čtvrtek 8. srpna 2013

Démon a jeho čarodějka - 12. Kapitola





Remy odešel, aniž by se vůbec pokusil kočce vzorovat.
Mizerný blbec, a to mi říká, že mě miluje.
Jak se opovažuje mi dávat takovou naději? Jak se opovažuje mě přinutit se přiznat, že mi na něm záleží? Zabít ho vypadalo časem pořád slibněji, kdyby jen dokázala sebrat sílu to udělat.
Nemůžu to udělat. Nemůžu ukončit jeho život. Zbabělé od ní a slabošské, přesto, musela pořád přemýšlet o jeho krásných očích a jeho vážném výraz, aby ztratila statečnost. Ale měla jednu přítelkyni, která by jí s tím mohla pomoci.

Vyrazila k věži Nefertiti, cestou Ysabel způsobovala, že každá ztracená duše, která se procházela po ulicích a dokonce i démoni, ustupovali na stranu a snažili se skrýt. Třeba to bylo jejím zamračeným výrazem, který donutil jejich vlasy, či ohnivé koule se ježit na hlavě, jak procházela – jasný důkaz její vřavy. Ať už z jakéhokoliv důvodu, nikdo si nedovolil říct ani slovo, či se jí postavit do cesty, když šla krátkou cestou na návštěvu její kamarádky.
Zaťukala na dveře od věže – a obdivovala nové klepadlo ve tvaru muže na kolenou se svázanýma rukama za zády – a při čekání nedočkavě klepala nohou. Byla to jen chvilka, než se zdobené dveře otevřely a odhalili pohlednou figuru Geoffreyho, lokaje, stojícího v pozoru. Doslova.
Téměř nahý, kromě bederní roušky, která zakryla jen minimum jeho napjaté erekce, nutné oblečení pro zaměstnance paláce, jí Geoffrey pokynul, aby vešla.
„Pokud mě bude slečna čarodějka následovat, Má paní čeká v zahradě.“
Otočil se na podpatku, a jak lokaj vyšel skrz chodbu, svaly jeho vytvarovaného zadku se napínaly. Normálně by si dovolila obdivovat takový překrásný kousek, i když by nikdy nepomyslela na dotknutí se, ale zabraná do myšlenek o Remym, jediné, na co mohla myslet, bylo to, že její démon oplýval daleko lepšími hýžděmi.
Zkazil to. Pokazil její možnost jen obdivovat jiné muže. Se vztekem, novým kamarádem k její zoufalosti, vešla do zahrady a našla Nefertiti sedící na tepané kovové soupravě, popíjející limonádu a sledující jejího zahradníka – který na sobě neměl nic kromě slámového klobouku, bederní roušky a zahradních nůžek. Vyrušila její pohled, když si Ysabel sedla naproti.
„Ahoj, Nef.“
„Ysabel, ty uličnice. Jeden imp mi řekl, že si včera někdo pořádně užil, ale soudě podle tvého výrazu to asi nebylo moc dobré. Jsem překvapená. Remy má dokonalé techniky. Nebo alespoň co jsem slyšela. Nikdy jsem ho sama nevyzkoušela. Zřejmě mu moc nesedí být součástí harému. Jeho ztráta.“
Ysabeliny prsty se vyšplhaly na stůl a přistihla se, jak se musí bránit tomu, aby se nemusela se svou kamarádkou nevypořádat jen za to, že na Remyho sexuálně pomýšlí. A k její otázce… nepřišla sem, aby diskutovala o jejím dovádění, ale jak znala Nefertiti, kdyby nic neřekla, tak by stejně našla způsob, jak to z ní vypáčit. „Měli jsme sex. Bylo to dobrý,“ přiznala.
„A co tedy ten naštvaný obličej? To si to s tebou rozdal a utekl?“
„Ne.“
„Donutil tě polknout, když jsi říkala, že to nemáš ráda?“
Ysabel se rozpálily tváře a řekla další, „Ne.“
„Snažil se ti nacpat jeho velký klacek do opačné díry?“
„Ne.“
„Tak co se tvým kalhotkám nezdálo? Nemyslím si, že jsem tě viděla takhle uraženou od doby, co ti Lucifer pořídil to vibrační křeslo, co rádo osahávalo.“
Ah, ta židle. Na ten žertík odpověděla tím, že zelektrizovala to jeho. Ne že by to fungovalo, jak čekala. Místo toho, aby řval a valil se mu kouř z uší, jí poděkoval s tím, že‚ moje ochlupení nikdy nebylo natočené, díky‘. Musela přeskočit oběd i večeři po tom, co to slyšela. Doteď se jí z toho nedělalo dobře.
Vytrhla se z nechtěné vzpomínky, zachytila vyptávající výraz Nefertiti. Sakra, pořád chtěla nějakou odpověď na její podráždění. „Řekl mi, že mě miluje.“
Nefertiti zamrkala. Protáhla obočí. Otevřela ústa a pak je znovu zavřela. Zatřepala hlavou. Propleskla se a řekla, „Promiň. Mohla bys to zopakovat? Přísahala bych, že jsem slyšela, že se ti přiznal, že tě miluje.“
„To udělal.“
Oči do široka roztažené, se ztuhlým výrazem se její kamarádka zabořila do židle. „Gratuluju.“
„Promiň, neslyšela jsi, co jsem říkala? Ten blb mi řekl, že mě miluje.“
„Ano. To je docela výkon. Myslela jsem, že mu to bude trvat, než zešediví – ještě pár století – než se chytne do pasti.“
„On se nechytl, jen to tvrdí.“
Znepokojení projelo znovu Nefiním výrazem. „A teď jsem znovu zmatená. Ty tvrdíš, že lže o tom, když ti vyznal city?“
„Jo, je to součást jeho lsti.“
„Lsti? Jaký vedlejší plán by mohl mít?“
„Nevím, ale vím, že se mi to určitě nebude líbit,“ Ysabel zabručela.
„No tak přeskočíme jeho přiznán na chvíli. A co ty? Miluješ ho?“
„Jo, toho mizerného hajzla.“
Nefertitini oči se protočily, zavřela je a hluboce se nadechla. „Možná mě konečně dohání věk a začínám být pomalejší…“
„Nikdy, má paní!“ zakřičel mužský hlas.
„… ale nějak nechápu, odkud se bere tvůj vztek. On tě miluje. Ty miluješ jeho. Nemá tam někde být a žili spolu šťastně až na věky?“
„Ne!“
„Proč vlastně ne?“ Odpověděla Nefertiti podrážděným hlasem.
„Vím na to odpověď,“ zahlaholil známý hlas. Ysabel zavyla a praštila hlavou o stůl.
„Jallayna,“ Nefertiti zvolala. „Jaké příjemné překvapení. Slyšela jsem, že jsou na čase gratulace.“
„Ano, vyhrála jsem sázku oproti všem, co si vsadili. Můj Remy konečně našel dostatečně šílenou čarodějku, na to, aby se zamiloval. Není to úžasné?“
„Obě jste praštěné,“ Ysabel zamumlala.
„Díky,“ obě najednou odpověděly.
Zvedla hlavu a zírala na ty dvě ženy. „Čím to je, že obě věříte, že mě opravdu miluje?“
Vyměnily si konspirační pohled a pak pokrčily rameny.
„Remy nikdy neřekl to slovo na M předtím. Alespoň co tvrdí moje zdroje,“ řekla Nefertiti.
„A já ti říkala, že jsi první, kterou přivedl domů,“ dodala jeho matka.
„A co jako? To mám najednou věřit, že přestane běhat za vším, co má v sobě nějakou díru a usadí se se mnou?“
Obě zakývaly hlavou jako odpověď.
A ona jim chtěla věřit. Ale…
„Ani se neopovažuj ho srovnávat s Franciscem!“ Zvolala Nefertiti. „Remy není zdaleka jako ten bastard s dvěma tvářemi.“
„Můj chlapec má čest,“ řekla Jallayna s pýchou. „Také má způsoby. Nikdy nezapomene po sobě dát dolů prkýnko, když jde ze záchod.“
„Takže mi obě říkáte, že bych měla zahodit opatrnost a začala mu věřit?“
„Už je čas, abys znovu začala důvěřovat,“ řekla Nef jemně.
„Nemůžeš navěky žít ve strachu. Když jsem omylem zabila Remyho otce, strašně dlouho jsem truchlila. A když se objevil Jacko, taky jsem se nechtěla znovu zamilovat. Ale on mě přesvědčil a teď, i když jsem trochu bláznivá, nemohla bych být šťastnější.“ Vysvětlovala Remyho matka. „A taky můj manžel posílá díky, že jsi mi dohodila ten nový trend. Miluje můj bez-kalhotkový styl.“
Ysabel nechala Nefertiti a Jallaynu aby probíraly výhody chození s nahým zadkem. Nebyla to konverzace, kterou by chtěla vést, obzvlášť ne s Remyho matkou. I když se obě zdály jako ženy naprosto bez slušných hranic, daly jí nějaké myšlenky k přemýšlení.
Jsem snad bláznivá? Je opravdu čas, abych se přestala utápět ve strachu a dovolila si znovu věřit? Nejhorší, co se mohlo stát, bylo to, že by jí Remy zlomil srdce. Ale nejlepší, co by se mohlo stát, bylo to, že by žila s mužem, kterého miluje. Nikdy už by nebyla sama. Užívala by si znovu radosti života. Byly určitě ty výhody, i kdyby jen dočasné, hodny toho rizika?
Dlužila si, aby už ohledně lásky nebyla takový zbabělec. Občas se holt holka zasekne s blbcem, co jí zlomí srdce. Ale občas, čarodějka může vyhrát hlavní cenu a měla by si jí užít, dokud ji má. A navíc jsou tu kouzla, která způsobí, že mužům upadne jejich pýcha, pokud by chtěl utéct. Ale jak mu to říct? Nevystrašila jsem ho už navěky svým chováním?
Pokud mě opravdu miluje, jak říká, tak by nenechal nějaké náladové chování se mu postavit do cesty. Když vešla do paláce, pořád zabraná do svých myšlenek, chvíli jí trvalo, než si všimla impa u jejích nohou.
„Co je?“
„Máte poštu,“ zachichotalo se to, když jí to podávalo obálku. Vytrhla ji z jeho pařátů a než se stihla zeptat, kdo ji posílá, byla kreatura pryč.
Zalepená červená obálka, na které bylo jen její jméno. Zkontrolovala nějaké zbytky magie, ale žádné tam nebyly. Otevřela tedy obálku a vytáhla zprávu.
Ysabel přečetla zprávu dvakrát – určitě to špatně pochopila – ale ne, určitě se nespletla.

Máme tvého démonického miláčka. Buď najdeš cestu, abychom se nedostali zpátky do pekla, nebo ho zabijeme. Bolestivě. Pokud nebudeš dělat nic, zabijeme ho stejně. A potom zmizíme. Doufám, že si užiješ upalování navěky.
Přeju si, abych tě viděl znovu uhořet
Francisco

Prohnilý zkurvený bastard. Jako by ho nechala znovu utéct. Ale to, co jí doopravdy rozproudilo krev, byla ta výhružka. Má Remyho. Což ji překvapilo. Jak taková ubohá výmluva pro ztracenou duši mohla chytit válečníka Remyho kalibru? Na tom nezáleží. Musela něco udělat. Nechat Remyho umřít, i kdyby to vyřešilo její dilema, ji ani nenapadlo.
Milovala ho. Možná jí ublíží. Pošlape její lásku, ale to neznamenalo, že by ho měla nechat umřít. Musím ho zachránit. Ale jak?
Na straně živých byly její schopnosti oslabené, jako součást její smlouvy byla proti jejím nepřátelům ještě slabší. Byla? V hlavě jí probleskla myšlenka, vzala telefon a zavolala šéfovi na jeho soukromou linku.
„Otravuješ mě záměrně, když dělám důležité věci?“ Zeptal se úsečně.
Soudě podle chichotání uhodla, co tak Lucifer dělá. „Pozdravoval bys ode mě Gaiu?“
Zavrčel. „Tohle není vtipný, čarodějko. Co potřebuješ teď? Už jsem ti říkal, že ti tvoje prokletí nemůžu vrátit.“
„Já vím. Jen chci vědět, jestli se s tím převedly i všechny doložky.“
O minutu později zavěsila a poklepala si na bradu při přemýšlení. Dobré zprávy, ale pořád potřebovala víc pomoci. Remyho život visel na vlásku a ona odmítala riskovat. Znovu si zavolala. Vlastně dvakrát a pak se připravila vyrazit do války. A pro ty, které to zajímalo, zahrnovalo to krátkou sukni, tričko za krk a podpatky. Na rozdíl od jiných hrdinek, které zachraňovaly jejich muže v otrhaných kalhotách vypadající jako divošky, Ysabel to plánovala udělat stylově a sexy. Protože pokud to dopadne dobře, nejen že to ukončí její kletbu, ale taky dostane její cenu.
A já vím, co chci.

Snadný přístup, vděčného démona, a ji prohnutou s hlavou ve hvězdách.

29 komentářů:

  1. Děkuji za dnešní překlad. :)

    OdpovědětVymazat
  2. díky za překlad, nemůžu se dočkat toho plánu :D

    OdpovědětVymazat
  3. Ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  4. vďaka za preklad :-D

    OdpovědětVymazat
  5. Díky za překlad. Nemůžu se dočkat toho, jak to všechno dopadne.

    OdpovědětVymazat
  6. luxus...díky, už se těším na další kapitolku. ája

    OdpovědětVymazat
  7. Díky za překlad

    OdpovědětVymazat
  8. Díky moc za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  9. Dekuji za preklad :D

    OdpovědětVymazat
  10. Díky za překlad

    OdpovědětVymazat
  11. pokračovanie prosím! :)

    OdpovědětVymazat
  12. Vďaka za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  13. Moc děkuji za překlad! ;-)
    D.

    OdpovědětVymazat
  14. Pani, jsem zvedava co provede, diky za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  15. díky za překlad

    OdpovědětVymazat
  16. děkuji za překlad

    OdpovědětVymazat
  17. Děkuji za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  18. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  19. Moc děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  20. dík za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  21. Díky moc za překlad :-D

    OdpovědětVymazat