pátek 30. srpna 2013

Svázáni krví - 11. Kapitola 2/2




Dom otevřel první dveře v chodbě, vedl ji po schodech s rukou na zádech.
Tohle byl ten pocit, jaký normální člověk cítil, když doprovázel svou ženu na večeři. Dokonce i se vším odhaleným, když se chovali obyčejně, zdálo se, že k sobě pasují. Otevřel těžké ocelové dveře a vyšli na střešní zahradu. Zalapala po dechu a oči se jí rozšířily, když natáhla krk, aby na vše viděla.
„Ach můj Bože, Dome. Je to… úžasné.“

Svíčky z lustru visícího z mřížky jí tančily v očích. Kdyby předtím v ateliéru neudělal ten politováníhodný slib, přitáhl by si ji do náruče hned teď. Místo toho se otočil, aby donesl salát, ale zastavila ho lehkým dotekem na zápěstí.
„Děkuju ti.“ Zvedla bradu a ty zelené oči ohnivě plály v záři lustru. Zrcadlily ty jeho stejnou vášeň?
„Za co? Ani jsi ještě neochutnala jídlo.“
„Za všechno. Jen pro případ, že bych to později zapomněla říct.“
Vklouzl čtyřmi prsty pod její čelist. Byla jemná, přesto silná. Ach, jak moc tam chtěl položit rty.
Jeho erekce napnula šev džínů a jazyk mu pulzoval, když mu začaly vylézat konečky tesáků. Rychle se otočil a vkročil za ní. Popadl kožený pásek kolem svého zápěstí a ušklíbl se, když ho upevňoval, kovové hroty se hlouběji zaryly do jeho kůže. Do prdele. Chuck si nedělal legraci, když říkal, že to zatraceně štípe.
Korálky potu se mu objevily na horním rtu, když se jeho tělo aklimatizovalo vyšší úrovni bolesti. Udělal pár kroků k venkovní kuchyni, popadl utěrku a setřel si pramínek krve, který mu stékal po předloktí. Chuck mu řekl, že použil jedno z těch prastarých sebe-mučících zařízení, aby ovládal touhu po krmení, když se poprvé oženil se Shirl a setkal se s její velkou rodinou. Bolest odtahovala jeho pozornost od touhy po krvi. Přejel si jazykem po horním patře čelisti. Znovu hladké zuby. Podařilo se mu vhodit několik kousků lososa na žhavý gril, než se vrátil ke stolu se salátem.
Mackenziiny oči se zúžily na štěrbiny. Cítila jeho bolest. Samozřejmě, že ano. Ale nemohl dát tu zatracenou věc pryč, tím si byl jistý. Neodvážil se riskovat. Blýskl po ní tím, v co doufal, že je rozptylující úsměv a posadil se.
„Co kdybys mi řekla o své nejšťastnější vzpomínce?“ Nyní nastal čas na to, aby rozptýlil sám sebe.
„Jen, pokud ty taky.“
Přikývl.
„Dobře, nech mě přemýšlet.“ Napíchla na vidličku velké sousto salátu a žvýkala ho. Líbilo se mu, že nejen že jedla – byl s velkým množstvím žen, které ne – ale dělala to s chutí. Zvedla prst, čímž se nejspíš snažila naznačit, že přišla na příběh. Ještě než skončila se žvýkáním, začala mluvit, jako kdyby zapomněla, co by chtěla říct, kdyby to neudělala.
Když vzpomínala na návštěvu zábavního parku, její oči plály vzrušením. „Můj táta mě celý den nosil
na ramenou, honil každou postavu z knih, aby mi dala autogram do mé knihy.“
Bože, miloval ten zvuk jejího hlasu a její nadšení k čemukoliv. Mohl by ji poslouchat navěky, když mluvila o fialových tukanech, pohádkových princeznách, uvařené kukuřici na másle a jablcích v karamelu.
„Pořád ji máš? Tu knihu s autogramy?“
Noc se najednou změnila v tichou, když si vzala další sousto ze salátu. „Jo, mám,“ řekla tiše.
Co se to právě stalo? Proč byla smutná? „Omlouvám se. Zdá se, že mám talent na nepříjemné otázky.“
„Ne, vůbec ne. Jde jen o to, že můj otec se podepsal na poslední stránku, než jsme opustili park. O několik dní později zmizel. Ta kniha s podpisem je něčím speciální, to je všechno.“ Na několik úderů srdce měla v očích melancholii, nepřítomný pohled, ale když o chvíli později zvedla bradu a usmála se na něj, její výraz byl znovu vřelý a příjemný. „Myslím, že jsem v životě měla trochu smutku. Jen doufám, že nepropadnu depresím, nebo morbiditě. Snažím se příliš nemyslet na minulost a neprodlévám nad věcmi, které nemohu kontrolovat.“
„Nemůžeš být morbidní ani depresivní, i kdyby ses o to snažila.“ Díval se na ni ještě chvilku, chtěl ji utěšit, vtáhnout si ji do náruče, ale neudělal to kvůli tomu zatracenému slibu. Místo toho vstal od stolu a vrátil se s jejich talíři.
„Dobře, jsi na řadě,“ řekla a uždibla kousek ryby.
Popostrkoval jídlo po talíři. Ona nikdy nemyslela na minulost, ale u něj to bylo to jediné, na co myslel. „Taky se to týká mé rodiny. Mojí matky.“
Mackenzie se k němu naklonila a on cítil, jak se nevědomky pohybuje směrem k ní. Její koleno se otřelo o jeho nohu a ona s ním nepohnula. Dával si pozor, aby se nepohnul a nerozbil ten dotek, než začal mluvit.
„Vyrůstal jsem v Evropě a hodně jsme cestovali, vzhledem k otcovu povolání. Byl takovým druhem politika. Jednou v noci, tedy ve dne mám na mysli, když zasedala Rada, moje matka nás vzala do malé galerie na náměstí. V té době bylo v Paříži mnoho umělců.“
„Ach, například?“
Do prdele. Samozřejmě, že znala dějiny umění. Nemohl velmi dobře jmenovat nějaké umělce devatenáctého století, které jeho matka znala, a které by určitě znala i Mackenzie.
„Nikdo slavný. Ona, stejně jako ty, milovala všechno kolem tvořivosti, i když neměla umělecký talent, jako ty. Když jsme šli do galerie, starý muž s hrozně křivou páteří vtáhl matku do náruče a zatočil se s ní po místnosti. Vypadal tak křehce, že bych nevěřil, že se dokáže pohybovat takovým způsobem. Ukázalo se, že pro něj pózovala a on ten obraz prodal za poměrně velkou sumu peněz. Byla nahá.“ Přejel bříšky prstů po její paži a měl dojem, že ucítil, jak se zachvěla.
„A tvému otci… nevadilo, že tvoje matka pro někoho pózovala nahá?“
„Ano. I když byl můj otec velmi žárlivý muž, ten starý pán byl rodinný přítel, velmi talentovaný, ale velmi chudý. Odmítal od otce přijmout jakoukoliv peněžní pomoc. Tak s mojí matkou přišli s nápadem, že pro něj bude pózovat. Byl tím známý – vydělal si v té době dost peněž malbami, a moji rodiče alespoň měli pocit, že pomáhají.“
„Říkal jsi my. Máš sourozence?“
„Mám sestru, která žije ve Velké Británii. Ale v té galerii se mnou byl můj bratr.“
„A kde bydlí?“
„Nevím. Nejsme si… blízcí.“
„Omlouvám se. Kdys ho viděl naposledy?“
Jeho hruď se stísnila, když železná pěst uchopila jeho srdce. „Před mnoha, mnoha lety.“
Uchopila jeho obě ruce a přitiskla si bříška jeho prstů ke rtům, jako by se snažila vzít pryč jeho bolest. „A tvoji rodiče? Kde žijí?“
Zhluboka se nadechl a pomalu vydechl. „Zemřeli už dávno.“
Něžné pohlazení energie přejelo z jejích rukou k němu a uzel v jeho hrudi, který se objevil vždy, když myslel na své rodiče, se ve skutečnosti trochu uvolnil. Když se jí podíval do očí, nebyla to lítost, co tam viděl, ale porozumění.
Její myšlenky mu šeptaly v hlavě, když ho objala a odváděla jeho smutek každým pohlazením jeho zad. Chytil ji a zabořil nos do jejích vlasů, nadechoval se kokosové vůně jejích vlasů. Na rozdíl od něj, s jeho pátrajícími otázkami, nic neřekla a on se cítil jako bastard.
V čase, o kterém se zdálo, že uběhl rychleji než tucet úderů lidského srdce, s pomocí jednoduché, ale přesto příliš prchavé konverzace, skončili jejich večeři a načali druhou láhev Voignier. Jestli byl prázdný talíř náznakem, tak si Mackenzie užila to, co pro ni Dom připravil. Opřel si bradu o ruce a fascinovaně se díval, jak si vzala další kousek chleba a vytřela zbývající omáčku. Olízla zatoulaný drobek ze svých rtů a víčka se jí se zachvěním zavřela, zatímco pomalu žvýkala, jako kdyby si vkládala tu chuť do paměti.
„Doufám, že nejsi příliš plná na dezert,“ řekl.
„Nikdy. Vždycky mám místo na něco sladkého.“ Její oči na okamžik zajaly jeho pohled, než jí zrudly tváře na ten okouzlující odstín a odvrátila pohled.
O chvíli později se vrátil s jedním talířem a obrovským kusem kokosového krémového koláče.
„Ne, to ne,“ vydechla. Byla překvapená, že slyšel, jak říkala, že miluje kokos? Nebo že si vzpomněl. „Musím být v nebi. To jsi upekl?“
„Vyzvedl jsem ho v restauraci Toma Douglase.“
„Tohle je trojitý koláč s kokosem a krémem? Slyšela jsem, jak je dobrý, ale nikdy jsem ho ve skutečnosti neměla.“ Zabořila prsty do husté smetany a zasténala, když je pak vytáhla ze svých rtů. Ten zvuk byl téměř totožný s tím, který udělala, když se udělala na jeho prstech té noci po aukci. Dom se zavrtěl na židli, aby si udělal trochu víc prostoru v džínech.
„Nechceš kousek?“ Na rtech jí zůstala šlehačka.
„Ne, nemám rád sladké. Obvykle ne.“
„Chceš říct, že jsi ho sehnal jen pro mě?“
Přikývl.
„Ach, ale musíš to zkusit.“
Nenáviděl kokos. Vždycky, nebo to si alespoň myslel, až do dnešního večera. Beroucí stejnou vidličku, ukrojila obrovský kus a zvedla ho k jeho rtům.
„Panebože, to je příliš velké.“
„Jen počkej. Zamiluješ si to. Věř mi.“
Když otevřel ústa, ona otevřela svoje, zrcadlila jeho pohyby, jako kdyby si užívala sousto společně s ním. Zavřel rty za krémovou náplní, než pomalu vytáhla vidličku.
Světlo svíček rozjiskřilo její oči, když se k němu naklonila, zřejmě zapomínajíc na skutečnost, že se její prsa tisknou k jeho ruce. „Úžasné, nemám pravdu? Mám, že?“
Náplň byla bohatá a křupavá, s lehkým nádechem kokosu. Zamumlal v souhlasu a musel uznat, že to bylo docela dobré. Pro fanoušky musel být tento koláč vrcholem blaha. Když mu nabídla další sousto, začal zvedat ruku na protest, ale měla tolik radosti z toho, že ho krmila, že chtěl být i nadále součástí toho všeho. Ne, bylo v tom víc. Chtěl být příčinou její radosti.
Nečekal polibek. Naklonila se k němu tak rychle, že neměl čas sám sebe připravit, neměl čas ujistit se, že jeho smrtící instinkty jsou stále bezpečně zastrčené. V zavřených ústech si přejel jazykem přes zuby. Nic. Takže otevřel rty a políbil ji nazpět.
„Děkuju ti,“ její slova hřměla proti němu. Nebyl si jistý, jestli to směřovala k desertu, nebo polibku. „Chutnáš delikátně.“
Celý den, celý večer doufal, že se ho dotkne první, políbí ho první. Chtěl, aby jakýkoliv dotek byl podle ní a teď tam byli. Uchopil temeno její hlavy do dlaně, přitáhl si její rty, její jazyk byl lepkavý a sladký.
Když se k němu přitiskla a malé sténání jí rozvibrovalo rty, bylo to jediné svolení, které potřeboval. Jediným rychlým pohybem si ji přitáhl do klína a odkopl lavičku dozadu. Nádobí s rachotem spadalo mezi ni a stůl. Nestaral se o to, že se sklo rozbilo, že se víno rozlilo.
Z jejího zalapání po dechu poznal, že ji polekal, ale vklouzla mu rukama na hruď a zatahala za pramen vlasů, který se uvolnil z jeho culíku, její teplý dech ho hladil po tváři. Se vší jeho vůlí počkal, dokud nesklonila hlavu, aby ji znovu políbil. Nechtěl, aby litovala všeho, co se teď stane. Chtěl – ne – potřeboval, aby k němu přišla dobrovolně, z vlastní vůle. Jejich ústa se hladově setkala, když zatahala za tenký kožený provázek a rozpustila mu tak vlasy na ramena.
„Tohle jsem chtěla udělat celou noc,“ její prsty se mu zaryly do vlasů.
A bestie uvnitř něj zařvala.
Chytil ji za její jádro, trhnul jejími boky kupředu ke své stojící erekci napínající látku džínů a otřel se o ni. Prohla se v zádech a přitiskla k němu prsa. Když uchopil zip na zadní straně jejích šatů, zarazil se, což ho překvapilo.
Normálně by v této chvíli bylo všechno o šukání a o tom, aby se dostal do ženské rychle a tvrdě. Skutečnost, že zaváhal, ho zatraceně šokovala. Staral se o Mackenzie, o to co si myslela, o to, jestli na tohle byla připravena, a zajímalo ho, co si bude myslet zítra a následující týden.
Její napůl zavřené oči byly ztěžklé vášní a sevřela jeho košili, možná lehce zoufale. Ach, bože, v to doufal, protože on po ní byl rozhodně zoufalý. Pomalu stáhl zip, aby jí dal šanci zastavit ho, ale neudělala to. Sklouzl přes lopatky, křivku páteře, až k pasu, kde se zastavil. Ramínka spadla z vlastní vůle, odhalila mu její kůži, a on palcem přejel přes její křehkou klíční kost. Její puls na krku se rozkmital, jako sladké pozvání jen pár centimetrů od jeho smrtícího úsměvu.
Ne, vezmu si ji pouze jako muž.
Pohybem zápěstí stáhl její šaty a ona si je stáhla ze stehen. Ve své nádheře si mu sedla obkročmo na klín nahá, s výjimkou tenkých titěrných tang. I když ji už bez šatů viděl, tentokrát to bylo jiné. Tentokrát byla nahá pro něj.
„Bože, ty jsi tak krásná, Mackenzie. Tak dokonalá,“ její prsa mu seděla do rukou, nebyla ani příliš velká, ani malá, a divil se měkkosti její porcelánové kůže, která se chvěla pod jeho dotykem.
„Vsadím se, že to říkáš všem svým holkám. Počkej. Neříkej mi to. Nechci to vědět.“
„Nikdy jsem to neřekl jiné ženě,“ když pozvedla obočí, dodal. „Mluvím pravdu, ať už mi věříš, nebo ne. Nelžu.“ Alespoň ne o tomhle.
Jazyk ho bolel, jeho špičáky hrozily, že se prodlouží, ale byl připraven na automatickou reakci svého těla. Přejel rukou po koženém pásku na zápěstí. I když ostny byly vražené celý večer do jeho kůže, ten pohyb znovu rozdrásal drobné rány. Potlačil zasyčení, když jeho primitivní instinkty byly znovu pohlceny a dříve, než se mohl vrhnout na její krev, byl otupen spalující bolestí.
Naklonila hlavu a přimhouřila oči, když zkoumala jeho tvář, nepochybně se snažila zjistit, co se to právě stalo. Samozřejmě že cítila, co cítil i on, ale nemohla vědět jak a proč. „Děje se něco? Já… já… jsi v pořádku? Měla jsem divný pocit, že jsi…“ Zrovna mu rozepínala košili, ale zarazila se.
„Pssst. Neboj se. Jsem víc než v pořádku. Mnohem víc.“
Když vzal její bradavku do úst a přejel palcem přes druhou, slyšel trhané nádechy. Obkroužil jazykem jemné maso, již ztvrdlé díky chladnému nočnímu vzduchu a přemluvil ho ještě k větší tuhosti.
Byla příliš zima na to, aby byla takhle nahá, a jeho netrpělivá touha nezůstane příliš dlouho uvězněná. Se zavrčením vstal, obtočil si její nohy kolem pasu a odnesl ji k velkému lehátku se stříškou[1], kde je překryl dekou.
Cítil její touhu, byl ohromen její sladkostí. Jako kdyby kolem něj byla celá obtočená, přitahovala ho, vtahovala ho. Ačkoliv byl obeznámen s vášní žen, tohle bylo mnohem odlišnější, hlubší, jako kdyby ho přivolávala z jiné dimenze.
Zaklínil koleno mezi její stehna a rozevřel je. Jak se chystal odsunout její tanga stranou, chytila ho za zápěstí.
„Počkej. Všechno to je jen o mně. Teď, i na aukci. Teď je čas pro tebe. Chci tě. Chci tě cítit ve svých ústech, znát tvou chuť.“
Ježíši. Jen blázen by odmítl takovou nabídku, ale upřímně nevěděl, co chtěl více – jestli její rty, nebo ji samotnou, kolem něj.
Strčila ho na záda a on sledoval, jak mu rozepnula džíny a stáhla je přes boky. Když sáhla po košili, svlékl si ji sám.
Její ruce se roztáhly na prsních svalech, její měkké kadeře mu přejížděly přes hrudník, když krok za krokem postupovala níže. Snažil se potlačit mocné nutkání převzít kontrolu. Bože, jak po ní toužil. Potřeboval ji. A u všech čertů, on rozhodně nebude čekat, až-
Zvedl hlavu z polštáře a chystal se přetočit se s ní, ale vrhla po něm temným pohledem.
„Dolů,“ nařídila.
Sténání – téměř zavrčení – zaburácelo z jeho hrudi. Nebyl zvyklý čekat na to, co chtěl. Pokračovala, téměř ho vyzývala, aby se znovu pohnul, než se mu usadila mezi nohama. Její prsty se vlekly nahoru a dolů po jeho břichu, škádlily ho, její dotek byl tak mučivě lehký, že ho sotva cítil na kůži.
Uchopil deku do každé ruky ve snaze udržet se na místě. Nechá ho alespoň dívat se, až její rty obklopí jeho penis? Opřel se o lokty, ale znovu po něm vrhla tím varovným pohledem.
„Tak dobře,“ zasmál se. „Budu tentokrát hodný.“
„V to doufám.“
Místo toho přejížděl očima po lehátku, městě, světle, hvězdách – viděl všechno a zároveň nic. Byl proti ní bezmocný, třásl se nedočkavostí, zatímco čekal, až bude pokračovat.
Pohybovala se pod dekou dolů, rty a vlasy se otírala o jeho kůži, až se konečně dostala k němu. Čekal, cítil teplo jejích úst a vystřelil boky vpřed, ale zase ho chytila. Roztáhla mu trochu hrubě stehna, uvelebila se mezi jeho nohama tak, aby měla pohodlí. Vzrušení prostřelilo jeho tělem. Jak žhavé bylo to, že ho takhle ovládala, jako kdyby byla ona tou, kdo má kontrolu. Snažil se ji tentokrát poslechnout a zůstal nehybně ležet. Ale když náhle vtáhla jednu z jeho koulí do úst, nemohl si pomoci. Prohnul se v zádech a paty zaryl do lehátka.
Ach Bože, ach Bože. Každý nerv v něm praskal, zatímco ho cucala. Alespoň neprotestovala, když zabořil ruce do jejích vlasů. Chystal se dosáhnout vrcholu a to se ještě ani nedotkla jeho erekce.
Teplá vlna energie, která začínala v jeho prstech, projela jeho tělem, když pustila jeho koule a strčila si do úst špičku jeho penisu, obalujíc ho teplem a vlhkem.
Nebyl schopen se zastavit a bylo mu naprosto jedno, že lidé chodící dole po ulici by ho mohli slyšet. A pravděpodobně také slyšeli.
*   *   *
 Jeho ruce zahřívaly její tváře a uši, když si ji jemně přitáhl nahoru. Jeho obrovská erekce s plesknutím dopadla na jeho břicho, když vyklouzla z jejích rtů a pulzovala v rytmu jejího srdce.
„Musím být v tobě. Hned.“ Jeho hlas byl chraplavý, když se natáhl pro džíny.
„Neobtěžuj se. Nemohu otěhotnět. Pokud se bojíš…“
„Nemusíš mít starosti. Myslel jsem jen na tebe. Jsi se mnou v bezpečí.“
Jeho ruce byly naléhavé a ona mu dovolila, aby se s ní překulil. Usadila se na podestýlce zahřáté jeho tělem a její srdce bušilo v symfonii i v její hlavě. Vyšplhal se k trojúhelníku mezi jejíma nohama, zakryl ji jeho velkým tělem.
Právě mu dominovala, vzala si, co chtěla, pohrávala si s ním jako se štětcem na plátně, a teď byla řada na něm. Přejela rukama po svalech na jeho ramenou a užívala si pižmovou vůni jeho kůže. Jako na povel ucítila další nával rozkoše, zatímco ji škádlil.
Něco vrtalo v zadní části její mysli. Její snění. Tohle bylo jako její snění. Jeho paže, ramena, reakce těla. Mohla mít nějakou předtuchu? Než nad tím mohla více přemýšlet, jeho ústa tvrdě dopadla na její, ukradla jí dech z plic a myšlenky z hlavy.
„Miluju tvou chuť na mém jazyku,“ řekl.
Zadržela dech, jak nejlépe mohla a zaměřila se na špičku jeho erekce, vznášející se u jejího vchodu. Chtěla si pamatovat každý pocit, každý zvuk, každou vůni.
Jeho boky se odtáhly, jako kdyby se chystal přirazit, ale dřív, než stihla dosáhnout mezi ně a odtáhnout tanga, aby ho navedla, jeho špička vrazila do látky, která mu zabránila přístupu. S frustrovaným zavrčením sklouzl po jejím břiše a popadl látku mezi zuby, roztrhl ji. Ale místo toho, aby se vrátil a pokračoval tam, kde skončil, si hodil její koleno přes rameno a sklonil hlavu, aby si ji nárokoval.
Lapající po dechu, třesoucí se, mu přejela prsty po hlavě, popadla hrst tmavých pramenů a držela se ho. Jeho vlasy škádlily vnitřní strany jejích stehen a jeho dech byl horký, když zabořil obličej do jejích záhybů. Vklouzl dvěma prsty dovnitř a pohyboval s nimi v rytmu jazyka. Její orgasmus spěchal k vrcholu, jako by na to celou noc čekal, každý její sval se sevřel, uvěznila jeho prsty. A v tuto chvíli, v ten nádherný nebeský okamžik, byl centrem jejího vesmíru.
Když byla hotová, odtáhl obličej, jeho rty byly vlhké, oči doutnaly touhou. „Jsi jako med a jsi pro mě připravená.“
Stěží zabránila tomu, aby se roztřásla. Sevřela jeho silné tricepsy, cítila, jak se ohnuly, když natáhl ruku dolů mezi její nohy. Vzal sám sebe do dlaně, zhoupl se a jeho erekce jí sklouzla po břiše, hledala ji. Čekala, sotva dýchala, když se o ni otřela špička penisu, vábila ji dovnitř. Když se na ni podíval, viděla touhu v jeho obličeji a věděla, že odráží její vlastní, ale stejně tak viděla něco jiného. Malé vrásky mu mačkaly čelo, vrásky, kterých si předtím nevšimla.
Měl strach? Z čeho? Zareagovala tím, že obtočila svoje nohy kolem jeho. Teď nebyl čas na přemýšlení, to bude později. Teď, v tuto chvíli, v tomto okamžiku, ho potřebovala.
Opatrně a mučivě pomalu klouzal dovnitř jejího přívětivého těla. Ach bože, dostával se hlouběji a hlouběji, až nakonec v ní byl až po kořen. Každý její pór se rozehřál a krásný bzučivý zvuk znějící v její hlavě dosahoval až za její zavřená víčka. Její vyvrcholení stoupalo i bez toho aby se pohnul, nebo se o ni otíral, stačila k tomu jen ohromující přítomnost její mysli a těla.
Rozpadajíc se na kousky, se postupně uklidňovala a přitiskla se k němu, chtěla ho držet věčně.
Podíval se na ni, oči se mu rozšířily překvapením. „Je to v pořádku? Jsi v pořádku?“
„Bože, to ano,“ sotva ta slova dokázala vyslovit, když se její tělo přizpůsobovalo jeho tloušťce, roztahovalo se kolem něj.
V jeho výrazu byla intenzita, téměř nevěřícnost. S jeho očima přilepenýma na ni viděla, že má naprosto černé zorničky. Ačkoliv, nebála se ho; nikdy se ho nebála a teď chápala proč. Byl to výraz touhy, bolestné touhy hladového muže. Chtěla být tím, co hledal, bez ohledu na to, jestli to dávalo smysl. Zahákla se o něj stehny a přitiskla se k němu blíže. „Tohle? Tohle je v pořádku?“
„Řekl bych, že je to více než v pořádku.“
Udělal několik předběžných přírazů. „Nebolí to? Jsi tak… zatraceně… těsná… kolem. Nikdy jsem…“
Zaryla mu nehty do zadku, pohnula boky. „Bože, Dome, nezlomím se.“
To musela být reakce, kterou chtěl, protože vyklouzl ven, téměř přerušil spojení, jeho špička se otírala o její citlivý vchod. Její dech jí kličkoval hrudí, než se zarazil v krku a tam zůstal.
A konečně, když se svaly na jeho krku napjaly a tvrdě do ní vjel, vykřikla blaženou extází. To tření. Jeho tloušťka. Jeho vůně. Všechno.
Znovu a znovu do ní bušil, dokud tmavé okraje jejího zorného pole nehrozili, že explodují. Bylo to, jako kdyby její duše stoupala do úžasných výšek a větru, řítila se k nebi s tímto mužem uvnitř jejího těla.
A pak, když byla na pokraji dalšího orgasmu, když se všechny její svaly začaly zmítat a neskutečný tlak byl silnější a silnější, jeho špička narazila do něčeho uzamčeného v samotném jádru jejího srdce. Na něco, o čem ani nevěděla, že existuje.
Její tělo se napnulo, jako kdyby bylo na skřipci a nedovolilo jí uvolnit se. Zaklánějíc hlavu k noční obloze se Domův řev rozlehl jejím tělem, jako by vycházel z ní samotné. Vůně milování naplnila každé vlákno, každou buňku jejího bytí. Chtěla ho pohltit a nikdy nepustit. V oslepující zuřivosti do ní rozlil svoje semeno a vystřelil je oba na oběžnou dráhu.
*   *   *
Dom držel Mackenzie v náruči, hladil ji po vlasech, zatímco spala v jeho posteli. Každý dech, který natáhla do plic, byl ukolébáván, stejně jako rovnoměrné pohyby její hrudi, když dech znovu opustil její rty.
Styděl se přiznat, že ještě před večerem doufal, že trochu zábavy mezi povlečeními ho od ní odpoutá, že ji dostane z organismu. Vždycky to tak dříve fungovalo. Trochu večeře. Hodně sexu. A pak sbohem.
Jeho erekce se znovu napnula a on se natáhl dolů, aby jí udělal místo. Dobrý bože, zdálo se, že se nemohl jejího těla nabažit. Už teď se několikrát milovali.
Měl by ji nechat na pokoji, nechat ji spát, ale nemohl. Sunul ruku po plochém bříšku až do středu jejího malého proužku kudrlinek, a její nohy se před ním rozevřely. Teplo pohladilo jeho prsty a on téměř pyšně zavrčel. Miloval, že ji jeho přítomnost tak ovlivňovala. Že mu její tělo odpovídalo i bez jejího vědomí. Vsunul prst do jejích hedvábných záhybů. Samozřejmě, že byla vlhká. Jeho podstata byla stále v ní.
Masíroval ji palcem a ukazováčkem, cítil její rozkoš v hlavě. S očima stále zavřenýma přehodila nohu přes jeho a přitulila se blíž, prohnula proti němu boky, nutící prsty dosáhnout hlouběji. Znovu se ztratil v její sladké vůni a v jemném pohupování jejího těla.
A pak tesáky prorazily jeho dásně.
Tělo mu ztuhlo hrůzou. Jak mohl tak upustit od ostražitosti? Ucukl od ní, zakroutil koženým páskem na jeho druhém zápěstí a potlačil zasyčení. Vzhledem k tomu, že vyčnívající hroty znovu rozedřely syrovou kůži a bolest vystřelila tělem, díry v dásních se uzavřely a jeho klid se vrátil.
Přejel varovně jazykem přes zuby, zatímco se z jeho ruky šířila necitlivost. Nikdy nesmí zapomenout na to, co by byl schopen udělat.
„Hmmm, Dome,“ zašeptala proti jeho krku. Cítila bolest, nebo protestovala proti tomu náhlému ucuknutí prstů?
Políbil ji na temeno hlavy a ona se k němu přitiskla. Byla proti němu cítit tak dokonale, tak přirozeně. Jako kdyby jeho chybějící část konečně našla domov. Přemýšlel o tom, co Lily řekla o Enlazado por la Sangre. Mohla by to být opravdu pravda? Pokud ano, pak by měl být schopen převést jí jeho energii. Měl by to zkusit? Mackenzie byla natolik unavená, že by si ani ničeho nevšimla.
Když uchopil její tvář do dlaní a uvolnil mysl, ucítil známý tok elektrického proudu, ale místo aby energii vtahoval dovnitř, tlačil ji směrem ven.
Najednou se Mackenziina záda prohnula a její víčka se rozlétla. Její pohled se uzamkl s jeho. Zlaté skvrnky v těch zelených očích jiskřily s takovou hloubkou, že si představoval, že se dívá přímo do její duše. Popadla ho za tváře a vtiskla mu bláznivý polibek na rty, její ústa byla na těch jeho tvrdá a náročná.
Upevnil sevření a ona zasténala. Zatímco dýchala, jejich energie se mísila, proletovala sem a tam mezi nimi. Ovlivňovala nejen jeho tělo, ale i jeho mysl a duši, a on měl ten úžasný pocit, že se vznáší.
Jediným velícím pohybem na něj vylezla a dosedla na jeho tuhou erekci. Když na něm jezdila, měl odpověď na jeho nevyslovenou otázku, ale odstrčil stranou hlodavou bolest, bude ji řešit jindy.
Vůně sexu v místnosti byla těžká, když o několik hodin později mrkal do tmy. S nosem pohřbeným v ohbí jeho paže, cítil ze svých pórů její sladkou pižmovou vůni a věděl, že byla pryč. Letmý pohled na hodiny mu sevřel vnitřnosti. Co se to s ním stalo? Jak mohl dovolit, aby uběhlo tolik času? Pár hodin by možná bylo v pořádku, ale on strávil celou noc a většinu dne milováním s Mackenzie. Nebylo pochyb o tom, že zbytek jeho týmu slídil kolem, přesně jak nařídil. Odhodil přikrývku a uháněl do koupelny. Byl nadržený hloupý sobecký parchant, kterému záleželo jen na tom, aby si zašukal.
Stejně jako tu noc, kdy byli zabiti jeho rodiče.


24 komentářů:

  1. Děkuju moc za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  2. ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  4. Vďaka- opäť skvelé.

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  6. Mockrát děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  7. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  8. Díky moc za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  9. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  10. Ďakujem! teším sa na pokračovanie! :-)

    OdpovědětVymazat
  11. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  12. děkuju moc za krásnou kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  13. díky za překlad :))

    OdpovědětVymazat
  14. Moc děkuji za překlad! :-)
    D.

    OdpovědětVymazat
  15. Moc díky za překlad :-D

    OdpovědětVymazat
  16. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat