pondělí 21. října 2013

Démon a jeho psychopatka - 8. Kapitola




Xaphan se probudil, jen aby nad sebou našel rozkročenou Katie, ale ne s chlípnými záměry. Pokud tedy neznala nějaké perverzní pohyby s nožem, který mu držela u krku.
„Dobré ráno?“ Ani se nepohnul, aby ji nevylekal k akci.
„Zkus spíš sbohem.“

To neznělo slibně. „Mohu se zeptat proč? Myslel jsem, že jsme si to včera v noci oba užili.“ Nebo už tak žalostně vypadl z praxe, že ho raději zabije, než riskovat, že se on bude znovu snažit?
„To ano.“
Uf. „Ale?“
„Měli jsme sex.“
„Ano.“ Několikrát. Jednou ve sprše, kam ji donesl poté, co si zdřímli. A pak zase, po jejich zkoumavém očištění. Jo a také v půlce noci, protože nedokázal odolat a musel se jí dotýkat.
„Copak to nechápeš? Měli jsme sex, což znamená, že tě musím zabít.“
„Chápu.“ Tedy ne, ale hodlal to zjistit. Jasně, slyšel zvěsti a náznaky, ale nikdy skutečně neočekával, že se o to pokusí. Ne po tom, co spolu sdíleli. „Pokud se to chystáš udělat,“ prohlásil klidně, aniž by uhnul pohledem, nebo mrkl. „Tak si prosím pospěš, protože mám hlad.“
V očích jí plavala nerozhodnost. Okusovala si spodní ret, ruka se jí třásla. „Nechci tě zabít.“ Řekla to smutně.
„Také bych byl raději, kdybys to neudělala.“
„Musím.“
„Ne, to nemusíš. Mohla bys raději dát ten nůž stranou.“ Přitiskla ho hlouběji. „Nebo ne,“ dodal rychle. „Nech si ten nůž, pokud je ti to tak milejší, ale bude pro tebe těžší se mě držet.“
„Chceš mít sex?“
Pokrčil rameny. „Spíš mám na mysli tulení před snídaní.“
„Já se netulím. A nedávám přídavky.“
„Dala jsi včera v noci.“ Dobře, to vyznělo trochu vychloubačně. Jak ale mohl odolat, když ji slyšel, jak říká, že se nikdy nevrací pro přídavek? A já jí ho dal hned čtyřikrát. Kdo je ten nejlepší démonský milenec? Já!
„Včerejší noc byla anomálie. Aberace. Nebudeme a nemůžeme to opakovat. Jsem Černá Vdova. Musel jsi o mně slyšet.“
Katie byla Černá vdova? Jo, slyšel o ní. Všichni démoni o ní slyšeli, ale nikdo nevěděl, kdo to je, nebo jak vypadá. Obvykle zabíjela své oběti před tím, než měli možnost se tím pochlubit. „Vlastně, slyšel jsem o tobě. A co?“
„Co tím myslíš, a co? Stejně jako pavouk, zabíjím ty, které si vezmu do postele.“
Ušklíbl si. „A co, že jsi zabila své minulé milence? Jednoduše jsi mi tak vytvořila spoustu volného času.“
„Teď jsem zmatená. Jak ti moje pověst mohla utvořit více volného času?“
„Když už jsou mrtví, nebudu se muset obtěžovat s tím, že bych je lovil.“
Tlak nože na jeho krku se uvolnil, když se narovnala. Na čele se jí objevily vrásky. „Lovit je za co?“
„Ty máš problémy se vztekem. Já je mám se žárlivostí.“ Pouhá myšlenka na někoho jiného, kdo by dokonce jen dýchal v její blízkosti, ho rozzuřila.
Jeho odpověď ji zarazila. „Ty bys zabil někoho za to, že mě šukal?“
„Možná i mučil. A to platí i pro dotýkání. Líbání. Návrhy. Jo, a možná i pro ty, co se na tebe budou příliš dlouho dívat.“
„Jsi blázen,“ vydechla.
„Dávám přednost termínu majetnický.“
„Nikdo mě nevlastní.“
„Nechci tě vlastnit.“
„Tak co chceš?“
Hmm, slova „chci tě na věčnost“ mu přišla na mysl, ale bylo to příliš rychlé, zejména po jejích intimních otázkách, oh, a s ohledem na nůž v jejich posteli. Ale spokojil se s jinou pravdou. „Chci tě pod sebou, a abys mi znovu škrábala záda.“
Po jeho prohlášení jí ztvrdly bradavky a olízla si rty. „Nedávám přídavky.“
„Něco je vždy poprvé.“
Na okamžik si myslel, že ji dostal. Ruka s nožem klesla a ona se na něm zavrtěla, ale pak zakroutila hlavou a na tváři měla téměř smutný výraz. „Kéž bych tě nemusela zabít.“
„Tak to nedělej.“
„Ale já musím hájit svou pověst. Pokud tě nechám žít, budou si myslet, že jsem slabá. Pokusí se mi ublížit. Využít mě.“
„Pak je zabiju.“ Udělal by to. Rozerval by je, končetinu po končetině, pokud by se jen odvážili myslet na to, že se k ní přiblíží.
„Nerozumím ti. Ani mě nemáš rád.“
„Nemám rád hodně lidí. Ty jsi ke mně však přirostla.“
„Jako houba?“
Trhl sebou. „Tak docela bych to nevysvětloval, ale myslím, že jo.“
„Tak co teď?“
„No, pokud mě nechceš zabít, napadlo mě, že bychom si mohli dát něco k snídani?“
„Koblížky?“
„Pokud chceš, nebo slaninu s vejci.“
Nůž se k němu znovu přitiskl. „Nenávidím vejce.“
„Pak je nebudeme jíst a schováme je, abychom je mohli házet po lidech z okna.“
Usmála se. „To bys udělal?“
Pokud by se na něj takhle smála? Udělal by cokoliv. Dokonce by zřejmě říkal hlouposti.
„Poslyš, co kdybychom to vzali pomalu? Najíme se, najdeme draka, a uvidíme, kam to bude směřovat.“ I když už mohl vidět, že skončí v jeho posteli. Možná, že na jeho kuchyňské lince. Určitě na gauči. A nebo, podle rtů, které právě zajaly ty jeho, rovnou tady a teď. Jestli si to chce zopakovat, tak on nebude říkat ne.
Jeho ruce sevřely její plný zadek, miloval jejich kulatou jemnost. Zatímco mnul její tělo, jedna jeho část stále přemýšlela, jestli je jeho kousnutí z minulé noci stále vidět na její krémové kůži. Doufal, že ano. Líbila se mu představa toho, že na sobě ponese jeho značku skoro stejně, jako pohled na ni s jeho penisem uvnitř.
Sten jí unikl ze rtů, když se zvedla z jeho těla a potom přirazila zpátky, dosedajíc na jeho dychtivý penis. Sakra, i po tom kolikrát se milovali, nedokázal popsat to, jak se cítil, když v ní byl pohřben až po jílec. Probouzelo to v něm emoce, o kterých si myslel, že je navždy ztratil a některé, které nikdy nepoznal. Ty nemastné a neslané úvahy se ztratily ve fascinaci z jejích pohupujících se prsou.
Krémové barvy, velké a přírodní, zakončené tvrdými bradavkami, po kterých hladověl. Vsunul jí ruce za záda, aby si ji mohl přitáhnout a ochutnat ji. Svraštělý hrbolek vklouzl do jeho otevřených úst a on ho cucal tak, že vykřikla. Kromě toho zvuku poznal její rozkoš z toho, jak se její svaly utáhly kolem jeho zabořené hřídele. Sál bradavku mezi zuby, jednu po druhé, olizoval je, foukal na ně, než je znovu vsál do úst.
Zatímco si hrál s jejími rozkošnými prsy, jezdila na něm, nadzvedávala se a klesala na jeho penis, každý příraz jejího těla proti jeho vyháněl jeho vášeň výš a výš. Vzala mu jeho hračky a darovala mu její rty, zatímco se rytmicky nabodávala na něj. Chytil ji kolem pasu, tvrdě si ji narazil na penis. Přinutil ji, aby ho vzala tak hluboko, jak jen mohla. Ze rtů jí unikl sten rozkoše, její dech byl horečný.
Tentokrát, když řekl: „Podívej se na mě,“ nebojovala s tím. Otevřela ty nádherné, různobarevné oči, a intimita s vášní, které se v nich skrývaly, ho povzbudily tak jistě, jako její přirážející tělo. Chvíli, kdy dosáhla vrcholu, poznal ne díky jejím zmítajícím se svalům, ale proto, že se jí oči protočily a její tělo se vypjalo jako luk, přičemž se ho něco teplého, něco mimo fyzickou rovinu, něco esoterického, dotklo. Označilo si ho to. Svázalo je to dohromady jistěji, než jakýkoliv slib, nebo obřad.
Ať už si to přiznávala, nebo ne, patřila mu. Ne že by takovou hloupost řekl nahlas, zatímco se zotavoval, zpocený a udýchaný v pokrývkách. Ale ta chvíle potřebovala něco, čímž by změnil tu intenzitu.
Hrající si s vlastním životem, ji poplácal po zadku a řekl: „Ženská, připrav mi něco k snídani.“
Rozesmála se tak silně, že spadla z postele. A k jeho štěstí mohl políbit pohmožděné pozadí před tím, než si ji znovu vzal.
Po klidné snídani plné koblih, slaniny a kávy v nedaleké restauraci – s tím byla otrava jídlem méně pravděpodobná – kde přehnaně flirtovala a on zíral na každého, kdo se odvážil podívat jejím směrem, se rozdělili, aby se mohl dojít osprchovat a převléci. Naplánovali si setkání za dvě hodiny u portálu pro smrtelnou stranu. To rozdělení ho rozčilovalo.
Uhánějící do jeho bytu zaváhal jen na okamžik, když spatřil jeho oltář. Obviňující pohled v očích portrétu v něm nevyvolal ani osten viny. Opravdu, necítil nic, jen úlevu.
Jsem volný!
Zatraceně. A to všechno dlužil psychopatce jménem Katie.
Napadlo ho, že se bude muset zbavit obrazu a svatyně dříve, než ji uvidí. Po sprše, při jeho cestě za Katie, to nahází do popelnice, která pojede rovnou do spalovny.
Myšlenka na to, že spálí jeho minulost na popel, ho nebolela tak, jak očekával. Lucifer měl pravdu. Xaphan měl právo na štěstí. Už si odpykal svou bídu. Už daroval dost lásce, kterou si už ani nepamatoval.
Nastal čas znovu žít. A možná i milovat? Jen přemýšlení o Katie – mé ženě – ho pobídlo znovu k pohybu. Čím déle bude otálet, tím déle potrvá, než bude u ní. Možná, že když sebou pohne, stihne se s ní setkat ještě u ní. Nebo ne. Chlap by neměl být příliš horlivý.
K čertu s tím. Když šlo o ni, spaloval ho oheň a vzhledem k tomu, jak pochybovačná byla o vztazích, bude jí muset dokázat, že nikam nepůjde, i když mu bude hrozit smrtí. Nebo se o to pokusí. Ale rozhodně chtěl vědět, kdo jí ublížil natolik, že chvíle intimity, kterou sdílely, vyžaduje trest smrti.
Možná se zeptám šéfa poté, co najdeme draka. Nebo počkám, až mi bude věřit natolik, aby mi to řekla sama. Nebo bych to z ní také mohl vymučit.
Zjistil, že když určitým způsobem využil svůj jazyk, Katie udělá cokoliv – bude křičet jeho jméno; škemrat ho, aby ji šukal; dokonce i slíbí, že se naučí vařit – jen aby dosáhla vrcholu. Tohle rozhodně byla vzpomínka, kterou miloval.
Sakra, chyběla mu její bláznivost. Musel si pospíšit, aby se mohl vrátit k ní, protože to bylo to, kam patřil.

***

Hotová dříve, než očekávala, protože pospíchala úmyslně, Katie dostala do rukou Xaphanovu adresu a šla ho najít. Pořád si nebyla jistá, co dělat s tím vážným démonem. I když přiznávala, že má ráda nového Xaphana, zajímavého démona, který jakoby se objevil čistě pro ni. Ten démon měl smysl pro humor a zabíjel skoro stejně úžasně, jako ona. Společně by tvořili nezastavitelnou dvojici.
Společně, jako pár?
Ten samotný pojem ji zarazil v krocích. Odkdy jí nevadilo párovat samu sebe, i když jen v duchu, s jinou osobou? Je možné, že už se konečně dostatečně uzdravila na to, aby přehlédla minulost a dovolila, aby se k ní někdo dostal blíž? Nechá Xaphana žít, i když ji viděl v nejzranitelnější chvíli?
Je to můj princ?
Stále ji šokovalo, že usnula chráněná jeho náručí. Obvykle po sexu chlapa zabíjela. Mrtvý muž se nemohl chlubit tím, že šukal s ďáblovou vražedkyní. A ani se na ni nemohl začít lepit.
Měla problém s muži, kteří se k ní snažili přiblížit. I když po desetiletích už se dostala do bodu, že pokud se to nedostalo dál než za třetí metu a byla v dobré náladě, tak ho jednoduše zmrzačila místo zabití. Pokrok, že jo?
Ale Xaphan – nejen, že ji mnohokrát dovedl k extázi, ale také odkráčel ze dveří se všemi částmi těla. A to i přes to, že se tulil. A přitahoval si ji blíž, jako kdyby se mu to líbilo, a co bylo ještě víc šokujícího, jako kdyby si to užíval. Vlastně, těšila se na to, až se s ním znovu setká, a to nejen pro to, že to byl v posteli velmi nezbedný démon. Probouzel v ní pocity, o kterých si myslela, že jsou dávno mrtvé. Přiměl ji chtít tu náklonnost, kterou jeho pohled sliboval, ochranu jeho náruče. Bylo by hezké, kdybych nebyla jediná, kdo se o mě stará. A ještě hezčí by bylo udržet si to teplo, závratný pocit, který v ní probudil, a možná by dokonce mohla i počkat a vidět, kam to s ním bude směřovat – kromě toho, že tedy skončí nahá v posteli. Jsem připravena na něco trvalejšího?
Její myšlenky byly bláznivější, než obvykle. A tak matoucí. Procházející se po ulicích Pekla, ztracená v myšlenkách a myslící na Xaphana, přemýšlela, co má dělat, když vrazila do ubohého démona, který se jí odvážil ptát: „Hej, sexyce, chceš si zašukat?“ Za svou poznámku ztratil jazyk. Nicméně násilí nevyjasnilo ten zmatek v její mysli, ale přimělo ji usmát se. Rovněž jí připomnělo, kdo je, a co dokáže. Pokud budou věci příliš komplikované, nebo bude Xaphana příliš těžké zvládnout, její nůž to vždycky zvládne.
Dorážejíc k Xaphanově budově, zrcadlové obludnosti která se táhla až k obloze, si povídala sama se sebou, zatímco zmáčkla všechna tlačítka východu a vyrazila po schodech. Otevřít zamčené dveře jeho bytu jí zabralo jen chvilku. Klepání bylo zdvořilé a takové hranice ve světě Katie neexistovaly. Kromě toho, chtěla Xaphana překvapit.
Samozřejmě, jakmile vlezla dovnitř, byla rozpolcená. Slyšela důkaz tekoucí sprchy, což znamenalo nahého a asi nadrženého démona, ale také viděla bílý ubrus pokrytý jemným přehozem, na němž stál malý obrázek. Co mohl mít na tak význačném místě?
Tiše přešla k obrázku a zvedla ho. Okamžitě nenáviděla tu nakreslenou ženu. S jejími dokonale upravenými vlasy, zkurveným úsměvem Mony Lisy a stejně barevnýma očima, Katie věděla, že našla ženu, kterou Xaphan miloval. Kdyby soutěžily o vzhled, ona by prohrála. Neexistoval tady žádný způsob, jak by se někdy mohla vyrovnat dokonalosti, na kterou se dívala. Ne s jejími divokými blond vlasy a různobarevnýma očima.
Copak Xaphan neříkal, že je to tři sta let od chvíle, kdy se naposledy dotkl ženy?
Tím si byla jistá, což znamenalo, že jeho ideál na obrázku zemřel. Po okouknutí jeho místa si všimla strohého vybavení. Bez barev. Ani jediný obraz nebo zvláštní maličkost. Nic v tom místě nekřičelo tím, že by tu žila žena. Kromě té svatyně by řekla, že je Xaphan svobodný.
Ale jeho srdce nebylo. Držela v ruce důkaz.
„Co tady děláš?“ Ledový a příkrý, jeho hlas ji polekal tak, že upustila rámeček. Ten dopadl na podlahu s křupnutím, skleněná tabulka se roztříštila.
Škubl sebou, když se na něj podívala. Hrůzu v jeho očích by obvykle nacházela zdrcující, kdyby nebyla tak naštvaná z jeho první reakce na její špehování. „Jejda?“ A potom, aby se ujistila, že je její sarkasmus zřejmý, dupnula na obrázek a rozbité sklo. Pomohlo jí to udržet pozornost od skutečnosti, že Xaphan stojí na druhé straně místnosti jen v ručníku. Ale k čertu, navzdory tomu, že on toužil po jiné, vypadal zatraceně chutně s jeho vyboulenými svaly kluzkými vodou, prosící o olízání.
„Není to tak, jak si myslíš.“
„Opravdu? Chceš mi říct, že tohle není svatyně ženy, kterou miluješ?“
„Ano, ale-“
„Nevymlouvej se. Nejsem slepá. Kdo je to?“ Dávající si ruce v bok, Katie se setkala nasraným pohledem s jeho ustaraným.
„Kdybys mi to dovolila vysvětlit-“
„Ptala jsem se, kdo to je?“
„Roxanne. Žena, kterou jsem miloval, když jsem vedl lidský život.“ Ta slova z něj plynula pomalu a bodala do jejího srdce.
Bolest ji pohlcovala, ne že by to dávala najevo. To bylo to, co se stalo, když si dívka začala myslet, že může důvěřovat chlapovi. Otočil se k ní zády a zlomil jí srdce. Dobře, tohle nebyla tak úplně stejná situace, jako když byla mladá, ale přesto ta bolest byla velmi reálná, a všechno to byla jeho vina. „Tak kde je ta svatá, co potřebuje svatyni?“
„Mrtvá, což mi došlo vzhledem k tomu, před kolika lety jsme oba žili. Představuji si, že je v nebi.“
Katie protočila oči v sloup. „Wow. Nemůžu uvěřit, že jsi to řekl s vážnou tváří. Víš, že populace v nebi je tak jeden ku bilionu tady. Proč jsi si tak jistý, že si ta žena zasloužila křídla?“ Byla jeho vzácná Roxanne tak čistá? Pokud ano, pak se s ní Katie s jejími nesčetnými hříchy nikdy nedokáže vyrovnat.
Pochyby mu svraštěly čelo. „Nevím, kde je. Vždycky jsem předpokládal, že šla do nebe. Složil jsem slib, že nikdy nebudu milovat jinou, dokud se znovu nesetkáme. Kdyby skončila v Pekle, určitě by mě vyhledala.“
„Vá-á-á-ž-n-ě-ě-ě?“ Katie to slovo protáhla. „Ahoj, oh, ty tak naivní démone, protože tomu věříš, nechtěl by sis taky koupit nějaké kouzelné fazolky?“
„Nejsem naivní.“
„Říká muž zamilovaný do obrazu.“
„Mám ten obraz jen jako připomínku.“
Katiino srdce prasklo o něco více, když nepopřel lásku k jiné ženě. Rozzuřilo ji to. „Proč potřebuješ obrázek? To byla tak zapomenutelná, protože zlato, teď když jsme šukali, pochybuji, že někdy zapomeneš na mě.“
„S tebou vždycky musí dojít řeč na sex, že jo,“ odsekl vztekle. „Nenapadlo tě, že to co jsem měl s Roxanne, bylo o něčem víc, než jen šukání?“
„Takže tvrdíš, že pro tebe nezvedla své sukně a nerozdal sis to s ní?“
Zrudlé tváře byly její odpovědí, přesto se stále bouřil. „Samozřejmě, že jsme vyjadřovali svou lásku fyzickým způsobem. Ale šlo o víc.“
„Opravdu? Dobrá tedy, jaká je její oblíbená barva?“
„Já nevím, ale nosila hodně modrou.“
Naštvaná z jeho pokračující obrany té jiné ženy, mrtvé ženy, Katie na něj střílela otázky. „Oblíbené jídlo? Květina? Jaké měla sny? Jak plánovala pojmenovat první dítě? Dezert, při kterém přivřela oči a zasténala?“
Jeho ústa sklapla.
„Nevíš z toho vůbec nic, ale přesto tvrdíš, že jsi ji miloval, tu mrtvou ženu, která je pravděpodobně po celou tu dobu v pekle a nikdy se tě neobtěžovala najít. Jsi idiot.“
„A ty jsi psychopatka.“
„Jo, to jsem, ale pořád je to lepší, než být hloupým bláznem. A jen to pomyšlení, že jsem tě nechala žít.“
„Katie.“ Povzdechl její jméno a promnul si obličej. „Nechci se s tebou hádat. Nikdy jsi to neměla vidět.“
„Proč ne? Protože nejsem dost dobrá na to, abys mě šukal ve svém bytě? Ne tak jako Roxanne?“ Vyprskla, nenávidící slzy v jejích očích. „Věděla jsem, že jsem tě měla zabít.“
„Mohla by ses zarazit a dovolit mi to vysvětlit?“
„Vysvětlit mi co? Že jsi mě přiměl myslet si, že něco znamenám? Po celou tu dobu jsi jen využíval mě, mé tělo, i když jsi myslel na jinou. Nenávidím tě.“ Přerušila svá slova vrhnutím nožů, a když uskočil, dala se na útěk.
Slzy jí tekly po tvářích, když vrazila k tomu jedinému člověku, který jí kdy nabídl útěchu. K té jediné osobě, které mohla věřit. K Luciferovi.
Uhánějíc jeho recepcí, ignorovala křik jeho sekretářky: „Stůj!“ A vtrhla do jeho kanceláře.
„Chci povolení zabít ho,“ vykřikla, než její oči dokázaly plně pochopit, co se tam dělo.
Zakrývající si rukama obličej, vykřikla: „Mé oči. Jsem slepá. Pomozte mi! Argh!“
Po jejím výkřiku zaslechla hihňání, samozřejmě Gayi. Lucifer, jehož opálený zadek potkala, když se vrhnula dovnitř, zavrčel: „To není k smíchu.“
„Ach, ano, to je,“ odpověděla Matka Země, stále s chichotem. „To je důvod, proč mám Katie tak ráda. Nebojí se tě, takže řekne, jak to je.“
Poté, co slyšela šustění látky a tahání zipu, vykoukla Katie skrze prsty. „Je to bezpečné? Zalezl měsíc zpět?“
„Ty drzé škvrně.“
„Ach, sklapni, ty tyrane.“ Gaia plácla Lucifera po paži.
„Já? Tohle je moje kancelář, k čertu. Co je tohle za svět, pokud člověk ani nemůže drancovat svou přítelkyni na stole, aniž by byl přerušen? Co se stalo s klepáním?“
„Ach, já vím odpověď!“ Katie mávla rukou, ale nečekala na svolení. Svým nejlepším drsným hlasem řekla: „Klepání je pro ty s vychováním. A všichni víte, že takové já nesnáším.“
Gaia vyprskla a Katie se k ní přidala, zatímco se Lucifer na obě mračil.
„Vůbec nejsi vtipná,“ zamumlal skrz zaťaté zuby.
„Ale můj drahý, je to pravda. To říkáš pořád.“
„Možná, ale ode mě to zní velkolepěji.“
„Když to říkáš, šéfe,“ Katie souhlasila. Ona i Matka Země se pousmály o něco víc a Lucifer si povzdechl.
„Dobře, tak jste si ze mě udělaly legraci, ale je tady důvod pro to, že jsi přerušila mé odpolední tango?“
Katie ihned vystřízlivěla, vzpomněla si na důvod, proč přišla. „Chci povolení k jeho zabití.“
„Koho? Našli jste ničemu, který ukradl draka? Můžeš ho zabít. Nebo mučit. Sakra, můžeš ho klidně přivést sem. Potřebuju někoho nového do svého trhacího klubu. Omylem jsem toho původního rozškubal.“
Někdy byl její šéf tak nechápavý. „Ne, ne a ne. Chci zabít toho blbce, se kterým jsi mě spároval.“
„Xaphana? Co ti ten chlapec udělal? Konečně ti z jeho kyselosti došly nervy?“
„Ne. Ten hloupý blbec mě přiměl mít ho ráda.“
„Mizera!“ Zvolala Gaia.
„Já vím,“ zasténala Katie. „Nevydržím to.“
„Whoah. Zpět. Máš ho ráda, takže ho chceš zabít. Neměla bys spíš slavit vítězství? Tvůj psychiatr čeká na to, až k tomu dojde tak posledních padesát let.“
„Xaphan není můj Princ Krasoň.“
„Copak jsi zrovna neřekla, že ho máš ráda? Nebylo to to, co ti lékař řekl, že potřebuješ k tomu, aby ses uzdravila?“
„Ano. Ale pak mi ublížil! Musí zemřít.“
„Jak ti ublížil, zlato? Řekni Matce Zemi, co ten velký a špatný démon udělal.“
Lucifer si odfrkl. „Jasně, že ženská bude předpokládat, že on něco udělal. Nenapadlo tě, že je to možná chyba Katie? Ona je blázen.“
Když ho obě probodly pohledem, Lucifer rozhodil rukama a odkráčel pryč, mumlající si něco o tom, že raději půjde tam, kde ho někdo chce.
Gaia poklepala na židli naproti ní a Katie přistoupila, propadla se do měkké kůže.
„Tak, teď jsme sami, zlato. Řekni mi, co se stalo.“
„Měli jsme sex.“
„Nazí?“
„No, ano.“
„Jsem ohromena. Nikdy se nesvléká, ani když cvičí. Musím se zeptat, protože nikdo nikdy neviděl Xaphana bez jedné z jeho kožených bund. Jak vypadá jeho tělo?“
„Směšně žhavě. Ten chlap má postavu jako bůh.“
Gaia se usmála. „Já to věděla. Pokračuj. Takže jste měli báječný sex a pak co?“
„Objímali jsme se.“ Dokonce to přiznala bez toho, aby se přikrčila.
„Ty? A Xaphan?“ Gaia na ni zírala. „Dobře, přiznávám, že to jsem nečekala. Dobře pro tebe. Pustila jsi k sobě někoho blíž. Takže, co se stalo potom?“
„Tak trochu jsme se spolu vyspali ještě několikrát. A pak ráno jsme snědli nějaké koblihy a rozešli se, aby mohl jít domů a převléct se a tak.“
„Ale mám dojem, že jsi ho v téhle chvíli měla ještě ráda?“
„Ano. Dost na to, abych se ho rozhodla překvapit u něj v bytě. Věděla jsi, že ten blbec má svatyni nějaké ženy, kterou miluje? Zkurvenou svatyni!“
„Ach bože.“
„Ach bože je správně,“ zavrčela Katie. „Rozbila jsem mu ten obrázek. Náhodou, ale není mi to líto.“
Gaia se naklonila dopředu, visela na každém jejím slově. „Co udělal?“
„Tvrdil, že to není tak, jak to vypadá. Tak jsem se ho zeptala, jestli ji miluje, a on řekl, že složil slib, že nikdy nebude milovat jinou. Čeká, až přijde a najde si ho.“
Matka Země sebou trhla. „Au. Už chápu, proč jsi ho chtěla zabít.“
„Zcela zaslouženě, že jo?“
„Ano. A, no, musíš pochopit, že Xaphan složil ten slib už dávno. Před velmi dlouhou dobou. Když to udělal, myslel víc jeho ptákem, než hlavou. A není to jeho chyba. Je to muž a obě víme, kam jejich krev odchází, když jsou nadržení.“
Jen z pomyšlení na to, že ho jiná žena vzrušila, šílela. „A co, že to udělal, zatímco měl erekci? Zřejmě se o tu ženu staral. Řekl mi, že nikoho nešukal tři sta let. Nebo to byla všechno lež?“
„Ne, řekl ti pravdu. Lucifer z toho bláznil. Zejména pro to, že žena, kvůli které sám sebe trestal, nebyla takovým vzorem ctnosti, jak si myslel.“
„Není v nebi, že ne?“
Gaie zaskočeně poklesla čelist. „Proč by sis něco takového myslela?“
„Ne já. On. Tvrdí, že protože ho ta ženská, Roxanne, v pekle nikdy nevyhledala, aby ho osvobodila od jeho slibu a žili šťastně až do smrti, musí být v nebi.“ Katie protočila oči v sloup. „To tak.“
„To tak, opravdu. Tahle blbka nikdy ani neměla šanci k tomu, aby se nebi přiblížila. Měl by to vědět, zvlášť s ohledem na to, že ho nechala, aby jí nadzvedl sukně, když byla svobodná. A on nebyl první.“
„Takže ho oklamala. To nemění nic na skutečnosti, že ji stále miluje.“ Jen vyslovit to nahlas jí způsobilo bolest v hrudi.
„Jsi si jistá?“
„Samozřejmě, že jsem. Proč by si jinak nechával tu svatyni?“
„Ale přece zlomil svůj slib, když se s tebou vyspal.“
„To ano, že?“ Katie se na okamžik rozzářila. Pak se zhroutila. „Ale zjevně mu na tom dost nezáleželo, protože když přišel domů, tak s Roxanniným oltářem nic neudělal. Musí zemřít.“
„Neudělej nic ukvapeného. Stále jste nenašli draka, že?“
Katie zavrtěla hlavou. Kdo by myslel na dokončení úkolu ve chvílích, jako je tato, kdy každý atom v jejím těle křičel po pomstě?
„Proč trošku nepočkat? Najděte toho tvorečka. Vraťte ho do hradu, než přijede má vnučka na návštěvu a pak zjisti, jak se cítíš. Možná, že ti to Xaphan vysvětlí. Nebo to napraví. Někdy je třeba, aby si těm, o které se staráš, dala šanci k omluvě. Věř mi, mluvím z vlastní zkušenosti. Luc nebyl vždycky nejlepším přítelem.“
„Ale Xaphan mi ublížil.“ Její reakce se zdála být žalostná, ale ani trochu se jí to nelíbilo.
„Já vím. Myslíš si, že jsem se před tím nezabývala trápením? Dala jsem se dohromady s největším sukničkářem, jakého kdy vesmír poznal. Jen proto, že jsme teď ve šťastné fázi, to neznamená, že nemáme své chvilky. Lucifer mi ublížil. Ale na druhou stranu, já v tom také měla svůj spravedlivý podíl. To však neznamená, že nemůžeme být spolu. A neznamená to, že ho zabiju, a to ani v případě, že bych zrovna chtěla.“
„Já nejsem ty. Nechci odpouštět.“ Chci ho zabít. Ublížit mu tak, jako on ublížil mně.
„Katie, nemůžeš se zbavit každého, kdo se k tobě přiblíží. Dej Xaphanovi další šanci. Komu by to mohlo ublížit?“
„Mně.“ Takové malé doznání.
„Něco ti povím. Kdyby ti opravdu ublížil, a tím myslím více, než že ti dá nemravný výprask, pak ti ho sama podržím, abys mu mohla vyříznout srdce.“
„Slibuješ?“
„Slibuju.“
Poté, co se zahákly malíčky a objaly, Katie odešla s pocitem ne o moc lepším, ale klidnější. Neměla v úmyslu Xaphanovi odpustit. Nicméně, rozhodla se, že chce slyšet jeho moc moc špatnou výmluvu, než ho zabije.


29 komentářů:

  1. Úžasná kapitolka. Díky moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  2. Skvělá kapitola, děkuji za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Jsem strasne zvedava, kdy a kde se Roxanne objevi (teda pokud se vubec objevi:)
    Dekuji moc za hezky preklad:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. brzo, neboj :D 9 kapitola myslimze :P

      Vymazat
    2. :)
      Dekuji za odpoved:)

      Vymazat
  4. Děkuji za překlad

    OdpovědětVymazat
  5. ďakujem za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  6. Díky moc, nemůžu se dočkat další kapitoly !!! :)

    OdpovědětVymazat
  7. Vďaka za skvelú kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  9. Vďaka - opäť skvelé.

    OdpovědětVymazat
  10. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  11. Díky moc za překlad :-D

    OdpovědětVymazat
  12. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  13. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  14. Děkuji výborná kapitola, už se těším na další. :-)

    OdpovědětVymazat
  15. Tinka: skvelá casť :) neviem sa dockat pokracovania :)

    OdpovědětVymazat
  16. skvělá kapitolka nejvíc se mi líbil ten začátek :)
    už se nemůžu dočkat pokračování Díky

    OdpovědětVymazat
  17. Moc děkuji za překlad a za korekturu! Jste úžasní! ;-) :-)
    D.

    OdpovědětVymazat