čtvrtek 5. září 2013

Upír v jejím Mystsu - 1. Kapitola




„Kde to jsem?“
Yuri Feodorovna se přinutil otevřít oči, jeho bystré upíří smysly okamžitě ochutnaly zemi a krev v nočním vzduchu. Zvedl hlavu ze země. V jeho žilách pulzovala nesnesitelná bolest a tělo měl potažené jemnou vrstvou potu. Obojí patřilo k něčemu, k čemu obvykle docházelo po bitvě.
Tisknoucí dlaň na sametovou zeď, se zvedl do sedu.
„Ach,“ vydechl, když jeho hrudník propíchl oštěp agónie. Zakryl si ránu svou rukou, zcela nepřekvapen že vidí, že je celá pokrytá rudou, když si ji zvedl k tváři.
„To je moje krev,“ zasténal a dovolil své hlavě, aby se opřela o strom za ním. „To je… hodně mé krve.“
Co se mu za Fatumovo závojem stalo?
Jednu ruku si obtočil kolem vlastního pasu a druhou použil tak, aby se vytlačil do stoje. Ten pohyb vyslal novou vlnu závratě skrz jeho tělo. Ta vlna hrozila nebezpečím, že ho pošle k zemi. Krev mu prosakovala mezi prsty až k nohavicím a Yuri se musel kousnout do tváří při nové bolesti proudící skrz něj. Špičkou zubu se škrábl do rtu a měděná chuť krve mu zaplavila ústa.
„Zatraceně,“ zavrčel, vyplivujíc to sousto na trávu. Jako by nebylo dost špatné, že ho minulou noc vykuchal nějaký rádoby samurajský lovec krve.
Yuri se zarazil. Ledová ruka mu sevřela srdce, když se mu vybavily vzpomínky několika posledních hodin… boj, řinčení mečů, krájení masa. A hlavně tetování na předloktí jeho protivníka bylo vyryto do Yuriho mozku. To tetování označovalo upíra, který třímal meč, když ho napadl, jako vanatora. Upířího lovce krve.
Yuri to tetování znal velmi dobře.
Také by měl.
Nosil to samé více než několik staletí.
Tím se vyřešila jedna záhada. Tohle mi udělal vanator, pomyslel si, snažíc se nadechnout. Škoda, že mu tahle znalost nedopomohla k tomu, aby se cítil lépe. Dokázal by vymyslet minimálně tucet jiných bytostí, u kterých by byl radši, kdyby se ho snažily zabít.
Než Yuriho bratr Nikolaj převzal vládu nad Mysts, byli vanatoři známí jako vyškolení zabijáci a lovci krve, kteří vraždili vlastní rasu. Lovci krve, kteří zabíjeli ty, kteří porušovali staré způsoby. Krále, královny, temné členy Rady, zkorumpované politiky a aristokraty – nikdo nebyl před vanatory v bezpečí a v jejich říši je všichni respektovali a uznávali jejich mise.
Ale teď byli něčím víc, než jen lovci. Vázáni nehynoucí krevní přísahou k Nikolajeovi, falešnému vládci a Yuriho bratrovi, proti kterému tajně bojoval poslední desetiletí. Nemilosrdní a brutální, vanatoři vytrvale sledovali svůj cíl. Nezastaví se, dokud se jim nepodaří získat svůj cíl, ať už mrtvý, či živý, a tím dostanou i svou odměnu.
A nyní lovili jeho… a ze všech míst zrovna v Mysts.
Svatá země upíru, kromě Fatumu a Země a všemi nadpřirozenými světy mezi, Mysts bylo věčným temným útočištěm, kde den nikdy nebyl opravdu dnem a upíři se tam mohli volně procházet. Z tohoto důvodu toto místo bylo pro upíra vždy tím nejnebezpečnějším územím, na jaké kdy vstoupil.
No, bylo to z jeho strany naprosté šílenství, že sem přišel.
Yuri svěsil bradu na hruď a zavřel oči. Vyčerpání bojovalo s potřebou jednat, aby dostal svoje protivníky dříve, než se budou moci seskupit a znovu zaútočit. Dopotácel se k jezeru, cestou odsouval trávu a keře. U okraje klesl na kolena. Studená voda zaplavila jeho šaty, vyslala mrazení do jeho krve a již odvodněného těla. Zasténal, byl to unavený a slabý zvuk, který ho přiměl přikrčit se.
Namáčejíc ruku ve vodě, Yuri smýval krev. Rudá se prosakovala do jezera, zatímco odhaloval tetování navždy vyryté do spodních stran jeho předloktí, označujíc ho jako vanatora pro každého s darem prohlédnutí.
Lehce otočil ruce, vystavil tak značky násilně vykreslené tiskařskou černí, společně s jeho starými, označující ho za zrádce mezi bratry vanatory. Žaludek se mu zhoupl. Označení spodina vrahů by bylo přesnější. Krevní lovci, praví vanatoři, nebyli bratry nikomu. Jako mistři přestrojení často měnili osobnost, povolání i vzhled, byli jako chameleoni. Vždycky pracovali sami. A vždycky lovili svou kořist, dokud nebyla mrtvá, nebo zajatá.
A poprvé byl Yuri kořistí, ne lovcem.
V lese za ním zapraskala větvička.
Yuri ztuhl. Instinkt ho přinutil skrčit se do trávy o vteřinu předtím, než to zaregistroval jeho mozek. S očima v pozoru zkoumal tmu. Husté mraky před měsícem rušily to málo světla, co tam bylo. Yuri zaklel, když noční závoj zahalil les kolem něj a dále ukrýval rádoby útočníka. Dávajíc si pozor, aby nevydal ani hlásku, pohnul rukou po sametové trávě směrem k dýce v pouzdře na svém stehně. Uchopujíc zbraň v dlani, Yuri pevně chytil rukojeť a čekal.
Jestli to je vanator, který ho lovil, nebude muset čekat dlouho.
Polkl a ještě víc zpevnil sevření na zbrani.
Temnota necelých čtyřicet metrů za ním se náhle rozestoupila a odhalila bledou ženskou nohu. Úžasně dlouhou, štíhlou nohou. Yuri zamrkal. Musel mít halucinace ze ztráty krve. Přesto zůstal na místě, čekal, až se zjevení znovu objeví. O zlomek vteřiny později noc prořízl jasný záblesk červené látky, následovaný druhou holou nohou, když žena vstoupila do jeho zorného pole.
Ačkoliv plášť, který měla, zahaloval její tělo, letmý pohled na rudé obřadní roucho mu pomohl identifikovat, kým byla.
Kalu.
Jedna ze svatých žen ze Samostanu, chrámu žen věnovanému uctívání bohyně.
Yuri pozorně sledoval dívku, zůstával v pohotovosti, i když pro něj nepředstavovala žádnou hrozbu kromě toho, že by mohla varovat všechny okolní vanatory číhající na něj.
S kočičí grácií žena kráčela k vodě. Její nohy se od paty až k prstům prohýbaly elegancí tanečnice. Zrak mu sklouzl ke kotníkům, studoval jejich jemnou strukturu, křivku a prohnutí kostí a masa. S každým krokem její plášť po nohou vyjížděl výš, nejprve přes koleno a pak až ke stehnu.
Yuri horlivě zkoumal každý kousek, který se stal viditelným. Křivku jejího lýtka, houpající se pod kolenem, štíhlá stehna, každý centimetr byl ještě lákavější než ten předchozí. Na ženu věnující se modlitbám a knihám bylo její tělo svalnatější, než by očekával.
Ruka sáhla dozadu a nahoru. Obratným pohybem žena sundala kápi a uhladila látku na ramenou. Jeho pohled sklouzl na její profil. Kůže, tak bělostná a čistá v měsíčním světle, byla téměř průsvitná, zářila perfektním leskem perly. V ostrém kontrastu jí po zádech stékaly husté vlnité ebenové vlasy, klesaly až k jejím bokům. Vypadala étericky. Připomínala bohyni, kterou uctívala.
Žena směřovala ke břehu, který byl jen, co by kamenem dohodil. S ladností jestřába položila bledou ruku nad vodu. Yuri zahlédl zápěstí, štíhlé a elegantní, než ponořila ruce, nabrala vodu. O chvíli později plášť spadl, shromáždil se jí u nohou.
Yuriho srdce přeskočilo jeden úder. Sladká bohyně, jestli si předtím myslel, že je nádherná, tak mu teď vzala řeč.
Slyšel o svůdném erotickém oblečení Kalu, ale nikdy ho neviděl. Jako Otrokyně Bohyně, se to odráželo na jejich oblečení. Od zápěstí po bicepsy zakrývala její ruce rudá látka. Úzký kus tkaniny překrýval prsa, než se překřížil a obtočil kolem pasu, takže lákavé množství masa z jejího hrudníku i pupíku bylo vystaveno. Látka, která nebyla širší než deset palců, vysela mezi jejíma nohama až ke kotníkům ve předu i vzadu. Lahodně holé boky a stehna zakývaly pouze dvě stužky svázané na kyčelní kosti. Další tenká červená stužka byla kolem jejího krku.
Proužek měsíčního svitu vykoukl přes mraky, odrážel se od její kůže. Yuri vytřeštil oči, když zahlédl nové kousky masa, které měsíční světlo odhalilo.
Tetování.
Tohle krásné stvoření jimi bylo pokryté. Zasypávaly její tělo, paže, břicho, hrudník a bezpochyby také její záda, kdyby je mohl vidět. Najednou se v něm zrodila touha odhalit tuto ženu svému pohledu, chtěl studovat její poznačené tělo, obtočit se kolem něj.
Na rozdíl od lidí, kteří tetování používali způsobem, ze kterého by se pávovy postavilo peří, v Mysts každé tetování vyprávělo příběh o upírovi, který ho nesl, ať už to bylo dobrý, nebo špatný. Některá byla umístěna na tělo právem, některá násilím, ale žádné z nich nebylo bráno na lehkou váhu. Tetování identifikovalo, kde jste se narodili, do jaké třídy nebo klanu patříte, jaká je vaše specializace, nebo jakou máte příslušnost.
Ve stejném duchu, když si někdo na tělo nechal umístit falešné tetování, prohlašoval tím, že je někým nebo něčím, čím není, a vrhl tak hanbu na svůj klan – ve většině případů pak byl vyhoštěn. Tedy pokud ho zneuctěný rodinný příslušník dřív nenašel a nezabil.
Yuri se podíval na svoje zbarvené předloktí, studoval vlastní tetování. Složitý vzor se zavlnil, když zahýbal vlastnoručně dělanou zbraní v jeho držení. Jo, věděl o těch tetováních všechno. Ale proč jich měla tolik? Kalu měly být označené, ale nikdy si nedokázal ani představit, že tak moc. Bez ohledu na to, co o ní to tetování vypovídalo, Yuri měl nutkání přečíst si ho, zjistit to, poučit se.
Zvědavý, jestli jeho bystrý zrak rozezná nějaké symboly nebo vzory ve tmě, si Yuri ženu znovu prohlédl. Jeho ústa se při pohledu na ni naplnila slinami. Žena si rozvázala stužky u krku a nyní se nahoře bez koupala ve vodě. I v šeru Yuri neměl problém prohlédnout si dokonalý tvar prsou. Pružné, ale pevné, šťavnaté bradavky vypadaly jako dvě maliny zralé k snězení.
Kladivo chtíče mu začalo tlouct žilami. Nebezpečný podtón hladu projel skrz jeho tělo. Potřeba nakrmit se, vyléčit se, ho přemáhala. Jeho špičáky se prodloužily z vlastní vůle. Opar rudé zakryl jeho vizi. Yuri zavřel oči a snažil se dostat pod kontrolu. Polkl a zasténal ze surovosti ve svém krku.
K jeho uším dorazilo ženino zalapání po dechu.
Yuri zaklel pod vousy. Byl objeven. Pokud se dívka rozběhne, tak ve stavu v jakém byl, ji nikdy nedokáže chytit dříve, než sežene pomoc. A jen bohyně věděly, co by se stalo, kdyby tady vyhlásila poplach a celý Mysts by věděl, že je tady.
Bez možností, Yuri neochotně využil poslední sílu, kterou měl a připravil se na ovládnutí dívčiny mysli.
Zaostřujíc na ni, se zaměřil na její oči. Žár se mu zařízl do lebky a během několika vteřin jeho medji bombardovalo její mysl a převzalo kontrolu.
Být jedním z posledních upírů s psychickými schopnostmi mělo své výhody. Ale s tím, jak byl zraněn, věděl, že ji nemůže udržet dlouho. Už z její mysli získával dojmy a vůbec se jí ta duševní invaze nelíbila.
Opírajíc se o ruce, se Yuri vytlačil na kolena, cítil bolest, která jím znovu projížděla. Slabý a raněný, si Yuri nepřál nic jiného, než tu ženu, zatímco se k ní plížil. Pokud vibrace z její mysli byly alespoň vzdáleně přesné, byla plachá jako divoká kočka a stejně tak ostré měla drápky. Yuri se narovnal v zádech jakoby podle pravítka, zatímco se k ní blížil, i když jeho ramena pálila na protest a nesnesitelná potřeba zvracet projížděla jeho břichem.
Po dalších dvou krocích stál před ní. Podle pokynů jeho telepatických schopností zůstala nehybná. Yuri jí ovinul prsty kolem paží, fyzicky ji chytil, když se připravoval uvolnit ji psychicky. Ale podíval se jí do tváře a zaváhal.
Oči ve tvaru kapek rosy, barvy, jakou nikdy předtím neviděl, se uzamkly s jeho, záblesk inteligence se třpytil v jejich hlubinách. Její oči vypadaly jako duhovaný obsidián, měnily se s každou hrou světla, velmi rozdílné od upíří barvy. Její štíhle vyklenuté obočí skvěle doplňovalo její lícní kosti. Smyslná křivka úst mu připomínala palácovou kurtizánu, svěží, ochotnou, s křivkami.
Nicméně, nejvíce ho zaujala její mysl. Snadno do ní vstoupil. Neočekávala jeho útok a bez problémů tak prostoupil její obranou. Ale v okamžiku, kdy vstoupil do jejích myšlenek, cítil, jak ho něco tlačí pryč. Tvrdě. Stálo ho veškerou koncentraci, aby zůstala nehybná, než se k ní mohl dostat.
Upevňujíc na ní sevření, se Yuri vytáhl z jejích myšlenek a pustil její mysl.
Jako jelen, který viděl lva, se od něj okamžitě odtáhla a chtěla se rozběhnout opačným směrem. Nicméně, Yuri ji držel pevně. To ji však neodradilo, když se otočila a její loket mu téměř zlomil nos. Yuri využil dlouholetého bojového výcviku a efektivně jí znehybnil paže za zády, přitiskl ji proti svému tělu. Když znovu začala bojovat, aby se dostala pryč, jednou rukou ukázal dýku, kterou stále držel a druhou jí zakryl ústa. Nakonec přestala bojovat.
„Nevydej ani hlásku,“ řekl a snažil se ovládnout vlastní hlas. „Spolupracuj, dělej, co říkám a neublížím ti. Rozumíš mi?“
Žena na něj pohlédla a přikývla. Její oči byly obrovské a přesto klidné, téměř posuzovací, jako by ho pitvaly. Yuri byl náhle vděčný za tmu. Kdyby viděla rozsah jeho zranění, mohla by se znovu snažit dostat pryč a tentokrát by uspěla. A v příštích několika hodinách ji potřeboval.
Vše mu začalo dávat smysl. Hlavně proč cestoval do Samostanu. Proč číhal nedaleko vnějších zdí.
Yuri přitáhl Kalu k sobě. Sladká vůně ho lákala, takže jeho ústa byla plná slin. Zavřel oči a sklonil bradu k místu mezi jejím krkem a ramenem, vdechoval. Bestie v něm reagovala, jeho podstata hledala způsob, jak se uzdravit. Yuri s tím tentokrát nebojoval. Místo toho nechal tesáky, aby se prodloužily, přivítal rudý opar přes svoji vizi. Yuri zavřel oči, v jakési temné prohlubni jeho mysli se utvořil plán.
Potřebuju ji. Potřebuju ji. Tato tři slova se opakovala jako v modlitbě – litanie v jeho mysli. Možná, že ho bohyně po tom všem neopustily. Možná, že mu jedna vhodila jednu z jejích kněžek přímo do klína, aby mu pomohla. Koneckonců, mohl tu dívku využít a uniknout odtud. Mohl ji využít, aby se dostal zpět domů.
Nejdříve ale potřeboval její krev.
Yuri otevřel oči. Jeho zrak se zaměřil na tepnu, která divoce uháněla na jejím krku. Zuby ho bolely, svěděly touhou po prvním ochutnání, o kterém věděl, že bude plné horké, sladké a pikantní krve. Prsty na její paži se sevřely.
„Prosím,“ vydechla. Zastřený zvuk jejího hlasu, něžný a přesto silný jako ocel a samet společně protkané, mu vystřelil mrazení přímo do rozkroku. Cítil, jak ožívá chlípnou touhou a potřebou, která nebyla nasycená již… Bohové, asi tak dlouho, jak byla naživu žena v jeho náručí.
Hladovost s ním začala bojovat z obou stran. Nicméně, teď se mohl soustředit jen na jednu.
„Omlouvám se za tohle,“ zašeptal jí do ucha.
„Za co?“

***

Ileana Tarasova zalapala po dechu, když její tělo ztuhlo, protože se jí do citlivého krku zaryly zuby ostré jako břitva. V instinktivní snaze uniknout vyrazila kupředu. Nicméně, muž ji chytil a to s překvapivým množstvím síly na někoho tak zraněného, jako byl on. Jeho paže se ohnuly, přitáhly ji těsně k němu a utahovaly se kolem ní s každým jejím zalapáním po dechu, když predátor držel svou kořist na místě.
V pasti, Ileanina pozornost se přesunula na kousnutí a krev ve spěchu proudící z jejího těla. Panika se zvětšila, stoupala po jejím těle. Znovu sebou zakroutila a snažila se vymanit, a znovu ho jen přiměla zpevnit sevření. Vydechla, její tělo ochabovalo.
Bezmocná.
Ať se bohyně propadne, jestli bude bezmocná a neudělá nic, jen bude čekat, až z ní tohle monstrum přestane pít. Pokud vůbec přestane. Ta myšlenka ji naštvala, náhle se necítila tak mdlá.
Přes závrať cítila, jak zavírá oči. Když byl její zrak odříznut, ostatní smysly převzaly kontrolu. Intenzivní teplo jeho úst na jejím krku se zhoršovalo. Jemné strniště na jeho bradě a kolem rtů jí škrábalo kůži. Žár její krve, která spěchala, aby ho nasytila, chlad, který zůstal v jejích žilách. Její tělo se zachvělo, ochabla v jeho náručí.
Mocné a silné, jeho svaly ji držely ve vzpřímené poloze, stále ji svíral v jeho širokých ramenech. Její brada mu sklouzla na hruď, Ileana se zaměřila na ruku, která se jí roztahovala na hrudi, těsně pod prsy. Prsty, elegantní a pěstěné, drtily její maso s každým tahem jeho smyslných úst. Křivky jejího těla se rozehřívaly, když se její měkkost opírala o jeho tvrdost.
Pod jeho rukama cítila oheň stoupající z jejího hořícího jádra. Semínko tepla, zpočátku ne víc než zabrnění. Začalo růst a kvést, dokud ve všech směrech nerozneslo teplo, rozehřálo jí končetiny, které mrzly ztrátou krve. Její kundička se sevřela a na chvíli by přísahala, že teplo sklouzlo níže. Mohla by přísahat, že v sobě pocítila záchvěv touhy, probouzející se.
Muž vytáhl zuby z jejího těla a zalapal po dechu. Illeana také vydechla, úlevně, z údivu a kupodivu, i z té ztráty. Krk jí bolel a jeho teplá ústa zakryla pulzující kůži, hladila ji a škádlila, než si prorazila cestu od jejího krku přes tvář, k ústům. Cítila na jeho rtech krev. Její kundička se sevřela, chamtivě, hladově.
Jako ve snu, vzala okrajově na vědomí, jak ji jeho ruce s dlouhými prsty zvedly do náruče s naprostou lehkostí. Tváří v tvář s jeho širokým hrudníkem, zaklonila hlavu. Illeana zachytila letmý pohled na jeho přenádherný obličej a rozpálené oči napůl skryté pod očními víčky, než se na ni znovu vrhl.
Jenže tentokrát nešel po její krvi.


20 komentářů:

  1. Pěkné,děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  2. Skvělé, začátek úplně perfektní. Děkuji za překlad a těším se na další pokračování.

    OdpovědětVymazat
  3. Wau, takhle žhavý už v první kapitole :-)
    Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  5. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  6. Moc děkuji za překlad! :-)
    D.

    OdpovědětVymazat
  7. Vďaka a teším sa na pokračovanie.

    OdpovědětVymazat
  8. Díky za překlad

    OdpovědětVymazat
  9. Wow, tak tomu říkám začátek:))) Díky za překlad

    OdpovědětVymazat
  10. Moc děkuji za překlad této knihy. Lvice

    OdpovědětVymazat
  11. ďakujem za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  12. Opravdu se hlavní hrdina jmenuje Yuri Feodorovna? Není to ženské příjmení (přízvisko)?!
    Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  13. Děkuji moc za překlad.

    OdpovědětVymazat
  14. Oooo, to byla kapitola. Moc děkuji za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  15. Díky moc za překlad :-D

    OdpovědětVymazat
  16. velmi pěkné, díky

    OdpovědětVymazat
  17. ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat