pondělí 12. srpna 2013

Démon a jeho psychopatka - Prolog




Připoutána k silné dřevěné židli – a na sobě nádherné, černo-bílé pruhované, dvoudílné oblečení – s hlavou oholenou a blýskající se, se Katie rozesmála, když zahoupala svýma nohama. „Jejda. Nechytils mě. A znovu,“ zpívala. Pár minut před její popravou, s břichem plným svého posledního jídla – smažené kuře, bramborová kaše, omáčka a sušenka, mmmm – byla odhodlaná si užít své poslední chvíle zábavy.
„Zůstaň v klidu,“ vyštěkl dozorce, popadl její zmítající se údy.
Jako kdyby teď začala poslouchat, a ještě takovou pompézní prdel. Už tři roky se střetávala s jejím žalářníkem. Arogantní čurák, který se vždy ujistil, že ji navštíví každý den a odpočítával dny do její smrti. Jakmile toho bude schopna, zařídí, aby si byl přál, aby se k ní choval lépe. A pak znovu, na co čekat?
Polohujíc své prsty u nohou, oblečené jen v tenkých ponožkách, zachytila své prsty pod žalářníkovu bradu a slyšela, jak jeho čelist s cvaknutím praskla. A zatímco ona nacházela jeho slzení zábavným, dozorce ne. Nikdy neměl moc smysl pro humor, i když nakreslila klaunské obličeje – které se nápadně podobaly jeho korálkovým očím a křivému nosu – v její cele pomocí krve strážného, který si myslel, že vítá jeho tápání. Stupidní dozorce; nerozeznal její talent pro smích. Taková otrava.
Postavil se, jeho rudá tvář přimhouřila oči v nelibosti, než dozorce luskl prsty a vstoupil pár svalnatých mužů.
„Ooooh, čtyřka. Jak perverzní!“ vykřikla.
„Chyťte ji!“
Bylo potřeba obou strážců, aby dokázali přitisknout její nohy k židli – což byl krok zpět, protože jen šest jich bylo třeba, aby ji na tu židli původně dostali. Dejte jí nůž, alespoň nějaký malý, a ona překoná i to.
Se spokojeným úsměvem dozorce kolem ní obtočil zbývající kožené pásky. „Dostaň se pomocí smíchu ven. Tentokrát není úniku, Katie.“
„To si myslíš ty.“ Jak milé. Zbledl, i když věřil, že má navrch. Její pověst pro nemožno byla opravdu velká.
Bez toho, aby měla kam jít – ne potom, co jí svázali hlavu, ruce, nohy, dokonce i v pase – si prohlížela pokoj. Nu-u-u-u-da. Všude byl šedý cement, odhalené potrubí a holé žárovky visící na drátu. Opravdu, s ohledem na publikum, které bylo v této místnosti, by si člověk myslel, že ji alespoň trochu vyzdobí.
Její židle – dřevěný trůn vyhrazen pouze pro ty nejhorší z nejhorších, titul, na kterém tvrdě pracovala – se zdála jako ta nejzajímavější věc. Spousta slavných lidí na ní seděla a zemřela. Nikdo z nich samozřejmě nebyl tak roztomilý, jako ona.
Tlustý kabel – který brzy doručí její osud – se plazil z panelu na zdi. Objemný kabel se rozděloval, když dosáhl k židli, do několika menších drátů, které vedly k připojeným elektrodám na jejím těle. V současné chvíli byly vypnuté, jako hmatatelná připomínka její blížící se smrti, ale neudržely si její pozornost dlouho. Její pohled znovu zabloudil a ona se usmála, beroucí na vědomí zpocené muže, kteří byli rozestavěni po místnosti a vyhýbali se jejímu pohledu. Zbabělci.
„Co je? Žádný polibek na rozloučenou, než stáhnete páčku?“ Zeptala se zdánlivě nevinným hlasem. Dozorce a jeho zaměstnanci nebyli tak hloupí, aby reagovali na její posměšky. Ale nový doktor, kterého přivedli, byl. Jeho pohled se setkal s jejím a ona mrkla. „Nedotýkej se mých soukromých partií, až mě usmaží, doktore, jinak bych se mohla vrátit, abych tě strašila.“
„Já bych nikdy…“ Vykoktal.
Její úsměv se rozšířil. „Proč ne? Nejsem dost hezká? Všichni kluci, které jsem znala, si mysleli, že ano. A dozorci. Samozřejmě, že to teď nemohou připustit.“ Ztišila hlas. „Tak nějak jsem je zabila. Ale ty vypadáš mile. Chceš dát odsouzené dívce poslední polibek?“
„Uh-já-uhm…“
Katie se zasmála, když zrudnul.
„Mohla bys sklapnout?“ Zasyčel správce. „Tohle není hra. Jsi kousek od smrti. Měla bys myslet na své zločiny, kvůli kterým sis zasloužila tento trest.“
Její zločiny? Rozesmála se ještě hlasitěji. „Není zločin zabít zloduchy. A chlapče, já jich zabila hodně.“
S pevně stisknutými rty se strážce otočil a neodpověděl jí. Nikdo to neudělal. Nikdo nechtěl přiznat, že udělala celému světu laskavost, když protřídila ty zlé, kteří si mysleli, že ublíží nevinným. Jsem jen chudá nepoznaná hrdinka, s velkým úsměvem – a vražednými pohyby. Uchechtla se.
Zatáhlo se za provaz a zaprášený závěs se odtáhl od velkého okna, a překvápko, za ním čekali diváci. Sedadla byla narvaná až k prasknutí, zatímco si muži i ženy šeptali a hihňali se, zatímco s nechutnou radostí čekali, až jí uvidí nadskakovat jak brouka nad horkou plotnou.
Vyplázla na ně jazyk.
„Máš nějaká poslední slova lítosti, která bys chtěla sdílet?“ Zeptal se dozorce skrz zaťaté zuby.
Poslední znova? Pošilhávala po knězi, který učinil znamení kříže, než se odvrátil. Ten idiot v límci chtěl, ať vyzná své hříchy a kaje se. Jediná věc, které litovala, bylo to, že byla přistižena, než jich stihla zabít víc.
„Všem vám děkuji za účast. Jsem si jistá, že někteří z vás budou tiše jásat tomu, co vidí jako můj blížící se zánik. A vím, že někteří z vás si mě představují nahou. Úchyláci. A vám všem vzkazuji…“ Pro efekt se odmlčela, rozhlédla se po místnosti a setkala se s očima těch, kteří se odvážili na ni dívat. „Nemůžu se dočkat, až se s vámi potkám v Pekle! Polibte mi prdel, vy zkurv…“
Tisíce voltů elektřiny do ní vrazilo a její zuby o sebe cvakly, když se jí tělo zachvělo. Ale i v bolesti a připravená setkat se se svým stvořitelem, si nemohla pomoci, ale s dušením ze sebe vyrazila sípavý smích. Zavyla, když umírala. Chechtala se, když se její duch potápěl do jiného světa. Smála se, když ji loď obsluhovaná slavným Cháronem převážela přes řeku Styx do jejího nového světa a života. Přijíždějící ke břehu nejvnitřnějšího kruhu Pekla, její veselí nakonec utichalo.
Rozlehlá metropole ležela před ní, kameny a cihly zdí byly pokryté popelem pršícího z čeřeného světla, byly všude kolem. Nadechla se vzduchu a nakrčila nos, když ji napadl zápach síry. Už teď se na ni lepilo její dvoudílné vězeňské oblečení, jak ji teplo Jámy objalo.
„Ehm.“
Vyrušená z jejího prvního pohledu na Peklo, se Katie otočila a viděla, kdo chtěl její pozornost.
Vznešený pán se stříbrnými kotletami a ohněm v očích na ni čekal u přístavu. Natáhl ruku a ona se jí pevně chytila, když vystupovala z lodi.
„Vítej v Pekle, má nejdražší Katie. Byla jsi netrpělivě očekávána.“
Vzhlédla k Satanovi a její úsměv ji naplnil skutečným teplem, jeho přítomnost byla jako uklidňující balzám proti jejímu životu, který strávila buď na útěku, nebo na lovu.
„Je skvělé tady konečně být.“ A to bylo, protože jako nejnovější členka Luciferovy Legie – zajistila si své místo, když před lety podepsala smlouvu krví – konečně mohla dělat to, co uměla nejlépe. Zabíjet nehodné.
Široce se usmívající, se její chechtání vrátilo, ale tentokrát se nesmála sama.

29 komentářů:

  1. děkuji za překlad :-D

    OdpovědětVymazat
  2. to je psychouš :D už teď ju miluju :D díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  3. To vypadá zajímavě, jsem zvědavá na pokračování. Velmi děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  4. Velmi pěkný začátek,těším se na pokračování,Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  5. dakujem za kapcu ;-)

    OdpovědětVymazat
  6. ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  7. už sa neviem dočkať pokračovania

    OdpovědětVymazat
  8. DSíky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  9. díky za překlad :D

    OdpovědětVymazat
  10. ďakujem za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  11. supéér, je to úžasná psychopatka :-)v Těším se na další díl :-)

    OdpovědětVymazat
  12. Ježiš, celou dobu co jsem četla tu kapču jsem se culila jak trouba :D , jinak díky za kapitolku :)

    OdpovědětVymazat
  13. Tinka: skvelý začiatok :) teším sa na pokračovanie :)

    OdpovědětVymazat
  14. Teším sa na pokračovanie
    - vyzerá to zaujímavo ;-)

    OdpovědětVymazat
  15. nemůžu se dočkat pokračování, její knihy jsou super

    OdpovědětVymazat
  16. Děkuji za pěkný překlad.

    OdpovědětVymazat
  17. Teda to je něco :-D. Bude to skvělé!!! Moc, moc děkuji.

    OdpovědětVymazat
  18. Uááá, tak tohle je tedy síla ! Člověk musí takovou potvoru milovat, díky za překlad

    OdpovědětVymazat
  19. Díky za překlad :-D

    OdpovědětVymazat
  20. vypadá to stejně úžasně jako první kniha. Díky moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  21. Super, úža.. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  22. Skvele:) Dekuji moc za preklad:)

    OdpovědětVymazat