neděle 4. srpna 2013

Démon a jeho čarodějka - 10. Kapitola



Protahovala se v cizí posteli, uspokojená a usmívající se. Ysabel si ani nemohla vzpomenout, kdy se tak naposledy probudila… Cože to vlastně cítila? Podráždění, v tom dobrém slova smyslu. Spokojená jako kočka, která snědla domácího kanárka. Jinými slovy, šťastná. Ale spíš než to, její srdce chtělo prasknout. Cítila potřebu zpívat. Ušklíbla se. Když ji naplnila touha vidět a poděkovat, ve své smyslné nahé podobě, jednomu velmi speciálnímu démonovi.

Svatý zpropadený satane. Byla zamilovaná. Jak se tohle stalo?
Kdy se ten jeden protivný, se sprostou pusou, dobře vypadající a milý kus chlapa, zvládl dostat, přes všechny její obrněné štíty, k jejímu srdci? Odpověď neznala, ale nějak se mu zvládlo nemožné. Dokázal ji přimět znovu cítit emoce. Ukázal jí, že neztratila schopnost milovat. Jen tu byl malý zádrhel. On byl nesporný sukničkář, takže jejich vztah byl jen dočasný.
Teď mi něco povídejte o zkažení nálady. Přes jeho prohlášení a činy, i přes její vlastní city, věděla, že nemá smysl si dělat naděje na budoucnost. Jednička s padajícími kalhotkami v pekle by se s ní nikdy neusadil. Takže co mohla dělat?
Ukončit věci, než zajdou nějak dál. Odtrhnout se od potěšení z jeho rukou – a jazyku.
Ne, ne tak rychle, ne když znovu objevila rozkoš. Ale druhá možnost, zlomené srdce, až se on posune dál... Jak by se s tím vyrovnala?
Byla tu jiná možnost. Zabít ho. Zabít ho dřív, než jí zlomí srdce, pak by mohla žít se šťastnými vzpomínkami místo toho, aby sledovala, jak se převrací v nenávist, jak se stalo s předchozím milencem. Ale zdálo se to jako trochu drastické řešení.
Jsem pět set let stará čarodějka. Ostatní ženy se s rozchody vyrovnávají, určitě to taky zvládnu. Stejně jako to zvládla s Franciscem? Ale v tom případě měla nárok na vztek, když ji nechal uhořet zaživa. Věděla, že Remy by nic takového neudělal. I přes jeho vzhled a chování drsňáka, neublížil by jí úmyslně.
Není to jeho chyba, že se moje šílené srdce zamilovalo.
A nebo to chápala úplně špatně. I když to byl první muž za pět set let se kterým se vyspala, nemuselo to hned znamenat VSL. Možná byla jen nadržená. Možná že její náklonnost byla díky tomu, že ji tak dobře zvládl sexuálně uspokojit.
Jo, mohla se s tím vyrovnat. Využít ho na sex, dokud ji neomrzí. Vzhledem k tomu, že to vydržela pět set let bez chlapa mezi nohama, asi to nebude trvat dlouho, než ukojí svoji novou touhu. Zůstane v jeho posteli a bude využívat jeho tělo. A kdyby to náhodou skončilo dřív, než se jí podaří ukojit chtíč, tak půjde na návštěvu za Franciscem a jeho kamarády. Trochu je pomučí. To jí určitě zvedne náladu – a připomene, proč jsou chlapi hajzlové.
Rozhodnutá se posadila ve směšně velké posteli a rozhlédla se. Po svém velkém démonovi nebylo ani vidu. Divné, protože ještě před chvílí cítila, jak jí dával pusu na rameno, když vstával z postele. Jen se nikdy nevrátil.
Hádám, že by to bylo moc doufat v šálek kávy. A koblihu. Neodsuzuj. Ten žár jí přiměl přemýšlet nad sladkými výhružkami.
Její pohled zkoumal okolí jeho pokoje vyvedeného v mužné šedé, hnědé a modré bez nějakého náznaku sametových, či hedvábných povlaků v dohledu, koutkem oka zachytila hodiny – v podobě siluety nahé ženy – a povzdechla si.
Zaspali. Až moc. Zbývalo méně než patnáct minut, než znovu udeří její prokletí.
„Sakra! Do prdele! Kurva!“ Zaklela, když vyskočila z postele a hledala nějaké zbytky oblečení. Ani ji nenapadlo, že by zůstala u něj doma na její vznětlivý akt. Chtěla pohodlí svého domova, její místo, až se to stane. A taky by jí vůbec nevadily Remyho ruce, a ta samotná myšlenka zastavila její zběsilou činnost.
Ten muž, který mě tu celou noc držel a pečoval o mě s takovou vášní, by mě neopustil, když má přijít hodina mé smrti, pokud by neměl hodně pádný důvod. Nebo v to alespoň doufala. Pro nějaký nevyzpytatelný důvod pro ni bylo důležité, aby se nezačal chovat jak blbec, jako většina mužů, které poznala. Ale pokud věřila tomu, že by ji nenechal samotnou na její denní představení, kde teda byl? Jen se někde loudal venku okolo tohohle velkého panství? Kdyby odešla, chyběl by jí, než by se vrátil?
Nerozhodnost jí moc neseděla, a ani aby vzplála v neznámém místě. On věděl kde ji najít, kdyby chtěl a ona už byla velká holka. Co tedy, když dnešní utrpení bude trvat o jednu pekelnou minutu déle? Její původní smrt zanechala téměř věčnou bolest v její zoufalé hlavě, ale stejně to nějak přežila, svým způsobem.
Při hledání zbytků svého roztrhaného oblečení – jako připomínky jejich nedočkavé a vášnivé včerejší noci – se na to nakonec vykašlala a sáhla po něčem praktičtějším. Natáhla se pro košili, která mu visela přes židli. Obklopila ji jeho pronikavá a půvabná vůně, která ji uklidňovala. Nohy obula do bot, které nějakým záhadným způsobem přežily divokou cestu do postele – a taky tu část, kde ji šukal v misionářské poloze a ona mu  zabořila podpatky do zad – se ohnula aby si zapnula přezky, jen aby slyšela ženský hlas říkat, „To už kalhotky vyšly z módy, co jsem byla na dovolené?“
Rychle se narovnala, a zkoumala jedince, který vešel dovnitř. Vysoká, vyvinutá figura, červenavá kůže, jasně žluté oči a pár rohů vyrůstající zpoza blond kadeří, si starší žena pohledem měřila Ysabel. A vyrazila z ní každý kousek důvtipu, když pod objemnými sukněmi odhalila jasně fialové kalhotky.
Odhrnula je pryč a očividně vyšinutá žena se zašklebila. „ To je lepší. Nenechám, aby o mě kdokoliv říkal, že nedržím s módními trendy.“
V šoku mrkala a chvíli Ysabel trvalo, než promluvila. „Promiňte, ale kdo jste?“
„Já jsem matka toho kluka, kterého jsi tady minulou noc ošukala.“
„Matka?“ Ysabel se málem začala dusit při těch slovech. Výborný. Fakt výborný. Nachytaná Remyho matkou. Jak se s tím přesně vyrovnat? Poslední matka, kterou poznala, nesnesla zrovna dobře to, že byla zapletená s jejím synem. Jak se zachová tato?
„Ano, jsem matka toho zlatíčka. Trvalo mi to tři dny porodit tu jeho tlustou hlavu. Měla bys na to myslet, až se rozhodneš otěhotnět. Chudák moje kundička už nebyla nikdy jako dřív.“
„Otěhotnět? Zapištěla. Ysabel dosedla na tvrdý okraj postele. „Ne. Bojím se, že jste to špatně pochopila. Remy a já nejsme spolu. A já s ním rozhodně neplánuju žádné děti.“ Nebo alespoň doufala. Včera naprosto zapomněla na nějakou ochranu. To zjištění jí zamotalo hlavu.
„Myslela jsem, že Lucifer zakázal antikoncepci? Je trochu sentimentální, pořád jen o rodině, aby obnovil svoji armádu.“
„No to rozhodně ne s dítětem v mým břiše,“ odsekla.
„Nebuď tak unáhlená. Vím, že jste spolu měli sex. Je to cítit po celém pokoji. S mým synem, abych dodala. Takže, pokud nejsou jeho plavci podobní jeho otci, tak ho to dělá tak docela tátou, leda že bys ho nechala se udělat do jiné části těla?“
No takovouhle konverzaci teda vést nebude. „Myslím, že bych měla jít.“
Remyho matka se rukama opřela o rám dveří a zablokovala jí cestu ven. „Ne, nemůžeš odejít. Ještě jsme neskončily se sbližováním!“
„Jsem docela zmatená.“ A to opravdu byla. Co to bylo s jeho matkou, že se chovala tak šíleně? Možná to byl způsob, jak se jí zbavit, než se Remy vrátí. V tom případě mu raději to přání splnila, dřív, než to bude ještě divnější.
„Zmatená? To já taky většinu času.“ Zašklebila se matróna ve dveřích. „Ale, můj první psycholog říkal, že je to protože beru věci moc do slova. Samozřejmě jsem si myslela, že je to urážka a teď mě to trochu mrzí, když se zamyslím nad ukopnutím jeho hlavy a kopaní si s ní po jeho kanceláři. Přesto, můj druhý psycholog, který je daleko lepší ve vysvětlování, říká, že si to můžu odpustit, kvůli mému šílenství.“
„Vidím,“ odpověděla Ysabel slabě, stále zmatená a teď ještě pořádně vystrašená.
„Takže, kdy bude svatba? Nebo budete žít jen tak na hromádce? To by se Luciferovi líbilo. Můj chlapeček konečně ve vážném vztahu. Ani nemuselo peklo znovu zamrznout, aby se to stalo.“
Svatba? „No, to ne. My nejsme pár.“ Pod pohledem jeho matky se Ysabel dokonce začervenala. „Teda, tak trochu, ale jen protože spolu máme práci. Až pochytáme pár chybějících duší, tak naše práce bude hotová a Remy se pravděpodobně přesune k další šťastné holce.“ Která možná skončí bez pár prstů – s dalšími částmi těla – aby se Ysabel trochu ulevilo od jeho ztráty.
„Popírání! Mně se to líbí. Připomíná mi to, jak jsem poznala starého Jacka. Trvalo mu to několik dní sexuálního mučení, kdy mě připoutal k posteli, dřív, než jsem uznala, že mi na něm záleží. A sotva mu teď chybí ten prst, který jsem mu ukousla. Nejlepší dny mého života.“
Remyho matka neznala pojem moc informací? „Já nic nepopírám. Remy a já se neusazujeme spolu a nejsme pár. Byl to jen sex. Vy jste jeho matka. Víte, že spí snad každou noc s jinou.“
V očích se jí objevil prohnaný pohled. „To ano, ale nikdy si je nepřivede domů.“
„Cože?“ Tady se znovu objevilo točení hlavy.
„Můj Remy je trochu proutník. Roztomilý mizera, to má po jeho smrtelném otci. Hodný chlap to byl, ale tak křehký. Taková škoda. Alespoň umřel s úsměvem na tváři. Ale to je mimo. Jak jsem říkala, Remy se možná chová jako zajíček na viagře, ale nikdy, nikdy si nepřivedl holku domů. Jen občas přivede nějakou na oběd, abych odehnala ty, co se nechtějí odlepit. Takže to, že tu jsi v jeho ložnici, z tebe dělá speciální holku.“
„Začíná mě bolet hlava.“ Sklánějíc hlavu, Ysabel se chytila za svoji lebku, ta konverzace stála za nic, už ani nevěděla, jak dál odpovídat. Jen si pořád přehrávala jednu větu v hlavě. Já jsem první holka, kterou přivedl domů? Tak určitě. A co to znamenalo? Nic. Něco.  Jak o tom tak přemýšlela, jen jí to dělalo zmatek v hlavě. A mezitím ubíhal čas.
Ale ne. Vyskočila a podívala se na hodiny a začala rychle dýchat. Byl čas na její utrpení. Podívala se ke svým prstům na nohou, aby viděla, jak vzplanou. Zahýbala s nimi, ale nic necítila. Mohly hodiny jít špatně?
„Promiňte, kolik je…“
„Co se to pálí? Cítíš to?“ Remyho matka se otočila a vyšla ze dveří, pohltil ji neklid, Ysabel šla za ní. Jak šla dolů, ozývalo se klapání bot na schodech, které končily v bíle zdi, což ji nutilo přeskočit zábradlí na místo, kde znovu začínaly. Sotva stíhala sledovat starší démonickou ženu, jak utíkala, sukně za ní vlály, než vešly do jeskyně naplněné kouřem a známým pachem hořícího masa.
Ysabel chvíli trvalo, než jí došlo co se děje, a poznala Remyho v hořící hranici. Remyho matka to pochopila hned.
„Moje děťátko hoří!“ zakřičela.
A opravdu hořel. Každý centimetr jeho těla oblizovaly plameny, ale měl by být imunní. Byl z poloviny ohnivý démon, ale i přes to co zdědil, viděla, jak se jeho tvář kroutí v agónii a zatíná zuby. Nevykřikl, ale poznala strašnou bolest z toho, jak se držel. A jak si to uvědomovala, sesunula se na kolena, zašeptala, „ne. Ale ne. Proč, Remy? Proč?“
Jak fantastické se to zdálo, že převzal její trest, věděla, koho za to vinit.
* * *
Lucifer si pískal, když podepisoval několik smluv prodám-duši-za-peníze. Byznys vzkvétal. Lidé se upisovali po tisících. Jeho golf se obrovsky zlepšil, takže později v týdnu bude mít proti svému bratru nějakou šanci. Obzvlášť, pokud bude podvádět.
Nic ho nemohlo sesadit, když si seděl na svém vrcholu světa.
„Dej mi zpátky moje prokletí!“ Zakřičela čarodějka, která opravdu potřebovala, aby ji někdo naučil způsobům.
Odložil své pero, natáhl své prsty do polohy stanu. „Nemůžu. Remy mi za to nabídl dobrý obchod. Sto let služby v mojí armádě. Neprůstřelná smlouva stvrzená krví.“
„Roztrhej ji.“
Podíval se na ni, jak před ním stála oblečená v mužské košili do půl stehen, se zacuchanými vlasy a napuchlými rty, Lucifer se ušklíbl. „Vidím, že si to někdo včera užil.“
„Jo, měla jsem sex, bylo to super. Můžeme se vrátit k té části, kdy mně vrátíš moje prokletí?“
„A proč bych to dělal? Neměla bys být šťastná, že už nemusíš trpět? Myslel jsem, že je šílenec, když to chtěl vzít na sebe, obzvlášť, když mu před tím jeho démonická ochrana nepomůže. Ale, asi jsi mu to musela udělat fakt dobře.“
Lucifer nadzvedl obočí, ale Ysabel, postrádající smysl pro humor se zamračila.
„Je to moje prokletí. Já jsem ta, co má trpět. Ne on.“
„Pozdě. Ale, opravdu, pokud tě to tak štve, běž chytit ty poslední dvě duše. Jednou, až budou všechny duše zpátky v jámě, tvůj miláček přestane smrdět jak pečená zvěřina a naše smlouva bude dovršená.“
„Skončí to, když najdu Francisca a jeho matku?“
„Leda že bys chtěla udělat nějakou smlouvu na prodloužení. Vzpomínám si, že tu někdo nedávno říkal, jak nenávidí jednoho démona. Takže tomu mám rozumět tak, že jsi změnila názor?“
„Ne, pořád je to zkažené prase, ale nezaslouží si trpět za moje chyby. Dodám ty duše, ale tím to skončí. Ty a já jsme skončili.“
„Neboj, dort už mám před-objednaný, abych to oslavil a spoustu dam, které by zabíjely pro tvoje místo. Už jsem zmínil, že nový kodex oblečení bude bez kalhotek?“
„Prase.“
„Dávám přednost král svádění.“
„Ale opravdu?“
Do prdele. Lucifera přešel úsměv hned, jak se před ním zhmotnila Gaia odnikud, klepala nohou o podlahu a měla zkřížené ruce. „Moje nejdražší paní, tady jsi.“
„Nesnaž se tu ze mě dělat tvojí paní, ty chlípný pse.“
„Nemůžeme to probrat později? Vedl jsem tu důležitou diskuzi s moji asistentkou.“
Ysabel napřímila svůj pohled. „Osvobodíš Remyho od mojí kletby?“
„Ne.“
Se zaťatými zuby se obrátila na Gaiu. „Mám video, jak chytá za zadek pošťačku.“
Než stihl Lucifer vybuchnout na Ysabel za práskání, Gaia ho obklopila. Podle zelených jisker v jejích očích hádal, že znovu skončil ve velkém háji.
Sakra, a to jsem sotva vstal z té zatracené pohovky.


31 komentářů:

  1. vďaka za preklad opäť skvelej a humornej kapitoly.

    OdpovědětVymazat
  2. Skvělé, Remyho máma je super. Děkuji.

    OdpovědětVymazat
  3. Díky moc za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  4. Díky za překlad. A souhlasím s tím, že to byla vtipná kapitola a Remyho máma je super - svým ujetým způsobem :)
    Myslela jsem si, že Ysabel počká, až Remy dohoří, pak mu dá facku za převzetí jejího prokletí a pak se na něj vrhne ... no nic, třeba se něčeho podobnýho dočkám v příští kapitole :):)
    Ještě jednou díky a těším se na další kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  5. Díky za překlad

    OdpovědětVymazat
  6. Moc díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  7. ďakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  8. skvelá kapitolka , díky moc za preklad

    OdpovědětVymazat
  9. Skvělá kapitolka, děkuji za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Díky za překlad. Skvělé ukončení kapitoly.

    OdpovědětVymazat
  11. děkuji za překlad

    OdpovědětVymazat
  12. Super kniha a skvělá kapitola, Remiho mama je éro :). Díky za překlad

    OdpovědětVymazat
  13. Nemôžem sa dočkať pokračovania :D, ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  14. vďaka za preklad

    OdpovědětVymazat
  15. mooooooc díky :)

    OdpovědětVymazat
  16. Super kapitolka, díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  17. díky za překlad:-)ája

    OdpovědětVymazat
  18. Děkuji moc za kapitolku, parádní....

    OdpovědětVymazat
  19. Moc děkuji za překlad! :-)
    D.

    OdpovědětVymazat
  20. Díky moc za překlad :-D

    OdpovědětVymazat
  21. Moc moc díky za překlad.

    OdpovědětVymazat