pondělí 16. září 2013

Plnokrevná - 6. kapitola




Okamžitě jsem vylezla z postele a běžela se osprchovat. Stále ještě trochu mokrá, jsem na sebe natáhla džíny s černým bavlněným tričkem. Své tmavé vlasy jsem stáhla do culíku a obula si měkké kožené boty. Vždycky jsem chodila do práce neformálně oblečená, pokud se nejednalo o setkání s klienty. Marcy mne včera v krátkém telefonátu informovala o plánu na zbytek týdne. Měla jsem vyšetřovat několik případů, jež si vyžadovaly mou pozornost i dnes. Zdálo se, že naše kancelář obdržela zajímavý hovor od potencionálního klienta, tudíž odpovědět bylo nutné co nejdříve. Připadala jsem si, jako bych byla pryč celé týdny, ne dny. Spánek nebyl v plánu.


Také jsem krátce hovořila se svým otcem, předtím, než jsem šla do postele. Sdělil mi, že umístil pár důvěryhodných vlků několik bloků ode mne, do sousedství. Dnešním plánem byla práce, jako obvykle. Molly Hannon musí pokračovat tam, kde v pátek skončila, jestliže máme nějakou šanci na zadržení mé příští přeměny.
Byla jsem ráda za rozptýlení, protože kdybych neustále myslela na přeměnu, zaútočila by na mne hned, jak bych se vrátila domů. Od návratu domů zůstávala moje vlčice v klidu, ale to, že jsem se stala plnokrevným vlkodlakem, mou realitu změnilo k nepoznání. Nebyla jsem připravená. Popravdě, nebyla jsem připravená na nich z toho. Žila jsem jako člověk celých dvacet šest let. Nemám tušení, co znamená být nadpřirozenou bytostí. Ale když jsem před sedmi lety opustila Compound, naučila jsem se brát každý den tak, jak přišel a dnes budu dělat přesně to samé. Bože, pomáhej mi.
Popadla jsem kabelku, kterou jsem včera v noci drhla, aby byla použitelná a přehodila si ji přes rameno. Opatrně jsem našlapovala po cestě, kterou jsem vytvořila mezi sutinami. Jakmile jsem byla venku, letmým pohledem jsem prozkoumala ulici. Nezůstaly tu žádné důkazy o autě, jež jsem rozdrtila. Neviděla jsem žádné skleněné střepy, nebo kusy chromu, které by se povalovaly okolo. To mne trochu zklamalo. Bylo by zajímavé, vidět rozsah poškození. Dopad z balkonu ve třetím patře zněl dost působivě.
Namířila jsem k mému černému Nissanu a stiskla tlačítko k odemknutí. Vůz tiše odpověděl tlumeným pípnutím. Otevřela jsem dveře, ale než jsem nasedla, uslyšela jsem za sebou zvuky. Kroky po asfaltu. Nadechla jsem se, ale kupodivu jsem neucítila žádný pach. Hodila jsem kabelku na sedadlo spolujezdce a otočila se, připravená k boji.
„Není třeba se obávat.“ Silný přízvuk v angličtině zasáhl mé uši a uklidnil tep dřív, než jsem si ho všimla. „To jsem já. Jen se ujišťuju, že dneska ráno je s tebou všechno v pořádku a že jsi pořád v celku.“ Danny Walker, nejlepší kamarád mého bratra, a jeden z nejdůvěryhodnějších vlků mého otce, se ke mně právě s úsměvem loudal. Jeho zvlněné hnědé vlasy mu zakrývaly jedno oko, což okamžitě napravil trhnutím hlavy. Byl to hubený vlk, ale mocný.
„Danny.“ Řekla jsem. „Ty ses za mnou plížil. Budu muset být ostražitější, ale ráda tě vidím.“ Přestože byl Danny kamarádem a spojencem, a také jedním z mála, kdo znali mé tajemství, naše cesty se ve městě nikdy nezkřížily. Bylo to příliš riskantní. Dokonce i teď. „Proč jsem tě neucítila?“
„Zavolal jsem té tvé čarodějce, když jsem obdržel rozkazy od tvého otce. Zeptal jsem se jí, jestli nám nemůže pomoci, a ona ochotně vyhověla. Vlci okolo tebe by vzbuzovali nežádoucí pozornost, každý s citlivějším nosem by je ucítil, i o pár bloků dál. Postarala se o to docela slušně. Zdá se, že použila kouzlo.“
„Skvělý plán.“ Nadechla jsem se znovu. Vše v pořádku. Marcy musela vykouzlit cosi na odstraňování pachů, což činilo nemožným detekovat pachy uvnitř svého pole působnosti. Dokonce jsem necítila ani vůni trávy. Byl to pravděpodobně nejrychlejší a nejúčinnější způsob, jak zajistit tak velkou plochu.
„Trvá to jen den nebo dva, takže jí potom zase budu muset poprosit.“ Danny se usmál. „Mimochodem, vypadáš dobře. Nemám ponětí, proč je takový povyk okolo tvé bezpečnosti, protože mi nikdo nic nevysvětlil, ale nemusíš si lámat hlavu ohledně bezpečnosti. Tyler dorazil v časných ranních hodinách a my ostatní hned po něm. Nejlepší ochrana, jakou si můžeš přát. Ujistíme se, že jsi v bezpečí od toho, co tě trápí.“ Získala jsem naději, že by nakonec všechno mohlo projít bez většího povšimnutí. Znal mně a můj hlas.
„Díky, Danny. Vážím si toho. Doufám, že celá ta věc bude mít krátké trvání a my se budeme moci vrátit do normálu co nejdřív.“
„Ale pak nebudu mít tolik příležitostí vidět tvou krásnou tvář. Nejlepší bude vysledovat vhodné volná místa pro setkání. To bude pravděpodobně tím nejlepším z mého velmi, velmi nudného dne.“
Zasmála jsem se. „Jak je možné, že se nikdy nezměníš, Danny Walkere? Alespoň jsi tentokrát nezmínil můj zadek.“
„Co je špatného na tvém zadku? Jíš příliš mnoho sušenek?“
„Ne.“ Smála jsem se. „Sušenky jsem nejedla už dlouhou dobu, ale zní to zatraceně dobře. A můj zadek je prostě v pohodě.“ Vzala jsem za kliku od auta. „Nerada přerušuju naše ilegální setkání, ale měli bychom to ukončit, předtím, než si nás někdo všimne. Ráda jsem tě viděla, Danny. Díky za zálohu. Oceňuju to.“
„Potěšení je na mé straně.“ Zasalutoval mi. „Doufám, že se naše cesty opět brzo zkříží.“ Otočil se, odcházel jako profesionál, jímž i byl. Ale až potom co se ohlédl přes rameno a zkontroloval můj zadek.
Nastoupila jsem s úsměvem do auta a zabouchla dveře. Jak jsem vyrazila, můj žaludek začal nespokojeně nadávat. Snědla jsem úplně všechno, co jsem doma měla a vypotřebovala téměř všechny zásoby kávy, takže jídlo bude muset počkat. Už tak jedu pozdě. Moje malá, nenápadná kancelářská budova nebyla příliš daleko od bytu – záměrně – a já se tam dostala během pěti minut.
Zaparkovala jsem co nejblíž dveřím. Nízký betonový komplex hostil celou řadu dalších podniků, od zubařů, přes pojišťovny po chiropraxe. Velmi nenápadná budova. Naše kanceláře se nacházely v přízemí. Rozrazila jsem těžké dveře označené bílým nápisem “Hannon&Michaels Detektivní kancelář“, a vešla dovnitř.
Marcy odsunula židli a vstala. „Dobře, dobře, dobře, podívejme se, kdo přišel.“ Trhla hlavou směrem k hodinám na zdi.
„Já vím, jdu pozdě.“ Omlouvala jsem se. „Mobil mi umřel někdy během noci. Potřebuju novou nabíječku, ta stará padla za oběť mému zdevastovanému bytu. Žádný budíček. Ale vsadím se, že to už víš. Kolikrát ses mi snažila dovolat?“
„Navzdory tomu, co si myslíš, ó požehnaná nadřízená, jsem si myslela, že bude nejlepší tě nechat spát. Jsem jen tvůj správce času. Moje další role zahrnují – ale nejsou omezeny na – zábavu milující kamarádku, na krásnou a veselou pomocnici, a brilantního bookmakera. A tohle všechno mohu jen díky tomu, že jsem tak neuvěřitelně nadaná.“ Marcy obešla její stůl.
„Já jsem si za celý svůj život ani jednou nevsadila.“ Zasmála jsem se. „A když si vzpomenu, jak jsem se domnívala, že jsi jen samá práce a žádná zábava.“
„Ne, kámoško, to by ze mne udělalo velice nudnou dívku.“ Na krátký okamžik mě objala a pak držela na délku paží, její kostnaté prsty mi tlačily do ramene. „Jestli mne ještě jednou vyděsíš k smrti, tak dám výpověď. Přísahám. Navždy.“ Zatřásla se mnou. „Už se nevrátím. Jasné?“ Pak uvolnila sevření a vrátila se za stůl.
„Marcy.“ Spustila jsem káravým tónem. „Tvé hluboké znepokojení nad mým bezpečím a vnitřní pohodou, mně trochu štve.“
„Nezajímá mě to. Jen to tak vypadá. Ale děsit lidi není zábava. Málem jsem dostala infarkt. Ohrozíš moje zdraví, pokud něco takového uděláš znovu.“ Posadila se a stáhla si elegantní brýle z bohatých rudých kadeří na oči – vlasů, o nichž jsem mohla pouze snít – a vytáhla papír ze složky přímo před sebe, zpět do denního programu. „Máš nějaké telefonáty z Craigova případu. Toho, co jsi uzavřela minulý týden. Čaroděj chce odškodnění za zlomený nos.“ Zašla do detailů. „Ach ano, a ten potenciální klient, o němž jsem s tebou mluvila včera, jeho jméno je Colin Rourke. Vypadá to na solidní případ, navíc jeho hlas zněl naprosto roztomile.“ Zalistovala hromadou poznámek, označených “Molly“. „A dneska večer máte ty s Nickem naplánováno další sledování Drakea. Když jsi byla pryč, Nick najal Garyho, aby ho pozoroval. Zpráva čeká na tvém stole. Nick chtěl, abych ti vzkázala, cituji, ´až vyhrabe svůj zadek z postele, tak jí řekni, že budu mimo kancelář celý den, snažit se vyřešit to s majitelem obchodu a graffitti´, konec.“ Podala mi stoh papírů. „Tohle se toho týká.“
„Jsi bohyně jako žádná jiná, Marcy.“ Popadla jsem poznámky a vykročila do své kanceláře. „Vypadá to, že mne papírování zdrží po celý den, což je dobře, protože přesně to potřebuji.“
„Ano, samozřejmě. Pro tebe žádné vycházky.“
Otevřela jsem dveře do svého doupěte. „Jo a mimochodem.“ Otočila jsem se. „Budu potřebovat obrovské množství jídla, co nejdříve – myslím cokoliv, co uneseš – hamburgery, hranolky, koktejly, čínskou kuchyni, vážně cokoliv. A když už jsme u toho, přemístila bych kávovar blíž k mému stolu – třeba na něj.“
Marcy ani nemrkla. „Jasně.“
„A Marcy?“ Zvedla hlavu od hromady jídelních lístků, připravená objednávat. „Zvyšuji ti plat o třicet procent, od minulého pátku. Nechtěla bych ztratit nejlépe střežené tajemství ve městě, protože bych škudlila při hodnocení tvých rozsáhlých talentů. A to zahrnuje i laskavost, kterou jsi učinila minulou noc. Dobrý nápad s těmi pachy, mimochodem. Funguje to.“ Čarodějky si často účtovaly přehnané peníze za své služby. Nepracovaly zadarmo. A obě jsme to věděli. „Můžeš to uložit pod ´zachraňování šéfky´ nebo jako ´úžasné kouzlení pod extrémním tlakem´.“ Zasmála jsem se, když jsem procházela chodbou. „Dělám jen svou práci.“ Zamumlala si pro sebe.
„Já tě slyším.“
„Debilní vlkodlačí sluch.“
Stále s úsměvem jsem vstoupila do kanceláře. Marcy by si vzala mé tajemství do hrobu, a potom, co pro mne udělala v bytě, nemělo smysl předstírat, že se nic nestalo. Ucítila jsem malé bodnutí, protože tím, že zná mé tajemství, byla zapojená do událostí, ať už chtěla, nebo ne. Ale, jak jsem jí znala, stejně by to nechtěla jinak. Ve skutečnosti by mne uškrtila, kdybych od ní takovou věc držela dál. Nemuseli jsme o tom mluvit; je chytrá a ví, co je v sázce.
Moje kancelář byla malá, zařízená standartním nábytkem předchozích nájemníků. Na konci chodby byla ještě konferenční místnost, s větším stolem pro větší skupiny, ale obvykle jsme se s klienty setkávali na místech dle jejich výběru. Největší výhodou tohoto místa, kromě nevýrazné povahy, jsou velká okna.
Položila jsem tlustou složku na stůl a posadila se. Strčila jsem si kabelku k nohám a Marcyiny poznámky odsunula stranou, na později. Dostat se zpět do práce byl dar z nebes. Ujištění, že má mysl zůstane mimo vše, co se stalo, bylo klíčem k udržení mé příčetnosti.
Otevřela jsem spis. Imp, kterého sledovali v noci mé přeměny, byl Drake Jensen, čtyřiceti-sedmiletá slizká koule, a vypadalo to, že posledních pár nocí byl pěkně zaneprázdněný.
Naskenovala jsem si všechny informace. Viděla jsem je poprvé, protože šlo o nový cíl, a chvíli trvalo, než jsem všechno prošla. Imp je výraz pro nejnižšího démona v hierarchii, oplývají větší silou než člověk, není však nemožné je chytit. Napůl démon, napůl člověk, obvykle svojí temnější stránku zdědí po otci. Mužští démoni prosluli svojí zálibou v nezávazných flirtech s lidským protějškem. Ženští démoni jsou vzácní a samotářští.
Vypadá to, že Drake své schopnosti staví na sexu a strachu, což není neobvyklé, pro určité druhy Impů sex-démonů. Živí se lidmi. Drake však místo dospělých vyhledává mladé a nevinné, což z něj dělá hnusnou zrůdu.
Nedávno byl propuštěn z lidského vězení za kuplířství, obchodování se sexem a nezletilými, přesto jeho staré špinavé zvyky na sebe nenechaly dlouho čekat.
Vlastně jsme měli poměrně dost případů s Impy, protože nadělali nejvíce potíží. Jsou jednou z mála nadpřirozených komunit, která si nedělá hlavu s utajením, nebo jestli bude chycena. Imp měl obvykle speciální schopnosti získané geneticky, z démonského původu. Ale mají také slabou magii, protože lidská krev tu nadpřirozenou hodně ředí. Je to jako nalít panáka vodky do galonu vody. Těžko se opijete.
Drakeovy schopnosti nám stále zůstávaly neodhaleny. Trapné dokumenty z porodu, nám moc nepomohly, naznačovaly pouze věci jako „pradědeček byl ohnivý démon“ a „dítě může mít přetrvávající zvrácené sexuální tendence, od svého démonského strýčka“. Kvůli sexuální fixaci, jsme si byli celkem jisti, že pochází z Inkuba, což znamená, že pravděpodobně vlastní sílu sexuálního přesvědčování – nebezpečná dovednost.
Podívala jsem se na posledních pár stránek. Drake byl v pohybu. Poslední tři noci několikrát jezdil na parkoviště před stejné kino a zdál se poměrně rozrušený. Prý opustil své auto, ale nikomu fyzicky neublížil.
Položila jsem složku na stůl.
Pokud Drake opustil vozidlo, jeho sexuální touha se stává nezvladatelnou. Doslova. Většina Inkubů musí mít sex jednou za několik týdnů, protože bez toho jednoduše nedokáží fungovat. Jestli se Drake stále zaměřuje na nevinné, těšila jsem se, až ho dopadneme a donutíme platit za jeho odporné činy. Obrázek mě bušící do Drakea se mi vynořil v hlavě a projel mnou pocit spokojenosti.
Popadla jsem okraj desky stolu ve snaze se uklidnit a nechala na ní slabé rýhy od nehtů. Mám ho v pasti. Snažíl se proklouznout, ale marně. Lehce mne vykolejila vlna endorfinů, která projela mou krví. Vlčice v mé hlavě šťastně zavrčela, kývající čenichem na souhlas.
Vydrž, sestro. Ještě jeden krok.
Potřebuju jídlo.

                                                                *        *        *

Strávila jsem zbytek dne voláním a jezením. Spořádala jsem tolik jídla, že by si do něho Marcy mohla lehnout, kdyby se shromáždilo přede mnou. Můj hlad nešel ukojit.
Bylo to smutné, opravdu, protože s takovým množstvím jídla budu muset od nynějška počítat i v soukromí. Nemohla jsem zajít do restaurace, objednat tři cheesburgery, a pak je do sebe naládovat před lidmi, aniž by se nad tím nikdo nepozastavil. A nemám dost času na to, abych obíhala několik restaurací pro normálně velké porce kdykoliv bych měla hlad. Fakt super, neboť nesnáším vaření, ale pravděpodobně se to budu muset co nejrychleji naučit; buď to, nebo budu donucena rezignovat na osud a do smrti se živit baleným jídlem po zbytek věčnosti.
Marcy zůstala pozitivně naladěná, když na můj stůl přinesla další tašku potravin. Vrhla jsem se na ni bez zaváhání.
„Dobrý Bože, ženská,“ varovala mě Marcy. „Při tomhle tempu budeš do konce týdne dvakrát tak velká.“
„Buď zticha, nebo tě přinutím jíst se mnou.“ Podařilo se mi promluvit s plnou pusou. „Ne každý má to štěstí a narodí se s tělem supermodelky.“ Marcy byla vysoká, štíhlá, a její tělo mělo neuvěřitelné křivky, což je přesně důvod, proč normální ženy takovýmto obdařeným říkají “děvky“. Bylo to naprosto nefér. Ať spolkne cokoliv, stále zůstane neskutečně přitažlivá. Doufala jsem, že můj nový, rychlejší metabolismus by mne mohl za nějaký čas přetransformovat do Marcyiných tvarů. Dost nereálné, ale stejně jsem doufala.
Věnovala mi letmý pohled a odcházela zpět za prací, předtím se však ohlédla přes rameno a pronesla: „Kdybych jedla jako ty, můj žaludek by stoprocentně explodoval. Pak bys toho litovala.“
„Ticho, ty sexy podvodnice.“ Prohlásila jsem s ústy plnými dalšího hamburgeru.
Po mém třetím obědě, jsem konečně našla čas zavolat zpět Nathanovi Dunnovi, mému pronajímateli. Byla to rychlá konverzace, kdy jsem srdečně přijala jeho nabídku pomoci s úklidem v bytě. Informovala jsem ho opatrně o sutinách nábytku a on mne ujistil, že jeho tým se o všechno postará.
Mírně mne překvapilo, že jsem zatím “neslyšela“ Tylera. Telepatická komunikace by se mi teď hodila. Zkusila jsem to.
Tylere, jsi tam?
Nic.
Přemýšlela jsem, jestli to může nějak ovlivňovat vzdálenost. Divné.
Dál jsem napsala prohlášení a odfaxovala ho na policii. Neměla jsem příležitost si s Jamesem promluvit osobně, ale táta se ho chystal zasvětit. Ray se dnes neukázal mávající zatykačem, takže výsledky z laborky ještě nebyly hotové. Nebo zůstaly neprůkazné. Ještě lepší.
Poslední věcí na mém dnešním programu bylo kontaktovat potenciálního klienta. Zkoušela jsem mu zavolat dříve, ale nedovolala jsem se a to číslo ani nemělo hlasovou schránku, což mi připadalo trochu zvláštní. Každý má hlasovou schránku. Zvedla jsem Marcyinu poznámku, kde bylo jeho jméno poznačené jako “Colin Rourke, s roztomilým hlasem“ a číslo.
„Uvidíme.“ Zamumlala jsem, když jsem vyťukávala číslo.
„Dobrý den, na telefonu Rourke.“ Velmi silný mužský hlas odpověděl po prvním zazvonění.
Musím přiznat, že Marcyin postřeh byl trefný. V jeho hlase jsem slyšela zajímavou stopu přízvuku, který jsem však nemohla zařadit. „Zdravím, pane Rourkeu. Jsem Molly Hannon, z Hannon&Michaels. Kontaktoval jste nás včera, o možných problémech? Co pro vás můžu udělat?“
„Ach, slečna Hannon.“ Za těmito slovy jsem snadno rozpoznala náznak úsměvu. „Díky, že jste se ozvala. Zdá se, že mám určité problémy s mým obchodním partnerem, a rád bych využil vašich služeb.“
„O jaký druh problémů se jedná?“ zeptala jsem se. Vzali jsme většinu případů, ale někdy věci nebyly tak strašné, jak si lidé mysleli.
„Myslím si, že zpronevěřil peníze naší společnosti.“
No, to zní dost vážně. „Dobrá, rádi pomůžeme. Uvidíme, co se dá dělat.“
„Slečno Hannon.“ začal mluvit pan Rourke. „Chci, aby to bylo jasné od samého začátku. Objednávám si vaše služby, pouze vaše služby. Jde o extrémně citlivou záležitost, a já nemám zájem z toho dělat cirkus. Ochrana osobních údajů je na prvním místě.“
Odkašlala jsem si, snažíc se potlačit svou zlost. „Ujišťuji vás, pane Rourkeu, že firma Hannon&Michaels je naprosto profesionální. Vše vyšetřujeme s maximálním soukromím. Vytváření cirkusu nikdy nebude ve smlouvě, a to ani tím nejmenším písmem.“
Zasmál se. „Upřímně doufám, že ne.“ Pak jeho hlas sklouznul do chraplavého, nízkého tónu. „Těším se na setkání s vámi, slečno Hannon. Máte ve své branži dobré reference.“
„Děkuji vám.“ Tedy aspoň myslím. „Také se těším na naše setkání, pane Rourkeu. Můžeme se domluvit na čase a prodiskutovat podrobnosti o vaší situaci. Kdy můžete?“
„Jmenuji se Rourke, pan nemusí být.“
„Promiňte?“
„Moje jméno. Jenom Rourke.“
„Ehm… dobře, Rourke. Kdy máte čas?“
„Odjíždím ve čtvrtek ráno z města za podnikáním a vrátím se až začátkem dalšího měsíce. Tudíž jediný možný termín je zítra večer.“
„To by šlo.“ Dohodli jsme se na schůzce v nedalekém baru.
„Těším se.“ Prohlásil.
Pokud mám být upřímná, musela bych přiznat, že mě to zaujalo a rozrušilo. Moje vlčice to zaregistrovala taky, překvapivě, protože byla relativně klidná od toho, co jsme došly do práce. Nicméně v okamžiku, kdy jsem Rourkea měla na lince, začala přecházet. Mít jí v hlavě je neobvyklý pocit. Přirovnala bych to k mým dvěma odděleným částím, jež jsou schopné pracovat nezávisle na sobě. Musím si na to zvyknout. Ale teď jsem to vytěsnila. Nemůžu se tím zabývat, když momentální prioritou číslo jedna je jako obvykle práce. Až se všechno vrátí do normálu, za což jsem se upřímně modlila, vezmu si tolik času, kolik budu potřebovat, abych zjistila aspoň něco o své vlčí podstatě.
Vstala jsem a protáhla se. Hodiny ukazovaly něco po páté, takže musím spěchat vyřídit pár pochůzek, než se s Nickem pustíme do sledování Drakea Jensena. Už jsem se nemohla dočkat, až s ním večer zatočíme, takže to bude hotové.
„Mluvila jsi s ním?“ zeptala se jízlivě Marcy, když jsem na odchodu míjela její stůl.
„Ano. A zněl zatraceně dobře. Zítra v osm večer se s ním mám setkat, abychom projednali případ.“
„Dobře, zapíšu ti to.“ Sledovala jsem jí, jak v kalendáři označila zítřejší večer velkým srdcem. Chytračka. „Abys věděla, mám z něho docela dobrý pocit.“ Řekla přehnaně hlasitě a s koketním mrknutím.
„To říkáš o každém.“ Obrátila jsem oči v sloup. „Začínáš ztrácet důvěryhodnost. Navíc, moc dobře víš, že nikdy nechodím na rande s klienty. To je proti mým vysokým etickým standardům.“
„Až uzavřeš jeho případ, už tvůj klient nebude. Voilà.“ Znovu na mne mrkla. „Mám povinnost mít správné předtuchy. Přece mám instinkty čarodějky, ne?“
Zasmála jsem se. „Když Nick zavolá, řekni mu, že ho vyzvednu v půl sedmé.“ Byl pryč celý den, což nebylo neobvyklé. Oba dva jsme se pohybovali hlavně v terénu. Jeho současný případ se točil kolem hledání graffiti umělce, jehož umění se bohužel obrátilo ve vandalismus. Tvrdý oříšek.
„Určitě to udělám.“ Kývla Marcy. Šla jsem ke dveřím.
„A Jess?“
„Jo?“ otočila jsem se.
„Jsem vážně ráda, že jsi zpátky.“
„Taky jsem ráda, že jsem zpátky.“ Usmála jsem se.

„Není třeba, aby sis s tím dělala hlavu.“

34 komentářů:

  1. vďaka - som zvedavá na stretnutie s tým Rourkom ...

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuju za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  3. vďaka, vďaka za preklad =D aj ja sa teším na to stretnutie.... =D =D =D

    OdpovědětVymazat
  4. Díky za překlad :D

    OdpovědětVymazat
  5. Díky moc za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  6. děkuji za překlad

    OdpovědětVymazat
  7. Ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  8. Díky moc za překlad, už se těším na další kapitolku :o)

    OdpovědětVymazat
  9. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  10. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  11. Děkuju, už se těším na další :-)

    OdpovědětVymazat
  12. děkuji moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  13. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  14. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  15. Moc děkuji za překlad! ;-)
    D.

    OdpovědětVymazat
  16. Díky za super překlad.:-)

    OdpovědětVymazat
  17. Mooooc dekuju za skvely preklad

    OdpovědětVymazat
  18. Není zač. :)
    Mějte se krásně, další kapitoly se budu snažit poslat co nejdříve. ;)
    Claire

    OdpovědětVymazat
  19. Díky moc za překlad :-D

    OdpovědětVymazat
  20. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  21. děkuju moc za překlad :)

    OdpovědětVymazat