pátek 5. července 2013

Sněhové koule v Pekle - 1. Kapitola



Ticho v Pekle bylo ohlušující. Rozhlížela jsem se kolem a hledala krajinu na okraji jámy a našla jsem…nic. Křik, mučení, každodenní hluk, který byl v Podsvětí, byl pryč a na jeho místě byl smrtící ticho, které mě mnohem více děsilo. Napadlo mě, že bych to místo měla opustit. Najít svého otce, svého milence, přátele, někoho. Udělala jsem jeden krok a ztuhla. Slyšela jsem slabý zvuk, jak se někdo blížil a najednou jsem si přála, aby bylo ticho. Nevědomky jsem se otočila a uviděla drobnou postavu od hlavy až k patě zahalenou v plášti s kápí. Zakňučela jsem.
Příliš pozdě!
Moje končetiny mě zradily. Sesunula jsem se na kolena, chycena v cizincově kletbě. Celé mé tělo se otřásalo strachem. Chtěla jsem utéct, ale postava v kápi mě držela zmrzlou. Chtěla jsem prosit o milost, ale nezáleželo na tom, jak moc jsem se snažila, slova zůstala uvězněná v mém krku. Temnota kápě skrývala jeho obličej, což samo o sobě mohlo být milosrdenstvím. Objevila se ruka, kůže průsvitná a jemná, špičaté prsty s perfektní manikúrou.
Tyhle neškodné články se pomalu blížily, cítila jsem, jak mi z koutků očí unikají slzy, které žhnuly stejně jako má hanba. Můj dech byl drsný a rychlý. Věděla jsem, že přichází bolest. Už jsem ji cítila. Bolest tak nesnesitelná, že bych slíbila cokoli, abych ji zastavila. Bolest tak příšerná, že bych raději zemřela. Opět jsem slabě vzlykla.
Dotklo se mě to.
Okamžitě začalo dech beroucí mučení. Horké ostny se zabodávaly a bolest projela mým tělem od hlavy až k patě. Stálé, nesnesitelné utrpení. Spadla jsem na zem v křečích, hlas konečně volný ke křiku, znovu, znovu a znovu.
Cítila jsem, jak se třesu a hlas, který pronikl skrze noční můru, která mě měla ve své moci.
„Muriel! Vzbuď se. No tak miláčku, otevři oči.“
Auricovy pevné paže se kolem mě omotaly a mírnily sevření snu. Přivedl mě zpátky do reality. S posledním ostudným zafňukáním jsem se probrala, bolest a noční můra opadly, ale stále jsem se třásla, moje tělo bylo pokryté vrstvou potu než se moje ostré vzpomínky na utrpení vytratily.
„Ah, Muri,“ slyšela jsem Auricův šepot, pevně mě k sobě tiskl a houpal mě jako dítě, které potřebuje ukonejšit.
Věděla jsem, že bych ho měla odstrčit. Koneckonců, říkali mi Princezna Pekla. Ničeho bych se neměla bát a nikdy neukázat slabost. Nemívala jsem noční můry. Byla jsem jejich důvodem. Všechno tohle byla pravda předtím, ale od té doby, co proběhlo mé setkání s kapucí, se budím křikem jako nejpatetičtější zbabělec. Už to bylo měsíc a každou noc bez výjimky jsem trpěla. A moje hanba rostla.
Čas postavit se faktům. Ztratila jsem ostrost. Bála jsem se. Můj otec, milenec, dokonce i má sestra se mě snažili ujistit, že jsem prošla traumatickou událostí a že noční můry jsou normální. Snažili se mi vysvětlit, že jsem v bezpečí. Ale já jsem to věděla líp. Kreatura se stále potulovala po pláních Pekla, Nebe a světem mezitím. Mnohem víc děsivější? Věděla jsem, že si pro mě znovu přijde. Věděla jsem, že to nemohlo najít to, co hledalo, tajemství skryté v mé mysli. Mé staré já by na ni vycenilo zuby a řeklo: „Tak pojď!“  Moje nové já se pateticky shrbilo, ach, jak mě to sralo.
Auric mě stále hladil, jeho péče se měnila z uklidňování v něco více živočišného. Znal mě tak dobře. Můj vlastní padlý anděl. Pořád jsem se podivovala nad tím, že mě miluje. Byla jsem chybný produkt Pekla. Dokázala jsem ho vidět i se zavřenýma očima. Jeho krásný obličej s mužnými rysy, zesílený jizvou, která spíše než ubírala, zvyšovala jeho krásu.  Měl hedvábné ebenové vlasy, silné a dlouhé tak akorát, abych do nich mohla zabořit ruce. Jeho tělo - plné svalů, široký hrudník a silný penis, který věděl, jak šukat.
Potřebovala jsem ho hned, chtěla jsem, aby se mě dotýkal, nárokoval si mě. Pozvedla jsem k němu obličej, odměnil mě svými rty, tiskl je majetnicky proti těm mým.  Zoufale jsem ho políbila a on odpověděl stejně ostře, protože věděl, že potřebuji jeho ujištění, že jsme oba v bezpečí. Jemně mě položil na postel, jeho tělo mě zakrylo a já zasténala proti jeho ústům. Moje tělo vždycky po nočních můrách toužilo po kontaktu tělo na tělo. Potřebovala jsem vymazat ten pocit samoty. A Auric to dokázal. Jeho horečnatá kůže se roztékala proti té má, zahřívala mě a připomínala mi, že žiju. Ale potřebovala jsem víc. Chtěla jsem jeho penis uvnitř mě, aby mě tvrdě vyplňoval, bušil a pumpoval do mě, dokud nevykřiknu z jiného důvodu. Taky jsem se potřebovala dobít, moje přirozená magie byla vždycky po té bolesti oslabena.
Nicméně Auric měl jiný plán, který nezahrnoval vrážení ho do mě, chytil mě za ruce a držel je přitisknuté k posteli. Nevyděsilo mě to, právě naopak, moje srdce se zrychlilo. Když byl Auric dominantní, děly se velmi příjemné věci.
Jeho ústa opustila moje a razila si cestu dolů, jeho neoholená brada mě dráždila na kůži krku. Políbil mě do prohlubně na začátku mého krku, jaký zranitelný bod, předtím než sjel níže, než se otřel tváři o mé už ztvrdlé bradavky. Foukl na ně, po celou tu dobu držel pevně mé ruce, i když jsem bojovala proti jeho sevření. Chtěla jsem sklouznout prsty do jeho jemných vlasů, chtěla jsem ho donutit, aby vzal bradavky do úst. Ale neměla jsem kontrolu, Auric ji měl a miloval dráždit mě. Olízl vlhkou cestičku okolo každé bradavky, jeho spodní část těla mě přitiskla k posteli, když jsem sebou trhla. Nakonec začal cucat jedno ňadro svými teplými ústy, jeho jazyk vířil okolo mé bradavky a záškub touhy mi projel mezi nohama.
Zasténala jsem a házela hlavou. Ale on měl na všechno čas, ústy mučil moje bradavky.“Auricu,“ řekla jsem se zalapáním po dechu. „Pokud mě brzo neuděláš, ublížím ti.“
A co odpověděl na mou hrozbu? Něco, co by kohokoliv přinutilo řvát.
Zasmál se čistě mužským smíchem, který mě rozechvěl.
„Netrpělivá, má lásko? Ale já ještě nejsem hotov. Ještě jsem nesnídal.“
S těmito dráždivými slovy sjel dolů po mém těle, jeho rty opouštěly a zanechávaly planoucí cestičku na mém podbřišku a jely níž do mých kudrlin a pořád nespěchal. Moje nohy se už dávno doširoka rozevřely, pokrčila jsem kolena a vystavovala jsem se mu. Podívala jsem se na něj dolů ztěžklými víčky a setkala se z jeho doutnajícím pohledem. Když jsme se na sebe dívali, vyplázl jazyk a dlouze mě olízl. Neovladatelně jsem se zachvěla a zavřela oči.
 Tak začalo mučení mojí kundičky, jeho jazyk střídavě přejížděl přes můj klitoris a mezi vlhké záhyby mého pohlaví. Jeho prsty se sevřely okolo mých, jeho vzrušení rostlo. Auric tak miluje dráždit mě.
Soustředil se na můj citlivý klitoris a já se zmítala a křičela pod útokem jeho úst, orgasmus uvnitř mě rostl.
„Auricu, prosím,“ žadonila sem.
„Řekni mi, co chceš,“ zašeptal jeho teplý dech proti mému vlhkému středu.
„Ošukej mě,“řekla jsem. „Ošukej mě tvrdě.“
Okamžitě ležel na mě, ruce mi natáhl za hlavu, hlava jeho ptáka neomylně našla můj mokrý vchod a zasunula se. Obtočila jsem nohy okolo něj, a zaváděla ho hlouběji. Milovala jsem pocit, který vyvolávala jeho silná hřídele uvnitř mě. Roztahoval mě a dotýkal se mého lůna. Jeho rty stále chutnaly po mých šťávách, přivlastňoval si mě a pumpoval, pevná délka jeho penisu zajížděla dovnitř a ven ve stejném tempu.
Byla jsem tak blízko vyvrcholení, po několika výpadech jsem křičela do jeho úst, blažené vlny orgasmu mě činily bezvládnou. Někde z euforické temnoty, ve které jsem stále byla, jsem slyšela jeho výkřik, jeho tělo se chvělo a vyvrcholil uvnitř mě.
Sakra, miluji ranní sex.


***
Osprchovaná a s pocitem, že můžu zdolat svět, jsem seděla na židli v kuchyni a sledovala, jak mi můj muž dělá snídani. Oblečený pouze v džínech, břišní svaly se mu vlnily při každém pohybu, vypadal chutně, a kdybych nespěchala do práce, šla bych si pro přídavek. Ale jsem zodpovědná dívka - aspoň většinu času - a věděla jsem, že mé břicho potřebuje nakrmit, pokud jsem chtěla být schopna vyrovnat se s davem, který bude jistě večer v mém baru.
„Možná to nestihnu do baru, než budeš zavírat,“ řekl, když mazal máslem toast a podal mi ho spolu s míchanými vejci.
„A to znamená?“ zeptala jsem se s pozvednutým obočím.
„Buď opatrná, až se budeš vracet domů,“ zavrčel. „Anebo ještě lépe, zavolej si taxi.“
„Ach, prosím tě. Ještě jsme neviděli jediného démona od té doby, co jsme zarazili to povstání. „A kromě toho,“ řekla jsem divokým tónem. „Předpokládáš, že se o sebe neumím postarat?“
Osobně jsem si myslela, že Auric se potřebuje uvolnit. Věci se utišily od toho nečekaného zdřímnutí v Pekle během povstání - znamenalo to, že jsem nepotkala jediného démona, nebo kožoměnce, nebo jiného vraha, který by mě napadl. Jeden měsíc a žádné pokusy připravit mě o život? To musí být rekord, i přesto Auric stále trval na tom, že na mě cestou do práce a z práce bude dohlížet. Pořád jsem poukazovala na to, že se o sebe dokážu postarat, něco co jsem mohla dokázat velice snadno, pokud by moje pekelná čepel mohla mluvit. Můj meč a já jsme vytvořili smrtící příběh, vytvořený z krve všech démonů, které jsme zabili. A i přesto, že Auric uznal mou zdatnost, mě hlídal.
Myslím, že stále trpěl výčitkami. A nezáleželo na tom, kolikrát jsem mu řekla, že to nebyla jeho chyba, stále si neodpustil, že dopustil, aby mi ublížili, když v Podsvětí před měsícem proběhly ty potíže. Faktem je, že jsem vyměnila svůj život za jeho a myslím, že stále čeká na možnost oplatit odplatit mi to, aby se necítil být mým dlužníkem. Nehledě na to, že vyměnil svou šanci vrátit se do Nebe a vyjednal si dohodu s Ďáblem, aby mě zachránil. Ne, on prostě musí mít nade mnou. Copak mu nedošlo, že když to udělal, musela jsem udělat něco šílenějšího, abych byla zase nad ním?
Taky jsem si přála, aby si uvědomil, že jsme tak nějak vyhráli. Auric žil. Já žila. Záhadný cizinec v kapuci od té doby nebyl viděn ani slyšen a v denním světle, když byly noční můry zahnány, jsem mohla předstírat, že už se nikdy nevrátí.
A mimo jiné, i kdyby si to pro mě přišlo, odstřelím ho svými novými super schopnostmi.
Moje magie byla silnější než kdy dříve díky každodenním opakovaným dávkám sexu, které mi Auric svědomitě poskytoval.Vypadalo to, že jsem zaseklá na moci založené na sexu. Auric to nazval nymfomanskou magií. Čím více sexu a orgasmů jsem měla, tím silnější jsem byla. Dokonce jsem začala mít podezření, že Auricovo potěšení se počítá taky, protože když jsem ho úžasně vykouřila, očividně jsem pro to měla ty nejlepší rty, vždycky jsem cítila nával energie. Ale věděla jsem, že to Aurica neodradí od jeho macho způsobů.
„Ženo, kdybych si myslel, že tě udržím v tomhle bytě v bezpečí, když bych tě přivázal, udělal bych to.“
„Chtěla bych vidět, jak to zkoušíš.“ Můj úsměv byl široký a jasně vítal náš zápas. Bohužel se pro to nerozhodl.
„Jen buď opatrná,“ zopakoval. „Prosím.“ Jeho oči se na mě zahleděly s takovou láskou, že jsem se zachvěla. Konec konců, jak jsem mohla odolat tváří v tvář takové roztomilosti?
Mimochodem, i když se o sebe umím postarat, miluji, když se ke mně chová jako k vzácné panně, která potřebuje ochranu. Je to trochu rozporuplné, já vím, ale i tak je to žhavé.
S polibkem, který zahrnoval hodně jazyka a mačkání zadku, jsem konečně odešla do práce, sama. Vtipné, že se o mě Auric nebál, když jsem šla ve dne do práce, samozřejmě hodně démonů a zlých příšer se snaží vyhnout dennímu světlu. Jaké klišé, když sluneční světlo vlastně spaluje jen upíry.
Když jsem šla svižným krokem, Auricovy varovná slova hlodala v mé hlavě, přemýšlela jsem nad vším, co se stalo za posledních pár týdnů. Za prvé jsem konečně potkala lásku svého života a zbavila se věnečku - táta byl tak pyšný. Potom se ukázalo, že Auric je padlý anděl, což byl pro mě trochu šok, hlavně když vezmu v úvahu, že původně mě chtěl zabít. Ale pak mě potkal a zamiloval se a rozhodl se zapomenout na Nebe, aby mohl být se mnou.
Nic nemůže prokázat pravou lásku víc, než když si váš milovaný vybere věčné zatracení, aby mohl zůstat s vámi. Samozřejmě táta řídí věci v Pekle, takže jediná možnost, že by Auric trpěl, by byla, kdyby mi ublížil.
Moje jméno? Satana Muriel Baphomet, nemanželská dcera Satana. Mám okolo  pěti stop a osmi palců - skoro jedenáctku na své úžasné postavě. Mám bujnou postavu - myslím tím Betty Boom, ne mycí desku – s kaštanovými vlasy po zadek. Moje zdánlivě obyčejné hnědé oči se rozžhaví ohni Pekla, když jsem otrávená, a mám plné rty jako dělané k sání penisů, no, to mi říkal Auric. Mám dvacet tři a jsem šíleně zamilovaná, do mého života s přítelem Auricem, a nadržená. Můj táta byl tak hrdý, že jsem si zvolila život v hříchu.
Když už mluvíme o tátovi, moc jsem o něm neslyšela od toho incidentu v Pekla. Odfrkla jsem si a lidé, které jsem míjela, se na mě divně dívali.
Incident - to slovo dělalo to, co se stalo, tak bezvýznamné, jakoby to nebylo traumatizující: Ale mé noční můry přetrvávaly. Ve stručnosti - Auric byl uvězněn a mučen, aby mě dostali. Abych ho vysvobodila, vyměnila jsem ho za sebe, ale nevzdala jsem se bez boje. Ale nakonec, záhadné stvoření, jehož obličej jsem nikdy neviděla, schované za kapucí, skoro ten den vyhrálo. Pokud by mě Auric společně s mým otcem a jeho posilami nepřišel zachránit, byla bych mrtvá. Ne moc příjemný stav na bytí. Vzhledem k dřívějším opakovaným pokusům připravit mě o život a zdravý rozum byl nyní až moc velký klid. A nelíbilo se mi to - holka potřebuje cvičit, aby zůstala ve formě a udržela si své dovednosti.
Zajímalo mě, jestli táta nějak pokročil v odhalení identity záhadné zahalené postavy. Jen při myšlence na tu skrytou postavu mi vyrazil studený pot na těle, přestože slunce hřálo a svítilo. Věděla jsem, že táta nepřestane, dokud něco neobjeví. Neměl rád ty, co si nárokovali jeho trůn, a opravdu jsem se těšila, až chytne toho bastarda, protože znám nějaké mučení, které jsem toužila vyzkoušet.
Když jsem se přiblížila k baru, zpomalila jsem a zastavila.  Moje pýcha a radost. Nexus, bar pro magické a výjimečné bytosti, a já vlastnila zámek, akcie a hypotéku. A ještě lépe, nemusela jsem kvůli tomu prodat svoji duši tátovi. To, že jsem z rodiny neznamená, že se o to nepokusil, ale já věděla o jeho tricích a nechala si svou duši, děkuji.
Ale zpátky k Nexu. Původně jsem chtěla karaoke bar, ale jsem praktická a s Aurickovou pomocí jsem se rozhodla koupit LCD jako svou první velkou zábavnou investici. Ztratila jsem hodně během předešlé série Survivor: Burn in Hell a neplánovala jsem, že o ně zase přijdu  při další reality show, Hell’s Kitchen: Stay Out Of The Pot, která začínala. Už mám letáky, které to propagují, a plánovala jsem sázky na to, kdo vyhraje. Taky jsem s těšila na další speciální událost - Damned Channel, USS–Ultimate Soul Survival , kde je jediným pravidlem zůstat naživu. Sledování soubojů šlo obvykle ruku v ruce s pitím velkého množství alkoholu, což znamenalo peníze v kapse. Ka-ching!
Měla jsem malý taneční parket, kde moji speciální hosté mohli pouštět písničky na judeboxu, pouze hity z osmdesátých – z časů, kdy hudba nebyla na nic, a z milostných balad holkám vlhly kalhotky. Naštěstí se moji zákazníci smířili s mým eklektickým vkusem, když zjistili, že můj bar je okolo nejbezpečnější pro nadpřirozené. Možná to mělo co dělat s faktem, že vyřčená magie okolo mě nefunguje, mělo to co dělat s mými speciálními geny, tím jsem si byla jistá. Každý, kdo by si myslel, že to nic není, měl by někdy vidět čaroděje příliš opilého z čokoládového Martini -  šlehání  blesků z konečků prstů často končilo menším požárem. Vzhledem k magickému prázdnu v baru, to nejhorší, co vás tady mohlo potkat, byly opilé koveny falešně zpívající zatímco jim řasenka tekla, což pro někde lidi bylo mnohem horší. Ale to odbíhám.
Byla jsem pyšná na to, že jsem mohla říct, že můj bar se stal nejžádanějším místem v a i mimo Peklo - a místa mezitím - pro ty, co byli jiní - tedy ne lidmi. Zaměstnávala jsem pár dryád jako barmanky, čím více, tím lépe koncept časového plánu u nich nefungoval, jejich dubové hlavy ho nechápaly. Pak tam byl Percy, můj vrátný a barman, s největšíma rukama, co jsme kdy viděla, uměl srovnat ty, kteří si mysleli, že můžou být neurvalí - jen idioti by se zaplétali s obry, dokonce i polovičními.
Není příliš mnoho lidí, kteří věděli o mém titulu princezna Pekla, byla jsem raději inkognito. Je to zakořeněné, že nejčastější reakce, když zjistí, kdo jsem, je „zabít dceru Satana“.  Jako, heej, nikdy je nenapadlo nenávidět mě dle mých vlastních zásluh? Někdy bylo na nic mít tak slavného otce.
Dávala jsem bokem kuličky oříšků s tabaskovou příchutí a ubrousky, které pravděpodobně nikdo nepoužije, broukala jsem si mimo INXS melodii Devil Inside a nevěděla jsem, že můj klidný život se brzy změní.

***

Vyčerpaná, ale mnohem bohatší - bar prodal až obscénní množství chlastu - vydala jsem se na cestu domů. To bylo poprvé, co jsem šla úplně sama od té doby, co jsem potkala Aurica. A k mému otrávení mi to chybělo. Auric mě obvykle cestou domů držel za ruku, nebo za šťastných nocí jsme letěli. Mohl být padlý anděl, ale díky dohodě, kterou udělal s tátou, když mu vlastně vzal duši, získal pár stínových křídel. Milovala jsem, když mě držel a nesl se nocí jako temný rytíř, který se mě chystá zneuctít. Ztracená v myšlenkách jsem málem vešla do pasti, ale naštěstí pro mě pach démona na mě působil jako čichací sůl. Zpozorněla jsem. Projížděla jsem tmu okolo sebe, pouliční lampy na této části chodníku nesvítily, nebo byly úmyslně rozbité, snažila jsem se zachytit zvuky, které by mi řekly, odkud se blíží nebezpečí. Vytáhla jsem z pouzder na stehnech své stříbrné začarované nože a rychle jsem skrze ně probouzela oheň. Šepot zvuku za mnou mě přinutil otočit se, vykopla jsem a setkala se s něčím, co mělo elán. Jeden démon jako kousek dortu.  Démon po mně zubatě pošilhával a hvízdl. Hluk naplnil noční vzduch, když několik démonu vyšlo ze tmy a obklíčilo mě.
Sakra.
Pozorovala jsem přicházející démony a opravdu si přála, abych měla svůj pekelný meč a mohla proříznout jejich řady jako nůž projíždějící máslem. Škoda, že mi nešel dobře k většině oblečení, tak jsem prostě sbalila jen nože. Věděla jsem, že i tak jsem lepší, měla jsem svou magii, která se jistě postará o těch pár. Zbytek okusí horké ostří mých nožů.
Usmála jsem se, vycenila zuby na démony a pokynula jim. Nikdy neukazuj strach a já se vlastně těchto démonů ani nebála. Naopak, cítila jsem, jak se adrenalin řítí mým tělem a mé oči se rozzářily Pekelnými plameny, což signalizovalo, že by bylo lepší se mi vyhnout.
Avšak hloupí démoni, kteří poslouchali příkazy bez přemýšlení, tito přisluhovači z Pekla, se kolem mě shlukli těsněji. Při sekání jsem tančila tanec smrti, točila jsem se a řezala, skolení a zranění démoni mě obklopovali. Když se ze zadu masitá paže omotala okolo mého pasu a zvedla mě, moje magie vystoupila. Hloupá a nepředvídatelná, ale objevila se vždy, když jsem byla v zoufalém nebezpečí. Slova moci naplnila mou mysl a splynula z mých úst v temných vlnách, které se ode mě šířily a pohltily démony. S výkřiky a očima, které nakonec zaregistrovaly nebezpečí, se rozpadli na hromady popela.
Náhle zavládlo ticho. Jedinou známkou bitvy:byly vířící mraky popela. Zakašlala jsem a padla na kolena, moje tělo bylo oslabené magií, kterou jsem použila.
Uslyšela jsem dunět kroky na chodníku a podívala jsem se nahoru a uviděla postavu v kapuci, jak běží ke mně.
„Ne!“ slabě jsem vykřikla.
V mé hlavě proběhla panika a vypnula moji mysl.

27 komentářů:

  1. díky, doufám že tahle knížka bude tak dobrá jako ta minulá :)

    OdpovědětVymazat
  2. Pokračovanie Aurica a Muriel??? Skvelé!!!Možno sa konečne dozviem - kto je tá záhadná postava v kapucni.
    Vďaka za preklad.

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Přesně - skvělé. Minule jsem byla zklamaná, že kniha končí, a já nevím, kdo je pan Kapuce. Takže díky, díky

    OdpovědětVymazat
  5. děkuju za překlad :D

    OdpovědětVymazat
  6. děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  7. fíha!!!!!!!!!! pokráčko super! Dakujem!

    OdpovědětVymazat
  8. Moc děkuji za překlad! :-)
    D.

    OdpovědětVymazat
  9. Děkuji za překlad

    OdpovědětVymazat
  10. Pani jsem zvedava jak tohle bude pokracovat :)

    OdpovědětVymazat
  11. ďakujem za preklad a teším sa na ďalšiu kapitolu :)

    OdpovědětVymazat
  12. Super, díky za překlad:-)

    OdpovědětVymazat
  13. Už první kapitola a hned vzrůšo, dobrééé. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  14. Začíná to slibně,díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  15. Dík za preklad aj za pokračovanie o Muriel.

    OdpovědětVymazat
  16. Jú to bude zajímaté. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  17. Teším sa na pokračovanie :-D

    OdpovědětVymazat
  18. Díkes ... ale utnout to v tuhle chvíli?

    OdpovědětVymazat
  19. Díky moc za pokračování :-D

    OdpovědětVymazat
  20. Kdo je sakra ten v tý kapuci? Díky za překlad... :)

    OdpovědětVymazat
  21. Děkuju za překlad :)

    OdpovědětVymazat