sobota 26. října 2013

Démon a jeho psychopatka - 9. Kapitola




Zametající v oblasti, která byla dříve jeho svatyní, Xaphan mával koštětem jako zbraní, když se jeho dveře rozrazily. Uklidnil se, když poznal jeho zaměstnavatele, ale pak se napjal ze zamračení, které po něm vrhl. Kdykoliv z Luciferových uší vycházel kouř, někomu sežvýkal prdel – nebo usmažil. Ani jedno nebylo pro příjemce zrovna příjemné.
„Co jsi to provedl?“ Zeptal se jeho šéf dunivým hlasem. Rozzlobený, obvykle příjemný Lucifer, vypadal jako rudá verze Hulka v obleku od Armaniho, neboť i když byl ďábel hrubý, vždy byl dobře oblečený.
První pravidlo pekla: Nikdy se k ničemu nepřiznávat. „Co tím myslíš? Mohl bys být konkrétnější?“
„Katie vtrhla do mé kanceláře, přerušila tím můj ranní sex s Gaiou. A jako kdyby mé fialové koule nebyly dost zlé, ty dvě se proti mně spikly a vyhodily mě. Mě! Z mé kanceláře! Takže se tě znovu ptám, než tě roztrhám na kousky, končetinu po končetině, co jsi to kurva provedl?“
Pravidlo číslo dvě: Vždycky se to snažit hodit na někoho jiného. „Neviň mě. Řídil jsem se tvou radou.“
„Do prdele. Bál jsem se, že to řekneš.“ Lucifer zmenšil svou velikost a padnul do pohovky. „Kterou částí přesně?“
Šlo to proti pravidlu zapírat a neříkat, ale když šlo o Lucifera, vyhýbat se by znamenalo mučení. „Odhodil jsem svůj slib a svedl Katie. Nebo spíš ona svedla mě. Mám detaily trochu rozmazané. Byl jsem ještě trochu opilý, když se to stalo poprvé.“
„Za prvé, chceš tím říct, že jste si užili víc, než jedno kolo?“
„Ve skutečnosti šest.“ A ano, chlubil se svou statečností se širokým úsměvem.
Lucifer se rozesmál. „Zatraceně. Věděl jsem, že to v sobě máš. Musela se jí opravdu líbit tvá technika, když tě nechala žít.“
„No, měli jsme dnes ráno trochu ošemetný moment s nožem, ale vymluvil jsem jí to.“
Pořád si nemyslel, že by ho zabila. Možná zmrzačila. Rozlila trochu krve. Ale nakonec si byl jistý, že by se zarazila před konečným, smrtelným úderem.
„Pokud je vše tak dobré, jako koláč od mé Gaii, proč byla tak nasraná, když vzala útokem mou kancelář?“ Lucifer ho připnul plamenným pohledem na místě.
Xaphan se ošíval, když uhýbal jeho pronikavému pohledu, chtěl se vyhnout i odpovědi. Ale kam má démon utéct a kde se má schovat, když mu na gauči sedí ďábel? „Ehm. No. Uh. Ona viděla můj oltář pro Roxanne.“
Huňaté obočí vystřelilo vzhůru, což Luciferovi propůjčilo téměř komický vzhled, ale Xaphanovi nebylo do smíchu. Nezdál se na to správný čas. „Pořád tu věc máš? Jsi snad stupidní? Kdo nechá ženu, kterou šuká, podívat se na stalkerskou[1] zeď pro jinou?“
„Měl jsem v plánu se jí zbavit, ale ona mě tak trochu vyrušila, když jsem se sprchoval. Vyletěla ještě dřív, než jsem jí to stihl plně vysvětlit, takže možná odešla se špatným dojmem,“ přiznal tiše, když ho ta vzpomínka znovu uvrhla do deprese. Zrovna našel štěstí a ztratil ho kvůli hloupému slibu, který nikdy neměl vyřknout. Retrospektivně – nakoplo to démona, který již byl na zemi.
„No, to mnohé vysvětluje. Královsky jsi to podělal, chlapče. A proč sakra máš svatyni pro tu děvku Roxanne? Není to tak, jako by ti kdy byla věrná.“
Znovu zametal, protože potřeboval své ruce něčím zaměstnat, aby s nimi nezačal dělat díry do stěn, ale teď se Xaphan zarazil a zíral na Lucifera. „O čem to mluvíš?“
„Neříkej mi, že jsi na to nikdy nepřišel? A to jsem si myslel, že si inteligentní. Nikdy tě nenapadlo zeptat se, proč když ses poprvé dostal Roxanne pod sukně, nebyla panna?“
„Tvrdila, že je to kvůli jízdě na koni, a to byl také důvod, proč byla tak vyděšená otcovým plánem provdat ji. Obávala se, že manžel bude požadovat anulaci kvůli tomu, že je nečistá.“
Lucifer vyštěkl: „Ha! Nemůžu uvěřit, že jsi tak moc špatnou výmluvu spolknul. Nebyla panna, protože rozšířila stehna pro každého, kdo měl meč. Ten den v lese, když jsi ji zachránil před kancem, co myslíš, že dělala s jejím strážcem? Nebo všechny dámy napadené kancem mají roztrhaný pouze živůtek šatů a vyvěšené kozy?“
Xaphan se zamračil. „Na to jsem nepomyslel.“ To také vysvětloval, proč strážný nevytasil meč a proč na sobě neměla ani škrábnutí. Skvělé. Teď se cítil hloupěji, než předtím.
„Nemyslel jsi na spoustu věcí s tou tvou obrovskou hlavou.“
Určitě se až tak moc nepletl, že ne? „Ale ona tvrdila, že mě miluje. Řekla, že bychom mohli být spolu, kdyby si nemusela vzít toho staříka, kterého přivedl její otec ze sousedství.“ Toho pompézního starého blbce, který byl obklopen tolika strážemi, že je sotva Xaphan mohl porazit sám, takže prodal svou duši Luciferovi za šanci zabít toho starce a tím ušetřil Roxanne. Osvobodil ji, aby mohli být spolu. Nevyšlo to tak, jak plánoval.
„Kurva, ty jsi ale naivní. Připomeň mi, abych ti později řekl o zemi, kterou prodávám. Pokud jde o její prohlášení, že tě miluje,“ Lucifer vydal hlasitý bzučivý zvuk. „Špatně. Nechtěla si vzít starce, pravda, ale jen proto, že měla vyhlídnutého jiného Lorda. Copak tě nikdy nenapadlo divit se, proč do vězení nikdy nepřišla? Proč s tebou nikdo nemluvil a neptal se tě na to, co se stalo podle tebe, než naplánovali popravu?“
Popravu, kterou propásl, když si pro něj Lucifer přišel v hloubi noci a přenesl ho do jeho nového domova v pekle. „Nikdy jsem o tom skutečně nepřemýšlel.“ Předpokládal, že ji její otec hlídal přísněji, než byly jeptišky v klášteře. A k tomu, že nebyl vyslýchán, s tím jak se utápěl v sebelítosti, ho to ani nenapadlo. Věděl, že je vinen, a tak se mu zdálo logické, že ostatní to věděli také.
„Tvá drahocenná Roxanne je tou, kdo na tebe ukázal prstem. Nejen, že tvrdila, že jsi zabil Lorda chladnokrevně před jejíma očima, ale také, že sis ji vzal proti její vůli a zničil ji.“
Xaphan se narovnal a navzdory horku v místnosti cítil chlad až v morku kostí. „Cože? To by nikdy neudělala.“
„Udělala. Vyhrkly z ní opravdu pěkné slzy, když sdělovala otci, jak jsi jí vyhrožoval, aby byla ticho.“
Do prdele! Hrála na něj jako na harfu. A ošukala ho jako děvka bez lubrikantu. Jeho ubohá zeď utrpěla pod náporem jeho vzteku. Ale i přes velkou díru se necítil lépe. „Proč jsi mi to neřekl dřív? Proč jsi mě nechal trpět tři sta let kvůli slibu, který nic neznamenal?“
„Protože jsem čekal, až si sám uvědomíš, jaký jsi hlupák. Samozřejmě, že jsem nikdy nepočítal s tím, že to bude trvat tak dlouho. Dokonce jsem ti poslal perfektní psychopatku v naději, že to probudí ten tvůj stupidní zadek. Místo toho jsi to zpackal. Myslím tím, opravdu, kdo si nechává v bytě zkurvenou svatyni ex-přítelkyně? Měl bych tě sám zabít za to, že jsi tak mentálně debilní.“
„Vysvětlím jí to.“
„Jo, no, nevím, jestli tě Katie bude ochotná pustit dost blízko na to, abys to zvládl. Byla dost naštvaná. Myslím tím, záleželo jí na tobě a ty jsi ji zklamal. Stejně jako všichni ostatní v jejím životě. No, kromě mě. Ale já jsem vtělením dokonalosti.“
„Věděl jsem, že jsem ji měl chytit,“ zamumlal si pod vousy. Ale myslel si, že bude chytřejší se nejprve zbavit zdroje jejího hněvu, než ji uloví a přiměje ji poslouchat o tom, jak se změnil. Ale také ano. Změnil se kvůli ní. Kdo by si chtěl pamatovat slib, když našel někoho lepšího, někoho, před kým nemusel krotit to, kým a čím je? Někoho, kdo ho zaujal na více úrovních, než jen té sexuální?
„Takže, co budeš dělat?“
Rochnit se v lítosti? Ne, to už dělal příliš dlouho. „Chystám se ji dostat zpátky.“
„To je můj kluk. Ale jak? Nebude stát na místě a poslouchat. Vlastně, nejspíš se ti pokusí podříznout hrdlo, aby zabránila rozhovoru.“
„Něco vymyslím. Nejprve ji musím najít.“ Nebo ji nechám, aby našla mě. Vzhledem k tomu, že se plánovali sejít u portálu vedoucího do smrtelného světa, aby mohli navštívit Peteho Impérium, byla tady slušná šance, že do sebe narazí. Nebo by také mohl potkat špičku její dýky.
Ale kdo by se staral o povrchové rány, když zjevně zlomil její srdce. Musím to napravit. Říct jí, co pro mě znamená. A doufal, že to dokáže udělat dost přesvědčivě na to, aby ho nezabila.

***

Naštvaná, ale rozhodnutá dokončit její úkol od Lucifera, jediného muže, kterému kdy věřila, se Katie plížila kolem zadní části skladu Peteho Impéria. Nacpaný uprostřed lidského města, ne zrovna v pěkné části, obchod se zdál být jako mezistanice pro čarodějnice a další bytosti, které chtěly koupit speciální předměty z Pekla a jiných rovin. V opačném směru ale také fungoval jako nelegální dovozce smrtícího zboží z devíti kruhů.
Téměř každý věděl o Peteho a jeho kořisti, ale i stráže přivíraly oči. Úplatky v průběhu let promazal mnoho dlaní.
Překvapilo ji, že Pete získal draka, o kterém věděl, že je v Luciferově osobním zájmu. Copak Pete přišel o rozum? Kdo kradl přímo od Temného Lorda?
Ne, že by o to skutečně šlo. Překročení neviditelné hranice, o které každý věděl, že se jí má vyhýbat, Peteho bude stát jeho život. Vražedkyně Katie byla v domě, a vzhledem k její současné náladě poteče krev.
Rozhodla se ho zabít, ale to neznamenalo, že by se hrnula do hloupých rizik. Obrovští rváči hlídali vchody, jejich těla byla vypouklá tukem a svalovou hmotou. Vsadila by se, že pod jejich lidským přestrojením byli ukrytí démoni, což znamenalo, že se musela také obávat nějaké čarodějnice, neboť pouze magie dokázala na smrtelné rovině měnit vzhled démonů.
Jupí pro mě. Další bytost k zabití, protože na smrtelné rovině byla magie zakázaná, pokud Lucifer nevydal zvláštní povolení. A to bylo pouze pro jeho rodinu a přisluhovače pod jeho přímým velením.
Uchopující do dlaní své nože, se Katie dívala, jak dva strážci kouří a vyměňují si nemravné vtípky. Vstala a vrhnula oba nože ještě před tím, než si všimli její přítomnosti.
Bum. Dýky se zarazily do jejich prsou, probodly jejich srdce. Ale to nikdy nemohlo stačit na zabití démona. Zatímco krev proskakovala z okrajů ran, vyrazila, vytahující další čepele z pochvy na boku. Jako houby v dešti, její magicky vylepšené nože proklouzly jejich masem, rozsekly šlachy a dokonce i kosti, jako kdyby to bylo jen měkké máslo.
Pár hlav se stejným výrazem překvapení se svalil a dopadl na zem. Vytáhla nože z jejich těl, otřela je o jejich černé oblečení. Líbilo se jí mít zbraně lesklé a čisté. Z kapes povytahovala přívěšky, které připlesknula na mrtvoly a jejich jednotlivé hlavy, čímž je poslala rovnou do bažiny, kde se zvířátka postarají o jejich těla.
Měla ve zvyku po sobě vždy uklízet a Lucifer podporoval její fetiš v odstraňování důkazů tím, že jí držel dobře zásobenou přívěšky, které byly začarovány tak, aby poslaly vše na co je připleskla do nejhlubší části bažiny. Když to démon posral – jinými slovy naštval jejího šéfa – nebo ji – nebyl pohřeb, ani soud, což rozhodně štvalo pár, který si v pekle snažil vydělat na živobytí otevřením pohřební služby.
S důkazy zlikvidovanými a nehlídanými zadními dveřmi, se rychle rozhlédla kolem, ale když neviděla nic podezřelého, vklouzla do budovy. Vrhnula nože před sebe dříve, než její mozek stihl plně zpracovat situaci před ní.
Xaphan se sehnul a nože se až po jílec zabodly do zdi.
„Co tady děláš?“ Vyštěkla.
„Dokončuji naši práci.“
„Jak ses sem dostal? Sotva jsem se postarala o stráže venku.“
Zmizel a objevil se, blízko, příliš blízko, a vrhnul po ní pokřivený úsměv. „Dostat se do střežených míst je mojí specialitou.“
Vykopla, ale její noha nikdy nedopadla, když zmizel z dohledu a objevil se na druhé straně místnosti.
„Ale ale, stále naštvaná, jak vidím.“
„Já? Samozřejmě, že ne. Nedržím v sobě zlobu.“ Já zabíjím její zdroj.
V pohybu hodným Matrixu Xaphan zkroutil své tělo a sada nožů, které poslala přímo na jeho srdce, také minula.
„No, to mi odpovídá na jednu otázku. Kdybys jen-“ Bum. „-mě nechala-“ hvííízd „-to vysvětlit.“ Cink.
„Není co vysvětlovat,“ odsekla, vytahující další dvojici dýk, malých jehlových, ze švů kalhot.
„Kolik jich máš?“
„To vím jen já a tvé tělo to zjistí.“ Znovu minula. Zatraceně!
„Nikdy jsi tu svatyni neměla vidět.“
„Samozřejmě. Možná jsem blázen, ale nejsem blbá.“
„Ne, nepochopila jsem to. Nechtěl jsem naznačit, že bych ji chtěl skrývat. Chtěl jsem se jí zbavit. Přišla jsi dřív, než jsem k tomu měl šanci. Už je pryč. Spálená na popel, což bylo něco, co jsem měl udělat už před lety.“
Vážně? Ne, jí to bylo jedno. Naprosto. „Není třeba mě tím otravovat. Nezajímá mě, jestli máš nezdravou posedlost mrtvou ženou. Vzrušuj se, čím chceš, ty cvoku.“
„Sakra, přestaň všechno překrucovat.“ Dveře do místnosti pouze pro zaměstnance se rozlétly a utnuly tak jejich rozhovor. Před nimi stál muž, jistě převlečený démon, který by zakřičel varování, kdyby ho Xaphan nestrhl do chodby a nekopnul mu do zadní části kolena, čímž ho poslal k zemi, na které mu setnul hlavu.
Kurva. Xaphan byl tak žhavý, když byl celý násilný. Debil. Nechtěla ho obdivovat. Ublížil jí. Chtěla mu také ublížit. Samozřejmě se zdálo, že její já si myslelo, že by ho stačilo osedlat, jako kovboj koně, zatímco by mu zarývala nehty do hrudi.
Zamračila se. „Jestli jsi skončil s tím štěkáním, můžeme dokončit práci?“
„Pokud tím dokončením máš na mysli to, že dostaneme draka, zabijeme padouchy a skončíme u mě, kde si kleknu na kolena, abych ti ukázal, jak moc je mi to líto, buď svými slovy, nebo jazykem, tak rozhodně.“
Dobře, možná spolkla mouchu, nebo dvě z toho, jak jí spadla čelist nad jeho drzým prohlášením. „Cože jsi to řekl?“
Mrknul. „Co když ti to prostě ukážu? Snaž se držet krok. A udělejme to zajímavé. Ten, kdo zabije nejvíce padouchů, dostane odměnu.“
„Jakoukoliv?“ Zeptala se. „Včetně hlavy?“ Sladce se usmála.
„Moje hlava je tvá, kdykoliv budeš chtít, zlato.“
Šokovaná tak, že znovu zůstala beze slov, sledovala, jak její nevrlý ex-partner skočil do dveří.
Vyzval mě. A dělal jí nemravné návrhy. Nevěděla, co jí vyhodilo víc z rovnováhy. Ale u všech děvek v pekle, i přes všechny slibující milostné pletky v jeho slovech, neměla v úmyslu nechat ho vyhrát. Nejprve sesbírala své nože, než strčila do dveří a našla ho stát nad dvojicí dvou strážců, velmi mrtvých strážců.
„Tři na dva,“ řekl sladce. „Už teď jsi pozadu. Tak moc chceš, abych vyhrál?“
„To je jen tvé přání. Ustup a sleduj, jak pracuje skutečný vrah.“
„Šprýmařko. Víš, jak rád sleduju, jak se pohybuješ.“
Opravdu? Zneklidněná, neodpověděla, ale nemohla zabránit teplu, které se rozproudilo jejími končetinami.
Vyhýbající se předku obchodu, kde byli klienti – lidští – kteří brouzdali legální částí, našli zamčené dveře vedoucí do sklepa. Katie si vytáhla pérko z vlasů, chystající se ho ohromit jejími schopnostmi v otevírání zámků, když ji s rachotem odhodil stranou. „Dovol to mně.“
Zvedl nohu a kopnul do dveří. S velkým boom se rozletěly.
„Nenápadné. Proč rovnou nezazvoníš, aby všichni věděli, že jdeme?“
„Nemohl jsem najít zvonek,“ připustil. „Co tohle? Hej, kreténi, jdu si pro vás!“
S hlasitostí oznámil svou přítomnost, a tentokrát si nemohla pomoci, ale rozesmála se. Co to do něj vjelo? Cožpak ho jedna noc s ní naprosto rozervala? I když byl sexy předtím jako ponurý démon, nový psychopat s vražednými tendencemi ji opravdu vzrušoval. Ale pořád mu nehodlala dovolit vyhrát.
„Ten, kdo poslední seběhne schody, je shnilé vejce!“ Vykřikla, než skočila na zábradlí. S bujarým „Whíííí,“ klouzala dolů.


[1] Stalker = pronásledovatel

31 komentářů:

  1. díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  2. Tinka: perfektne citanie na rano :) velka vdaka :)

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji, má zajímavou udobřovací metodu :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  5. Jsou to oba blazni :) Dekuji za dalsi dil :)

    OdpovědětVymazat
  6. děkuji za překlad

    OdpovědětVymazat
  7. Super kapitolka. Diky za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  8. Moc děkuji za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  9. díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  10. Úžasná kapitolka. Díky za překlad

    OdpovědětVymazat
  11. Ďakujem za preklad.

    OdpovědětVymazat
  12. Děkuji za další kapču

    OdpovědětVymazat
  13. díky za překlad :D

    OdpovědětVymazat
  14. Konecne jsem se dockala vysvetleni, jak to bylo s Roxanne.
    Tesim se, co si na nas autorka jeste pripravi:) Hrozne me to bavi:)
    Dekuji moc za preklad:)

    OdpovědětVymazat
  15. Díky moc za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  16. Díky moc za překlad :-D

    OdpovědětVymazat
  17. Děkuji za úžasný překlad! A nesmím zapomenout ani dát díky korektorům! Jste úžasní! Děkuji... :-)
    D.

    OdpovědětVymazat
  18. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  19. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  20. Díky za překlad doufám že narazí na Roxane a pošlou ji do bažin :p

    OdpovědětVymazat
  21. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat