pátek 26. července 2013

Démon a jeho čarodějka - 8. Kapitola




Zaťukání ji vylekalo a upustila náruč plnou ledu do vany s hlasitým rachotem. Plánovala použít polární koupel jako způsob, který trochu utiší její tělo, až přijdou plameny. Stálo ji to několik lektvarů a kouzel, aby dostala tolik ledu najednou na místo, vzhledem ke klimatu, jež v pekle bylo, nebylo to ideální místo pro vytváření ledu.

Základní věci smrtelníků, jako třeba lednice, tu většinou moc nefungovaly, pokud vůbec. Nějakou vinu na tom měly i generátory elektřiny. Stálo to spoustu zatracených duší, které šlapaly, aby turbíny vytvořily trochu energie. Pokud se v nějaké sekci vyskytla choroba – ani peklo nebylo odolné vůči nemocem, bohužel – tak nastávaly výpadky. V paláci samozřejmě méně, jelikož měl jen ty nejlepší šlapače, ale pořád, člověk se nemohl vždy spolehnout na elektroniku.
Ne že by to Ysabel vadilo. Vyrůstala v mnohem prostším prostředí. Pro ten fakt třeba se stále odmítala přizpůsobit modernímu vlastnění peklomobilu nebo mít profil na peklo-booku. Takové věci nechávala na mladších čarodějkách.
S vanou naplněnou, od té hroudy ledu poodstoupila. Teplo jejího domova už začalo led pomalu rozpouštět. Když se znovu se ozvalo zabušení od dveří, více netrpělivé klepání, zaklela. Podle hodin už jí zbývalo jen pár minut do jejího utrpení.
Potřebuju, aby ten kdokoliv hned vypadl.
Doběhla ke dveřím a pootevřela je, jen aby viděla, kdo tam je. Povědomé tyrkysové oči se na ni zahleděly na oplátku.
„Moje malá čarodějko, pustíš mě dovnitř?“ zahlaholil jeho chraplavým hlasem.
Vykouzlil jí usměv na rtech. „No to tak, ani za mák.“ Odpověděla. „A než zkusíš nějaký tvoje čoro-moro, Nefertiti samotná začarovala tyhle dveře. Takže zapomeň na to, abys je vyrážel.“
„No tak je tedy otevři. Mám vodítko k uprchlé duši číslo tři.“
Letmý pohled na hodiny jí ukázal, že zbývá jen minuta.
„No teď zrovna ne, jsem uprostřed něčeho. Nemohl bys přijít, řekněme tak za půl hodiny?“
„A proč mě nepustíš dál a já počkám, než si vyřešíš tu tvojí věc? Slibuju, že se nebudu dívat, leda že bys chtěla diváky.“
„Nemůžu. Prosím. Běž pryč. Přísahám, že tě pustím, hned jak se vrátíš.“
Jeho oči se zúžily. „Otevři ty dveře Ysabel.“
„Ne. Jdi teď pryč. Promluvíme si za půl hodiny.“ Zabouchla před ním dveře a nechala si jen chvilku, aby se podívala na dveře, které se zatřásly, jak do nich uhodil pěstí. Neměla čas se vypořádávat s jeho frustrací.
Zalechtání u nohou začalo a ona utíkala do koupelny, zahazovala oblečení za běhu. Oheň začal, jak stála na své lávové podlaze v koupelně, soustředila se na to, aby dýchala i přes tu ukrutnou bolest a plameny.
Nesmím křičet. Remy by stále mohl být za dveřmi a poslouchat.
Proč na tom ale záleželo, říct nemohla, ale na chvíli jí to pomohlo se soustředit. Ale její trest jí nedal pokoj ani na chvíli. Plameny oblizovaly její tělo, spalovaly její spodní prádlo a ona si nemohla pomoct a začala křičet, jak agónie procházela jejím tělem.
Ať už to skončí. Ať už to skončí. Přála si, modlila se, ale nic nepomohlo proti tomu utrpení.
Jak jí žár pohlcoval, v uších jí z ohně hučelo a pohled do zrcadla na kupu plamenů, jak stála, ji vyděsil – živý pilíř ohně. Kvůli žáru zavřela oči, ale zdálo se, že to jen zhoršilo bolest.
Kolena se jí podlomila, ale neupadla. Něco ji chytilo v jejích nářcích a Remyho ruce spíš než viděla, cítila, jak ji objímají okolo pasu. Musel to být on. Kdo jiný by byl dostatečně šílený, aby vyrazil její dveře a vyrušoval?
Přinutila se, aby otevřela oči, které chtěly slzet, ale horko hned všechnu vlhkost vysušilo, viděla plameny, které nebyly nevybíravé v tom, jaký materiál pálí, když tancovaly na jeho kůži. I přes uvěznění v její noční můře, se vzpamatovala dost na to, aby ho rukama, které byly rozpálené do běla, odstrčila.
Nepustil ji a nekřičel – jen ji držel, než její kletba ustoupila.
Bez toho aby něco říkal, ji položil do ledem naplněné vany, hned jak plameny skončily – šokující zima, vítaná úleva. Ze vší bolesti lapala po dechu, nemohla ani mluvit, ale byla si vědoma toho, že jí odhrnul vlasy z obličeje a jeho ruce spočinuly na jejích ramenou, uklidňující ji.
„Moje ubohá malá čarodějko,“ zamumlal. „Ani se nedivím, že ses schovávala.“
Klepala zuby, a jak zima prostupovala jejím tělem, pokusila se odpovědět. „C-c-co jen m-m-můžu ř-ř-říct? Jsem ž-ž-žhavá.“
Nezasmál se a ona otevřela oči, aby viděla jeho ustaraný výraz. „Jak dlouho to trvá? A proč?“
„Od-d-d té doby, c-co utekly duše. A neskončí to, dokud je nevrátím zpět.“ Jak chlad prostupoval jejím tělem, utlumoval předchozí žár, a pošramocené nervy, relaxovala. „Podle mé smlouvy, budu trpět svoji smrtí každý den, doba hoření se bude zvyšovat každý den, co jsou duše pryč.“
„Ty jsi uhořela zaživa?!“ Bylo to spíš šokující prohlášení, než otázka.
„To se předtím čarodějkám dělalo,“ řekla jemně. Zavrtěla se v její ledové koupeli, navracela se jí rychle jasnost, když pro dnešek již kletba skončila. V tom okamžiku jí došlo, že je nahá, ne, že by Remy vypadal, že si všiml. Vypadal daleko víc zabraný do způsobu její smrti. Z neznámého důvodu vypadal uraženě.
„Tyhle duše, oni měly nějak podíl v tvém upálení?“
„Tak docela. Pedro, Emmanuelle a Alvaro byli zaujatými účastníky.“
„A ta žena, Luysa a její syn Francisco?“
Povzdechla si. Kolik pravdy by mu měla říct? „Luysa byla ta, která to zosnovala a navedla dav k tomu, aby mě upálil jako čarodějnici. Byla jsem zapletená s jejím synem a ona se s tím nemohla smířit. Myslela si, že nejsem dost dobrá pro jejího mazánka.“
„Milovala jsi ho?“
„Ano. A myslela jsem si, že on mě taky.“
„Ale?“
Její slova vyplynula tiše a chladně. „Přijel včas, aby mě mohl zachránit. Udělat něco. Ale nikdy mě nemiloval. Všechno to byly jen lži. Díval se, jak hořím.“ Dokázal jí, že láska není důležitá. Že nezáleží, jak dobře člověka zná, nikdy mu nemůže úplně věřit. Lidi se vždy starají jen sami o sebe.
Remy vyskočil na nohy a udělal pár skoků po koupelně. „Zkurvený syn děvky. Urvu mu ruce od těla a těmi ho zbiju. Narvu mu horké uhlíky až do…“
„Proč jsi tak naštvaný?“ zeptala se, přerušila jeho slova, když se zvedala z vany. Zády k němu sáhla po jejích šatech. Její ruce nikdy nestihly uchopit látku, když k ní přiskočil a škubl s ní k sobě. Její vlhká a studená kůže se přitiskla k jeho horké hrudi. Skrz její tělo to vyslalo šok, příjemný. V tu chvíli si všimla, že jeho kůže sice přežila oheň, ale jeho tričko ne. Jeho kalhoty, více nehořlavý materiál, ho alespoň stále trochu zakrývaly – taková škoda. Věřím, že na jeho nahé tělo by byla hezká podívaná.
Odkud tahle překvapivá myšlenka přišla? Nevěděla, ale nemohla popřít zvědavost. Jak dobře byl vybavený?
„Proč jsem naštvaný?“ Vypadal zaražený tou otázkou. „Jsem přímo nasraný, tenhle Francisco by dostal samý jedničky za bytí debilem, který nechal jeho šílenou matku upálit tě k smrti.“
„Pořád nevím, proč se staráš. Předtím jsi mě neznal a já se přes to už docela přenesla.“
„Lhářko. To co ti provedl, tě straší doteď, proto si k tělu nepustíš jiného chlapa. Bojíš se závazků.“
Jak to věděl? Nebo jen hádal? „O čem to mluvíš? Zrovna včera jsem tu měla Felipa.
„Vím, že je to jméno tvojí kočky, stejně tak, jako vím, že od svojí smrti si nikoho neměla.“
„Lucifer,“ zavrčela. Blbý šéf, který se pletl do jejích věcí, jako obvykle. „Pokud budeš mít nějaký blbý vtipy o frigidkách nebo lesbičkách, tak ti něco provedu.“
„Žádný vtípky. Jsem rád, že ses zřekla mužů.“
Zkroutila obočí. „Opravdu. Proč?“
„Protože pět set let celibátu tě dělá prakticky pannou. Nedotčenou a tak pokušující. Ten fakt, že jsi mě políbila a chtěla, to dělá speciálním.“
„Já tě nechci.“
„Taková lhářka.“ Přitiskl ji k sobě pevněji, jeho ruce, velké a teplé, ji hladily po zádech.
I přes její neúprosný přístup, měl vlastně pravdu. Lhala. Její rostoucí vzrušení, evidentní díky jejím ztvrdlým bradavkám, zarývajícím se do jeho těla, byl všechen důkaz, který byl potřeba. Ale nemohla nechat hormony, aby ji znovu ovládly. Naposled jí to stálo život.
„Nic k tobě necítím.“
Jeho ruce sjely níž a hrály si s jejími hýžděmi, nadzvedl její tělo, až jeho tvář byla stejně vysoko, jako její.
„Co to děláš?“ Zeptala se, více bez dechu, než by se jí líbilo.
„Dokazuju ti opak.“ Jemně zavrčel a pohodil hlavou. Políbil ji a Ysabel úplně zapomněla, proč byl vlastně tak špatný nápad nechat Remyho dostat se jí pod kůži. Zapomněla úplně na vše, jen ne na to, že potřebovala víc.
Její ruce se obtočily okolo jeho krku a otevřela pusu, aby mohl jeho jazyk vniknout dovnitř. Plamen jakoby jiného druhu, příjemný, který pálil více, než její noční můry, procházel jejím tělem. Líbal ji, jako by ji chtěl sníst zaživa. Ona mu polibky oplácela stejnou mírou a kousala ho do rtů stejně hladově.
Chladné dlaždice její marnivosti ji vyrušily, když dosedla na jejich chladný a hladký povrch. Ignorovala to, zatímco se jeho silné tělo tlačilo mezi její stehna. Kožený materiál jeho kalhot poskytoval jemné tření, které zabraňovalo tomu, aby se ho dotýkala na kůži. Prsty jí sjely k jeho pásku a přitáhla ho víc k sobě, omotala svoje nohy okolo jeho těla a chtivě se přitlačila k jeho tvrdé bouli vpředu.
S prsty zamotanými v jejích vlasech, ji naklonil na stranu a líbal ji s touhou, která ji zanechala naprosto bez dechu. Sál jí jazyk, dokud nevzdychala touhou a potřebou. Když se trochu odtáhl,         zasáhla jí prudká ztráta, jen aby mohla vykřiknout v rozkoši, jak jeho jazyk cestoval níž po jejím krku a začal líbat její prsa.
„Kurevsky krásné,“ zamumlal zarytý v její pokožce, když ji dráždil svým strništěm, což ji donutilo se zmítat. Její bradavky se k němu vyklenuly a zaujaly jeho pozornost. Jednu vzal do úst a dráždil ji, vyslal vlnu horka a touhy k jejímu klínu.
Nadešel čas, kdy bylo jasné, že sex bude, ale nikdo o tom nemluvil, nevěděla co říct, jak žadonit o nic jiného, než o víc. Potřebovala, aby uvolnil její napětí. Aby…
Se rty stále přisátými k bradavce, do ní vnořil dva prsty a ona vykřikla – jediný zvuk, který ze sebe dokázala rychle dostat, jak ji okamžitě zaplavila vlna rozkoše, až nemohla popadnout dech.
A on stále nepovolil, dráždil ji jeho prsty, sál její napjatou pokožku, dokud se nezačala svíjet znovu, hýbala boky prudce proti jeho ruce, jak tiše prosila o víc.
Slyšela zvuk rozepínajícího se zipu. Cítila jeho tloušťku, když se otřel o její vlhký klín. Už příliš daleko, než aby šlo věci zastavit anebo si jen trochu vzpomenout, proč byl špatný nápad s Remym spát, čekala na něj, až ji znovu přivede orgasmus.
Řev se rozlehl, za zvuku trhání jeho kalhot.
„Co to kurva?“ vykřikl, když ji pouštěl a otáčel se k bestii stojící u vchodu do koupelny.
Povzdechujíc si ve zklamání, než v čemkoliv jiném, Ysabel se postavila a koukla přes jeho rameno. Sjela pohledem vrčícího tvora ve dveřích. „Představuji ti mého kocoura, Felipa. Asi bych měla zmínit, nemá rád cizince.“
* * *
Podcenění roku. Obrovská, chlupatá, mourovaná bestie se zuby šavlozubého tygra a červeně svítícíma očima byla její kočka? „Dobrý bože, ženská. Vždyť je velký jako posraný auto.“
„Pššt.“ Zasyčela, když okolo něj skočila, aby šla pohladit hlavu toho strašidelného tvora. „Zraníš jeho city.“
Zranit jeho zkurvený city? Byla snad ještě víc praštěná, než jeho matka? Ne, ale nepřestávala ho na každém kroku překvapovat. Když broukala nějaké nesmysly k té obrovské pekelné kočce, Remy se snažil co nejlépe zapnout svoje kalhoty s vědomím, že ho celou dobu pozorují velké, svíticí – ne zrovna přátelské – kočičí oči.
Uražený, že ho někdo přerušil poté, co se tak úchvatně udělala v jeho náruči, jeho připomínka vyzněla trochu jízlivě. „A kde máš obří kočičí záchod? Nebo jsi ho naučila používat normální?“
„Felipe je venkovní kocour, který si může kdykoliv přijít nebo odejít, jak chce. Hlavně chodí, když jsou jeho kočičí dámy v potřebě, že, ty můj chundeláčku?“
Remy protočily panenky, když viděl tu potvoru natahovat hlavu pro podrbání a začal příst, zvuk jako sekačka na trávu – která postrádala tlumič a měla už za sebou nejlepších dvacet let. A mohl by přísahat, že na něj ta potvora mrkla, když jeho čarodějka, stále nahá, se otřela o jeho srst.
Když se podíval blíž, Remy bojoval s touhou sáhnout po svém meči, obzvlášť když se podíval do inteligentních očí pekelné kočky. Tohle nebyla žádná obyčejná kočka, se kterou si hrála.
„Dal bys Felipovi flák masa z lednice, než se obleču?“ Zeptala se, vyskočila nahá, až se její půlky zatřásly. Což ho zanechalo oněmělého na chvíli, pohled to byl vskutku fantastický, ani mu nedala čas na to, aby se vzpamatoval, když zjistil, že je tam o samotě s kočkou. Kočkou, která se k němu otočila zadkem a odkráčela pryč.
Když vykoukl z koupelny, viděl, jak míří do kuchyně a následoval ji. „Vím, že nejsi čistokrevná pekelná kočka. Tak co tu hraješ? A co chceš s mojí čarodějkou?“ zavrčel tichým hlasem.
Velká kočka se nakrčila, to gesto bylo tak lidské, že kousek poodstoupil.
„Našel jsi maso?“ Ysabel houkla z ložnice. „Nechala jsem si od řezníka dneska nějaké doručit, protože jsem si myslela, že se Felipe ukáže.“
„Mám to.“ Poznamenal Remy, když otvíral lednici a vytáhl něco krvavě zabaleného v hnědém voskovém papíře. Hodil kus masa kočce a snažil se neuskočit, jak její velká čelist chňapla po mase. Měl bych se považovat za šťastlivce, že si neukousl i ze mě, když jsem nedával pozor. Tak strašně, že ani neslyšel, jak přišla obrovská kočka. Mazlíček nebo ne, už teď tu bytost neměl rád.
Remy se natáhl na pohovku se zkříženýma rukama. „Říkám ti to rovnou, nepleť se mi do cesty. Ona je moje.“ Říkal nejtišším hlasem, co uměl. Nepotřeboval, aby Ysabel slyšela jeho prohlášení hodné jeskynního muže. Protože pokud něco bylo jasné od té koupelny, ještě než začalo cokoliv sexuálního, on ji chtěl.
Když ji držel, jak hořela, jako oběť kletby, cítil spoustu věcí – bezmoc, strach, zlost. Chtěl ulovit všechny duše, zrovna v tu chvíli, a přivést je zpátky do pekla, aby už nemusela trpět. Chtěl požádat Craxe, aby mohl pomoct s jejich mučením, protože ublížili jeho čarodějce. Také chtěl jít za Luciferem, proč dal do smlouvy takovou šílenou blbost, pro začátek.
On a kočka na sebe zírali, což bylo docela zneklidňující, když ta velká potvora zvládla tak rychle zhltnout takový kus syrového masa a nepřestávala ho sledovat. Oblíznula si tlamu a Remy jen odfrknul. „Ona nemá nejmenší tušení, že jo? Myslí si, že jsi jen nějaká obyčejná zaběhnutá kočka.“ Ta prokletá věc se mu snad vysmívala, když to pronesl. „Jak dlouho se okolo ní potuluješ?“
„Mám Felipa od té doby, co byl ještě kotě.“ Odpověděla, když vešla do místnosti v džínech a tričku za krk. „Často mluvíš se zvířaty? A přesněji, odpoví ti někdy?“
„Jen jsem nahlas přemýšlel,“ zalhal. „Takže jsi ho našla jako kotě a vzala sis ho domů. Docela statečné, zvážíme-li to, že jeho máma zvládne vyčmuchat blechu skrz bažinu a roztrhala by každého, kdo se dotkne jejích koťat.“
„Jeho matka byla mrtvá. Našla jsem ho schovávajícího se v křoví poblíž, téměř vyhladovělého a pokrytého kousanci od hadů. I přes to, že byl jen kotě, byl docela bojovník, viď, Felipe?“ Sklonila se, aby ho mohla znovu podrbat.
Jo, nemohl zabránit tomu, aby si znova odfrknul a protočil panenky.
„Co?“ zeptala se, když ho viděla.
„Uvědomuješ si, že je to tří tunový zabiják, že ano?“
„Který by svojí mamce nikdy neublížil, že jo mazlíku?“ Otřela se nosem o jeho čumák, kdyby nebylo toho, jak Remyho hned zaplavila žárlivost k tomu, jak se ke zvířeti chovala – které bylo rozhodně něčím víc, než dávalo najevo – považoval by to za vtipné.
Jeho čarodějka měla ještě více stránek, než si myslel. Ta šílená kočičí žena, která s tím mluvila jak s dítětem, byla překvapivá – a roztomilá.
„Mě nevolej, až se ti jednou rozhodne ukousnout obličej“ řekl, ale sám tomu nevěřil. I když tomu sám věřit nechtěl, Felipe by čarodějce neublížil. Ale na druhou stranu by asi rozsápal kohokoliv, kdo by se pokusil ublížit jí. Opravdu bych se měl považovat za šťastlivce, že ze mě kus neuhryzl, když jsem si s ní pohrával.
„Asi bych se víc bála o ostatní, kteří by mohli nějaký kus ztratit.“ Odpověděla s úšklebkem a ukázala na jeho zakrytý klín. Chtělo to víc statečnosti, než by čekal, aby si hned nezakryl jeho části rukama, zvlášť když kočka obnažila svoje zuby. „Víš, daleko víc ses mi líbila před pár minutami, když jsi jen sténala 'Ano! Ano, Remy, ty hřebče, nandej mi to'.“
Její začervenání ho naprosto potěšilo.
„Nic takového jsem neříkala,“ řekla nafoukaně.
„Ale myslela sis to,“ odpověděl s mrknutím.
„Nachytal jsi mě v mém slabém momentu. Víckrát se to nestane.“
„Ale stane, jen příště nebudeme vyrušeni.“ Aby se o to postaral, vezme ji k sobě domů a zamkl dveře na dva západy, zajistí je řetězem a čímkoliv dalším, když to bude potřeba.
„Nejsi ty ten, kdo má rád publikum?“ A ano, řekla to s naprosto vážnou tváří.
„Čarodějko.“ Řekl varovným tónem.
Ušklíbla se. „Copak, démone? Nejsi zvyklý, že ti tvoje panenky na sex odpovídají?“
„Kdyby ses neschovávala za tou kočkou…“
„Co bys udělal? Ohnul mě přes koleno a naplácal mi?“
„Jo, a pak bych ti olízal tvoje růžové půlky a tvojí kundičku, než bych tě hodil na postel a pořádně ošukal.“
Tím si zachytil její pozornost soudě podle vzplanutí v jejích očích a toho, jak si kousla do spodního rtu. „Víš ty co? Pořád jsem ještě dost vzrušená, že bych tě nechala. Ale, nejen že by ti Felipe utrhl jakoukoliv důležitou část, máme tu ještě práci. Tohle denní grilování mě přestává opravdu rychle bavit.“
To byl taky způsob, jak ho vrátit do reality, ale měla pravdu. Musel pro ni vystopovat ty duše. Zachránit ji před tou kletbou. Nakoupit jídlo na měsíc a zamezit kočce vstup do bytu. A pak mohl jeho plán začít, velmi příjemný plán, který by vyústil v mazlení se s citlivými částmi těla a tak hloupý úsměv, že by se mohli kašpaři stydět.
Nejdřív však, práce. Protože nic z toho nemohl dělat, dokud nebude hotovo.

Ona za to úsilí rozhodně stojí. I za jeho zmodralé koule. Ach jo...


29 komentářů:

  1. ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  2. Mnohokrát děkuji za dokonalý překlad dokonalého příběhu :)

    OdpovědětVymazat
  3. Strašně moc děkuju za překlad

    OdpovědětVymazat
  4. super :-D vďaka za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  7. Ten felipe je zaujímavý :D

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuji za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  9. ďakujem za kapitolu

    OdpovědětVymazat
  10. Díky za překlad, těším se na další kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  11. supr překlad, díky

    OdpovědětVymazat
  12. Děkuji za překlad

    OdpovědětVymazat
  13. moc díky za překlad

    OdpovědětVymazat
  14. Děkuji za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  15. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  16. Díky moc za překlad :-D

    OdpovědětVymazat
  17. Wow, skvělý překlad, díky.

    OdpovědětVymazat
  18. Super kapitola, ďakujem za preklad :D

    OdpovědětVymazat
  19. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  20. vďaka za preklad... :D :D :D

    OdpovědětVymazat
  21. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat