neděle 13. října 2013

Démon a jeho psychopatka - 5. Kapitola




Po tom nejhorším spánku vůbec – bolavé koule, jako kámen tvrdý penis, naprosto bezradná mysl a žena, která sexy pochrupuje schoulená vedle něj – si sbalili své věci a opět se vydali na cestu. Xaphan mlčel, zatímco Katie nonstop blábolila, zdánlivě nedotčená polibkem, který sdíleli. Polibkem, na který nemohl zapomenout. Polibkem, který chtěl zopakovat. To objetí mu pomohlo přehodnotit jeho život. Protože tady byla jedna věc, kterou nemohl popírat – to, co prožil s Roxanne, se nikdy ani nepřiblížilo vášni, která ho pohlcovala při Katiině dotyku.
„K čertu s mrzoutem. Peklo volá. Slyšíš mě?“
Vytrhla ho z myšlenek – které donekonečna kroužily bez řešení, nebo alespoň bez takového, které by schvaloval – a on sám sebe pokáral za to, že nedával větší pozor. Mohlo by na ně zaútočit cokoliv. Soudě podle slizu na Katiině paži to něco udělalo, a místo toho, aby se zachoval jako veterán a voják, tu snil nad polibkem.
Narovnal se v zádech, položil ruku na jílec meče a v duchu si slíbil, že bude dávat lepší pozor, zvláště proto, že se blížili k něčemu podobnému primitivní vesnici uprostřed močálu.
„Kde to sakra jsme?“ Zeptal se. S nechutí se podíval na chatky z proutí, které držely pohromadě – pokud se jeho nos nemýlil – blátem a sračkami.
„Swamptown[1].“
„Vážně?“ Originalita v nejlepší kvalitě.
„Ano, a neměj k tomu připomínky, pokud nechceš naštvat celé město. Jsou na tohle téma trochu citliví.“
„To hlupáci obvykle jsou,“ zamumlal.
Z úsměvu, který po něm vrhla, se mu srdce rozbušilo rychleji. „Ty jsi tak kritický. Už jsem se zmínila, že se mi to líbí?“
„Protože jsi praštěná.“ Pronesl tu výtku téměř něžně a ona se ještě více usmála. „Podle tvé znalosti o jméně téhle žumpy hádám, že už jsi tady byla?“
„Jo. Je to jediné skutečné město v močálech, hlavně proto, že je tady nejvyšší země, takže není smeteno, když udeří bouře. Uprchlíci tady často skončí, proto jsem s tím obeznámena. A i když nejsem na lovu, občas sem zaskočím na příležitostnou návštěvu, samozřejmě pomocí hlavní cesty, né té naší.“
„Proč bys sem sakra chodila na návštěvu?“ Ta špína a obyvatelé samotní by přinutili rozumného člověka, aby se tu tomu vyhýbal. Jejda, odpověděl si na svou vlastní otázku.
„Miluju bahenní koupele, pamatuješ?“
Nad jeho nevěřícným úsměvem se rozesmála. „Dobře, a měsíční svit. A nikdy jsi nic nepil, dokud jsi neokusil starou dobrou staromódní tekutinu, bayou fire[2].“
„Ne, díky.“
„Nevíš, oč přicházíš, mrzoute. Možná, že až s tím budeme hotovi, vezmu tě zpět a koupím ti něco k pití. Trochu tě to uvolní.“
„Jen přes mou mrtvolu.“
„Ach, přijímám tvou výzvu.“
„To nebyla výzva.“
„Jasně, že ne.“ Protočila oči způsobem, který jako by mu říkal, že lže.
„Ty jsi cvok.“
„A ty se opakuješ. Vím, že toužíš po tom, abych tě uvedla v pokušení, jinak bys mě neustále nevyzýval, ale nejprve se musíme soustředit na práci.“
„Nic takového nedělám.“
Pomalu na něj mrkla, „Jasně, že ne. Pořád si to namlouvej, šlapáku. Ohh!“ Zatleskala. „Právě jsem našla stopu. Soudě podle toho řetězu visícím v tom stánku, tak je to místo, kam náš únosce přinesl draka.“
Jistě, zlatý řetěz vyrytý se slovem „Fluffy“ se leskl ve slabém světle, které to zvládlo přes mraky popele. Skrčený démon, jehož zelená kůže byla pokrytá puchýři, jedno oko skryté špinavou páskou, s kly a žlutě ostrými hroty, které mu trčely ze stran úst, si jich všiml a odplivl si.
„Šperk pro tvou děvku?“
Dávajíc si jednu ruku v bok a prohlížejíc si Xaphana od hlavy až k patě, se Katie kousla do spodního rtu a naklonila hlavu na stranu. „Já nevím. Po všech těch steroidech má opravdu silný krk na takové cetky. Mohl bys mi udělat jeden o něco menší? Ne o moc. Naštěstí pro mě, jeho krk není jedinou věcí, která je tak velká.“ Smála se, když to říkala.
Rozpolcený mezi touhou nafouknout se z její chvály a schovat se, protože to řekla cizinci, se Xaphan zaměřil na dodavatele, jehož šilhavý pohled opravdu škemral o to, aby se seznámil s jeho pěstí.
„Nemůžu udělat další, bloncko. Tenhle jsem získal výměnou.“
Když trucovala, nebyla o nic méně roztomilá. „Ach beeee. Myslím ale, že víš, kdo ti ho dal. Možná, že bys ho mohl najít a zeptat se ho, jestli nemůže udělat další.“
Jedno oko se podezřívavě zúžilo, než si prodejce odkašlal a odplivl hlen stranou. „Ne. Nevzpomínám si.“
„To je škoda,“ řekla a naklonila se dopředu.
Poté, co příjemce toho pohybu mohl pohlédnout na hojně odhalený výstřih, Xaphan pochopil ty sliny odkapávající z jeho úst. Avšak nelíbilo se mu to, jak slintal, nemluvě o skutečnosti, že na ni někdo zíral s myšlenkami, které rozhodně nebyly nezkažené.
„Já bych ti byla tak vděčná,“ zavrčela, „kdybys to zjistil.“ Přejela prstem po démonově barevné tunice.
„Uh. Uh.“ S třesem a potící se, na ni prodavač zvládl jen zírat a koktat.
Zamračení jí zkrabatilo čelo, když se odtáhla. „Sakra. Zapomněla jsem, že démoni tady si vůbec neužívají. Teď mi bude k ničemu, dokud se mu krev nevrátí do mozku.“
„Dotkni se mě a já ti řeknu, co chceš,“ podařilo se démonovy vyhrknout, než vzal sám sebe do dlaně.
„Tak to kurva ne,“ zavrčel Xaphan. Jeho meč zazpíval kovovým zvukem, který zastavil veškeré hlasy na špinavé ulici. Zamával s ním směrem k démonovu krku. „Řekni Lady vše, co chce vědět, nebo tě rozřežu na kusy, počínaje tou částí, kterou v současné době uvažuješ.“
„Nemůžeš mi vyhrožovat,“ zavzlykal odporný démon.
„Říká kdo?“
„Říkáme my,“ zašvitořil vlhce znějící hlas.
Nechávajíc svůj meč u démonova krku, Xaphan otočil hlavu a spatřil dav podobných démonů, zatracených duší a podobných bytostí, které se hromadily kolem.
„Jsem tady v pracovní záležitosti pro našeho Lorda. Takže zůstaňte stranou.“ Se zády zpevněnými pýchou zněl jeho hlas hlasitě a jasně, bez náznaku strachu. Musela obdivovat jeho vytrvalou odvahu, i když ho to zabije.
„Nebo co?“ Troll si odplivl a kus střev mu přistál na jeho bederní roušce.
„Katie, prosím, pohlídej našeho informátora, než naučím spodinu tohoto města respektu k našemu Pánu a jeho služebníkům.“
„Ooooh. Boj!“ Vyjekla. „Deset litrů babiččiny kořalky na to, že Xaphan nakope vaše zadky zpátky do bažiny.“
„Pouze deset?“ Odpověděl Xaphan s náznakem úsměvu, než přitáhl meč k boku a v přípravě zakroužil rameny.
„Co jsem si myslela? Sto listrů.“
S jeho psychopatkou, která ho po celou dobu povzbuzovala – což bylo něco, co si užíval – Xaphan přivolal stíny a pokaždé, když z nich vystoupil, jeden rezident Swamptownu zemřel, nebo v případě zatracených, kteří zemřít nemohli, byl rozsekán na kusy.

***

S radostným zatleskáním se Katie usadila na stole prodejce a dívala se. Démon se špatným dechem, který stál za ní, povzbuzoval své přátele, ale když viděla, jak se Xaphan pohybuje s jistým krokem, věděla, kdo vyhraje proti této neukázněné chásce.
S mečem v jedné ruce a stříbrnou dýkou v druhé, její nevrlý démon tančil. Dělal výpady. Sekal. Jejda, tamhle proletěla ruka. Bodal. Otáčel se. Ohhh, to muselo bolet.
Potom zmizel ve vzduchu a zanechal jeho nepřátele zmatené. Ne na dlouho. Jen o pár kroků dál se znovu objevil, někdy jim poklepal na rameno, aby to bylo sportovní. To dav však nezachránilo, i když se rychle otáčeli. Proti jeho meči a dovednostem místní obyvatelé Swamptownu, no, přesněji agresivní násilnící, umírali. Ti chytří ustoupili a dívali se, zatímco zatracené duše byly tak hloupé, aby se zapojovaly a byly tak nakrájeny na kostičky. Naštěstí pro ně nemohly zemřít, tak jen naříkaly, když prosily okolní lidi, aby je znovu daly dohromady. Ale démoni, a ti skutečně narození v tomto místě, byli skutečně naživu, takže když padli, už se nikdy nezvedli.
Jelikož se počet bojovníků zmenšoval, prodejce za ní ztichl, a když se pokusil utéct, vystřelila rukou a chytila ho za mastnou tuniku.
„A kam si ty myslíš, že jdeš?“ Zeptala se. „Ještě jsme neskončili.“
Jak bylo zvyku u jeho druhu, nebral ji jako hrozbu a vyškubl se z jejího sevření. Jo, byl vetší a fyzicky silnější. Legrační, jak ho dotek jejího nože na pár místech přiměl chovat se slušně.
Xaphan zabil posledního útočníka za jejího divokého a veselého: „Do toho, mrzoute, do toho!“
Otáčející se k ní, mu na rtech hrál poloviční úsměv, když zavrtěl hlavou a zamumlal: „Psychopatka,“ přesto, slyšela v jeho hlase náklonnost. To ji zahřálo. A zmátlo. Vylila si to na démonovi, na kterém seděla s loktem přitisknutým k jeho krku.
„Kdo je ten, co ti dal obojek?“ Zeptala se.
Odpovědí bylo zabublání.
„Budeš tvrdohlavý, jo? Znám způsoby, jak tě přimět mluvit.“
Padl na ni Xaphanův stín. „Hm, Katie. Možná by si ho měla nechat nadechnout se, aby mohl odpovědět.“
Chybička se vloudila. Odtáhla mu ruku z krku. „Odpověz.“
Nabírající velké doušky vzduchu, démonický prodavač začal blábolit. „Neznám ho. Přísahám, že ne. Přišel sem a vyměnil obojek za nějaké jídlo, vodu a za bažinného salamandra, který by to nesl.“
„A kam vyjel?“
„Nevím.“
„Víš, co dělám démonům, kteří mi lžou?“ Přitiskla nůž pod jeho zbývající oko.
„Jih. Oni mířili na jih. Slyšel jsem něco o Hairy Den[3] v devátém kruhu, ale to je všechno.“
Klekajíc si vedle ní, Xaphan praštil démona do čela. „Koho myslíš tím oni?“
„Jen pár žlutých démonů a jejich ošklivou ještěrku na vodítku.“
„Byla růžová?“
„Mohla by být. Těžké říct co bylo pod tím bahnem a dekou, kterou měla přivázanou na zádech.“
Katie se postavila a zasunula si své nože. „Roztomilé. Zlámala jsem si nehty při procházení močálem pro nic za nic.“
„O čem to mluvíš? Máme náskok.“
Prodejce se ani neodplazil jako inteligentní démon, místo toho zíral na její džíny pokrytý rozkrok. Dupla mu na koule, než se odsunula. „Bah. To není hlavní. To je místo, kam jsem chtěla jít, pokud by náš hon tady nevyšel. Vše nelegálního se v určité chvíli dostane do Hairy Den.“
„Měl bych se ptát, proč se to jmenuje Hairy?“
„Proč se ptát, když ti to můžu ukázat?“
Couvnul a ona se rozesmála. „Ne na mně, hlupáčku. To je oholené dohladka, alespoň tento týden. Ráda to střídám. Když jsem řekla ukážu, tak jsem myslela bar, osobně. Pokud tedy nejprve nechceš zkontrolovat mě, aby ses ujistil, že mluvím pravdu?“
„Uh, ne, díky.“
„Dej mi vědět, pokud si to rozmyslíš. Nebo pokud to budeš chtít pohladit pro štěstí.“ Mrkla na něj a zasmála se, zatímco jemu se do tváří vplížila červená barva. Sakra, jak moc se jí líbilo, když tohle dělal. Sahajíc si pod košili, vytáhla amulet a podržela ho před sebou.
„Co to je?“
„Rychlá jízdenka domů. Lucifer jej pro mě vyrobil v den mých narozenin. Přijde mi to vhod při práci.“ A při nocích, kdy byla moc opilá na to, aby došla domů.
Vyřkla kouzelné slovo a před nimi se objevila tmavá díra, portál, který je dovede zpět do vnitřních kruhů pekla. Udělala krok, ale pak se zarazila a otřásla, když jí něco slizkého sklouznulo po kotníku. Než však mohla zabít démona, který se jí odvážil olíznout, Xaphan mu usekl hlavu.
Zírala na něj s ústy do kořán.
S nonšalancí, která jí připadala žhavá, pokrčil rameny. „Urazil mě. A ty nejsi jediná, kdo má problémy se zvládáním vzteku.“
Smála se jako šílenec – a užívala si Xaphana víc a víc – když procházela otvorem, a její nevrlá hádanka ji následovala.





[1] Swamp= bažina, močál; Down = město -> u nás by to znělo nějak jako „Bažinov.“
[2] V překladu by to bylo něco jako „pomalu tekoucí oheň.“
[3] Chlupaté doupě;brloh;nora

37 komentářů:

  1. úžasné čítanie k rannej káve :) neviem sa dočkať pokacovania :)

    OdpovědětVymazat
  2. moc díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  3. ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  4. Díky za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  5. ďakujem za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  6. děkuji za překlad :D

    OdpovědětVymazat
  7. Super preklad:) Tato kniha mi vzdycky zvedene naladu:) Dekuji:)

    OdpovědětVymazat
  8. ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  9. děkuji moc za překlad...

    OdpovědětVymazat
  10. Milujem preklady :D Díky

    OdpovědětVymazat
  11. Děkuji za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  12. Moc děkuji za překlad! :-)
    D.

    OdpovědětVymazat
  13. Super,děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  14. Děkuji za překlad

    OdpovědětVymazat
  15. Děkuji za překlad

    OdpovědětVymazat
  16. Super mam je radši a radši

    OdpovědětVymazat
  17. prima čtení, děkuji

    OdpovědětVymazat
  18. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  19. Super :D , uz se nemuzu dockat pokracka :D

    OdpovědětVymazat
  20. Parádní, moc děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  21. Skvělé, díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  22. Díky za překlad a korekturu, na tuhle knihu se vždy moc těším.

    OdpovědětVymazat
  23. Díky moc za skvělý překlad

    OdpovědětVymazat
  24. Super, díky za překlad

    OdpovědětVymazat
  25. Díky moc za překlad :-D

    OdpovědětVymazat