pondělí 26. srpna 2013

Démon a jeho psychopatka - 2. Kapitola




Vstupujíc do palácové zahrady s kameny, se Xaphan snažil ignorovat Katie v jeho zádech, ale nedělala mu to jednoduché. Její vůně – oh, ta sladká zatracená vanilka, delikátní pochoutka, která chyběla k tomu, aby se dostal na hranu – kolem něj stále vířila, vzbouzela v něm tělesný hlad, který nezažil už tak dlouho. Vyrazila kupředu a předstírala, že se ohýbá, aby se mohla podívat pod kámen zdobící nádvoří. Každý kousek jejího zadku se tak vyboulil, z šortek vykukovaly lákavé bílé půlky, které přiměly jeho penis sebou škubnout.
Ale on se ovládal. Bude vládnout svojí chtivé touze, nepodlehne pokušení, koneckonců, přece nebyla ani jeho typ. Jo, to si mohl namlouvat, jak chtěl, ale nijak to neodebralo krev z jeho slabin. Snažil se představit si ztracenou tvář svojí lásky v naději, že to uklidní jeho erekci, ale nedokázal ji ani dostat do mysli. Ani její něžný pohled. Místo toho ji překrýval úšklebek s různobarevnýma očima. S tím vystřízlivěl.
„Drak se neskrývá pod zkurveným kamenem,“ vyštěkl.
Sklonila se znovu a podívala se na něj přes rameno. „No, já ale hledám únikovou cestu.“
„Ještě jednou[1]?“
Narovnala se a usmála. „Myslela jsem, že se nikdy nezeptáš.“
„Drž se práce,“ zavrčel.
„Ach jo, ty jsi morous. Pojďme si projít to, co víme. Drak byl v zahradě na jeho každodenní vycházce. Když se strážce draka vrátil, byl pryč.“
„To nevysvětluje, proč hledáš pod kameny.“
Protočila oči v sloup. „Protože jsi mě nenechal domluvit. Nejsi ty chlap? Ale jak už jsem řekla, nikdo neviděl draka, jak opouští toto místo.“
„Takže ho pachatel měl v tašce. Nebo krabici.“
„To by musel být zatraceně velký a silný, aby unesl draka. Dokonce i mláďata váží tunu. Nemluvě o tom, že kamerové záznamy neukazovaly nikoho, kdo by prošel jakýmkoliv východem ze zahrady.“
„Jak to víš?“ Jo, to znělo podezřele.
Držící složku, kterou jim dal Lucifer, se ušklíbla. „Protože jsem si skutečně přečetla zprávu.“
„Kdy jsi k tomu měla šanci? Neodešla jsi od mého zatraceného boku od chvíle, co jsme opustili Luciferovu kancelář.“
„Přečetla jsem si to, zatímco jsme šli, ty hlupáčku. Nebo si myslíš, že jsem celý ten čas strávila tím, že jsem sledovala tvůj zadek?“
Líbilo se jí to, co viděla? Ne, zpět. Bylo mu to jedno. „Jak jsi mohla číst, když jsi po celou dobu klábosila?“
„Někteří z nás umí dělat víc věcí naráz. Je to vhod v posteli.“
Xaphan zavřel oči a slyšel její smích. To se rychle ukázalo jako ten nejotravnější – a nejvzrušující – zvuk, jaký kdy slyšel. „Můžeme se vrátit k práci?“
„Ty jsi s tím začal, když ses zeptal, jak jsem mohla číst zprávu. Není moje chyba, že jsem na tento úkol lépe připravená, než ty.“
„Taky bych si to přečetl, kdyby to někdo nestopil,“ odvětil naštvaný sám na sebe za to, že ho nenapadlo se na to podívat jako první, než na složku dostala ty její malé ruce.
„Hezky mě popros a já tě nechám podívat se.“
„Přestaň hrát ty své hry a dej to sem.“
„Řekni prosím.“
„Prosím,“ zavrčel.
„Pěkně prosím, s třešničkou na vrchu.“
„Dej mi tu zatracenou složku hned teď,“ zařval.
Zavrtěla hlavou, mlaskla jazykem. „Ošklivý démon. To bylo neslušné. Jestli ji chceš, pojď a vem si ji.“ A pak si ji ta mrška strčila za košili.
Než mohl najít čas, aby přesvědčil sám sebe, že je to špatný nápad, vykročil k ní. Když se natáhl, aby ji chytil, se smíchem vyrazila pryč.
„Vrať se,“ zavrčel.
„Utíkej, běž rychle, jak jen můžeš, ale nedostaneš mě, protože já jsem jako pekelný iont!“ Zpívala v rýmech[2], než odskákala pryč.
Ale Xaphan nehrál žádné hry, ani nehodlal honit blonďatou kočičku, která si ho dobírala. K čertu se zprávou. Bude se jednoduše spoléhat na staromódní vyšetřování. Ignoroval ji, přikrčil se a rozhlédl se po zemi na zahradě. Většina povrchu na sobě měla vrstvu sazí a popela, výstřednost Pekla stvořená pecemi, díky čemuž bylo v tomto světě takové zakouřené horko.
Pozorujíc ošoupané stopy nohou podél propletených cest, sledoval, hledal… aha! Nápad nečistot vyčníval ze všech ostatních díky jeho naprosté vyváženosti. Někdo musel vzít koště, aby vymazal stopy, ale přitom zanechali první vyšetřovací stopu. Šel po ní a zastavil se u velkého balvanu. Zdálo se, že je nepohyblivý, ale viděl rozdrolenou špínu, která spadala od hřebenu až ke spodku.
Položil ruku na kámen, zatlačil. Ani se nepohnul. Zhluboka se nadechujíc, se zapřel o paty a znovu silně zatlačil.
„Co to děláš?“ Katie ho pozorovala, znovu si natáčela vlasy na prst.
„Jako co to vypadá, že dělám?“ Odpověděl skrze zaťaté zuby.
„Jako kdyby ses snažil přeprat ten obrovský kámen a hnout s ním stranou.“
„Někdo ho už jednou posunul, takže je to možné.“ Kdyby jen se mohl zapřít silněji a aplikoval větší sílu…
„Nemyslím si, že to bude fungovat.“
Ne, nefungovalo, což ho dráždilo. Byl hrdý na svoji sílu. Každý den posiloval. Přesto nemohl pohnout jedním zkurveným balvanem. „Máš lepší nápad?“
„Vlastně ano,“ posunujíc se blíž k němu, tak blízko, že viděl za její košilí známky papíru zachyceného mezi jejími ňadry, se natáhla přes jeho rameno a přitiskla prsa na jeho hruď, čímž ho přiměla nechtěně zakňučet – jestli to bylo z nespokojenosti nebo z rozkoše, to nemohl rozpoznat.
Kňučení zesílilo a otřáslo s ním. Co to kurva bylo? Uskočil, když se kámen záhy posunul, odhalil temnou chodbu.
„Jak jsi věděla, kde je páka?“ Zeptal se podezřívavě.
„Před chvílí mi o tom řekl přítel,“ řekla s arogantním úsměvem.
„Mohla ses o tom zmínit dříve,“ předtím, než bručel a snažil se to zvednout jako idiot.
„A nechat si ujít vzpěrací show?“ Zuby bílé jako perly zářily, když se usmála. „Příště to uděláš bez košile, že jo?“
S rozpustilým mrknutím se přikrčila u tunelu. Xaphan ji následoval, s kletbami na jazyku, ale nevyslovil je. Reagovat na její škádlení ji jen vyzívalo, aby pokračovala. Když ji bude ignorovat, unaví se tou hrou a přesune se, aby obtěžovala někoho jiného.
Proč jen ho ta myšlenka naštvala, to nemohl říci.

***

Vedoucí cestu, Katie vešla do tunelu, kde v držáku našla zaprášenou pochodeň, aby osvětlila jejich cestu. Zatímco stěny a strop skryté chodby byly pokryté stopami času – jinými slovy prachem a pavučinami – samotná podlaha vykazovala známky používání v nedávné době. Stezka byla ošoupaná stopami nohou a ocasu, což dokazovalo, že jsou na správné stopě. Problémem bylo, že pokud její zdroj nelhal, tak věděla, kam cesta vede. A na to nebyli připraveni.
„Měli bychom se vrátit,“ řekla po několika minutách šlapání – dobře, z její strany poskakování – ve tmě, která byla sotva držena v šachu prskající pochodní.
„Proč? Má tady někdo strach ze tmy?“ Zesměšňoval ji.
„Ne.“
„Zlomila sis nehet?“
„Ne.“ Ale musela se usmát tomu, jak se ji snažil vyprovokovat.
„Zima, protože jsi si zapomněla vzít skutečné oblečení?“
„Vlastně tak trochu,“ připustila, protože obvyklé horko Pekla nesnadno pronikalo do tohoto uzavřeného prostoru. „Dík za nabídnutí pomoci.“
„Cože?“
Bez varování vrazila pochodeň do štěrbiny ve zdi a pak se na něj vrhla, obtočila se kolem jeho těla.
„Co to děláš?“ Zeptal se podivně přiškrceným hlasem.
„Využívám tě pro teplo. I když by to fungovalo lépe, kdybys na sobě měl méně vrstev. Slyšela jsem, že nahota, kůže na kůži, je to nejlepší.“
„Slez ze mě.“
„Není správným termínem svleč mě[3]?“
Mumlající si kletby pod vousy se ji snažil sundat. Ale jako chobotnice kolem něj pořád máchala končetinami a pevně se držela. Po několika minutách praní se a poskakování, což ji nadchlo více, než by se dalo očekávat, se zarazil.
„Slezeš, pokud ti slíbím, že ti půjčím mou bundu?“
„Ty bys mě ji nechal nosit?“ Vzhledem k tomu, že byla jako jeho druhá kůže, pochybovala, že to myslí vážně.
„Pokud je ti opravdu taková zima, pak ano.“ Jen vyslovení těch slov mu zjevně působilo bolest a ze zvědavosti sklouznula z jeho těla. Stála před ním a s očekáváním čekala, až se zasměje a řekne jí, že lhal. To bylo to, co muži po tom všem dělali. Slíbili dívce věrnost, pak ji podvedli s nejlepší kamarádkou. Řekli holce, že ji respektují, a potom se ráno vytratili a nikdy nezvedli telefon. Muži byli tak předvídatelná prasata.
K jejímu překvapení se jí oči rozšířily, když Xaphan rozepnul bundu a sundal ji. Pak tu těžkou váhu přehodil přes její ramena, teplo jeho těla prosakovalo do její kůže. Jeho svěží čistá vůně plná silného mýdla a muže ji obklopila. Chlad, který neměl nic společného s jejím tělem, roztál. Užasle na něj zírala.
„Dal jsi mi bundu.“
„Půjčil,“ opravil ji. „Očekávám, že mi ji vrátíš, jakmile vylezeme, a příště se na tohle zkus obléct.“
Když už mluvili o oblečení, se zájmem si všimla Henley trička, samozřejmě černého, které měl na sobě, a jenž skvěle definovalo horní část jeho těla. Budu muset vymyslet způsob, jak ho příště přimět svléknout i to. Protože věděla, jak opovrženíhodní muži mohou být, jak zraňující, ulhaní a nestarající se, Xaphan ji zaujal. Byl odlišný od ostatních mužů, se kterými se setkala. Byl jako puzzle, které chtěla složit.
A šukat. A to poslední uvědomění ji překvapilo ze všeho nejvíc.



[1] „Come again?“ Může to významově znamenat „Přijdeš znovu?“ když se ty slova přeloží hodně doslovně, nicméně come je v AJ výrazově používáno pro „udělat se“ – takže se to dá pochopit stylem „Uděláš se ještě jednou?“
[2] Bohužel, v češtině se nám to nerýmuje :D
[3] Get off me / get me off (slez ze mě/svleč mě)

28 komentářů:

  1. Díky za překlad

    OdpovědětVymazat
  2. Tak to jsem moc zvědavá na pokračování:)Díky moc za korekci a překlad:-)

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  4. díky už se těším na další :)

    OdpovědětVymazat
  5. ďakujem za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  6. Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  7. Díky za přklad.

    OdpovědětVymazat
  8. Vďaka za opäť skvelú kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  9. Vyborne:) Dekuji moc za preklad:)

    OdpovědětVymazat
  10. Děkuji za překlad! ;-)
    D.

    OdpovědětVymazat
  11. Ďakujem,skvelé.

    OdpovědětVymazat
  12. Tinka: po náročnom dni padla vhod skvelá kapitola :) baby vdaka :D

    OdpovědětVymazat
  13. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  14. díky za překlad :))

    OdpovědětVymazat
  15. Skvělá kapitola na dobrou noc, děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  16. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  17. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  18. Skvělý překlad, díky

    OdpovědětVymazat
  19. Díky moc za překlad :-D

    OdpovědětVymazat