pondělí 9. září 2013

Démon a jeho psychopatka - 3. Kapitola




Zpět u něj doma, o hodinu později. Xaphan přecházel sem a tam a snažil se přijít na to, co se stalo. V jednu chvíli si vyměňoval jízlivé poznámky s psychopatkou známou jako Katie a v další z ní měl živou deku. A u všech životů, které vzal, on ji chtěl obejmout a stále cítil to, jak se slabě chvěla z mrazu. Chtěl zahřát její hladké tělo horkými polibky a laskáním, dokud by oba nehořeli. Chtěl najít žhavé jádro skryté mezi jejíma nohama, dostat oba do zpocené extáze. Místo toho se mu ale povedlo přesvědčit ji, aby si vzala bundu, což ji zatraceně překvapilo.
Neunikl mu šok na její tváři, když jí ji přehodil kolem těla, v její velikosti plavala tak, že vypadala křehce – a směšně roztomile. Všiml si, jak zabořila tvář do límce a třela se o něj, když kráčeli zpět do zahrady. Uvítal její vysvětlení, které bylo bez obvyklých urážek, ohledně toho, že potřebují zásoby, než budou pokračovat v cestě. Zřejmě věděla, kam cesta vede a s vážným vzezřením – což byla vítaná změna od jejího obvyklého rozjaření a nevhodných slov – uvedla položky, které potřebují. Pak odešla, stále s jeho bundou a slíbila, že se s ním během několika hodin setká.
Uvítal záminku, aby se od ní na chvíli oddálil. I přes jeho obvyklou železnou kontrolu si nebyl jistý, jak dlouho bude moci věřit sám sobě, že od ní udrží ruce dál. Uplynul méně než jeden den od chvíle, co se setkali a slib, který složil před více než třemi sty lety, visel na vlásku.
Ostuda ho přiměla klesnout na kolena před malým portrétem, který dávno ukradl. „Odpusť mi, Roxanne. Nejsem hoden tvé lásky.“ Nikdy nebyl, ne že by jí na tom někdy záleželo.
Jako chudý rytíř a bastard, jediné co si přál, bylo sloužit jeho králi a pánu. A pak se setkal s Roxanne. Ženou tak krásnou, tak čistou, že by pro ni udělal cokoliv.
A to také udělal.
Při lovu divokých prasat se oddělil od hlavní skupiny, zaslechl její pronikavý výkřik hrůzy a rozběhl se ji hledat. Dokonce i vyděšená, zářila jako růže uprostřed křovin. Tiskla se ke kmeni stromu, oblečení měla roztrhané a odhalovalo tak vrcholky jejích bílých prsou, vlasy měla plné listů a její hrůza prosila o hrdinu. Beze strachu o vlastní bezpečí Xaphan uháněl na mýtinu, postavil se bestii, která zabila jejího strážce, toho mrtvého idiota, jehož meč stále spočíval v pochvě. Vytahujíc jeho vlastní, Xaphan uťal tvorovi hlavu a vyhrál.
Bestie je mrtvá, adrenalin koluje jeho žilami, málem se ohání po té drobnosti, která se na něj vrhá. Na poslední chvíli stáhne ruku, rozpoznává paní. Neuvědomuje si její záměr, dokud se mu neobtočí kolem brnění halící jeho trup a objímá ho. Xaphan si myslel, že zemře přímo na místě z toho, jak velký byl jeho šok – a potěšení.
„Zachránils mě! Jak úžasné. A statečné,“ rozplývala se, obracíc se na něj s tváří zářící vzrušením. Její štíhlá postava ho k sobě pevně tisknula, Roxannina krémová ňadra byla tak blízko, že si nemohl pomoci, ale zíral na stín jejího výstřihu. Slova ho zklamala, ale i přes její vděčnost věděl, že musí ustoupit. Nemanželští rytíři se nedotýkali dcer svých pánů. A především, netoužili po nich, což byl fakt, který se jeho penis rozhodl ignorovat.
Xaphan se odtáhl, ale ona ho tak úplně nenechala jít. Dala mu ale prostor, který potřeboval získat, aby sebral rozvážnost. Roxanne stiskla jeho ruku a přitáhla si je k hrudi. Přitiskla ji proti její měkkosti, když mu dále děkovala slovy, která nedokázala proniknout hukotem v jeho uších. Pod svými mozolnatými prsty se dotýkal vlny na prsou, její srdce bušilo skoro stejně rychle, jako to jeho.
A jemné otření jejích rtů o jeho, když se k němu na špičkách natáhla, zatímco zmrazeně stál – to byla chvíle, kdy se zamiloval.
Ale toho dne získal více, než díky jeho pána a Roxannin polibek věčnosti – Xaphan skončil jako její osobní strážce. On, nemanželský rytíř nízkého původu, měl nařízeno držet se u Roxanny, aby ji ochránil před veškerou škodou. Lehký to úkol vzhledem k jeho lásce k ní, která ho nakonec dovedla k tomu, že se vypořádával s ďáblem, aby ji mohl zachránit. Což bylo zbytečné, protože teď už věděl, že Lucifer už Xaphana sledoval díky tomu, že po svém démonickém otci zdědil geny, které ho dělaly vojákem lordovi armády.
Osud rozhodl navzdory jeho činům, ale držel se podmínek jeho smlouvy, byl pro svou paní zabit a sestoupil do jámy, aby sloužil ďáblovi. Nicméně, dokonce i když byl obklopen dekadencí a pokušením, nikdy nezapomněl na svou pravou lásku. Jeho krásnou Roxanne.
„Odpusť mi, má lásko, za to, že jsem dovolil, aby to, co jsme měli, nakazily nečisté myšlenky. Nedovolím, aby zabrala tvé místo. Žádná žena to nikdy nedokáže. Dokonce i po smrti patřím jen tobě.“ Řekl ta slova, slova, která již zopakoval tisíckrát jejímu obrázku, jediné věci, kterou od ní vlastnil. Ale i když ten slib vytahoval z paměti, nemohl zcela vymazat vzpomínku na modré a zelené oko a energetické teplo. Necítil obvyklou bídu a klid, který vycházel z jeho slibu ženě, která žila s anděly.
Se zaklením vyskočil na nohy a zamířil do ložnice. Tohle všechno je chyba té psychopatky. Předtím, než ji poznal, neměl problém ignorovat nemravné návrhy. Nic nikdy nemohlo soupeřit s krásou a čistotou jeho Roxanne. A přesto, Katiině baculaté postavě, jejím různobarevným očím, jejím nemravným, špinavým – a ach, tak moc svůdným – ústům se to podařilo téměř okamžitě. Kouzlo. Šílenství. Pro jeho duševní zmatek musel existovat důvod – i pro jeho vzrušení. Ale neměl čas navštěvovat čarodějnice, aby mu prozkoumaly hlavu. Ne, pokud se chtěl vyhnout chichotání blonďaté psycho.
Připevňujíc si nože na tělo, spolu s jeho obvyklým arzenálem, se přichystal. Batoh s oblečením. Základní potřeby, jako potraviny a voda. Házel věci náhodně do plátěných sáčků, spěchal, i když Katie neočekávala, že se s ním setká dříve, než během několika hodin – setkání, které neměl v úmyslu dodržet.
Ano, lhal. Jeho pán zřejmě pyšně zářil. Navzdory Luciferovým přáním, Xaphan s tou ženou nemohl pracovat. Nevěřil sám sobě. Takže, zatímco ona bude spát, nebo mučit malá zvířata, nedbaje na jeho plán, vplíží se do tunelu a bude jím pokračovat až do bažiny, podle citace jejího zdroje z paláce.
Nezáleželo mu na tom. Bez ohledu na to, kde vystoupí, udělá to nejlepší pro to, aby blokoval výstup, aby jí zabránil následovat ho. Najde draka, přivede ho zpět a zbaví se té ženské, kterou ho jeho Pán osedlal.
Měl tušit, že to nebude tak snadné.
Vyhýbat se bytostem na ulicích a hradu jeho pána se zdálo snadné pro někoho, jako byl on, protože jako první věc, když se narodil, mu bylo vštěpováno, jak se co nejlépe ukrývat. Jako chlapec, jehož matka zemřela při porodu, a otec byl neznámý, považoval svoje zkušenosti se skrýváním se za potřebu sebezáchovy. Bastardi bez rodičů měli tendenci dostávat výprasky. Když se jim je podařilo chytit. S jeho zvláštním darem se to nestávalo často. O několik let později zjistil, že tuto schopnost skrývat se ve stínech dluží otci, dávno mrtvému démonovi, který svedl jeho nezbednou matku a opustil ji, aby sama porodila dítě s dědictvím, které není určeno pro smrtelnou rovinu.
Napůl člověk, napůl temnota, nedošlo mu jeho pravé dědictví do chvíle, než se začal učit pod vedením zjizveného veterána z armády jeho pána. Drobná dovednost, kterou objevil jako dítě? Jen předzvěst toho, co opravdu dokázal. Zabralo to roky modřin a zlomenin, než se naučil skrývat jeho síly a používat stíny jako zbraň i štít. Jeho učitel nevěřil v rozmazlování a používal každé zranění jako lekci. Xaphan se učil rychle. Jeho první vítězství – za které si vysloužil povýšení – vyústilo v zabití jeho učitele, který se na něj skrz zkrvavené zuby usmál a zamumlal: „Už bylo kurva na čase.“
Někdy mu ten tvrdohlavý bastard chyběl. Vždy jen chvilku.
Zapomeň na minulost. Musel najít draka a vyhýbat se psychopatce.
V naprostém tichu a zahalený v temnotě, se vrátil do zahrady a ke kameni, který skrýval tunel. Našel maskovanou páku, stiskl ji a škubl sebou při skřípění, které se zdálo být tak hlasité. Ale neslyšel žádný hlas ani kroky, ani spuštění alarmu. Žádný nepříjemný ženský hlas, který by se ho ptal, co to dělá – i když v něm bodala vina. To ho nezastavilo. Kromě toho, někomu tak duševně nevyrovnanému, jako byla ona, bude jedno, jestli odešel. Aspoň to si v duchu říkal.
Sklouzl do temného tunelu, rukama přejel po hladkém kameni, dokud nenašel mírnou prohlubeň. Zatlačil a byl odměněn tím, že se průchod zavřel, utnul veškeré světlo. Ale tma byla jeho přítelem.
Zrak se přizpůsobil temné prázdnotě, když běžel tunelem kolem místa, kde dal Katie bundu, dál a dál, jediný zvuk, který ho doprovázel, byl jeho dech a tlukot jeho srdce.
Trvalo mu téměř dvě hodiny dostat se na konec, kde další balvan blokoval východ. Rychle našel západku a brzy již vstupoval do vlhké džungle.
Užívajíc si, že je venku, se rychle rozhlédl po oblasti a všiml si šedých stromů se zeleným listím, mokré země, kňučení velkých brouků a absence jakékoliv formy života na dvou nohách.
Nadechujíc se úlevou, protože z nějakého důvodu očekával, že odněkud vyskočí Katie, se otočil a hledal mechanismus, který zavře otvor. Se zavrčením stiskl tlačítko, a aby zabránil tomu, že by šel znovu otevřít, popadl kámen a navzdory hlasitému kraválu s ním bouchal o tlačítko, dokud se nerozbilo. Spokojený, že ho nikdo nebude následovat, se otočil a vykřikl: „Co to kurva!“
„Překvapení,“ řekla Katie s jasným úsměvem ze svého místa na větvi.

***

Okay, takže možná byla trošku zlobivá, když skrývala svoji přítomnost, zatímco se snažil dělat všechno pro to, aby ho nemohla následovat. Ale ve skutečnosti, i přes její blond vlasy – byly přírodní, měla důkaz – nebyla hloupá. Intuice jí napověděla, že Xaphan se jí pokusí zbavit. Takže rychleji, než sukuba v místnosti plné mužů na viagře, se převlékla, popadla několik věcí a uháněla zpátky do tunelu.
Dobrou věcí bylo, že běžela, protože se sem dostala sotva půl hodiny před ním. A chlapče, oh chlapče, vypadal naštvaně a sexy.
„Co tady děláš?“ Zavrčel.
Doháním tě k šílenství? Hmmm, možná to nebude nejlepší odpověď, vzhledem k žíle, která mu pulzuje na čele. Ve snaze zarazit svůj jazyk, alespoň pro tuto chvíli, začala obdivovat jeho oblečení. Černé tílko, které ho objímalo jako druhá kůže – a odhalovalo ruce s vypouklými svaly, mňam – a kožené kalhoty s tunou kapes, a drahý Lucifere v pekle, dokonce měl i šátek. Jak to, že ví, že mám slabost pro Ramba?
„Ahoj bručoune. Nevypadáš nadšeně, že mě vidíš.“
„To tedy nejsem.“
Z nějakého důvodu jeho odpověď utlumila jejího ducha. „Tak to tedy není hezké. A to jsem si myslela, že budeš rád, že jsem ti přinesla bundu.“ Popadla ji z větve, kde ji odhodila a vrhnula ji po něm.
Chytil ji a ostře zamumlal: „Díky.“ Pustil batoh a otevřel ho, aby do něj nacpal bundu.
„Žádný problém, parťáku,“ myslela si, že bude nejlepší nemluvit o růžových korálcích, které přidala do límce a manžet, zatímco čekala. To bude příjemné překvapení na později. „Tak, vysvětlíš, proč ses mě snažil opustit?“
„Ne.“
„Ale no tak. Jen proto, že jsem taková sladká a chutná věc, jsi mě chtěl ušetřit trmácivé cesty?“
„Ne.“
„Chtěl jsi všechnu slávu pro sebe?“
„Nedostaneš žádnou slávu za hledání růžového draka. Alespoň já ne.“
„OOoh, pak to tedy musí být žárlivá manželka, nebo přítelkyně, někdo, kdo nemůže zvládnout fakt, že pracuješ s takovou krasavicí.“
„Ne,“ řekl rychle, ale něco ve způsobu, jakým se odvrátil, a ztuhlo mu tělo, by řekla, že narazila na pravdu. Vysoký, temný a nabručený byl zadaný. No, to bylo na hovno. Ale aspoň to vysvětlovalo, jak se mu podařilo blokovat ji. Ne, že by to dokázal navždy. Všichni muži, dokonce i ti šťastně zadaní, se nakonec poddali jejich temným touhám.
Dobře, možná že ne všichni. Pár z nich jí skutečně uniklo, jako například Lucifer a Charon, a oh, druh její přítelkyně Ysabel, Remy. Vlastně ten se jí vždycky vyhýbal kvůli její pověsti. Byl jedním z těch mála chytrých. Většina ignorovala ty pověsti o Černé Vdově a šli si hrát. A pak zemřeli.
„Teď, když jsme oba tady,“ řekla vesele. „Kam nejdříve?“
„To bude záviset na stopách,“ odpověděl, klekajíc si na houbovitou zemi.
„No, pokud se ohledně toho chystáš být vědecký, tak šli tamtudy,“ ukázala.
„A na čem tu informaci zakládáš? Ženský instinkt? Protože je na té cestě spousta pěkných květin?“
„Ne, hlupáčku, i když jsou to dobré důvody. Obávám se, že to má co dočinění s do očí bijícím důkazem.“
„Jako je?“
Seskakujíc z větve, popadla svůj skrytý batoh a hodila si ho na záda. „Protože jsem se už rozhlédla kolem, když jsem přišla a jediné stopy vedly tudy.“
„Jak si můžeš být jistá, že patří našim únoscům.“
„Chudáček dráček ztratil lesklou šupinku v tom ohavném křoví támhle. A oni se ani neobtěžovali skrýt stopy, a protože je v každém jiném směru jen voda. Ještě nějaké otázky, ty podezřívavče?“
„Jmenuji se Xaphan.“
„Já vím, ale je to příliš atraktivní jméno na to, abych s ním plýtvala na takového nevrlého démona.“
„Ty jsi opravdu otravná.“
„Děkuju ti,“ řekla s širokým úsměvem, zatímco s chichotem šla vepředu. „Je to má druhá nejkouzelnější kvalita.“
„Bojím se zeptat, co je první.“
„Můj nedostatek morálky.“
„Proč mě to nepřekvapuje,“ zamumlal.
„Co ty? Jaká je tvá největší kvalita, kromě skutečnosti, že se šklebíš jako šampión?“
„Musíme spolu mluvit?“
„Ne. Tuhle část můžeme vždycky přeskočit a jít rovnou na šukání.“
Jeho zadrhnutí v dechu jí přimělo zvlnit ústa v radosti. I přes sebe samého tu má někdo zájem.
„Má nejlepší kvalita je pravděpodobně věrnost. Jednou jsem složil slib, který nechci rozbít. Nikdy.“
Nenechala si ujít jeho důraz a uhodla jeho význam. „Tak kdo je ta šťastná?“
„Nikdo, koho bys kdy potkala. A nikdy nepotkáš.“
„Co? Chceš mi říct, že až skončíme naši misi, nepozveš mě na rodinné grilování, abych si pohrála s tvými malými krysami? Jak nezdvořilé.“ Zejména proto, že chtěla vidět tu modelku, které se podařilo ulovit pana vážného.
„Nemám žádné děti.“
Jeho naznačení slova „já“ bylo zajímavé. Takže samozřejmě to nemohla nechat být. „Ty? Tvá žena do toho nemá co mluvit?“
Těžce vydechl. „Musíš to ze mě páčit?“
„Ano. Nebo jsi změnil názor o sexu?“
„Postačí, když řeknu, že děti do mé budoucnosti nepatří.“
Znovu dostala dojem nějakého hlubšího významu, ale nemohla na to tentokrát přijít. Byla jeho žena neplodná? Měl pomalé plavce? Znuděná tajemnými odpověďmi a poněkud naštvaná na ženu, kterou jak se zdálo, hodlal udržet v tajnosti, změnila téma.
„Tak, volala jsem svému zdroji ohledně tunelu a řekla mi, že o něm ví jen hrstka lidí a démonů. Mám přítele, který prozkoumává jména, co mi dala.“
„A jak můžeš vědět, že je ten zdroj spolehlivý a nelže?“
„Vzhledem k tomu, že Muriel odmítá lhát jen proto, aby nasrala svého otce, řekla bych, že je to rozhodně spolehlivé.“
„Muriel, jako dcera Lucifera?“
„Ta jediná. To její holčičce ukradli draka. Ne, že by to Muriel zlomilo srdce. Tvrdí, že Lucinda je příliš malá, aby měla odpovědnost za takového domácího mazlíčka. Ale Lucifer tu malou rozmazluje.“
„Pojďme se na chvilku zaměřit na to druhé. Muriel ti dala seznam jmen lidí, kteří ví o tunelu. Ale nemůžeš si být jistá, že to tito lidé, nebo náš Pán, neprozradili i ostatním.“
„Ah, a nezapomeň na chytré lidi, jako jsem já, kteří by to mohli sami objevit.“
Nevšímala si jeho odfrknutí při slově chytré. Ale později si na to vzpomene, až bude odřezávat části jeho těla pryč.
„Takže, kdokoliv by mohl vědět o tunelu. Lepší otázkou je proč? Proč vzít růžového draka, o kterém se ví, že ho Lucifer bude chtít zpátky? Není to tak, že by ho mohli snadno prodat. Každý, kdo ho uvidí, bude vědět, komu patří.“
Katie pokrčila rameny. „Proč bytosti dělají to, co dělají? Proto, že můžou. Proto, že jsou chamtiví. A protože si myslí, že je nikdo nezastaví. Mým úkolem je je naučit opak.“ Její tvrzení znělo temněji a hrozivěji, než chtěla, a cítila, jak se jí jeho pohled zavrtává do zad. Jejda, málem jí to uklouzlo. „Oh, podívej se, krásné květinky.“ Sklonila se a přitáhla jeho pozornost na to, jakým způsobem jí džíny objímají zadek. Když se narovnala, usmála se při pohledu na to, jak kolem ní pochoduje tuhý jako prkno.
Už viděla trhlinky v jeho odhodlání. Prostě jen musí použít větší tlak.


43 komentářů:

  1. Ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  3. Katie je super. Děkuji za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Ďakujem za preklad.

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji za překlad! ;-)
    D.

    OdpovědětVymazat
  7. Už by sa ten chlapík mohol rozhupať,ďakujem.

    OdpovědětVymazat
  8. tak tahle série mě fakt baví, Katie je vážně vtipná. Už se těším na pokračování, díky

    OdpovědětVymazat
  9. Pekna kapitolka. Tesim se, az si Xaphan vsimne tech ruzovych koralku:) Dekuji moc za preklad:)

    OdpovědětVymazat
  10. tak tuhle aoutorku mám moc ráda, zase je to vtipné :D

    OdpovědětVymazat
  11. Vďaka a teším sa na pokračovanie

    OdpovědětVymazat
  12. Dekuji za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  13. Tinka: baby veľka vdaka za pokračovanie :).. Tí dvaja a ich doťahovačky mi chýbali :D

    OdpovědětVymazat
  14. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  15. Díky moc za úžasný překlad.

    OdpovědětVymazat
  16. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  17. díky za překlad :))

    OdpovědětVymazat
  18. Ďakujem za ďalšiu skvelú kapitolku :)

    OdpovědětVymazat
  19. Díky moc za překlad :))

    OdpovědětVymazat
  20. Díky moc za překlad :))

    OdpovědětVymazat
  21. Díky moc za překlad :))

    OdpovědětVymazat
  22. Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  23. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  24. Uuu super , moc diky :-)

    OdpovědětVymazat
  25. Děkuji za překlad

    OdpovědětVymazat
  26. Děkuji za další kapitolku

    OdpovědětVymazat
  27. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  28. Musím se přiznat, že potom, co jste přeložili první kapitolu, jsem neodolala přečetla za večer celou knížku. :D Ale moc děkuji za všechno, co překládáte, díky vám se lepším v angličtině :D

    OdpovědětVymazat
  29. Díky, zase skvělá kapitola. Tahle série je super, vždy se u ní zasměju :-D

    OdpovědětVymazat
  30. Díky moc za překlad :-D

    OdpovědětVymazat