neděle 20. října 2013

Démon a jeho psychopatka - 7. Kapitola





Druhý den ráno se Xaphan nijak nepřiblížil k rozhodnutí. Když odešel od Lucifera, vše se zdálo být tak jasné. Najít Katie. Ošukat ji, dokud nebude mít vyschlé koule. Pak se vrátit do jeho osamělého stavu, ve kterém se bude sebemrskat za zradu Roxanne.
Nebo… by mohl udělat něco naprosto šíleného, řekněme něco, jako zapomenout na přísahu úplně a uvidět, kam to s Katie bude směřovat. Oh, ta představa ho zaujala.

Představa, že se nebude probouzet do samoty, ani duši sající temnoty. Že bude spát s někým, poprvé, protože v jeho ukrývaném vztahu si to nikdy nedovolil. Jaké by bylo usmívat se a sdílet to, co Peklo může nabídnout? Jo, povídejte mu o pokušení osamělého vojáka. Proč nemohu být šťastný? Copak jsem netrpěl dost?
Málem se přesvědčil, že si zaslouží šanci znovu žít, ale pak se omylem podíval na jeho svatyni. Byl by přísahal, že Roxanne pozvedla oči a zírala na něj se zklamáním. Obviňovala ho z nevěry. A špatnosti.
Připadal si jako ta nejnižší bytost v pekle.
Ale neomluvil se. Nemohl dostat ta slova přes rty. Nechtěl lhát – což by jistě nasralo jeho Pána. Navzdory slibu, který složil, nehledě na stud a pocit viny se kterými bojoval, nemohl se donutit Katie nechtít.
Ačkoliv, zbabělost mu bránila v tom něco ohledně toho udělat. Nepronásledoval ji až do bytu a nesvrhl ji na zem. Nenaplánoval si svádění, ani boj o to, jak ji dostat do postele. Jedna jeho část doufala, že ona udělá to rozhodnutí za něj. Že ho svede tak, jako to málem udělala v bažině. Že mu to udělá snadným, protože, k čertu, on se vlastně nikdy nedvořil ženě a teď, když našel někoho, kvůli komu chtěl zapomenout na svou přísahu, nevěděl, co má dělat. Sklíčený a ve spěchu setkat se s ní, odešel brzy s pružným krokem a odhodlaným výrazem v očích, při kterém ty zatracené duše v ulicích utíkaly do úkrytu.
Setkal se s Katie u portálu v devátém kruhu – zatraceně, vypadala tak dobře, tak sexy v minisukni, která ji sotva zakrývala, blůzce bez podprsenky, která odhalovala její bradavky a s vlasy stáhnutými do culíku – okamžitě zapulzoval vzrušením, jakmile ji spatřil. Zapomněl na svou přísahu, jejich poslání, na všechno. Chtěl ji jen přitisknout k nejbližší zdi, sát její spodní ret a ponořit se do jejího tepla.
„Ahoj mrzoute,“ řekla s úsměvem a zamáváním. „Jsi připraven?“
Sakra, to byl. Ah, počkejte, myslela jejich misi. „Jo. Ale kde máš zbraně? Nechystáme se zrovna na piknik v pěkné části města.“
Blýskla po něm zářivým úsměvem. „O mě se neboj, zlato. Mám všechno pokryté. Kromě toho, s tím tvým velkým a mocným mečem, co jiného by holka potřebovala?“ Mrknula.
Nemyslel si, že tohle bylo mířené na meč v pochvě na jeho zádech. Jeho hruď se nadmula společně s jeho penisem.
„Pěkná bunda,“ poznamenala, když se blížili k portálu. „Ale co se stalo s tou druhou? Tou, kterou jsem si půjčila?“
Připomínka toho, že má svou bojovou bundu s ošoupanou kůží trochu srazila jeho chtíč. „Nějakým způsobem byla má bunda ozdobená růžovými korálky. Ale ty o tom nic nevíš, že ne?“
Uniklo jí zahihňání. „Kdo, já? Dobře. Jsem vina, že jsem ozdobila tvou bundu, ale na mou obranu, opravdu jsem doufala, že mi ji pak dáš.“
Z nějakého důvodu si ji okamžitě představil nad sebou, nahou, až na jeho bundu. „Přijď ke mně, až budeme dnes hotovi, a můžeš to mít.“ Ale neměl na mysli pouze bundu, kterou zničila. Měl v úmyslu jí něco dát osobně.
Vypísknutí, které jí uniklo, ho úplně ohlušilo, ale nadšené objetí a vřelý polibek, který mu vtiskla na rty, to mu vzalo dech. S poskakováním a smíchem zmizela v portálu. S povzdechem, který byl způsobený více důvody, než dokázal spočítat, ji Xaphan následoval.
Pro ty, kteří nebyli obeznámeni s Peklem, portály existovaly v různých místech v každém z devíti kruhů. Byly způsobem, jak se pohybovat kolem. Ačkoliv, pokud si bytost chtěla prohlédnout malebnou trasu na Styxu s Charonem jako jejím průvodcem, mohla, ale nebyla tady žádná záruka, že to zvládne. Nejdelší řeka pekla stále toužila po čerstvém mase.
Vynořující se v daném bodu, na okamžik zmrazený teleportací a s chladem, který mu olizoval kosti, našel Katie, která volným krokem kráčela po prašné cestě. Rozdělil svou pozornost mezi stíny, které zdobily výklenky v tomto zapomenutém místě a kroucení, které vkládala do jejího kroku.
„Hairy Den je před námi,“ oznámila, jako kdyby cedule se ženským pohlavím pokrytým křovím dostatečně silným na to, že by se v něm skryly jakékoliv zvířátka, nebyla dostatečná. Devátý kruh nebyl znám pro svou vytříbenost.
Dohánějíc jí, byl jen krok za ní, když vstoupila do hlučného místa. Brzké ráno ale nic neznamenalo. Hýření a pití bylo v pekle záležitostí na celý den.
Xaphan vstoupil do zakouřené místnosti a okamžitě vpadl do pohotovostního režimu, prohlížel si tváře a odhadoval, které jsou neškodné. Zpustlí, šediví, příliš opilí nebo zhulení aby se starali, ti si ho sotva všimli. Tak to však neplatilo pro jeho psychopatku. Oči sledovaly Katie z celého baru a více než několik se lesknulo chtíčem. To ho přimělo přát si, aby s sebou přinesl plášť, který by ji zakryl. Ale nakonec, vždycky mohl všechny ostatní oslepit – řešení, při kterém by si mohl užívat její oblečení.
Žárlivost, tu románovou emoci, si skutečně užíval, protože vzbuzovala jeho hlad po násilí. A to nebyla nikdy špatná věc.
Vyskakující na stoličku, která Katie vystavila ještě výš, se naklonila a řekla: „Pina Coladu prosím, s extra kokosem, hodně zpěněnou a s třešničkou na vrchu.“
Vážně? „Katie, co to děláš?“ Zašeptal hlasitě, když se postavil vedle ní.
„Objednávám si pití, samozřejmě. Jako co to vypadá?“
„Ale není ani poledne. A máme práci.“
„Poledne je někde ve světě, že je to tak, chlapci?“ Zeptala se se širokým úsměvem, když se otočila na židli, aby čelila davu.
Její slova se setkala s jásotem a sborovým „Ano“ a „Jo“.
„Vidíš,“ řekla a podívala se na něj očima, které se třpytily různobarevným veselím. „Přestaň se chovat tak usedle. Relaxuj. Proč nehodíš ten svůj sladký zadek na stoličku, nerozepneš si bundu a neobjednáš si taky něco?“
„Nepiju.“ Když se naposledy opil, slíbil Roxanne, že ji zachrání před sňatkem se starcem. Probudil se ráno, jeho duše byla v držení ďábla, ten starý muž byl mrtvý a on byl roztažený na ledové podlaze kobky. Povídejte mu o rychlém léku na alkoholismu.
„Nepiješ? Tak to jsi ještě šílenější, než já! Sedni na stoličku, mrzoute, protože není lepší čas, kdy začít.“ Zatleskala, když nadskočila na její stoličce a místností se rozezněl povzdech. „Barmane, můj vážný přítel si dá vaše nejsilnější pivo.“
O pár chvil později se objevila sklenička s krémově bílou tekutinou překrytou jasně červenou třešničkou a deštníkem, společně s ne zrovna čistou sklenicí, která byla až po okraj naplněná jantarově zbarvenou, kouřící se kapalinou.
„Katie, nemyslím si, že je to dobrý nápad.“ A to nejen proto, že na sklenici stále byla rtěnka, nebo skutečnost, že se zdálo, že ta vroucí tekutina leptá vnitřek skla.
Odfrkla si. „Ty si o ničem nemyslíš, že je to dobrý nápad.“
„Alkohol vede k nepozornosti, a nemyslím si, že to je to nejmoudřejší vzhledem k tomu, kde se nacházíme.“
Rozesmála se. „Ty se opravdu bojíš, že ti tenhle malilinkatý nápoj ublíží? Kuře.“ Několikrát se zapitvořila, její špatná drůbeží imitace navnadila dav, který se začal pochechtávat a šklebit.
Narovnávajíc se v zádech, na ni zíral. „Nebojím se ničeho.“
„Tak to dokaž.“
Zatraceně. Výzva. Jakou jinou měl možnost se zpochybněnou mužností? A ona to moc dobře věděla, škvrně jedno.
Triumfální úsměv jí zvedl koutky rtů. „Na zdraví!“ Zvedla skleničku, napila se a polkla. Vypila celou zatracenou Pina Coladu a zakončila to spokojeným povzdechem. Vyndala třešeň z prázdné nádobky, pozvedla obočí a ušklíbla se jeho směrem. „Jsi na řadě.“
Xaphan se pochybovačně podíval na sklo. Jed. Akumulátorová kyselina. To vše bude mít asi lepší chuť než to, co se kvasí v poháru před ním. Nicméně, popichování, o které se postarali posměšné připomínky lidí za ním, a pohled psychopatky, který ho vyzýval, aby to udělal, ho přiměl zvednout sklenici, a než o tom stihl zapřemýšlet, ji vypil.
„A kurva!“

***

Z jeho úst neunikl žádný kouř, ale jen stěží. Katie se kousla do rtu, když její nevrlý démon, celý rudý v tvářích a s očima doširoka rozevřenýma, spolkl celou Pekelnou Lávu. Bylo od ní ošklivé, že ho vyzvala, ale opravdu, on potřeboval, aby mu někdo pomohl uvolnit se. A protože tady nebyl žádný horský obr, který by mu mohl dupnout na záda, alkohol byl další nejlepší možností. A co, jestli měla i nějaký jiný skrytý motiv, aby ho opila, jako například přimět dav vykecat jejich tajemství, což je něco, co se nikdy nestane, pokud si budou myslet, že je Xaphan celý napnutý.
„Další,“ nařídila.
„Neměl bych.“
Tentokrát ho nepotřebovala provokovat, štamgasti to udělali za ni.
„Luciferův muž je zženštilý.“
„Ach, princezničko, myslím, že sis zapomněl doma korunku.“
„Co tak hezká holka jako ona dělá s takovým teploušem, jako je on?“
O pět drinků později se její démon zhroutil na bar, oči zavřené, a jeviště bylo připraveno. Vylézajíc ze stoličky na bar, předstírala, že se trochu motá, zatímco zvedala svůj nejnovější drink – měla pozoruhodnou odolnost na alkohol, díky které vyhrála mnoho sázek v barech – zavrtěla boky a věděla, kam se všechny oči podívají. Nakonec, to byl důvod, proč na sobě měla své nejrůžovější kalhotky.
„Protože je můj přítel mimo, potřebuji nového partnera, jestli víte, co tím myslím.“ Mrkla a pak se rozesmála, když se všude zvedly ruce a začaly zběsile mávat.
„Já! Tady! Vyber si mě!“
„Proboha, podívejte se na všechny ty dychtivé démony. Jo, dokonce i několik zatracených duší. Ale jak si má holka vybrat…“ Předstírala, že si zamyšleně poklepává na bradu a kývala boky ze strany na stranu, zadržujíc smích, když se všechny oči začaly pohupovat sem a tam v jejím pohybu. „Ach, už vím! Co kdyby vyhrál ten, kdo mi přinese nejúžasnější dárek?“
Vzduch se pohnul v místnosti, když se všechny ruce začaly přehrabovat v kapsách, taškách a vypukl boj i nějaké krádeže. Nepotřebné papírové peníze vzlétly. Zlaté mince se odrážely od věcí. Zub jí těsně minul nohu.
„Chlapci. Chlapci!“ Vykřikla. „Nevidím nic, co by se mi líbilo. Chci něco zvláštního. Něco vzácného.“
„Jako co,“ zeptal se ošklivý zelený démon.
„No, nevím. Ale mělo by to být jedinečné. Jo a růžové. Já tak miluju růžovou!“
Surové komentáře směřované na růžovou prolétly davem, a ne, nebyly směřované na její kalhotky. Muži, tak předvídatelní. „Ehm, chlapci, nemluvíme tady o mé růžové ceně. Kdo mi přinese největší růžový dárek?“ A konečně, po krátkém štěbetání slyšela to, co chtěla slyšet.
„Co třeba růžový drak?“
Ukázala na rohatého démona, který to vykřikl a přivolala ho. Pomrkávala na něj řasami, snažíc se ho navnadit. „Říkal jsi drak? Vždycky jsem jednoho chtěla. Ale jsi si jistý, že je růžový? Myslela jsem, že jsou jen zelení a černí.“
„Sám jsem ho viděl,“ chvástal se. „Ani ne před dvěma dny.“
„Takže ty ho vlastně nemáš, že?“
„Ne. Ale znám jednoho z chlápků, který ho má. Smradlavý Pete a já se známe už dlouho.“
„Smradlavý Pete,“ přemítala. „Proč je mi to jméno povědomé?“
„Protože je to ten největší démonský pašerák tady, i na smrtelné straně, to proto.“
Lusknula prsty. „Samozřejmě. Peteho Impérium Haraburdí a všeho ostatního. Díky.“ Seskakujíc z baru, se vyhnula démonovým nataženým drápům. Poklepala Xaphanovi na rameno. Zvednul hlavu a otevřel jedno podlité oko.
„C-o-o-o-o?“ Vyslovil nezřetelně, zatímco se její tvář koupala v dechu, který by mohl způsobit výbuch.
„Je čas odejít, mrzoute.“
Sklouzl ze stoličky, začal padat, ale pak zachytil sám sebe a zeširoka mrkal na místnost.
„Co se stalo?“
„Opil ses a tančil nahý na baru?“
„Ani náhodou!“ Podíval se na sebe a zamračil se. „Děláš si legraci.“
„Jen jsem doufala. Nemyslím si, že teď, když jsem se o tom zmínila, bys byl ochotný předvést mi show?“
Xaphan zavrtěl hlavou a pohlédl na někoho, kdo stál za ní. „Proč se tě ten démon snaží obejmout?“
Zmíněný démon se jí ve skutečnosti snažil prodrat do podprsenky, ale jen její úskočné vrtění mu v tom zabraňovalo. „On? Myslí si, že budeme mít sex.“ Naklonila se a doufala, že ji Gaia neuvedla v omyl ohledně Xaphanova zájmu, když šeptala: „Řekla jsem mu, že jediný démon, kterého chci, jsi ty, ale on neposlouchal. A pak se mě dotkl, i když jsem řekla ne.“
„Cože?“ Zařval Xaphan, jeho páteř se narovnala, když ho pohltil vztek – a trochu alkoholové zuřivosti. Strkajíc ji stranou, aby se mohl postavit před ní, si prohlédl špinavého démona od hlavy až k patě.
Ten idiot se skutečně pokusil odstrčit Xaphana stranou.
„Jdi mi z cesty. Chci si vybrat svou cenu.“
„Je moje,“ vyštěkl Xaphan. „Nech si své pracky pro sebe, nebo uvidíš.“
„Co uvidím?“
„Nehodlám se hádat s takovým zkurvysynem, jako jsi ty.“ Rychleji, než stihla mrknout, její nevrlý démon tasil meč a usekl hlavu jejímu informátorovi.
Oooh. Řekla si to v duchu, ale štamgasti to vyslovili nahlas. Zatleskala. „Znovu.“
Házející po ní pohledem přes rameno, Xaphan viděl její úsměv a k jejímu překvapení jí to oplatil ničemným úsměvem, který se mu roztáhl po celé tváři. Mrknul. „Bude mi potěšením.“
S máchajícím mečem vypadal Xaphan naprosto nebezpečně a chutně, když se pustil do nyní utíkajících štamgastů. Většina z nich byla příliš opilá na to, aby se pustili do boje, ale několik z nich mělo ještě dost při smyslech na to, aby z toho udělali dobrou podívanou, kterou zaníceně sledovala, zatímco se sama pustila do zabíjení.
Zdálo se, že jí sežrali její ženské chování až moc dobře. Někteří si mysleli, že ji získají, zatímco je její partner zaměstnaný. Beroucí do dlaní dýky, které si skryla v opasku sukně, je rychle poučila o opaku.
Brzy byly kolem Katie a jejího partnera kaluže krve, smrtící kruh plný těl, končetin a sténajících obětí. Se vzdouvajícím se hrudníkem se k ní její nevrlý démon otočil. Se zářícíma očima, stále vypadající divoce, udělal dva dlouhé kroky a bez toho, aby odhodil jeho zakrvácený meč, ji popadl volnou rukou a políbil ji.

***

Ačkoliv si moc po třetím nápoji nepamatoval, jakmile mu Katie zašeptala, že se jí někdo jiný odvážil dotknout, rychle vystřízlivěl, nebo alespoň dost na to, aby setřásl otupělost a postaral se o všechny ty oči, které se na ni odvážily zírat. A zatímco je učil o nebezpečí toho, když sledují jeho psychopatku, zahlédl ji, jak se s výrazem radosti zbavuje těch několika málo, kteří ho obešli a zamířili k ní. S noži pohybujícími se tak, že byly vidět pouze rozostřeně, sekala a bodala, přerušovala šlachy a odhazovala její útočníky na hromadu.
Krvelačná. Násilná. Tolik slovy se dala popsat snadnost, s níž zabíjela. Ačkoliv slovo, které ho strhlo nejvíce? Žhavá. Tak zatraceně sexy.
Což byl důvod, proč když byla místnost zbavena bytostí, které byly buď mrtvé, nebo zmrzačené, zamířil rovnou ke zdroji, který uvnitř něj rozpálil ten oheň. S rozevřenými rty, očima jasně zářícíma, se Katie setkala s jeho polibkem s vášní, o které snil posledních několik dní. Zvedl ji volnou paží, přitiskl si ji k hrudi a ona bez mrknutí oka zvedla ruce, ve kterých stále držela nože, aby ho objala pevně kolem krku.
Kdo by se staral o zbraně několik centimetrů od jeho krční tepny, když její jazyk vjížděl do jeho úst, a její chuť byla opojnější, než alkohol?
„Hej. Kdo zaplatí za ten zatracený nepořádek?“ Zavrčel odněkud hlas.
Přerušený, a ne zrovna spokojený s tou skutečností, Xaphan zvedl hlavu a podíval se na starého barmana, který se během rvačky skrýval za barem. „Copak nevidíš, že jsem zaneprázdněn?“
„Jo, to jo, ale jen abys věděl, za hodinu v soukromém pokoji chci zlatý dublon[1], pokud ti tedy nevadí, že to celé natočím a prodám na Hellwide síti.“
O jednoho bezhlavého barmana později vyšel Xaphan z baru, tahajíc za sebou Katie.
„Kam jdeme?“ Zeptala se.
„Najít. Postel. Hned.“ Věty pro něj byly nyní, když adrenalin z bitvy vyprchal, moc složité a závratný účinek alkoholu s jejím přetrvávajícím polibkem ho zanechávaly nesoustředěného.
„Můj ubohý, nadržený démone,“ zachichotala se. „Pojď se mnou a já to všechno zlepším.“
To bylo přesně to, co chtěl.
S prsty propletenými s jeho ho vedla cestou přes portál do vnitřního kruhu, což mu pomohlo pročistit si mysl, ale nijak to nezmírnilo bolest v jeho penisu.
 Poskakující a vrtící se, ho vedla přes bludiště uliček, a ve chvílích kdy se zarazil, protože se jeho mysl snažila zpochybňovat jeho činy, otočila se a políbila ho tak, že za ní znovu začal klopýtat jako dychtivý otrok její vůle – otrok své touhy.
Vstoupili do budovy a vydali se po schodech, každý krok spaloval více a více z jeho opilecké mlhy. Když tam vejdu, budeme mít sex. Poruším svůj slib.
To chápal, ale k čertu se vším, bylo mu to jedno. Divokost ho pohlcovala a on už se nedokázal starat o nic jiného, než o to, že konečně ukojí ten nenasytný hlad uvnitř něj. Hlad po Katie, jen po Katie.
Už nadále nebojoval sám se sebou a začal si všímat okolí, ale schodiště s kovovým zábradlím a kamenné schody nedokázaly udržet jeho zájem. Nicméně záblesky kalhotek, které Katie odhalovala pokaždé, když poskočila o schod, ty vzbudily jeho zájem. Konečně si oprašujíc meč, ten kovový, ne na těle – ačkoliv ten bude brzy na řadě – ji dohnal a vysvobodil svou ruku z jejího držení.
Když se otočila, aby protestovala, zvedl ji a bral schody po dvou.
Její zvonivý chichot byl pro jeho uši hudbou. „Utaháš se. Je to ještě dvě poschodí.“
„To ty se musíš starat o výdrž,“ zavrčel. „Ženu jsem neměl už tři sta let.“
„Díky za varování,“ zašeptala mu do ucha. „To znamená, že bych se nejprve měla postarat o tebe, abys měl čas zotavit se na hlavní kolo.“
Nejistý si, co tím myslí, ale více než kdy jindy toužící to zjistit, Xaphan vzal několik posledních schodů sprintem a otevřel dveře do chodby.
„Číslo?“ Zavrčel.
„Poslední na konci.“
Došel ke dveřím, které zdobil věnec z mrtvých zajíčků, skutečných, ji nechal sklouznout po celé délce jeho těla a pak jí dal ruce kolem pasu, zatímco odemykala dveře. Nestihla ani vstoupit dovnitř, než ji postrčil, zabouchl za nimi dveře a ve vteřině ji přitiskl ke zdi, konečně ji znovu políbil. Držel se tak dlouho jen díky příslibu soukromí. Žádné oči kromě jeho nesměly vidět Katie v celé nahé kráse.
A když už jsme u toho… švy jsou tak křehké věci, a netrvalo mu dlouho, než je rukama roztrhl. Ve chvíli, kdy z jejího oblečení byly jen trosky na podlaze, polkl z její krásy. Široké boky, úzký pas, oblé bříško třpytící se klenotem v pupíku a velká prsa – každý centimetr z ní byl ženský a jeho.
Ať už byl majetnický nebo ne, chtěl ji lízat, hladit a objevovat z ní každý centimetr. Chtěl sám sebe otisknout do její krémové kůže. Chtěl ji označit svou smetanou. Chtěl…
Do prdele.
Před tím, než byl hotov s obdivováním jí, mu rozepnula kalhoty a vytáhla ho na svobodu. Padla na kolena, při čemž ho nikdy nepouštěla a jen posouvala její pevné sevření po jeho penisu. Opřel se rukou o zeď, ale nemohl si pomoci a přirazil proti jejímu hlazení.
„Co to děláš?“ Zavrčel.
„Já?“ Podívala se na něj, její oči byly rozšířené nevinností. „Dávám si oběd, samozřejmě.“
A pak ho vsála do úst a Xaphan téměř explodoval.
Zaskřípal zuby, snažil se držet zpátky, když ocucávala celou jeho délku. Zastavovala se vždycky jen na okamžik, když olízla jeho hlavičku, než ho znovu vzala hluboko dovnitř. Nikdy nezažil nic podobného. Nikdy si ani neuměl představit, jak skvělé to bude. A bylo to už tak dávno, co se ho někdo dotýkal. S řevem, který otřásl omítkou, do ní vystříkl. Ta chamtivá puma to přijala, její ústa nikdy nepřestala v dekadentním mučení.
„To stačí,“ zasténal konečně, jeho citlivá kůže to sotva zvládala.
„Hmmm. Když na tom trváš.“ Ale to ji nezastavilo ve škádlení. Sténala rozkoší, když mu sázela polibky po celém těle, oždibovala jeho kůži, zatímco mu pomáhala zbavovat se oblečení. O žhavou chvíli později byl stejně nahý, jako ona.
Přitiskl ji k sobě, kůži na kůži, byl to tak elektrizující a uspokojující pocit na úrovni, kterou nedokázal vysvětlit. Ale hlad, který právě zmírnila, se nehodlal tak snadno utišit. Díky otírání její měkké kůže o jeho, se rty sajícími ho na krku a rukama drápajícíma mu záda, se jeho touha pomstivě rozeřvala. Zamotávající ruku do jejích vlasů si přitáhl její tvář a zadíval se na ni.
„Polib mě,“ nařídil.
Zvedla se na špičky a přitiskla ústa na jeho. Zhluboka se nadechl při té omamné něžnosti. Ale čekal již příliš dlouho na to, aby vydržel tak malátný průzkum.
Se zasténáním plným potřeby hladově drtil její ústa. Nevadila jí jeho vášeň. Vyhoupla se nahoru a obtočila mu nohy kolem pasu, její vlhké jádro se tisklo na jeho břicho. Vědomí, že ho chce stejně, jako on ji, ho téměř srazilo na kolena. Dostatkem vůle a síly se udržel na nohou a klopýtal dál do jejího bytu, po prostorném podkroví, dokud neprokličkoval až do postele.
Odhodil ji na madraci, na které se s chichotáním odrazila, nohy se jí roztáhly, odhalující její růžovou dokonalost. Popadl ji za kotníky, přitáhl si ji k okraji postele. Roztáhl ji do široka, aby ji mohl obdivovat. I přes to, že se před chvílí udělal, se jeho penis probral k životu, když se pro něj beze studu otevřela a její kundička byla oholená, přesně jak zmínila, vlhce se třpytila důkazem jejího vzrušení. Zatraceně, to byla naprostá dokonalost. Pro mě. Jen pro mě.
„Nezůstaň jen u dívání se.“ Zavrtěla boky. „Očekávané jsou i dotyky, a chtěné.“
Oh, ale on se jí dotkne. Padl na kolena, stále jí držíc nohy doširoka rozevřené pro jeho potěšení, než se otřel krajem čelisti o jemnou pokožku na vnitřní straně jejího stehna. Zalapala po dechu a tělo se jí otřáslo. Přeskočil její jádro, aby se otřel o druhou nohu, vychutnával si její jemnost a vůni, její vzrušení, které bylo omamnější, než jakýkoliv jiný parfém.
„Dotkni se mě, Xaphane.“ Při jejím chraplavém rozkazu se mu zaškubal penis.
Nadzvedávajíc její nohy, se dostal dost blízko na to, aby fouknul na její kundičku. Její boky se vyklenuly a jemu unikl potěšující smích. Hladil ji horkým dechem a její tiché steny ho vzrušovaly.
„Zatraceně. Přestaň mě škádlit.“
Škádlit ji? A co on? Jeho penis byl napnutý a bolestivý, chtějící se dostat do jejího sametového sevření. Nechtěl nic víc, než ji ošukat. Ale nezapomněl, co pro něj udělala a hodlal jí to oplatit.
Jedno olíznutí jejího sladkého nektaru stačilo na to, aby mu bylo fuk, co jeho penis chce. Ach, jak byl náhle hladový. Potřeboval ji. Chtěl ji. Hodoval na jejím jádru, okusoval její jemnou kůži, sál v ústech její poštěváček. Pod jeho péči zdivočela. Její boky sebou trhaly. Vzdychala. A pravděpodobně mu vyškubávala vlasy.
A on to zatraceně miloval. Vklouzávající do ní jazykem si liboval v její těsnosti a v tom, jak se její svaly svíraly, ale nemohl se dostat dost hluboko. Pustil její kotníky, aby do její vlhké kundičky mohl strčit dva prsty, zatímco jí olizoval klitoris.
Z hrdla se jí vydral divoký výkřik, když dosáhla vrcholu a její svaly se pevně sevřely. Do prdele. Nepřestával v pohybech prstů v její chvějící se kundičce.
Bylo to tak zatraceně dobré. Ale počkat, pokud se cítí tak zatraceně skvěle, když je v ní jen prsty, o kolik to bude lepší, až do ní vrazí svůj penis? Jakmile ho ta myšlenka zasáhla, musel to zjistit.
Zvedajíc se na ni, se zadíval do jejího zrudlého obličeje a různobarevných očí, které na něj zíraly s doutnající vášní.
Brala mu dech. Přiměla jeho srdce ke klopýtnutí. Přiměla ho znovu cítit.
I přes jeho zoufalou potřebu se do ní nořil pomalu, těšící se z každého centimetru dekadentního tepla a vlhka, které ho obklopovaly. Jakmile byl plně uvnitř ní, zatnul zuby z toho, jak se její tělo neustále otřásalo kolem něj z jejího nedávného orgasmu. Nebude schopen příliš dlouho zadržet uvolnění. Ale u všech impů v pekle, já nebudu jediný, kdo se udělá.

***

Xaphan ji vzal na takovou mučivou, ale nádherně pomalou jízdu, jeho pohled byl uzamčený s jejím. Co viděl, když se na ni díval? Blonďatou psychopatku, kterou ukazovala světu, nebo skutečně viděl až do její minulosti? Z něžného způsobu, s jakým s ní zacházel, se zdálo, že ano. Nicméně, něžnost nebyla něco, na co by byla zvyklá. Bylo to příjemné. Nevěřila tomu. Chtěla víc. Ona…
Příliš mnoho přemýšlela. Zavřela oči, nechtějící podléhat něčemu jinému, než zázraku okamžiku. Příliš dlouho brala sex jen jako potřebu těla. To, že do toho náhle pletla emoce, se jí vůbec nehodilo, i když on byl první, kdo to u ní vyvolal. Ale nebude se zabývat tím, co to znamená. Ani tím, co on znamená pro ni. Prostě si vezme to, co nabízel – dlouhé, pomalé šukání, ze kterého bude ještě šílenější.
„Podívej se na mě,“ zavrčel.
Přivřela oči ještě pevněji. Zabořil se do ní hluboko a zakroužil boky, jeho špička se otřela o zvláštní místo. Zalapala po dechu.
„Řekl jsem, aby ses na mě podívala,“ rozkázal, a přestože věděla, že by neměla, její víčka se se zamrkáním otevřela.
S pohledy uzamčenými, pokračoval v přirážení, dotýkal se jí způsobem, při kterém vzdychala a zhluboka se nadechovala. Chytajíc její nohy, jí je nadzvedl až nad hlavu a nakláněl se nad ní, nikdy neztrácejíc ze zřetele její oči. Bylo to tak zatraceně intenzivní. Tak intimní. Tak dobré.
Její druhý orgasmus jí zasáhl s mučivou pomalostí, její tělo se stahovalo a svíralo, tlak byl téměř bolestivý. A zatímco se v ní sbíhalo napětí, jeho penis zapulzoval a ona se zřítila přes okraj, její svaly se svíraly vlnami rozkoše, díky kterým přestala vnímat všechno, i když její oči zůstávaly otevřené.
Slyšela, jak vykřikl její jméno. Cítila, jak vystříkl hluboce do ní. A sakra, kdyby to nevěděla lépe, řekla by, že se malá část její duše, která jí stále patřila, dotkla té jeho.
O chvíli později, možná déle, se vrátila zpět do pekla a zjistila, že ji držel v náručí. Mazlil se s ní. Co to kurva bylo? Cožpak nevěděl, že muži ztrácely části těla, pokud se pokusili o něco mnohem nevinnějšího?
Napadlo ji, že by měla něco říct, nebo popadnout nůž a vyhnat ho. Ale jeho ruce ji hladily v uklidňujících kruzích po kůži a jeho rty se jí otíraly o spánek s jemností, jakou nikdy nepoznala, ani si ji nikdy nedovolila, takže místo toho usnula. A poprvé v životě nebyla sama – ani se nekoupala v krvi.


[1] stará španělská zlatá mince

37 komentářů:

  1. No konečně to udělali :D díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  2. díky za překlad

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  5. ďakujem za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  6. Dekuji za preklad :D

    OdpovědětVymazat
  7. Vďaka a teším sa na pokračovanie.

    OdpovědětVymazat
  8. Díky super kapitola.

    OdpovědětVymazat
  9. Díky, kapitola perfektná a hlavne dlhááá:-) díky moc za preklad.

    OdpovědětVymazat
  10. Moc děkuji za překlad! :-)
    D.

    OdpovědětVymazat
  11. To byla bezva kapitola (jako vzdy:) Uz se tesim na zitrejsi pokracovani:)
    Dekuji moc za pekny preklad:)

    OdpovědětVymazat
  12. Tinka: wow .. naozaj skvelá časť :) teším sa na zajtrajšie pokracovanie :) dakujem :)

    OdpovědětVymazat
  13. díky za překlad :))

    OdpovědětVymazat
  14. Skvělá kapitola, díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  15. Skvělý překlad, díky.

    OdpovědětVymazat
  16. Vďaka za preklad.

    OdpovědětVymazat
  17. Děkuju za úžasný překlad.

    OdpovědětVymazat
  18. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  19. Tak chlapec neodolal, díky Bohu :-). Děkuji.

    OdpovědětVymazat
  20. Děkuji za překlad

    OdpovědětVymazat
  21. hustýýýý, tak to byla jízda, díky za překlad, tahle série je úžasná, ale takovouhle divočinu jsem fakt nečekala

    OdpovědětVymazat
  22. ďakujem za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  23. Díky moc za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  24. Díky moc za překlad :-D

    OdpovědětVymazat
  25. Super,děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  26. Super překlad, díky.

    OdpovědětVymazat
  27. Děkuji za překlad. Už se strašně těším na pokračování.

    OdpovědětVymazat
  28. Ďakujem za ďalšiu kapitolku :)

    OdpovědětVymazat