pátek 13. září 2013

Pavoučí kousnutí - 5. kapitola




„Odlož zbraň,“ znovu zasyčel hlas.

Hlaveň mi tlačila na spodní část krční páteře. Pokud by mě tam střelil, byla bych mrtvá ještě před dopadem na podlahu.

Na chvíli jsem uvažovala o použití magie, nechala bych ztvrdnout kůži na kámen a vytvořila si něco jako ulitu. Ale ten bastard byl rychlejší než já, stačilo by půl sekundy a střelil by mě, než by magie začala účinkovat. A použití síly by mě mohlo hodně oslabit. Po zvážení situace jsem se rozhodla, že dnes večer budu potřebovat každou kapku síly. Radši si ji budu šetřit pro případ, že bych byla úplně zoufalá. Tohle byla zatím jen malá mrzutost.

„Odlož ji. Hned.“

„Jistě,“odpověděla jsem klidným tichým hlasem. “ Odložím ji, ale budeš mi muset dát nějaký prostor. Nemám ji kam dát, když stojíš těsně za mnou.“

Nehorázná lež, samozřejmě. Ale byl ke mně moc blízko a se zbraní přitisknutou k zádům nebylo moc možností, jak se z téhle patálie dostat.

„Dobře, ale žádné hlouposti.“

Zbraň zmizela z mého krku a cítila jsem, jak udělal pár kroků zpět. Perfektní. Narovnala jsem se a opatrně jsem vzala luk z balkonové zdi, položila ho, pořád otočená zády k němu.

„Teď se pomalu otoč, zůstaň stát a dej ruce nahoru - tak, abych na ně viděl.“
Udělala jsem, co řekl a otočila se k němu. Proti mně stál malý, podsaditý Asiat s tuhými silnými svaly.

Černé vlasy měl stažené do ohonu a přes pravou tvář se mu táhla ošklivá bílá jizva. Od koutku hnědého oka až dolů k čelisti. Stejně jako já byl oblečený v černé.

Zabijáci při práci v podstatě jinou barvu neoblékají.

„Ahoj, Brute.“

Kývl hlavou. „Gin.“

Každý nájemný vrah má své jméno, přezdívku, která o něm něco vypovídá. Když chcete někoho otrávit, pravděpodobně vyhledáte Bolehlava. Smrt ohněm? Hledejte Fénixe. Vykuchané vnitřnosti? Hák je vaše děvče. Fletcher Lane byl známý jako Plechový muž, protože byl jako robot a nikdy se nenechal ovlivnit emocemi.

Brutův pseudonym byl Zmije a runa vytetovaná na jeho krku znázorňovala stočenou zmiji s připravenými jedovými zuby. Brutus si říkal Zmije, protože byl ten, který číhal někde kolem v podrostu. Ten, kterého jste neviděli, dokud se nezaútočil. Jako teď.

Protože v našem úzce specializovaném oboru, a zvlášť na naší úrovni, nebylo mnoho lidí, během let jsme na sebe občas narazili. Třikrát nás klienti najali na zabití toho druhého. Naposled, když jsme se setkali v Savannah, jsem nechala v Brutových zádech nůž. Tuhle laskavost mi oplatil kulkou do břicha. Všichni naši klienti zemřeli.

Mohla jsem být tvrdá jako kámen, chladná a efektivní, když přišlo na můj úkol, ale Brutus byl jako stroj. Nikdy neukázal ani náznak emoce. Žádné potěšení, žádná bolest, ani záblesk satisfakce, když se mu něco povedlo, nic. Ukázal se, zabil cíl, šel dál.

Stála jsem s rukama nahoře. Na zbrani, kterou držel v ruce měl nasazený tlumič. Zbraň byla na úrovni mého srdce. Brutus nikdy neminul.

„Víš, Gin, opravdu je mi to líto.“ Přestože se Brutus omlouval, jeho hlas byl plochý. Bez emocí. „Ale nabídka byla příliš lákavá.“

Očima jsem zkontrolovala lóži. Donovan Caine a Gordon Giles si pořád šeptali, neteční k dramatu, které se odehrávalo nad jejich hlavami. Vypadalo to, že Caine po Gilesovi něco chce a ten tvrdošíjně odmítá. Můj mozek se snažil vyhodnotit situaci.

„Co je to?“ Zeptala jsem se. „Léčka? Já zabiju Gilese a pak ty zabiješ mě?“

„To byl plán, ale když jsem viděl, že váháš, rozhodl jsem se, že tě zabiju jako první.“

Moje oči potemněly. „Proč? Chystala jsem se dokončit práci. Zabít Gilese. Jsem profesionál. Nevzala bych práci, pokud bych neplánovala ji dokončit.“

Brutus pokrčil rameny. „Smrt účetního vyvolá otázky, tak se můj zaměstnavatel rozhodl, že by bylo lepší, kdyby byl vrah dopaden. Okamžitě.“

„Takže ze mě uděláš viníka, abys ochránil svého klienta.“ Můj hlas byl stejně plochý jako jeho.

Brutus přikývl. „Nebude žádné vyšetřování, žádný vleklý soud, žádné nevhodné otázky. Bude jen přestřelka s chlapíkem z ochranky. A až se rozplyne kouř, budeš jediná, která nebude dýchat. Stopy budou začínat a končit u tebe.“

„Takže máš někoho uvnitř. Někoho, kdo ti pomůže.“

Brutus mlčel, ale nepotřebovala jsem, aby mi potvrdil mé podezření. Můj pohled se stočil zpátky do lóže, ale nikdo se k Donovanu Cainovi a Gordonu Gilesovi nepřipojil. Brutus musel mít někoho za dveřmi, pro případ, že by se Giles snažil utéct.

„Co tě k tomu vedlo?“ Zeptala jsem se a přenesla váhu na pravou nohu.

„Nic složitého. Jen obyčejná, chudá, naštvaná děvka, kterou Giles vodil za nos, sliboval jí manželství, že z ní udělá počestnou ženu a tak. Zamilovaná, zhrzená, žárlivá ženská, která se rozhodla, že už toho má dost.

„Děvka, vraždící z lásky? V tomhle městě?“ Odfrkla jsem „To´s nevymyslel nic lepšího?“

„Bude to stačit.“

Přikývla jsem. „Samozřejmě že ano. Musím připustit, že je to dobrý plán, Brute. Klient by ti měl dát bonus. Mimochodem, kdo je tvůj klient?“

Brutus zavrtěl hlavou. „Máš na víc, Gin, než se mě ptát na něco takového.“

Samozřejmě jsem měla na víc, ale dalo mi to příležitost přesunout levou nohu blíž k samostřílu.

„Rád bych s tebou dál klevetil, ale musím se držet plánu.“ Brutus stiskl pevněji zbraň. „Jsi schopný zabiják, Gin. Skoro tak dobrá jako já. Je mi to skutečně líto---“

Vykopla jsem levou nohou a trefila se do spouště samostřílu. Západka povolila a Brutus schytal zásah šipkou nad pravý kotník. Můj soupeř zavrčel a vypálil podle mého očekávání doprava. Kulka z jeho zbraně mi zavadila o rameno a otočila mě kolem osy. Ucítila jsem výbuch bolesti ve svalech. Ale bylo to lepší, než kdyby projektil prošel mým srdcem.

Odpoutala jsem se od bolesti, hrábla po svém pouzdru a vyskočila zpátky na nohy. Použila jsem pouzdro na violoncello jako štít. Dvě další kulky do něj narazily. Trhla jsem levou rukou a nůž mi sjel rukávem do dlaně. Další kulky bubnovaly do pouzdra. Ucouvla jsem, jako bych dostala zásah. Pak jsem se otočila, odhodila pouzdro stranou a hodila nůž po Brutovi. Z pravého ramene mu vystříkla krev. Pistole mu vypadla z ochromených prstů a narazila do podlahy.

„Ty a tvoje zatracené nože,“zamumlal Brutus a vytáhl si z krvácejícího ramene můj nůž. „Vem si pořádnou zbraň. Použij pistoli.“

„Pistole jsou pro lidi, kteří nemají žaludek nebo dovednosti na použití oceli.“

Překročila jsem kulkami proděravělé pouzdro na violoncello a v dlani jsem sevřela nůž z pravého rukávu. Brutus si přehodil zbraň do pravé ruky.

A pak jsme tančili.

Kroužili jsme kolem sebe na úzké lávce, s výpady, s kopáním, s mácháním našimi noži. Brutus zasáhl můj levý biceps a žár v pravé půlce mého těla ještě vzrostl. Vrazila jsem mu loktem do úst. Bouchl mě do ledvin. Já jsem ho nakopla do slabin.

Náš zápas byl vcelku vyrovnaný. Trénovaní, kvalifikovaní, efektivní, smrtící. Ale šipka v kotníku Brutovi překážela mnohem víc než mně kulka v rameni. Ustupoval před mou sekající dýkou, když ho kotník zradil. Zaškobrtl a já jsem získala výhodu.

Než se mohl Brutus vzpamatovat, vytrhla jsem mu šipku z kotníku a vrhla se na něj. Brutus nemohl potlačit zasténání. Zkoušel se mnou zápolit, ale přitiskla jsem mu nůž na krk. Z rány se vyřinula stružka krve. Ztuhl.

„Teď,“ řekla jsem a posunula zakrvácený hrot blíž k jeho levému oku. „mi řekneš, kdo tě najal a proč chtěl tak moc smrt Gordona Gilese. Anebo ti tuhle šipku vrazím skrz oko až do mozku.“

Brurus se usmál, zuby červené od vlastní krve. „Máš dvě možnosti, Gin. Zabiješ mě nebo se zachráníš – nebo to aspoň zkusíš.“

Otočila jsem hrot šipky směrem k jeho oku. Brutus mohl být chladný jako kámen, ale přesto se otřásl. „Co tím myslíš?“

Řekl jsem svému klientovi, že jsi dobrá, a že by se ti mohlo podařit utéct. Tak jsme vymysleli náhradní plán. I kdybys mně zabila, byla bys obviněná z Gilesovy vraždy. Mám tu dalšího muže připraveného ho zlikvidovat. Jsou narafičené stopy, které povedou k tobě. Výhružné dopisy a tak podobně. Všechno je nastražené…“

Zvedla jsem nůž a vrazila ho Brutovi do srdce. Po první ráně zalapal po dechu překvapením a bolestí. Po druhé jeho hnědé oči vylezly z důlků a z úst se vyhrnul pramínek krve. Když jsem ho bodla potřetí, byl mrtvý.

„Arogantní blbec,“ mumlala jsem si pod vousy, když jsem vstávala. „Mohl mě prostě střelit. Ne se umluvit k smrti.“

Brutovo tělo sebou škublo v poslední křeči, jakoby na souhlas.

Překročila jsem jeho tělo a zvedla zbraň. Protože Brutus měl v jedné věci pravdu. Musím zachránit život Gilese Gordona, místo abych mu ho vzala – pokud chci zachránit sama sebe.

Schovala jsem samostříl zpátky do pouzdra na violoncello, seběhla dolů po lávce. Zasykla jsem, když strčila do dveří nouzového východu. I když rána v mém rameni byla jen škrábnutí, cítila jsem se, jako by mi do ní někdo lil rozžhavené železo. Jako když na mě vztáhla ruku živel Ohně a použila na mě zápalnou magii. Ale nepohodlí jsem ignorovala. Odpoutat se od bolesti bylo první věcí, kterou mě Fletcher naučil.

Fletcher. Moje myšlenky se obrátily směrem k němu. Byl do toho také zapojený. Jestli na mě chtěl Brutův klient hodit vraždu Gordona Gilese, zabití Fletchera bude další položka na seznamu. Nemůže si dovolit nechat ho naživu. Ani Finnegana Lana. Musím za nimi. Brzy.

Spěchala jsem směrem k otevřeným balkonovým dveřím. Seběhla jsem po schodišti do druhého poschodí. Přestávka měla začít za několik minut. Zatím v hale nikdo nebyl a měla jsem čistý výhled na VIP lóži Gordona Gilese. Nepotřebovala jsem svědky, kteří by začali křičet při pohledu na černě oblečenou ženu se zakrváceným nožem v jedné a ještě krvavější šipkou v druhé ruce.

Vpředu nahoře nějaký muž otevřel dveře do lóže a vešel dovnitř. Brutův společník. Uvědomila jsem si, že nejde zabít Gilese. Slepá ulička a žádní svědci, to znamenalo, že by musel zabít i Donovana Caina. Zabít Gilese a obvinit z toho mě byla jedna věc, ale rozruch kolem vraždy policajta, to by bylo něco jiného. Zvlášť poctivého policajta jako byl Caine, který byl něco jako ashlandský lidový hrdina. Policajti, zvlášť ti křiví, by se se přetrhli, aby našli někoho, kdo má spojení s Cainovou vraždou. Nenasytná touha tisku a veřejnosti by je k tomu popoháněla. Donovan Caine a Gordon Giles mohli být dnes večer v klidu.

Zrychlila jsem tempo a prošla dveřmi. Godon Giles byl napůl dolů ze svého sedadla, modré oči zabarvené panikou a strachem. Donovan Caine stál vysoký a vzpřímený. Vypadal naštvaně.

Muž se zbraní se otočil za zvukem otvíraných dveří. Vešla jsem dovnitř a toho naivku praštila. Pod mou zaťatou pěstí mu křupl nos a krev ohodila kobercem pokrytou stěnu. Muž se zapotácel. Použila jsem jeho hybnou sílu, abych ho otočila a zahákla pravou ruku kolem jeho ramen. Můj nůž tlačil na jeho hrdlo.

„Nikdo se nepohne nebo zemře!“ Zasyčela jsem.

Zemřel by tak či tak, ale to nemusel nikdo vědět. Gordon Giles se nehýbal. Donovan Caine sahal po zbrani v pouzdře na boku. Kovboj.

Možný vrah sebou házel a zkoušel se vyprostit. Víc žhavé bolesti v mém rameni. Ale zaťala jsem zuby a bolest umlčela. Zabodla jsem špičku nože do jeho krku, než se stačil znova pohnout.

„Pro koho pracuješ?“ Šeptla jsem mu do ucha.

„Nevím, o čem mluvíš.“ Pramínek potu stékal po jeho zádech a mísil se s mým vlastním. Byl cítit po česneku.

„Kecy. Najali tě na Gilesovu vraždu, pokud bych to já nezvládla.“

Giles zalapal po dechu a jeho fretčí tvář zbledla. Cainovy oči se zúžily a z jeho úst zůstala jen tvrdá úzká linka..

„Řekni mi, pro koho pracuješ nebo ti podříznu hrdlo hned teď a tady. Brutus ti už nepomůže.

Muž ztuhl, když slyšel jméno druhého zabijáka. Na chvíli jsem myslela, že povolí a řekne mi, co jsem chtěla slyšet, ale pak nahrbil záda a já jsem věděla, že udělal špatné rozhodnutí.

„Jdi k čertu, děvko,“ vyplivl spolu s krví pár slov.

„Ty první.“

Podřízla jsem mu hrdlo. Horká, lepkavá krev vytékala na moje ruce. Muž chroptěl a držel si otevřenou ránu. Gordon Giles vydal zvuk vysokým pisklavým hlasem vhodnějším pro pubertální roztleskávačku než pro muže středního věku. Účetní se kýval se tam a zpátky. Oči se mu protočily, až se nakonec skácel v mdlobách. Donovan Caine měl silnější žaludek. Detektiv sáhl pro zbraň.

Předtím než Caine stihnul uvolnit zbraň z pouzdra, odstrčila jsem umírajícího muže před sebe, přímo na něj. Pak jsem se otočila a vyrazila ven z lóže.

Běžela jsem zpět stejnou cestou, kterou jsem přišla a cestou na balkon jsem nezapomněla ani na pouzdro od violoncella. To jsem v momentě, kdy jsem vstoupila na kamennou terasu shodila přes zídku do řeky a spěšně jsem zamířila k ukrytému lanu.

Slyšela jsem Cainovy těžké kroky, jak za mnou běžel po schodišti. Nebyl čas na opatrnost. Musela jsem se spustit z útesu a doufat, že je detektiv mizerný střelec a že neodřízne lano před tím, než se dostanu dolů.

„Zůstaň stát!“ zahřměl mužský hlas.

Ohlédla jsem se přes rameno. Donovan Caine mě dohonil, jeho zbraň byla ve výšce mého hrudníku v dokonalém střeleckém postavení. Otočila jsem se a zvedla ruce, ještě jsem ale udělala krok směrem k okraji balkonu.

„Kdo jsi?“ zavrčel. „Pro koho pracuješ?“

„Nevím, čestně,“ řekla jsem vyrovnaným hlasem. „Věci se dnes večer trochu zkomplikovaly."

Jeho oči se leskly jako kouřový topaz. „Zkomplikovaly jak?“

Nezastřelil mě přímo na místě. Dobré pro mě, lajdácké od něho.

„Někdo to na mě narafičil,“ řekla jsem. „Měla jsem zabít Gilese a odejít, ale někdo měl jinou představu. Chtěli mě zabít ještě před tím, než udělám svou práci, a pak mě obvinit z jeho vraždy. Když se půjdeš podívat na manipulační lávku, najdeš tam mrtvého muže. Jmenuje se Brutus. Je to nájemný vrah, známý pod přezdívkou Zmije.“

Caine udělal krok dopředu. „Nevěřím ti.“

„Je mi jedno, jestli mi věříš. Důležité je, že Giles je pořád v nebezpečí. Mám větší obavy o něho než o sebe.“

Detektiv o tom přemýšlel, napnutá látka černého saka zvýrazňovala jeho tuhé svaly. Vypadal drsně a mužně, jak stál v šeru. Stíny temnoty ležely na jeho lícních kostech, ale měsíční světlo dopadalo na jeho tmavé vlasy a sevřené rty.

Navzdory vážnosti situace, myslela jsem na jeho rty proti mým. Na jeho jazyk hladící ten můj, jak mě pomalu pokládá předtím, než se do mě celý zaboří. Mmm.

„Půjdeš se mnou,“ řekl.

Volnou rukou si sáhl do kapsy a vytáhl postříbřená želízka. Hodil je na balkon mezi nás. Kov zacinkal stopu od mých nohou.

„Nasaď si je.“

„Pouta. Ujetý. Ale mám je radši při sexu. Ty ne?“

Caine s sebou škubnul, jako bych mu vytrhla z ruky pistoli a střelila po něm. Jeho oči přejely po mém těle přes prsa a stehna a vrátily se k mému obličeji. Jo, přemýšlel o tom. Rozptýlení, které jsem potřebovala.

„Nemusíte se tím trápit, protože mě nedostanete, detektive.“

„A kam mi utečeš? Zeptal se Caine. „Jsi v pasti.“

Usmála jsem se. „Já? V pasti? Nikdy.“

Odrazila jsem se, přeskočila balkonovou zídku a zmizela jsem v temnotě.





28 komentářů:

  1. Díky moc za překlad :-D

    OdpovědětVymazat
  2. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  3. drsneee už se moc těším na další a díky za překlad a korekci:-)

    OdpovědětVymazat
  4. ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  5. Páni... Mezi těma dvěma to jiskří... Díky moc za překlad... Už se nemůžu dočkat další kapitolky... :)

    OdpovědětVymazat
  6. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji za kapitolku...

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  9. Moc díky za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Díky za překlad :D

    OdpovědětVymazat
  11. Vďaka za preklad.

    OdpovědětVymazat
  12. Ďakujem za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  13. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  14. děkuju moc za překlad a těším se na další !!! :D

    OdpovědětVymazat
  15. Ďakujem za ďalšiu kapitolku :)

    OdpovědětVymazat
  16. To je prostě holka jak má být. :-D jo a díky za skvělou práci z překladem. :)

    OdpovědětVymazat
  17. Moc, moc, moc děkuji za překlad! ;-)
    D.

    OdpovědětVymazat