čtvrtek 1. srpna 2013

Démon a jeho čarodějka - 9. Kapitola





Když šli k baru, kde Remyho zdroj tvrdil, že je tam nějaká středověká duše, která obtěžuje holky, nemohla si pomoct, ale cítila úlevu z toho, co se stalo v koupelně. A ne, nemyslela to, jak úžasně jí to Remy udělal ani na tu sekundu, kdy byli vyrušeni.
Uslyšel ji křičet, objal ji zachycenou v její noční můře a neutekl, počkal s ní. Držel ji celou dobu. Počkal s ní, než kletba pomine, i přes to, že byl ohnivým démonem a to ho chránilo před plameny, pořád to gesto ocenila. Většina chlapů by hned zdrhla.

A jako by to nebylo dost uchvacující, ještě ho to naštvalo. Nemohla popřít jisté potěšení, když odsuzoval chování Francisca a ostatních a chtěl její smrt pomstít. To ji donutilo… mít ho ráda.
To ji ale také udělalo zranitelnou, takže když se jí dotýkal a líbal, neodporovala. Poprvé za pět set let dovolila, aby o ni muž intimně pečoval – a líbilo se jí to. Vlastně to chtěla znovu.
Ale nemůžu se na něj vrhnout jak nějaká stará šílená čarodějka. Zoufalost není sexy, i když to bylo přesně to, jak se cítila. Mimochodem, soudě podle toho jak se na ni díval – výraz mužského uznání a spalující žár, který sliboval hříšné věci – to byla jen otázka času, než ji znovu svede. Jen potřebovala trochu protrénovat trpělivost.
Také potřebovala trochu trénovat, aby se udržela na uzdě z překvapivé žárlivosti. Hned, jak vešli do striptýzového baru plného odhalených ňader na každém kroku a více půlek rozdělených dentální nití, než mohla spočítat, zelenooké monstrum upoutalo její pozornost. Něco ji muselo prozradit.
Tisknouc si ji k boku, Remy sklonil hlavu dost nízko k tomu, aby zašeptal. „Schovej drápky, moje malá pumo.  Tenhle odpad se ti nemůže vyrovnat.“
Překvapená tím, jak jednoduše ji dokázal přečíst, vzhlédla k němu. On mrknul. Ji to rozpálilo. A pak ten moment pokazil. „Nicméně bych neměl nic proti tomu, kdybys tady v třpytivých tangách tancovala u tyče.“
„Jen v tvých snech, démone.“
„Tam ano, a můžu dodat,“ zabroukal ji do ucha, „že ten tvůj zakončující pohyb na vrchu tyče byl ten nejlepší, který jsem kdy viděl.“
Zavrtěla hlavou nad jeho hrubou sexuální narážkou – a také se lehce začervenala nad komplimentem – pak od něj poodstoupila a šla prohledat doupě neřesti. Povídejte mi o odpadu.
Na kraji devátého okrsku, kde žili ti nejhorší z nejhorších, se každý pokus o slušnost hned vypařil. Světla sotva osvítily zakouřené prostředí putyky, což při tom, jak se jí lepily nohy k podlaze, bylo asi dobře. Tanečnice byly apatické, jejich těla každé nějak nedokonalé, od křivých prsou až po ženu bez nohou, která se točila jen na jejích rukou.
Ale jejich zákazníci taky nebyli o nic lepší. Největší spodina nevalné pověsti, kterou kdy viděla, a že toho jako Luciferova asistentka viděla hodně. Ta spodina vypadala, že se na tomhle zapomenutém místě shromažďuje – a zapomíná se mýt. V hlavě si vytvořila upomínku, aby sem poslala hygienickou inspekci. Ty tanečnice si zasloužily lepší, a co se týká mužů, vždy se našlo místo pro postradatelnou partičku.
Koho zajímalo, že tohle místo bylo středem všech nákaz a jen čekalo, až někoho infikuje? Musela najít Alvara. Vypadalo to, že oproti předchozím dvěma duším, se mu v pekle docela líbilo a nechtěl se usazovat na straně živých. A taky rád dělal s holkami neplechy, jen aby se dostal z rutinního života.
Vzhledem k Luciferovým opatřením proti znásilnění – což považoval za úplně jinou úroveň sexuálního obtěžování – se rychle šířilo o chlápkovi, který si myslel, že štípání a hlazeni holek i přes jejich neustále protesty je v pořádku, a už mu to zajistilo vyhození z více klubů, než jen tento.
A soudě podle plácnutí, co se ozvalo – vsadila by se, že dobře zasloužená facka – Alvaro byl jen kousek od toho, aby ho vyhodili znovu.
Vzhledem k drobné výšce Ysabel, se jí nepodařilo zahlédnout svoji oběť až do chvíle, než mu téměř přistála na hlavě. Jeho zorničky se rozšířily šokem, ale jen na chvíli, než se zašklebil, čímž ukázal díry mezi zuby, což vzhledem k jejich rozkladu ji donutilo přísahat, že si bude zuby čistit alespoň třikrát denně.
„Ahoj, Alvaro.“
Oproti předchozím dvěma se s ní bavit nezačal. Zamával na rozloučenou, sklouzl ze sedačky a vypařil se. Jako by ho Ysabel nechala pláchnout tak jednoduše.
Vydala se hned za ním, jen aby byla zastavena velkým tělem, co se jí postavilo do cesty. Jeho velikost, dost neuvěřitelná, se nemohla vyrovnat jeho zatuchlému puchu a chlupatosti. Zadržela dech a snažila se ho obejít opatrně, aby se ho nedotkla a pak si nemusela ruku useknout, aby předešla infekci, ale ten chichotající se idiot se vždy posunul na stejnou stranu a blokoval její pokusy, aby se dostala pryč.
„Nemohl bys mi uhnout z cesty?“ odsekla a zírala na tupý výraz, který byl odhodlaný jí překazit úmysly.
„Jsi tu nová,“ ten chlap měl snad původ trolla, alespoň to předpokládala, vzhledem k jeho zelenému odstínu, placatému nosu a klům, řekl. „Ukaž co v tobě je.“
„Já nejsem tanečnice.“
„To mě nezajímá. Jsi hezká. Mám rád hezké věci.“ zaburácel a natahoval se pro její ruku. Vyhnula se jeho stisku, ale to ho nezastavilo, aby to nezkusil znovu. To byla věc, které se musela postavit, protože vlastnila pár prsou. Čas mu ukázat, aby dámy respektoval. Začala něco broukat a motat prsty. Masivní chlap před ní se začal zmenšovat, a zmenšovat a skončil o velikosti, že jí byl po pas. Naklonila se k němu a škodolibě se zašklebila.
„Příště, až ti čarodějka řekne, abys uhnul, tak neodporuj.“
„Děvko!“ zakřičel.
Znovu zakroutila prsty a on zapištěl, než se dala opět do běhu. Ale to fiasko s trollem ji stálo drahocenný čas. Alvaro utekl. A taky nebyl jediný, kdo chyběl.
A kam jen můj démonický ochránce mohl jít? Remy taky nebyl k nalezení. Běda mu, jestli se vypařil s nějakou kurvou do soukromí. Ne že by ji to zajímalo. Opravdu. Tvrzení, které samo o sobě křičelo „LEŽ“ s každým dusajícím krokem, jak opouštěla bar.
S rukama v bok koukla od shora dolů po ulici. „Pitomý, pro nic dobrý, testosteronem nabitý…“
„Volala jsi?“ Ozval se Remyho hlas zpoza ní.
Otočila se, aby ho mohla zpražit pohledem, ale místo toho zalapala po dechu, „Ty jsi ho chytil!“
Jistěže chytil. Visící v Remyho uchopení, nevypadajíc už tak šťastně, byl jeden vesnický opilec pojmenovaný Alvaro. Dříve každému, kdo poslouchal, tvrdil, že ji viděl létat na koštěti a tancovat nahou okolo ohňů. Ten fakt, že to byl největší ožrala a sotva si pamatoval svoje jméno, nebo co se stalo před pěti minutami, nikoho už nezajímal, když ji obvinili. Jen to přililo olej do ohně.
Ale bylo vtipné, že ji obviňovali z věcí, které vlastně byly pravdivé. Jen je nikdy nikdo neviděl.
„Ovšem, že jsem ho chytil. Když jsi byla zaneprázdněná hraním si se zákazníky a utahovala si z nich něčím, co nikdy nemůžou mít, já jsem si tu vydělával na polibek.“
„Jen polibek?“ popichovala ho, nesmírně šťastná, že ho nenašla někde v temném koutku šoustajícího nějakou couru, ale místo toho se držel jejich úkolu. A teď za to chtěl odměnu, ode mě!
„Sakra, věděl jsem, že si mám říct o víc.“
„Argh, někdo mi doneste kořalku. Dělá se mi z vás zle.“
„Ticho tam,“ oba najednou vyhrkli na Alvara. Vytahujíc skříňku, mu ji přitiskla na hrudník a začalo ho to vtahovat zpátky do vězení.
„Překvapuje mě, že jsi ho nechtěla vyslýchat.“
Zamumlala. „Proč se s tím obtěžovat? Pokud je jak ti poslední dva, tak taky nic neví. Mimo to, věřím, že ti dlužím pusu.“ Vyšla ta rozpustilá slova z ní? Opravdu ano, ale nemusela se bát, že by si o ní myslel, že je troufalá, dřív než stihla něco říct, ji Remy uchopil do náruče a přitiskl k ní jeho rty.
Stejně jako předtím, jeho objetí v ní vyvolalo potřeby. Visela na něm, škádlila ho a okusovala.
„Hele chlape, nevadilo by ti ji poslat dál, až budeš hotový?“
Hrubá vyrušující narážka, která si zasloužila Remyho pěst v obličeji toho idiota, ho poslala do libého bezvědomí. Zasmála se, jemný zvuk, který přerostl, jak Remy zavrčel, když se kolem nich začal shlukovat dav, aby se díval.
„Nějak v tom nevidím nic vtipného,“ zamumlal, když se díval na přihlížející se zaťatou pěstí.
„To protože řekl něco, co bych spíš očekávala od tebe. Takže je vtipné, že se kvůli tomu dokážeš naštvat.“
Otočil se k ní a zasáhl ji vší silou, co v pohledu měl. „Když přijde na tebe, moje malá pumo, tak se dělit nebudu. Ty patříš mně. A chci, aby to každý v pekle věděl.“
To prohlášení, nečekaná krvežíznivost, ji nechalo oněmělou – a ještě více vzrušenou než dříve, teplo, které rostlo s každým pobudou, kterého dostal na zem. S lítajícími pěstmi, dobře mířenými kopanci a divokou krásou, která ji přiměla ho pobízet, vymýtil všechny, kteří se mu postavili a chtěli by si ji vzít. Ne že by se to mohlo stát. Měla víc než dost magie, aby je všechny donutila brečet. Ale galantní gesto, takové, které dřív nikdy nezažila, alespoň ne mířené k ní, ji potěšilo. Víc než jen potěšilo, v tu chvílí zjistila, že měla Remyho ráda. Opravdu, opravdu ráda. No možná se i začínala zamilovávat.
Což ji mělo přimět křičet. Nebo ho proměnit do ohnivé ještěrky. Místo toho ale, když byl hotový se všemi útočníky, kteří se teď svíjeli na podlaze, odhodila morálku a opatrnost do větru, skočila na něj a všude ho líbala.
* * *
Ze všech možných míst, kde ho mohla svádět, si vybrala to nejhorší, pomyslel si Remy, ale ne že by se ji snažil přerušit. Naopak, nechal Ysabel aby se okolo něj obtočila a jedním okem sledoval stíny, které mohly obsahovat nějakou hrozbu, když ji nesl k nejbližšímu portálu a během chvíle je přenesl do základního pásma v okolí paláce. Celou cestu se líbali. I trochu osahávali. Rozpálený, tvrdý a hladovějící po ní, se neopovážil ji ani trochu pustit, leda že by změnila svůj názor. Mimo to, nebylo to jako by vůbec mohl přestat. Jeho touha po ní vypadala bezmezně a přes všechny divné pohledy, které se na ně po cestě upíraly – pohledy, které když zachytil a s hrubým gestem na ně odpovídal – se nezastavil, ani nepomyslel na to, co to všechno znamená. Co pro něj znamenala ona. Věděl, že předchozí prohlášení o tom, že byla jeho, bylo správné. Stejně jako boj o to, aby uzemnil všechny hajzly, co si dovolili o jeho čarodějce fantazírovat. Jeho čarodějce. A nikdo nebude myslet na ty rozpustilé věci, co je schopná dělat, kromě něj. S ním.
Nějaká jeho část by měla panikařit kvůli pocitům, co u něj vyvolávala. Měl by utéct někam do divočiny, z toho jak ho pohltila úplně celého, jeho tělo, srdce a tu část duše, kterou vlastnil – Lucifer, jako lord panství, vlastnil zbytek. Místo toho, aby hledal možnosti jak se vypařit, ho ovládlo potěšení. Nerozuměl tomu, ale nebránil se a nechal ji, aby mohla cítit jeho nevysvětlitelnou radost v jeho polibcích a doteku. Ale už vážně, musel pro ně najít nějaké soukromé místo, aby nezačal dělat nějaké šílené věci, jako šukat ji na veřejnosti, muchlování s ní by možná ještě šlo, ale o tom aktu pochyboval. A jak se bude cítit, až budou poprvé spolu, bylo důležité. To a taky bych preferoval, aby mě u toho nezabila. A to ani nezmiňoval věci, které s ní chtěl dělat… Jo, nechtěl, aby ji nikdo viděl nahou, sténající a udělanou, krom něj.
Takže musel najít nějaké místo, což představovalo trochu dilema. Kam jít?
Její byt zavrhl, protože nechtěl žádné vyrušování – nebo aby mu něco ukouslo jeho části – jako její posraná kočka. Takže zbýval jeho dům, teda spíš jeho pokoj. Nikdy se moc nedostal k tomu, aby si pořídil vlastní byt, když měl vždy mise všude možně. Většinu nocí přespával u nějaké šťastné dámy, a když chtěl noc volna, přespal v kasárnách. A když měl práci poblíž domova, a mezi jeho přítelkyněmi, se uchyloval k bydlení doma. Klidně mu říkejte maminčin mazánek a on vám za to vyrve vnitřnosti z těla a donutí vás je vcucnout jako špagety. Ale opravdu, užíval si výhody bydlení doma, od praní prádla po spravování věcí a nemluvě o domácím jídle. Jistě, občas se musel vyrovnávat s věcmi, jako když jeho matka zabednila všechny okna, zbavila se všech světel, aby impové nemohli najít její propašované Oreo sušenky. Ale ta paranoia nebyla její chyba. Měl až trestuhodnou slabost na jejich sladké vnitřky, ale nikdy to nepřiznal. Když ho chytila, jak jí krade sladkosti, tak ho v noci ostříhala dohola.
Ale teď mamka odjela na dovolenou na pláž, takže se nemusím bát, že by přišla a říkala nějaké nevhodné věci. Nebo šílené. Jako částečně ohnivá démonka, veliký šílenec a ta, která ho vychovala, na jeho matku se velmi těžko zvykalo. Ale většinu času se chovala jako odstrašující prostředek pro většinu žen, co si ho chtěly přivlastnit. Což bylo úžasné, krom toho, že nechtěl, aby Ysabel utekla. Ale pokud bych s ní chtěl být, což vypadá stále víc a víc pravděpodobně, stejně jednou bude muset mojí matku poznat.
Do háje, tohle rozhodnutí bude muset zítra vyřešit, nebo možná taky za sto let. Ale čím déle je nechá od sebe, tím lépe. A už by opravdu měl přestat přemýšlet o své matce, protože ho jeho čarodějka pořádně štípla, když ucítila jeho rozptýlení.
Jak nedbalé od něj. Pevně ji objal, aby jí dal vědět, že na ni nezapomněl a jazykem ji laskal, což ji donutilo brzy znovu senzačně sténat.
Dnes večer, nebo alespoň co z večera zbylo, plánoval plně využít veškeré čarodějčiny vášně. Doufejme, že to bude tak pamětihodné, že ho ráno nebude chtít zabít – nebo si z něj dělat srandu, že pořád žije s rodiči.
Díky bohu jeho rodinný dům nebyl od portálu tak daleko, takže se k němu po chvíli dostali, opojeni polibky. Než si ale uvědomil, že aby nahmatal klíče, musel by ji pustit. Srát na to. Vykopl dveře a jeho nedočkavý postup si zasloužil hihňání, které sebralo poslední střípky trpělivosti jeho klacku.
Pomocí jeho bot se mu podařilo dveře zase zabouchnout, tak nějak. Už nebyly dokořán, ale pořád skrz ně bylo trošku vidět. Ale co na tom bylo nejlepší, byli sami.
Přitlačil ji na zeď a utrhl všechny knoflíky, jak se ji snažil rychle svléct. Objevily se její šťavnaté prsa v černé krajce, že jejich okraj přetékal. Zabořil hlavu do toho sladkého údolí, když vnořila dlaň do jeho vlasů.
„Už to nevydržím,“ zasténal. „Promiň. Ale kurevsky tě potřebuju.“
„Tak dělej,“ naléhala. „Dřív, než si to rozmyslím a vzpomenu si, proč je tohle špatný nápad.“
No to by snad neudělala. Roztrhl zbytek oblečení od pasu dolů v rekordním čase. Jen její sexy podpatky jí nechal.
Když jí mnul kundičku, zavrněl rozkoší nad žárem a vlhkostí, kterou objevil. Jak strašně ji chtěl ochutnat, ale také se tak chtěl do ní ponořit. Sakra, co jen chudák démon mohl dělat?
Ukázat trochu ovládání a šikovnosti.
Klekl na kolena a ona chytila jeho vlasy a zavzdychala, když se otíral o její hrbolek. Nezastavila ho, když chytil její stehna a roztáhl je. Její vůně mu zamotala hlavu, ale také zaplnila jeho pusu slinami. Nejdřív ji olízl, pomalu, jeho jazyk ji donutil se zachvět a vzdychat jeho jméno. Znova ji olízl a ochutnal její šťávu, cítil, jak se chvěje a jak se zarývá nehty do jeho hlavy. Špička jeho jazyka se rychle pohybovala nahoru a dolů po jejím klitorisu hladící její jádro, stupňující její rozkoš dokud se nezačala svíjet. Ale dřív, než dosáhla vrcholu, se odtáhl, protože chtěl cítit, jak se udělá na jeho penisu, a asi umře, jestli brzo neutiší napětí, které se v něm stupňovalo od chvíle, co ji poznal.
Postavil se a při tom nechal jednu ruku na jejím pohlaví, lehce ji dráždil, aby ji udržel na stejném bodě. Její dech byl rychlý a zběsilý, dívala se na něj vášnivě s lačným zavrčením. Moje. Nezvládl vypustit jeho klacek dost rychle.
Plácl ji přes její krásně kulatou prdelku a zvedl ji, aby ji mohl políbit. Nevypadalo, že by jí vadila její chuť na jeho jazyku, stejná šťáva, která teď smáčela jeho penis, jak ho o ni otíral a tím dráždil oba dva. Její nohy byly obtočené okolo jeho pasu, přesto dostatečně volně, což mu dávalo prostor na to, aby ji umístil do správné pozice, aby jeho špička byla přesně u jejího vchodu.
Chvíli počkal, než se do ní vnořil, zaváhal, protože nějak věděl, že stojí na hranici momentu, jež změní jeho život. Až si ji svým tělem vezmu, tak to bude ono. Už žádné jiné ženy v mém životě. Nesnažil se zjistit, odkud přišla ta jistota. Jen věděl, že to bude pravda.
Nezastavilo ho to.
Zatlačil špičku jeho kopí dovnitř. Horké a vlhké, zavzdychal, jak ho její těsná kundička svírala a nutila ho vnikat pomalu, což bylo na jednu stranu nesnesitelné, ale zároveň šíleně úchvatné. Kousek po kousku se do ní propracovával, tlačící na její tělo, které bylo vzrušené. Trvalo to rozkošnou věčnost, dokud v ní nebyl na celou délku, její kundička se okolo něj chvěla. Poupravil svoje sevření tak, že držel každou rukou jedno stehno a její záda byly celé opřené na stěně, hýbal jejími boky a nořil se do ní hlouběji. Její ruce se zarývaly do jeho ramen a kousala jeho rty, když s ní znovu kroužil a hledal její sladký bod a stimuloval ho. Zasténala tak, že se mu zachvělo celé tělo, jak cítil její potřebu. Potřebu, kterou naplní.
Pomalu, i přes jeho zuřivou touhu vrážet do ní tvrdě a rychle, se sebeovládáním a precizností, která pokryla jeho tělo potem, se hýbal a vnikal, nikdy neustoupil od jejího těla daleko, ale místo toho se o ni třel a tiskl ji.
Vykládejte o mukách, když se držel zpátky. Něco o pevném sebeovládání, když ho její tělo svíralo víc a víc, mačkající jeho péro téměř bolestivě. A pak se s hlasitým výkřikem udělala. Její vyvrcholení pulsovalo a pouštělo vlny horka a šťávy, které povzbuzovaly jeho klacek, když si konečně dovolil ztratit kontrolu a také se do ní udělat. Vlna zachvění, která ho donutila křičet její jméno, projela jeho tělem, když do ní vystříkl. A přesto požitek stále neustával.
Zachytil její rty a líbal ji, když pokračoval s vrážením do poslední kapky jeho blaha.
Intenzivní, peklo rozbíjející, tělo oslabující a ještě více. Natáhla svoji hlavu do ohybu jeho ramena, ztěžka oddychovala na jeho horké pokožce. Neznal žádné slova, kterými by mohl popsat, jak se cítil. Takže řekl jedinou věc, která ho napadla, když se o ni otíral. „Wow.“
* * *
Hlavu položenou na jeho rameni, její tělo se stále třáslo, Ysabel zvedla hlavu a podívala se na Remyho. „Řekl jsi právě wow?“
„Jop.“
Zachichotala se. „To je všechno, co k tomu řekneš? Copak démone? Došly ti tvé zdvořilé věty?“
„Nevím o ničem, co by znělo dost vhodně.“
„Takže, bylo to všechno, v co jsi doufal?“ Škádlila ho. Její žert ji trochu překvapil, ale nechtěla ten moment nijak překazit, takže to tak nechala.
„Moje malá čarodějko, bylo to ještě lepší, než jsem si kdy představoval.“
„Opravdu?“ Dobře, ten jemný, tesklivý dotaz určitě nepřišel od ní? Proč by ji zajímalo, jestli se mu to líbilo nebo ne? Chtěla ho použít jen na sex.
„Je tohle tvůj způsob, jak mě dotlačit k tomu, abych ti to ukázal znovu? Protože to by mi naprosto vyhovovalo. A tentokrát to možná stihneme i do postele.“
Zasmála se. „To od nás bylo trochu nedočkavé. Promiň, normálně takové šílené věci nedělám.“
„Dokud je budeš dělat jen se mnou,“ nechal její tělo sklouznout, dokud nestála na zemi ve svých botách.
„Proč by tě to zajímalo? Myslela jsem, že tvoje motto je ošukej a odejdi.“
„Možná jsem připraven na něco jiného.“
Na okamžik vypadal tak vážně, že nemohla zastavit srdce, aby nezačalo zběsile tlouct. Imaginárně si dala facku. Co jiného očekávala, že řekne? Ovšemže neřekne, že pro něj nic neznamená, jen díru na ošukání.
„Nevíš, jak být vážný.“ Řekla jemně a bojovala, aby se jí v hlase neobjevil zármutek. Sex bez závazků. To bylo to, co chtěla. Nic jiného. Jediné co nechápala, bylo, proč si to musela neustále připomínat?
„Byla bys překvapená, moje malá sexy pumo. A teď, co říkáš na to, že bys dostala tu tvoji sladkou prdelku nahoru?“
„A co budeš dělat ty?“
Z jeho lstivého pohledu a záblesku v očích jí přejel mráz po zádech. „No budu tě honit, samozřejmě, abych mohl obdivovat tu tvojí hříšnou prdelku. A představovat si co s ní budu za chvilku dělat.“
Její normální kousavé a praktické já by se ušklíblo a navrhlo nějaký spánek, aby mohla pokračovat v hledání posledních dvou duší. Ale strávila pět set let životem bez emocí. Jen jeden den, spíš tedy brzké ráno, si nemohla nechat jen tak utéct. Užít si ho. Vzpomenout si, jaké to je se usmívat. A cítit rozkoš.
Ohnula se, aby si vzala svou roztrženou blůzu, což ho donutilo povzdechnout si, hodila po něm přes rameno pohled předtím, než vystřelila ke schodům. Dostala se jen k prvnímu před tím, než ji chytil – a k jejímu potěšenému chichotání – si ji hodil na rameno a utíkal s ní zbytek cesty k jeho pokoji. A tam jí ukázal, jak moc se mu líbí její zadek. Prsa. Kundička. Vlastně, obdivoval každou část jejího těla a donutil ji vyvrcholit tolikrát, až naprosto vyčerpaná usnula v jeho náručí. S přáním, aby to nikdy neskončilo.
* * *
Sledoval, jak spí v jeho rukou pokořená Remym, a i když by to neuznala, jeho uštěpačná čarodějka mu věřila. Věděl, že nenechávala lidi, aby se k ní dostali moc blízko – a největší problémy měla s muži. Ale překonala svou nechuť natolik, aby pustila jeho do svého života, aby ji miloval a držel, když byla nejvíce zranitelná.
Zapomeň na popírání. Nebo předstírání, že to tak není. Remy byl zamilovaný, avšak vědomí toho mu přineslo spoustu problémů a emocí. Musel ji chránit, ne jen před těmi dušemi, ale před kýmkoliv, kdo by ji chtěl ublížit, což zahrnovalo i samotnou Ysabel. Stát se jejím partnerem nebylo nic jednoduchého. Bude s ním bojovat s ním zuby nehty a pro dobrý důvod. Jeho reputace v tomto případě mařila všechny jeho pokusy.
Jak ji přimět, aby věřila, až se jí bude snažit vysvětlit, že s ní chce strávit zbytek života? Jak ji přimět pochopit, že když se jí jednou oddá, tak už nikdy neuteče? Nikdy jí neublíží?
Bylo více pravděpodobné, že mu dřív usekne hlavu pomocí magie, než aby mu věřila. Ale musel se snažit. A to začínalo hned teď.

Pomalu vstal z postele, oblékl se a vyšel z baráku. Bylo tu něco, co musel zařídit, než se vzbudí. Můj první krok k získání jejího srdce. Doufejme, že ho nezabije, až na to přijde.

36 komentářů:

  1. díky za překlad, nemůžu se dočkat další kapitoly :)

    OdpovědětVymazat
  2. Díky moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  3. vďaka za preklad

    OdpovědětVymazat
  4. vdaka za preklad... :D

    OdpovědětVymazat
  5. Úžasná kapitola, už se těším na další :)

    OdpovědětVymazat
  6. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  7. Moc pěkný překlad, díky.

    OdpovědětVymazat
  8. Díky za překlad, tahle knížka se mi moc líbí a těším se na další :-)

    OdpovědětVymazat
  9. Dekuji, jen doufa ze to Remymu vyjde :)

    OdpovědětVymazat
  10. Dekuji, jen doufa ze to Remymu vyjde :)

    OdpovědětVymazat
  11. Děkuji za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  12. Skvělé, děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  13. vďaka za preklad

    OdpovědětVymazat
  14. moc díky za překlad

    OdpovědětVymazat
  15. Nádhera, děkuji za překlad

    OdpovědětVymazat
  16. Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  17. díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  18. Dík za dobrou práci na překladu.

    OdpovědětVymazat
  19. Díky moc za překlad :-D

    OdpovědětVymazat
  20. perfektné :) I love it

    OdpovědětVymazat
  21. to nemá chybu :)

    OdpovědětVymazat
  22. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  23. Ďakujem za preklad :D, už sa teším na pokračovanie

    OdpovědětVymazat
  24. Vďaka za preklad

    OdpovědětVymazat
  25. Díky za překad.

    OdpovědětVymazat
  26. diky za super kapitolku ;-)

    OdpovědětVymazat
  27. zbožňujem túto knihu :-D tie ich hlášky nemajú chybu.... inak vďaka za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  28. díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat