pátek 4. října 2013

Svázáni krví - 14. Kapitola 1/2




„Mackenzie, je mi líto, že tady se mnou takhle musíš čekat. Bude tu za pár minut. Budu v pořádku, jestli potřebuješ jít.“ Abby by měla znít sklíčeně, pomyslela si Mackenzie. Nebo alespoň smutně, ale ne. Zněla věcně a upřímně, jako kdyby od své matky nečekala nic víc.
„Hele, to není problém,“ řekla Mackenzie. „Nedělej si starosti. Nemám žádné plány. Jen se vrátit domů.“

Mackenzie se nestarala, kdy se tam dostane. Zaryla nehty do měkké kůže jejího předloktí a přemýšlela, za jak dlouho si to její kůže uvědomí. Pořád tlačila a pořád nic, dokud její vnitřní zápěstí nebylo lemováno půlměsíčky.
Od doby, co se s Domem rozešli, se nic nezdálo správné. Jako kdyby v ní chyběl zásadní kus. Málem doufala, že se s ní začne hádat, vymlouvat jí to, že jí řekne, že to bude fungovat, pomůže jí najít odpovědi, ale neudělal to.
Otevřela telefon a po bilionté zkontrolovala textovou zprávu, kterou od něj před třemi dny dostala.
Čas, který jsme spolu strávili, byl víc, než jsem si mohl přát. Děkuju. Přijal jsem práci v San Diegu a zítra odjíždím. Zůstaň v bezpečí. D.
Při čtení se jí znovu udělalo špatně. Určitě si to teď nemohla rozmyslet. On už byl pryč.
„Kdyby blízko mého domu stavil autobus, mohla bych spoléhat spíš na něj, než na mou mámu,“ řekla Abby.
„To je v pořádku, zlatíčko. Mně to nevadí. Nabídla bych ti, že tě hodím domů, ale jsem tady na motorce a mám jen jednu helmu. A tvoje máma by pravděpodobně šílela, kdybys na tom přijela domů. Vím, že moje by to udělala.“
„No, nejspíš by jí to bylo jedno, ale já nepotřebuju, abys mě hodila domů. Měla by tady brzo být. Před chvilkou mi napsala. Jen doufám, že už nezapomněla.“
Všechny ostatní děti byly z výtvarné výchovy vyzvednuty a ona s Abby čekala před studiem více než půl hodiny. Nechtěla se podívat na hodinky, protože nechtěla, aby si Abby myslela, že je netrpělivá, ale muselo být už nejméně deset hodin. Hodiny výtvarky ve čtvrtek večer vždycky končily později po osmé a Abby obvykle zůstávala déle, aby jí pomohla uklidit studio.
Obě vzhlédly, když zaslechly skřípot pneumatik auta, které zatáčelo zpoza rohu. Když zastavilo u chodníku, málem vrazilo do auta zaparkovaného vpředu. Skrz tónovaná skla bušila hudba.
„Díky, že jsi počkala, Mackenzie.“ Abby se na ni vesele usmála.
„Žádný problém. Uvidíme se příští týden.“
Hudba vřískala ještě hlasitěji, když Abby otevřela dveře a vlezla dovnitř. Aniž by se podívala, její matka provedla těsnou U otočku a téměř trefila protijedoucí auto. Druhý řidič zatroubil a Abbyina matka na něj ukázala prostředníček. Když vyrazily, Mackenzie viděla, jak upíjí z plechovky piva.
Bez přemýšlení Mackenzie skočila na svou motorku a sledovala je. Kdyby to víc promyslela, možná by zavolala polici, aby to zvládli. Zapamatovala by si SPZ, ulici a směr, kterým jely, a nahlásila by ji jako opilou řidičku. A pak by šla domů a vlezla do postele. Nebo se nejprve vykoupala.
Ale to ona neudělala, a jen díky tomuto jedinému rozhodnutí, se vše v jejím životě změnilo.
Naštěstí Abbyina matka byla pomalým opilým řidičem. Mackenzie s ní byla schopna držet krok a pouze jednou, když jely přes most v Západním Seattle, byla opravdu vyděšená. Žena sice nikdy nepřekročila čáru, ale blížila se k ní. Mackenzie je následovala a při každém projíždějícím autě si mumlala tiché modlitby.
Když vjely na příjezdovou cestu zanedbané čtvrti, Mackenzie kolem pomalu projela. Díky bohu, že se domů vrátily v bezpečí. Věděla, že bude té matce časem čelit, ale dneska prostě jen chtěla jít domů. Když Abby vystoupila z auta, zamávala jí.
Věděla, že ji sleduji. Sladká to dívka.
Zvedajíc hledí helmy, jí Mackenzie poslala vzdušný polibek a odjela.
Jakmile vyjela ze sousedství, uvědomila si, že nemá tušení, kde je. Byla tak soustředěná na sledování Abby, že nevěnovala pozornost ulicím, kterými projížděla. Teď byla v sešlé, zchátralé části města, kde nikdy nebyla, a to bez jakéhokoliv nápadu, jak se dostat zpátky. Měla mlhavou představu o tom, kde je most a zamířila tím směrem.
Staré rachotiny postávaly u trávníků mnoha zanedbaných domů. Plevel rostl z rozbitých chodníků, neonová světla podniků pro dospělé se blýskala téměř na každém rohu, spolu s obchody pro ojetá auta a zastavárnami. Zamířila přímo k hlavní třídě, a doufala, že ji zavede zpět k mostu.
Na prvním semaforu postávala na rohu skupina teenagerů. Muselo jich tam být asi sedm, nebo osm, hádala, když zastavila. V tuto noční dobu rozhodně neobchodovali s pokémon kartami.
Dívej se přímo před sebe. Prostě je ignoruj.
„Hele, na té motorce je ženská,“ slyšela vykřiknout jednoho z nich. Cítila, jak se na ni podívali. Někdo hvízdl.
„Nechceš ojet raději mě, zlato?“ Vykřikl další.
„Dám ti něco obrovského, co ucítíš mezi nohama.“
Zelenou. Zelenou. Prosím, zelenou.
Jeden z gangsterů přistoupil k obrubníku a vydal se k ní. Měl něco v ruce.
Seru na to. Rozhlédla se po obou stranách křižovatky, než nastartovala plyn a zapnula světlo. Adrenalin projížděl jejím tělem, když táhnula nohou nenápadně podél motorky, než pneumatika na chodníku zareagovala. Vyrazila kupředu a nechala je v štiplavém oparu z její kouřící se pneumatiky.
Tohle nevypadalo dobře. Obávala se, že míří špatným směrem. Špatně osvětlená vozovka byla prakticky prázdná, takže nemohla odhadnout kam jet podle toho, kam by mířila ostatní auta.
Zdálo se jí, že cestou k Abby minula fast-food, ale napočítala jen dvaceti čtyř hodinové tetovací salony, ve kterých si člověk mohl dát kafe, žádné potraviny nebyly nikde v dohledu.
Vítr ji bil do obličeje dost tvrdě na to, aby spustila hledí přilby. I když bylo jaro, vzduch byl stále studený a tváře jí pálily zimou.
Na další křižovatce musela znovu zastavit. Proč nebyla světla synchronizovaná tak, aby nemusela u každého zastavovat? Byla unavená a chtěla jen najít cestu do své postele.
Během čekání na zelenou jí vstaly chloupky na šíji. Někdo se na ni díval. Cítila to.
Natáhla krk v očekávání, že uvidí blížit se další gang kriminálníků, ale nikoho neviděla. Byla na tomto úseku silnice naprosto sama, s výjimkou Jeep Wranglera, který se objevil na druhé straně křižovatky.
Nemohla se zbavit toho pocitu, tak se zaměřila na jiné auto. Byli to oni. Dívali se na ni. Uvnitř vozidla pod širým nebem byli dva muži a zaměřili se na ni. Nebo to bylo na něco za ní? Otočila se. Nic. Možná, že šlo jen o její motorku. Možná se dívali jen na její motorku. Na ženu jako ty na Bonnie se těžko zapomíná. Nebylo to, to, co jí tvrdil Dom? Bože, doufala, že je zajímá ta motorka.
Něco na těch dvou mužích jí děsilo víc, než hluční chuligáni o pár bloků zpět. Pokožka ji začala pálit, skoro vibrovala. Hřbetem ruky si praštila do přilby a snažila se pročistit si hlavu.
Když naskočila zelená, zažehla motor a vyrazila přes křižovatku. Jeep zůstal na místě, ale muži se v souzvuku otočili, zatímco projížděla. Řidič zvedl hlavu, jako kdyby očichával vítr.
Moment po té, co to zvládla kolem Jeepu, viděla ve zpětném zrcátku záblesk. Ohlédla se přes rameno a viděla, že Jeep udělal otočku. Srdce jí bušilo až v uších a brnění na její kůži se zhoršilo.
Do prdele.
Dlouhé vlasy byly slepou uličkou. Proč si je nesvázala a nenacpala pod helmu? S jejím černým oblečením by každý předpokládal, že je chlap, ne holka. Byla dneska zatraceným magnetem na zrůdy.
Přidala plyn, zrychlila, doufajíc, že jim dokáže ujet a oni to vzdají, ale Jeep ji stále následoval. Cítila, jak jí stoupá žluč do krku a přála si, aby zůstala v klidu.
Ach můj Bože. Kudy?
Nic jí nepřipadalo povědomé. Byly tady jen uzavřené obchody s mřížemi na oknech a spousta skladišť.
Křižovatka před ní vypadala výrazněji, než ty ostatní, kterými projela. Do leva, nebo doprava? Musela se rozhodnout rychle. Jeep už byl jen půl bloku za ní. Do leva. Zatočila s řídítky a nahnula se do otočky.
Prosím, ať je to cesta k mostu.
Řada plná temných skladišť se objevila před ní a ona si uvědomila, že udělala hroznou chybu. Strach v jejím krku narůstal a ona nemohla dýchat. Tohle nebyla hlavní křižovatka. Byla to jen odbočka do areálu skladiště. Byla teď v temném parkovišti. Temném, opuštěném parkovišti a světla džípu se blýskala hned za ní.
Kličkovala kolem několika budov, zrychlovala, kde se dalo, hledajíc jinou cestu ven, ale všude se jí Jeep držel.
Když zatočila doprava, přímo před ní se objevila nákladová rampa a zablokovala ji. Slepá ulička.
Mělce dýchala, ze zvonění v její hlavě se stával řev. Zahnula kolem rampy. Jeep zastavil asi šest metrů před ní, jeho světla ji na okamžik oslepila.
Vítr se zvedl a ona slyšela jednoho z nich, možná oba, se smát. Byl to hluboký zvuk, který nesliboval nic jiného, než zlo, a celé tělo se jí roztřáslo. Z nějakého důvodu tiše volala na Doma. Kdyby tu byl, určitě by věděl, co má dělat.

Muži současně vystoupili, dělali stejné kroky, stejně houpali rukama, zdálo se, že jeden je zrcadlovým obrazem toho druhého. Jejich zubatý úsměv jí připomínal hyeny, které toužily zaútočit na svou kořist.

26 komentářů:

  1. Ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  2. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  3. ouu a je to tady. Dostala se do maléru. Se snad třesu za ní. Teď jsem napjatě zvědavá jak to dopadne - uteče jim, nebo ji nějak uvězní kvůli sladké. Určitě ji sledovali, upíři, že má sladkou krev. Doufám, že Dom vycítí její strach a rychle se tam požene, jinak nevím.
    Prosíííím, pěkně prosím, pokusíš se přidat další kapitolku co nejdřív budeš moc?. Jinak se asi zblázním.
    Moc děkuji za překlad.
    Marci

    OdpovědětVymazat
  4. Tiež sa pridávam k prosbe od Marci a ďakujem krásne za preklad :D

    OdpovědětVymazat
  5. Moc děkuji za překlad! :-)
    D.

    OdpovědětVymazat
  6. Vďaka, ale Dom ju určite zachráni...

    OdpovědětVymazat
  7. Moc dekuji, prosim nenapinej nas dlouho s dalsim dilem, nemuzu se dockat jak to bude pokracovat :)

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuji za pokračování, ty víš jak nás napnout !!!

    OdpovědětVymazat
  9. druha pulka kapitoly by mela byt normalne v patek, tak se nemate ceho bat, devcata, ;) mam tu ted pritele, ale odjede ve stredu, tak bych nemela mit problem to stihnout.

    OdpovědětVymazat
  10. díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  11. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  12. ďakujme veľmi pekne za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  13. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  14. díky moc za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  15. moc všem děkuji za další kapitolu. Ala

    OdpovědětVymazat
  16. Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  17. Boze dufam ze ju Dom zachrani .dik za preklad momo :)

    OdpovědětVymazat
  18. Díky moc za překlad :-D

    OdpovědětVymazat
  19. Super, díky moc za úžasný překlad. Už se těším jak malá na pokračování.

    OdpovědětVymazat
  20. Pěkně napínavé,nemůžu se dočkat pokračování.Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat