neděle 29. září 2013

Upír v jejím Mystsu - 6. Kapitola





Chvíli po jeho rozkazu Yuri cítil, jak se její tělo silně otřáslo. Vášnivý vzdech jí unikl ze rtů, když se tvrdě a rázně udělala. Ten pohled, pocit a zvuk jejího vyvrcholení zničilo Yuriho pevně drženou uzdu touhy. Pustil ji, konečně hasící oheň, který rozpoutala v jeho nitru. Teplé a silné, jeho semeno stříkalo do jejího lůna.
Zasténal při svém uvolnění, chytil její vlasy do pěsti, přitáhl si ji dolů k sobě. Když byl ztracený v oparu touhy a potřeby, jeho tesáky se prodloužily, natahovaly se po ní.
Nárokovat. Moje.
Yuri otevřel ústa, probodl její sladkou kůži. Její tělo objímalo jeho tesáky se stejnou dokonalostí, jako jeho penis. Jejich těla se propojila, jejich jednota byla neúprosná a neotřesitelná. Zhluboka pil její podstatu, dlouze a smyslně. Každý doušek její sladké krve pulzoval v jeho těle, dováděl potěšení ještě do větší hloubky, než by si myslel, že je možné.
Potřeboval svou veškerou vůli k tomu, aby se od ní odtáhl. S něžným polibkem se od ní odtrhl a naklonil hlavu na stranu, nabízejíc se jí. Zachvění plné očekávání mu přejelo přes páteř, lano vzrušení se utáhlo v jeho samotném jádru. Jako peříčka mu konečky jejích vlasů tančily na hrudi, než ho ta hedvábná deka zakryla. Její dech mu zahříval krk, její jazyk vylétl ven, olízla jeho kůži. Dokonce i ten jednoduchý dotek Yuriho přiměl vyklenout se v zádech, sevřít ji pevněji. Cítil její úsměv úder srdce předtím, než si mohl vychutnat tu nejsladší bolest a hlubokou rozkoš, jakou ve svém dlouhém životě kdy zažil. Ileanino ostré kousnutí, ten opojný spěch, ve kterém jí dával všechno ze sebe samého, byl nejen přijat, ale i bezpodmínečně opětován.

***

Poté, co Yuri šel zkontrolovat okolí, Ileana našla v jednom z kufrů nějaké oblečení. Přestože bylo jasné, že bylo pro mladého chlapce, cítila se v kožené bundě, kalhotách na míru a pouzdře na pistoli více sama sebou a více jako doma, než v šatech ze Samostanu. Jako brnění, ji stínily od Yuriho žhavého pohledu a její vlastní smyslnosti, která se ukázala, když se na ni díval.
O minutu později Yuri prošel dveřmi. Držel v náručí svoji bundu jako dítě, samozřejmě v ní něco nesl, i když nemohla vidět, co to bylo. Poté co zamknul, zul si boty na malém koberci a setřásl rudý prach, který mu ulpěl na chodidlech. Při tom domáckém pohledu se jí zahřálo srdce a na rtech se jí vykouzlil úsměv.
Na kratičký okamžik si uměla představit život s ním, jak by se vracel domů za ní. Její úsměv zmizel téměř stejně rychle, jako se objevil. V patách ho následovala zášť a hněv. Bude jí tato vzpomínka přinášet radost do jejího osamělého srdce, nebo ji bude pronásledovat?
„Co to máš na sobě?“
Ileana zamrkala nad jeho dotazem, který ji vytrhl z myšlenek. Podívala se na něj a cítila, jak jí rudnou tváře.
„Našla jsem to v tom kufru, tamhle.“ Vstala, oprášila si kalhoty a došla k Yurimu. V natažené ruce držel jablko a ona ho dychtivě přijala. I když se snažila, bylo nemožné ignorovat ten obdivný pohled, kterým přejížděl její tělo.
„Myslím, že mi chybí to roucho,“ řekl a kousl do jablka. Jeho zuby propíchly slupku takovým způsobem, že se jí v podbřišku zachvělo a krev jí divoce projížděla žilami. Minulou noc byla tím jablkem ona, to ji chytil mezi zuby, uvěznil ve vášni. Vzpomínka na to, jak si ji vzal, na její bílou kůži místo jablka, na jejich mísící se krev ohnivě splývající do rudé barvy toho ovoce, jí probleskla myslí.
Její tělo se otřáslo, vlna tepla ji zavalila, hrozilo, že ji ten erotický proud opět podtrhne nohy. Jak by ho dnes mohla nechat odejít? Nikdy se nepodívat na jeho tvář? Nikdy už neochutnat ten opojný, horký, sladký útok na její rty?
Emoce těžké jako pytel písku se zhroutily na vrchol jejího srdce, stahovaly ji dolů. Jako kdyby jí četl myšlenky, Yuri vykročil vpřed. Prameny tmavých vlasů stínily jeho oči. Oči, které ji pozorovaly, jako by mohly vidět přímo skrz maso a kosti, až do její duše. Zachvěla se. A pak jeho pohled klesl k jejímu krku, klíční kosti, jeho prst sledoval jeho oči.
„Jsi tak krásná,“ řekl a jeho prst sledoval vzor jednoho z jejích tetování.
Ileana se posunula z jeho dosahu. „Přestaň.“
„Proč?“
„Je to ošklivé.“
Prsty se jí zaklínily pod bradou a přinutily ji se na něj podívat. „Nejsi ošklivá, Ileano. Jsi ta nejkrásnější, nejdokonalejší bytost, jakou jsem kdy viděl.“
Snažila se podívat jinam, ale on ji přinutil naklonit bradu znovu k němu.
„Každý kousek z tebe.“
Při slavnostním slibu v jeho očích Ileaně uvízlo srdce až v hrdle. Kousnula se zevnitř do tváří, aby nezačala plakat. Ne z jeho slov. Ale z toho, že poprvé v životě věřila, že je na ní něco dobrého.
„Yuri, já…“
Halda výstřelů protnula boudu, prorazily okna a všude kolem nich se roztříštilo sklo. Yuri ji shodil na podlahu, překryl ji tělem, chránil ji před zraněním.
Ze rtů mu unikla tichá kletba. „Museli mě sledovat,“ zalapal po dechu.
Ileana se zarazila jen na okamžik, než se pod ním přetočila a začala se plazit ke dveřím.
„Kam jdeš?“
„Musíme se vyhnout vanatorům a projít skrz závoj,“ řekla přes řvoucí výstřely.
„Zapomínáš na tu část o mně, potřebující tvou krev.“
„Malý detail.“
Natáhl ruku a zastavil její spěšný pohyb ke dveřím. „Ileano, to neudělám.“
S výdechem Ileana obtočila ruce kolem jeho krku a přitiskla své rty na jeho. Yuri tiše zasténal a políbil ji nazpět. Jednou rukou jí vjel do vlasů a držel ji jako vězně v jeho silných pažích. Druhou rukou se jí plazil kolem pasu, přitiskl ji k jeho pevným svalům. Žhavě a naléhavě, líbala ho se vší vášní, kterou k němu cítila. Polibek mohl mluvit, pokud jste poslouchali. Jedna její část se bála toho, že si všimne toho, co mu jejími rty říkala. Druhá část potřebovala, aby věděl, jak se cítila, protože si byla jistá, že ta tři slůvka nikdy nebude schopná vyslovit. Rozhodně ne včas.
„A teď,“ řekla, když se od sebe odtrhli. „Zmizme odtud.“
Než stačil dál protestovat, Ileana otevřela dveře, ohýbajíc se v pase, si stínila hlavu jednou rukou a rozběhla se k hranici lesa, držící Yuriho za ruku. Stejně jako když včera prchali před hrozbou rudého větru, dnes uháněli pryč před dalším nebezpečím, stejně tak smrtícím.
Včera v noci je poháněl Yuri, dostal je do bezpečí. Dnes je vedla Ileana. Běžela tak, že ji stehna pálila, i když už neslyšela žádné známky po jejich pronásledovatelích. Yuri se jí pevně držel a nezpomalil, dokud se nedostali ke kamenné zahradě. Na místo o kterém věděla, že kromě destičky jsou zde i dvířka potřebná k vytvoření trhliny v závoji.
Nyní jediné, co potřeboval k bezpečí, byla její krev.
„Ileano, přestaň!“
Yuri to křičel už několik minut, ale ona ho až doteď neposlouchala. Uvolňující sevření na jeho ruce, ukázala na kámen.
„Tady,“ zalapala po dechu, ruce jí padly na kolena, když bojovala o vzduch.
Yuri zíral na destičku, potom zpět na ni. „A co ty?“
„Budu v pořádku.“
„Neopustím tě,“ vyštěkl. „Ne po včerejší noci.“
„Musíš. Zabijí tě.“ Ileana sebou škubla. Aniž by se mu podívala do očí, cítila, jak se jí jeho síly Medjiho tlačí na mysl, snažící se manipulovat s jejími myšlenkami.
„Nech toho, Yuri,“ prosila, pevně zavřela oči, jako kdyby ho tímto pohybem mohla také přinutit.
Když tlak v hlavě nezmizel a bolest v její mysli nepřestala, popadla ji bezmocná rezignace. Ileana přestala bojovat a klesla na kolena na trávu.
„Prosím,“ zavzlykala. „Nemůžu tě taky ztratit.“

***
Yuri sebou trhl. Její slova strhla spojení, které měl s její myslí, jako kdyby jen vypnula spínač na světlo. Srdce ho bolelo z její bolesti a ztráty. Jen z pomyšlení na to, že by mohl navýšit utrpení v jejím životě, se mu dělalo špatně. Zapomínajíc na všechno, uháněl k ní.
„Odpusť mi…“ začal. Jeho slova však byla přerušena, když Ileana vyrvala dýku z pouzdra na jeho stehně, rozřízla si dlaň a krev rozmazala po svaté destičce dříve, než vůbec stihl zareagovat na to, co se dělo.
„Ne,“ vydechl.
Ohlušující hrom rozřízl noc. Ze severu se hnal vítr, rozvířil kolem nich její vlasy do pulzujícího víru energie.
„Co jsi to udělala,“ vykřikl Yuri přes vítr.
Zamrkala na něj. „To, co jsi potřeboval, abych udělala.“

***

Světlo pulzovalo v oslepujících záblescích, tak jasných, že si Ileana musela chránit oči rukou. Obloha nad destičkou se rozdělila, vytvářející modrý vír plný šedé, fialové a bílé mlhy, vířící na nebesích.
„Závoj je roztržen,“ zašeptala. „Musíš skočit, Yuri. Hned!“
Místo toho odstoupil od víru světla a vydal se směrem k ní. „Nepůjdu bez tebe. Tohle,“ ukázal na vír. „Odchod. To není řešení.“
„Ale vanatoři,“ řekla a její hlas zněl prosebně. „Zabijí tě, pokud zůstaneš.“
„A tebe, pokud odejdu,“ odpověděl vážně.
Ileana zavrtěla hlavou. „Jaká je tady jiná možnost?“
Yuri nezaváhal. „Půjdeš se mnou.“
„Cože?“ Vydechla. Srdce jí poskočilo v hrudi, než zpět padlo na rozeklané balvany reality. „Já-“ polknula. „Nikdy předtím jsem Mysts neopustila.“
Yuri se usmál, rty se mu zakřivily v tom zničujícím úsměvu, ze kterého jí tálo srdce a který rozpaloval jiskry vzrušení hluboko v jejím jádru. „Postarám se o tebe,“ řekl a vzal ji za ruce, vytáhl ji na nohy.
Bohyně, pomoz jí, ale ona mu věřila. „Nepřestanou nás lovit.“
„Budeme s nimi bojovat,“ přisahal a přitiskl si její ruce k hrudi.
Násilný vítr omýval jejich těla, ale pocit klidu se usadil nad jejími obvykle bouřivými emocemi. Vzduch mu olizoval vlasy tak, že byly chlapecky rozcuchané a její srdce se rozzářilo. V dálce křičely hlasy, ozývaly se výstřely v divoké obloze. Ti, co je sledovali, byli blízko. Příliš blízko. Yuri se odtáhl a chytil ji za ruku.
„Jsi připravena?“
Ileana se zarazila. Byla připravena věřit? Připravena na lásku? Připravena pustit někoho dovnitř sama sebe?
„Víc, než kdykoliv jindy.“
Yuri vydechl, jakoby úlevou. Otočili se k víru, který představoval stejně tak neznámo, jako jejich útočiště. „Skočíme na tři.“
Ileana přikývla, břicho se jí divoce chvělo jako drak ve větru při představě toho, co leželo před nimi. Ale nebyla nervózní a vyděšená. Věděla, že ji Yuri bude držet a nikdy ji nepustí.
„Jedna,“ řekl.
„Dva,“ odpověděla.
„Tři.“

KONEC


28 komentářů:

  1. děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  2. Díky moc za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  3. To je koniec?? Vďaka za preklad.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak vzhledem k tomu, ze je to tam napsane, tak ano - ma to otevreny konec, dalsi dil neni

      Vymazat
    2. Ja viem, ze to tam bolo napisane, ale to bola recnicka otazka. Skoda, ze autorka nepokracovala.Ale aj tak vdaka za odpoved a skvely preklad. Jana

      Vymazat
  4. ďakujem za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  5. Krasne:) Dekuji moc za preklad:)

    OdpovědětVymazat
  6. Díky moc za překlad :))

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  8. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  9. Úžasné! Moc děkuji za překlad! ;-)
    D.

    OdpovědětVymazat
  10. Úplne super, že sa táto knižka tak rýchlo prekladá:D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak taky mela jen 50stran, to pak jde samo :D

      Vymazat
  11. Ach můj bože vážně konec ju ? to je smůla. díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  12. Děkuji za perfektní překlad.

    OdpovědětVymazat
  13. Děkujeme za čtení.

    Andy

    OdpovědětVymazat
  14. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  15. Díky za překlad. Škoda že je konec

    OdpovědětVymazat
  16. Ďakujem a snad to niekedy autorka dopíše :)

    OdpovědětVymazat
  17. Vďaka za super preklad.

    OdpovědětVymazat
  18. Díky moc za překlad :-D Škoda, že není pokračování :-(

    OdpovědětVymazat