pondělí 28. října 2013

Plnokrevná - 11. kapitola




Někdo mlátil pěstí do dřeva. Překvapilo mě, že dveře stále ještě drží. Jestli se ten někdo pokouší probudit mrtvé, myslím, že by se mu to povedlo. Vyskočila jsem z postele a oblékla na sebe to první, co jsem našla. Šlo o černý, hedvábný top s velkými, světlými květy – trochu styl gejši. Neměla jsem však čas být vybíravá, neboť údery se bytem rozléhaly jako zvolání vendeta.


James sklouzl z postele a pročísl si vlasy. Vypadal naprosto vyvedený z míry, co se týče nečekaného ranního budíčku, což byly dobré zprávy. Znamenalo to, že návštěvník není žádná vážná hrozba. Zvedlo mi náladu, že nemusím nový den začínat pěstními souboji. „Dobré ráno, Jessico.“ Zamumlal James a vydal se na cestu do koupelny. „Řekni mi, kdyby byly nějaké potíže.“ Zavřel za sebou dveře. 
Bušení zesilovalo, neboť jsem si na sebe ještě navlékala župan. Spěchala jsem z ložnice, přemýšlela, kdo ten šílený mlátič asi může být. Mohl to být můj táta, ale toho jsem neucítila. To však moc neznamenalo, jelikož včerejšího útočníka jsem také necítila.
Ochutnala jsem vzduch, ale přetrvávalo v něm příliš mnoho zbytkových pachů z minulého dne. Připomínka feromonů mne přinutila lehce zaškobrtnout. Jejda.
Zastavila jsem se u rozbitých vstupních dveří. Pravděpodobně to bude nějaký naštvaný soused, který mi chce dát kázání o nepřístojném hluku. Ale nikdy nedělám stejnou chybu dvakrát. Přitiskla jsem tvář přímo na dveře, tam kde mírně odstávaly od zdi a nadechl vzduch z chodby. Okamžitě jsem poznala, kdo je na druhé straně.
Do prdele.
Přemýšlela jsem, jestli bych se mohla vykroutit ze setkání, kdybych neodpovídala. Takhle svůj zatracený den začínat nechci. Sakra, vždyť je jen půl sedmé ráno. Další salva úderů, následovaná tichou nadávkou. „Vím, že tam jsi, Hannon. Můžu čekat klidně celý den, jestli budu muset. Nemám v plánu nic důležitějšího, než ti pořádně zatnout tipec. Teď kurva otevři!“ Nasrat. Jak můžu otevřít dveře, abych se vyhnula scéně? „Klídek, Rayi.“ Zabručela jsem. „Jsme tady, ale v tuto nekřesťanskou hodinu všichni normální lidé na planetě spí. Dej mi minutku.“ S největší pravděpodobností dnes ráno, jakmile dorazil do práce, zjistil, že na mou adresu bylo vysláno policejní auto a okamžitě sem bez přemýšlení zamířil. Teď se s ním budu muset vypořádat. „Hodlám čekat přesně pět sekund, Hannon. Pak ty dveře vyrazím.“
„Rayi, ty na mě máš zatykač, nebo co?“ zvolala jsem skrz dveře. „To jsi byl dneska ráno dost zaneprázdněný. Jestliže ne, vykopávání dveří by ti přivodilo spoustu otravného papírování – nemluvě o určitých právních potížích. Nejsem si jistá, jestli do toho mám co mluvit, ale upřímně, buď mým hostem…“ Zavrčel v odpověď, přidal několik velice hrubých slov.
Kruci, ten člověk mě ale sere. Měla jsem ho nechat vyrazit ty dveře. Dostal by napomenutí, a když už nic jiného, aspoň by byl do mého případu vtažen někdo, kdo proti mně není zaujatý. Ale uvnitř jsem věděla, že neexistuje žádný způsob, jak se ho zbavit; je jako bumerang, vždycky se vrátí zpátky. Tak jsem udělala to jediné, co mi zbývalo. Opřela jsem se ramenem oblečeným v hedvábném gejša-tričku o dveře, chytla oběma rukama kliku a trhla. Dveře okamžitě poslechly. Zavrávorala jsem několik kroků dozadu, neboť se nebezpečně zakymácely v pantech.
Použila jsem příliš moc síly, ale rychle jsem se vzpamatovala a jemně vsadila na místo, než si toho mohl Ray všimnout. Otočila jsem se na Raye, se širokým úsměvem na tváři, jako by se nestalo nic neobvyklého. „Ahoj Rayi. Jsem ráda, že ses stavil.“ Ray vypadal dost omráčeně. Snažil se vzpamatovat, ale moc mu to nešlo. „Co se to tady proboha děje?“
„Víš, Rayi, lidé se mě ptají neustále, a já pro to moc adekvátní odpověď nemám. Ale slibuju, že až jí budu mít, ty budeš první, komu jí řeknu.“ Obrátila jsem se a zamířila do kuchyně, abych si udělala šálek kávy. Ray mě pronásledoval, nespustil mě z očí. „Víš, že do této oblasti bylo včera večer vysláno policejní auto, přibližně okolo čtvrt na dvanáct?“ spustil kousavě. „A odjelo, aniž by situaci prověřilo. Důstojníci, kteří zrovna měli službu, řekli, že ´zapomněli´ podat zprávu. Nepřipadá ti to trochu divné, Hannon? Příliš neobvyklé pro tuto tichou budovu, aby do ní znovu zavítala policie?“
„Rayi, zrovna teď mi to moc divné nepřijde.“ Přidala jsem do hrnečku několik lžiček kolumbijské kávy a naplnila konvici vodou. Ray se posadil za můj snídaňový stůl, zřejmě mě nehodlal nechat ani dát si snídani. „Je podivné, že máš zrovna teď rozbité dveře,“ pokračoval. „vypadá to, že tvůj byt je zdrojem stížností. Mohu zjistit, kdo volal, stačí mi jen kouknout do záznamů. Nemůžeš zamést všechny stopy, Hannon. Nezáleží na tom, jak moc se snažíš. Nebo jsi už zapomněla, co ses učila, když jsi byla ještě na straně zákona?“
Opřela jsem si ruce o kuchyňskou linku, aby mi dala sílu, a pak obrátil své unavené oči na Raye, upřeně se na něj zadívala. Okamžitě se ošil a sklopil oči. Což bylo zatraceně uspokojující. „Nikdy jsem neopustila stranu zákona, Rayi. Jednoduše musíš uklidnit svou hyperaktivní představivost. Vystoupila jsem z jednotky, protože to pro mě nebylo to pravé ořechové a ani jsem neměla sílu poslouchat příliš horlivé policisty, kteří si mysleli, že vědí všechno nejlíp. Policajty, co mě neustále pronásledovali, policajty, kteří mě nenechali žít můj život. Já nejsem mafián, Rayi. Ty nejsi ten, co křičí vendeta. Řekla bych, že jsi do celé téhle věci vložil dost energie, takže už toho může oba nechat a jít si po svém.“
„Moje představivost?“ vyštěkl. „Ty jsi ta, co je mimo, Hannon. Za prvé, tvůj byt byl královsky zdemolován někým, kdo tě očividně nenávidí – nenávidí tak moc, že si na to přivede nějakýho zasranýho mazlíčka. Od doby, co jsem tu byl naposledy, ti nějakým způsobem vypadly dveře z pantů. Byla ti zabavena jakási koňská dávka čehosi, co by uspalo celou armádu, a tvůj kempující přítel ještě neukázal svou tvář.“ Musel si rychle zavolat na výsledky z laborky, tedy pokud jen neblafoval. „A pak ten chlap, kterého jsi zmlátila před kinem – asi před devíti hodinami.“ Sakra, Drake věci vážně zkomplikoval. „ A ty se staráš o mou představivost? Tak to je skvělé, Hannon.“
Někdo si za mnou odkašlal. „Omlouvám se, ale nemluvili jste náhodou o mně?“ zeptal se James svým chraplavým, drsným hlasem. „Myslím tu část o ´vymyšleném kempovacím parťákovi´? Předpokládám, že to bylo o mně.“ Otočila jsem se přesně v okamžik, abych uviděla Jamese, opřeného o rám dveří do ložnice – připomínal mi ty drsňáky z kalendářů. Od pasu nahoru byl nahý. Na hrudi měl ještě pár kapek vody. Vlasy měl sčesané dozadu, prsty, myslím, protože – hřebeny jsou pro slabochy. Podařilo se mu najít jeho kalhoty, což bylo celkem dobré. Vážně bych nechtěla vysvětlovat příčinu Rayova infarktu, až by si sem pro něj přišli policejní důstojníci.
James se opřel o futro, polonahý, ledabyle zkřížil ruce, takže se mu ještě víc vyrýsovaly bicepsy. Měl úsměv na rtech. Očividně se dobře bavil. Ale já jsem se nedala oklamat ani na vteřinu. Když se naše pohledy setkaly, na krku mi vyvstaly krátké chloupky, neboť jsem vycítila, jak je napjatý. Je každým coulem nebezpečný predátor, a za okamžik se to dozví i Ray. James nehodlal chodit okolo horké kaše.
Jakmile Ray zaregistroval Jamese, ustoupil do bezpečí obýváku. Vsadím se, že si to ani neuvědomil. Běžná reakce. Lidé se chtějí instinktivně dostat pryč. Rayova ústa se několikrát otevřela, ale nevydal ani hlásku. „Mohu tě ujistit, že nejsem vymyšlený.“ James pokračoval v jednostranné konverzaci, jako by se nic nestalo. „Víš, jaké to je, na pár nocí zmizet se svou milenkou. Žádné plánování, jen náhlý popud. Souhlasíš, miláčku?“ Ďábelsky se na mě usmál.
„To je pravda… zlato. Vidíš Rayi, nic neobvyklého, jen jsme si na chvilku vyrazili.“ James na mě upřel pohled, na rukou mi naskočila husí kůže. James zabručel. „Na trošku delší chvilku, ne?“ Ray se psychicky otřásl. Paže mu nenápadně vystřelovaly k hrudi – jsem si jistá, že v náprsní kapse sportovní bundy měl ukrytou nabitou zbraň. Zachytila jsem pach překvapení, smísený s určitou dávkou zklamání, jenž z něho vycházel.
James nečekal, až Ray zareaguje, místo toho přešel do kuchyně, stoupl si za mě. Objal mě, rukou mi přejížděl po vlasech. Vzal si hrnek kávy a políbil mě na temeno. Jakmile skončil, opřel se o pult a líně se napil. Nehrál fér. „Mrzí mě, že jsme neměli možnost si popovídat o něco dříve, detektive. Jste detektiv, že ano? Byli jsme trochu zaneprázdnění uklízením všeho toho nepořádku po vloupání.“ Zhluboka se napil. „Mimochodem, máte nějaké stopy? Něco, co byste nám mohl říct? Dodalo by to Molly trochu klidu, kdyby věděla, že si vedete dobře.“ Ray bojoval o kontrolu, ale já věděla, že to nevzdá tak snadno. Napřímil se a učinil krok vpřed. Musela jsem ocenit jeho snažení.
Odkašlal si. „No, možná existujete. No a co? To nic neznamená. Nic z toho, co se stalo, to nevysvětluje.“ Kývl směrem k holému obývacímu pokoji, plného škrábanců a zdemolovaných stěn. Všichni pochopili. „Ne, to ne.“ Souhlasil James. „Ale – jestli se nemýlím – to je vaše práce, že, detektive? Zjistit, co přesně se stalo. Opravte mě, pokud to chápu špatně, ale oběť obvykle není tím, kdo je pronásledován vyšetřovateli. Vaším úkolem je najít stopy a dopadnout pachatele. Copak si snad myslíte, že by si Molly byt zdemolovala sama?“ Jamesův tón přešel v ocelový. „Také nevěřím tomu, že by tu byly nějaké obžaloby, když nešlo o žádné odcizení, žádný vážný zločin, pouze o nešťastný vandalismus.“ Po Rayově obličeji stekl pramínek potu. Přímá pozornost dominantního vlkodlaka si vybírala svou daň.
„Na to nezáleží.“ Procedil skrz zuby. „Je to můj případ, až do uzavření. A stále také nemáte žádné legální vysvětlení pro ten lektvar v koupelně. Je velmi podezřelé, že proběhne vloupání a oběť má v koupelně drogové doupě.“ James mě chytl za ruku a přitáhl si mě k boku. Jeho irský přízvuk prořízl vzduch. „Proč jsi neřekla detektivu Hartovi o svém zdravotním stavu, lásko?“ Políbil mě na krk. „Jde o určitou poruchu, která postihuje poměrně velké procento populace, jak nám potvrdil doktor, není se čeho bát.“ Obrátil se na Raye. „Vážně laboratoř potvrdila tvou hypotézu o ´koňské dávce´? Nebo nás budeš špehovat na úkor vyšetřování zločinu, který tu proběhl?“ Ray měl dost slušnosti, aby byl aspoň lehce rozpačitý.
„Ehm… ne, ještě to neupřesnili. Ale to už asi nedokáží. Vypadá to, že složení té dávky bylo… no, řekněme vysoce neobvyklé.“ Ušklíbl se. „A to pouze přidává další zvláštnosti k tomuto případu. Pravda však brzy vyjde najevo.“ Trochu se zakymácel, ale dokázal ustát Jamesův drtivý pohled. Poté se otočil a zamířil ke dveřím. Vytrval déle, než většina mužů na jeho místě. Mohla bych proti němu podat obžalování za tuto návštěvu – oba jsme to věděli. Neměl na mě nic solidního.
Když se Ray dostal ke dveřím, ukázal na mne obviňujícím prstem. „Pokud má tu takzvanou poruchu, kterou, jak jsem přesvědčen, nikdo na světě neslyšel, tak proč to nebylo ve složkách? No? Byla policajt. Všechny výkyvy v psychice se musí hlásit. Její rejstřík je čistý. Podle záznamů je úplně zdravá.“
„Rayi.“ Řekla jsem a prošla obývákem. „Pokud jsi to ještě nezjistil, můj lékař vám odfaxoval veškeré podrobnosti o povaze mé nemoci. Byla u mě prokázána v tomto roce. Myslím, že už je v pozdním stádiu.“ Zkřížila jsem ruce na hrudníku, přitáhla si gejša tričko blíž k tělu. „Odpověděli jsme na tvé otázky, Rayi? Protože jestli ano, šla bych se umýt a konečně pořádně začala den.“ James přišel za mnou, šálek kávy v ruce. Ray stál ve dveřích. „Vy dva mě nevyděsíte. Nezastrašíte mě a nedonutíte mě se zpotit.“ No, právě naopak, Rayi. „Vím, co jsem vycítil a můj instinkt je za těch osmnáct let už slušně vytříbený. Je tu něco víc, než se zdá, Hannon. Od té doby, co jsi dostala Mila Curtise, jsem tě nespustil z očí. Když někam přijdeš, začnou se dít divné věci. Děláš věci, které normální lidé nedokáží – a ani by neměli dělat. Jsi jako nějaký nadopovaný cirkusový blázen. Nemůžeš se neustále skrývat. V určitém okamžiku to kurva posereš a já si na to počkám.“ Vyšel ven z bytu.
James mi podal hrneček a přistoupil ke dveřím. „To je ono!“ vykřikla jsem, zatímco zasazoval dveře zpět do rámu. „Po všech těch letech jsem to konečně pochopila. Byla jsem tak hloupá.“
„Co jsi pochopila?“ zeptal se James a zamířil zpět do kuchyně. Následovala jsem ho. „Od té doby, co mě Ray Hart začal pronásledovat jako policejní pes, jsem přemýšlela nad tím, co fungovalo jako spouštěč. Jeden den jsem žila svůj život a druhý jsem byla sledovaná na každém kroku. Byl to Milo Curtis. Nechápu, proč mi to nedošlo dřív.“ Stoupla jsem si k pultu. James měl jednu ruku na ledničce, svaly na ní zatnuté. Na okamžik jsem ztratila slova.
„A kdo je ten Milo Curtis?“ James přinášel potraviny na pult. „Ehm.“ Odkašlala jsem si. „Milo Curtis byl Rayův první velký případ.“ Začala jsem pomáhat se snídaní. „Milo byl velká ryba u zlodějů, dělal všechny významné loupeže mimo město. Ukradl miliony. Všichni ti bohatí lidé, kterým zasadil úder, došli za starostou, aby městská policie dopadla toho, kdo to udělal. Všichni na tom dělali. Určitě to byla Rayova vysněná vstupenka na vrchol.“
James vytáhl pánev z poličky. „Nech mě hádat, a tys toho Mila Curtise dopadla, když jsi byla zelenáč a z našeho velkého detektiva udělala debila, který není schopný najít ani svůj vlastní zadek.“
„Přesně.“ Zasmála jsem se. „Později jsem zjistila, že Milo byl taky měnič, jen nevím, jakého druhu. Zmizel okamžitě po jeho obvinění, což byl důvod, proč se o něj Ray nikdy příliš mnoho nestaral. Ale loupeže skončily a zdálo se, že to bylo to jediné, co jeho šéfa zajímalo. Nestarali se o zatčení, jen chtěli, aby krádeže skončily. A tak se i stalo.“
„Ray Hart je pěknej idiot.“ James začal hníst těsto na palačinky. „Mohl by ode mě dostat jednu nebo dvě lekce.“ Potřebovala jsem sprchu. Sledovat Jamese, jak jen tak, bez košile, dělá palačinky – budu potřebovat pořádně studenou. Šla jsem do koupelny a přes rameno prohlásila: „ Ano, ale ten samý idiot se mi právě chce pomstít, a jak to tak vypadá, nejraději by mě úplně potopil. Bude se snažit ze všech sil, aby mě dostal.“
Slyšela jsem, jak rozbil vajíčko o pánev. „Tak ať to zkusí.“










34 komentářů:

  1. Děkuji moc za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  3. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuju za kapitolu :)

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuju moc za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  6. Moc děkuji za překlad a za korekturu! Vážím si toho, co pro nás děláte. Děkuji. :-)
    D.

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji za skvělý překlad. V.

    OdpovědětVymazat
  8. Díky moc za překlad :-D

    OdpovědětVymazat
  9. vďaka za preklad.... :D

    OdpovědětVymazat
  10. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  11. Děkuji za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  12. ďakujem za ďalšiu kapitolku :D

    OdpovědětVymazat
  13. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  14. Děkuji pěkně za úžasný překlad.

    OdpovědětVymazat
  15. děkuji za kapitolu

    OdpovědětVymazat
  16. Ahoj holky. :)
    Jsem moc ráda, že se další kapitola líbila. Tak já balím kufry, mějte se krásně. ;)
    Claire

    OdpovědětVymazat
  17. Děkuji za úžasný překlad :o)

    OdpovědětVymazat
  18. Děkuji za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  19. super, těším se na další kapitolu.. kde to vázne ženy?

    OdpovědětVymazat