočce viděl, že mezi ně položil větší vzdálenost. S vysokým těžištěm Jeepu pro něj bylo nemožné udělat tak ostrou otočku, jako Porsche. Klíčové tedy bude získávat náskok v zatáčkách, ne rovných silnicích.
Dom kličkoval různými ulicemi, mířil do centra. Jeep je stále následoval, ale i když už byl dost pozadu, stále se neodvažoval riskovat cestu k podkroví. Nebyl dost daleko. Když zatočil pod Alaskan Way Viaduct, slyšel před sebou troubení trajektu, signalizující jeho odjezd.
Kdyby jen…
Šlápl na brzdu a otočil se k čekající ploše, ukazujíc svůj průkaz u pokladny. Poslední vozidlo již bylo naloženo, spojovací lana byla odhozena a trajektoví pracovníci natahovaly oranžové síťoviny k zajištění paluby.
S troubením uháněl dolů nakládací rampou. Pracovníci uskakovali stranou, když Porsche vletělo na palubu a smykem se zastavilo za dodávkovým autem. Díky bohu, že takhle pozdě v noci byl terminál tichý. Masové ovládání mysli nebylo snadným úkolem pro jednoho.
„Co to k čertu. Zbláznil jste se? To nemůžete.“ Trajektový pracovník běžel k nim, natahoval se po vysílačce v pouzdře na jeho rameně. Dom vyskočil z auta a ukázal mu jeho identifikaci.
„Přesto nemůžete…“
Dom se mu otřel rukou o spánek.
„Zaplatili jsme u brány a byli jsme posledním autem na trajektu, než se zapojila síť a vypluli jsme z doku.“
Muž několikrát zamrkal a řekl. „Zůstanete na ostrově, nebo směřujete až na poloostrov?“
„To zatím není jisté,“ řekl Dom a sledoval, jak se Jeep se skřípěním pneumatik zastavil v doku, zatímco trajekt uháněl přes vodu pryč z města.

25 komentářů:

  1. Wau, teším sa na pokračovanie :D a ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  2. ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  4. Ďakujem za preklad! :-)

    OdpovědětVymazat
  5. ďakujem:-)))))))))))))

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  7. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  8. Úžasné děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  9. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  10. díky za překlad :))

    OdpovědětVymazat
  11. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  12. Já myslela že Dom už v San Diegu :-/ no tak ještě že nebyl. A chudák Meckenzie, si toho užila - zjistit, že po ní jsou upíří a že je jím i její milovaný zachránce, toho na ni bylo moc. Jakpak to asi přijme...
    Moc děkuji - za překlad - že jsi na nás myslela a hodila to sem i bez korekce :-) což v záchvatu čtení ani nevadilo ani nevadilo :-D
    M

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No on uz tam byl, akorat ted nevim presne, proc se vracel - ale urcite to tam bude vysvetlene :D Ja to nectu az tak dopredu, protoze bych se pak nedokopala k prekladu, takze jsem stejne prekvapena jako vy vsichni :P

      Nicmene takove info mimo - urcite vas potesi, ze si ted vybiram ze tri luxusnich knizek, az je vsechny doctu, tak tu nejlepsi z nich prelozim :D

      Vymazat
  13. Moc děkuji za překlad! :-) ;-)
    D.

    OdpovědětVymazat
  14. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  15. Díky moc za překlad :-D

    OdpovědětVymazat
  16. Děkuju moc za překlad. Skvělá kapitolka :)

    OdpovědětVymazat