pondělí 7. října 2013

Plnokrevná - 8. kapitola




Jak se dalo předpokládat, chaos nastal během deseti minut. Obrovské reflektory ozařovaly každý centimetr trávníku. Bylo to jako stadion uprostřed utkání Super Bowl. Okolí se hemžilo novináři, policisty, hasiči, zvědavými lovci snímků, které pak dají na internet, pracovníky kina, a navíc jako bonus, dvěma páry rozzuřených i vyděšených rodičů.


Nick a já jsme se vykláněli ze zásahového vozu, udělujíc pokyny přítomným důstojníkům. Naštěstí se Ray ještě neukázal, ale nebylo pochyb o tom, že co nevidět dorazí.
Doufala jsem, že se do té doby stihnu vypařit, šance však byla minimální.
„Dobrá slečno Hannon. Máme vše, co potřebujeme. Někdo se vám co brzo ozve. Konečný stav pana Jensena,“ – policistka se otočila směrem k záchrance – „bude mít vliv na soudní šetření, jak už samozřejmě víte.“ Myslela tím, že pokud se Drakeovi podaří přežít, budu muset svědčit u soudu, a jestliže zemře, no, s největší pravděpodobností proběhne podrobné vyšetřování okolností jeho smrti. Netěšila jsem se ani na jeden scénář.
Než jsme zavolali na číslo 911, Nick dokázal přesvědčit obě dívky, aby pozměnily příběh o tom, co se doopravdy stalo na něco, co bude znít reálněji a uvěřitelně. Chudinka Jen zachová celou část “před“ - ale část, kdy mne viděla, jak téměř holou rukou a smrtelnou rychlostí zabíjím útočníka, jsme nutně vylepšili. Nick jí dokonce trošku pomohl z těžkého šoku, než dorazila sanitka, což byl těžký úkol, neboť se zároveň musel postarat o naříkající Becky.
Moje pravá ruka, jež narazila na Drakeovu čelist, se kompletně zhojila během několika minut, takže spojovat mou paži s Drakeovým zraněním v obličeji se stalo naprosto nemyslitelným.
Když byl Nick zaneprázdněn utěšováním holek, rychle jsem vymyslela náhradu – kámen v odpovídající velikosti. Přitiskla jsem ho k Drakeově obličeji, umazala ho tak dostatečným množstvím krve a tkáně. Drake se naštěstí během procesu neprobral – a k mé úlevě byl pořád naživu. Nadpřirozené bytosti je celkem těžké zabít. Ale to neznamená, že by se v dohledné době měl probudit. Jeho zranění byla těžká – dokonce i na nadpřirozená měřítka.
Řekla jsem policii, že jsem se k němu připlížila ze strany, kde stála skála, přerušila jeho útok, a praštila ho kamenem s větší silou, než jsem zamýšlela. Příběh nezahrnoval Drakeova zranění na těle, ale měla jsem šanci, že se mu zhojí, zatímco ho budou převážet do nemocnice. To by mi pomohlo.
Podívala jsem se přes rameno důstojníka, pozorující, jak Drakea nakládají do záchranky. Už byl v lidském vězení, ale nevěděla jsem, jestli někdy navštívil lidskou nemocnici. Krev impů nebyla úplně červená. Spíš byla klasifikována jako hemofilická – podobná člověčí.
Policista mi vrátil moje ID. „Chápu postup.“ Řekla jsem. „Ještě něco?“
„Můžeme vás zítra kontaktovat na tomto čísle?“ Přečetla ho.
„Ano.“
„Pak můžete jít.“
Nick ještě podával svou výpověď, tak jsem se opřela o své auto a čekala. Náš příběh vydrží pouze tak dlouho, dokud přetrvá přesvědčování a Jen se nerozhodne změnit svou výpověď na: „Ta žena se zářivě fialovýma očima ho pěstmi téměř umlátila k smrti.“
Bohužel, do modrých šatů oděná Jen, bude mít sny, které obsahují skutečné útržky této události, pravděpodobně po celý život. Podvědomí je velmi mocná věc a tenhle zážitek je pro ni hodně traumatizující. Naštěstí pro nás, a Jen, Nickova schopnost přesvědčování je neuvěřitelně silná. Existuje pouze několik lidí, kteří nepodlehli jeho nátlaku – a jeden z nich si to rázoval přímo ke mně.
Kruci.
Bez ohledu na to, kolikrát to Nick zkoušel, mysl Raye Harta nikdy neovládl. Jeho myšlenkové pochody totiž v mozku nezůstávaly nikdy déle než hodinu. A Ray se vždycky choval i jednal jako blázen - několik dní po pokusu. Neměl tušení, co se mu stalo, jen že něco proběhlo, a vždycky obviňoval mě, jeho vztek se stával čím dál víc intenzivnějším po každém pokusu. Proto jsme se přestali snažit.
„Rayi, to je ale překvapení, že tě tu vidím.“ Prohlásila jsem nenuceně. „Předpokládám, že jsi spěchal celou cestu, než si sem dorazil, přestože tu nemáš jurisdikci, aby ses ujistil, že jsem v pořádku po zátahu na hnusného pedofila. Díky, že se tak staráš, chlape.“ S nepatrným výsměchem jsem mu stiskla rameno.
„Nech si ty kecy, Hannon. Všude okolo je napsáno tvé jméno.“ Reagoval nakvašeně.
„Ano, to je, viď?“ usmála jsem se. „Myslím, že to dává smysl – mé jméno se bude připojovat k jeho dopadení, protože jsem ta, co mu před pár minutami zatnula tipec.“
„Neoblbneš mě ani na sekundu. Destrukce tě pronásleduje na každém kroku, jako se kov lepí na magnet. Je mi jedno, jestli máš nějakou napůl namíchanou historku o tom, co se tu dnes v noci stalo. Nebo jak je možné, že jsi věděla, kde přesně se bude znásilnění té dívky konat. Nebo proč má ten muž tak hrozně rozmlácený obličej.“ Ray udělal krok dopředu, dostávající se do mého osobního prostoru. Byl vlastně celkem dobrý v zastrašování na ne-vlka. Netřásly se mi nohy, ale donutil mne k ostražitosti. Naštěstí má vlčice nejevila sebemenší zájem, což bylo super. Teď nepotřebuji další komplikace. Ale jestli bude Ray i nadále hrozit, není pochyb, že bude vyžadovat nějakou akci. „Vím,“ pokračoval šeptem, „vím, že jsi v tom zapletená víc, než dáváš najevo. Cítím to v kostech. A až na to přijdu, dostanu tě do vězení, to se neboj. A až to udělám, budu si připadat jako v nebi. Klesáš dolů, Hannon. A nemůžeš udělat kurva nic, abys to zastavila.“
Otočil se na podpatku a odkráčel pryč, jeho chvástání mne ujistilo, že myslel každé slovo naprosto vážně. Věděla jsem, že bude čmuchat okolo incidentu s Drakem, a také se mne zmocnil skličující pocit, že takový vítr náš křehký příběh nevydrží. Koroner bude vědět, jestli jsme byli schopní naší náhradu za “vražednou zbraň“ způsobit taková zranění. Pravděpodobně však ne.
Pokud by Drake žil, můj život by byl o něco jednodušší.
Zívla jsem. Potřebuju se trochu vyspat. „Vypadneme odsud. Už jsem skončil.“ Kývl na mne Nick, jenž právě došel k autu.
„Nevím, jestli moje svědectví k něčemu bude. Tohle byla fakt šílená noc.“ Přimhouřil oči. Bylo asi jen půl jedenácté, ale mě to připadalo jako tři hodiny ráno.
Přešli jsme parkoviště a já se sesunula na sedadlo spolujezdce. Nick vklouzl za volant. Bezmyšlenkovitě jsem popadla tašku s pečivem, vylovila poslední kousek a zakousla se do něho, zatímco mne Nick odvážel pryč.
Byl chvíli zticha, ale pak mne oslovil. „Jess, když jsi teď plnokrevný vlkodlak, všechno bude jinak. To chápeš, ne? Hlavně s takovou hrozbou, jako je Ray Hart. Předtím byl jen nepatrnou nepříjemností, ale teď ho Smečka bude vnímat jako přímou hrozbu. Budeš chráněna za jakoukoliv cenu, ať už se ti to líbí, nebo ne.“ Nick upřel oči na cestu. „Tak zní Zákon Smečky. Všichni se jím řídíme. Jestliže existuje byť jen malá šance, že by se Ray dozvěděl, kdo doopravdy jsi, nebo kdyby se dostal příliš blízko, či tě ohrozil fyzicky…“
„Chceš říct, že budu chráněna pouze někým za jakoukoliv cenu.“ Přerušila jsem ho s povzdechem. „Myslím, že Zákony Smečky se na mne tolik nevztahují, neboť neberou v potaz existenci vlkodlačí ženy – neexistuje pro mne žádný precedens, a vlci spustí povyk, jakmile se o mé přeměně dozví. Dokážu vyjmenovat hned několik vlků, kteří by rádi udělali Rayovu práci. Bylo by to mnohem méně špinavý.“
Nick vypustil vzduch mezi rty. „Prosím tě. Myslíš, že by tvůj táta nechal Raye Harta – nebo kohokoliv jiného – aby tě ohrožovali? Jsi jeho dcera, proboha. Každý, kdo bude tak hloupý, aby si na tebe něco dovolil, by okamžitě zaplatil nejvyšší cenou – svým životem. Vlci nebudou tolik riskovat, bez ohledu na to, jak moc vrčí. Vést válku proti Smečce není sranda. Někteří vlkodlaci jsou možná naštvaní, ale až přijde čas učinit volbu, neopustí Calluma McClaina. Tvůj táta je nejsilnější Alfou na planetě. Budou chodit okolo a respektovat tě… nakonec. Budou muset. Ray nemá šanci, pokud se okamžitě nestáhne.“
Nick měl pravdu. Ray se dostal do hry, kterou nemohl vyhrát. I když jsem ho nemusela pro tisíc důvodů, nechtěla jsem být příčinou jeho smrti. Připojila jsem se k policejní složce na těch několik let nejen proto, že jsem v tom byla dobrá, ale protože věřím v pojem spravedlnost. Právo žít a být svobodný. Bez těchto dvou věcí bych už dávno nežila.
Bohužel toto stanovisko nepřijali vlci. Vlastně pro ně ani neexistovalo. V hlavě jim neprobíhali žádné filozofické debaty týkající se lidí, pro ně to vždycky byla naprosto jasná věc. Lidé existují, ale nejsou stejní. Konec příběhu.
V této věci žiju jako člověk a zabíjení druhých pouze z důvodu abych je navždy umlčela, jednoduše nepřipustím, pokud do toho budu mít co mluvit. Až přijde čas a bude-li rozhodnutí na mně, najdu jiný způsob. Musí tu být jiný způsob.
„Dobrá.“ Řekla jsem. „Musíme se sakra dobře ujistit, že se Raymond Hart hlouběji nedostane. Budeme muset všechno udělat tak, aby navázal na další stopy. Ty, jež vytvoříme.“ Zavřela jsem oči a soustředila se psychicky i fyzicky na náš nový úkol. Pálila mne víčka, potřebovala bych se vyspat. Myslím, že mohu přidat vyčerpání do seznamu vlastností novorozených. Mé tělo si stále ještě zvykalo na změny. Zabere to čas, a já ho plánovala strávit schoulená v posteli.
Cesta domů trvala asi patnáct minut a já během ní usnula. Nick zaparkoval na parkovišti před domem a vypnul motor. Otevřela jsem oči a zívla. „Dík za odvoz. Ale teď budeš muset jít pěš-“ Mé vědomí zavalila vlna řevu. Trhla jsem sebou, chytla se palubní desky. Prsty jsem zaryla přímo do plastu. Sakra.
KDE SAKRA JSI? Jessico! Jessico! Slyšíš mě? Jessico… 
Tylere, jsem tady! Můžeš přestat řvát. Vytáhla jsem prsty z palubní desky, pěkně jeden po druhém. Plast nevydržel v celku, byl prasklý. Co je to? Co se děje?
Nick se na mne podíval, jedno obočí mírně zvednuté. Zvedla jsem ukazováček a položila si ho na čelo.
Věnoval mi sympatický úsměv.
Co se děje?! Zavrčel Tyler. Poslední zasranou hodinu jsem se ti snažil dostat do hlavy. Říkala jsi nějakému chlapovi blbečku, ale pak jsem ucítil pulzující hněv, a pak nic. Úplně prázdno. Zablokovala jsi mě. Jak jsi mě sakra dokázala odstříhnout?!
Tátova slova mi zazvonila v hlavě jako varování. Svěřila bych Tylerovi svůj život, je to můj bratr, ale poslední věc, kterou bych chtěla udělat, je ho ohrozit. Být ve střehu se stalo mým nejlepším přítelem. Čím méně teď vlci vědí, včetně Tylera, tím lépe. Volila jsem svá slova opatrně, neboť dokáže ucítit lež, jakmile nebudu věřit tomu, co říkám. Nemám tušení, Ty. Nebyla jsem si vědoma, že tě blokuju. To mi můžeš věřit. Musela jsem tě odpojit hned, jak začal boj.
Jakej zasranej boj? Jeho netrpělivost byla hlasitá a jasná.
Stopovali jsme Impa a bojovali s ním, protože chtěl ublížit jedné holce. Ukázalo se, že je silnější, než jsme si mysleli, ale vyhrála jsem.
Jak tě sakra mám chránit, když tě nedokážu ani najít? Vytočil se Tyler. Přiložila jsem si prst k spánku a zatlačila. Křik uvnitř mojí hlavy mi způsoboval migrénu. Dneska večer s tebou měl být Nick! Kde kurva byl? 
Byl se mnou. Sama jsem se rozhodla, že po tom Impovi půjdu. Nick s tím nemá nic společného.
Emoce mého bratra vřely, jak se představy mé smrti vznášely v jeho podvědomí. Začalo mě to štvát. Přestaň s tím! Vidím, na co myslíš!
Jess, byl jsem přesvědčený, že jsi umřela. Jeho hlas nebyl silnější než šepot. Znovu.
Mé srdce poskočilo. Tylere, je mi to vážně líto. Nechtěla jsem tě vyděsit. Nic jsem nedělala záměrně, přísahám. Kdybych tě slyšela, odpověděla bych ti. Přísahám. I kdybych ti měla říct jen, abys vypadnul z mé hlavy, abych se mohla soustředit na boj. Opatrně jsem formulovala příští myšlenky. Myslím, že mohu bezpečně potvrdit, že vlkodlačí žena je jedna velká neznámá, přesně jak jsme o tom kdysi mluvili. Moje mysl nemusí pracovat stejně jako tvá. Absolutně nevím, co se to se mnou děje. Nebo se stane v budoucnosti. Nikdo to neví. Zhluboka jsem se nadechla. Mám pocit, že to ještě bude pořádný nářez, jak všichni předpokládáme, a radím, abychom se probudili. Je čas se postavit skutečnosti.
No kurva. Starý Tyler byl zpět. 
Asi tak. Ale právě teď, místo snažení se všechno urovnat a vyřešit, se budu muset vyspat. A když už jsem u toho, Můžu jen doufat, že se mi podaří odstranit z mojí mysli všechny ty tvé krvavé obrázky o mojí smrti. Znovu jsem zívla.
James a Danny se tě stále snaží vystopovat. Řeknu jim, že jsi v pořádku.
Díky, vážím si toho. Vím, že jsi mi nemusel hlídat záda od doby, co jsem opustila Compound, ale jsem ráda, že to znovu děláš. 
Proto tu jsem, ségra. Jen mi udělej laskavost a nedostaň se už dnes večer do dalších problémů, jasný? 
Nemám to v plánu, věř mi. To ti můžu slíbit. Jdu dovnitř a pokusím se pořádně vyspat.
Ucítila jsem lehké otření o mou mysl a byl pryč.
Položila jsem hlavu zpět na opěrku a obrátila se na Nicka, který trpělivě čekal, než ukončím rozhovor. Se znepokojením se zamračil, jeho oči stále vyzařovaly otázky, jež tam před chvílí ještě nebyly. „Ale ne.“ Řekla jsem. „Nezačínej s tím dneska. Nic neříkej. Já tě neslyším.“ Otočila jsem hlavu ke stropu a zavřela oči. „Prosím, Nicku. Dneska toho víc nezvládnu.“
„Ehm…“ nadechoval se. „Jen…“
Mávla jsem rukou nad jeho větou. „Myslím to vážně, Nicku.“ Mé oči stále zavřené. „Upřímně, celá tahle vlčí věc mne dost slušně děsí. Celý den jsem nad tím držela víko, abych mohla předstírat, že jsem normální. Nepotřebuju, abys šílel se mnou. Jsi moje skála. Jsi můj nejlepší přítel. To potřebuju. Nepotřebuju vyšetřovatele. Nevím, co se děje a nemám pro tebe žádné odpovědi. Takže pojďme zkrátit tu věc s otázkami a odpověďmi, dokud se nedozvím víc.“
Nick se natáhl a sevřel mou ruku. Poprvé jsem si uvědomila, jak voní. Směs cedru a čerstvého deště. Dokonale ho to vystihovalo. A, jako bonus, mne to uklidňovalo a učinilo šťastnou. Myslím, že tomu tak bylo vždycky, jen jsem si to neuvědomovala.
„Jess, vždycky tady pro tebe budu. Nezáleží na okolnostech.“ Pronesl procítěně. „Slíbil jsem tobě a Smečce svůj život už dávno – ale je tu toho víc, mám tě rád. Jsi moje sestra a nejlepší kamarádka. Rád bych bojoval s kýmkoliv na smrt, pokud by ti něco udělali. No, kromě Drakea, kterého jsi zvládla sama. Ale vážně, není nic, co bych pro tebe neudělal.“
„Já vím, Nicku. Taky tě mám ráda.“ Věnovala jsem mu úsměv. „Slibuju, že si co nejdřív promluvíme, ale teď to musím zpracovat. Je to velká změna v mém životě. Na chvíli to odložím, než to zase všechno vytáhnu na stůl a budu připravená to pitvat. To je vše, oč žádám.“
„Já tě slyším.“ Pustil mou ruku. „Ale můžeme si aspoň chvilku popovídat o očích?“
Zasmála jsem se. Nebylo nic, co bych na Nickovi nemilovala. „Ne.“ Zvedla jsem ruce a snažila samu sebe probudit. „Žádný oči, žádná síla, nebo divný pach vzteku, nic. Momentálně to řešit nechci.“
Nick si mě prohlížel. Cítila jsem, jak hodnotí mou náladu, přemýšlejíc, zda by mohl trošku přitlačit. Namísto toho se posunul, naklonil se a dal mi pusu na čelo. „Chceš, abych tě doprovodil?“
„Ne. Dneska jsem viděla Dannyho, mají to pod kontrolou. Jdi domů. Uvidíme se zítra.“
„OK. Myslím, že si půjdu zaběhat.“ Nick vyklouzl z auta. „Hodil by se mi dobrý běh, aby ze mně opadl stres. Snaž se zítra přijít před polednem, jasný?“
Zasmála jsem se. „Budík je v pohotovosti.“
Zavřel dveře a já se dívala, jak přechází parkoviště, jeho štíhlé tělo se pohybovalo stejně ladně, jako u dalších měničů.
Klesla jsem zpět do sedadla, přemýšlela o tom, co se dnes večer stalo. Můj mozek stále ještě pracoval a já si chtěla pořádně odpočinout. Blokovat Alfu je nemožné. Je jasné, že něco není v pořádku – oficiálně jsem dostala nálepku problém, který můj táta nemůže kontrolovat. Pokud by se tato informace dostala ven, Smečka by mne nikdy neakceptovala. Alfa byl Alfou z jasného důvodu; aby mohl ostatní ovládat. Jestliže nezapadám do hierarchie, mohli by mě stáhnout dolů. Vlci potřebují řád a nenávidí změny. Bojí se neznámého a toho, co se jim nedaří vysvětlit.

Jsem ztělesněním všech těch věcí, všechno zabalené do jednoho.

29 komentářů:

  1. děkuji za překlad

    OdpovědětVymazat
  2. Ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  3. Díky moc za překlad, je to opravdu skvělá knížka a už se těším na pokračování, jako každé pondělí po přečtení kapitolky :o)

    OdpovědětVymazat
  4. Diky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  5. Moc děkuji za překlad! :-)
    D.

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji za překlad, asi opakuji to co je napsáno v jiných příspěvcích, ale je to skvělé. Díky.

    OdpovědětVymazat
  7. Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  8. Díky moc za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  9. Moc ďakujem za preklad .)

    OdpovědětVymazat
  10. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  11. Ďakujem za ďalšiu kapitolku :D

    OdpovědětVymazat
  12. Děkuji pěkně za dobře odvedenou práci. :)

    OdpovědětVymazat
  13. ďakujem za kapitolu.... :DDDD

    OdpovědětVymazat
  14. Moc děkuji za další kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  15. Díky za překlad

    OdpovědětVymazat
  16. To bude ještě mazec :-). Moc díky za překlad. Lenka

    OdpovědětVymazat
  17. Jsme moc rádi, že se Vám překlad líbí, děkujeme za komentáře. :)
    Mějte se krásně,
    Claire i za Ninik :)

    OdpovědětVymazat
  18. Díky moc za překlad :-D

    OdpovědětVymazat
  19. Děkuji za překlad. V.

    OdpovědětVymazat
  20. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat