pondělí 29. července 2013

Richelle Mead - Setkání


Tak lidičky, nešla jsem spát, abych vám sem mohla dát tohle, bylo to před pár hodinama teprve zveřejněno, tak doufám, že si to náležitě užijete :)
Jedná se o první setkání Dimitrije a Rose ale z pohledu Dimitrije.


 

Setkání



„Dimitriji!“
Okamžitě jsem se otočil při zaznění mého jména, střílejíc pohledem na blížící se strážce ve tmě. Na co myslel? Každý, kdo je dneska tady, věděl, jak zásadní bylo utajení. Nezáleželo na tom, že byl mladý a jednoduše nadšený z jeho první velké mise. Neměli jsme žádný prostor pro chyby, ne když tohle byla jediná příležitost za celý rok. Uvědomujíc si svou chybu, se zatvářil omluvně, i když to zdaleka nestačilo.
„Omlouvám se.“ Ztlumil svůj hlas na úroveň šepotu a poklepal si na ucho. „Komunikace nefunguje. Prohledali jsme dům a ony jsou už pryč. Musely být varovány, možná okruhem špehů na ulicích.“ Jak se jeho vzrušení vrátilo, mladý strážce – Laurence – začal mluvit rychle. „Přemýšlel jsem o tom. Pravděpodobně mají celou síť lidí, kteří s nimi pracují! To dává smysl, ne? Jak jinak by se jim podařilo udržet si před námi náskok tak dlouho? Nedá se říci, jak daleko tohle spiknutí zašlo! Můžeme dnes večer čelit celé armádě!“
Nic jsem neřekl a ani nedal nic najevo, když jsem přemýšlel nad jeho slovy. Opravdu bylo něco záhadného na tom, jak se páru dospívajících dívek podařilo utíkat bez odhalení celé dva roky, zvláště když jedna z nich byla vysoce postavená Morojská princezna a druhá byla delikventní dhampyrka s kázeňským spisem tak dlouhým, že pokořil školní rekordy. Když jsem v loni vstoupil do učitelského sboru Svatého Vladimíra a dozvěděl se o princeznině případu, byl jsem upřímně překvapen, že dívky nepláchly dřív. Pokud by do toho zapletly ostatní, mohlo to vysvětlit, jak dokázaly zůstávat skryté… a přesto, v žádné z našich informací jsme ani jednou neměli sebemenší náznak, že mají jediného komplice, natož „celou síť“ nebo „armádu“.
Mé mlčení dělalo Laurence nervózním, a už se nadále neusmíval. „To je teď nepodstatné,“ řekl jsem mu. „A nemá smysl dělat ukvapené závěry, když-“
„Dimitriji?“ Ženský hlas zapraskal v mém sluchátku. „Vidíme je. Blíží se ze severu k rohu Brownu a Boudreauxu.“
Bez dalšího slova k Laurencovi jsem se otočil a zamířil k uvedeným ulicím. Slyšel jsem, jak běží za mnou, ale jeho kroky byly kratší a nedokázal se mnou držet krok. Snažil jsem se přinutit ke klidu, jak se má tepová frekvence zvýšila, ale bylo to obtížné. Tohle bylo ono. Tohle bylo ono. Konečně bychom ji mohli dostat: Vasilisa Dragomirová, ztracená princezna, poslední ze svého rodu. I když jsem věděl, že veškerá práce strážce byla vážená – včetně vyučení budoucích strážců – část mě toužila po něčem více ve Svatém Vladimírovi. Když jsem se dozvěděl o Dragomirské princezně a o tom, jak utekla ze školy, nalézt ji se stalo mým osobním projektem, byl jsem neodbytně veden tím, že ostatní tvrdili, že je to beznadějné.
Já? Nevěřil jsem v beznaděj.
Zpomalil jsem svůj krok, jak se křižovatka blížila, dovolující Laurencovi, aby mě dohnal. Rychlá kontrola odhalila temné tvary ostatních strážců číhajících ve stínech a za objekty. Tohle bylo místo, které si vybrali k zadržení. Rychle jsem ustoupil z cesty a skryl se za strom, nutíc trhnutím hlavy Laurence udělat to samé. Nemuseli jsme čekat dlouho. Když jsem vykoukl zpoza stromu, viděl jsem dvě blížící se ženské postavy, jedna prakticky táhnula tu druhou. Zpočátku jsem předpokládal, že to musí být silnější dhampyrka pomáhající princezně, ale jak se přiblížily, jejich výšky a stavby těl odhalily, že to bylo přesně naopak.
Neměl jsem žádný čas k zamyšlení se nad touto podivností. Když byly šest stop ode mě, rychle jsem vyšel zpoza stromu a zablokoval jejich cestu. Zastavily se, a ať dhampyrka cítila jakoukoliv slabost, teď zmizela. Hrubě popadla princeznu za paži a prudce s ní škubla zpátky, aby dhampýrčino vlastní tělo sloužilo jako štít, držící mě od ní. Kolem nás, se rozprostřeli další strážci, zaujali obranné pozice, ale nepostoupí bez mého příkazu. Dhampýrčiny tmavé oči je zaznamenaly, ale udržovala svou pozornost zaměřenou přímo na mě.
Tak úplně jsem nevěděl, co od ní očekávat, možná to, že se pokusí utéct nebo bude prosit o svou svobodu. Místo toho se přesunula do více obranné pozice před princeznu a promluvila hlasem, který byl sotva více než zavrčením: „Nech ji na pokoji. Nedotýkej se jí.“
Dívka byla beznadějně přečíslená, a přesto vzdorovala, jako bych byl ten v nevýhodné pozici. Ve chvílích jako byla tato, jsem byl rád, že mě moji staří učitelé v Rusku naučili tajit své pocity – protože jsem byl překvapen. Velmi překvapen. A když jsem viděl tuto dhampyrskou dívku, najednou jsem pochopil, s dokonalou jasností, jak se nám mohly vyhýbat tak dlouho. Síť kompliců? Armáda? Laurenc byl blázen. Princezna nepotřebovala síť nebo armádu, ne, když měla tohoto ochránce.
Rose Hathawayová.
Tady byla vášeň a intenzita, která z ní vyzařovala skoro, jako hmatatelná věc. Napětí naplňovalo každou část jejího těla, když si mě prohlížela, vybízejíc mě k prvnímu kroku. Ovládala ji taková zuřivost, jakou jsem nečekal – kterou nikdo nečekal, uvědomil jsem si, s největší pravděpodobností proto, že nemohli nahlédnout přes její kázeňské záznamy. Ale v jejích očích byl teď pohled, který říkal, tohle není žádný vtip, že raději tisíckrát zemře, než aby někomu dovolila ublížit princezně za jejími zády. Připomínala mi do kouta zahnanou divokou kočku, elegantní a krásnou – ale plně schopnou rozdrápat vám tvář, jestli ji vyprovokujete.
 A ano, i ve slabém osvětlení jsem mohl vidět, že je krásná – smrtícím způsobem – a to mě také zasáhlo. Její fotky ji nevystihovaly správně. Dlouhé, tmavé vlasy rámovaly obličej naplněný druhem nekompromisní krásy, díky které by mohl muž snadno ztratit své srdce. Její oči, přestože byly naplněné nenávistí ke mně, ještě zvládaly být lákavé – což jí jen přidávalo na nebezpečnosti. Mohla být neozbrojená, ale Rose Hathawayová byla držitelkou mnoha zbraní.
Nechtěl jsem s ní bojovat a zvedl jsem ruce v uklidňujícím gestu, když jsem udělal krok kupředu. „Nechystám se-“
Zaútočila.
Viděl jsem to přicházet a nebyl jsem tolik překvapen samotnou akcí jako tím, že se o to vůbec pokusila s tak malou šancí na její straně. Měl jsem být překvapen? Nejspíše ne. Jak jsem vypozoroval, bylo jasné, že Rose byla ochotna udělat cokoliv a odhodlaná bojovat proti komukoliv, aby ochránila svou přítelkyni. Obdivoval jsem to – obdivoval, a hodně – ale to mě nezastavilo od výpadu, kterým jsem ji zablokoval. Dnes večer byla stále mým cílem princezna. A i když Rose mohla mít nadšení a vzdor, její útok byl nemotorný a snadno odrazitelný. Byla příliš dlouho bez formálního výcviku. Vzala to špatně a začala padat, a já si vzpomněl, jak dříve klopýtala. Instinktivně jsem natáhl ruku a chytil ji dřív, než mohla dopadnout na zem, držíc ji pevně na nohou. Ty dlouhé, úžasné vlasy jí spadly z obličeje, odhalujíc dvě krvavé značky na straně jejího krku. Další překvapení – ale to vysvětlovalo její únavu a bledou pleť. Její oddanost k princezně zřejmě sahala mnohem dál, než byla jen ochrana. Zaznamenávajíc mé zkoumání, Rose setřásla některé rozcuchané vlasy dopředu, aby zakryla krk.
Přes bezvýchodnost její situace, jsem viděl, jak se její pružné tělo připravuje na další útok. V reakci na to jsem se napjal, i když jsem nechtěl, aby tahle statečná, krásná a divoká dívka byla mým nepřítelem. Chtěl jsem ji jako… co? Nebyl jsem si jistý. Něco víc než nevyrovnanou rvačku na ulici v Portlandu. Byl v ní příliš velký potenciál. Tahle dívka mohla být nezastavitelná, kdyby byl její talent správně naměřován. Chtěl jsem jí pomoci.
Ale budu s ní bojovat, když budu muset.
Najednou, Princezna Vasilisa chytila svou přítelkyni za ruku. „Rose. Nedělej to.“
Na chvíli se nic nedělo a všichni jsme stáli jako zmražení. Pak se pomalu napětí a nepřátelství uvolnilo z Roseina těla. No, ne všechno nepřátelství. V očích, které mě sledovaly, byl stále nebezpečný záblesk. Zbytek řeči jejího těla naznačovalo, že i když není ochotná přiznat porážku, připustí příměří – dokud jí nedám důvod k poplachu.
To jsem neplánoval. Také neplánuji znovu podcenit tuhle divokou dívku, pomyslel jsem si, když jsem na okamžik uzamkl svůj pohled s jejím. A já se ujistím, že ji ani nikdo další znovu nepodcení.
Spokojený s tím, že se uklidnila – alespoň na okamžik – odtrhl jsem oči z jejího temného pohledu a zaměřil se na princeznu. Koneckonců, uprchlík nebo ne, Vasilisa Dragomirová byla poslední z královské linie, a některé protokoly musely být dodrženy. Uklonil jsem se před ní.
„Mé jméno je Dimitrij Belikov. Přišel jsem vás vzít zpátky do Svatého Vladimíra, Princezno.“

45 komentářů:

  1. moooc díky :) miluju Dimitriho :D

    OdpovědětVymazat
  2. Díky moc za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  3. Skvělé... bude pokračování?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Toto je vše, co autorka zveřejnila. Ale obávám se, že už toho více nebude, a pokud ano, tak za dlouho...

      Vymazat
  4. Opravdu skvělé, moc díky, jsi úžasá.. :)

    Teď jsem díky tomu dostala chuť si znovu VA přečíst.. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jojo ja taky :D:)

      Vymazat
    2. to mi ani nemluv! :D kdybych nebyla polomrtvá, hned bych vyplenila knihovničku a začetla se :D

      Vymazat
    3. Ty jsi překládala novelu Blooded, Paty? Moc se mi líbila a jen jsem se chtěla zeptat, jestli budeš překládat i Full Blooded protože bych si jí vážně ráda přečetla... :) Annalia

      Vymazat
    4. Ne, Blooded není moje práce (i když původně měla být), našla jsem na to někoho jiného - Claire - 1. díl už překládá, ještě ho nezveřejňujeme, ale samozřejmě budeme :)

      Vymazat
  5. Ooooo - jsi uzasna :) Dekuji moc:)

    OdpovědětVymazat
  6. super, ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  7. Díky moc za překlad... :) Úžasný, ale myslela jsem si, že nikdy nic z Dimitrijova pohledu nebude...Myslím, že Richelle řekla, že by ráda nechala Dimitrije tím tajemným...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ono to bylo zveřejněno jakoby za nějaké hladování, ale moc jsem tomu nevěnovala pozornost, ptž se to týkalo filmu a to tam řeší kdejakou blbost, proto mi to uniklo...
      kdo ví, třeba zjistila, že se s těma postavama jen tak nemůže rozloučit a ještě něco napíše...např období, kdy byl strigojem by mě fakt zajímalo :)

      Vymazat
    2. Já bych nechtěla, aby napsala knihu z doby, kdy byl Dimitri strigoj. Popravdě se toho děsím. Dimitrije jako postavu zbožňuju a nepotřebuju vědět, jak se jako strigoj krmí na lidech, ubližuje jim a má dosti nechutné myšlenky. Třeba by mě zajímala doba, kdy byl strigojem a unesl Rose, ale jinak asi ne... :)

      Vymazat
    3. tak nějak jsem to myslela :) rozhodně už další knihu ne, protože by to zničilo to kouzlo uzavřené série...ale zase krátká povídka, právě z toho období, kdy ji unesl by mě neskutečně zajímala, protože všichni víme, jak jsou strigojové odporní ve svém smýšlení...kdo ví, jak by to vypadalo, jestli by měl nějaké "slabé" chvilky (třeba když se dotýkal toho jejího prstenu), kdy k ní opravdu zase něco cítil nebo to bylo všechno předstírané, aby se jí dostal pod kůži...

      Vymazat
    4. Jo jo... To bych myslím taky docela chtěla... No, můžeme alespoň doufat... :)

      Vymazat
  8. Děkuji za překlad ! Knihy byly bezva !

    OdpovědětVymazat
  9. super, super, super, moc děkuju :-) jen škoda, že je toho tak málo :-(

    OdpovědětVymazat
  10. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  11. Moc díky za příspěvek.
    Já bych nechtěla snad ani žádnou povídku, líbí se mi to kouzlo uzavřené série (díky Paty za slovní spojení:)).
    Teď jsem spokojená se sérií Pokrevní pouta a musím říct, že i když je Dimitrij super úžasnej, Adrian mu začíná šlapat na paty :):):)
    Taky jsem strašně zvědavá na film, snad ho moc nepokazí. Ale Danila Kozlovskij jako Dimitrij vypadá vážně mňam :) tak aspoň bude na co koukat :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. máš pravdu, Adrian začíná být prostě neodolatelný :D ale přiznám se, že mi nesedla Sydney, i když ke konci druhého dílu už jsem s ní byla docela spokojená, tak doufám, že další díl bude ještě lepší :)
      Na film se taky těším a výběr herců je podle mě skvělý, tak nás doufám překvapí příjemným filmem :)

      Vymazat
    2. Já měla občas chuť po Sydney něco hodit, aby se konečně probrala. Doufám, že ve třetím díle už jí na tu hlavu něco spadne a mezí ní a Adrianem se to trochu posune... :)

      Vymazat
    3. :D jsem ráda, že nejsem jediná "ta divná, co by po ní něco hodila" :D taky doufám v pořádný posun :)

      Vymazat
    4. Nechci nic prozrazovat, ale máte se na co těšit :) The Indigo spell si překládám a je to hodně zajímavé :) :)

      Vymazat
  12. Juu děkuji moc za překlad. :)

    OdpovědětVymazat
  13. To je naprosto úžasné! Jsem naprosto unešená a nadšená, že to autorka zveřejnila! Zbožňuji tuto dvojici a moc mě potěšil i Dimitriův pohled:)

    OdpovědětVymazat
  14. Děkuji za překlad. Jiťa

    OdpovědětVymazat
  15. děkuji za krásný překlad!!!

    OdpovědětVymazat
  16. Díky moc za překlad :-)

    OdpovědětVymazat