středa 18. září 2013

Upír v jejím Mystsu - 2. Kapitola




Rty, teplé, hladké a naprosto mužné, drtily ty její. Teplý a hladký, jeho jazyk se proplétal s jejím znovu a znovu, jeho ústa se závratně posouvala nad těmi jejími. I přes slabou chuť vlastní krve na jeho rtech, v ní upír vyvolal život. Obnovená energie jí proudila žilami a Ileana ho líbala s naléhavostí a hladem, jaký nikdy předtím nezažila.
Některé části jejího mozku na ni řvaly, ať s ním bojuje. Bojovnice uvnitř ní jí říkala, že ho má rychle nakopnout tam dolů. Ať dělá cokoliv jiného, jen ne ať reaguje tak, jak její tělo reagovalo – s vřelostí, dychtivostí, touhou.
Její tělo se spontánně topilo v jeho náruči, v jeho polibku. A pak najednou padala k zemi, žaludek jí vylétl až do krku. Stovky hvězd zářily na černočerném nebi nad její hlavou. Nejprve se země dotknul spodek jejích zad, potom lopatky a nakonec hlava, když ji muž pokládal k zemi a natahoval se vedle ní.
Dokud se však nenatáhl nad ní, nevšimla si paniky v jeho očích, sebe nenávist a lítost byly v jeho strašidelném pohledu evidentní. Okamžitě ten výraz poznala. Byl to ten samí, který si zvykla vídat v zrcadle.
Ileana zavřela oči.
Nedívej se. Nedovol si nic cítit.
Zavrtěla hlavou a snažila se dbát na motto opakující se jí v mysli. Ale nemohla najít vůli k jeho dodržování. Studená, vlhká zem líbala její kůži, vysílala chvění skrz její tělo. Něco teplého se kolem ní obtočilo, uklidňovalo ji to ke spánku. Ileana rychle zamrkala a snažila se zůstat vzhůru. Snažila se dokončit to, co sem přišla udělat, nechtěla nechat povolit ostražitost. Ale bez ohledu na to, jaký vliv na ni mělo jeho kousnutí, stále ji pevně svíral. Nakonec to vzdala a zavřela oči. Jen na chvíli, říkala si.
Ileaně padla hlava na jednu stranu, potom na druhou. V krku jí pulzovala tupá bolest. Roztržitě zvedla prsty směrem k tomu místo. Horká a lepkavá, její krev jí potáhla konečky prstů. Vzpřímeně se posadila, ruce jí okamžitě vystřelily k jejím rukávům, aby se ujistila, že jsou stále na místě. Ujištěná tím, že ano, vydechla a snažila se myslet skrz ospalost, která se nad ní vznášela.
Zavřela oči jen na okamžik. Nebo ne? Jak dlouho už…
„Jsi vzhůru.“
Ileana zalapala po dechu, obrátila se k mužskému hlasu. Byl to on, ten, který ji kousl. Seděl na bobku naproti nízkému ohni. Jemné světlo odhalovalo současně jeho zarážející vzhled i vražednost.
„Promiň za to předtím, jak jsem se z tebe krmil,“ řekl a sklopil pohled ke klacíku, kterým šťouchal do plamenů. Ty v odpověď zasyčely, desítky červených jisker proudilo k nebi jako magické světlušky. „Mé rány byly příliš hluboké. Neměl jsem jinou možnost.“
Ileana se podívala na jeho bok a zpět nahoru s tím, že se skutečně zdálo, že se uzdravil. Znovu si sáhnula na krk, prsty se dotknula rány. Její druhá ruka hladila její pulzující čelo. Zavřela oči, když obojí masírovala. Snažila se probudit smysly, vyburcovat hněv, zatímco ten muž pracoval na ohni. Od chvíle, kdy ji kousl, tak se zdálo, že touha po pomstě, která ji od dětství vedla, proudí pryč z jejího těla. Skutečnost, že zrovna dnes ze všech možných časů ztratila její vztek, rozpálila její krev.
Díky bohyni.
„Přísahám na hrob mé milované sestry,“ pokračoval. „Že tě vrátím k Samostanu co nejdříve.“
Ileana svraštila obočí. „Proč mě nevrátíš hned?“
Muž se odmlčel, v očích měl otázku. „Mé jméno je Yuri. Jaké je to tvé?“
„Neodpověděls na mou otázku, Yuri.“
Přes jeho již potemnělé rysy přelétl stín. „Potřebuju tě.“
„Potřebuješ mě?“ Opakovala vzdorovitě.
Yuri zavřel oči, zřejmě válčil s tím, co by měl udělat a co měl na srdci. „Musíš mi otevřít dveře do venkovních světů, abych se mohl vrátit do svého domovu.“
Po jeho přiznání Ileana couvnula a to jak vnitřně, tak fyzicky. To, o co jí žádal, byla naprostou drzostí, a to, že ji jen informoval, ji ohromilo. Bohužel ji to nepřekvapilo. Každý v Mysts věděl, že krev Kalu slouží jako klíč ke dveřím ostatních světů, které by měly být všechny zavřeny. Mohlo jí napadnout, že jen Fjodorovna jako on by chtěl tuto teorii otestovat.
„Opravdu jsi zrůda,“ řekla bez dechu.
„Co jsi to říkala?“
„A pokud odmítnu otevřít si žílu, abych tě vysvobodila z Mysts,“ řekla dost hlasitě, aby ji slyšel, „co budeš dělat? Zabiješ mě?“
Otevřel ústa, aby promluvil, ale zase je zavřel. Kdyby nebyla tak plná sebe-spravedlnosti, možná by se bála záblesku spalujícího hněvu v jeho žhavém pohledu.
„Ne, pravda,“ řekla místo něj. „Nebudeš se muset obtěžovat tím, že by sis něčím takovým znečistil tvé ruce. Už jsi předtím ovládal mou mysl. Dá rozum, že to snadno můžeš udělat znovu. Takže si myslím, že to mě dělá tvým vězněm, Yuri,“ řekla, položila ruce na její sotva oděné boky. „Takže, co bude tvůj první úkol pro mou maličkost?“
V jeho očích zajiskřil intenzivní, nebezpečný záblesk.
Jediným plynulým pohybem se postavil a došel k ní. Anatomicky vytvarované svaly na jeho stehnech se zavlnily a napnuly jeho kalhoty šité na míru. Svaly paží se vyboulily takovým způsobem, že věděla, že má zaťaté pěsti, zatímco k ní kráčí. Když stál ani ne dvě stopy před ní, uvědomila si, že z jeho jemných rtů vyčuhují tesáky, ostré a agresivní. Rána na jejím krku zapulzovala, když si vzpomněla, jak posledně byly v jejím těle.
Ileana se zachvěla a přemýšlela, co chtěl, co by jí mohl udělat. Uvědomovala si, že by mohl udělat, co by chtěl a ona by ho nedokázala zastavit.“
„Vstaň,“ přikázal, jeho tón byl rozzuřený. „A otoč se, Ileano.“

***
Nezvyklý na to, aby ho žena, jakákoliv žena, doháněla k tak nesnesitelnému chtíči, frustraci a jiným věcem, Yuri bojoval s tím, aby si udržel kontrolu, když žena udělala to, co přikázal a postavila se před něj. Neznal tuto ženu, neznal odpovědi na tisíce drobných otravných otázek, které mu v mysli šeptaly.
I když každou částí vypadala jako mladá Kalu, každý instinkt v jeho těle mu tvrdil, že tu před ním není prostoduchá, bohyni uctívající jeptiška. Takže po její výzvě se rozhodl udělat to, co umíral touhou udělat od chvíle, co ji špehoval u jezera. Ano, mohl by jí přečíst myšlenky. Ve skutečnosti, musel to udělat, aby zjistil její jméno, protože byla tak tvrdohlavá. Ale teď neměl zájem je číst. Chtěl si jen přečíst její tělo.
Žena se zarazila, dívala se na něj očima, čelo měla sotva na úrovni jeho brady. Uvědomujíc si, že ještě nesplnila jeho druhý rozkaz, Yuri zakroužil prstem a pokynul jí, aby se otočila. I když ty omamné oči vyzývavě plály, pomalu se otočila.
Yuriho pohled okamžitě přitáhl velký kus její kůže od krku dolů, mezi oběma rameny. Propracovaný obrazec odhaloval lebku, tak slabě nakreslenou, že se zdálo, jako by byla jen položená na její kůži. Cítil chlad, něco jako smrtelné dýchání na jeho krku. Ignorujíc to, Yuri překonal vzdálenost mezi nimi.
Tělesné teplo vyzařující z jejího malého těla se k němu natáhlo, obtočilo se kolem něj. Její vůně, ta krásní jemná decentní vůně sladkých květů a medu si dobírala jeho smysly. Yuriho ústa se naplnila slinami, připomínal si bohatou chuť její krve, která mu klouzala po jazyku do hrtanu. Ztěžka polkl.
„Řekni mi něco o tvém tetování,“ vydechl a zvedl ruku, aby se dotkl toho mezi lopatkami. Vydala zvuk, rychlý nádech a na kůží jí naskákala husina. Konečně, ta ohnivá malá jeptiška s ostrým jazykem neměla co říct. Yuri cítil, jak se mu rty roztahují úsměvem.
„Tohle vypadá staře,“ přemlouval ji, pohyboval prsty po kůži.
Staře a rozkošně.
Její kůže byla jako jemný papír, obával se, že by se mohla pod jeho mozolnatými prsty roztrhnout. Ileana se pod jeho dotekem pohnula, její elegantní brada sklouznula k jejímu ramenu a podívala se na něj. I když věděla, o kterém obrazci mluvil, aniž by se musela podívat.
„To bylo mé první,“ řekla tiše, s konečnou platností. „Bylo mi devět. Moje rodina byla právě zabita pouhé hodiny před tím, než jsem dorazila do Samostanu, vyděšená, sama.“
Yuriho ústa ztratila úsměv. Zabiti?
„Svaté ženy mě svlékly do naha a drhnuly mou kůži, dokud nebyla bolavá a zraněná. Prosila jsem je, aby přestaly, plakala jsem a chtěla svou mámu. Nikdo ke mně nepromluvil ani jediné slovo, po celou tu dobu. Jen odříkávaly svatá slova a modlily se k bohyni po odpuštění.“
Yuriho srdce se s každým slovem stahovalo, její utrpení, její bolest cítil ostřeji a skutečněji, než vlhký noční vzduch v jeho plicích.
„Vzpomínám si na tu úlevu, když konečně skončily,“ řekla s nevěřícným smíchem. „Oddech však byl jen krátký. Neměla jsem tušení, kdo byly. Ani co dělají. Neměla jsem ponětí, že takové ženy a takové místo existovalo. Čtyři z nich mě připoutaly, zatímco pět z nich označovalo mou kůži. Navždy dávaly každému na vědomí, že byl někdo z mé rodiny označen za zrádce a zavražděn. Tohle,“ řekla a ukázala na tetování přes šíji, směřující mezi lopatky. „Prohlašuje, že můj život je dluhem, který splatí ten hřích.“
Yuri zaklel, barbarský obraz těch odporných žen mučících vystrašené nevinné dítě se mu vypaloval do mozku. Slyšel o takových činech, ale nikdy nebyl svědkem z první ruky. Ale nakonec, pochyboval, že by to mnoho mužů vidělo.
V té chvíli Yuri cítil důležitost toho, že s ním sdílela její příběh. Její důvěru. I když to nedávalo žádný smysl, chtěl jí poděkovat za to, co mu řekla a omluvit se za bolest, kterou utrpěla v tak něžném věku, chtěl jí slíbit vraždu těch, kteří ji označkovali. Yuri měl vlastní značky. První získal jako teenager, a znal tu bolest. Ale být tak mladý a vydržet celý proces, to ho přimělo pohrdat tímto činem.
„Tu noc jsem si slíbila, že nikdy nebudu jako ony. Nikdy nezapomenu na tu hrůzu, bolet,“ řekla a její hlas zněžněl. „Nikdy jsem nevěřila té lži o mé rodině.“
Ileana prohnula jejími boky a rameny v lákavém zavlnění. Tenké pásky látky přehozené přes její rameno sklouzly do trávy vedle jejích nohou, odhalily jí. Yurimu vyschnulo v krku. Dlaně ho pálily touhou dotknout se jí. Ne sexuálně, ale pro útěchu. Tolik bolesti, tolik odsouzení. Život byl jako hra popsán po celém jejím těle a Yuri si dal na čas s čtením každého aktu. Byla to ta nejkrásnější věc, jakou kdy viděl. Byla to ta nejkrásnější žena, jakou kdy viděl. Bledá kůže, vykreslené obrazy a příběhy jejího života. Vlasy barvy půlnoci, tak husté a svěží, že by v nich mohl ztratit ruce.
Yuri se naklonil blíž, nadechl se její vůně. Bohové, dokonce byla cítit měkce. Byl pokořený, v transu, přitahovala ho. Zavřel oči a znovu se naklonil blíž. Jeho rty se téměř dotýkaly péřové kůže a jejího tetování.
Příliš blízko.
Jeho ruce se zploštily na jejích zádech a přitiskl ji k sobě v zoufalém sevření. Nezvučný povzdech unikl z jejích rtů a Yuri by přísahal, že pod jeho dotekem roztávala. Nepodařilo se mu ovládnout se a přitiskl ústa na její plné, teplé maso. Tentokrát byl odměněn bohatým, chraplavým stenem. Vibrace se posouvaly po celém jeho těle, jako vlny lámající ledový pohled na jezeře. Hřmělo to proti jeho jádru, dokud neprasklo a neuvolnila se z něj potřeba, touha, kterou necítil již od…
Yuri couvl. „Omlouvám se,“ zamumlal, omluva ale byla jen lží na jeho jazyku. Nebylo mu to líto. Popravdě řečeno, chtěl víc, chtěl ji. Tady. Teď. Místo toho se vzdálil.
Ileana se mu otočila v náručí, její černé oči byly rozevřené a nesmlouvavé. Něžná ruka mu zakryla tvář, dlouhé prsty se mu rozběhly po krku přes puls. Když se k němu naklonila, byla tak blízko, že její vůně, měkkost napadaly každé pór jeho těla a kladivo chtíče a touhy bušilo skrz něj. Její prst pokračoval v líné cestě, klouzal dopředu a dozadu podél klíční kosti, zastavujíc se na špičce tetování, které pokračovalo na jeho prsní svaly a žebra. Zasyčel při tom doteku a ztěžka polkl, než se podíval dolů na tu ženu, která ho přiváděla k smyslovému přetížení.
„Tak a teď,“ řekla. „Mohu vidět ty tvá?“


25 komentářů:

  1. Moc děkuji za překlad! :-)
    D.

    OdpovědětVymazat
  2. Okukování zad, to je teda něco :-) těšim se na pokračování a moc děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  3. Díky za skvělý překlad.

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji pěkně za překlad.

    OdpovědětVymazat
  5. ďakujem za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  6. vĎaka za preklad.

    OdpovědětVymazat
  7. děkuju už se těšim na další :)

    OdpovědětVymazat
  8. Díky moc za překlad :-D

    OdpovědětVymazat
  9. Začínám být vážně zvědavá, kam to všechno povede. Díky za překlad

    OdpovědětVymazat
  10. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  11. Moc děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat