sobota 20. července 2013

Sněhové koule v pekle - 3. Kapitola






Když mě Auric vedl do práce, vypadal roztržitě. Příliš jsem si nestěžovala, protože mě držel za ruku, staromódní gesto, které by nikdy nemělo vyjít z módy. Měla jsem raději, když jsme letěli — jeho nádherná stínová křídla ho činila větším a špatnějším—ale  šetřil to jen na zvláštní příležitosti pro pozdní noci, když normální lidi spali. Stále se mi ho nepodařilo přesvědčit, abychom měli sex během letu, ale ještě jsem to nevzdala. Příliš rušivé tvrdil. Pff. Podle mě skutečnost, že bychom mohli spadnout, by to okořenila.
„Penny za tvé myšlenky?“ řekla jsem.
„Hmmm. Nic. Jen přemýšlím o nějakých svých věcech.“
Nenáviděla jsem, když mi odpovídal takhle neurčitě. To obvykle znamenalo, že začal s tou svojí přehnanou starostlivostí. Takovou, která naznačovala, že jako žena bych měla být chráněna. Roztomilé, docela sexy, ale taky otravné, protože jsem nesnášela být v nevědomosti. Kromě toho jsem si byla docela jistá, že zůstal u dřívějšího rozhovoru s mým otcem.
„Takže žádný nápad, kdo mi daroval můj chromozom X?“ zeptala jsem se potěšena způsobem, kterým jsem se nepřímo zeptala na svou matku, aniž by mi to způsobilo okamžité mozkové aneurysma. „Přemýšlel jsem o tom vlastně od té doby, co tvůj otec odešel. Mám pár nápadů, ale chci předtím, než něco řeknu, udělat nějaký výzkum.“ Obrátila jsme oči v sloup. On a jeho výzkum. Dávám přednost přímějšímu přístupu — dej meč pod něčí krk a donuť je mluvit. Samozřejmě, že potřebujeme někoho, kdo by si moji matku pamatoval, aby to fungovalo. Sakra, asi se budu muset spolehnout na jeho plán, číst knihy. Došli jsme k mému baru a já zatáhla svého zamyšleného kluka do výklenku a dala mu vlhký polibek. To přivedlo jeho myšlenky zpátky, tam kam patřily — ke mně!
Rukama bloudil po mých zádech a dlaněmi sklouzl na zadek. Jeho velké ruce stiskly můj zaoblený zadeček a zrychlily můj dech. Zakroužila jsem pánví proti jeho a toužebně myslela na gauč v mé kanceláři.
Šepot zvuků za zády a najednou jsem se ocitla skrytá za Auricovými pevnými zády. Slyšela jsem zvuk vytahující se čepele z pochvy. „Dáš prosím tě pryč tu věc?“ Zasyčela jsem mu do ucha. „Pořád je denní světlo.“ „A Charon by měl lépe vědět, že se za námi nemá plížit,“ zavrčel Auric a zasunul čepel zpět. Věděla jsem o jiné čepeli, která už nezajede zpátky domů, povzdechla jsem si. Uslyšela jsem Charonovo zachechtání, zvuk plovoucí z hlubin kápě. Trochu jsem ucítila závan strachu, takový, který mě naštval, protože jsem věděla, že Charon byl starý přítel mého otce; navíc jsem věděla, že nemá nic společného s tou druhou kapucí.
„Potřebuji se napít. Hodně,“ řekl Charon, převozník smrti. „Mému synu se nějak podařilo udělat do lodi díru, takže je v opravně. Mám volno, ale zítra budu pracovat dvakrát tolik, abych převezl zatracené po řece.“
Dusila jsem se smíchy. Měsíc zpátky Cháronuv syn pustil do Styxu veslo a uvěznil své pasažéry—nové zatracené duše Pekla. Chudák Charon, začínala jsem mít pocit, že jeho syn nepůjde v  jeho šlépějích.  Poslední políbení a Auric odešel, pravděpodobně udělat nějaký záhadný dobrý skutek, aby svět zbavil zla, věc, která tátu přiváděla k šílenství. Já myslela, že to je roztomilé. Odemkla jsem bar a zavedla Charona do Nexu, rozžínala jsem světla. „Auric vypadal trochu nesvůj? Stalo se něco?“ usadil se Charon na židli k baru.
„Pff, byla jsem napadena včera pár démony, takže je teď až moc starostlivý.“ Charon se zasmál. „Dej mu čas Muriel. Nezapomeň na to, že ne každá žena dokáže čelit démonům, aniž by se rozplakala.“
Věděla jsem, že bych měla dát Auricovi více času, ale sakra myslela jsem, že už jsem se dostali přes tyhle mačo sračky. „Mohli byste říci, že jsem s Auricem až příliš spokojená? Opravdu chytrý přítel, který vycítil moji nadrženost, když jsme se líbali ve dveřích a nehnal se pryč s propastnou omluvou kvůli polibku. Ne, opravdový milenec by mě sebral a odnesl dozadu a důkladně ošukal. On to radši nechá na večer nebo hlavy — mám na mysli obě —budou padat. Natočila jsem Baronovi hrnek napěněného piva Hell, nápoje pro zasvěcené. Pobíhala jsem okolo, práce mě zaměstnávala několik dalších hodin. Ale když moje sestra Bambi vešla, předala jsem bar Percymu a pokynula jí, ať jde se mnou dozadu do kanceláře.
Dveře byly zavřené proti zvědavým uším, plácla jsem sebou na gauč, zatímco si Bambi sedla na můj stůl, její mikro mini sukně vyjela nahoru a ukázala, že nenosí žádné kalhotky a je oholená.
Odvrátila jsem oči. „ Hej, sestro mohla by sis hodit nohu přes nohu? Existuje několik věcí, které holka prostě nepotřebuje vidět.“
Bambi se zachichotala. „Je mi líto jehňátko, právě jdu z práce. Byla to nejvíce naplňující noc.“
Bambi byla sukuba, což v kostce znamená, že měla sex s chlapama a během toho sála jejich životní energii.  Tak trochu strašné, ale i tak jsem ji milovala. Našla si skvělou práci, aby byla sytá, jako exotická tanečnice, dělala ji dobře a lákala tak velké davy.
„Můžu se tě na něco zeptat?“ zeptala jsem se své starší, možná že ne moudřejší, ale mnohem z muži zkušenější sestry. „Můžeš se mě zeptat na cokoliv, víš to, jehňátko. Co se děje? Tvůj muž chce, abys dělala něco výstředního? Svázat tě možná?  Naplácat ti?“ Vyslovila několik nestydatých věcí, některé, o kterých jsem nikdy neslyšela, ale rozhodně se na ně podívám jako na budoucí možnosti.
„Ne, není to o sexu. Je to ta celá ochranářská blbost. Jak mu mám ukázat, že se o sebe dokážu postarat?“
„Nemůžeš,“ řekla a najednou byla vážná.
„Cože? Ale on chce, aby se mnou pokaždé někdo byl, když půjdu z domu, jenom proto, že mě napadli nějací démoni.“
Bambi protočila oči. „Ah, promiň mi. Jak se opovažuje milovat tě tak moc, že se tě snaží udržet v bezpečí? Jaký blb. Zabijme ho.“
Tváře mi zčervenaly, když se mi posmívala. „Takže co, ty si myslíš, že to tak mám prostě nechat?“
„Jehňátko, ten muž tě miluje. Potom co se stalo minulý měsíc, můžeš ho vinit za to, že dává pozor. A vážně, co je za problém?“
Když to řekla takhle, znělo mi to, jakobych dělala z komára velblouda. Sakra. Nenáviděla jsem, když jsem se mýlila. „Díky, sestři.“
„Kdykoli, jehňátko. Teď pokud ti to nevadí, slyšela jsem svoji oblíbenou píseň.“  Se zavrtěním boků Bambi otevřela dveře mojí kanceláře a vydala se do víru hudby Salt-N-Pepa Push It.
Miluju osmdesátky.

***

David, Auricův nejlepší přítel, vešel do baru zrovna, když jsem zavírala. Kdybych tak nebyla zamilovaná do Aurica, mohla bych obdivovat — déle a s toužebnými myšlenkami— jak jeho střapaté blond vlasy vždycky rozcuchaně spadají okolo jeho živých modrých očí. Mohla bych zaznamenat, jak ho objímá jeho bílé triko, svalnatou postavu, jeho hubený pas a dlouhé nohy vyplňují těsné džíny, které mu slušely. Jen stěží jsem si teď všímala takových věcí. Sakra, začala jsem být skvělá lhářka, i sama k sobě.
„Ahoj Davide,“ zavolala jsem. „Kde je Auric?“
„On a Christopher šli ven, takže mě poslali, abych tě vzal domů.“
Protočila jsem oči. „Všimli si, že jsem dospělá žena, že jo?“
„Dělám jen to, o co mě poprosili,“ řekl a zvedl ruce na znamení, že to není jeho vina. David byl jako kočička, doslova. Mohl se zdát plachý a chlapecký, ale to jen do doby, než se změnil v blonďatého pantera s neuvěřitelnou hbitostí a silou. Jakmile se to stalo, dávejte si pozor, protože koťátko má drápy.
„Můžeš jim říct, že jsi unavený. Jít domů a vyspat se. A nebo ještě lépe, najdi si nějakou žhavou maličkost a vyspi se s ní.“ Být blaženě šťastná a sexuálně nasycená skoro pořád jsem věřila tomu, že každý to musí mít stejně. David pokrčil rameny a pak se neklidně zavrtěl. „Neznám žádné holky. A kromě toho nemůžu odejít. Řekl jsem, že tě doprovodím a Auric by šílel, kdybych to neudělal.“ „Davide, Davide, Davide,“ pokárala jsem ho. „Ty a já, oba víme, že mě k ničemu nedonutíš.“
„Auric říkal, že přesně tohle řekneš a že ti mám říct ehm--.“ David zčervenal, rys který mi na něm přišel neuvěřitelně roztomilý vzhledem k jeho smrtící druhé formě. „On je muž ve vašem vztahu, a když řekne, že potřebuješ doprovod domů, tak máš radši poslechnout, nebo tě potrestá.“
Zasmála jsem se. Copak Auric nevěděl, že jsem se na jeho tresty těšila? Naposledy když mě donutil křičet několik hodin, a když jsem se udělala, byla jsem plná síly po několik dnů, nemluvě o těch orgasmech, po kterých jsme museli vyměnit prostěradla.
„Něco ti řeknu, nechám tě doprovodit mě, když mi slíbíš, že mu řekneš, jak naštvaná jsem kvůli tomu byla.“
David vypadal zmateně.
Povzdechla jsem si a vysvětlila jsem mu to. „Chci, aby mě potrestal Davide. Já vážně, vážně mám ráda, když to dělá, pokud víš, co tím myslím.“
David se začervenal ještě víc a já se zasmála. Ale s jistotou, kterou bych u něj neočekávala vyhrkl: „Říkal, že jestli neposlechneš, nenechá tě si s ním večer hrát a místo toho si bude hrát sám se sebou před tebou.“
Zírala jsem na Davida. Nemohla jsem uvěřit, že tím Auric vyhrožoval, natož že nechal Davida to zopakovat.
„Díváš se ráda?“ zeptal se David, krátce se setkal s mýma očima předtím, než zase sklonil hlavu, když jsem stále byla oněmělá.
Jeho otázka mě překvapila stejně jako jeho červenání.  Sjela jsem nenápadně pohledem dolů, a viděla, že nejen jeho tvář se teď navaluje krví. „Já — um.“ Já vím, já, v rozpacích. Zdálo se to podivné, ale i když mi nevadilo flirtování a pronášení sexuálních narážek a vtipů, ale vypadalo trochu divně je dělat, když to Davidovi viditelně připadá dráždivé. „Budeš se na to muset zeptat Aurica,“ řekla jsem upjatě, ale i když jsem řekla tohle, představila jsem si Davida, jak sleduje mě a Aurica, jak šukáme, zatímco se sám hladí. Sakra, moje kalhotky byly mokré!
Zamkla jsem bar předtím, než jsme zamířili do podkroví, kde jsem bydlela s Auricem. David šel vedle mě, ruce zaražené v kapsách dívajíc se do země.  Jeho plaché chování a červenání vytáhlo na povrch moji ďábelskou stranu — obviňujte mého otce, byla to jeho DNA, které mě přinutila to udělat — takže jsem si nemohla  pomoct a musela se zeptat: „Davide, ty se rád díváš?“
Jen pokýval hlavou a nedíval se na mě.
„Díval ses někdy na Aurica?“ Nevypadalo to jako něco, do čeho by Auric šel, ale na druhou stranu člověk nikdy neví. On a David si bylo hodně blízcí.
Mohla jsem vidět, jak Davidovy tváře zrůžověly a znova přikývl jako ano. Přiznám se —přišlo mi to hodně vzrušující. Voyeur, sakra byla jsem ještě vlhčí, ne že bych hledala publikum — zatím.
„Věděl Auric, že se díváš?“ Očividně jsem si na odpověď musela počkat, když jsme s Davidem sekundu přede mnou uslyšeli šepot a oba jsme cítili zápach Pekla. Čas démonů.
Sotva jsme ucítili síru, David se začal přeměňovat, jeho oblečení se roztrhalo, když se objevila jeho druhá podoba. Příšerné, ale zároveň tak nějak sexy. Vytáhla jsem dvě stříbrné dýky a chystala se přivolat kouzlo, které by je spálilo Pekelným ohněm.  Hrdelní smích zazněl z hlubin temné uličky a David, nyní mohutný zlatý panter, se k ní otočil čelem a zavrčel. Jeho tlama se roztáhla a ukázaly se velmi velké špičáky. Sama jsem zavrčela, když jsem uviděla, kdo se schovává ve stínech. „Zazeli! Ty zbabělý slimáku. Stále se schováváš ve stínech?“
„Luciferova dcera,“ vyplivl zpátky velký černý démon, který vešel do zorného pole. „Brzo budeš křičet mé jméno, když tě učiním svojí milenkou.“
Předtím, než se stal zrádcem, byl Azazel jedním z tátových nejdůvěryhodnějších velitelů a také se zdálo, že mým nápadníkem. Jen jeden problém — nikdy jsem ho nemohla vystát. Očividně o mně stále fantazíroval, fantazie, za které bych ho vykastrovala, pokud mě nenechá na pokoji.
„Pořiď si kapesní kundu, pokud jsi tak moc nadržený.“ Jo věděla jsem, že ho tahám za ocas. Co jsem mohla říct, dařilo se mi v nebezpečí.
„Mrcho, budeš litovat svých slov, až budeš moje.“
„To chci vidět malý muži — a myslím malý,“ posmívala jsem se ještě více.
Azazel zařval, jeho černé oči zářily vztekem a jeho tesáky kapaly směs jedu a slin. Ale můj otec byl Satan. Vyrůstala jsem s mnohem horšími, tak jsem si zívla. „Nevadilo by ti to? Mám doma zbytky pizzy se svým jménem.“
Azazel hrozivě ztišil svůj hlas. „Můj pán,“ předstírala jsem, že mě to slovo nepřinutilo couvnout, „se těší, až tě uvidí. Říkal, abych ti vyřídil, že až přijde zima, bude na tebe čekat u pece.“
Zamrkala jsem. „Cože? Co se sakra stalo s vámi padouchy a vašimi mystickými zprávami? Napadlo tě někdy, že byste mi řekli něco jako skutečné datum a čas? Myslím tím, co když mám zrovna mít schůzku ten den nebo opalování? A jak to, že vy vybíráte místo? Vy jste ho vybrali minule. Myslím, že tentokrát jsem na řadě já.“ Blábolila jsem a snažila se bojovat proti panice, která se tlačila nahoru mým hrdlem. Nedopusť, aby se pán vrátil. Nedovolte pánovi, aby se mě dotkl. Jen jsem věděla, že pokud zmlknu, začnu křičet. „Víš co, řekni tomu zbabělému kusu hovna, že příště až se mnou bude chtít mluvit, může požádat o zkurvenou schůzku. Skončila jsem s těmi vašimi zasranými hrami. Davide, sněz tu obří krysu.“
S vrčením, znějícím šťastně, David skočil a srazil překvapeného Azazela na zem. Velký démon, naneštěstí posedlý vynikající silou, poslal moji kočičku vzduchem pryč. Už má jen osm životů.
„Za to zaplatíš, Satanovo dítě,“ sliboval Azazel. Prokletí poznamenané krví, která mu kapal z obličeje. Vyplázla jsem na něj jazyk. S výkřikem vzteku Azazel přivolal portál a proskočil ve chvíli, kdy se k němu opět začal David blížit. V tu chvíli jsme nemohla říct, kdo byl větší kočička.
„Hodná kočička,“ řekla jsem a pohladila Davidovu velkou chlupatou hlavu za ušima a byla jsem za to odměněna vrněním o síle zvuku vzlétajícího letadla. „Tak pojďme k nám, najdeme ti něco na oblečení.“ Nějak jsem pochybovala, že zbytky poházené po zemi by pokryly všechny důležité části a věděla jsem, že bych byla příliš zvědavá, než abych se dívala jinam. Kožoměnci musí mít peklo vyjít s náklady na oblečení, na stejné úrovni asi jako Hulk[1].

***

Auric vešel asi deset sekund po tom, co David zapadl do koupelny, aby se proměnil. Můj nos sebou zaškubal. Ucítila jsem síru a nebyla ze mě. Podívala jsem se za Aurica, ale táta tam nebyl. Zkřížila jsem paže a chladně jsem se na něj podívala. „Jen kde jsi byl?“ Poklepávala jsem nohou. Už jsem to věděla. Jen jsem chtěla znát jeho odpověď.
Auric si povzdechl. „Nepředpokládám, že tu je nějaký význam, abych ti lhal. Můžeš cítit síru, ne?“
„Co jsi dělal v Pekle?“ Vynechala jsem „beze mě.“
„Něco.“
Postavila jsem se před něj a šťouchla ho do hrudi prstem, což ho přinutilo couvnout. Nevysmívej se, mám tvrdý šťouch. „Nezačínej s nejasnými odpověďmi, kámo. Chci pravdu, rozumíš mi?“
„Tvůj táta chtěl se mnou mluvit.“
Moje ruka spadla. To nebyla odpověď, jakou jsem čekala. A proč volal Auricovi místo mě, své dceři? „Od kdy jsi Ďáblův blízký přítel?“
„Nejsme přátelé,“ řekl Auric ztuhle. „ Máme jen jednu společnou věc — tebe“
Skvělé, teď se spolu baví za mými zády. „Co táta chtěl?“
„Bojí se o tebe Muriel. A není jediný.“
„Jsem v pohodě,“ řekla jsem a poodešla jsem od Aurica a nervózně začala uklízet. Nechtěla jsem mluvit o svých nočních můrách.
„Ne nejsi,“ řekl Auric a následoval mě. „Budíš se s křikem každou noc. Škubneš sebou pokaždé, co uvidíš někoho v plášti s kapucí nebo pokud někdo řekne slovo pán.“  Škubla jsem sebou a okamžitě jsem po něm něco chtěla hodit, protože měl pravdu.
„Jsi vyděšená sakra. Proč to nemůžeš přiznat?“
„Nejsem,“ odpověděla jsem ze zvyku. „Nebojím se ničeho.“ Můj táta by byl pyšný — na lži z mých úst.
„A proto chtěl tvůj otec se mnou mluvit. Myslí si, a já s ním souhlasím, že tady jde o něco víc, než vidíme.“
„Nerozumím.“ Vážně, nerozuměla jsem. Občas mě napadlo, jestli jsem se snad neměla narodit jako blondýnka.
„Nechci to říct, dokud si nebudu jistý, ale rádi bychom, aby ses sešla s některými z jeho čarodějů.“
„Proč, aby mě zhypnotizovali a přinutili tančit jako kuře, když uslyším slovo,“ ztěžka jsem polkla,“ Pa—pán.“
„To není vtip. Chci, aby se na tebe podívali.“
„Díky za oblečení…“ David vyšel z koupelny a přestal mluvit, když viděl naše napjaté tváře.
„Proč David potřeboval oblečení?“ zeptal se Auric přísně.
„Není to tak, jak si myslíš,“ řekla jsem. Nikdy bych Aurica nepodvedla, určitě to věděl.
„Říkáš mi, že jsi nebyla napadena po cestě domů?“
„No, jo.“
„Tak proč bys—.“ Auric se podíval na moji tvář a začal se smát. „Ty sis myslela, že si myslím, že ty a David jste se zapletli?“ Auric se smál ještě víc, čímž jsem se na něj zamračila. Já vím, byla jsem šťastná, že mi věří, ale i tak, trocha žárlivosti by byla fajn. Kdyby to bylo naopak, držela bych tu ženu pod krkem a vytrhala jí téměř všechny vlasy. Pokračoval v pobavení, které mě štvalo. „Jen abys věděl, David se musel přeměnit, protože mě na cestě domů navštívil Azazel.“
To ho rychle přinutilo vystřízlivět. Auricův obličej potemněl a jeho rty se zkroutily. „Co ten stěr zla chtěl?“
„Chtěl mi říct, že — že—.“ Zamrzla jsem. Nemohla jsem nic říct. Panika, která mě předtím zahalovala, mě obalila a já cítila, jak sípám na kolenou. Ucítila jsem okolo sebe několik rukou. Očividně obou, Davidovy a Auricovy mě zachytily, když jsem padala.
„Co se stalo?“ slyšela jsem Aurica tvrdě se ptát, když mě zabalil do svého náručí a hladil mě uklidňujícími kruhy po ramenou. David odpověděl místo mě. Pořád jsem měla potíže s dýcháním. „Azazel říkal něco o svém pánovi čekajícím na ni, když udeří zima okolo pece. Upřímně, nedávalo to moc smysl. Pak jsem na něj zaútočil a on utekl.“
„Něco o udeření zimy bla, bla bla bla, a něco o peci. Všechno co můžu dodat, doufám, že to neplánují na Štědrý večer. Mám plány,“ řekla jsem, když jsem se vzpamatovala z panického záchvatu.
„Oslavuješ narození Krista?“ zeptal se David překvapeně.
„Ne úplně. Jak dobře víš, Kristus se narodil v prosinci. Ne, oslavujeme slunovrat, nazdobením velkého stromu, zapálíme ho a nazí kolem něj tančíme.“ Řekla jsem to tak vážně, že Davidovi trvalo minutu, než si uvědomil, že si dělám srandu. Vrhla jsem na něj pohled. „Ale prosím tě. Samozřejmě že slavím Vánoce. Jako hééj, hodně dárku pro mě. Myslíš, že bych přeskočila svátek, jako je tento?“
„Ale tvůj táta je Satan…“ řekl David stále zmatený.
„Jo, a je tady něco více zvráceného na světě než současná verze Vánoc? Můj táta miluje svátky. Je úplně namol chamtivostí a hrabivostí. Nemluvě o všech smilněních, co se dějí na oslavách v kancelářích.  Je to jeho oblíbená část roku.“
„To je prostě špatné,“ řekl David s odporem.
Nemohla jsem si pomoct a zasmála jsem se.
„Buď hodná,“ řekl Auric do mého ucha. „David má pořád ještě iluze, co se týče Nebe a Pekla.“
„Očividně.“ Náš stupidní rozhovor mě uklidnil. Celá ta věc s panikou mě opravdu začínala srát. Věděla jsem, že jsem se nebála — jen jsem si přála, aby mě moje tělo poslouchalo.
„Auricu?“ řekla jsme jemně.
„Ano zlato,“ řekla a hladil mě po vlasech.
„Chci se sejít s těmi čaroději.“ Mohla jsem kopat, bojovat a křičet kvůli toho několik týdnů, ale pravda byla, něco se mnou bylo špatně. Ta vzrůstající panika nebyla normální, chtěla jsem, aby byla pryč. Pokud to znamenalo nechat nějakého šíleného démona-psychiatra, aby to spravil, pak to udělám.
„Jen řekni kdy a já půjdu.“
Milovala jsem toho muže, jehož svět se točil okolo mě. „Teď,“ řekla jsem, než jsem si to mohla rozmyslet, nemluvě o tom, že jsem chtěla znovu být statečná, ne takový ten vyděšený slaboch, který se stále vynořoval.
„Můžu jít taky?“ zeptal se David.
„Muriel?“ zeptal se Auric.
„Jistě. Pojďme, pojďme všichni podívat se na památky Pekla. Jen se prvně převleču. Pokud jdu navštívit Peklo, musím vypadat dobře.“ Jako u princezny Pekla se u mě očekával určitý šmrnc. Nechtěla jsem to nechat být. Chlapi se otočili zády — no David určitě — když jsem se zapínala do kůže. Necítila jsem se na to jít do koupelny. Krátká kožená sukně s černou krajkou, tanga po nimi. Šněrovací korzet, který mi vytvořil dekolt, který by spolkl celou ruku. Po kolena kožené boty s podpatky, které mohly skrýt dvojnásobek nožů.
Zvýrazněné oči, jasně červená rtěnka, pročesala jsem si své dlouhé vlasy a vypadala dostatečně vampy na návštěvu. Auricovy oči zářily jasně zelenou, která mi připomínala jaro, s nádechem chtíče. Davidovy jasně modré oči byly stejně rozzářené, když jsem na něho mrkla. Někdy jsem milovala být ženou. Nechala jsem Aurica, aby otevřel portál — schopnost, kterou získal od mého táty společně se stínovými křídly. Preferovala jsem uchovat si svoji sílu jen tak pro případ. Prošli jsme skrz a já slyšela, jak se David nadechl, když prošel skrze poprvé. Skutečný svět získal nějaké fakta během let. Ano, podsvětí bylo horké, hlučné a neustále padal prach z nebe. Ale tím to končilo. Nebyli tam žádní zatracení připoutáni ke skále, přičemž by je bičovali. Žádní démoni nemučili duše svými podpatky. Alespoň ne na veřejnosti. To co bylo v devíti kruzích Pekla, bylo již hodně zchátralých domů a lidi. Miliony a miliony žijící stejně jako žili nahoře, ale bez zelené trávy a bílých tyčkových plotů. Jedna věc, kterou jsme naštěstí tady neměli byl smog z aut — smog by byl nepředstavitelný — ale, když se člověk chtěl někam rychle dostat, stálo to trochu bolesti, jako teď.
Lidé zaplnili silnice k paláci mého táty bránící našemu průchodu. Sledovali nějaký protest proti mýdlu a způsobovali zmatek. Neuvědomil si, že jsem přišla a měla kam jít? Jistě bylo by jednodušší teleportovat se přímo do paláce, ale táta byl paranoidní a vytvořil blokaci proti takovýmto věcem i ve městě, které palác obklopovalo.
Auric mě chytil paží okolo pasu a pevně mě k sobě přitiskl. Na Auricovo pokývnutí se ke mně na druhé straně přilepil David. Velký sendvič, pomyslela jsem si s úšklebkem. Alespoň v knihách, když byla dívka v sendviči, všichni byli nazí. Zjevil se mi v hlavě obraz, nad kterým jsem se začervenala — a začervenala se na zajímavých místech.
„Auricu,“ řekla jsem trochu zmatena mužskými těly otírající se o mě z obou stran,
„Není toho třeba. Jsem tady dole princeznou, vzpomínáš?“ Něco co davy vrážející do nás k mé zlosti nepostřehly. Nebyla jsem pryč tak dlouho.
„Já jsem tvůj choť a David je od teď tvým oficiálním bodyguardem, takže usměj se na lidi a pryč odtud. Nemám rád tak velké davy, je příliš snadné se v nich k nám připlížit.“
Přestala jsem poslouchat hned, jak řekl choť. Kdo Aurica označil jako mého chotě? A zajímalo mě to? Věděla jsem, že Auric je moje spřízněná duše, to jen potvrdilo to, že to cítil stejně. A pro mého nově navrženého bodyguarda, soudě podle toho, jak se jeho tělo tisklo na mé, hádám, že mě chtěl chránit tím, že ze sebe udělá štít, očividně se cítil dostatečně tvrdý na to, aby zablokoval jakýkoli úder.
Kluci mě ochraňovali od zmatku kolem — jinými slovy Auric a David odstrkovali lidi z cesty — a dav se rozestoupil natolik, že jsem viděla, co je tak fascinovalo. Démon, ne tak úplně malý ligový hráč, ale nic blízko hlavních, stál na skále a kázal.
„… se blíží. Ukončí výsměch Nebe a Pekla. Smrt se stane bezvýznamnou. Překážky musí být strženy a Bůh a Satan zničeni.“
Potlačila jsem vzdech. Co to bylo za rouhání? Mohla jsem vidět černé rohy a tyčící se křídla démona ze stráže mého otce. Skočili na démona, který kázal, a pevným stiskem ho táhli pryč — více než pravděpodobně bude čelit několika set letům mučení za svá slova, která nemohl přestat chrlit.
Teď řval: „ Brzy uzříte pravdu mých slov. Skutečný pán přichází. A až plameny Pekla zaniknou. Uvidíte. Vy—.“
Přistihla jsem, jak se mezi nimi třesu, pociťovala jsem mrazení uprostřed dusivého tepla. Jistě nemluvil o stejném pánu, o kterém jsem snila v noci? Ale moje hyperaktivní mysl se nemohla zbavit obrazů, jak se pán vrací. Nalezl mě a zahání mě do rohu. Ubližuje mi. Kolena by se mi podlomila, kdyby mě chlapi nedrželi ve vzpřímené poloze, téměř mě nesli skrz mumlající dav. Dostaly se ke mně úryvky konverzací.
„Pff, Satan není tak zlý.“
„Když bude smrt zrušena, můžu jít zpátky do svého domu? Chybí mi můj pes.“
„Hele, není to princezna?“
Podařilo se mi rychle kývnout na člověka, který mě poznal, rychle protože ponuré tváře mužů mě nesly dál jako kus trosky — žhavé a pěkně oblečené — zachycené vlnami. S mluvčím, který byl teď pryč, mě poznalo pár zatracených — časem — a mohla jsem je slyšet mumlat—„Satana“...“Je to princezna“...“Děvka!“
Mohla bych se ohradit při poslední poznámce, ale slyšela jsem žárlivost v ženině hlasu. A opravdu, kdo by ji mohl vinit — měla jsem na sobě přilepené dva nejžhavější chlapy v Podsvětí. Ah, kdyby mě tak moje sukubí sestry viděly. Plácly by si, že jejich sestřička zabodovala.
Konečně jsme došli k branám paláce. Nechávali ji neustále otevřenou, protože nikdo nebyl natolik hloupý, aby cíleně upoutal tátovu pozornost. Konečně se i chlapi trochu uvolnili. David se od nás oddělil a přesunul se za nás jako zadní ochrana, Auric pustil moji paži a místo toho mě chytil za ruku. Zvláštní, cítila jsem zklamání. Nějak jsem si užívala jejich dvojitou blízkost. Ne, že bych přemýšlela, že bych Aurica podváděla, ale holka mohla fantazírovat, že?
Když jsme šli nahoru k paláci, mohutné černé dveře paláce se s rachotem otevřely—zcela důmyslné—a ven vyšel tátův hlavní majordomus. Kříženec skřítka a Atlanťana—pár, který vám nešel na mysl—řídil tátův palác s děsivou účinností. V podstatě poslouchali jste, nebo jste myli latríny po celou věčnost.
„Polkie,“ zvolala jsem, řítíc se dopředu táhla za sebou Aurica, který nechtěl pustit moji ruku. Objala jsem svého starého přítele jednou rukou a políbila ho na jeho plešatou šupinatou hlavu. Polkie formálně známý jako Philokrates, pootevřel své rty, což vypadalo jako úsměv.
„Sati,“ řekl se zjevnou radosti, čímž jsem se cítila trochu provinile. Nenavštívila jsem domov už nějakou dobu. S tátou, který se neustále objevoval a kontroloval mě v baru, jsem zapomněla, že existují i jiné osoby, kterým bych mohla chybět. „ Tvůj táta bude rád, že jsi přišla na návštěvu. Vidím, že sis přivedla svého chotě a ochranu.“
Co? Všichni věděli o mém choti dříve než já? Další věc, o které si musím s Auricem promluvit později.
„Je táta tady?“ zeptala jsem se a zamířila do paláce, moje podpatky klapaly po břidlicové podlaze.
„Jo, je v trůnním pokoji, soudí.“
„Neříkej mu, že jdeme. Chci ho překvapit.“ Chytila jsem svého chotě — musím si dávat pozor a neculit se, když to říkám nahlas — a s Davidem, který nás následoval, jsem je vedla skrz bludiště chodeb, dokud jsme nedošli k trůnnímu sálu, kde můj otec měl soud a soudil zatracence, kteří v životě byli opravdu zlí. Každý jiný — lháři, drobní zločinci — byli souzeni pomocí knihy s přednastavenými tresty. Zjednodušovalo to věci a snižovalo to stížnosti ohledně preferovaného zacházení.
Proplížili jsme se do trůnního sálu a zastavili se v davu zatracených vzadu.
Byla tam dlouhá řada lidí jako svědků, čekající až na ně přijde řada ukázat prstem na obviněného: tělnatý, plešatý chlapík, který se samolibě usmíval, momentálně stále hrdý na své zločiny.
Můj otec náhle vstal a zařval: „Ticho.“ Jako obvykle získal to, co chtěl.
„Zločiny, proti tobě jsou četné. Obchod s drogami, vraždy, lhaní, podvádění, ale nejodpornější věc, kterou jsi kdy udělal, zdaleka nejvíce opovrženíhodná, únos mladých dívek a prodávání jich jako sexuálních otrokyní.“
Já i zbytek davu hněvivě zabručel — ohavný opravdu. Ale věděla jsem, že nás táta nezklame.
„Odsuzuju tě,“Satan se odmlčel, „abys byl natahován a denně čtvrcen po dalších pět set let a budeš sloužit jako děvka Pekelné armádě.“
Obžalovaný nakonec ztratil úsměv a v panice vstal. „To nemůžete udělat, měl jsem být za své zlé činy odměňován. Proto jsem tady.“
Můj otec se usmál, ne příliš hezký pohled pro neznalé. „Vítej v Pekle. Právě jsem s tebou vyjebal tak, jako jsi ty vyjebal s tisíci. Užij si svůj pobyt.“
Kopajíc a křičíc, byl hnusák odvlečen za jásotu davu.
Učiň zločin, učiň čas, to bylo tátovo motto. Peklo nebylo odměnou pro ty, kteří konali zlo, byl to trest. A ti, kteří si užívali své zločiny ve svém předchozím životě, řekněme, že toho měli litovat stále dokola…
Zatracení se rozptýlili a my se blížili k otci, který seskočil z trůnu a objal mě—což bylo tak zcela mimo jeho charakter, málem jsem vykřikla hrůzou.
„Co to sakra je tati?“ konečně se mi podařilo říct.
„Co? Nemůže být otec rád, že ho dcera přišla navštívit domů?“
Podezřívavě jsem se na něho podívala, ale táta se na mě jen vlídně usmál. Nelíbilo se mi to. Něco muselo být velmi špatné, když se o mě obával natolik, že mě objal na veřejnosti.
„Beru to tak, že ti Auric řekl o našem podezření,“ řekl táta.
„Jo. Myslíte si, že ten cizinec mě proklel.“ Zachvěla jsem se, i když jsem použila tak abstraktní termín.
„Neboj se, dcero. Odstraníme toto prokletí a osvobodíme tě a opět budeš jako krvežíznivé neštovice pro svět.“
Zavrtěla jsem hlavou nad slovy, která táta použil, a usmála se, když jsem viděla Davidův bílý obličej, vydali jsem se na setkání s nejlepšími mozky Podsvětí—těmi kteří ještě něco takového stále měli.
„Jak velké je tohle místo?“ zeptal se David, a udiveně se rozhlížel po obrovských klenutých místnostech a freskách, které jsme míjeli.
„Tak velké, jak potřebuji,“ chlubil se můj otec a toužíc se předvést, začal ukazovat na věci. „Vidíš tu malbu támhle.“ Na obraze byl satyr, olizujíc si své rty, zatímco sledoval dívky, které se koupaly v odlehlé rokli, byly krásně vykreslené až po jednotlivé prameny vlasů. „Namaloval jej Michelangelo. Jaký převrat to byl, když jsem ho dostal! Můj bratr, Bůh, je pořád naštvaný, že ho nemá.“ Jak se táta předváděl před Davidem, donutilo mě to vzpomínat,
jak jsem tady vyrůstala. Šťastné vzpomínky, vlastně, i když jsem se snažila tátu dohnat k šílenství.
Jako tenkrát, když jsem mu nabarvila trůnní sál na růžovo, protože jsem si myslela, že bude vypadat hezky. To by možná toleroval, ale velké usměvavé tváře a kytičky, které jsem dodala,
už byly moc. Ačkový student — můj mozek -  byl tehdy mnohem bystřejší—můj otec často bědoval nad tím, co jsem studovala a sama to užívala. Když jsem si někdy stěžovala na to, že některá z mých sukubích sester měla taky A, tak mě informoval o tom, že to mají jiným způsobem — spaly s učiteli a vydíraly je. Nelíbila se mi jeho odpověď, ale jsem tvrdohlavá, odpověděla jsem jedinou možnou cestou. Získala jsem stipendium. Wow, byl to průser, když to prasklo, že jsem měla tu čest projít. Pára doslova šla z jeho uší. A pak to celé „budu panna, dokud se nezamiluji“.
 Stála jsem si za svým a nezáleželo na tom, kolika dary mě otec podplácel. Aah, ty staré dobré časy. Teď jsem nemohla udělat nic špatně. Vlastnila jsem bar a pomáhala lidem se opít a ztratit zábrany. Žila jsem v hříchu s padlým andělem. A balancovala jsem s penězi na svých kreditech. Co k tomu dodat, všechny roky bouření a já skončila po tom všem jako příkladná dcera.
Jeden z otcových démonů přiklusal a podal mu úřední dopis, můj otec ho otevřel a zamračil se. „K čertu s mým bratrem. Ztratili jsme ho.“
„Koho?“ zeptala jsem se.
„To umělecké dítě, na které jsem se díval.“
Najednou jsem věděla, o kom mluví. Jimmy Santos. Nadaný umělec, jen šestnáctiletý, na jehož duši otec aktivně pracoval.
David se naklonil a zašeptal mi do ucha: „Proč je Satan tak naštvaný? Myslím tím,  má milióny duší, tak proč se stará, když ztratí jednu?“
„Táta bere svoji práci vážně. Jedna duše, kterou ztratil, to dítě bylo úžasný umělec. Mluvíme o tom, že jeho kresby by tě mohly rozbrečet. A Nebe ho dostalo.“
„Myslel jsem, že to je dobrá věc.“
„Copak ti Auric nevysvětlit nic o Nebi? Vysvětlit to mě a táta to potvrdil. Nebe bylo místo, kde se nic nemělnilo. Perfektní místo s nekonečnými letními dny.
„ A co je na tom špatného?“
„Představ si, že budeš mít perfektní kousek toastu. Jak budeš vědět, že je perfektní?“
„Protože není spálený?“
„Ale co když by byl ten toast stejný každý den, za jak dlouho by sis toho přestal vážit a spíše by ti přišel bez chuti? Nudný? Teď zpátky k tomu umělci. Je pryč v Nebi. Jeho obrazy, které mohly ukázat tak moc emocí — pryč. Ten chlapec už nikdy znovu nenamaluje něco tak úžasného, za prvé proto, že Nebe nemá rádo změny a zadruhé nebude mít nic nad čím trpět, ztratí hloubku emocí. Tak talentovaný a ztratí to, protože ho táta nedonutil udělat jediný malý hřích.“
„To je na nic,“ řekl David a tvářil se zamyšleně.
V tichu jsme pokračovali v naší cestě, až jsme došli k temnému oblouků s upozorněním, že jen nejodvážnější mohou vstoupit. Neobtěžovala jsem se čtením nebo překládáním nápisu pro kluky. Některé věci prostě nemusí být řečeny nahlas. Spojený soubor kamenných schodů nás vedl hluboko do útrob paláce. Začmouzené pochodně nám svítily na cestu, jejich mihotavé světlo vytvářelo a ztrácelo stíny a já mohla přísahat, že jsem viděla víc než jeden temný stín utíkat pryč. Je dobře, že David měl pevně pod kontrolou svoje kotě, i když by byla sranda, kdyby se proměnil a honil všechny hlodavce, kteří tady žili.
Konečně jsme dorazili. Už bylo načase, poněvadž moje podpatky byly dělané, aby člověk vypadal žhavě a ne na chození. Šli jsme rovnou do doupěte Frankensteina, nebo alespoň tak to vypadalo. Dřevěné stoly se hemžily kádinkami a skleněnými trubicemi, spolu s barevnými lektvary škodlivě začouzené. Police lemující tmavé kamenné stěny klesaly pod váhou sklenic — stovky v různých velikostech a tvarech. Ty s čirým sklem dokonce přinutily i můj železný žaludek na protest genetických anomálií a kreatur — v některých případech jen částí - plujících v kapalinách.
Dobře, přiznala jsem si, že jsem vyděšená. A dva nejdůležitější muži mého života chtěli, abych nechala vlastníka řečených věcí vrtat se v mé hlavě? Pokud se vrátím domů s nějakou chybějící částí, bude Peklo platit. Šoupavé kroky naznačily, že nejsme sami a já sledovala, jak tři scvrklá stvoření — která kdysi mohla být lidmi, těžko říci — nám přišla vstříc.
„Přivedl jsem ji,“ řekl můj otec bez emocí. „Teď ji sprav.“
Musíte ho milovat.
Myslela jsem si, že do mě budou rýpat a píchat hodiny. K mému překvapení to trvalo jen patnáct minut. A k mé úlevě to neznamenalo žádnou z lahví. Jednoduše umístili svoje ruce — mluvíme o suchých a potřebujících krém — na mou hlavu. Necítila jsem ani jednu zatracenou věc. Auric mě držel za ruce, když jsem tam stála a snažila se nevrtět. Jakoby dostali neviditelný signál, všichni najednou sundali ruce a odešli do hloučku a šeptali si a každý, kdo mě znal, by vám řekl, že mi to fuck[2] lezlo na nervy. Ups, zase tam bylo to slovo. Fuck. Od té doby, co jsem potkala Aurica, převládalo v mých myšlenkách a slovní zásobě. Dávalo to určitou eleganci, která se mi líbila. Tak jsem věděla, že jsem nervózní. Blábolila jsem ve své mysli.
Nakonec jeden  kandidát na Alzheimera se oddělil a s Auricovými pažemi okolo mě pravděpodobně jako ochrana pro mágy, kdyby se mi náhodou nelíbilo to, co řeknou—se ke mně přiblížili. Nejmenší z nich, s tváří tak vrásčitou, že nešlo říci, zda je to muž nebo žena, mluvil za všechny. „Luciferova dcero, skutečně máš na sobě mnoho Gaesů.“
Pff! „Tohle vím,“ odsekla jsem. V nervozitě jsem se nesnažila krotit svůj tón nebo slova.
„Většina z nich je stará a mocná, mimo naše chápání, ale je tam jeden, který je mnohem mladší. Po prozkoumání věříme, že má jen jeden účel.  Vystrašit a řídit tě.“
Zase. Pff. „Takže dáme ho pryč?“
„To můžeš jen ty. Přemýšlej o tom jako o magickém parazitovi v části své mysli, která řídí tvoje vzpomínky a statečnost. Když si vzpomeneš na toho tzv. pána.“ Trhla jsem sebou. „Tak je to tvůj strach. Chceš-li odstranit magického parazita, potřebuješ k potlačení silnější kouzlo.“¨
„Jak můžu získat silnější kouzla?“ Ou, možná budu muset na cestu a najít ztracený magický artefakt.
„Tvoje magie je založena na sexu?“ zeptal se ten scvrklý. Přikývla jsem a snažila se nečervenat. Stále mě to trápilo. „Pak potřebuješ mít víc sexu,“ řekl to bez obalu. Teď jsme mluvili. „Slyšíš to zlato,“ řekla jsem a naklonila a usmála jsem se na Aurica. „Budeme muset zvýšit náš sexuální přísun.“
„Ne.“ Vložila se do toho babizna. „Potřebuješ víc, než jen sex se svým chotěm. K dosažení takové sexuální magie, abys rozdrtila parazita ve své mysli, budete muset mít alespoň ještě jednoho sexuálního partnera a dopřát si orgie mnohonásobných orgasmů se svými partnery a sebou. Takové množství sexuální energie by tě mělo podpořit natolik, že se osvobodíš.“
Cože? Jako doprdele! Byla dobrá věc, že mě Auric držel pevně, protože moje pěst toužila něco trefit. „Nebudu mít žádné orgie,“ křičela jsem, „ mám muže, který mě miluje, díky mnohokrát, a další holka tam taky nebude. Jen přes mé mrtvé tělo, kurva. Ať se propadnu.“
Nezasmála jsem se, když jsem řekla můj muž.
„Vlastně,“ řekl malý čaroděj, kterého vůbec nevyvedl můj výbuch z míry. „jiný muž by byl lepší, protože vydává větší sexuální energii než ženy.“ Spadla mi čelist a ještě chvíli jsem bojovala, než jsem se uvolnila v Auricových pažích v potřebě urvat hlavu otcově mágovi bez rozmyslu. Nemohla jsem se osvobodit, tak jsem se spokojila s křikem. „Nechutný malý magore. Jak víš, že nemůžu získat dostatečné množství magie jen s jedním mužem?“
„Protože moje magie je taky sexuální,“ řekla scvrklá sušená švestka, která vypadala,  že neměla sex minimálně pár století. „Mám harém milenců, kteří mě naplňují současně, takže drží moje magické rezervy plné.“ Skoro jsem to udělala. Rozhodně ne příliš hezký mentální obrázek. Málem jsem nad tou myšlenkou zvracela.
Hrozinka stále mluvila i přes mé grimasy, „ Naštěstí pro tebe, potřebuješ méně sexu, aby tě to naplnilo. Samozřejmě ho budeš potřebovat mnohem méně, až se naučíš omezovat tok magie.  Mohu vidět, že zatímco spolu mluvíme, s tebe uniká. Tohle je to, proč potřebuješ tolik sexu se svým partnerem.“
„Jak víš, jak často máme sex?“ zeptala jsem se podezřívavě.
Stvoření se zasmálo. „Mohu to vidět a cítit. I přes to, že ty a tvůj milenec spolu vytváříte potenciální magii, potřebuješ více, abys odstranila ten gaes strachu. Další muž by to mohl udělat. Osobně jsem zjistila, že pokud ve mně vyvrcholí dva muži, když i já dosáhnu orgasmu, nasaji největší množství moci.“
Řekla to tak věcně, že mi chvilku trvalo, než jsem to zpracovala. A pak nemohla jsem mlčet. „Nevyžívám se v nějakých perverzních sexuálních hrách, nemluvě o zradě své pravé lásky. Jste — jste nemocná nymfomanka. Neznáte mě příliš dobře, pokud si myslíte, že bych mu zlomila srdce šukáním s jiným mužem. Radši se budu bát.“
Vrásčitá tvář se na mě podívala a měřila si mě, a když jsem se na ni zahleděla, najednou se její tělo zdálo vyšší. Mělo to kapuci a šlo si to pro mě, jeho ruka po mě sahala…
Probudila jsem se v Auricově objetí, jeho hlas burácel skrze moji hruď proti mému uchu. „Co je to s vámi? Nebylo potřeba ji takhle děsit.“
„Luciferova dcera musí čelit pravdě,“ řekla ta mrcha nahlas.
„Musí tu být jiná cesta,“ zašeptala jsem. Otec se na mě zamračil. „Muriel, musíš se uklidnit a poslouchat tady odborníky. Jsem si jist, že to Auric pochopí. Tvoje sestry to dělají pořád.“
Podívala jsem se na Aurica a očekávala, že bude na mé straně. Miluje mě. Byli jsme spřízněné duše.
„Pokud to musím udělat, abychom tě osvobodili, pak to uděláme.“ Slzy vyplnily moje oči. „Ne — nemiluješ mě?“ škytla jsem.
„Samozřejmě že ano. Ale taky nemůžu vystát sledovat, jak žena, kterou miluji, je ničena blbým kouzlem, pokud máme moc to zrušit. Je to jen sex Muriel.“
Nevěřila jsem mu. Vytrhal jsem se mu a běžela, slzy mi tekly po tváři. Už mě nemiloval. Chtěl mě sdílet s jiným mužem. Doběhla jsem do tátovy kamenné zahrady, než mě Auricovy paže chytily, zvedly mě a přitiskly na svou pevnou hruď.
„Nech mě jít.“ Kopala jsem bezvýznamně proti jeho síle.
„Poslouchej mě Muriel. Miluju tě. Tebe a jenom tebe. Vždycky tě budu milovat. Chci, aby ti bylo líp. A pokud to znamená sdílet tě s jiným mužem, pak budu. Pokud to budou dva, tři nebo čtyři, stejně to udělám, protože, ať se stane cokoliv, jsi moje.“
„Ale…“
Otočil mě ve svých pažích, jeho rty spolkly moje slova a něžná starostlivost pro mě znamenala více než slova. „Zvládneme to. A nezapomeň, nemusí to být cizinec. Vlastně preferoval bych někoho známého. Moje mysl okamžitě bleskla k Davidovi. Jakoby Auric četl v mojí mysli, řekl jeho jméno. „Pokud to uděláme, rád bych, aby to byl David.“
„Já já nedokážu se rozhodnout teď. Potřebuji čas na přemýšlení. Myslím tím, možná tu je jiné řešení. Nějaký magický artefakt, nebo možná maratón na viagře?“ Auric mě znovu políbil. „Přemýšlej o tom, princezno. A Až budeš připravena, víš, že tě podpořím a miluji tě. A jen mysli na to, dvakrát tolik rukou, dva jazyky a dva penisy, které tě budou laskat.“
Jeho slova skočila po mém libidu a najednou jsem byla nadržená. Potřebovala jsem od Aurica sex a chtěla jsem ho hned. To, že jsme byli na veřejnosti, mě nezpomalilo; vlastně ta představa, že nás někdo sleduje, mě vzrušila.
„Ošukej mě,“ zašeptala jsem a zaškubala za knoflík na jeho kalhotách.
Sotva slova opustila moje ústa, byla jsem přitisknuta k vysoké skále připomínajíc Stonehenge. Moje sukně byla kolem mého pasu a moje nohy ho objímaly. Jeho prsty netrpělivě strhly moje kalhotky a vrazil ho do mě. Zavrtala jsem prsty do jeho ramen a povzbudila ho.
„Tvrději, Auricu. Šukej mě tvrději.“ Kámen se mi vrýval do zad, ale uvítala jsem bolest. Jeho mozolnaté prsty sevřely měkkou kůži mého zadku, když do mě vjížděl penisem. Zabořil tvář do křivky mého krku, jeho rty sály moji jemnou kůži dostatečně na to, aby mi tam zanechal značku. Svoji značku.
Dokonce i uprostřed divokého potěšení budujícího se v mém těle, jsem si uvědomila, že už nejsme sami. Otevřela jsem oči a podívala se přes Auricovo rameno a viděla Davida u vchodu do kamenné zahrady, jeho pohled byl ohromený. I odsud jsem mohla vidět bouli v jeho kalhotách. Vzrušovali jsme ho. Jakoby vycítil můj pohled, jeho ruka sjela dolů přes napnutou látku džínsů. Vědomí toho, že se chce sám uspokojovat, zatímco nás sleduje, mě udělalo. Zavřela jsem oči a můj orgasmus mě dostal, chvěla jsem se v Auricově náručí. Vykřikl mé jméno a jeho tělo ztuhlo, horký proud jeho semene vstřikoval hluboko do mně. Utvrzoval mě. Když jsem našla sílu otevřít oči, všimla jsem si, že David odešel. Věděla jsem, že by mi měl vadit fakt, že se mi líbilo, že nás sledoval. Ale nemohla jsem popřít vzrušení, které mnou proběhlo při myšlence, že se to stane znova. Brzy potom jsme odešli. Neřekla jsem ani slovo, když jsme šli domů skrze portál. Vyčerpaná jsem se svalila do postele, zatímco David a Auric něco šeptali na druhé straně bytu. Přemýšlela jsem, že bych je poslouchala, ale popravdě měla jsem pocit, že vím, co mu Auric říká a nechtěla jsem tomu čelit.
Jak probíhá taková konverzace? „Hele, nejlepší kamaráde, nebude ti vadit přidat se ke mně a mé přítelky do trojky? Budeme se střídat v šukání.“ Jen pomyšlení na to mi zmátlo mysl. A co mě vytočilo ještě více—přemýšlení nad tím mě nažhavilo. David byl dobře vypadající chlap a já byla sexuálně jen s Auricem. Jedna moje část se přistihla, jak jsem  zvědavá na to, jak by chutnala jiná příchuť. A další moje část se chtěla nakopat za takové nemravné myšlenky.
Slyšela jsem, jak se dveře potichu zavřely a za chvíli po tom vlezl nahý  Auric do postele. Myslela jsem si, že budeme znova probírat tu blbost co v Pekle, ale místo toho mě vzal do náruče a hladově se přisál k mým rtům. Přitiskla jsem se k němu, zoufalství v mých polibcích mu mělo ukázat, jak moc ho miluji. Jak moc pro mě znamená. Popadl mě za ruce a přitiskl mi je nad hlavu, čímž mě donutil se prohnout a vytlačit nahoru prsa. Jeho rty opustily ty mé, přesunul je na krk a kousl mě. Jemně mě sál a znovu si mě označoval, což nekonečně těšilo. Zítra budu ty cucfleky pyšně nosit. Škrábajíc drsnou hranou čelisti moji jemnou pleť na krku sjel dolů k mým prsům. Moje bradavky se svraštily při pocitu jeho teplého dechu, který je dráždil. Přejel svou tváří přes jemnou kůži na prsou, dokonce poškrábal bradavku tak, že jsem lapala po dechu. Auric dovedl umění dráždit až k vědě a já to milovala. Zachvěla jsem se pod náporem smyslnosti; moje mokré pohlaví bylo bolavé, můj dech zrychlený a mělký.
Konečně vzal moje ňadra do úst, jeho horká vlhká ústa pracovala na mém těle, hltala je a zanechávala je vlhké a chvějící se. Odtáhl se a udělal to samé s mým druhým prsem, moje vlhká kůže reagovala na chladný vzduch tak, že jsem se roztřásla po celém těle. Olízl mě mezi prsy, mokré stopy slin, které nedávaly smysl, dokud se neposunul nahoru po mém těle, stále držíc mé ruce a rozkročil se na mé hrudi, vklouzl penisem mezi má prsa a použil kluzkou cestičku, kterou vytvořil. Och jak nestydaté. Sklonila jsem hlavu a olízla špičku naběhlé hlavičky, když se přiblížil, Auric zavřel na moment oči a zachvěl se. Sjel zpátky a zase dopředu, otevřela jsem tentokrát doširoka ústa a sevřela rty okolo jeho naběhlé hřídele. Tam a zpět sjížděl pokaždé svým penisem, pokaždé zajel kousek dál do mých rtů.
Vzrušovalo mě to. Cítila jsem se pod jeho vládou. Jeho ruce mě pevně držely a jeho rozkročená váha mě držela. Mohla jsem jen sát jeho penis, ale jen tehdy, když se dostatečně přiblížil. Držel mé ruce přitisknuté nad hlavou jen svou jednou, druhou sáhl dozadu a prstil mě, svůj mozolnatý prst položil na mé mokré záhyby a našel můj citlivý klitoris. Chtěla jsem vykřiknout potěšením, ale umlčel mě svým penisem. Dychtivě jsem ho sála, když mě prstem hladil, zvyšoval v mém těle horečku ze vzrušení. Když jsem si myslela, že ho snad i kousnu, abych získala jeho pozornost, neschopna dále snášet jeho mučení, vytáhl svůj pulzující penis z mých úst a sjel dolů po mém těle, dokud se hlavička jeho naběhlého penisu netřela o mé mokré rty. Vyrazila jsem boky nahoru ve stejný moment, kdy do mě vrazil svým penisem a tvrdě jsme se setkali, popadla jsem ho a zabořila prsty do jeho zad. Vytáhl se ven a znovu mě dráždil naběhlou špičkou, pak opět vjel dovnitř, ustáleným rytmem do mě vjížděl a postupně zvyšoval rychlost. S prázdnou myslí, jsem ucítila jak se moje kundička naposledy pevně stáhla a pak explodovala. Lehce jsem mohla cítit, jak do mě vjíždí, ale plula jsem  na oblaku orgasmu, celé mé tělo se chvělo a zdálo se, že by mi vzalo příliš mnoho energie, kdybych otevřela oči a sledovala ho.
Ale nešlo ho ignorovat. Cítila jsem, jak se posunul a znovu se rozkročil nad mou hrudí. Zastrčil špičku svého penisu mezi mé rty, vlhký mými vlastními šťávami a já je více rozevřela a brala si jeho tvrdou délku. Se zachvěním se udělal v mých ústech a já polykala, protože koneckonců všichni jsme věděli, že rozdíl mezi mít rád a milovat byl měřen vždycky tím, jestli dívka vyplivla, nebo spolkla.
Odsunul se a zhroutil se na postel. Silné ruce mě popadly a položily na sebe. Přitulená jsem přemýšlela nad tím, jak mohl jen myslet na zrazení toho, co jsme měli. Když jsme se spojili, bylo to kouzelné. Zvláštní. Nebo jsem byla oklamána? Byl sex jako tenhle pro každého? Když bych šukala s Davidem, dosáhla bych stejných výšek? Ustaraně jsem usnula.


[1] Komiksová postavička
[2] Více významů, sakra, šukat

17 komentářů:

  1. Úžasná kapitola, díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  2. takže sa k ním pridá aj David??? to bud e ešte véééľmi zaujímavé, už sa neviem dočkať pokračovania.

    OdpovědětVymazat
  3. Moc děkuji za překlad a těším se na pokračování

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji za překlad a rychle další kapitolku prosím :-)

    OdpovědětVymazat
  5. díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  7. Moc děkuji za překlad! :-)
    D.

    OdpovědětVymazat
  8. děkuju moc za překlad.... :)

    OdpovědětVymazat
  9. Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  10. Díky moc za překlad :-D

    OdpovědětVymazat