pondělí 30. září 2013

Plnokrevná - 7. kapitola 2/2




Určitě se chystá lovit. O tom není pochyb. Myšlenka na jeho zatknutí mi do žil vehnala vlnu adrenalinu - mnohem silnější, než tomu bylo dříve.
Kořist.
To slovo mou myslí prolétlo jako raketa, najednou má vlčice stála v pozoru, přímo v centru mého mozku. Chtěla bojovat. Uh. Teď nemohu válčit o vůdcovství, jestli však ztratím kontrolu, všechno půjde do kytek. Zavrčela. Byl to nízký, hrozivý zvuk.


Do prdele.
Drake si vybral přesně tento okamžik, a vystoupil z auta. Trochu se nahrbil, napůl se plížil mezi řadami aut. Neměla jsem jinou možnost, než ho opatrně následovat, ale za chůze jsem se navíc snažila domluvit své vlčici. Musíš ho nechat mně. Šla jsem podél lesa, skrčená, nespouštěla ho z očí. Nemůžeš se mnou teď bojovat. Už jsme to dělaly, a já nehodlám opakovat to fiasko s farmářem. Tohle je příliš důležité, tak mne nech tě vést.
Vítr změnil směr a já ucítila zápach síry. Pocit jinakosti mne ochromil, lezl mi po kůži - podobný varování. Mé tělo se nedobrovolně otřáslo. Moje smysly dostaly pořádný zásah, ucítila jsem Drakeovo kouzlo, které potvrzovalo, že patří k nadpřirozeným. To se hodilo. Vlčice se napřímila, poprvé zavětřila reálné nebezpečí.
Sakra.
Věděla jsem, že si Drake vybral cíl podle vůně prosáklé chtíčem, která se z něj linula. Jeho feromony páchly odpudivě, troufla bych si je přirovnat k zápachu plesnivého chleba. Nakrčila jsem nos, snažila se dýchat ústy, když jsem se k němu plížila blíž. Chtíč mísící se s pachem zkažených vajec – tak páchla jeho démonická část – byl mým mozkem uložen do paměti jako velice špatná kombinace. Ta si informaci schovala, neboť se může hodit později. Vlci dokáží rozpoznat tentýž pach dokonce i po letech. Nešlo zrovna o vůni, kterou bych si chtěla pamatovat, ale bylo fajn vědět, že kdyby uprchl, snadno bych jej vystopovala.
Drakeova oběť – tedy oběti v tomto případě – byly dvě dívky ve věku maximálně patnácti, šestnácti let. Hihňaly se, totálně zabrané do rozhovoru o chlapcích, s nimiž se měly setkat uvnitř kina. Perfektní cíle. Příliš zaujaté svým dobrodružstvím, než aby zaregistrovaly, že je špehuje hodně divný člověk, stojící jen o pár automobilů dál. Sklouzla jsem blíž, skryla se za poslední strom na okraji pozemku. Nebylo to dobré místo na schovávání, ale Drake byl plně zaujat lovem.
Zaměřoval veškeré soustředění na zajištění obětí, místo aby ho upozornilo na potenciální nebezpečí – což z něj dělalo totálního idiota, stejného jako pedofila. Teď jsem se krčila ve vzdálenosti jen několika aut od skupinky. Drake se pomalu přibližoval a já se přitiskla k zemi. Dívky zuřivě chatovaly, blížily se k mezeře, která oddělovala menší parkoviště od hlavního před vchodem do kina. Drake by je ztratil, pokud by prošly poslední řadou aut.
„Věřila bys tomu, jak se včera v noci chovala Danielle? Úplně po něm vyjela. Strašně jsem se za ní styděla.“
„Já vím, bylo to trapné. Jako by se…“ Hubená blondýnka ve světle modrých šatech se zarazila uprostřed věty. Na okamžik zaváhala, pak potřásla hlavou. „Becky… já… myslím, že jsem něco nechala v autě. Musím… se vrátit.“ Její hlas zněl nervózně. „Co myslíš? Co jsi tam zapomněla?“ Becky byla o něco vyšší, s dlouhými, měděnými kadeřemi. „Nevím... jen to zkontroluju. Budu rychle zpátky, slibuju.“
Takže náš přítel Drake má opravdu přesvědčovací schopnosti. Doufala jsem, že to je všechno, čím oplývá. „Už tak jdeme pozdě, Jen.“ Prohlásila netrpělivě Becky. „Zapomeň na to. Vždyť to – upřímně – ani nemůže být tak důležité, když si nepamatuješ, o co jde.“
„Hmmm.“ Jen sváděla boj sama se sebou. Hlas kamarádky nebo hlas v hlavě. „Ne… jdi napřed... já tě doženu. Bude to rychlé. Slibuju. Jen tam musím… jít.“ Becky zjevně nebyla ochotná opustit svou přítelkyni. Jdi, Becky. Jen už je lapená do Drakeova kouzla. „Vážně nechápu, proč to musíš dělat. Jdeme pozdě!“ Po dvou krocích se Becky zastavila. Potřásla hlavou. Po krátké odmlce zamumlala: „Ehm... dobře, Jen. Tak jdi. Já… na tebe počkám v kině.“ I když Becky získala od Drakea oficiální povolení odejít, trvalo několik sekund, než se jeho vůli podřídila. Válčila sama se sebou.
Lidi se silnou vůlí je vždy těžší přesvědčit, než slabší jedince. Ovládání dvou odlišných děvčat musí být složité. Bralo si to hodně energie, to dvojí přesvědčování, jak by dosvědčil Nick, a já jen doufala, že se kurva pořádně unaví. Becky odběhla do kina, zatím co Jen se vrátila k vozu. Drake se za ní plížil jako stín, ve vzdálenosti jediného auta. O nos se mi otřela další vlna chtíče smíseného s plesnivými feromony. Byl čím dál víc vzrušený. Toužila jsem mu za to odtrhnout ruce od těla. Stále jsem zůstávala na trávě, čekala na příležitost, když moje vlčice náhle vyrazila na povrch, bez jakéhokoliv varování. Tlačila mi do duše, podobná kladivu bušícímu do hřebíku, což bylo ve spěchu velice těžké ovládnout. Tentokrát na žádnou odpověď nečekala.
S obrovským úsilím jsem se přinutila kleknout do trávy. Měla jsem vztek. Sakra – nehodlám znovu ztratit kontrolu! Slyšíš mě? Tohle je mé tělo a děláme to, co řeknu já! Zabořila jsem ruce do hlíny tak křečovitě, že bych si klidně urazila všechny nehty. Chytila jsem se země jako životní čáry, snažíc se nalézt a uchopit své lidství. Pořád bojovala. Zavřela jsem oči, tlačila ji zpět, co nejvíc to šlo. Nemohu své vlčici předat vládu, ne teď. Jestliže se mne zmocní, mohu se rozloučit se životem.
Začaly se mi chvět ruce, toužily po přeměně, svaly se mi pohybovaly pod kůží. Zaťala jsem zuby. Nemohu uvěřit, že jsem byla tak hloupá a šla sledovat Drakea. Jsem novorozená. Časovaná bomba. Nedokážu se ovládat. Co tady dělám?!
Otevřela jsem oči a zoufale se rozhlédla. Musím odsud pryč. Okamžitě. Nick bude muset Drakea zvládnout sám. Povolila jsem sevření a chtěla dvakrát zmáčknout tlačítko, když v tom vzduch pročísl Jenin dětský křik. Drake započal svůj lov. Uviděla jsem je téměř okamžitě. Držel ji kolem pasu. Jen se snažila bojovat o svůj život. Pod tlakem očividně upustil od přesvědčovací techniky. Buď to, nebo už jednoduše neměl sílu kouzlo nadále udržovat.
Neexistovalo, že bych dopustila, aby se sladká, do modrých šatů oblečená Jen stala Drakeovou obětí. Teď není čas přemýšlet; musím jednat. Ještě jednou jsem zavřela oči, vší silou, jíž jsem shromáždila, jsem popadla svou lidskou stránku a mrštila jí do popředí mé mysli. Vlčice se okamžitě začala sápat proti proudu, štěkala a vrčela, snažila se co nejvíce využít svých dovedností k zablokování lidských instinktů, k nasazení svých vlastních. Chtěla vyhrát. Ale já jsem po tom toužila víc.
Po čele mi stékaly pramínky potu. Pokračovala jsem v posouvání dopředu, činila tlak stále vyšším. Bylo to jako tlačit obří gumičku – neměla jsem tušení, zda vyhrávám, či ne. Sklonila jsem svou sílu na jednu stranu, pak zase na druhou, obě jsme tvrdě bojovaly za velení. Použila jsem ještě jednu vlnu energie, mými smysly se ozval zvuk hlasitého trhání, jako by se obrovský papír rozdělil napůl. Moje mysl se rozpadla jako negativ fotky, na jedné straně šedá, na druhé černá. Obě stále stejný obrázek, ale naprosto oddělené. Nemohu to však momentálně řešit.
Udržela jsem nadvládu a to bylo všechno, na čem záleželo. Vyskočila jsem a začala se pohybovat. Teď řídím já, jasný? Vlčice zůstávala v mé mysli, ale nyní byla za neprůhlednou fólií, kterou se mi nějakým zázrakem podařilo vytvořit. Bojovat s lidmi a impy budu já, sdělila jsem jí, když jsem proklouzla mezi dvěma zaparkovanými auty. Ty můžeš mít všechny hnusné vlkodlaky. Frustrovaně zavyla v odpověď.
Musíme být v harmonii, takže mne nech zachránit tu dívku. Zastavila jsem se a přikrčila. Byla jsem blízko Drakea a Jen. Špinavou rukou jí zakrýval ústa, druhou jí svíral kolem pasu. Plně se soustředil. Plížila jsem se k okraji blatníku. Chtěla jsem se na něj vrhnout hned, ale musím být trpělivá. Musíme přišpendlit Drakea vším, co máme. Jestliže bych zakročila příliš brzy, mohl by díky své schopnosti přesvědčit Jen, že se nic nestalo a uniknout bez trestu. To nebudu riskovat. Jen statečně kopala, vrážela mu hlavou do ramene, znovu a znovu. Bojovala dobře. Nesmím na něj zaútočit. Drake se právě pokoušel udržet svůj vliv. Nakonec jí popadl za tvář a zasyčel jí něco do ucha. Okamžitě se přestala hýbat a on se rozběhl zpátky k autu.
Následovala jsem je co nejrychleji, ale musela jsem se krčit a být z dohledu. Přes silnici jsem zahlédla Nicka. Byl tu přesně v čas, pískal si něco pod vousy, hrál roli muže, který se právě vrací z kina. Drake jej ihned zpozoroval a otočil se, Jen stále v náručí – rozhodl se změnit svůj plán. Zamířil ke kopci, aby ho nikdo neviděl, přesně jak jsme si mysleli. Drake, i když ne moc chytrý, měl při lovení určitý postup. Pokud se mu nepodaří dostat oběť do auta, využívá jakéhokoliv přirozeného úkrytu, který se mu naskytne. Kopec byl skvělým místem, vzdáleným od lidí. Proto si vybral parkoviště před kinem. Jen netušil, že se k němu blíží jediná vlkodlačí žena na týhle zasraný planetě.
V okamžiku, kdy zmizel z dohledu, jsem začala jednat. Ozval se slabý výkřik, následovaný tupým úderem, jak tělo dopadlo na zem. Dupla jsem na obrubník, vymrštila se do vzduchu, překonala kopec v jediném mohutném skoku. Drake už se na ni sápal. Z mého úhlu pohledu nebylo jasné, zda se jí snaží pouze umlčet, nebo zda se hodlá uspokojit na místě. Na tom nezáleželo, protože v příští sekundě jsem na něj dopadla. Zasáhla jsem ho tvrdě, narazila do něj ze strany. „Zkus zvládnout tohle, ty debile.“ Procedila jsem skrz zuby. Překulila jsem se a byla zpět na nohou. Drake se vzchopil stejně rychle, začal na mne vrčet a odhalil tak sadu zažloutlých zubů, které vypadaly nebezpečně ostře. Hmm, možná je v něm víc démona, než jsem předpokládala.
Vyrazil ze sebe rozzuřený křik a zaútočil na mne s působivou rychlostí. Ale nebyl tak hbitý, jako já. Když byl na vzdálenost paže, vykopla jsem pravou nohu mířenou přímo do jeho žeber. Ozvalo se příjemné zapraskání a Drake odlétl dozadu. Má vlčice potěšeně vrčela. Vidíš, nejsem žádná chudinka. Budeš mi muset důvěřovat. I přes zranění se Drake postavil a znovu útočil. „Ty malá čubko.“ Zasyčel. „Za tohle zaplatíš.“ Zdálo se, že má velkou fyzickou sílu, stejně velkou, jako tu mentální, přesvědčovací. To mne ujistilo - Drake Jensen je geneticky mnohem více Imp, než člověk. Kdybych se právě teď přeměnila na plnokrevného vlka, měla bych stoprocentně navrch, ale způsobila bych si vážné potíže do budoucna. Potřebuju větší sílu.
Bleskově jsem se rozhodla a trošku se otevřela mé vlčici. Malý kousek té bariéry jsem odlomila, a ona mne začala šťastně dopovat energií. Na oplátku spokojeně zavrčela. Snadno jsem uhnula dalšímu Drakeovu výpadu. Otočil se a okamžitě změnil taktiku. Připravila jsem se na dopad, jak nás prudce strhl k zemi. Klesl na moje tělo, s úsměvem mne přišpendlil na zem, mylně si myslel, že získal převahu. Pěstí mne udeřil do levého ramene. To mne srazilo do prachu, ale jak se napřahoval pro další úder, využila jsem volného prostoru mezi námi, zvedla kolena a přetočila se na bok. Setřásla jsem ho, vyskočila na nohy. Rameno na chvilku znehybnělo, uzdravovalo se z rány.
Přes mé tělo se převalila další vlna adrenalinu, vyslaná od mé vlčí polovičky. Ta energie způsobila, že malý otvor v bariéře pro spolupráci se proměnil v obrovskou trhlinu. Cítila jsem, že ta síla se zrcadlí i v mých duhovkách. Určitě teď září čistě žlutou. Drake se na mne znovu vrhl, ve vlastních očích divoké šílenství. Otočila jsem se, zvedla ruku nahoru. Použila jsem sílu celé horní části trupu, vrazila mu pěst do obličeje, když jsme se srazili. Drakeova tvář se sama od sebe zhroutila. Narazil do malého stromu za ním, sesunul se ke kořenům.
Podívala jsem se na něj. Vzrušení z boje ve mně stále přetrvávalo, hrozilo, že vybuchne. Necítila jsem žádnou bolest, jen čiré nadšení. Přinutila jsem se sehnout, položit dlaně na stehna a zhluboka dýchat. Musím se uklidnit, ovládnout adrenalin. Ale má vlčice chtěla víc, třela se mi o mysl, podobná svědění, které nemůžete poškrábat. Toužila dokončit to, co jsme společně začaly. Musím se s ní spojit. Zvládly jsme to, porazily jsme ho. Teď se musíme uklidnit, protože to tu bude každou minutou hodně bláznivý. Seběhnou se sem lidé. Upřímně, bez tebe bych to asi nezvládla, ale teď musím být v pohodě, a to nedám, pokud se mnou budeš pořád bojovat. Je zatraceně těžký se soustředit, když se mi mozek rozděluje na dvě půlky. Chápeš? Frustrovaně zakňučela, ale stáhla se zpátky.
Někdo volal mé jméno. „Jess! Jess, jsi v pohodě?“ Nick klusal směrem ke mně. „Ježíši Kriste, Jess! To bylo naprosto šílený! Nikdy jsem nikoho takhle bojovat neviděl. Skoro jsem tě nevnímal, ty idiote, pohybovala ses hrozně rychle. Myslel jsem, že ho zabiješ.“ Upřel pohled na mého soka, který ležel v bezvědomí mezi kořeny. Podíval se mi do očí a zalapal po dechu. „Proboha,“ vydechl, „podívej se na svoje oči. Úplně se změnily. Jak to sakra děláš?“
„Pořád svítí?“ promluvila jsem mezi nádechy. „Musím se uklidnit. Až přijdou lidé, nemůžu mít žluté oči. To by bylo trochu divné a podezřelé.“
„Ehm, Jess?“
„Hm?“
„Nejsou úplně… žluté.“ Promluvil tiše Nick. „Spíš jsou… jakoby… fialové.“ Napřímila jsem se tak rychle, že jsem málem ztratila rovnováhu a upadla. Otevřela jsem pusu a chtěla Nickovi říct, že je to blbost, ale přerušil mne hlas, jenž se rozezněl mou myslí.
Jessico! Jessico, co se děje?! Jsi v pořádku? Sakra! Okamžitě mi odpověz!
V pohodě tati, slyším tě. 
Zvedla jsem prst a poodešla kousek od Nicka. Jsem v pohodě. Jen… jsem měla trochu potíže v práci. Ty mě slyšíš pořád?
Ne, jasně že ne. Tvoje vlčice se mi ozvala a já odpověděl - jako obvykle, když někdo z mých vlků potřebuje pomoci. Pak jsem se s tebou z nějakého důvodu nemohl spojit. Cítila jsem jeho zmatek. Od té doby jsem se snažil navázat kontakt. Co se to tam sakra děje?
No. Tiše jsem si prohlížela scénu před sebou. Jen tiše plakala, Drake byl stále pod stromem. Vypadá to, že jsem právě vyhrála boj s naštvaným Impem, který se mě pokoušel zabít. Teda aspoň myslím, že je to Imp. Byl mnohem silnější, než jsme předpokládali. Nevím, co ti mám říct o té druhé části. Protože jsem ho tak trošku podcenila, potřebovala jsem… no, myslím, že bych mohla říct, že jsem pustila svou vlčici trošku do popředí, abych se ho mohla zbavit, ale neproměnila jsem se. Kdybych s ní nespolupracovala, asi bych nevyhrála. Podívala jsem se na Drakeův zakrvácený obličej. Možná jsem ho i zabila. Následovalo mrtvé ticho.
Tati, poslouchej, je mi to tak líto! Omlouvám se! Nechtěla jsem udělat nic špatného. Upřímně, nevím, jak se to stalo, všechno se seběhlo hrozně rychle. Ten boj by obvykle zabral tak hodinu, ale odehrál se v závratné rychlosti. Nebyl čas dupnout na brzdy. Jen jsem reagovala, jak nejlépe jsem uměla. Neměla jsem na dnešní sledovačku chodit, ale myslela jsem si, že to zvládnu.
Po dlouhé odmlce můj táta promluvil. Jessico, dobře, to probereme později. Ve Smečce jsou přísná pravidla a Zákony, které musí být dodrženy. Žádné výjimky. Zatím neznáš naše způsoby, takže ti dám určitý prostor. Používání tvé vlčice je přijatelné, ale přeměňování ne. Ale nyní se zajímám především o tvou bezpečnost. Je prioritou číslo jedna. Potřebuješ uklízecí četu? Mohu poslat Jamese a Dannyho, budou tam do pěti minut.
Všechny nadpřirozené bytosti měly přísný “čistící“ protokol. Pokud bychom na sebe upozorňovali a neuklízeli po každém souboji mezi rasami, naše tajemství by bylo rychle odhaleno a všechny národy vyhubeny. Kdyby se něco s tesáky, bez normálních orgánů, se žlutýma očima nebo špičatýma ušima ukázalo v márnici, stoprocentně by si toho lidé všimli. Existovaly i další možnosti, ale Sekty se ve většině případů řídily pravidly a Zákony. Přemýšlela jsem o tom. Nikdy jsem uklízecí četu nevyužila, bylo by však mnohem jednodušší nechat Drakea zmizet. Ne, u tohohle to nepůjde. Máme tu civilistku. Mladou holku. Něco se mihlo mým periferním viděním. Byla to Becky. Pohlédla na Jen, která stále ležela tam, kde ji Drake nechal, klesla na kolena a objala svou plačící kamarádku. Vlastně dvě civilistky. Za chvíli to tady bude jedna velká scéna, tak do deseti minut. Policie, ambulance, rozrušení rodiče…
Co mohu dělat?
Nic. Jsi na Compound?
Jo, jsem tady. Vlci jsou stále... jsou tu nějaké nepokoje. Mám to pod kontrolou. 
A co s tou injekcí? Věděla jsem, že mi brzo bude Ray dýchat na krk, vlastně hned, jakmile se ta záležitost s Drakem dostane na veřejnost.
Jace pracuje na hromadě lékařských papírů, odfaxuje ti je zítra. Je přesvědčený, že lidé z laboratoře nebudou schopni určit složení séra. Dosvědčí, že máš nějakou poruchu a záchvaty. 
Fajn. Becky začala být hysterická. Musím končit.
Jessico? Ještě jednu věc. Slyšela jsem – nebo spíš cítila – napětí v jeho hlase.
Ano?
To, co teď říkám, musí zůstat mezi námi. Za každou cenu. Nemůžu to dostatečně zdůraznit.
Rozumíš mi? Úzkost mi prostřednictvím spojení brněla v hlavě. 
Jasně, chápu. Nemusíš to opakovat.
Jak jsi to dnes večer udělala? To blokování? Zhluboka se nadechl. Nikdy jsem nic takového nezažil. Žádný vlkodlak není dost silný na to, aby mne blokoval tak, jak jsi to udělala ty. Jsem si jistý, že jsi to udělala – ať už vědomě, nebo ne. Bylo jedno, kolik energie jsem investoval do snažení, a i když mne tvá vlčice volala, nedokázal jsem proniknout do tvé mysli. Měl jsem strach. Jessico, cítil jsem všechny tvé emoce… a nemohl jsem s tím nic dělat. Neměl jsem žádnou moc. 
No kurva.


32 komentářů:

  1. Děkuju za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  2. Hezky pěkně. Děkuji za překlad. :)

    OdpovědětVymazat
  3. Skvělé, děkuji za překlad

    OdpovědětVymazat
  4. Noooooo teda:-)) tak to je neco..... mooooc dekuju za skvely preklad katka

    OdpovědětVymazat
  5. Ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  6. som zvedavá čo s toho nakoniec bude :D díki za preklad :D

    OdpovědětVymazat
  7. Vďaka za preklad.

    OdpovědětVymazat
  8. Pane jo, to bude ještě mazec :-). Díky za překlad a korekturu. Lenka

    OdpovědětVymazat
  9. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  10. nemám slov..... :O :D :D :D

    OdpovědětVymazat
  11. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  12. Jsem ráda, že se kapitola líbila, s Ninik jsme sehraný tým a pracujeme na dalších. :)
    Mějte se krásně. ;)
    Claire

    OdpovědětVymazat
  13. Moc děkuji za překlad! :-)
    D.

    OdpovědětVymazat
  14. Díky za překlad. Vypadá to že se nám to komplikuje :))

    OdpovědětVymazat
  15. Díky za překlad. Vypadá to že se nám to komplikuje :))

    OdpovědětVymazat
  16. Díky za překlad. Vypadá to že se nám to komplikuje :))

    OdpovědětVymazat
  17. Díky moc za překlad, je vážně skvělý.

    OdpovědětVymazat
  18. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  19. Díky moc za překlad :-D

    OdpovědětVymazat
  20. Díky moc za překlad :-D

    OdpovědětVymazat
  21. Díky moc za překlad :-D

    OdpovědětVymazat