úterý 9. července 2013

Studium jedů - 16. kapitola 2/2



V příštích několika dnech jsem upadla do rutiny. Ochutnávala jsem Velitelovo jídlo, chodila do knihovny zapracovat na výzkumu a pak na každodenní procházku kolem hradního areálu. Můj den jako uprchlíka způsobil, že jsem toužila být venku, a i když jsem nemohla slézat stromy, alespoň jsem mohla prozkoumávat okolí.


Použila jsem mapu hradu, kterou jsem překreslila do svého deníku, abych našla knihovnu. Bylo to několikaposchoďové apartmá s knihami až ke stropům. Zápach rozkladu a prachu se vznášel ve vzduchu spolu s pocitem opuštění. Byla jsem zarmoucena vědomím, že tento ohromný zdroj informací bude promarněn, protože Velitel odradil svůj lid od toho, aby se vzdělával nad rámec toho, co je nezbytné pro jejich práci.
Uvnitř jeho vojenské struktury, byla osoba speciálně vytrénovaná pouze pro její pozici. Učení jen kvůli učení se setkávalo s podezřívavými pohledy.
Jakmile jsem měla zjištěno, že byla knihovna opravdu zapomenutým místem, přinesla jsem si lusky a fazole tam, místo tahání těžkých knih zpátky do mého pokoje. Našla jsem si malý koutek zastrčený v rohu. Kout měl dřevěný stůl, který stál před jedním z velkých oken ve tvaru vejce, které náhodně děrovaly zadní stěnu knihovny. Sluneční světlo dopadalo do kouta a, po očištění stolu od prachu, se to stalo mým pracovním prostorem.
Rozřezávajíc jednu žlutou fazoli na půlky, objevila jsem, že byla naplněná bílou slizovitou dužinou. Chuť dužniny chutnala sladce a citrusovou příchutí se zkaženou višní, jako by začala hnít. Bílá dužina obsahovala semena. Vyčistila jsem ze semen dřeň a odkryla jich šestatřicet. Podobala se fazolím z karavany. Mé vzrušení opadlo, když jsem fazole porovnala ve světle. Semeno z lusku bylo purpurové místo hnědé, a když jsem si kousla do semene, vyplivla jsem ho, jakmile mi silná hořká a trpká chuť naplnila ústa. Nic blížícího se mírné trpké a zemité chuti hnědých fazolí.
Za předpokladu, že jsou lusky ovoce a fazole jedlé, vytáhla jsem všechny botanické knihy, které jsem mohla v knihovně najít a naskládala je na můj stůl. Pak jsem police prošla znova. Tentokrát jsem popadla svazek s informacemi o jedech. Mnohem menší hromada – Valek si pravděpodobně vzal nejzajímavější z nich zpátky do své kanceláře. Moje třetí procházení podél polic, byla snahou najít knihy o magii. Nic.
Zastavila jsem se u prázdné police, zvláštní v téhle těsně narvané knihovně, a přemýšlela, jestli obsahovala příručky o magii. Vzhledem k tomu jak Velitel viděl magii, bylo logické zničit veškeré příslušné informace. Z rozmaru jsem prozkoumala spodní police knihovny pod tou prázdnou. Myslíc si, že by se kniha z prázdné police mohla zasunout za další knihy, vytáhla jsem všechny texty na nižší polici. Mé úsilí bylo odměněno objevem tenkého svazku pojmenovaného Zdroje Magických Sil. Přivinula jsem si knihu k hrudi, jak mě sevřela paranoia. Prohlížejíc si knihovnu, ujistila jsem se, že tam nikdo není. Se zpocenými dlaněmi jsem schovala knihu do mého batohu. Měla jsem v plánu přečíst si ji později, nejlépe ve svém pokoji se zamčenými dveřmi.
Se závratí ze zakázaného úlovku jsem pohledem prohledávala knihovnu, dokud jsem nenašla pohodlné křeslo. Před jeho odtažením do mého kouta, jsem vymlátila prach z fialového sametového čalounění. Bylo to nejelegantnější sedadlo, jaké jsem kdy na hradě viděla, a přemýšlela jsem, kdo jej přede mnou používal. Byl snad mrtvý Král knihomol? Ta značná sbírka knih vypovídala, jak moc. Buď to, nebo prokázal svému knihovníkovi velkou laskavost.
Strávila jsem mnoho hodin v tomhle křesle pročítáním botanických knih a neobjevujíc nic. Plánovala jsem rozluštit hádanku o luscích a fazolích, zatímco budu dělat výzkum pro sebe. Únavná práce byla alespoň přerušována malými setkáními kvůli ochutnávání Velitelova jídla a mými odpoledními procházkami po hradě.
Byly to čtyři dny od cvičení a to odpoledne měla moje procházka účel. Hledala jsem místo s výhledem na východní bránu, ale kde bych nebyla nápadná pro procházející tok lidí.
Valek se stále nevrátil ze své mise, a závěrečný ceremoniál měl proběhnout noc před Ohňovým festivalem, končícím týdenními oslavami. Rand, vypadající, že má kocovinu, mi dnes ráno oznámil, že Brazell a jeho družina by konečně měli opustit hrad východní bránou, aby se dostali domů. Má touha vidět vzdalující se Brazellova záda na vlastní oči, mě poháněly najít si ideální pozici.
Kasárna pro Velitelovy vojáky vyplňovala oba, severovýchodní i jihozápadní, rohy hradního komplexu. V severovýchodních kasárnách, stavbě tvaru L prodloužené ze severní brány k bráně východní, a velký obdélníkový výcvikový prostor byl postaven vedle východní části budovy. Tam byl kolem loděnice dřevěný plot a, v průběhu tréninku, plot přilákal různé obyvatele hradu, aby se zastavili a sledovali cvičení. To odpoledne jsem se připojila ke skupině pozorovatelů, kteří neměli jen skvělý výhled na bojová cvičení, ale také na východní bránu.
Randovy informace se ukázaly být přesné. Brzy jsem byla odměněna přehlídkou zelenočerně oděných vojáků. Mohla jsem vidět Brazella na jeho kropenaté klisně, projíždějícího mezi jeho nejvěrnějšími poradci na konci průvodu. Brazellova družina ignorovala lidi kolem.
Jak jsem sledovala Brazellova záda, vedle mě se objevil Reyadův duch. Usmál se, když zamával sbohem svému otci. Chvění mi zavibrovalo tělem. Rozhlédla jsem se. Viděl ho ještě někdo? Skupina lidí, kteří stáli kolem, se rozptýlila. Vyděsil je Reyard? Ale když jsem se podívala znova, jeho duch byl pryč.
Ruka se dotkla mé paže. Trhla jsem sebou.
„S pánembohem té chásce,“ řekl Ari, kývajíc směrem k východní bráně. Vidíc ho poprvé ve slunečním světle, všimla jsem si, že Ariho oči byly tak bledě modré, že v temnotě vypadaly jeho oči, jako by neměly žádnou barvu.
Ari stál s Jancem na druhé straně plotu. Oba na sobě měli trička bez rukávů a krátké kalhoty, ve kterých vojáci rádi trénovali. Potem promočené a pruhované špínou, jejich tváře a těla předváděly nové rány a modřiny.
„Vsadím se, že jsi opravdu ráda, že je vidíš odcházet,“ řekl Janco. Opřel dřevěný meč na trénování o plot, otřel si pot z tváře spodní částí trička.
„Ano, jsem,“ odpověděla jsem.
Hledíc směrem k východní bráně, všichni tři jsme na chvíli stáli v družném tichu, sledujíc Brazellův doprovod, jak mizí bránou.
„Chtěli bychom ti poděkovat, Yeleno,“ řekl Ari.
„Za co?“
„Velitel nás povýšil na Kapitány. Říkal, že jsi o nás podala dobré hlášení,“ řekl Janco.
Překvapená a potěšená, že Velitel věnoval pozornost mým slovům, jsem se na ně usmála. Mohla jsem vidět Ariho a Janca sdílet loajalitu k tomu druhému, jako očividné pouto přátelství a důvěry. Před třemi lety jsem cítila takový typ spřízněnosti s Mayou a Carrou v sirotčinci, ale Reyad mě od nich odtrhl a prázdné místo uvnitř mě stále bolelo. Rand mi poskytl přátelství, ale stále si udržoval odstup. Toužila jsem se s někým sblížit. Bohužel, můj život jako ochutnávače to dělal nemožným. Kdo by na sebe vzal riziko sblížit se semnou, když mé šance na přežití dalšího roku byly od mála k žádné?
„Teď hledáme elitní stráže pro Velitele,“ řekl Janco s hrdostí v hlase.
„Dlužíme ti laskavost. Kdykoliv budeš potřebovat pomoc, dej nám vědět,“ řekl Ari.
Jeho slova mi vnukly odvážnou myšlenku. Brazell může být sice pryč, ale stále je hrozbou. Rychle jsem přemýšlela, hledala důvody, proč by mi můj plán nemohl být ku prospěchu.
„Potřebuji pomoc,“ řekla jsem.
Překvapení problesklo jejich obličeji. Ari se vzpamatoval první. „S čím?“ zeptal se ostražitě.
„Potřebuji se naučit, jak se bránit. Můžete mě naučit sebeobranu a jak používat zbraň?“ Zadržela jsem dech. Požadovala jsem příliš? Pokud řeknou ne, nic tím neztratím. Alespoň jsem to zkusila.
Ari a Janco se na sebe podívali. Obočí zaškubala, hlavy se naklonily, rty se sevřely a ruce prováděly malé pohyby. Jejich tichý rozhovor jsem sledovala v úžasu, když projednávali mou žádost.
„Jaký typ zbraně?“ zeptal se Ari. Opět to zřejmé zaváhání v jeho hlase.
Moje mysl pádila. Potřebovala jsem něco, co bylo dost malé na to, abych to mohla ukrýt do své uniformy. „Nůž,“ řekla jsem, vědouc, že budu muset vrátit ten Randův do kuchyně. Jejich výrazy se změnily. Myslela jsem si, že by Ari mohl souhlasit, ale Janco vypadal, že je mu špatně od žaludku, jako by mu to pomyšlení nějak nesedělo.
Konečně jsem to nemohla vydržet. „Podívejte,“ řekla jsem. „Pochopím, pokud odmítnete. Nechci vás dostat do problémů, a také vím, co si o mě Janco myslí. Věřím, že jeho přesná definice by byla: ‘Je to vražedkyně.‘ Takže pokud je vaší odpovědí ne, tak je to v pořádku.
Zírali na mě v úžasu.
„Jak jsi…“ začal říkat Janco, ale Ari ho praštil do ramene.
„Zaslechla nás v lese, blbče. Jak blízko jsme byli?“
„Čtyři a půl metru.“
„Sakra.“ Ari zavrtěl hlavou, což způsobilo, že se jeho blonďaté kadeře rozevlály. „Mnohem více se obáváme Valeka. Budeme tě trénovat, pokud nebude mít námitky. Souhlas?“
„Souhlas.“
S Arim jsme si potřásli rukama. Když jsem se obrátila k Jancovi, zdálo se, že je v hlubokém zamyšlení.
„Vystřelovací nůž!“ prohlásil, popadajíc moji ruku.
„Co?“ zeptala jsem se.
„Vystřelovací nůž by byl lepší než nůž,“ řekl Janco.
„A kde bych mohla nosit tenhle… vystřelovací nůž?“
„Připásaný ke stehnu. Můžeš si vyříznout díru do kapsy u kalhot. Potom, pokud na tebe zaútočí, ho vytáhneš, stiskneš spínač a devět palců dlouhá čepel ti bude k dispozici.“ Janco mi předvedl pohyb a napodobil bodnutí Ariho, který si dramaticky svíral břicho a spadl.
Skvělé, pomyslela jsem si. Nadšená myšlenkou učit se ubránit se, zeptala jsem se, „Kdy začneme?“
Janco se podrbal na bradce. „Vzhledem k tomu, že se Valek ještě nevrátil, mohli bychom začít s nějakými základními obrannými pohyby, nic, co by vyvolalo námitky.“
„Pohyby by se mohla naučit sledováním trénujících vojáků,“ řekl Ari, souhlasící s jeho partnerem.
Rozhodli se. „Hned teď,“ řekli unisono.


29 komentářů:

  1. díky za překlad, je úžesný

    OdpovědětVymazat
  2. Moc díky za překlad, těším se na další.

    OdpovědětVymazat
  3. díky už se nemohu dočkat další :))

    OdpovědětVymazat
  4. super, užasnej překlad ;) díky za překlady
    :)

    OdpovědětVymazat
  5. Díky moc za překlad!

    OdpovědětVymazat
  6. Krásná kapitola, díky za překlad :-D

    OdpovědětVymazat
  7. díky moc za překlad. Zbožnuju Ariho a Janca :)

    OdpovědětVymazat
  8. Díky za překlad. Katka

    OdpovědětVymazat
  9. Vďaka za preklad. :)

    OdpovědětVymazat
  10. Moc děkuji za překlad! :-)
    D.

    OdpovědětVymazat
  11. super zmena to s tym učenim obrany :D

    OdpovědětVymazat
  12. díky za překlad už se nemůžu dočkat na další :)) nechápu že od téhle úžasné autorky nepřeložily žádný knížky je to velká škoda ,protože jsou úžasný !!

    OdpovědětVymazat
  13. Díky díky moc, skvělé, moc se těším na pokračování!!!

    OdpovědětVymazat
  14. Děkuju za překlad a těším se na další kapitoly Bobo.

    OdpovědětVymazat
  15. Děkuji moc za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  16. Díky, díky, díky, tohle mi chybělo... Miluju tuhle knížku :D

    OdpovědětVymazat
  17. Prosím,prosím,prosím další kapču. Díky za překlad

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. už na ní pracuji ;) ale jde to nějak pomalu :-/

      Vymazat
  18. Ďakujem za preklad a teším sa na pokračovanie:)

    OdpovědětVymazat
  19. Ahojky, kdy bude další překlad? Těším se a děkuji za Váš čas a úsilí, které nám všem věnujete!!!!!!

    OdpovědětVymazat
  20. Túto knižku milujem :D Veľmi pekne ďakujem za preklad, ja naozaj špičkový, už sa nemôžem dočkať pokračovanie :)

    OdpovědětVymazat
  21. Díky moc za obětavý překlad Poison study, tahle kniha si mne opravdu získala, nemůžu se dočkat pokračování:-) Doufám, že budeš pokračovat v překladu, jsem opravdu zvědavá, jak to s Yelenou a Valekem dopadne!!! Ještě jednou děkuju;-) :-)

    OdpovědětVymazat
  22. Super, díky moc za pžeklad. V.

    OdpovědětVymazat