neděle 6. října 2013

Studium jedů - 17. kapitola 1/2





Stojíc vedle dvou obrovských vojáků jsem se cítila jako švestka vklíněná mezi pár melounů. Do mé mysli se vplížily obavy. Představa, že bych se mohla ubránit proti někomu stejně stavěnému, jako byl Ari, se zdála směšná. Kdyby chtěl, mohl by si mě hodit přes rameno a já bych s tím nemohla nic dělat.


„Dobrá. Nejprve začneme se sebeobranou,“ vysvětlil Ari. „Žádné zbraně, dokud nebudou základní pohyby instinktivní. Je lepší bojovat holýma rukama, než se zbraní, kterou neumíš používat. Zkušený soupeř tě jednoduše odzbrojí. Pak se tvé problémy mohou zdvojnásobit. Nejen, že bys byla pod útokem, ale ještě bys musela čelit vlastní zbrani.“
Ari opřel svůj cvičební meč vedle Jancova, prohlédl si výcvikový prostor. Většina vojáků byla pryč, ale pár mužů stále pracovalo.
„Jaké jsou tvé silné stránky?“ zeptal se Ari.
„Silné stránky?“
„V čem jsi dobrá?“
Janco, cítící můj zmatek, napověděl: „Jsi rychlá běžkyně? To je užitečná dovednost.“
„Aha.“ Konečně jsem pochopila. „Jsem ohebná. Bývala jsem akrobat.“
„Skvělé. Koordinace a hbitost jsou vynikající schopnosti. A…“ Ari mě popadl kolem pasu. Vyhodil mě vysoko do vzduchu.
Mé končetiny zamávaly chvilku před tím, než naskočil instinkt. Stále ve vzduchu, jsem zastrčila bradu, paže a nohy k tělu, provádějíc salto, abych se srovnala a přistála na nohou. Zakymácela jsem se, abych získala zpátky rovnováhu.
Pobouřená jsem se obrátila k Arimu. Než jsem mohla požádat o vysvětlení, řekl: „Další výhodou akrobatického výcviku je schopnost zůstat vždy na nohou. Ten tvůj manévr může znamenat rozdíl mezi životem a smrtí. Je to tak, Janco?“
Janco si protřel místo, na kterém kdysi býval lalůček jeho pravého ucha. „Pomůže to. Víš, kdo další by mohl být velký bojovník?“
Ariho ramena poklesla, jako kdyby věděl, co se Janco chystá říci dále a sám na to rezignoval.
Zaujatá jsem se zeptala: „Kdo?“
„Tanečnice. S pořádným tréninkem by ohňový tanečník mohl sejmout kohokoliv. S planoucí tyčí točící se kolem, bych nebyl schopen jít proti ní s žádnou zbraní.“
„Až na kbelík vody,“ opáčil Ari.
On a Janco se pustili do intenzivní argumentace, diskutujíc o technických aspektech boje proti ohnivé tyči ovládané rozzuřenou tanečnicí. Ačkoliv jsem byla fascinovaná jejich diskusí, musela jsem je přerušit. Můj čas byl omezený. Velitelova večeře se bude brzy podávat.
Pouze s občasnými sarkastickými poznámkami o ohňových tanečnicích, Ari a Janco strávili zbytek mé první lekce učením mě to, jak blokovat údery, pak kopy, až byla má předloktí necitlivá.
Ari zastavil cvičení, když se přiblížil další voják. Jeho a Jancův uvolněný postoj ztuhl. Postavili se do obranných pozic, zatímco Nix, voják jednotky Kapitána Paffeta, přicházel blíž. Kůže na Nixově holé hlavě byla opálená, a jeho tenký pruh černých vlasů ležel vlhce na jeho čele. Nesnesitelný puch tělesného pachu ho předcházel a já se jím dávila. Jeho štíhlé svaly mi připomínaly úzkou smyčku lana – nebezpečnou, když se utáhne.
„Co si sakra myslíte, že děláte?“ Dožadoval se Nix.
„Je to – co si sakra myslíte, že děláte, pane?“ Opravil ho Janco. „Máme vyšší hodnost. A myslím, že zasalutovat by bylo taky hezké.“
Nix se ušklíbl. „Přijdete o své povýšení, jakmile váš šéf zjistí, že se bratříčkujete se zločincem. Čí hloupý nápad to byl, udělat z ní účinnějšího zabijáka? Když se objeví další mrtvé tělo, budete spoluviníky.“
Janco udělal výhružný krok směrem k Nixovi, ale Ariho svalnatá ruka na jeho rameni ho zastavila. S podtónem výhružky přimíchané do jeho hlasu, řekl Ari: „Co budeme dělat s naším volným časem, do toho nikomu nic není. Teď, co kdyby ses odšoural k Paffetovi. Viděl jsem ho mířit k latrínám. Brzy bude potřebovat, abys mu utřel zadek. To je jedna ze schopností, která ti jde nejlépe.“
Nix čelil přesile, ale nemohl odolat poslednímu slovu. „Ona má za sebou historii v zabití jejího dobrodince. Být vámi, hlídal bych si vlastní krk.“
Ariho a Jancovy oči zůstaly zabodnuté do Nixových zad, dokud neopustil prostor. Pak se otočili ke mně.
„To je dobrý začátek,“ řekl Ari, končící tak lekci. „Uvidíme se zítra za úsvitu.“
„A co Nix?“ Zeptala jsem se.
„Žádný problém. Můžeme se o něj postarat.“ Pokrčil Ari rameny, věřící v jeho schopnost vypořádat se s Nixem. Záviděla jsem Arimu sebevědomí a fyzickou sílu. Nemyslela jsem si, že bych se mohla s Nixem vypořádat, a přemýšlela jsem, jestli má Nix ještě nějaký další důvod pro to, aby mě nenáviděl, kromě zabití Reyada.
„Za úsvitu ochutnávám Velitelovu snídani,“ řekla jsem.
„Tak hned potom.“
„Proč?“ Zeptala jsem se.
„Vojáci běhají kolečka kolem vojenského cvičiště, aby se udrželi v kondici,“ odpověděl Janco.
„Přidej se k nim,“ řekl Ari. „Udělej alespoň pět okruhů. Více, pokud toho budeš schopná. Budeme zvyšovat délku, dokud nás nedoženeš.“
„Kolik koleček běháte?“
„Padesát.“
Polkla jsem naprázdno. Když jsem se vrátila do hradu, uvažovala jsem o práci a času, který bych potřebovala věnovat tréninku. Učení sebeobrany by vyžadovalo stejnou oddanost, jakou jsem věnovala své akrobacii. Nemohla jsem do toho jít jen napůl. V tu chvíli se to zdálo jako dobrý nápad. Byla jsem radostí bez sebe z pohádkových vizí o snadném boji proti Brazellovým strážím. Ale čím více jsem o tom přemýšlela, tím více jsem si uvědomovala, že tohle není jen nějaký rozmar.
Přemýšlela jsem, jestli bych raději neměla strávit svůj čas učením se o jedech a magii. Nakonec, žádný fyzický trénink na světě mě nezachrání před Irysinými magickými schopnostmi.
Moje nohy se šouraly po zemi, a mé tělo jako by táhlo vůz plný šutrů. Proč bych do toho prostě nemohla jít? Proč neustále zvažuji každou možnost, hledající argumenty na obou stranách, které by zapadly do mezer v logice? Stejně jako na skákací trampolíně, spousta výskoků a pádů, ale žádný pohyb dopředu. Toužila jsem po dnech, kdy by mě špatné rozhodnutí nestálo život.
V době, kdy jsem dosáhla Velitelovy pracovny, jsem došla k závěru, že kromě kouzelnice mám i jiné nepřátele, a být schopná ubránit se, by mi jednou mohlo zachránit život. Znalosti, bez ohledu na jejich formu, můžou být stejně účinné jako zbraň.
Brzy poté, co jsem přišla, jeden z lektorů vtrhl do pracovny, táhnoucí s sebou mladou dívku. Ve dvanácti letech je každému dítěti přiděleno povolání na základě jeho dovedností, a pak jsou posláni k příslušnému učiteli na čtyřleté vyučení.
Učitelova červená uniforma měla černé diamanty vyšité na límci, což byl přímý opak poradce v černé uniformě. Dívka měla oblečený jednoduchý červený svetr studenta. Její hnědé oči se leskly neprolitými slzami. Její mimika přeskakovala mezi zděšením a vzdorem, když bojovala o sebekontrolu. Hádala jsem jí tak kolem patnácti let.
„V čem je problém, Beevane?“ zeptal se Velitel s mrzutostí v hlase.
„Tohle neposlušné dítě neustále ruší mou třídu.“
„V jakém směru?“
„Mia je všechno-vím-všechno-znám. Odmítá řešení matematických úloh obvyklým způsobem a má tu drzost opravovat mě před celou třídou.“
„Proč jsi tady?“
„Chci ji ukáznit. Vyšlehat, pravděpodobně, a nejlépe z ní udělat služku.“
Beevanova žádost způsobila, že tiché slzy tekly po Miiných tvářích, když udržovala svou vyrovnanost, což bylo na někoho tak mladého působivé.
Velitel spojil prsty a zvažoval. Kvůli dívce jsem se zděsila, její učitel otravující Velitele kvůli tomuto sporu, jí moc nepomůže. Beevan musel projít školením koordinátora.
„Tohle zvládnu,“ řekl konečně Velitel. „Můžeš jít.“
Beevan chvíli váhal, několikrát otevřel a zavřel pusu. Jeho ztrhaný výraz prozradil, že to není odpověď, kterou očekával. Strnule kývl a odešel z pracovny.
Velitel odsunul svou židli od stolu a pokynul Mie, aby přišla k němu. Teď, s očima ve stejné výšce, se jí zeptal: „Jaká je tvá verze příběhu?“
S tenkým třesoucím se hlasem odpověděla: „Umím to s čísly, pane.“ Zaváhala, jako by očekávala, že ji opraví za tak odvážné tvrzení, ale když nic nepřišlo, pokračovala, „byla jsem znuděná z řešení matematických problémů způsobem, jakým je řešil učitel Beevan, tak jsem vymyslela nové a rychlejší. On to s čísly moc neumí, pane.“ Zase se zarazila, mrkající, jako by očekávala ránu. „Udělala jsem chybu, když jsem poukázala na jeho nedostatky. Omlouvám se, pane. Prosím, nenechte mě zbičovat, pane. Už to nikdy neudělám, pane. Budu následovat každý příkaz učitele Beevana.“ Slzy jí stékaly po jasně růžových tvářích.
„Ne, to nebudeš,“ odpověděl Velitel.
Děs sevřel dívčin obličej.
„Uklidni se dítě. Yeleno?“
Překvapená, jsem rozlila trochu z jeho čaje. Pořád jsem držela jeho podnos. „Ano, pane.“
„Přiveď Poradce Wattse.“
„Ano, pane.“ Položila jsem tác na stůl a spěchala ze dveří. S Wattsem jsem se setkala jednou. Byl Velitelovým účetním, který mi dal peníze, co jsem si vydělala při hraní na uprchlíka. Pracoval za jeho stolem, ale okamžitě mě následoval zpátky do pracovny.
„Wattsi, potřebuješ ještě pořád asistenta?“ Zeptal se Velitel.
„Ano, pane.“ Odpověděl Watts.
„Mio, máš jeden den, aby ses ukázala. Pokud svými matematickými schopnostmi neoslníš Poradce Wattse, pak se budeš muset vrátit do Beevanovy třídy. Pokud ano, pak můžeš získat práci. Souhlasíš?“
„Ano, pane. Děkuji, pane.“ Miina hezká tvář byla rozzářená, když se vlekla za Wattsem.
Žasla jsem nad Velitelem. Být soucitný, poslouchat Miinu verzi příběhu a dát jí šanci, to byl přesný opak toho, jak jsem si představovala průběh tohoto setkání. Proč by si muž s takovou silou bral čas kvůli speciálnímu jednání? Riskoval tím naštvání Beevana a koordinátora. Proč by se měl obtěžovat podporou studenta?
Hromady reportů si získaly Velitelovu pozornost, takže jsem vyklouzla ze dveří, mířící ke knihovně, abych pokračovala ve svém výzkumu.


32 komentářů:

  1. Díky moc, konečně jsme se dočkali!!!! :) Doufám, že další kapitolka bude brzy! :D Jsem hrozně ráda, že se dozvím, jak to bude dál...

    OdpovědětVymazat
  2. Moc děkuji za překlad! :-) ;-)
    D.

    OdpovědětVymazat
  3. Moc diky, ze se pokracuje v prekladu, tesim se na pokracovani.

    OdpovědětVymazat
  4. děkuju za překlad

    OdpovědětVymazat
  5. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  6. Díky za překlad!!!

    OdpovědětVymazat
  7. díky za překlad :) i bez korekce to máš super :) ale doufám že na další kapitolu se tolik nenačekáme :D

    OdpovědětVymazat
  8. Moc děkuji, že pokračujete v překladu této knihy, a děkuji za překlad. Lvice

    OdpovědětVymazat
  9. Moc díky už jsem se moc dlouho nemohla dočkat pokračování. Jsem zvědavá jak to bude pokračovat dál. :)) díky,díky,díky... lekce sebeobrany ty jo :) už aby se i vrátil hlavní hrdina :D

    OdpovědětVymazat
  10. díky moc za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  11. Hurá!! Další kousek přeložené kapitolky, díky moc!!! Moc se těším na pokračování, sebeobrana je skvělá, ale zase se moc těším na Valeka;-)

    OdpovědětVymazat
  12. Díky moc, úžasné pokračování! - Katka Č.

    OdpovědětVymazat
  13. Moc moc moc moc moc dekuju, za preklad Katka R.

    OdpovědětVymazat
  14. Děkuji moc za pokračování, jste skvělé holky....

    OdpovědětVymazat
  15. Díky moc za překlad, těším se na pokračování :-D

    OdpovědětVymazat
  16. Super, ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  17. superr... další prosím... už se těšim na pokračování :)

    OdpovědětVymazat
  18. děkuji :) těšim se na další :)

    OdpovědětVymazat
  19. Moc děkuji za překlad. Už se těším na další kapitolu. V.

    OdpovědětVymazat
  20. Také moc děkuji;)

    OdpovědětVymazat