pondělí 16. září 2013

Démon a jeho psychopatka - 4. Kapitola 1/2




I přes její drobný vzhled se Katie prokázala tvrději, než by si vsadil. I když se hodiny plazili přes bažiny, bojovali s bahnem v jejich botách, odháněli hmyz směšné velikosti, který se je neustále snažil ochutnat, přičemž je obklopoval zápach větší než barák plný hnusných démonů po uběhnutí patnácti mil, ani jedinkrát si nestěžovala. Ale to byla jediná věc, kterou nijak nekomentovala. Ta žena nikdy neztichla.
„Ooooh, podívej se na ten pařez. Nevypadá jako Grikle? Znáš ho? Pracuje jako vyhazovač v klubu ve třetím prstenci. Jak že se to tam jmenuje? Ach ano. Utancuj si své koule. Víš, že...“
A tak to šlo dál a dál. Nekonečné žvatlání, které by ho mělo dohánět k šílenství, nebo ho přinejmenším mělo přinutit vyvalit oči, ale místo toho se naučil spoustu věcí o obyvatelích pekla. Většina z nich byla k ničemu, ale to, co ho fascinovalo, nebyla jen její paměť, ale její schopnost pozorovat. I přes její vystupování měla Katie bystrou mysl, která si všímala všeho kolem, dokonce i nepatrných položek. Zdálo se to být v rozporu s její osobností.
A pokud by ho někdo mučil, mohl by dokonce přiznat, i když jen sám sobě, že se mu také líbilo, jak schopná byla při jejich cestě. Na rozdíl od jisté dámy v potížích, kterou znal – a stále miloval – nevyžadovala, aby ji nosil přes kaluže, i když se zlomyslně vířily a zdálo se, že jejich obyvatelé z nich chtějí kousek. Neplakala, když nad nimi proletěl pták a shodil jí kouřící hromádku na rameno. Lehce ji smetla a prohlásila, že jí to přinese štěstí, než šla dál. Sakra, ani se nepřikrčila, když se jí had – silnější než její stehna – snažil obtočit kolem lýtka. Aniž by zarazila její žvatlání o restauraci, kterou měla ráda, ho udeřila do hlavy tak silně, že had padl k zemi a odplazil se rychle tak rychle, jak to jen dokázal.
K čertu, fascinovala ho a vzhledem k tomu, že se mohl dívat leda na nekonečno šedé, hnědé a mokré bažiny, nemohl si pomoci, ale zaměřoval se na ni – a přál si, aby si ho před odchodem vyhonil. Měl ty zatraceně nejmodřejší koule, jaké jsi lze představit.
„Měli bychom zastavit,“ oznámila náhle, když vylezli na návrší s vlhkým, ale pevným základem.
„To je dobrý nápad. Oba bychom se měli napít, abychom nebyli dehydrovaní.“
„Napít? Kdo na to má čas? Musím si opravit nehet.“ K jeho nevíře vytáhla lahvičku světle růžového laku na nehty a pokračovala ve žvatlání.
„Zkurveně neuvěřitelný,“ řekl a zavrtěl hlavou.
„Povídej mi o tom. V salonu mi slíbili, že by větší vrstva měla ustát každodenní používání. Kvůli tomu se bude kutálet něčí hlava.“
Hrozbu pronesla s úsměvem, ale přesto měl takový legrační pocit, že si nedělala tak úplně srandu. Ještě podivnější bylo, že mu připomněla jeho samého, když krejčí zkazil jeho šití. Usekl mu za to hlavu. Několikrát se převalila, než ji mohl znovu přichytit. Duše to přežila. Byla trochu traumatizovaná, ale už mu alespoň nikdy nezpackala kalhoty.
Zatímco žvýkal kus sušeného masa, ji pozoroval při obdivování jejího díla. „Jak to, že tu bažinu tak dobře znáš?“
„Protože miluju bahenní koupel. Samozřejmě nahá. Když se cítím ve stresu, nebo potřebuji nějaký čas o samotě, vyběhnu z pekla do bažiny, svléknu se, zanořím se do kluzkého, mazlavého bláta a pokryju si s ním holé tělo.“ Přejela si rukama dolů po křivkách a vyzývavě se usmála.
Načechraná odpověď a drsňácká image, ale tomu on nevěřil. „Dobrá zástěrka, ale co kdybys mi teď řekla skutečný důvod?“
Oči se jí rozšířily a snažila se vypadat nevinně, jako kdyby to šlo s těmi plnými – na sání čumáků dokonalými – rty. „Proč si myslíš, že lžu?“
„Neřekl jsem, že lžeš. Věřím, že si dokážeš vychutnat bahenní koupel, ale myslím si, že tvé znalosti toho místa vychází odněkud jinud. Řekni mi to. Nebo si srab?“ Proč ji popichoval, to nedokázal říci, ale kupodivu o ní chtěl vědět víc. Co se schovávalo za narážkami, smíchem a šílenou sexualitou, kterou mu neustále ukazovala? Bude sám sebe kritizovat za to proč později.
„Oooooh, výzva. To se mi líbí. Možná že po tom všem tu pro tebe stále je naděje, bručoune. Dobře. Vtáhl jsi mě do toho, i když bych raději brala výprask. Máš pravdu. Nechodím do bažin jen pro bahenní koupele, nebo měsíční svit, a to i v případě, že je to zatraceně pěkné. Chodím sem téměř každý týden, protože jsem číslo jedna, pokud jde o uprchlíky.“
Povytáhl obočí. „Jaké uprchlíky?“
Protočila oči v sloup. „Z pekla, samozřejmě. Sám bys měl vědět, že démoni na tomto místě ne vždy sekají dobrotu. A když to nějaký z těchto idiotů přežene, a jejich odměnou je potom trest, také znám jako já. Samozřejmě, že většina z nich neunese následky zločinu, nebo jsou tak ohromeni schůzkou se mnou, že utíkají a z nějakého důvodu je to vždy do bažiny.“
„A ty jsi tím, kdo je přitáhne zpátky?“
Úsměv jí zkřivil rty. „Části z nich rozhodně. Lucifer mě posílá pouze za těmi, které nechce zpátky naživu.“
„Ty jsi kat?“ Znělo to nevěřícně.
Přikývla.
„Jak to, že jsem o tobě nikdy neslyšel?“
„Huh, samozřejmě proto, že mé cíly jsou mrtvé.“
A pak udělal to nejhorší, co mohl, alespoň když se na to potom díval zpětně.
Rozesmál se.

***

Zdálo se, že se jí skvěle povedlo přesvědčit Xaphana, že je neškodná holka. Když mu řekla pravdu, protože ji vyžadoval, skutečně měl tu drzost rozesmát se. Jí!
Páni, to bylo velice vysoko na jejím seznamu věcí, které nedělat – hned po dotknutí se jejího tvarohového koláče z New Yorku. Rychleji, než by sukuba dokázala kleknout a vzít do ruky penis, vrhnula její pružné tělo do vzduchu a odstrčila ho dozadu. Sedla si mu na hruď, nohama mu připnula ruce a párem nožů mu mířila na krk, když se usmívala.
„Pořád si myslíš, že lžu?“
„Ne. Ale vidím, proč jsem o tobě nikdy neslyšel. Kdo by chtěl přiznat, že ho porazila ženská?“
„Zapomněl jsi před to přidat super a sexy. Je dobře, že tě mám ráda, bručoune, nebo bys byl mrtvý.“
A pořád ji nebral vážně.
Cožpak Xaphan nechápal jeho nejistou pozici? To, jak mu visel život na vlásku? Zřejmě ne, nebo byl taky lehoučce šílený – stejně jako já, hehehe – protože se i nadále smál.
Líbilo se jí to. Dunící, tichý a sexy smích jí nejen rozvibroval rozkrok, který spočíval na jeho hrudi, ale také ji zahalil vřelostí, což ji mátlo. Odkdy dovolila muži, nebo komukoliv, když už na to přijde, aby se jí smál? Potřebovala získat zpět kontrolu.
„Přeješ si zemřít?“
„Ne.“
„Máš fetiš na nože?“
„Ne.“
„Pak nechápu, démone, o čem si myslíš, že je tu ks míchu. A začíná mě to srát.“ Přitiskla nůž hlouběji, probodla mu kůži. S mrknutím, o kterém by nečekala, že je ho schopen, se pod ní zavrtěl a celá jeho podstata se rozmazala a rozostřila. A pak zmizel.
Dopadla na zem, ale rychle se zotavila, přikrčila a rozhlížela se kolem. Kam šel?
Nikdy ho neslyšela mizet, ani přicházet. Najednou se z ničeho nic objevily dvě ruce a přitiskly jí paže k tělu.
„Jak jsi to udělal?“ Vykřikla spíše překvapeně, než naštvaně z toho, že se mu podařilo oklamat ji.
„Nejsi jediná, kdo má dovednosti, které náš Pán pokládá za užitečné,“ zamumlal jí do ucha.
„Můžeš se stát neviditelným? Cool.“ Já tak moc žárlím!
Jeho něžný smích jí zalechtal na kůži na krku a zachvěla se. Natahujíc hlavu, se na něj podívala a setkala se s jeho žhavým pohledem.
„Dokážu spoustu věcí,“ řekl chraplavým šepotem.
„Muž mnoha talentů. Je v tobě víc, než se zdálo, démone.“ V jejich pozici byla jejich ústa tak blízko. Jak snadno by mohla-
„Kryj se!“ Zaječela, když si náhle vzpomněla, kde jsou a co ten bublající zvuk za nimi znamená.
Odhazujíc ji, Xaphan zakryl její tělo jeho vlastním vteřinu před tím, než bažina vybuchla. „Pop!“
Něco přes ně přeletělo, zablátilo je to kapkami.
„Co to sakra bylo?“ Zeptal se.

42 komentářů:

  1. díky,já už se bála, že dneska nic nebude, od rána kontroluju, jestli už jsi sem přidala novou kapitolu, díky za překlad, jako vždy super

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Psala jsem v patek k Bonded by Blood, ze to nejspis nestihnu - nakonec jsem prelozila aspon kousek te kapitolky, at tu neco mate

      Vymazat
  2. No vida, už se nám bručoun začíná rozehřívat. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  3. moc a moc ďakujem, v poslednom čase sa teším na pondelky :-))))))

    OdpovědětVymazat
  4. Ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  6. Ďakujem veľmi pekne za pokračovanie a teším sa na dalšie pokračovanie :)

    OdpovědětVymazat
  7. Díky za překlad. Jen si tak říkám, čím to, že po stoletích nezájmu ho hned dostane do kolen :) :) :)

    OdpovědětVymazat
  8. Ďakujem za preklad.

    OdpovědětVymazat
  9. Ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  10. Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  11. Skvělé opět, děkuji moc za korekci a překlad

    OdpovědětVymazat
  12. Ďakujem :-) Ronnie

    OdpovědětVymazat
  13. Dekuji za překlad

    OdpovědětVymazat
  14. Děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  15. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  16. To byla super kapitolka:) Dekuji moc, Kerris, ze jsi to stihla - i kdyz jsi byla na vikend pryc:)

    OdpovědětVymazat
  17. Díky moc, tohle je skvělá kniha a Váš překlad je taky SKVĚLÍ :-)

    OdpovědětVymazat
  18. díky za překlad :D

    OdpovědětVymazat
  19. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  20. Moc děkuji za překlad! ;-)
    D.

    OdpovědětVymazat
  21. Tinka: velka vdaka kočky :)

    OdpovědětVymazat
  22. Díky moc za překlad :-D

    OdpovědětVymazat
  23. Dekuju za preklad.

    OdpovědětVymazat
  24. úplne skvelé, ďakujem mooooooc

    OdpovědětVymazat