pátek 18. října 2013

Pavoučí kousnutí - 10. kapitola




Ještě než jsme odešli, Jo-Jo slíbila, že se postará o záležitosti kolem Fletcherova pohřbu. Byla jsem šťastná, že jsem to mohla nechat na ní. Potřebovala jsem se soustředit na hledání vraha, ne se utápět v emocích, které to ve mně vzbuzovalo. Jo-Jo mi taky dala ještě tubičku její zázračné masti pro případ, že bychom buď Fletcher, nebo já měli ještě nějaké potíže.

O třicet minut později jsme se z anonymních garáží o několik bloků dál, kde jsme schovali Benze, přesunuli do mého bytu. Než jsme vešli, prověřila jsem kamenné zdi kolem vchodu, ale vibrace byly stejně tlumené jako obvykle. Kdokoliv Bruta najal, nevěděl, kde bydlím. Na druhou stranu teď mohl číhat venku. Navzdory Jo-Joině péči bych si ráda oddechla. Opravdu jsem už dnes v noci nechtěla prolévat krev ani nacházet těla. Každý má svoje limity.

Pro jistotu jsem u dveří nechala sledovací magickou runu. Malou sevřenou zatočenou spirálu – symbol ochrany. Runa zablikala stříbrným světlem a rozplynula se v kameni. Kdyby někdo zkoušel dnes večer proniknout dovnitř, moje magie by skrz runu vyslala do kamene echo a ostrý intenzivně stoupající výkřik by mě probudil i z nejhlubšího spánku.
Sedli jsme si s Finnem ke kuchyňskému stolu a začali probírat peněženky a ostatní věci, které jsme vzali chlápkům v jeho bytě. Otevřela jsem Prckovu náprsní tašku a prohlížela si řidičák.

„Falešný.“ Řekl Finn.

Zírala jsem na laminátovou kartičku. „Proč myslíš?“

„Znak Ashlandu je na opačné straně. Měl by být vpravo, vedle fotky, ne vlevo a nad ní.“

Kromě toho, že Finn uměl zacházet s penězi, byl taky poměrně dobrým znalcem v oblasti dokumentů. Byl zodpovědný za všechny moje falešné doklady a uměl detailně osvětlit všechno, co se týkalo papírových stop tak, že by kdekterý soudní znalec bledl závistí.

Pod kupkou peněženek se blýsklo něco zlatého. Zahákla jsem kov prstem a vytáhla náhrdelník, který Finn strhl z Prckova krku. Visel na něm malý medailonek – do trojúhelníku vybroušený zub s ostrými rozeklanými hranami jakoby od pily a pak uhlazenými do tvaru tryskáče.

„Co ti to připomíná?“ Zeptala jsem se.

„Nevkusný šperk pro muže.“

„No tak, mluv vážně. Podívej se pořádně.“

Hleděl na to. „Zub. Ne, počkej, mohla by to být runa. Zub…symbol síly a blahobytu. Myslíš, že je v tom zapojený nějaký živel?“

Finnovy oči zalétly ke třem kresbám na krbové římse. Sněhová vločka, loubinec a petrklíč. Symboly mojí mrtvé rodiny. Pak se mu oči stočily k pavoučí runě vypálené v mé dlani. Finn věděl, že jsem živel Kamene a Ledu, přestože jsem s ním o své rodině nikdy nemluvila. Ale byla jsem si jistá, že si Finn udělal průzkum a zjistil, komu patřily runy na mých obrázcích. Informace byly pro Finna něco jako afrodisiakum. Odhalování lidských tajemství pro něj byla neodolatelná hra. Fletcher byl stejný. Ale ani jeden z nich se mě nikdy nezeptal na runy nebo na mou minulost.

Žádné otázky. Žádné odpovědi. Jediné pravidlo, které jsme my tři mezi sebou měli.

„Jo, je v tom zapojený živel.“

„Jak to víš?“ zeptal se Finn.

„Podle toho, jak to vypadalo v Pork Pit. Převrácené stoly, rozbité židle, vytlučená okna, jako by tamtudy prošlo tornádo. Podle mě to vypadalo jako škody po živlu Vzduchu.“ Neškodná, milosrdná lež.

„Ale tenhle konkrétní symbol jsem ještě nikdy neviděla. A runy všech významných rodin s magií v Ashlandu znám.“

Extrémně bohatých živlů, mimochodem. Oni byli ti, kteří vyhledávali moje služby. Jejich sváry mě mohly zaměstnávat po zbytek života. Členové znepřátelených magických rodin, jako Kámen a Vzduch nebo Oheň a Led se stýkali zřídka, s výjimkou obchodu nebo příležitostných milostných aférek typu Romeo a Julie. Živlové neustále soupeřili o pozice, peníze, moc jak mezi sebou tak i s bohatými lidmi, upíry, obry a trpaslíky, kteří tvořili horní společenskou vrstvu. Pokud bohatí živlové to co chtěli, nedostali za peníze, použili magii, často s fatálními následky. Ostatní nebyli o moc lepší. Souboje nebyly ve městě nic neobvyklého. Když věci nešly podle jejich představ, najali si někoho, jako jsem byla já na odstranění překážek.

Slabší živlové a ostatní magické bytosti vedli skromnější životy. Chodili do práce a posílali děti do školy. Žili v okrajových částech města a pro svoje děti na hodiny baletu jezdili kombíkem. Někteří z nich svou sílu téměř nepoužívali.

Jako protiklad, chudí a utlačovaní živlové používali magii nejvíc. Předváděli svoje triky na ulicích pro pobavení kolemjdoucích a schraňovali drobné na svoje každodenní potřeby. Drogy, chlast, sex, krev. Neustálá snaha o přežití a používání magie způsobovaly jejich vyhoření - přiváděly je k šílenství. Při pobytu v Ashlandském azylu jsem viděla víc než jednoho vyšinutého živla. Magie měla na některé lidi a živly takový účinek. Používání síly je přivádělo do extáze spolehlivěji než alkohol nebo drogy a stávali se na něm závislí. Živlové byli ale mnohem nebezpečnější než obyčejní feťáci, protože když nad sebou ztratili kontrolu, stále jim proudila žilami syrová magie.

„Fajn, není to slunce s paprsky, takže to nepatří Mab Monroeové.“ Řekl Finn.

Přemýšlela jsem o runě, kterou jsem večer viděla na náhrdelníku Mab Monroeové. Slunce s paprsky. Rubín obklopený zlatými zatočenými vlnkami. Tak podobné mé pavoučí runě a přesto tak rozdílné.

„Nevím,“zašeptala jsem. „Mohla do toho být zapojená. Gordon Giles pracoval pro jednu z jejích společností. Možná se Mab doslechla, že dělá něco, s čím by nesouhlasila. Říká se, že zabila předešlého ředitele společnosti, otce sester Jamesových, jen proto, že se mu nelíbilo, jakým způsobem převzala kontrolu nad společností.“

„Tak udělala co?“poškeboval se Finn. „Najala si tě, aby ses o něj postarala? To nedává smysl. Sama jsi to říkala. Mab se nikdy nebála ušpinit si ruce. Všichni vědí, že před třemi měsíci zabila federálního soudce, protože pouze uvažoval o tom, že by ji zkusil obvinit. Pokud by měla Mab Monroeová jakýkoliv problém s Gordonem Gilesem, postarala by se o něj osobně. Nenamáhala by se s tvým falešným obviňováním.“

Finn měl pravdu. Mab měla tohle město pod palcem. Neměla se čeho bát, mohla zabít Gordona Gilese a stát nad jeho tělem s kouřící pistolí v ruce před celou operou. Neměla důvod pro takové úskoky. Byla to práce někoho jiného. Někoho, kdo neměl odvahu nést následky svého činu. Nějaké zbabělé děvky.

„Tak kdo nás do toho namočil?“ Zeptal se Finn.

Pokrčila jsem rameny. „U většiny klientů je motiv jasný. Sex, peníze, pomsta. Podle Fletcherových záznamů neměl Gordon Giles manželku, ani stálou přítelkyni. Dával přednost placeným službám.

„Děvky?“

Přikývla jsem. „Děvky. A hodně. Ale žádná děvka se zdravým rozumem by mi neslíbila za zabití Gilese pět milionů. Takových lidí, kteří si to můžou dovolit je jen pár. To vylučuje sex jako motiv. Fletcher říkal, že Gordon kradl peníze, tak asi budu muset jít za Haley Jamesovou.

„Jeho šéfka v Halo Industries?“

Znovu jsem přikývla. „ Mohla se rozhodnout raději Gilese zabít, než riskovat, že ta jeho zpronevěra vyjde najevo. Pro společnost by nebylo dobré, kdyby prosáklo na veřejnost, že si hlavní inkoust ulíval něco bokem.“

„Možná. Ale Gilesova smrt by pro Halo Industries taky nebyla ideální řešení. A zpronevěra je zločin starý jako lidstvo samo. Potřebujeme víc informací.“ Finn si znovu prohlédl tryskáč ze zubu. „Runa ze zubu…to by mohl být nějaký živel. Kámen, Vzduch, Oheň, Led. Nebo někdo s trochou talentu pro kov, nebo vodu, nebo cokoliv jiného. Není to dost konkrétní.“

Většina živlů si vybírá runu, která znázorňuje jejich talent. Jako sněhová vločka mé matky pro její magii Ledu, nebo sluneční paprsky Mab Monroeové pro její sílu Ohně. Zub by mohl znamenat upíra, ze zřejmých důvodů. Finn měl pravdu. Neexistoval způsob, jak rozeznat komu by mohl symbol patřit. Runa neznamenala nic, dokud ji její majitel nenaplnil magií.

Mohla jsem si být jistá, že ze zubu vybroušený symbol nebyl jen bezcenná tretka. Už jenom kvůli hrůznému způsobu, kterým Fletchera mučili. Už jsem viděla snad všechny špatné věci, které si lidé navzájem dělají, a poznala jsem stopy magie Vzduchu, když jsem je viděla. Prcek pro někoho pracoval. Dávalo by smysl, že nosí runu svého zaměstnavatele, ať už to byl kdokoliv.

„Přijdeme na to,“ slíbila jsem. „Pojďme se podívat, co je tu dál.“

Prošli jsme zbytek věcí. Další falešné průkazy, několik kreditních karet a pár set babek v hotovosti. Nic užitečného. Zatímco jsme pracovali, v pozadí byla puštěná televize. V pět ráno běžely obvyklé ranní programy. Nejžhavější novinka byl incident v opeře. Usadili jsme se s Finnem na gauč a podívali se na zprávy.

Reportér stál před operou. V pozadí blikala červená světla. „ Minulou noc se v budově Ashlandské opery odehrála tragedie. Nepříčetná žena se pokusila zavraždit jednoho z návštěvníků. Cílem měl být Gordon Giles, bohatý Ashlandský obchodník a šéf financí Halo Industries.“

Stejný záběr jako byl ve Fletcherově složce, se objevil na obrazovce. Reportér shrnul večerní události, i když s mezerami. Podle něj mi detektiv Donovan Caine zabránil ve vstupu do lóže, bohužel zahynul nevinný přihlížející. Mediální žvásty. Přemýšlela jsem, jak vysvětlí krvavé skvrny v lóži místo v hale.

„Přestože během incidentu nebyl Gordon Giles zraněn, stal se účastníkem dopravní nehody během cesty domů. Do jeho limuzíny narazilo velké SUV. Podle policie byla při nehodě proražena nádrž a auto explodovalo. Giles i jeho řidič byli na místě mrtví.“

Následoval střih a záběr na limuzínu v plamenech. Zabitý Giles, umučený Fletcher. Pracovité děvče, náš neznámý živel Vzduchu.

„Stejně Gilese zabili,“ zašeptal Finn. „opravdu chtěli, aby zmizel ze scény.“

Na obrazovce se znovu objevil reportér. „Podle našich informací žena, která na Gilese zaútočila, byla jeho bývalá milenka, pravděpodobně prostitutka. Zřejmě byla zapletená i do dopravní nehody, která vedla k jeho smrti. Policie nezveřejnila jméno, ale vyšetřující detektiv nám dal k dispozici skicu podezřelé.

Odfrkal jsem si. Nezveřejnili jméno, protože ho neznají. Ale o chvíli později se na monitoru objevila moje tvář. Nebo spíš to, co by při troše fantazie mohlo být mojí tváří. Nebylo to ale úplně mimo. Donovan Caine celkem správně popsal moje oči a kreslíř vystihl tvar rtů, dokonce i černou čepici, pod kterou jsem schovávala odbarvené blond vlasy. Přesto jsem neměla strach, že by mě podle skici mohl někdo poznat. Na to byla příliš povrchní a všeobecná. A mimoto, lidi se na tyhle věci nikdy pořádně nepodívají, natož aby si je zapamatovali. A už vůbec ne ve městě jako je Ashland, kde je potenciální hrozbou úplně každý.

Když už je řeč o Cainovi, byl další tváří, která se mihla na obrazovce. Stál před velitelstvím s jedním z policejních kapitánů, který mluvil do mikrofonu. Obklopovalo je ještě několik dalších policajtů.

„…a přestože se nám podařilo zabránit útoku na pana Gilese, stále pátráme po útočníkovi.“

To mluvil kapitán. Podle popisku na obrazovce se jmenoval se Stephenson. Wayne Stephenson. Obr s bledýma očima, vlasy pepř a sůl a náběhem na tloušťku. Možná za to mohly reflektory, ale vypadal vystresovaně. Svědčil o tom zelený nádech na těstovité pokožce a lesklá vrstvička potu na zátylku, kterou si otíral bílým kapesníkem.

Přihlásil se reportér, vykřikl jméno Donovana Caina a chtěl po něm odpověď na otázku. Detektiv otevřel ústa, aby mohl reagovat, ale kapitán si stoupl před něj a zablokoval kamerám výhled.

„Pěkný manévr,“ poznamenal Finn.

„Někdo nechce, aby Caine mluvil o tom, co se stalo.“

Finn potřásl hlavou, „pravdomluvnost se v tomhle městě nenosí.“

Všichni reportéři začali mluvit najednou. Jako hejno krákajících vran vykřikovali otázky na Caina a ostatní důstojníky. Kapitán Stephenson zvedl tuku, aby si zjednal ticho.

„Chceme poslat zprávu ženě, která zabila pana Gilese. Kdokoliv jste, kdekoliv jste, jestli nás odněkud sledujete, vemte na vědomí – veškeré naše síly se soustředí na vaše dopadení.“

Finn do mě strčil loktem. „Vypadá jako někdo, kdo po tobě touží, Gin.“

Kapitán pokračoval v proslovu. „Pan Giles byl uznávaným obchodníkem a bezúhonným členem naší společnosti. Zaměstnavatel pana Gilese, Halo Industries, mě pověřil, abych nabídl odměnu za informace vedoucí k dopadení a potrestání pachatele."

Stephenson pokynul pravicí a do popředí vystoupila Alexis Jamesová. Někdy v průběhu noci se převlékla z malých večerních do strohého černého kostýmu. Na krku a na zápěstí měla pořád perly. Proč je na tiskové konferenci ona a ne její sestra Haley? Pak mi to došlo. Alexis šéfovala obchodu a vztahům s veřejností. Tisková mluvčí společnosti.

Objevení se Alexis Jamesové nabudilo reportéry.

„Alexis! Alexis! Kolik nabízíte?“ Ozvalo se z hloučku reportérů.

Alexis přiblížila rty k mikrofonu. „Milion dolarů.“

Finn i já jsme seděli oněmělí úžasem.

Ale Alexis ještě neskončila, mluvila o tom, jak úžasný člověk byl Gordon Giles a jak doufá, že nabízená odměna pomůže policii s dopadením té ďábelské děvky, která ho zabila. A tím myslela mě.

Tisková konference se pomalu chýlila ke konci, ale reportéři ještě nebyli ochotní propustit svoje informační zdroje. Zkoušeli pokládat kapitánovi i Donavanu Cainovi další otázky. Ale Stephenson je mávnutím odehnal a i s Cainem a Alexis Jamesovou opustili pódium.

„Milion babek? A do prdele,“ řekl Finn.

Moje pocity vystihl naprosto přesně.



16 komentářů: