úterý 6. srpna 2013

Démon a jeho čarodějka - 11. Kapitola





Remy dohnal Ysabel, když ji viděl vycházet z Luciferovy kanceláře. Nevypadala zrovna nadšeně. Když to tak vezmeme, tak se její výraz ještě zhoršil, když ho uviděla. Ops.
„Na co jsi sakra myslel, když jsi mi odebral moje prokletí?“ zakřičela.
„Nemohl jsem vystát, když jsem tě viděl trpět,“ přiznal. Mnoha žen by z jeho komentáře omdlela. Jeho čarodějka? Ta ho nakopla do koulí.

„Neměl jsi žádné právo, to je moje břemeno, které mám nosit. Ne tvoje.“
„Není to tak strašný. Chytneme zbývající dvě duše a přestane to. Snadný jako facka.“ Ale ne už taková legrace. Trpěl její kletbou jen několik minut a už byl odhodlaný, že si tím nikdy znovu neprojde, ale i přes to, by byl ochotný, aby to nebyla nucená udělat ona.
„To není vtipný,“ zavrčela. „Co když je nebudeme schopní najít? Uhoření se denně o minutu prodlužuje.“
„Máš o mě starost? Věděl jsem, že mě máš ráda.“
„Ne, nemám.“
„Víš, že by se tomu dalo daleko lépe uvěřit, kdybych ještě pořád neměl na zádech vyryté značky od tvých nehtů.“
Jeho odměnou bylo začervenání, ale z jejích očí pořád nezmizela starost.
„Remy, přestaň na chvíli žertovat. Neuvědomuješ si, jak je to vážné? Ta bolest tě přivede k šílenství, pokud ji nezastavíme.“
Šílenství? Ha, s tím se vyrovnává každý den. Pokrčil rameny. „Slyšel jsem, že jsi potkala moji mámu. Já vím o šílenství všechno. Není to tak strašné, jakmile zbiješ každého, kdo si z toho dělá legraci.“
„Nemůžeš někdy něco brát vážně?“
„Beru.“ Řekl najednou úplně při vědomí. Přitáhl ji k sobě, s úlevou, že se nebránila. „Tebe beru velmi vážně. A myslím to doopravdy. Nemůžu vystát, abys trpěla. Rád jsem si na sebe vzal tvoje prokletí. Pro to abych tě ochránil, bych udělal ještě víc.“
„Ale proč? Já tomu nerozumím.“ Její hlas se třásl, jak se tiše, chraplavě zeptala. Vtipné, čím více času s ní a odhalením jejího příběhu strávil, tím více jí dokázal porozumět. Už věděl, že její nahořklá tvář, co vystavovala světu, byla jen zástěrka, aby ukryla bolest a samu sebe uvnitř. Dobrovolně se uzavřela, protože se bála důvěřovat. Ale už ji viděl dostatečně šťastnou včera v noci, aby věděl, jak jí to chybělo. Potřebovala to. A on jí to dopřeje.
Pohladil ji po tváři a trochu ji od sebe odtáhl, aby mohla vidět, jak mluví. Zachytil její pohled a doufal, že pozná, jak se cítí. Uvidí jeho upřímnost. „Záleží mi na tobě, Ysabel.“
Zatřásla hlavou, nebo se o to alespoň snažila. Nenechal ji vycouvat. Zamilovat se, být znovu zranitelná, to ji děsilo. Slzy jí stékaly po tváři, slabost, kterou určitě nenáviděla. „Ne, nezáleží. Měli jsme výborný sex. To je ono. Až tohle skončí, jiná hezká holka tě zaujme a ty za ní utečeš.“
„Neuteču.“
„Nelži,“ brečela a odtahovala se. „Ale jo. Jsi stejný jako on. Ošukáš všechno, co se pohne. Nakecáš mi pár hezkých lží, aby ses mi dostal mezi nohy. Můžeš rovnou přestat. Nevěřím tomu. Nevěřím tobě.“
„Ysabel. Tak to není, jen mě poslouchej.“
Ale jeho čarodějka utekla a jak slyšel její nářky, tak ho to zdrcovalo. Jediné co chtěl, bylo, aby ji zbavil bolesti a ukázal jí radost. Místo toho, tím že se o ni staral, jí způsobil ještě větší muka. Musela být nějaká cesta, jak to spravit. Přesvědčit ji, aby mu věřila.
Aby ho milovala.
Protože, přesto co si o něm myslela, jeho démonizační dny byly u konce. Udělal tu nejšílenější věc. Zamiloval se do čarodějky.
* * *
Ysabel běžela do jejích pokojů, naštvaná, rozzuřená a do prdele zamilovaná. Tolik k tomu, že se snažila samu sebe přesvědčit, že všechno co k Remymu cítila, byla touha. Byla to láska. Pitomá, prohnilá, odporná láska.
A k naprostému sukničkáři. Nebylo to na tom to nejhorší? Pět set let strávila tím, že muže nenáviděla a přísahala si, že už nikdy nenechá žádného, aby ji zranil. A co udělala? Zamilovala se do démona, který ji neustále změkčoval. Který se ani nemusel moc snažit, aby se do něj zamilovala.
Pitomec. Pitomec, kterému nerozuměla.
Dostal co chtěl. Skočili na to jak sukuby, která měla k obědu jen ústřice, zahrnující hodiny smyslných požitků, smíchu a dokonce povídání. Kdo by si myslel, že za tím hezkým obličejem má i mozek?
Zábavný čas, který si oba užili. Podařilo se mu ji získat, i přes všechny její odpory, a dostat ji do postele, tak proč pokračovat s šarádou?
Proč by na sebe bral mojí kletbu? Proč by podstupoval tu agónii? Protože mu ani minutu neuvěřila, že mu na ní záleží. Dovolit si někomu věřit, to by bylo dětinské, protože kdyby se ukázalo, že to nebyla pravda, bolelo by to příliš. A to nedovolí.
Když došla do svých pokojů, zabouchla za sebou dveře a zavázala je kouzlem. Nechtěla, aby ji někdo rušil. Žádny sexy démoni, kteří budou ničit hradby, které si vybudovala pro svoji ochranu.
Potřebuju ho dostat ze svého života dřív, než se zamiluju ještě víc. Aby se k tomu dostala, potřebovala najít Francisca a jeho matku.  Potřebovala je poslat zpátky do pekla, zlomit kletbu a dostat Remyho ze života nadobro.
Dveře se roztříštily, jak do nich něco vrazilo a Remy vstoupil dovnitř. Šest stop mužské arogance a báječnosti.
Už ne. Byly tu nějaké dveře, které by mu odolaly?
„Co si sakra myslíš, že děláš?“ Stoupla si před něj s rukama v bok.
„Rozhodl jsem se, že když nefunguje moje chování se jako slaboch a mluvení o mých pocitech, zkusím to podle mého nevlastního otce.“
Ysabel udělala krok zpět a on k ní, jeho vzrušující aura se okolo něj vznášela, nemohla si dovolit se nechat rozptýlit.
„Zavolám Felipa, pokud na mě jen sáhneš.“
„Hodně štěstí s tím, viděl jsem ho v zahradě honit obřího hlodavce.“
„Přeměním tě v žábu?“ Zvedla ruce výhružně.
Ušklíbl se. „Jen do toho, ale mysli na to, že až se toho prokletí zbavím, budu ještě odhodlanější.“
„Proč to děláš? Nechci tě. Je to takový problém? Je tvoje ego tak velké, že se nedokáže přenést přes to, že ho nějaká žena odmítne?“
„Ale ty mě chceš tak akorát, moje sexy malá čarodějko. Chceš mě až tak, že tě to děsí. Mám pro tebe novinku. Mě to taky dost děsí, ale nezajímá mě to. Pokud si mám vybrat mezi tím, se s tebou usadit, nebo tě sledovat, jak odcházíš, tak je moje volba jasná.“
Na chvíli nebyla schopná odpovědět, jen civěla, jak ty slova říkal. Určitě mu špatně rozuměla. „Cože jsi říkal?“
„Chci tě jako svou družku.“
Tentokrát žádné nedorozumění. Potlačila svou euforii a srazila ji těžkou ledovou pravdou. „Zraníš mě.“
„Věř mi.“
Chtěl toho příliš. „Nejsem ta pravá.“
„Jsi všechno, co chci.“
Zatřásla hlavou, jak jeho slova proklouzávala okolo ní a přiměla ji věřit. Přes všechny varování v její hlavě, naděje vzkvetla a zahřála ji. Jak krásné by bylo si dovolit ho milovat. Věřit mu.
Smutek vstoupil do jeho výrazu, jak ho odmítla. „Vím, že je to pro tebe těžké, malá čarodějko, ale přísahám, že se nemáš čeho bát. Pokud tě teda neděsí představa spousty orgasmů za sebou.“ A tak rychle se změnil z toho vážného chlapa do toho, do kterého se zamilovala s tím jeho uličnickým úsměvem.
Skočil k ní. Ona zapištěla a utekla jak malá holka. Ale ne moc daleko.
Se směšně dlouhými kroky ji rychle chytil a hodil si ji přes rameno. Smál se, jak ho mlátila pěstičkami do zad. „Schovej si trochu té energie do postele, protože neodejdeš, dokud nepřiznáš, že ti na mně záleží.“
„Nejdřív tě zabiju.“
„Mám rád výstřední ženský.“
„Jsi nemožný.“
„Ne, ale jsem nadržený.“
„Jak asi chytíme ty duše, když si tu budeme blbnout?“
„Některé věci jsou důležitější.“
„Jak může být důležitější sex se mnou, než to, abychom se postarali o to, že zítra nevzplaneš?“
„Nechal bych se klidně zmlátit tou šílenou kočkou, kdybys jen přiznala, že ti na mě máš ráda.“
„Nesnáším tě.“
„Blízko. Vidím, že na tom budeme muset zapracovat.“
Sundal ji z ramene na postel, rychle si svlékl oblečení a přikryl ji svým tělem a přišpendlil ji tak k matraci. To ji ale nezastavilo před tím, aby se snažila vyprostit a strkala do něj. On ale neustoupil a místo toho jí chytil ruce a jednou rukou jí je držel nad hlavou.
„Přiznáš, že mě máš ráda?“
Zamračila se a držela rty u sebe, aby jí náhodou neuklouzlo to, že ho miluje.
„Jaká to tvrdohlavá čarodějka. Asi to budeme muset udělat tou zábavnější cestou.“
Ale ne. Nemohla mu dovolit, aby to dělal jeho smyslnou cestou. Pod jeho doteky by roztála a musela by přiznat její náklonnost, a pak by byla v háji. Nemůžu mu dát tu moc, mě zranit.
Co ale mohla udělat, aby ho zastavila? Začarovat ho? Zavolat kočku, aby ho snědla? Hlavou jí proběhla spousta nápadů, ale nepokusila se ani o jeden z nich. Ne když její srdce bilo jak o závod, její kundička pulzovala a její část doufala, že opravdu myslel vážně to, co řekl. Vypadalo to, že šílenost v jeho rodině byla nakažlivá, protože se ani nebránila, když ji sváděl.
Políbil ji, když jeho ruka zápolila s její košilí. Jeho košilí. Ani se nezastavila, aby se převlékla, když z jeho domu vyrazila za Luciferem do kanceláře. Měl by si dát bacha, aby přehlídl, jak skromně vypadala. Látka se vysouvala výš a výš po kousku a odhalovala její tělo pro jeho pohled. Zastavil pod jejím poprsím, jak se látka zachytila pod jejími zády. Nedočkavostí zadržela dech. Neroztrhl košili, jak předpokládala, ale ne, místo toho sklonil svoji hlavu a pusou se dotkl jejích prsou přes látku. To teplo, jež z něj sálalo, ji přinutilo se prohnout, čehož využil a vytáhl košili přes její prsa, pomalu, že by z toho zešílela. A ještě hůř, nechal vršek zaseknutý pod její hlavou, takže když ústy líbal její hruď, tak se ani nemohla natáhnout, aby se ho dotkla. Aby ho přitáhla blíž. Ne že by tedy ruka, která jí držela zápěstí, povolila.
Držel ji přišpendlenou a odhalenou jeho pohledu, a že se díval pořádně, z jeho pohledu jí ztvrdly bradavky a její pohlaví se zahřívalo. Bez vyzvání roztáhla nohy, aby přivítala jeho tělo, ale on se na ni nepoložil, jak by čekala. Netlačil proti jejímu jádru, jak by chtěla.
Frustrovaná, natěšená a prohnutá – boky, prsa, cokoliv, čím by se ho mohla dotknout. Zůstával mimo dosah a ona nemohla zabránit zavrčení z netrpělivosti. Zachichotal se.
„Jen mi to řekni, malá čarodějko.“
„Buď mě ošukej, nebo mě pusť,“ domáhala se, nepřipravená cokoliv přiznat, ale moc vzrušená na to, aby si neřekla o víc.
„Takové výrazy, to se mi líbí.“ Řekl s jiskrou v oku. Přitáhl její ruce dolů a držel je pod jejími prsy, jak se posouval níž. „Já tě nikdy nepustím, ty moje netrpělivá pumo, a k pomilování tvého krásného těla, to udělám, ale ne dokud mi neřekneš, co chci.“ Zamumlal poslední část, když se posouval okolo jejího pupíku.
Třel hlavou o drsné ochlupení, které si ráno neoholila, ji začal líbat a pokračoval k jejím stehnům, jeho dech ji lechtal na pokožce a nutil ji prohnout boky. Foukl k jejímu toužebnému klínu a ona zakřičela, tak zoufalá, aby ho měla.
Ale on měl jiné nápady.
„Řekni mi, že mě máš ráda.“ Mluvil směrem k jejímu pohlaví, její prsty u nohou o sebe mnuly.
„Nikdy.“
Jemný dotek jazyka o její hroudičku ji navnadil ještě víc. „Řekni.“
„Ne.“ Ale jak chtěla. Kousala se do jazyka, aby ty slova zadržela.
Znovu a znovu ji dráždil a ona popírala. Začal být odvážnější s jeho mučením a ona vzdychala, každý její kousek škemral o propuštění, on se dožadoval, aby přiznala své city.
Snažila se udržet. Žvýkala si jazyk. Myslela na sprosté věci. I se pokusila něco zakouzlit, což z ní jen proklouzlo jako povzdech, když ji pořád dráždil. Omámená vzrušením, unavená tím, jak ho chtěla, konečně vyslovila to, co chtěl slyšet.
„Miluju tě sakra. Jsi teď šťastný? Nechci to. Jak si přeju, aby to nebyla pravda. Ale je.“
„Moje sladká Ysabel.“ Zavrněl její jméno, jak se na ni položil. „Moje jediná čarodějko.“
Vršek jeho ptáka našel její vchod a zatlačil. Jeden zásun, druhý zásun. Její chtivé tělo se okolo jeho klacku uzavřelo a mačkalo ho. Zaryla mu nehty do ramen, když jí pustil ruce. Přitiskla se k němu, jak v ní klouzal, vlny blaha jí prostupovaly.
„Moje překrásná čarodějko, jak já tě miluju,“ zašeptal, když do ní naposled zasunul a rozlil horké sémě uvnitř. Na několik minut si dovolila uvěřit jeho vřelé lásce.
Zůstali propojení, zrychleně dýchali a oba byli propocení. Moment, který si na vždy zapamatuje, jako ten nejkrásnější. Jako nejlepší požitek. Moment, který zpečetil její osud. Protože když jsem to teď uznala, tak má tu moc mě zranit. Ta myšlenka ji naprosto děsila.
* * *
Vyděsilo ho, když jí vlhkost začala vytékat z očí. Přiznala, že ho miluje a teď brečí. Potichu, ale stejně. Nepředstavoval si, že to dopadne takhle, až přizná její city.
„Copak to děláš, čarodějko? Prosím, řekni, že jsou to slzy radosti.“
Odstrčila ho a on se převalil na stranu. Vstala a narovnala se tak, že celé její tělo křičelo nedotýkat se. „Potřebuju být sama.“
„Mluv se mnou, Ysabel. Co je špatně?“
„Máš, co jsi chtěl. Donutil jsi mě přiznat, co cítím. Teď odejdi.“
„Jsem trochu zmatený. Myslel jsem, že být zamilovaný je dobrá věc.“ Vstal z postele a šel k ní, otočil ji, aby se na něj dívala.
„Dobrá věc?“ Zasmála se hořce. „Co je dobrého na tom, se zamilovat do démonického sukničkáře? Jak dlouho to potrvá, než mě podvedeš a zlomíš mi srdce? Den? Dva? Možná budu šťastlivá na tolik, abys to přede mnou utajil pár týdnů.“
„Ty jsi ta pravá pro mě, Ysabel. Od teď, dokud jeden z nás nezemře, Nedotknu se jiné.“
„Říkáš to tak přesvědčivě,“ odpověděla zamyšleným tónem. „Ale nezapomeň, že o falešných slibech toho vím docela dost. Už jsem to slyšela dřív. Jen nechápu proč. Byla jsem naprosto v pohodě s tím, že si s tebou užiju a pak odejdu. Proč jsi se tak musel snažit z toho udělat něco víc? Něco, co víš, že nevydrží?“
„Ale já ti říkám pravdu.“ Řekl pobouřeným hlasem, ale ona pořád smutně třásla hlavou. Nerozuměla snad tomu, jak to funguje, když se démoni spáří? Že i přes všechnu reputaci, jakmile se jednou spojí, tak je to jen jedna na život?
„Přeju si, abych tomu věřila. Prosím jdi.“ Odtáhla se od něj, ale dřív než jí stihl vrátit zdravý rozum, skočila mezi ně chlupatá hrozba. Odhalujíc zuby a vrčící, krvavý Felipe ho vyzýval, aby se zkusil přiblížit natolik, aby ho mohl kousnout.
„Ysabel. Odvolej svoji kočku.“
Jeho čarodějka se k Remymu točila zády, místo toho odešla do koupelny a kočkovitá šelma se blížila a stále vrčela.
„Vypadni kurva z mojí cesty. Potřebuju s ní mluvit. Aby pochopila, že myslím vážně, co říkám.“
Vypadalo to, že pekelná kočka nebyla zrovna zaujatá tím, aby ho nechala mluvit, pokud nechtěl ztratit nějakou část těla, nebo zranit jejího domácího mazlíčka, Remy zvolil jedinou možnou cestu. Otočil se na patě a zmizel.
Jako největší vtip ve vesmíru, jeho láska mu ztratila jeho čarodějku. Jak? Jak je to sakra možný?
A jak to můžu spravit?
Čas, aby si promluvil se svojí matkou. Ona určitě bude mít nějaký šílený plán ohledně důvěry jeho milované. Doufal jen, že to nebude zahrnovat znovu koupání v té odporné bažině. Posledně to trvalo týdny, než ze sebe dostal ten odér a stejně mu žádné rohy nenarostly, jak jeho matka očekávala.
Díky Lucifere.


26 komentářů:

  1. Děkuji moc za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  2. vďaka za opäť skvelú kapitolu

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  4. nemůžu se dočkat další :) už se moc teším na ten šílený plán jeho matky :D

    OdpovědětVymazat
  5. jsem zvědavá jak to dále bude pokračovat :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Dekuji za preklad :D

    OdpovědětVymazat
  7. ďakujem za preklad :-D

    OdpovědětVymazat
  8. Moc děkuji za překlad! :-)
    D.

    OdpovědětVymazat
  9. Ani se nedivím, že takovýmu týpkovi nevěří, jsem zvědavá, čím ji dostane.
    Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  10. Díky moc za překlad :-D

    OdpovědětVymazat
  11. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  12. Super překlad, díky.

    OdpovědětVymazat
  13. děkuji za překlad

    OdpovědětVymazat
  14. Moc děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  15. ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  16. Díky moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  17. dakujem za preklad ;-)

    OdpovědětVymazat
  18. děkuji za další kapitolu

    OdpovědětVymazat
  19. Děkuji za překlad. Úžasná kapitola.

    OdpovědětVymazat
  20. Děkuji,to bylo skvělé :-)

    OdpovědětVymazat