neděle 27. října 2013

Démon a jeho psychopatka - 10. Kapitola




Xaphan sbíhal schody s úsměvem, následoval při tom blonďatý cop, doprovázel ho Katiin smích. Nezabila mě. Jistě, předstírala, že to zkouší, házela po něm maličké nože se zdánlivě smrtícím úmyslem. Ale on ji viděl v akci. Sejmula by ho, kdyby opravdu chtěla. Přesto, neudělala to.
Ta znalost ho povznesla. Cítil se lehoučký a kupodivu šťastný. Dost šťastný na to, aby ji rozhodil nezbednými řečmi, které vyslovil poprvé v životě. Výraz na její tváři? Ten za to tak moc stál! Ještě šťastnější si užíval to, že se nemusel držet zpátky.
Osvobozený od jeho slibu, slibu, který ho stahoval více způsoby, než si myslel, se mu chtělo smát se. A tak to udělal, a z jeho řehtání stráže, do kterých narazil, zbledly.
Rychle máchnul mečem do oblouku, a oni neměly čas se ani natáhnout po zbraních, načež zdobily podlahu.
„To je celkem pět pro mě,“ chlubil se.
Stojící nad její vlastní sadou mrtvol na něj Katie vyplázla jazyk. „Jsem jen o jednoho za tebou, mrzoute. A to jen proto, že jsi podváděl a nenechal jsi jít dámu první.“
„Dámu?“
„Ano, dámu.“ Pohodila vlasy a sakra, z toho škádlivého úsměvu, který po něm vrhla, se mu chtělo přitisknout ji ke zdi a líbat ji, dokud nebude slastně přivírat oči.
„Uřízla bys mi koule, kdybych s tebou jednal, jako kdybys byla z jemného porcelánu. A pokud jde o mě, myslím, že chceš prohrát. Myslím, že tě představa toho, jak budeš nahá v mé posteli, vzrušuje. Víš, mám velkou postel. Ideální pro to, co plánuji.“
Dech se jí zadrhl, oči rozšířily, a než odpověděla, olízla si rty. „To tě radši dřív zabiju.“
„Kdo teď vyzývá koho? Jestli mě chceš tak moc zabít, tak raději vyhraj naši sázku.“ Sotva stihl domluvit, než se do místnosti nahrnuli lupiči, někteří právě dorazili, jiní vylezli z místností sousedících s tou, kterou obsazovali. Ještě více jich vylézalo z poklopu v podlaze, téměř ve středu.
Hlídající jeho psycho – která rozhodně nepotřebovala jeho pomoc, když tančila s čepelí a se smíchem zabíjela – Xaphan těžce bojoval, aby zůstal před ní, každá useknutá hlava ho dostávala o kousek blíže k jeho konečnému cíli, dostat ji zpátky k němu, aby jí mohl dokázat, že ona je tou, kterou chce. Ne Roxanne.
Boj šel dobře i přes tu přesilu – jeho schopnosti s mečem a její umění odzbrojit nepřítele smíchem, následovaným nožem, je dovedly k vítězství. Každý z nich zabil další tři. Zpocený pár. A potom se on postaral o otravného, příliš velkého skřeta, který nedokázal stát v klidu, zatímco ona zabila dva menší démony, kteří odhodili jejich lidský převlek. Sakra, dohnala ho.
Rovni si v číslech a s ničím dalším k zabití, stáli v kaluži krve a hromadě těl, zírali na sebe, jejich hrudi se vzdouvaly mírnou námahou, těla byla pokrytá potem, mimo jiných tekutin.
Rychle se rozhlédla kolem, než se na něj znovu otočila a rty se jí prohnuly. „Zdá se, že jsme ve slepé uličce.“
„Proč si to prostě nepřiznáš a neusnadníš si to?“
Rozesmála se. „Ty ses zbláznil.“
„Jo. Od té chvíle, co jsem tě potkal.“
Nervózně se mu zahleděla do očí. Odvrátila se a posunula se k poklopu v podlaze. „Chceš se vsadit, že je padouch zalezlý ve své jeskyni?“
„Nemohli by si pro jednou sehnat chaloupku na pláži? Nesnáším podzemí,“ zabručel, když se k ní připojil.
„Strach z uzavřených míst,“ posmívala se mu.
„Ne. Jednoduše nesnáším pavouky. Sakra, mají příliš nohou. To prostě není normální,“ zvolal.
Přiznat to nahlas naprosto stálo za ten smích, který to v ní vyvolalo. „To je směšné. Připomeň mi, abych tě někdy provedla lesy v šestém kruhu. Nejen že tam mají osm nohou, ale jsou i chlupatí.“
Nemusel po jejích slovech předstírat zachvění. „Jestli jsi hotová se snahou navodit mi noční můry, pojďme to dokončit. Jsem nadržený a připravený vybrat si svou cenu.“
„Jen ve tvých snech, démone,“ ušklíbla se, ale řekla to s bočním pohledem na jeho rty, což mu napovědělo, že ji zasáhl. Uculila se, než řekla: „Poslední, kdo dorazí do padouchova doupěte, je shnilé vejce.“
Odhazujíc ji stranou, Xaphan skočil do díry jako první, smějící se jejímu výkřiku: „Hej! To je podvod!“
„Ne,“ odpověděl, přičemž se rychle rozhlížel kolem, než vzhlédl, „tomu se říká vítězství.“
Démon vyšel ze stínu a o vteřinu později ztratil hlavu, když se na něj otočil. „A to je dvanáct. Začni se svlékat, zlato, protože já se tohle místo chystám vyhladit.“
S těmito slovy se rozběhl do jeskynního tunelu, odkud ten nyní mrtvý démon přišel. Nemohl se dočkat, až bude konec. A až si budu nárokovat svou cenu.

***

Blázen. On je zkurveně totální blázen! A žhavý. Nezapomeň na žhavost.
Sledování jeho boje, směsi hrubé síly a dovedností, se ukázalo být jako zkušenost smáčející kalhotky. Neváhal, nevytáčel se. Šel rovnou k zabití.
Byl tak zatraceně dobrý v ničení jejich cílů, že s ním těžko držela krok. Více šokující bylo, že jedna její část chtěla, aby vyhrál. Čím více ji škádlil s jeho nezbednými úmysly, tím více chtěla položit nože a prohlásit ho za vítěze.
Šílenství.
Ale přesto to chtěla.
Nicméně chtít to a nechat ho vyhrát, to byly dvě rozdílné věci. Vzdávání neměla v sobě. Takže i přes jeho náskok vyrazila za ním. Tunel vedl do podzemí dále, než by očekávala, překvapily ji i některé vedlejší průchody, zdálo se jí, jako kdyby chodba byla věčná a ztratila ze zřetele jejího nevrlého démona. Pouze skutečnost, že ten blbec zanechával v kamenech obrovské X, jí dala na vědomí, že následuje správnou cestu.
Zaslechla zvuk bitvy a spatřila žlutou záři dlouho před tím, než vběhla do rozlehlé místnosti lesknoucí se zlatem. Ohh, pěkné. Ale ona nechtěla hromady zlatých mincí, čelenek a šperků, jen jejího žhavého démona, jehož košile byla na trosky a byly skrz ni vidět záblesky jeho úžasné hrudi.
Bojující s dvojicí mohutných trollů, Xaphan se sotva držel, zatímco tančili kolem pokladu místnosti, obrovské špičaté kyje létaly všude kolem něj. Když spatřila její šanci dohnat ho, Katie vrhnula dýky v rychlém sledu, jedna se zabodla trollovi do oka, druhá přímo do mozku. Bum! Padnul k zemi. Těžká rána rozvibrovala podlahu.
Nicméně dalšího trolla její nůž minul a sklouzl po jeho zbroji jako po hroší kůži.
„Už bylo na čase, aby ses připojila,“ řekl Xaphan s nonšalancí, která neodpovídala jeho úhybným manévrům trollovi, kterého záměrem zjevně bylo rozdrtit ho jako brouka.
„No, znáš mě. Musela jsem se zastavit a opravit nehet. Boji a netvorům odolný, to tak. Takže, budeš si s tou věcí hrát celý den, nebo ho šetříš pro mě?“
V jediném bleskovém pohybu nadskočil a udeřil mečem vlevo, pak vpravo, než dopadl na nohy. „Co jsi to říkala?“ Troll se za ním zakymácel, potom se zhroutil, jeho tělo se rozpadlo na kusy, obrovské X hyzdilo jeho trup, řezy byly čisté.
„Pěkná práce s mečem.“
„Počkej, až uvidíš tu práci s mečem, kterou ti ukážu později.“ Vrhnul po ní sexy úsměvem a mrkl. K čertu s celým tím teplem, které se jí plížilo do tváří.
Nebylo to fér. To ona by měla vyvést z rovnováhy toho nevrlého démona.
Měnící téma, protože ji aktuálně zanechal odzbrojenou a bez odpovědi – tedy bez jiné, než ,Ukaž mi to hned!‘, řekla: „Vidím tady poklad. Plné hromady. Ale žádný drak. Žádný Pete. A žádné jiné dveře.“
„To ne. Potřebujeme dalšího darebáčka, který by to rozlouskl. Pokud ses tedy nerozhodla vzdát se?“ Střelil po ní nadějným pohledem.
Odfrkla si.
„Tak co teď?“ Zeptal se.
„Možná, že se drak skrývá?“
„Je tohle to, co hledáte?“ Melodický ženský hlas se rozlehl z ničeho nic. Upevňujíc sevření na její dýce, Katie prohlížela stohy lesknoucího se zlata, snažící se rozeznat, odkud zvuk vychází.
Ale když majitelka hlasu konečně vykročila vpřed, Katie zapomněla vrhnout nože. Sakra, zapomněla i dýchat.
Zpoza hromady beden, držící tlusté, železné vodítko, které mířilo k velmi růžovému drakovi, vykročila žena z Xaphanovy svatyně. Roxanne. Nebo jak jí nazývala ona: žena-kterou-by-ráda-skalpovala. Ale možná, že se mýlila. Možná, že to jen byl někdo, kdo velmi vypadal jako ona.
Její nevrlý démon však její podezření po chvíli potvrdil šokovaným: „Roxanne?“
„Xaphane, má lásko,“ zvolala tmavovlasá kráska, přitiskla si ruce na srdce. „To je ale překvapení. Nikdy jsem neočekávala, že tě znovu uvidím.“
„Vsadím se, že ne,“ zamumlal, nezdál se být jakkoliv zaujatý jejím znovuobjevením v jeho životě.
„Nezlob se, má lásko. Vím, že jsme si slíbili věčnost v posmrtném životě, ale to bylo před tou hroznou dohodou, kterou jsem učinila s ďáblem. Jak bych se k tobě mohla vrátit, když mě přeměnil v hrozivé, nemrtvé stvoření?“
Jo, muselo být strašné být navždy zatracená k tomu mít bledou, neposkvrněnou pleť, které vládly plné, rudé rty a tmavé, svůdné oči. Katie stiskla rty, když sledovala smiřování dvou milenců. Prostě ji jen překvapovalo, že Xaphan neodhodil meč a okamžitě neuháněl k jeho milované. I když byla ráda, že to neudělal. Mohla by si tak nazvracet do úst, než by je oba zabila.
„Takže dovol, abych si ověřil, jestli to chápu. Vyhýbala ses mi posledních tři sta let proto, že sis myslela, že bych tě odmítl?“
„Neměla jsem být tak pošetilá.“ Roxanne se usmála, což jí dodalo zářivý výraz, při kterém si Katie velmi dobře uvědomila, jak je ona sama nedokonalá.
Pokrytá krví, s vlasy v divokém zmatku a bez alespoň unce z Roxanniny krásy. A pomyšlení na to, že si málem dovolila Xaphanovi věřit poté, co ji tak horlivě sledoval. Já jsem takový idiot. Cožpak ji její minulost nic nenaučila? Nikomu nevěřit, zejména ne mužům, kteří tvrdí, že jim na ní záleží, ale pak se jí pokusí ublížit.
Ale s tím okamžitě skončila.
Díky znovu shledání s jeho ztracenou láskou by měla snadno vyhrát sázku. Zabít tu upíří děvku a pak nechat Xaphana čelit jeho utrpení. Bolesti horší než smrti.
Sevřela rukojeti jejích úzkých nožů. Jeden hod. Jen jeden, aby mu ublížila tak, jako on jí. Pohled, který po ní vrhnul, byl téměř prosebný.
Zatraceně! Nemohla to udělat. Ta, která zabíjela ubrečené zloděje, kňučící nájemné vrahy a démony, kteří měli na tanečním parketu obě nohy levé, nemohla zabít jednu bezmocnou ženu. Protože když to udělám, Xaphan mě bude nenávidět.
A i přes to všechno nechtěla, aby ji nenáviděl, nebo se na ni díval s odporem v očích. A tak jejich soutěž skončí remízou. Jako by na tom ještě záleželo. S jeho drahocennou Roxanne nebude chtít uplatnit cenu, tak jako tak.
To uvědomění stačilo dokonce i k tomu, aby vhodilo do deprese obvykle živoucí psychopatku. Aby zabránila dalšímu ponížení, otočila se, připravená odejít od toho roztomilého shledání. Nicméně, než stihla udělat jen jediný krok, Xaphan se zadíval na jejich důvod, proč tady byly, a ona se otočila zpět, aby slyšela odpověď.
„Co děláš s tím drakem, Roxanne?“
„Tato bytost je moje. Někdo ji pro mě našel v bažině. Pěkná, že?“
Katie si odfrkla.
„Velice roztomilá, a také je to věrný obraz toho, který chybí. Nebo jsi to neslyšela? Lucifer hledá růžového draka, přesně jako je tenhle. Byl ukraden jeho vnučce.“
Katie se zamračila. No tak, haló? Ti dva byli zřejmě naprosto stejní. Proč Xaphan tancoval kolem skutečnosti, že si ho jeho přítelkyně samozřejmě přivlastnila? Cožpak jeho otupělý mozek postrádal schopnost vidět pravdu, kterou měl přímo pod nosem?
Roxanne uniklo zachichotání. „To je ale náhoda.“
„Vážně?“
„Xaphane, má lásko, nemůžeš si myslet, že bych mohla ukrást zvířátko malé holčičce.“ Muselo to chtít hodně praxe, ale té potměšilé děvce se skutečně podařilo vytlačit pár slz. „Znáš mě. Nikdy bych něco takového neudělala.“
Xaphanovi ztvrdla čelist. Ale nevyvracel jí to. „Kde je Pete?“
Lstivý výraz nahradil ten plačtivý. „Na dovolené. Prodloužené. Nechal mě ve vedení, zatímco bude pryč.“
„Chápu.“ Jeho slova byla znovu odseknutá, a Roxanne, jako by vycítila, že se jí vzdaluje, obtočila vodítko kolem sochy a doslova k němu doklouzala, přičemž houpala boky více, než sukuba hledající večeři.
„Miláčku, tolik jsi mi chyběl.“ Roxanne se natáhla, aby se ho dotkla a Katie, které se zvednul žaludek, se odvrátila. S mdlýma nohama kráčela k východu.
Stupidní, shnilý, ulhaný, mizerný…
„Kam si myslíš, že jdeš, má malá psychopatko?“ Dožadoval se Xaphan hlasitě. „Neskončili jsme tu.“
Otáčející se, Katie bojovala se slzami, které hrozily, že utečou. „Jsem si jistá, že dokážete vzít draka zpět na vlastní pěst. Ty a Roxanne.“ Málem se jménem té děvky zadusila.
„Nemluvil jsem o naší práci pro Lucifera. Jde o sázku. V součastné době jsme vyrovnáni.“
„A co? Neříkej mi, že chceš, abych zabila tvou drahocennou Roxanne?“ Prsty jí svědily touhou vrhnout díky.
„Xaphane, o čem ta bláznivá holka mluví?“ Upíří běhna se do něj zavěsila tak, že se Katie zkroutilo srdce.
„Zavři hubu, Roxanne. Vedu tady s Katie rozhovor. Jak jsem říkal, zdá se, že jsme vyrovnáni, má sladká psychopatko. A zatímco skutečný gentleman by pravděpodobně nechal rozhodnutí o tom, kdo ji zabije dámě, oba víme, že nejsi dáma a já nejsem žádný gentleman. Kromě toho, hodlám vyhrát. Pozdrav číslo třináct.“
Beze slov a v šoku Katie sledovala, jak jeho meč probodl Roxanne, její záda prorazila vlhká a rudá špička.
Kurva. Do. Prdele. Zabil ji! Pro mě! Málem v tu chvíli dosáhla orgasmu.

38 komentářů:

  1. ďakujem za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  2. Moc děkuju za úžasnou kapitolku.

    OdpovědětVymazat
  3. Ďakujem za preklad.

    OdpovědětVymazat
  4. Skvelé- tá Roxanna si to zaslužila.. ;-) teším sa na pokračovanie.

    OdpovědětVymazat
  5. Ty brdo...Roxanne se vazne objevila...a Xaphan ji probodl...no teda:)
    Nemuzu se dockat pokracovani:)
    Dekuji moc za preklad:)

    OdpovědětVymazat
  6. Ďakujem za preklad.

    OdpovědětVymazat
  7. Tinka: téda :) neverila som velmi že by niečo také sexy pán X urobil ale nestačím sa divit :)
    fandím mu za to :) Kerris vdaka za super casť :)

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuji za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  9. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  10. Úžasný!!! moc díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  11. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  12. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  13. Děkuji za překlad,ta děvka si to zasloužila :-)

    OdpovědětVymazat
  14. Super kapitola,ďakujem.

    OdpovědětVymazat
  15. Supr preklad.Diky :)

    OdpovědětVymazat
  16. Super kapitolka :-D , dekuji za preklad :D

    OdpovědětVymazat
  17. To bola pekna kapitolka!

    OdpovědětVymazat
  18. Díky moc za překlad :-D

    OdpovědětVymazat
  19. Děkuji za překlad! :-)
    D.

    OdpovědětVymazat
  20. Konečně se zachoval správně! Už sem se bála že to zase pokoní, ale má štěstí... :D
    Mockrát děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  21. Díky moc za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  22. Skvělé ukončení 300letého uctívání :-D. Díky za překlad, těším se co bude dál. Lenka

    OdpovědětVymazat
  23. Ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  24. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  25. Jó měla jsem pravdu Roxane se podívá do bažin

    OdpovědětVymazat
  26. To je nechutný když má někdo radost z něčí smrti. Hipijajó! :-)
    Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat