pondělí 23. září 2013

Plnokrevná - 7. kapitola 1/2




Zabouchla jsem dveře auta, když jsem s jemným šťouchnutím v myšlenkách uslyšela bratrův hlas. Už jsi doma?
Jo, ale odjíždím s Nickem za případem, bude to trvat pár hodin. Žádný velký problém, jen sledování. Jsi někde v okolí?
Jsem pár bloků od tebe. Vidím tvé auto, z místa, kde stojím. Všechno se zdá v pořádku.

To je úleva. Podívala jsem se z okýnka na ulici. Nikde jsem Tylera ani jeho křiklavě červeného Mustanga neviděla, ale to neznamenalo, že on nevidí mě. Nevím, co očekávat, ale nic zní perfektně.
Nick se o dnes večer o tebe postará, takže mi zavolej, pokud se budete muset rozdělit.
Jasně. Už jsi slyšel něco nového ze severu? Doufala jsem, že se vlci na Compound stihli už uklidnit.
Nic konkrétního. Táta má teď všechny na očích. Chystali se kvůli tvé přeměně několikrát sejít. Nemyslím si, že spolkli tu verzi, že ses nepřeměnila, a Hank řádil - házel na tebe špínu – ostatně jako obvykle.
Do prdele. To není dobré. No, pokud jsme u těch špatných zpráv, Ray Hart dostal můj případ. 
Ten kretén, který ti dělal trable u jednotky?
Přesně ten. Taky našel tu injekci. Momentálně je v laborce na rozborech. Myslí si, že její obsah je vysoce nezákonný, a chce to na mě hodit.
Měli jsme se o něj postarat už před lety.
Zabíjení lidí není vždy nejlepším řešením všech situací. Táta si nemyslí, že to bude problém a už na to nasadil i doktora. Přijdou s nějakou přijatelnou teorií. Ještě jsem Rayovi řekla, že jsem nebyla doma, protože jsem kempovala se svým přítelem, Jamesem.
Napůl si odfrkl, napůl zakašlal.
Jo, a jako vrchol všeho – jsme tak šíleně zamilovaní, že jsem si doma zapomněla kabelku se všemi těmi věcmi, které normální člověk potřebuje na dovolenou.
Tyler se začal smát. To je dobrý. Jsem přesvědčený, že James svou roli zahraje dobře; přesto si myslím, že tohle je jedna z těch nejzábavnějších historek, jakou jsem za dlouhou dobu slyšel. A neboj se normálně žít, vždycky u tebe bude někdo z nás, kdo tě ohlídá - včetně Dannyho. Dám ti telefon na zbytek Smečky. Můžeš ho používat, abys sehnala zbytek z hlídací čety. Smečka mění své telefony častěji, než dítě špinavé plínky. Nikdy jsem se neobtěžovala jeden mít. Upřímně, kdybych měla tak velký problém, že bych musela kontaktovat Smečku, jednoduše bych zavolala ze svého vlastního telefonu.
Já vím, dneska jsem Dannyho viděla. Bylo fajn vidět přátelskou tvář, zvlášť pokud je bouře nespokojenosti na cestě. Vypadal úplně stejně. Nic se na něm nezměnilo. 
Danny je vůči Smečce loajální. Můžeš mu důvěřovat svým životem.
Nesmírně mně fascinovalo naše mozkové spojení. Když jsme byly děti, nikdy jsme se od sebe nevzdálili dál, než na pár kilometrů. Na jak velkou vzdálenost může naše mozkové spojení fungovat? Má vůbec nějaká omezení? Jako myšlenkové hranice nebo něco podobného?
Předpokládám, že dost daleko. Byl jsem celý den mimo město, sotva jsem se vrátil. Chtěl jsem se zastavit na základně ještě předtím, než se vrátíš domů, a tohle byla nejjednodušší cesta.
Teď bylo na mně, abych si odfrkla. Chceš říct, že tě táta nutí mě zkontrolovat, jestli dýchám pokaždé, když se vrátíš do města? Ujistil se, jestli mě nějací vlci nebo rovnou celá Smečka neroztrhali na kusy? 
To taky. Zasmál se.
Potlačila jsem vztek. Tylere. Odmlčela jsem se. Kolik času myslíš, že máme, než se znovu plně přeměním jim na dosah? Než nebude cesty zpět? Zoufale toužím vrátit svůj život do normálu, ale připadá mi to nemožné. Chci, abys mi řekl pravdu. Upřímně.
Upřímně? Povzdech si. Nemám tušení. Pokud se nám podaří utišit Smečku, získáme čas. Když ne… nevím. To, co se ti stalo, je naprosto neznámé. Nikdo z nás nemá tušení, čím se momentálně zabýváme. Nevíme, jak bude komunita reagovat na novinky. Vlci se vždycky báli Cainova Mýtu, ale mohou o něm vědět i další nadpřirozená společenství. Nemám tušení, co podniknou, jestli vůbec něco. 
Jsem bláhová, viď? Myslím si, že se dokážu vrátit do normálního života, jako kdyby se nic nestalo – jako kdybych nebyla hříčka přírody. Jako kdyby neexistovala možnost, že se proti mně postaví armáda ostatních bytostí, jakmile se jim naskytne příležitost.
Ne, nemyslím si, že jsi bláhová. Nejsi ten typ. Na chvíli se odmlčel. Věřím tomu, že tu děláme správnou věc. Jestliže máme nějakou šanci udržet největší tajemství nadpřirozené historie pod pokličkou – a vlci jsou známí svými tajnostmi, o tom žádná – pak budeš muset být přesně tam, kde jsi teď a předstírat, že se nic nestalo. Pokud to praskne, stane se to Jessice McClain, která je momentálně neznámo kde, ne Molly Hannon, která dál podniká, i přesto, že se odvíjí náš příběh. Odkašlal si, což znělo to zvláštně. Udržuj krytí neporušené a máme šanci. Opravdu.
Šanci. To toho teda moc neříká. 
No, aspoň nemůžeš tvrdit, že jsme v prdeli už od té chvíle, kdy jsme začali.
Zasmála jsem se. To je pravda.
A Jess? Teď, když jsi vlkodlak, víš, že se brzy znovu přeměníš, že jo? Noví vlci to často vycítí dopředu. Tvoje tělo na tu bolest bude reagovat. Obvykle se měníme po půlnoci. Nejpozději příští týden.
Zachvěla jsem se, při vzpomínce na svou první přeměnu. Není v mé top desítce zábavných momentů. Dobře, počítám s tím. Teď necítím nic, než obrovský hlad. 
Přijde to. 
Beru tě za slovo. 
Pokud mě budeš potřebovat, víš, kde mne najdeš.

                                                                   *        *        * 

Otevřela jsem dveře do bytu a objevila překvapení. Všechen můj rozbitý nábytek – což v podstatě znamenalo téměř všechno, co jsem měla – byl odklizen. Včetně rozdrásaného gauče. Podlaha také byla zametená a vyčištěná, kromě hlubokých rýh a několika otisků zubů na stěnách, vypadal apartmán jako nový.
Dunn dodržel své slovo.
Vláčela jsem dva pytle právě zakoupených potravinových zásob do mé kuchyně. Rychle jsem všechno vybalila, a pak si uvařila kilo špaget a k tomu v troubě opekla bochník česnekového chleba. Díky Bože za jídlo.
Trvalo mi zhruba deset minut, než jsem do sebe celou porci naládovala a dalších pět po sobě uklidit. Zamířila jsem do ložnice. Čas připravit se na sledování Drakea. Otevřela jsem dveře šatní skříně a šťastně si povzdechla. Konečně zábavnější část dne. Očekávání se vlnilo po mé páteři a měkké brnění jsem cítila až v konečcích prstů. Sáhla jsem dovnitř a s ďábelským úsměvem vybrala několik ramínek. Čas nakopat prdel.
V šatníku jsem měla spoustu věcí, které mám ráda, ale mým špehovacím kalhotám nic nemohlo konkurovat. Těžce jsem se naučila, že při mé práci je potřeba mít ničím neomezený a plynulý pohyb.
A byla čirá náhoda, že můj zadek vypadal v elasťácích fantasticky.
Sundala jsem džíny a vklouzla do hedvábných černých legín. Byly jako moje druhá kůže a měly by být odolné vůči roztržení, vodě a trošku nehořlavé – jestliže po mě někdo hodí něco zapáleného, ne pokud bych se musela vnořit do plamenů. Hedvábné a šíleně pohodlné. Měly na boku jednu malou kapsu, přesně na můj ID odznak, jenž tak zůstal při ruce.
K legínám jsem si oblékla tričko s dlouhým rukávem, ze stejného materiálu. Bylo pod pažemi hustě tkané, zajišťujíc prodyšnost a s extra polstrováním na rukávech. Mělo také přišité dvě smyčky na každé ruce přímo pod rameny, aby udrželo zbraně, které si vyberu.
Dnes jsem však neplánovala žádné větší akce se zbraněmi.
Inkubové moc dobře nebojují. Nebudu potřebovat víc, než své pěsti, zvlášť když v posledních dnech dokázaly uštědřit přesný a velice silný úder.
Zakončila jsem outfit pletenou černou čepicí a vlasy svázanými vzadu na krku. Moje vlasy byly problém, měla jsem si je zkrátit už dávno. V minulosti mne často dostávaly do potíží – tahání za vlasy mohlo vést k fatální chybě. Ale ješitnost je svině a já mám své dlouhé vlasy ráda.
Obula jsem si pár černých bot, které se chlubily silnou podrážkou a chránily mi prsty na nohou díky tence lisované oceli. Velmi užitečné pro nepozorované plížení.
Můžete si objednat cokoliv na zakázku, pokud máte dostatek peněz. Tisícovku navíc a mám různá další vylepšení. I když, v závislosti na tom, komu čelíte, vám to nemusí vždy pomoct. Vyšší démon, nebo čaroděj, dokáže zničit většinu věcí, jestliže má sílu. Navíc, naposled co jsem měla tisíc dolarů nazbyt, bylo ehm nikdy. Táta mi nabídl, že mě bude sponzorovat, už několikrát, ale já vždy odmítla. Trvalo mi dlouho, než jsem si vydělala na svou nezávislost a odloučila se od Compound, takže to beru hodně vážně.
Jelikož Nick nevolal, tak jsem předpokládala, že všechno běží podle plánu. Popadla jsem mobil, nacpala ID odznak do kalhot a vyrazila ven.
Otevřela jsem dveře auta a vklouzla dovnitř. Naklonila jsem se, otevřela přihrádku a zkontrolovala prve svou zbraň. Můj Glock 26, ráže 9mm, na nějž mám licenci, vypadal jako nový. Zatím jsem ho mockrát nepoužila. Udělala jsem zběžnou kontrolu. Střílel postříbřené kulky, se stříbrnou špičkou. Střela má explodovat při nárazu a poslat stříbro do krve toho, kdo mě v tu chvíli nasral. Smrtící nástroj, neboť stříbro funguje na většinu nadpřirozených bytostí. Ne všechny mýty jsou pravdivé – to vím naprosto bezpečně – přesto stříbro bylo volbou číslo jedna. Stříbro ve své nejčistší formě, má ze všech kovů nejvyšší elektrickou a tepelnou vodivost, a působí podobně jako oheň v magické krvi nadpřirozených bytostí. Pouze ti nejstarší upíři a měniči jsou schopni se plně zotavit z postříbřené kulky a následné otravy krve bez následků.
Mohla jsem utíkající terč zastřelit, ale zbraň jsem moc nepoužívala. Je příliš těžkopádná. Ale je fajn vědět, že mám něco v rezervě, když půjde do tuhého. Vrátila jsem jí do šuplíku, zavřela ho a vyrazila. 
Nick bydlel jen pár minut ode mě. Čekal na chodníku. Měl na sobě černé oblečení, které však postrádalo šťávu. Jeho chyba. Otevřel dveře spolujezdce a nastoupil dovnitř. „Jsi ráda, že jsi zpátky?“ zeptal se. „Nebo by ses raději držela dál na útěku jako v sobotu ráno?“ Držel pytel sladkostí, jež voněly podezřele stejně, jako ořechové rolky z mé oblíbené pekárny za rohem.
„Co, a nechat tohle všechno plavat?“ Rozhodila jsem rukama, abych vyjádřila falešnou nadsázku, než jsem zase pevně sevřela volant, ale pak jsem se zaměřila na pytel. „Je to to, co si myslím?“
„Jo. Tušil jsem, že by včerejších čtyřicet zastávek mohlo naznačovat, že dostaneš hlad každých deset minut. Když jsem já procházel první přeměnou, tak stačila hodina bez jídla, a byl jsem v nebezpečí si okousat vlastní nohu. Navíc vím, že pokud ti budu dávat tyhle lepkavé sladké dobroty v pravidelných intervalech, tak tě udržím relativně šťastnou a soustředěnou na úkol.“
„Jsi eso.“ Pochválila jsem ho. „Teď otevři sáček a dej mi jeden.“

                                                                    *        *        *

Drakem vyhlédnuté kino na lov se nacházelo těsně za hranicemi města. Šlo o jeden z těch mega komplexů, na okraji předměstí, které bývalo farmářskou půdou. Chlubilo se osmnácti plátny a třemi bary.
Zaparkovali jsme na hlavním parkovišti dost daleko od hlavního vchodu. Přes horní část malého kopečku se táhnul neupravený pozemek – pravděpodobně budoucí Home Depot, nebo Wall-Mart. Několik mladých stromků a keřů vytyčovalo hranice, ale jinak to bylo docela holé. Perfektní místo pro někoho, jako je Drake. Což je přesně ten důvod, proč tu jsme.
„Jak to chceš udělat?“ obrátila jsem se na Nicka, než jsem se zakousla do další lahodné rolky. Olízla jsem si lepkavý karamel z prstů. On byl uvážlivý plánovač, já zase ta, co nejdřív dělá, a pak se ptá, tudíž většinou plán akce zůstával na něm.
„Až se setmí, jeden z nás tu zůstane.“ Prohlásil Nick. „A druhý zamíří do lesa, dokud se neukáže. Jestliže je rozrušený, nevydrží to dlouho. Jakmile najde vhodný cíl, začne se pohybovat.“
„Dobře, já jdu mezi stromy. Jsem příliš hyperaktivní, než abych tu seděla.“ Na parkovišti se objevila další auta. „Nenávidím, když se musíme vypořádávat s kříženci. Je to strašně depresivní.“
„Já vím, ale svět bez Drakea na ulicích bude mnohem lepší. Jestliže se bude snažit dostat svou oběť do auta, rozptýlím ho. Vmanévruju ho zpět mezi stromy. Nebude mít jinou možnost, než tam zamířit, o to se postarám. Dostaneme ho za kopcem.“
Oba jsme věděli, že se Drake nevzdá. V podobných případech jsme měli právo použít “rozumné množství síly“ a dostat ho na kolena, neboť tak to bylo formulováno v popisu zatýkání. Milovala jsem dvojsmysly, protože “rozumné“ pro Impa znamená značné množství.
„Tady.“ Nick vytáhl malé černé zařízení. Bylo to úzké a o velikosti balíčku žvýkaček. Fungovala jako vibrující spojení mezi námi dvěma. Pokud stisknu své tlačítko, Nickovo na tento signál zareaguje. Malé, jednoduché a efektivní. „Jedno pípnutí pro vizuální kontakt, dvě pro změnu plánů a pokračování na záložní. Sejdeme se u jihovýchodního rohu budovy, pokud se cokoliv pokazí.“
„Mám to.“ Vzala jsem si ho od něj a vyměnila za odznak ID, jenž jsem dala do stejné přihrádky jako Glock. Nacpala jsem si zařízení do kapsy, trošku jej vytahujíc ven, takže, jsem ho mohla aktivovat i přes oblečení.
Vyklouzla jsem z auta a zmizela za návrším.
Vybrala jsem si místo s nejlepším úhlem pohledu. Stále ještě zbýval čas, dokud nezmizí poslední paprsky denního světla. Drake přijde až za úplné tmy. Nadechla jsem se, zvědavá, co všechno za pachy dokážu identifikovat pomocí svého zlepšeného čichu. Okamžitě jsem zachytila vůni popcornu, mastného rychlého občerstvení a více než jen náznak lidské moči. Fuj. Nebylo to zas až tak překvapující, vzhledem k zdejšímu objemu pití. Jen jsem to nepotřebovala vědět. V okolí jsem zaregistrovala rodinu králíků. Byla jsem překvapená zjištěním, že se mi jejich vůně líbí. Sladké pižmo, které mě činilo hladovou – hladovější, než jsem byla, což už moc nešlo.
Během hodiny a půl přijelo hodně aut, ale jen málo z nich odjelo. Okolo deváté se hlavní parkovací plocha zaplnila úplně. Bylo pozdní léto. Ve čtvrt na deset se rozsvítily pouliční lampy, šířící slabé světlo po asfaltové ploše. O deset minut později, když obloha potemněla, Drake dorazil.
Poznala jsem ho podle značky a modelu auta. Otlučený Lincoln Continental mi vjel přímo do zorného pole. Vteřinu poté se rozvibroval můj přístroj – Nick mně upozornil na jeho příjezd. Drake otočil a zaparkoval svou káru pár metrů od místa, kde jsem se krčila.
Jeho rysy byly v okýnku ostré až jestřábí. Jakmile vypnul motor, začal nedočkavě bubnovat prsty do volantu. Téměř každé dvě sekundy se ohlížel přes rameno.

Dneska nic nedostaneš, chlapče.



31 komentářů:

  1. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  2. Ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  3. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  4. díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji za pokračování

    OdpovědětVymazat
  7. Vďaka za preklad.

    OdpovědětVymazat
  8. Díky moc za překlad... :)

    OdpovědětVymazat
  9. Děkuji za překlad

    OdpovědětVymazat
  10. Děkuji moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  11. děkuji za překlad:)

    OdpovědětVymazat
  12. Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  13. Moc děkuji za překlad! ;-)
    D.

    OdpovědětVymazat
  14. Děkuji za překlad, jsem zvědavá co se pokazí - skoro vždycky se něco pokazí :-)

    OdpovědětVymazat
  15. :D vďaka za preklad :D

    OdpovědětVymazat
  16. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  17. Dekuji za preklad

    OdpovědětVymazat
  18. Jsem ráda, že se kapitola líbila. :) Mějte se krásně,
    Claire

    OdpovědětVymazat
  19. Díky těším se na pokráčko.

    OdpovědětVymazat
  20. Díky moc za překlad :-D

    OdpovědětVymazat