pondělí 21. října 2013

Plnokrevná - 10. kapitola




Vyrazila jsem spolu s mokrou žínkou u obličeje opláchnout poslední zbytky zaschlé krve. Zastavila jsem se u zrcadla. Pokoušela jsem si představit samu sebe, jako napůl člověka a napůl vlka, ale šlo mi to velice těžko. Nahrbila jsem se nad umyvadlem. Bylo to teď, anebo nikdy. Ten nepořádek v obýváku nehodlá čekat donekonečna. Zvedla jsem hlavu a zahleděla se do svého odrazu. Vypadala jsem normálně, jen možná trošku víc unaveně.


Moje vlasy byly kompletně rozcuchané, přestože se už vrátily do obvyklé délky. Na celém těle jsem našla pohmožděniny, které se však rychle hojily. Naklonila jsem se k zrcadlu a zpozorovala fialový lesk duhovek, jenž obklopoval panenku. Nazývat je žlutými by bylo hloupé. Nebyly žluté ani trochu.
Mám je fialové.
Jako můj táta.
Nevím, jestli jsem mu pověděla o všech novinkách, ale barva očí byla tím posledním, nač jsem myslela. Ušklíbla jsem se na sebe. Na Lycana musí být dost hrozná podívaná. Vlkodlak v plné zvířecí podobě je neuvěřitelně krásné stvoření. Ale Lycan?
Pravděpodobně to nejděsivější.
Nejpůsobivějším vlkem je můj otec. Obraz jeho vlčí formy mi utkvěl v hlavě už jako malé holce. Naprosto úchvatný – srst tmavou jako uhlí, tyčil se nad všechny ostatní, silný a nebezpečný, zároveň však krásný. Skutečně nádherný.
Ustoupila jsem od zrcadla, hodila roztrhané běžecké boty do igelitového sáčku, který jsem našla pod kuchyňským dřezem. Oblečení je bude brzy následovat. Zavázala jsem na pytlíku uzel a namířila si to z koupelny, nového chaosu. „Okolí je konečně čisté.“ Zahlásil Nick, zatímco zasadil dveře vyhozené z pantů zpět na místo, a pak i s Dannym vešli do bytu. Dveře sice byly odemčené, i když jsem bojovala, ale jakmile James vycítil, že jsem v nebezpečí, jednoduše je vyrazil. „Zahnali jsme tvé sousedy do jejich bytů.“
James a Tyler zabalili mrtvé tělo do prostěradla, a zrovna diskutovali o nejlepším způsobu, jak je odnést, aniž by přilákali nežádoucí pozornost. Danny se zasmál. „Ano, těm co stáli v chodbě, jsme řekli, že pořádáme obrovskou party a trochu se nám vymkla z rukou. Spolkli to docela rychle.“
Nick si odfrkl. „Spolkli to, protože jsem je přesvědčil, ať to udělají.“
„Jediným dalším problémem byla policie stojící před domem, ale Nicky se o to bez problémů postaral.“ Danny plácl Nicka po zádech. „Celkem mocná schopnost, tohle přesvědčování.“
„Cože, policie?“ zeptala jsem se poplašeně. „Klídek, Jess.“ Nick mi položil ruce na ramena. „Ray nepřišel, vyšetřovali jen porušení nočního klidu - ne vlkodlačí souboj na smrt. Vsugeroval jsem jim, že jsou ve špatné budově. Všechno už je v pohodě.“
„Díky.“ Má vlčice uvnitř mé mysli neklidně přecházela. Ona i já jsme stále ještě byly v pohybu. „Musíme ho odsud okamžitě dostat.“ Pohlédla jsem na zabalenou mrtvolu. „A pak musíme přijít na kloub tomu, co se to tu sakra děje – proč sem přišel. Vlkodlakem jsem se stala teprve včera. Je to dost divný, že po mně šel téměř ihned, jako by seděl u telefonu.“
„Musíme ho odvézt do Bezpečného Domu, kde se nám ho s trochou štěstí možná podaří identifikovat a přijít na to, co se děje.“ Zavelel James. „Souhlasím.“ Přidal se Tyler. „Vezmeme to přes balkon. Danny a já půjdeme dolů a vy nám ho můžete hodit.“
Lehce jsem nadzvedla obočí a prohodila: „Hmm, to je trochu moc okaté, nemyslíš? Určitě by si někdo všiml, kdyby z mého balkónu z ničeho nic vypadlo tělo.“ Nechápavě se na mě podívali. Plánovat s vlky, to vyžaduje určitou dávku trpělivosti, kterou jsem však momentálně neměla. „Dobře, vysvětlím to.“ Nadechla jsem se. „Jestliže si toho někdo všimne – a ohlásí to – prostě si nemůžu dovolit víc prohlídek. Jenže vy jste si posledních pár dní seděli na hlavách -“ hlas mi stoupl o několik decibelů, jak jsem rozšířila prsty a sevřela je v pěst -“ Právě jsem zabila vlkodlaka, o němž nic nevíme. Pravděpodobně budu svědčit u soudu, protože se mi povedlo slušně zmrzačit jednoho pedofilního Impa. Můj apartmán se stal svědkem nevysvětlitelného vloupání, které se stalo… ano, přesně… před čtyřmi dny. Z domova mi vzali neidentifikovatelnou drogu, která by uspala stádo zvířat.“ Hlas mi stoupl ještě o něco víc, neboť jsem si narazila malíček. „A jako bonus jsem prošla nemožnou, děsivou transformací na zrůdu, což nutí každého pověrčivého vlkodlaka usilovat o můj život. Takže odmítám, opravdu odmítám házet mrtvé tělo, zabalené v mém vlastním prostěradle, ze zasranýho balkónu! Jasný?!“ Napětí, které ze mě vyzařovalo, ohřívalo okolní vzduch tak, že jsem si připadala jako v peci. Kroužilo po celé místnosti, horké a hmatatelné.
Tři páry vlčích očí se na mne upřeně zadívaly, zajiskřily jantarově žlutou barvou. Jen jeden pár očí si zachovával svou zlatou. Vlci moc dobře nezvládali emocionálně vyhrocené situace. Opravdu mi nepomohlo, když mé svaly začaly znovu vibrovat a na rukou mi začala rašit jemná srst. Má vlčice stála v ochranném postoji, nohy od sebe, čumák v mé mysli. Danny prolomil napětí a vystoupil z hloučku.
Šel ke mně nenuceně pomalu, ramena shrbená, oči opatrně sklopené. „Klídek, Jess.“ Zamumlal, když si přede mne klekl. „Slibuji ti, že žádný z nás nechtěl dělat nic, co by ti způsobilo další problémy. Vlastně je to právě naopak, opravdu. Vlci dokáží být opravdu dost natvrdlí, to je pravda. Jsme horkokrevní a agresivní, a asi se nikdy nezměníme. Ale slibuju, že s námi jsi v bezpečí.“ Položil si jednu ruku na srdce. „Přísahám svým vlastním životem.“
Stála jsem bez hnutí. Nevěděla jsem, jak zareagovat. Má vlčice Dannyho opatrně sledovala. Naše vztahy byly stále trochu vyhrocené, od doby, kdy na nás zaútočil neznámý vlkodlak. Nejsem si jistá, co se stalo během boje, ale najednou byla na mojí straně. Žádné války o dominanci, jen trvalá jednota za účelem udržet nás obě v bezpečí.
Dannyho oči se na okamžik setkaly s mými, ale potom se odvrátil. Rychle se podíval přes rameno na Jamese, Tylera a Nicka, kteří stáli za ním. „Myslím, že mohu mluvit za všechny v této místnosti, neboť všichni jsme tě viděli vyrůstat.“ – jeho tvář se proměnila na ďábelský úšklebek – „a snad smím podotknout, že do nesmírné krásy.“ Mrkl na mě. „Budeme stát při tobě, připraveni položit své životy, abychom tě mohli ochránit, Jessico McClain. Vždycky jsme byli.“ Danny zmírnil vyhrocenou situaci dost teatrálně, ale přesto upřímně a od srdce.
Opatrně jsem se pousmála. Má vlčice se uklidnila a na rukou mi přestaly růst chlupy. „Vždycky jsme věděli,“ pokračoval dál, „že mít mezi sebou ženu je riskantní. Chápal jsem to, když jsem se připojil k této Smečce, většina z nás se rozhodla si z mýtů a pověstí nic nedělat. Každý mohl odejít, ale neudělal to. Vybrali jsme si stát při tobě a za tvým otcem. Callum McClain je tím největším vůdcem, zasluhuje si úctu a respekt, stejně jako ty.“ Danny sklonil hlavu. „Svobodně jsem se rozhodl a složil slib věrnosti tvému otci, mé Alfě. Přísahal jsem, že budu smečku následovat až do konce života. Teď ti také přísahám. Mám v úmyslu dodržet svou část dohody a chránit tě za jakoukoliv cenu. Slibuji, že ode mě se nemáš čeho obávat, Jessico McClain.“
Šokoval mě, neboť sklopil hlavu a ukázal mi krk. Má vlčice okamžitě zpozorněla a přijala toto podřízené gesto. Přijala ho, jako by se jednalo o její právo, zavrčela a radostně do mne šťouchla, abych přijala, co se mi nabízí. Zamrkala jsem. Má lidská stránka byla vysoce nepohodlná. Třásla jsem se. Nic z toho jsem nechápala. Všechno je špatně. Musí být. Místo kupředu, jsem učinila malý krok dozadu. Vlčice mi odpověděla krátkým, rozzuřeným vyštěknutím.
Upřela jsem pohled na svého bratra. Podíval se mi do obličeje o sekundu dřív, než se mi jeho hlas rozezněl v hlavě. To je v pohodě, Jess. Promluvil tiše. Tohle je normální. Dannyho vlk uznal, že nad ním máš převahu, proto se chová, jak by měl. Buď by s tebou mohl o postavení bojovat, nebo se ti sám dobrovolně podřizuje. Vybral si klidnější řešení, což je od něj nesmírně chytré, protože jinak bych ho musel asi zabít, kdyby něco zkusil.
Tylere, můj hlas vibroval emocemi, nechápu, co se to se mnou děje. To nemůže být pravda. Žádné pověsti ani mýty, by neměly být reálné. Nemám být silná. Jsem žena, což v našem světě znamená slabá. Vždycky jsem byla míň. Dannyho vlk se mi nemá co podřizovat. To musí být omyl.
Jess, to bude v pohodě. Až přijede táta, můžeme to probrat. Taky nemám ponětí, co se děje. Bude nějaký čas trvat, než na to přijdeme. Když ses přeměnila, tvůj vlk byl úplně realizován. Všechno je tak, jak to má být. Tvým úkolem je formovat a kontrolovat nové schopnosti, jak jen nejlépe dokážeš. Oba jsme alfa-rození. To se nemůžeš naučit. Chce to jen čas a slibuji, že po chvíli všechno zapadne na své místo.
Nejsem si jistá, jestli mám tolik času. Podívala jsem se na mrtvé tělo srolované jako mumie v mém levandulovém povlečení. Pak na Dannyho, který byl stále na kolenou, krk skloněný, trpělivě čekal, až něco udělám. Co mám dělat?
Ukaž mu zuby, navaž s ním oční kontakt asi tak na pět vteřin, a pak odstup. 
To je všechno?
Tyler si odfrkl. Jo, to je všechno, sestřičko. Pak se budeme snažit dostat do normální situace, a to kurva co nejrychleji. Udělala jsem, co mi řekl. Ukázala jsem zuby, zavrčela – s laskavým svolením mé vlčice – otočila se zády a odešla. Zamířila jsem přímo do kuchyně. Potřebovala jsem láhev whisky, ale místo toho jsem zvolila sklenici vody.
Brácha zamířil zpět do mé ložnice. Slyšela jsem, jak otvírá dveře šatníku, a o minutu později se vrací do obývacího pokoje, s velkým tmavomodrým plátěným pytlem, které používám na špinavé prádlo. Šla jsem za ním. „Můžeme ho nacpat sem.“ Sdělil Jamesovi. „Pak to můžeme hodit přes balkon. Už to nebude vypadat jako tělo a kdyby se někdo ptal, jeli jsme do prádelny.“ Všichni se už chovali normálně. Ukázala jsem na mrtvolu. „Tam se nevejde. Je dvakrát tak dlouhý.“ Dívala jsem se na podlahu, abych se ujistila, že jsem nepřehlédla žádné známky boje, které bych neuklidila. „Ne na dlouho.“ Zazubil se Tyler.
Správně. Omluvila jsem se, odběhla zpět do ložnice a převlékla se ze špinavých, roztrhaných hadrů, jež na mě stále visely. Servat je ze sebe a hodit přes balkón byl hardcore. Na což si díky svému novému vlčímu životu budu muset zvyknout. Potom co jsem se převlékla, jsem vkročila zpět do obýváku, o něco svěžejší, stejně jako James a Nick, kteří se vynořili z balkónu, s prázdnýma rukama. Dokonáno.
Čas uklízet. Činnost, kterou udělám já. Popadla jsem mop a kbelík, a dala se do práce. I když jsem se stále pokoušela uklidnit, moje údy byly pod náporem adrenalinu, a to mě znervózňovalo. Endorfiny v mém nervovém systému mi tepaly v konečcích prstů. Nemohla jsem s tím nic dělat. Jednoduše se to všechno nahromadilo během boje s Drakem a vlkodlakem. Nedalo se tomu uniknout.

                                                               *        *        *
O půl hodiny později, se zapojením více svalů, než bylo nutné, se můj byt zase skvěl čistotou. Pach vlkodlaků a krve stále zůstával ve vzduchu, ale lidé ho neucítí. Tyler uklidil tělo. Danny odešel zlepšit zabezpečení okolo mého bydliště. Nick vzal tašku se zkrvaveným oblečením a botami, pravděpodobně je spálil. Také přišrouboval zpátky vyražené dveře. Asi mi k ničemu nebudou, ale přece jen na chvilku případného útočníka zbrzdí. A jeden velký vlkodlak taky.
Táta nařídil Jamesovi, aby se mnou zůstal, což mi připadalo fajn. Kdyby se dneska ještě něco stalo, nemyslím, že bych to psychicky zvládla, a mít společnost je hezké. „Já to vezmu.“ Nabídl se James, vzal kýbl spolu s hadrami a vyšel na balkón. Opřela jsem se o cihlovou zeď a prohrábla si vlasy. To byla dlouhá noc. Jedna z nejdelších v mém životě.
James se vrátil s prázdnýma rukama. Byl oblečený stejně jako včera - do černého trička, a páru vybledlých vojenských kalhot. Vlastně jsem ho neviděla v něčem jiném. Oba kusy oblečení měl pevně obtažené okolo těla, vytvářel tím maximální dojem silného muže. Neměl ponětí, jak dobře vypadá. Uši mé vlčice mírně ožily a já se nadzvedla. James se zastavil a koukal na mě. Bez mého svolení se mi zadrhl dech. Zírala jsem. Pod hladinou jeho duhovek tančily žluté plamínky.
Hmm.
Když vlci bojují, adrenalin jim proudí žilami, právě jako teď mně. Pokud se nahromadil ze všeho stresu nebo vzrušení, mohla jeho hladina zůstat zvýšená i o několik hodin později, dokud se nevrátila do normálu. Nebo si někdy pomohli sexem. Sklonila jsem oči a nenápadně si pohrávala s vrškem, do něhož jsem se převlékla. „No, tak jsme tu sami.“ Pronesla jsem tiše.
Zavrčel v odpověď. Má kůže se stala vysoce citlivou, chtíč tryskal na povrch, horký a nelítostný. Má vlčice dlouze, zoufale zavyla, poté přešla na několik krátkých, úpěnlivých štěknutí. Najednou mne všechno bolelo. Konečky prstů jsem sevřela zeď, abych nemohla spadnout, jak mně chtíč pohltil a tlačil svou naléhavostí. James zůstal tam, kde byl. Vyčkával. Neodvážila jsem se na něj znovu pohlédnout.
Věděla jsem, že jeho oči musí zářivě svítit. Má vlčice zakňučela. Chtěla to. Nebylo pochyb. Ale chtěla jsem i já?
Chápala jsem, že chtíč byl součástí rozpoložení novorozených; přidejte k tomu onen chaos dnes v noci a nikdo mi nemůže nic vyčítat. Potřebuju se uklidnit. Také vím, že vlci mají hodně sexu. Nenahlíží na něj stejným způsobem jako lidé. Bylo to něco, co musí být splněno. Základní potřeba. Žádné citové vazby. Ale já jsem nevyrůstala jako vlk, ale jako člověk.
Vydrž, Jezebel, poprosila jsem svou vlčici. Nevím, jestli to zvládnu – teda pardon – jestli to zvládneme. Nechci se stát vlkodlakem-proutníkem, ať to v tuto chvíli vypadá jakkoliv lákavě. Jsem jediná vlčice v okolí, takže si na to musíme dát pozor. A James není náš.
Neptejte se mě, jak jsem přišla na tento fakt, protože by klidně mohl být, ale James není náš. Častokrát jsem slýchávala, že najít svou spřízněnou duši, svého opravdového druha, je velice vzácné. To neznamená, že bych se s Jamesem nemohla vyspat, ale nikdy bychom nevytvořili trvalý pár. Vlčice vydala frustrované ´Huff!´ a poslala mi obrázek Alfy, který si bere to, co mu patří.
My nejsme Alfa!
Huff. Další obrázek Alfy, který si vybírá ženu a – Hej, to stačí! Chápu to – chceš ho.
Divoké zavrčení v odpověď.
Bylo příliš pozdě na to, abych se s ní hádala. Vůně, která unikla do vzduchu, byl čistý, ryzí sex, vycházející z velké části z mé nadržené vlčice. Byla tak silná, že jsem jí skoro mohla vidět. Bože, nemůžeš trochu zklidnit?
Nadechla jsem se a ucítila nový pach. Divoká, zemitá vůně zaplavila mé smysly jako sladká, lákavá nabídka. Buňky v mém těle lehce nadskočily, a všechno začalo pulzovat a tepat jako o život. Mou kůži pokrylo tisíc jehliček, vytvářejících příjemné brnění. Sevřela jsem ruce v pěst a nehty zaryla do dlaní. Ztrácela jsem se uprostřed ohromujících pocitů. A líbilo se mi to.
James se pohnul, přiblížil se o jeden krok. Zvedla jsem hlavu a spoutala ho hřejivým pohledem. Byl to bojovník, jeho zorničky plné zlata se soustředily na mé. Jak jeho oči nahlížely čím dál hlouběji, projela mnou nová vlna touhy. Dlaně měl sevřené v pěst, tělo napjaté, jeho vlk se dral do popředí.
Nikdy předtím jsem ho takhle nevnímala, ale nemohla jsem popřít, že je to krásný muž. Jeho olivová pleť zářila, tmavé vlasy si nechával dlouhé pouze tak, aby se mohly rozcuchat, čelisti silné a velice mužské. Tipovala bych ho maximálně na třicet, všichni vlkodlaci jsou odsouzeni k věčnému mládí. Otevřela jsem ústa a vypustila tiché zavrčení. Můj souhlas.
Jeden krok a už mě tvrdě tiskl proti zdi. Vydával hrdelní vrčení, zatímco rty přejížděl po mém krku, jeho jazyk cestoval po linii mé lopatky - jeho vlk si užíval mou chuť. Zasténala jsem, omámená jeho bohatou vůní, přitiskla jsem k němu nos i ústa a zhluboka se nadechla. Jeho vlk zpíval pouze pro mě. Odtáhl se a já zakňučela nad ztrátou kontaktu. Jediné prudké trhnutí, a má košile byla pryč. V dalším pohybu svlékl sám sebe a mé ruce okamžitě našly jeho hrudník, prsty jsem mu přejížděla po jemné pokožce. V očekávání jsem si olízla rty. Má vlčice byla netrpělivá.
James zavrčel a sklonil se, serval mi podprsenku svými zuby. Pohla jsem rameny a její kousky spadly na podlahu. Hlavu nechával stále skloněnou a já si ho přitáhla blíž, opilá slastí. Má vlčice vyla v extázi. Rty mi sál bradavky. Jednu z nich ochutnal tak prudce, že jsem zaklonila hlavu a zasténala. Dosáhl toho, že pocity uvnitř mně explodovaly rozkoší. Nikdy jsem nic takového nezažila. Od té doby, co jsem se stala vlkodlakem, bylo všechno mnohem více zesílené, každá záplava pocitů silnější než předchozí.
Nedočkavě přejel rty přes mé tělo a pak se vrátil zpět ke krku, zavrčel mi do ucha: „To je ono, Jessico. Nedokážu to zastavit, jestliže se vydáme dál. Řekni, co chceš.“ Nedokázala jsem odpovědět. Namísto toho jsem zaryla nehty do jeho zad a rukou pročísla jeho husté vlasy, pokračovala dál, dolů k jeho zadku, přistrčila ho blíž k sobě. Odlepil své nádherné rty od mé kůže a omotal mi ruce kolem krku, zvedl můj obličej, aby se naše tváře setkaly, palcem mi hladil čelist.
Chvíli mi trvalo, než jsem se na něj zase soustředila. „Jessico… můj vlk zašel příliš daleko.“ Promluvil chraplavým hlasem. „Musíš mi říct, jestli to chceš. Jinak už to nedokážu zastavit. Pokud nechceš, jediné, co musíš udělat, je říct mi to a já opustím tvůj byt a vrátím se za hodinu.“ Adrenalin bušil do mých žil, dožadoval se propuštění. Bylo to buď tohle, nebo se přeměnit a jít s ním ven.
„Chci to.“ Zašeptala jsem prostě. Sklonil hlavu, jeho ústa našla má. Otevřela jsem se mu, ochutnala ho, sála ho. Jeho rty byly horké, pevné, ale přesto sladké a jemné, přestože mezi námi nebyly žádné hlubší city, bylo to přesně to, co jsme potřebovali. Třela jsem se proti němu, vychutnávajíc si náš chtíč. Navštívil mé rty, můj krk, má prsa a pokračoval dál. Jeho tělo bylo těžké a plné silných svalů. Jediné, co ho ode mne drželo, byl fakt, že jsme na sobě stále měli kalhoty. Sehnula jsem se mezi nás a poslepu utrhla své knoflíky. Zabořila jsem jazyk do jeho horkých, žádostivých úst, zatímco jsem mu stahovala bavlněné spodky přes boky.
Odpověděl mi hrdelním vrčením, když jsem ho osvobodila. Pohladila jsem ho a on zasténal do mých rtů. Přitáhl si mě, jeho ruce mi sklouzly po zádech a pevně popadly za pas. Sáhnul na mé chatrné jóga kalhoty a ty okamžitě praskly ve švech - v cárech klesající k zemi.
Lehce mě nadzvedl a vnikl do mne jedním plynulým pohybem. Byla jsem na něj připravená, přijala jsem to, co mi nabídl. Jím vytvářený tlak na mé tělo byl pro mě delikátním, intenzivním požitkem. Pohl se dovnitř a ven, rukama pevně svíral mé boky, vedl nás čím dál rychleji, pokaždé když jsme spolu splynuli. Položila jsem si hlavu na jeho hruď a vykřikla. Rukama jsem svírala jeho záda, dlaněmi vnímala jeho svaly.
Zapojila jsem nehty, následovala jeho pohyby a nutila ho pokračovat. Zašeptala jsem: „Víc… prosím, víc.“ Přerušil své sevření a přejel mi dlaněmi přes zápěstí. Popadl je a zvedl mi je do úrovně hlavy, přitiskl je na zeď, zuřivě mě dobýval svými boky. Ze síly, která mezi námi proudila, se mi zatočila hlava. Každý pohyb byl jako šoková vlna a projížděl mým tělem - zesilován mými smysly - tak, že jsem křičela rozkoší. „Zatraceně, Ježíši Kriste.“ James mi uvolnil ruce a znovu chytil můj pas. „Nebudu schopný takhle pokračovat dlouho. Je to až příliš silné.“
Mé ruce našly jeho pevný zadek, popadla jsem ho za jemné křivky, přitiskla jsem ho blíž ke mně. „Jamesi.“ Vydechla jsem. „Chci to… tvrději. Prosím.“ Vedla jsem ho rychleji, nutila nehty pokračovat. Oba jsme byli pokrytí kluzkým potem. Zaklonil hlavu a zařval, jak intenzita mezi námi dosáhla svého vrcholu. „Jessico… prosím… už se musíš udělat… já nemůžu…“
Dva další přísuny a byla jsem. Vykřikla jsem, přitiskla svou tvář proti jeho hrudníku. Orgasmus mě zasáhl tak mocně, že jsem ho pocítila v každé buňce mého těla. Jeho reakce byla okamžitá. Vypustil divoké zavytí, tlačil mne proti zdi a vzápětí vyvrcholil. Mé tělo explodovalo podruhé, konečky nervů vzplály, zrychleně tepaly. S posledním přísunem jsme se zhroutili jeden na druhého, oba lapali po dechu. Mé tělo zavrnělo potěšením. Oba jsme byli ukojeni, vyčerpáni do posledního zbytku našich sil.
Pak jsme udělali to, co dělají vlci.
Vydali jsme se zpět do mé ložnice, společně, stále nazí vlezli do postele a poskytli si navzájem teplo a pohodlí. Ani jeden z nás se nepohnul, až do příštího rána.

Když jsme byli hrubě probuzeni neustálým bušením na mé pořád dost zničené dveře.





33 komentářů:

  1. Děkuji pěkně za překlad.

    OdpovědětVymazat
  2. Skvělé, děkuji za překlad a těším se na další kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  3. Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  4. Dekuji za preklad. Jsem zvedava kdo to je. Mam pocit, ze to bude ten policajt, ale mozna se pletu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já typuju tátu :) Sem zvědavá co řekne.
      Jinak super překlad

      Vymazat
  5. Super, díky moc za překlad. Už se těším na další kapitolu. V.

    OdpovědětVymazat
  6. ďakujem za ďalšiu užasnú časť :) jane

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji pěkně, prima čtení

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  9. Děkuji za překlad

    OdpovědětVymazat
  10. Děkuju za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  11. ďakujem :-) ja si myslím, že to bude jej otec alebo brat.....

    OdpovědětVymazat
  12. ďakujem za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  13. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  14. Moc díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  15. diky za preklad ;-)

    OdpovědětVymazat
  16. Díky moc za překlad :-D

    OdpovědětVymazat
  17. Jsem moc ráda, že se kapitola líbila, co nejdříve dodáme další. ;) Krásný týden. ;)
    Claire

    OdpovědětVymazat
  18. Děkuji za překlad, jste skvělé :-)

    OdpovědětVymazat
  19. Moc děkuji za překlad! :-)
    D.

    OdpovědětVymazat
  20. Díky, díky, díky :)

    OdpovědětVymazat
  21. Ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat