neděle 14. července 2013

Sněhové koule v pekle - 2. Kapitola




Když jsem nabyla vědomí, ležela jsem na posteli a zaslechla burácivý Auricův hlas, alespoň jsem věděla, že nejsem sama. 
„Udělej něco,“ zavrčel hlasitě Auric. Otočil své napjaté tělo a chytil mě, jak ho pozoruju.  Okamžité obavy zaplavily jeho rysy.
„Musím jít. Vzbudila se,“ řekl někomu do telefonu, potom zavěsil.  Přešel k posteli, více jak šest tyčících se stop mužské podrážděnosti a starostí.
„Jsi v pořádku? Co se sakra stalo?“
„Napadli mě démoni. Bránila jsem se. O nic nejde. Očividně jsem přežila.“
Auric zabořil prsty do svých vlasů. „Nebuď k tomu tak zasraně lhostejná Muriel. Máš štěstí, že se David objevil v tu chvíli, kdy se objevil. A mimochodem, neudělala jsi na něj dojem tím, že když při pohledu na něj ses sesunula na kolena na chodník.“  Ucukla jsem, když jsem si vzpomněla. Chtěla jsem obvinit omdlení na úbytek síly z boje, ale pravda? Ta prokletá kapuce ve mně spustila paniku a já omdlela jako nějaká vyděšená malá holka. Ne že bych to řekla Auricovi, samozřejmě. Lhala jsem. „Použila jsem více magie, než jsem si myslela a omdlela jsem. Příště si budu dávat větší pozor.“
„Příště?“ zařval Auric. „Co kdyby to nebyl David? Co kdyby to byl další démon? Mohla jsi umřít.“
„No, ale do prdele neumřela jsem!“ zařvala jsem zpátky a zničila svůj postoj tím, že jsem musela zavřít oči, dokud nepřešlo točení hlavy, které převzalo vládu nad mým tělem. Matrace se prohnula pod Auricovou vahou, když se posadil na postel a zabalil mě do svých paží.
„Omlouvám se, zlato, ale když tě David přinesl, vypadala jsi jako mrtvola, vyděsilo mě to. Miluju tě, ženská.“
„Taky tě miluju. Můžeme teď přestat s tím žvaněním a přejít k té části, kde se líbáme a milujeme. Mohla bych použít milování k získání nějaké magické rezervy.
„Musíme si o tom promluvit.“
„Ale prosím tě, oba víme, co uděláš. Přidělíš mi bodyguarda, pravděpodobně sebe, Davida nebo Chrise jako garde. Hodně štěstí s tím.“ Neměla jsem v plánu to jednoduše vzdát, nezáleželo na tom, jak správné to mohlo být. Moje svoboda pro mě znamenala hodně a já odmítala žít ve strachu.
„Ještě není po všem Muriel“ řekl s přiškrceným stenem, když jsem se mu svíjela na klíně a přitiskla své rty k jeho krku a sála.
„Říkáš ty,“ zamumlala jsem a otočila se na jeho klíně tak, že jsem se na něj obkročmo posadila.
„Už nikdy nepůjdeš z tohoto bytu sama,“ řekl, když jeho ruce sevřely moje půlky.
„Cokoli,“ řekla jsem a našla jeho rty a začala smyslný souboj s jeho jazykem. Sukně mi vyjela tak, že jsem na něm seděla jen ve skrovných kalhotkách. Zápolila jsem s knoflíkem na jeho kalhotách, kňučela frustrací proti jeho ústům, když se mi nedařilo osvobodit jeho penis dostatečně rychle. Auric mě překlopil na postel, postavil se a strhl ze sebe kalhoty a triko, délka jeho penisu hrdě čněla. Usmála jsem se na něj a navlhčila si rty. Se zavrčením mě zbavil oblečení, neotravoval se zapínáním, jen je ze mě strhal, dokud jsem tam neležela nahá stejně jako on.
„Pojď sem,“ zakývala jsem na něj prstem.
S úsměvem, který mě roztřásl a zaplavil mé dolní partie slabostí, si lehl. Ráda jsem se dívala na jeho pevné tělo, mužné a překypující svaly. Rozkročila jsem se a přitiskla své vlhké pohlaví na jeho napjatý penis. Vzala jsem svá prsa a stiskla jsem je, aby si užil ten pohled a položila jsem se na něj a narazila jsem se sama na jeho délku. Zaklonila jsem hlavu. Dokonalé.
Jezdecká poloha mu dovolila zajet tak hluboko, miluji to. Trochu jsem se naklonila dopředu, opřela si ruce o jeho hruď a svíjela se na něm krouživými pohyby, díky nimž nemohl popadnout dech a mě nutil zavřít potěšením oči. Špička jeho penisu se třela proti mému sladkému bodu uvnitř, jak jsem kroužila rychleji, ruce sevřel kolem mého pasu, aby mi pomohl. Zaťala jsem mu prsty do hrudi, sténala, když jsem jela na svém divokém hřebci. Cítila jsem, jak se ve mně roste orgasmus, svaly v mé pánvi se stáhly kolem jeho tvrdé délky. Zaklonila jsem hlavu a křičela, když jsem se udělala, vlny blaženosti mě zanechaly bezvládnou. Auric mě hodil na záda, aniž by se ze mě vytáhl, pulzovala jsem kolem něj, začal do mě bušit tvrdě a rychle. Naklonil se dopředu a chytil svými rty jedu bradavku a sál. Již v křečích vyvrcholení jsem byla zasažena dalším a znova jsem vykřikla, když se udělal s výkřikem i on.
Chtěla bych říct, že jsme se poté přitulili a řekli si, že se milujeme, ale upřímně, byli jsme vyčerpáni a sexuálně nasyceni, omdlela jsem.

****

Vzbudila jsem se z noční můry, slzy mi kanuly po tvářích, moje hruď stažena vzlyky bolesti. Auric se ke mně tulil, pevně mě držel a tiskl mě. „Šššš zlato. Jsi v bezpečí.“
Znova jsem nechala noční můru, aby ze mě udělala kaluž strachu. Naštvaná a odhodlaná zničit noční můru, jsem se otočila v Auricově objetí, našla hebkou kůži jeho krku a sála ji.  Slaná chuť jeho kůže mě přivedla zpátky do reality a činila mě nadrženou.
Postrčila jsem boky proti jeho jako uvítání, příliš netrpělivá na předehru. Štouchl naběhlou hlavou svého údu do mé mokré štěrbiny, když jsem ucítila známý zápach síry.
Auric se odkulil z postele, můj Pekelný meč v ruce, jeho nahé, stále vzrušené tělo, stálo přede mnou, aby mě chránilo. Na druhou stranu já nepanikařila. Věděla jsem, že jen jeden démon mohl projít skrze kouzlo, které chránilo náš domov.
Satan se dostavil s jeho obvyklým rázným způsobem, který nezahrnoval ťukání či varování.
„Ahoj tati,“ promítla jsem všechnu svou naštvanost a sexuální frustraci do těch dvou slov.
Můj otec, král Pekla, k nám stál zády v našem obýváku, kam jsme mohli jasně vidět vzhledem k našemu otevřenému podkrovnímu bytu.
„Muriel, Auricu, jsem tak rád, že jste vzhůru,“ řekl otec žoviálně.
„No teď je to slabé slovo,“ naklonil se Auric a zašeptal mi darebácky do ucha.
Zasmála jsem se. Jeho hřídel byla pořád v pozoru, když zasunul meč - ten skutečný a ne ten mezi nohama. Zřejmě bude potřeba něčeho více než jen návštěvy mého otce, aby ztlumil své nadšení.
„Slyším vás,“ zanotoval táta. „Pokud to vy dva chcete dokončit, můžu počkat. Jen si tady sednu a budu se dívat na TV.“
Viděla jsem, že se Auricovo tělo otřásá, podívala jsem se na něj a viděla, jak se snaží opanovat své veselí.  Kdybych se nebála toho, že otec bude stát nad námi a dávat nám pokyny, dostala bych svou ranní dávku sexu. Moje tělo hladovělo, ale nemělo to co dělat s jídlem. Taky jsem věděla, že k mému uspokojení dojde až později, mnohem, mnohem později.
Auric se ke mně otočil zády, záblesk jeho nahého zadku se mi vysmíval, aby si navlékl tepláky. S povzdechem jsem odhodila přikrývku a popadla župan. Připásala jsem si hedvábný materiál ke svým křivkám, šla jsem bosá k otci a políbila ho na tvář předtím, než jsem se vydala pro šálek kávy, kterou vařil Auric.
„Takže co tě k nám přivádí tak časně?“ zeptala jsem se a usrkávala horkou kávu, zatímco jsem se zájmem pozorovala Auricovu nahou hruď, když pobíhal po kuchyni, aby nám udělal nějaké zapékané bagety. Nevařila jsem, ale můj milovaný to zvládal velice dobře.
 „Moji vědci a mágové pracují na těch problémech se spánkem.“
Více než problém. Před měsícem, když byl Auric mučen v rukou hlavního démona Azazela a jeho tajemného pána s kapucí, na všechny v pekle bylo uvaleno masivní kouzlo spánku. Obětí se staly miliony a miliony zatracených, démonů a všech mezi nimi, včetně mého otce. Zaznamenala jsem to kouzlo, když jsem se vydala do Pekla na svou záchrannou misi, ale neuvědomila jsem si, co se děje. Nebyl to příjemný den. Podařilo se mi zachránit Aurica tím, že jsem vyměnila sebe za něj a každý centimetr mého těla byl mučen magicky a psychicky. Mučení, které jsem prožívala každou noc.
„Co zjistili?“ zeptala jsem se slabě. Stále jsem nechtěla myslet na ty temné časy. Auric, jakoby vycítil můj neklid, přišel za mnou a pevně mě objal. Opřela jsem se o něho a čerpala tak něco z jeho síly.
„Je to zlé,“ řekl můj otec a vypadal otřeseně, což mě děsilo. Pokud se bál Satan, muselo to být hodně zlé. „Vzpomínáš si, jak jsem ti říkal o bandě prokletých, kteří chybí po tom debaklu?“ Matně jsem si to pamatovala, ale měla jsem spíše tendence vzpomínky vytěsnit a objevovat potěšení, které souviselo s mým novým přítelem.
Můj otec pokračoval: „Ukázalo se, že oni jen nechybí. Jsou pryč. Zmizeli. Nezanechali po sobě jedinou stopu.“
Zamračila jsem se. „Cože? Všichni skočili do propasti před nebo po kouzlu?“
Propast tam byla pro zatracené, kteří dokončili své pokání, aby získali svoji energii, jejich duše bude zrecyklována, aby se mohli znovu narodit. Kupodivu se mnoho duší rozhodlo žít v Pekle místo toho, aby udělali poslední skok a navždy ztratili svou identitu. Něco na neodvolatelnosti opakovaného umírání je děsilo.
„Já to nechápu. Takže pár duší se vyděsilo a skočilo. Co to má co dělat s velkým odpočinkem v Pekle?“ zeptala jsem se.
„Mluvíme o více než několika duších, dcero. Zkus 666 666.“
To bylo hodně šestek a to nemluvím o klišé. „Jsi si jistý?“ zeptala jsem se nevěřícně. To byl zatraceně vysoký počet osob, které zmizí najednou.
„Jsem, počítali jsme to dokonce několikrát. Vždy se stejným výsledkem. A nejen to, oni jsou pryč. Ne že skončili v jámě, nebudou nikdy znovu zrozeni, prostě pryč.“
„Ale jak?“ Pak v jednom ze svých vzácných momentů pochopení mi to došlo.
„To spací kouzlo, bylo poháněno dušemi těch lidí,“ řekla jsem zděšeně.
Můj otec zachmuřeně přikývl a slyšela jsem, jak se Auric za mnou zavrtěl.
„Ale kdo?“ zašeptala jsem. Kdo měl znalosti a sílu udělat něco tak strašného? A proč?
„Mám pocit, že za tím je Azazelův pán, ten v kápi, který tě mučil.
Roztřásla jsem se, což mě opravdu naštvalo. V denním světle jsem věděla, že jediným důvodem, jak by mně zbaběle skryté stvoření mohlo zranit,  byla moje „nebudu s tebou bojovat“ dohoda, kterou jsem udělala, abych zabezpečila Auricovo propuštění. Kdybych nebyla vázána magickými podmínkami této dohody, nechala bych svoji čepel ochutnat tu nadpřirozenou krev. Dost už toho, pořád musíme vypátrat toho pancharta a vykonat pomstu, soudě podle otcovy tváře, si myslel, že jeho poslední poznámka byla významná. Takže jsem ustoupila a snažila se to zpracovat, ale stále jsem to nepochopila.
Nebylo to poprvé, co jsem měla pocit, že mi něco skáče nahoru dolů přímo před nosem, snaží se získat moji pozornost, ale já nic nevidím.
„Když bylo Peklo tak zranitelné, proč ho nepřevzali a nezabili tvého otce?“ zeptal se Auric. Víc než svaly, můj milenec měl taky mozek. Při jeho otázce jsem měla chuť vlepit si pár facek za to, že mi to uniklo. Vypadalo to teď tak jasně.
Můj otec rozpřáhl ruce a pokrčil rameny. „ Ta bytost šla zřejmě po něčem důležitějším, než po mé smrti, či převzetí Pekla.“
Znovu jsem se zachvěla v Auricových pažích. Pokud to bylo tak moc důležité, přijdou znova, na moment jsem se přesunula zpátky do toho světa bolesti. Myslím, že jsem zakňučela. Auric mě políbil na vršek hlavy a uviděla jsem záblesk bolesti v tátových očích. Satan klidně mohl být král zla, ale jako můj táta mě miloval a přivádělo ho k šílenství, že mi něco ublížilo a on nebyl schopen to ještě potrestat.
„Nevíme, že šel přímo po tobě,“ řekl otec a rozhazoval sítě lži tak, že i já poznala, že tomu sám nevěří.
„Ale prosím tě,“ řekla jsem, vymanila se z Auricových paží a potlačila strach, který se mě snažil ochromit. Odmítla jsem se bát.
„Zřejmě nechtěli Aurica, když ho vyměnili za mě. Nechtěli tebe. Nechali tě chrápat a slintat na tvém trůně. Chtěli mě. Nejsem blbá, tak přestaň sakra kolem toho zasraně přešlapovat. Chtějí mě!“ Zaječela jsem. Dobře, přiznávám, že jsem trochu ztratila kontrolu, ale hněv mnohem více pročistil moji hlavu, než ten ubohý dusivý strach, kterým jsem pořád trpěla.
„Nevíme, že pro—“
Přerušila jsem Aurica. „Oceňuji, že se mi snažíš lhát, ale přiznejme si fakta. Nedostali napoprvé, co chtěli. Něco víc než jen mou sílu. Chtěli něco, co je skryto v mé hlavě. Nechceš mi říct, co to opravdu je, drahý otče?“
Lucifer se nervózně zavrtěl. „Já nevím.“
Nenáviděla jsem, když mi lidé lhali. „Tati, chtělo to mé vzpomínky z doby, než jsem přišla do Pekla. Z doby, kdy jsem ještě žila s - ,“ musela jsem se nutit říct to slovo, „matkou.“  A i když jsem to řekla, cítila jsem bolest pro ženu, která mě bezcitně opustila.
„Jsem si jistý, že se mýlíte,“ řekl můj otec až příliš rychle.
„Vážně? Tak proč moje vzpomínky z té doby jsou zamčené lépe než panna v pásu cudnosti, který je svařovaný a zavřený?“  Vždycky jsem uměla zacházet se slovy.
„Já nevím. Možná pro tvou vlastní bezpečnost, takže si možná nepamatuješ něco, co už dávno nemůže být.
Zamračila jsem se na svého otce. Jaký náklad keců. „Co sakra skrýváš?“
Viděla jsem tátův úšklebek a místo odpovědi pokrčil rameny.
„Dobře, podívejme se na to z jiné stránky. Proč by se ta bytost měla zajímat o můj život v době, když jsem byla dítě? Něco nám chybí.“
Věřte, že Auric opět viděl jádro věci. „Kdo je Murielina matka?“
Zdálo se to tak jednoduché. Tak elegantní. Tak zřejmé. Tak proč mě to nenapadlo?  Vlastně si ani nevzpomínám, že bych se kdy ptala svého otce na tajemnou ženu, která mě porodila? Snažila jsem si vzpomenout na jediný případ, kdy jsem se otce ptala na svou chybějící matku a zjistila jsem, že nikdy. Myslela jsem na ni během let. Mockrát ji proklínala ve své hlavě, ale ani jednou jsem to neřekla nahlas. Přinutila jsem se říct slovo matka znova, můj krk byl napjatý. „Matka.“ Znovu jsem ucítila bodnutí bolesti. Obrátila jsem ublížené oči na Aurica.
„Auricu, myslím, že jsem prokletá. Nedaří se mi - .“ Slova byla náhle zatlačena mým jazykem. „Pokládat otázky o mé m-m-matce.“ Jen to, že jsem to řekla, v mysli spustilo větší úder bolesti, který mě přinutil padnout na kolena a popadnout hlavu do obou rukou.
„Muriel,“ cítila jsem, jak si Auric klekl vedle mě, já se houpala na kolenou, snažila se zpracovat bolest, která mě zanechala jako roztřesenou trosku.
„Co jsi ji udělal?“ řekl Auric drsně.
„Neudělal jsem ni kromě toho, že jsem předešel tomu, aby se to stávalo,“ odpověděl Satan. „Když ke mně přišla jako malá holčička, která si nemohla vzpomenout na svůj předchozí život či svou matku, měla jasnou mysl. Netrvalo dlouho a zjistila, že ostatní děti mají matku. Poprvé, když se mě na ni zeptala, strávila v posteli tři dny s křikem. Je na ni ges, vlastně jich je několik. Jedním z nich je, že se nemůže ptát na svou matku bez pocitu bolesti. Když jsem si to uvědomil, umístil jsem na ni takové malé nutkání, které ji udržovalo od toho, aby se ptala na svou matku nahlas, což vypadalo jako její největší problém. Mluvíme o něčem novém. Nikdy mi nikdo neřekl o geasu v souvislosti s mou matkou. Ges bylo kouzlo, nebo v mnoha případech prokletí, které nutí osobu chovat se určitým způsobem, nebo zažívat věci dokud nebyly splněny určité podmínky. V mém případě se vzpomínky na matku rovnaly bolesti.
„Kdo je její matka?“ zeptal se Auric, řekl slova, která já nemohla.
„Nemůžu to říct.“
Cítila jsem, jak se Auricovy paže okolo mě utáhly, otcova vyhýbavá odpověď ho naštvala.
„Všechno se to očividně soustředí na Murielinu matku. Tak proč ji chráníte místo vaší dcery?“
„Nechráním. Jen to prostě nemůžu říct. Vím, že měla matku. A vím, že byla silná. Ale nic víc než tohle, nemůžu vám říct její jméno, dokonce ani jak vypadala. Moje vzpomínky jsou prostě pryč stejně jako mé dcery.“
To Aurica umlčelo a mě ohromilo. Kdo byla moje matka, že měla sílu zahrávat si s tátovou myslí? Hej, můj táta byl Satan. Král Pekla. Nikdo, dokonce ani jeho bratr Bůh si s ním nemohl zahrávat. Ale jak se zdá, moje matka mohla. A…
„Ta skrytá bytost? Měla moc.“ Odtáhla jsem se od Aurica a začala pochodovat.
„Jaké jsou šance, že se o mě budou zajímat dvě takové bytosti?“
„Byla to žena?“ zeptal se Auric.
Myslela jsem na tu ruku, štíhlá bledá a téměř delikátní. „Mohla by být. Já nevím; všechno co jsem viděla, byla ruka.“
„Ale proč?“ zeptal s můj otec. „Na chvíli připusťme, že to byla tvá matka. Proč by ti ubližovala? Začarovala tě, takže by měla být schopna to kouzlo odstranit.“
„Já nevím.“ Možná zapomněla. Možná, že ji to bylo jedno. Ale byla jsem více než kdy dříve rozhodnuta najít toho cizince v plášti, protože pokud by to byla má matka, měla jsem spoustu otázek, na které by měla odpovědět hned poté, co jí jednu vrazím za vyjebání s mojí hlavou. 
Spíše jsme byli rozhozeni trochu více, než že bychom byli blíže k odpovědi. Otec nás opustil s typickým závanem síry, jeho poznávacím znamením, které nechával za sebou. Naštvaná a lepkavá jsem skočila do sprchy, než Auric obvolá pár lidí. Když jsem si namydlila tělo, čekala jsem, až se ke mně přidá. Milovala jsem jeho ruce na svém těle. Jedna myšlenka, dotýkání se sama sebe a opět jsem byla rozpálená. Opřela jsem se o stěnu sprchy a zavřela oči, mnula jsem si svůj pevný klitoris a přestavovala jsem si Aurica na kolenou, jeho jazyk na mě.
Jako bych si vyčarovala svou představu, ucítila jsem pohyb. Otevřela jsem oči a viděla, jak mě sleduje s šibalským úsměvem. Klekl si ve vaně, rukama mi sevřel boky.
Opřela jsem jednu nohu o okraj a popadla ho za vlasy tlačíc ho tváří ke své štěrbince. Se silou, kterou jsem milovala, se držel zpátky, čímž mě dráždil, držel své rty dost blízko mého pohlaví, abych cítila, jak mě šimrá jeho teplý dech. Můj střed se stáhl v očekávání.
S lehkým mávnutím jazyka se dotkl mého uzlíčku. Moje tělo se zachvělo. Přejel ho znovu, tam a zpět, mokrá kola nutila zatnout prsty do jeho hlavy a nutit jej pokračovat. Položil na mě celá ústa a sál, jeho jazyk se nořil mezi sametové záhyby a pulzoval uvnitř.
Slyšela jsem, jak sténám a moje tělo se stále více rozpalovalo. Když ode mě odtrhl svá ústa, zakňučela jsem ztrátou. Ale věděla jsem, co přijde. Auric mi ovinul paži okolo pasu a zvedl mě natolik, že jsem cítila špičku jeho vztyčeného penisu zkoumající mé mokré pohlaví. Omotala jsem mu nohy kolem pasu a ruce kolem krku, zasunul se do mě, milovala jsem pocit jeho silného penisu klouzajícího a roztahujícího mě. Rukama mi svíral zadek a bušil do mě pod tekoucí horkou sprchou.
Díky vodě to bylo těsnější, smývala můj přirozený lubrikant, ale já si užívala ten pocit, že musí do mě svůj penis vrážet tvrději, aby se tam dostal. Moje celé tělo dýchalo v jeho rytmu. Moje nehty se zaryly do jeho ramen, když mě přivedl na okraj a tvrdým tahem mě přinutil padat, potápět se do jámy rozkoše, která mě nejprve oslabila a pak neuvěřitelně posílila. Vyklouzl ze mě, ale přesto mě držel. Jedna ruka opustila můj zadek a potýkala se s mýdlem, jen aby se vrátila zpátky k mému zadku, jeho dotek posílal skrze mě malé otřesy. Nechala jsem nohy sjet dolů, roztřeseně se postavila a naklonila se k němu. Milovala jsem, když mě koupal. A kdybych se nemusela chystat do práce, vzala bych si ho do naší obrovské postele a ukázala, jak ráda ho šukám svou pusou, dokud by neomdlel slastí.
Hmmm.  Teď když jsem nad tím přemýšlela, rozhodně si to dopřeji později. Zašeptala jsem mu do ucha, co chci po práci udělat jeho ptáku, zmučený pohled plný očekávání na jeho tváři zapříčinil, že už teď jsem odpočítávala hodiny, kdy to budu moci zrealizovat.
Ale Auric zvládal umění škádlení dávno. Téměř oblečena do práce, jsem se otočila, abych ho viděla úplně oblečeného, jak sedí na posteli s rozepnutými kalhotami a penisem v ruce.
Mým tělem projela touha. „Co to děláš? Víš, že nemám čas. Musím do práce.“
„Já vím,“ řekl a mnul svůj rudnoucí vrcholek, který tak ráda olizuji. „Ale jsem kvůli tobě tak nadržený, že jsem si řekl, že ti ukážu, jak moc tě chci. A zatímco budeš v práci, budu myslet na to, jak hladíš můj penis a..“
Vyskočila jsem, moje rty hledaly jeho nateklý nanuk, ale se smíchem mě držel. „Ne, až později. Do té doby o tom můžeš jen přemýšlet.“
Nenáviděla jsem, když obrátil. A nesnášela jsem ještě víc jeho smích, když jsem si ždímala vlhké kalhotky a měnila je za suché. Blbec.

22 komentářů:

  1. děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  2. Jako obvykle... Kapitolka žhavá, že by si o ni mohl člověk popálit oči... Děkuju moc za překlad... :)

    OdpovědětVymazat
  3. děkuju moc za překlad:)

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Ďakujem za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  6. Super překlad, děkuji.

    OdpovědětVymazat
  7. Moc děkuji za překlad! :-)
    D.

    OdpovědětVymazat
  8. Díky moc za překlad :-D

    OdpovědětVymazat
  9. Super horúce :) Ešte dalšie diely!

    OdpovědětVymazat
  10. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  11. Ďakujem za preklad.

    OdpovědětVymazat
  12. Děkuji za překlad, skvělá a žhavá kapitola :-)

    OdpovědětVymazat
  13. Děkuji za překlad, paráda.

    OdpovědětVymazat