sobota 28. září 2013

Upír v jejím Mystsu - 5. Kapitola





Slova se jí sotva zapsala do mozku, než jeho ruka pevně sevřela tu její a dali se na útěk od hluku. S nohama divoce zmítajícíma se, Ileana sprintovala za Yurim.
I když věděla, že by to neměla dělat, ohlédla se přes rameno. Zlověstný a krvavě rudý, vířící oblak částic se řítil k nim jako živoucí bytost usilující o odloupání masa z jejich kostí.
„Tady!“ Yuriův hlas překřičel i ohlušující a bolestivě drásající zvuk, který dorážel na každý nerv v jejím těle. Ileana vzhlédla právě včas, aby viděla boudu na spadnutí, téměř dokonale skrytou před pohledem zarostlým okolím. Jen pár kroků, říkala si, rychleji pohybovala nohama, využívala poslední rezervy sil. Byla vděčná, že ji při každém kroku Yuri držel za ruku, vždy ji táhl za sebou, když pomyslela na to, že by si odpočinula.
Konečně byli u rozpadající se boudy, Yuri si obtočil její ruku kolem žeber, aby jí tak usnadnil postup přímo za ním, když vykopával dveře. Shnilá prkna povolila a dveře se otevřely. Yuri vlezl dovnitř, Ileana ho následovala, vděčně vydechla, když za nimi Yuri s bouchnutím dveře zavřel.
Ileana se ohnula v pase. Rukama se opřela o kolena, aby se podpořila, a vtahovala vzduch do plic.
„Zvládli jsme to,“ zalapala po dechu, prohlášení bylo vyřčeno spíše pro její vlastní uši, než jeho.
Zavřela oči a cítila, jak se Yuri pohybuje po malé místnosti. Věděla, že kontroloval dvě malá okna, která viděla u vstupu, posuzujíc jejich schopnost zadržet bouři. Kdyby měla sílu, udělala by totéž. Být pečliví a důkladní, to bylo něco, pro co byli oba vycvičeni. Ale právě tady a teď se Ileana nemohla pohnout. Každý sval v jejím těle byl jako guma. Nohy se jí chvěly a ona přemýšlela, jestli se náhodou nezhroutí.
„Jsi v pořádku?“ Yuriho paže sklouzly kolem ní. Pevná a teplá ruka se jí přitiskla k dolní části zad, zatímco druhá uchopila její rameno, než ji zvedl do náruče. Nabízel jí sílu, kterou sama neměla.
Přikývla a pomalu se sesunula k zemi. O zlomek vteřiny později se Yuri přikrčil vedle ní, jeho tělo a paže se kolem ní obtočily jako štít. Poprvé si Ileana silně uvědomila jeho velikosti, jeho sílu, jeho tvrdé mužství. Nikdy nepotřebovala nikoho, aby ji chránil, nikdy nespoléhala na nikoho s jejím vlastním bezpečím. Přesto zjišťovala, že nějaká přirozená ženská část uvnitř ní se probudila a prospívala pod Yuriho ochrannými křídly. Ale nebyla si jistá, jestli tou částí může disponovat, nebo jestli ji vůbec chce.
Stále bojující s dechem, Ileana vypnula myšlenky, které se na ni valily, a jednoduše se opřela do Yuriho náruče. Pokud byl tím pohybem šokován, nedal to na sobě znát. Místo toho se ruka položená na její paži pohnula, jako kdyby to schvalovala a přitáhl si ji ještě blíž. Ileana následovala jeho příkladu a položila si hlavu na jeho rameno. Soustředila se na klidné tempo jeho dechu a snažila se mu přizpůsobit.
Země pod nimi se násilně začala otřásat. Stěny se chvěly, roky prachu z každé trhliny a kouta na ně padaly. Pánve vibrovaly a padaly z linky na podlahu. Ileaně se rozbušilo srdce v rytmu zběsilé bouře.
Hrozivý skřípot rozrazil oblohu, když rudý vítr řval ze všech svých plic a spolkl malou boudu. Ileana si zakryla uši rukama a zavřela oči, nejistá si tím, proč ji ze všech věcí děsí zrovna vítr. Dokázala čelit vanatorům, dračím válečníkům, harpyjím – čemukoliv. Ale zdálo se, že ten pískot větru může vrazit až do její duše, jako když kyselina rozežírá tělo.
Velká a teplá, Yuriho dlaň ji hladila v pomalých kruzích na dolní části zad.
„Psst, Ileano, je to v pořádku,“ jeho hlas opakoval v uklidňující litanii. V žaludku cítila něžnou záři. A jako semínko světla, rostla, rozšiřovala se až do jejích rukou a nohou, dokud ji úplně nenaplňovala. A po celou tu dobu tu byl Yuriho hlas, který jí opakoval, že je v bezpečí.
Bouře, stále zuřivá a vzteklá, cloumala kolem v přírodě, ale zněla spíš už jako nákladní vlak projíždějící za oknem. Pocit klidu a míru ji zaplavil, jako jemná čistá vlna pláž.
Náhle se jí rozsvítilo a vzhlédla k Yurimu. „Ty jsi vstoupil do mé mysli, že jo?“
Nepatrně zkroutil rty. „Musel jsem. Nemohl jsem tě nechat vystrašenou.“
„Nemohl?“ Naježila se.
Yuri si povzdechl a natáhl se, uhladil jí pramen vlasů z obličeje. „Nesnesl jsem tě vidět vyděšenou. Lepší?“
Ileana otevřela ústa, aby přišla s nějakou vtipnou reakcí, ale místo toho je zavřela. Používajíc jeho rameno jako opěrku, naklonila hlavu a poprvé si prohlédla jejich okolí.
„Co je to za místo?“ Zeptala se a cítila, jak jí přes páteř přejel děsivý chlad. Tento úkryt byl očividně kdysi něčím domovem. Na háku u dveří bylo stále oblečení. Pánve byly úhledně uspořádané vedle kamenného krbu ve zdi, a poprvé si všimla, že jsou na něčem, co by se dalo považovat za koberec, ačkoliv byl nyní pokrytý sazemi
a prachem.
„Nevím,“ odpověděl Yuri. „Ale ten, kdo opouštěl toto místo, odcházel ve spěchu.“
Yuri naklonil hlavu ke stropu a prohlížel si stěny. Ileana si nemohla pomoci, ale obdivovala ho. Rudé světlo problikávající za okny se mu odráželo v očích.
Zářily v temnotě, vřelé a téměř pestré. Připomínka havraní barvy společně s nápadnými vrstvami modré
a rudé byly nepostřehnutelné, pokud jste se nedívali z blízka.
Polknul a její pohled klesl na jeho silnou čelist, nyní pokrytou tmavým strništěm, které stihlo vyrůst v uplynulých hodinách. Přesto hladká bradka dokonale rámovala rty. Nikdy si nevšimla jejich tvaru, toho,
že dolní ret je mnohem plnější, než ten horní, toho, jak jsou hladké. Její vlastní se náhle zachvěly, našpulily, téměř ztěžkly. Ileana si je olízla, spodní ret si strčila mezi zuby, přemýšlející nad tím, jak je ta malátná citlivost vynikající.
Zhluboka se nejistě nadechla a přála si, aby se na ní podíval. Paže kolem jejích ramen se utáhla. Teplé tělo vedle ní ztuhlo, než na ni pohlédl. Ve výrazu jeho tváře byl jak hlad, tak obavy, a Ileaně to stačilo k tomu, aby znovu nemohla popadnout dech.
U bohyně, chtěla se odvrátit, chtěla se omluvit, chtěla objevit díru a zmizet v ní. Ale převažující touha ochutnat jeho rty jí zabraňovala odvrátit se. Místo toho se natáhla k němu, chytila to strniště, které mu zdrsňovalo tvář, do dlaní a přitáhla si ho blíž.
„Ileano,“ řekl a jeho dech jí zahřál rty.
Od smrti jejích rodičů nenáviděla svoje jméno. Přesto, když ho vyřkl Yuri, něco tvrdého a ledového uvnitř ní tálo. Milovala zvuk jejího křestního jména z jeho rtů. Milovala, jak L sjíždělo po jeho jazyku jako smyslné předení. Cítila se žensky. Chtěla se třít o jeho tělo, jako kočka o škrabadlo.
„Ileano.“
Bohyně, řekl to znovu. Zamňoukala. Její potřebné zakňučení přimělo Yuriho chytit její tvář do dlaní. Palcem, zároveň hrubým a něžným, pohladil její rty, jeho oči vzhlédly k jejím a ústy se přiblížil k jejím.
Usmál se a pomalu k ní sklonil hlavu. Když se jeho rty dotkly těch jejích, oheň jí vzplál v břiše a každý unavený sval v jejím těle ožil. Instinktivně věděla, co chce. Po čem toužila.
„Použij na mě svou moc, Yuri,“ řekla, když se odtáhl.
Ztuhl, svaly pod jejími dlaněmi se napnuly. „Proč?“
„Chci, abys mi řekl, co si myslím,“ řekla s ostýchavým úsměvem. „Co chci.“
Yuri se zarazil, očima se do ní zavrtal tak uctivě, tak hluboce, že cítila jeho pohled jako prsty na kůži. „Já…“ Zavrtěl hlavou. „Jdu rozdělat oheň,“ zamumlal.
A v době, kdy zvládla jen zamrkat, vyskočil na nohy a odešel.

***

Yuri vhodil dřevo do krbu s větší silou, než byla nutná. Musel něco dělat, aby udržel myšlenky dalece od Ileany. Bohyně, vždyť ani nemusel číst v její mysli, aby věděl, že ho chce. Stačilo se jen podívat do těch žhavých očí, ochutnat ty sladké rty.
I letmý, rychlý pohled přes rameno stačil na to, aby vyslal bodavou touhu jeho tělem. Přetrvávající zarudnutí zdůrazňovalo obvykle bledou pokožku na Ileanině krásné tváři. Její rty byly stále plné a vlhké od jeho polibku, byly měkké a rozevřené, odhalující tak dva malé, dokonalé tesáky. Tesáky, které již mohl cítit, jak se mu zabodávají do krku se sladkou dokonalostí.
Posunul nohy a snažil se přizpůsobit jeho rostoucímu důkazu touhy po ní. Měl vztek sám na sebe z toho, jak na ni reagoval, jako kdyby nebyl nic víc, než zelenáč. Šťouchal do ohně a vychutnával si praskání a syčení, které získával jako odpověď.
„Yuri.“
Její hlas byl tichý, bez dechu a jeho penis sebou v odezvě škubl.
„Ano.“
„Otoč se.“
Neschopný odmítnout jí slovy, zavrtěl jen hlavou. Zaměstnal se přikládáním do ohně, ignorujíc ten, co se budoval jako žhavá cihla v jeho vnitřnostech. Za ním se ozvalo šustění látky. Něžné dopady jejích kroků se ozývaly místností. Zadržel dech a čekal na její dotek, vycítil, že to přijde.
Malé, elegantní prsty, mu sevřely rameno.
„Yuri, prosím,“ řekla a jemně zatahala. „Podívej se na mě.“
Kousnul se do vnitřku úst, přemýšlel o pravdě. „Nemůžu,“ přinutil se říct.
„Proč ne? Je to kvůli tvým silám?“ Zeptala se sladce. „Bolí tě, když je používáš?“
Yuri si vzpomněl na tu noc, kdy choval svou sestru v náručí. Tu noc, kdy jí slíbil něco, o čem si nebyl jistý, že to dokáže dodržet. Sledovat to, jak jí její vrah vezme život a uteče.
„Někdy,“ zavrčel.
Bolelo to, ale ne tak, jak předpokládala. Bolelo vědět věci, díky kterým jste schopni kontrolovat lidi a ohýbat jejich vůli. Neustále přemýšlet nad tím, jestli lidé dělají věcí, protože chtějí, nebo proto, že je on přinutil.
„Yuri, prosím, podívej se na mě.“
Yuri sevřel chatrný krb a cítil, jak dřevo praská pod jeho sevřením. „Neptej se. Ne teď.“
„Proč ne?“
„Já nemůžu být tím, co potřebuješ.“ Tím, co si zasloužíš.
„Jak víš, co potřebuji?“
Yuri se otočil, chytil ji za paže. Byl připraven říct jí, že o ní ví všechno z krátkých pohledů do její mysli. To, že pro ni chce mnohem víc, než by jí byl schopen dát. To, že si zaslouží, aby s ní bylo zacházeno stejně, jako se vznešenou princeznou, kterou kdysi byla, ne jako s někým, koho by si vzal rychle a chamtivě na špinavé podlaze v boudě.
Ale pak se jeho oči podívaly do těch jejích. A viděl v nich každou emoci, kterou cítil, ale nedokázal popsat. Každá nevyslovená touha, chtíč, hmotná potřeba
a nesnesitelná osamělost, které prostupovaly skrz jeho bytí, se odrážely v těch krásných očích. Ohromilo ho to až do morku kostí a vzalo mu to dech.
Bouře zcela zmizela z existence. Stěny se přestaly otřásat a celý svět ztichl, zůstal jen zvuk jeho divoce bušícího srdce. Yuri si uvědomil, že se nenadechl od chvíle, co se otočil, i to, že se bude muset brzy nadechnout. Nicméně, chvíli mu trvalo, než jeho mozek zaregistroval jakoukoliv jinou potřebu, kromě ní. Jakmile se poprvé nadechl
a pak znovu, uvědomil si, že kůže pod jeho dlaněmi je horká. A holá.
Zarazil se pouze na tak dlouho, aby vstřebal její dokonalost, než se sehnul a zakryl její ústa těmi jeho. Při doteku jejích rtů ucítil oslepující žár. Zasténala a její tělo změklo pod jeho dotekem, jako když vosk taje pod plamenem.
„Ileano,“ téměř zavrčel, než se znovu sklonil a zajal její rty.
Její sametová ústa byla vlhká a citlivá, prozkoumával z nich každý centimetr. Když jeho ruka uchopila její prsa, z jazyku jí sklouzlo nezvučné zapředení. Yuri klesl a tváří se jí otřel o žebra, políbil ji na měkké bříško. Jeho ruce téměř celé objímaly její pas a pak mu to došlo. Byla křehká, jemná a měkká. Bez ohledu na to, jak tvrdá a drsná předstírala, že je.
Chtěl ji současně uchvátit a uctívat. Svádět ji, dokud se mu neoddá myslí, tělem i duší. Položil by jí svět k nohám, kdyby mohl. Poté, co v rychlosti svlékl jeho oblečení, je Yuri položil na zem a ji umístil na vrchol.
Ohýbajíc se, Yuri políbil její příjemné rty. Ochutnával a sál, až se mu točila hlava a veškerá touha se sdružovala v jeho rozkroku. Všechno v něm křičelo, aby se do ní zabořil a přiměl je tak oba zapomenout.
Ileana prohnula boky, její pánev se otřela o jeho. Rázová vlna rozkoše otřásla jeho tělem. Bylo to nesporné pozvání, aby si ji vzal, přivlastnil, nárokoval, i kdyby to mělo být jen na dnešní večer. Reagoval bez přemýšlení, jeho ruka sklouzla po jejím boku. Tak hladká, měkká. Pohledem sledoval cestu svojí ruky po její kůži.
Uctivě sledoval tetování na jejím hrudníku, usmál se při jejím ostrém nadechnutí. Její tělo se opět eroticky zavlnilo a jeho úsměv se rozšířil. Yuriho penis pulzoval.
Dlouhé a neuvěřitelně hladké nohy se roztáhly. Jedno z kolen padlo ke straně a druhé se mu zaháklo za stehno, v malátném a hedvábném pohybu. Yuriho dech se zadrhl. Otevřela se. Ležela tady nahá a otevřená. Pro něj.
Moje.
Tentokrát nezaváhal. Jeho ruka vklouzla mezi její nohy, prsty roztáhl to nejměkčí maso. Ze rtů jí unikl schvalující sten, když ji našel vlhkou a horkou pro něj. Jeho prst pohladil její naběhlý klitoris. Vykřikla a přitiskla se k jeho ruce. Yuri pohyb zopakoval, znovu a znovu, rukou jí škádlil v rychlém tempu, při kterém zavřela oči. Její ústa se otevřela v němém O, když jeho prsty klouzaly po jejím hladkém teple, snadno do ní pronikly.
Horko ho rozpálilo a sežehlo. Tak dokonalá, tak úzká – její pohlaví mu objímalo prsty, nenasytně je lákalo hlouběji. Jeho penis v žárlivosti pulzoval bolestí, když pokračoval v tom, že na ni hrál jako na nástroj.
Vychutnával si každou notu, každý tón rozkoše, který z ní dostal.
Z vynikajících muk z toho, že má tuto ženu ve svém náruči, se mu začaly třást ruce a vidění se mu rozmazalo. Rozkrok ho opět zabolel. Yuri si ji chtěl vzít, nárokovat si ji, cítit ji, ochutnat ji. Úroveň intenzity, s jakou chtěl být v ní, ho děsila.
„Prosím, Yuri,“ vydechla.
Podíval se dolů na tu krásu pod ním. Natahovala se k němu, prsty mu zarývala do ramen, přitahovala si ho blíž. Když se podvolil, klesnul na ni, hlasitě polkla a uniklo jí zasténání. Zvuk její potřeby byl víc, než dokázal vydržet.
Yuri do ní vnikl jediným plynulým tahem. Teplé a neuvěřitelně těsné, ho její tělo přivítalo a jen ten pocit málem obrátil každou kost v jeho těle v kapalinu. Zavřel oči a nechal se pohltit blažeností, která zaplavila každý jeho pór, každý jeho nerv zpíval o své rozkoši.
Vyklouzl z ní a pomalu vnikl zpět, tentokrát hlouběji. Znovu se z toho otřásl, každý vjem byl tentokrát ještě silnější, než předtím. To tření, teplo, vlhkost, všechno ho pobízelo.
Malé dlaně se tlačily na ramena, prsty svíraly jeho tělo, sledující jeho páteř. Nohy mu obtočila kolem boků, zatímco žhavým jazykem sledovala cestičku na jeho krku. Obojí na něj jasně naléhalo – tvrději, rychleji. To byly dvě věci, které Yuri neměl v úmyslu. Nikdy nechtěl, aby to skončilo.
Když se snažil zpomalit tempo, Ileana mu zatlačila do ramenou, tvrdě. Yuri se s tím pohybem pohnul, příjemně překvapen, když ho přetočila a osedlala si ho. Centimetr po centimetru na něj dosedala, než obnovila jejich tempo, které tak toužil zpomalit. Zoufale ji rukama chytil za boky, pohyboval se s ní nahoru a dolů, jeho vlastní tělo se zvedalo s každým přírazem a vycházelo jí vstříc.
Měkká, ale zároveň pevná stehna se zatnula kolem jeho boků. Její prsty se mu roztáhly na hrudi. Nezkrotné vlasy ve vlnách spadaly až k jejímu pasu, téměř skrývaly ten úžasný pohled na jeho penis mizící v ní, znovu a znovu. Nutkání po úlevě se v něm sbíhalo rychleji a silněji s každým lahodným přírazem jejího těla. Bojující s tím, se Yuri natáhl a uchopil její prsa do dlaní. Ileana zavřela oči, zasténala, když je začal hladit. Yuri si nemohl vzpomenout na nic nádhernějšího a krásnějšího, než Ileanu posazenou na něm. Přesto, zdálo se, že je teď příliš daleko.
Pomocí svalů se posadil. Jeho ústa sevřela pevně bradavku, kterou jeho ruka zanedbávala. Vykřikla, prohnula se v zádech, zatímco ji olizoval, zuby se lehce otíral o pulzující špičku. Odtáhl se od ní jen na tak dlouho, aby uchopil její tvář do dlaní a rozdrtil její ústa o ty jeho tak, že lapala po dechu, jejich zuby do sebe narážela v hladovém objetí. Napůl šílená touhou, Ileana zrychlila tempo a on z toho miloval každou vteřinu.
Yuri věděl, že jsou oba blízko. Tak blízko. Znovu si lehnul a přitáhl si ji k sobě. Ruce ponořil do jejích vlasů, uhladil jí je z obličeje, aby na ni viděl. Chtěl vidět, jak se udělá. Chtěl sledovat, jak ji ovládá potěšení.
Ústa měla pootevřená a zoufale lapala po dechu, Yuri cítil na svých rtech úsměv, stejně tak jako srdci. Ileana se usmála, pohybovala se rychleji, tvrději. Ňadry se mu otírala o hruď v hedvábném tření s každým prohnutím boků. Teple a pevně, její tělo objímalo jeho penis. V jediném pohybu se kolem něj její svaly začaly svírat, v jeho břiše vybuchli motýlci.
Yuri jí zasténal do úst. Její oči se pevně zavřely, její záda se mu napjala pod rukama. Pokusila se odtáhnout, jeho jméno uniklo z jejích rtů v zoufalém, opojném vzlyku. Pořád ji držel, neustále přirážel do jejího těla. Líbal ji na bradu, tváře, než zamířil k uchu. Olízl ten sladký prostor, potom ho vtáhl do úst, než jí začal šeptat o tom, jak ji drží a dožadoval se, aby to uvolnila.
Hned.


22 komentářů:

  1. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  2. zajímavý konec kapitoly.... děkuji za překlad

    OdpovědětVymazat
  3. Wauu... vďaka za skvelú kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  4. ďakujem za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  6. Moc děkuji za překlad! :-)
    D.

    OdpovědětVymazat
  7. Díky moc za překlad :))

    OdpovědětVymazat
  8. díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  9. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  10. Ďakujem za preklad.

    OdpovědětVymazat
  11. Díky moc za překlad :-D

    OdpovědětVymazat