středa 24. července 2013

Démon a jeho čarodějka - 7. Kapitola




Opírající se o pult, Remy sledoval jak Ysabel zkoumá pekařství. Moc toho od návštěvy Luciferovy kanceláře nenamluvila ani aby protestovala proti půjčení motorky místo letu na jejím koulo-drtiči. To dost značně kazilo zábavu. Ale i přesto si výlet docela užil, zatáčky projížděl extra rychle a ostře, aby se musela držet co nejpevněji. Už poznal několik škrtičů, co měli slabší sevření než ona.

Ale s čím nepočítal, byly helmy – pitomé lidské zákony – a ruch motoru, který konverzaci udělal nemožnou. Škoda, protože si opravdu užíval jejich společné slovní potyčky. S touto myšlenkou pořád něco říkal, protože věděl, že dřív či později jí dostane z nekomunikativní nálady a nandá mu to. Stejně, jako bych jí to chtěl nandat já. Nahý.
„Tak co, kdy si myslíš, že se ukáže?“ Sledoval její prozkoumávající figuru, zatímco se ptal, z její předchozí sukně byla převlečená do boků objímajících džínů a trička s nápisem „Dotkni se mě a ZEMŘI!“ a džínové bundy, která se přestala nosit v osmdesátých létech.
„Asi tak okolo třetí nebo čtvrté ráno, aby přijela dřív než se její úžasné a milionové vnučky ukážou. Což je přesně to, co jsem ti řekla, když ses ptal před pěti minutami.“
„Co na to můžu říct? Miluju zvuk tvého hlasu.“ Ušklíbl se, když zavrčela. „Ne, ale opravdu.“
„Je s tebou vůbec něco takového možné?“
„Jen mi dej šanci a já ti to dokážu“
Její pohrdavé odfrknutí by se pravděpodobně nedostalo na přední stránky příručky ‘Jak se chovat jako dáma‘, ale on si stejně myslel, že to bylo roztomilé. Jen další část její čarodějnické krásy. „Co myslíš, když všechno skončí, mohli bychom jít na rande. Večeře, nějakou skleničku, nebo někam tančit.“
„To je další eufemismus pro sex?“
„Ne. Ale když bys to tak chtěla podat, tak v tom případě bych neměl nic proti,“ Vykouzlil přitom široký úsměv, až se přistihla, že si kouše ret, aby zabránila úsměvu na oplátku.
Ať už to ona uzná nebo ne, začínám se jí dostávat pod kůži.
„Co je to s tebou? Proč jsi tak strašně odhodlaný se dostat mezi moje nohy? To je proto, že moje kalhotky nepadají na zem samy od sebe a já nežadoním, aby sis mě vzal? Je to taková výzva?“
„Ále. Nejsi první, která si hraje na nedosažitelnou.“ Zvedl obočí, když se zakuckala. „Ale přesto jsi zatím vydržela déle než většina ostatních. Opravdu, myslím, že jsi docela fajn, na čarodějku.“ Fajn, poutavá, sexy a mnoho dalšího. Jeho myšlenky požírala ve dne i v noci. Jeho nové poslání bylo zjistit o ní vše – co má ráda, co nemá. Spala nahá? Brečela nebo se radovala na konci filmu Old Yeller[1]? Tulila se ráda? Papír si skládá nebo muchlá?
Tento druh touhy po ženě, který zahrnoval i jiné věci než sex, ho zarazil. Donutilo ho to přemýšlet proč ona? Proč teď? Na odpověď nepřišel, ale jednu věc věděl naprosto jasně. Tuhle čarodějku chci. A chtěl, aby ona chtěla jeho.
„Já jsem fajn? Božínku, aby se mi nezastavilo srdce. Jak je možný, že při takovým komplimentu nechci rovnou roztáhnout svoje nohy?“ Obrátila oči v sloup. „Nemáme nic společného a sex pro nic mě neznamená.“
„A zkoušela jsi to někdy? Protože já to můžu jen a jen doporučit.“ Ale přesto měl takový divný pocit, že být s ní by ani jednou, ani dvakrát, ani milionkrát, by neukojilo jeho chtíč.
„No to se vsadím. Ne, díky. Být sama mi naprosto vyhovuje.“
„Říká ta, co si sebou v kufru propašovala dvojitý D baterie.“ Zahihňal se, když jí spadla čelist. „Dřív než něco řekneš, mám své zdroje. A teď na co by tak mohly být? Baterka? To zní nepravděpodobně, když můžeš mít světlo jen lusknutím prstů. Boom box? To ne, s těmi se přestalo chodit v osmdesátých. Co nám tu tedy zbývá?“
Když vyskočil na pracovní desku, Ysabel se na něj usmála. „Dobře, přiznávám. Je to do velkýho D[2]. Dvacet tři centimetrů, tlustý a s vibracemi, které zajistí, že se udělám. Když mám nutkání anebo náladu, tak ani nemusím použít lubrikant. Jen ho takhle dám do pusy.“ Strčila si prostředníček do pusy a cumlala ho pomalu a smyslně. Remy málem spadl na kolena a začal slintat.
„Je pak nádherně vlhký před tím, než se s ním začnu dráždit tady.“ Sjela si rukou na džíny a on zoufale chtěl, aby její ruku nahradila jeho pusou. „Zkusím ho vsunout dovnitř, ale je tak velký, a já jí mám tak těsnou, takže si s ním musím víc pohrát, kroutit a pak zatlačit dovnitř.“ Kroutila svými boky. „Hlouběji a hlouběji.“ Olízla si rty. „Je to tak příjemné.“
To s ní ty překvapení nikdy nekončí? „ Ano. Ano. Teď nepřestávej.“ Představa toho, jak se uspokojuje, byla až přehnaně jednoduchá, ale místo jejího vibrátoru si představoval svého ptáka. A jak by cítil její rty na něm. Nebo její nohy, které se opletou kolem něj, když se do ní bude snažit vnořit.
„No a pak se udělám. Konec. A ta nejlepší část na Velkým D je to, že nikdy neodmlouvá.“
„Můžeš mi dát klidně roubík, pokud to pomůže. Kurva, klidně mě svaž, jen abych se mohl dívat.“
Větrem mu poslala polibek. „To si můžeš jen přát. A teď, pokud jsi skončil se sondováním mého soukromého života, můžeme se vrátit k práci?“
Jak rád by zkoumal dál, jako součást jejího sexuálního života. Ale povinnost volá. „Práce je tady.“
„Cože?“
Slyšící i jinými smysly jinými, než jen ušima, že přichází něco ne úplně smrtelného, si Remy přiložil prst k ústům a naznačil, aby byla potichu. Stojící na opačné straně dveří vedoucích ke skladišti, čekali.
Duše neotevřela žádný portál, aby se dostal dovnitř, ale místo toho se z čista jasna objevila v kuchyni. Přes její drobnou postavu, Remy se na ni vrhl a… chytil náruč plnou ničeho.
Jejich cíl se objevil o pár metrů vedle, mrkající černýma očima. „To si nemyslím, démone.“
„Ale já ano, Emmanuelle.“ Ysabel se přiblížila k prokleté duši s odhodláním v obličeji.
„Ale jestli to není naše čarodějka. Pořád nasraná okolo toho bordelu s Franciscem? Ale no tak, fakt by ses přes to měla přenést. Ani to šukání s ním zrovna dobrý nebylo.“
Zajímavé. Poprvé jí vůbec nevadilo, když slyšela něco okolo Francisca. „Je hezké vidět, že jsi pořád stejně nóbl. A teď, po dobrém, nebo mi uděláš tu radost a budeš utíkat? Výmluva pro to, abych ti mohla něco provést, by se hodila.“
„Čubko! Do toho vězení se nevrátím. Já si nezasloužím být takhle potrestaná. Nic jsem neprovedla.“
„Nic krom spaní s každým svobodným a osočení mě z čarodějnictví.“
„Znova. To už je tak dávno, že jsem to zapomněla. Měla bys to taky zkusit. A teď, když mě omluvíte, mám daleko lepší místa, kde být.“ Emmanuelle se vypařila.
S klením, Ysabel vzala moučkový cukr a rozprášila ho všude okolo, až se usadil na procházející mlze. Remy chvíli tápal a rozhlížel se okolo před tím, než se jeho pohled zaměřil na sklenici s třešňovým džusem. Šplouchl ho na kouli bílého prachu a ten vytvořil hrudky, jak se tekutina vsáknula do cukru.
„Nějak ji zaměstnej.“ Přikázala Ysabel, když začala něco kouzlit.
Má zabavit lepkavou kouli vzduchu, tak určitě. Jak to měl do prdele jako udělat? Začal brát do rukou vše, co se nachomýtlo a začal to házet po vyšilující duši. Nic z toho ji ale nezastavilo od toho, aby se přesouvala pomalu k venkovním dveřím. Nemohl ji ani chytit, ani držet, jeho ruce prosvištěly rovnou skrz duhový mráček a vynořily se oleptané.
S malým výbuchem Ysabel dokončila kouzlo a Emmanuelle se znovu zjevila oleptaná vším.
S náznakem triumfu, jeho čarodějka předstoupila před další ženu a dala jí pěstí, výborným levým hákem, přímo do tlamy.
„Jůůů, dámská bitka!“ zakřičel.
Věnovala mu znechucený výraz a poté chytila Emmanuelle za vlasy a táhla ji k pultu.
„Před tím, než tě pošlu zpět, mám několik otázek.“
Duše sevřela pevně její ústa.
Ysabel se k ní sehnula a zašeptala k ní, „Ticho ti to moc neusnadní. Už bys mohla vědět, že na krev moc choulostivá nejsem. Řekni, kdo ti pomohl uprchnout.“
Emmanuelle zatřásla hlavou a Ysabel s její hlavou praštila o pult, Remy trochu ucukl, když slyšel zapraskání kosti.
„Tak to zkusíme znovu, kdo ti pomohl utéct?“
„Fialová víla v elastickém oblečku.“ Překvapivá odpověď je přinutila zamrkat všechny, včetně Emmanuelle.
„Přestaň si dělat prdel.“ Jeho čarodějka opět praštila její zajatkyní o pult a zesílila úchyt vlasů. „Kdo ti pomohl utéct?“
„Hroch jezdící na kolečkových bruslích.“ Emmanuelle se kousla co rtu, oči doširoka otevřené, což Remy rozpoznal jako zmatení.
„Um, Ysabel, nemyslím si, že ti může odpovědět.“
„Opravdu?“ Řekla čarodějka a střelila po něm temným pohledem. „To je docela vtipné vzhledem k tomu, jak při každé otázce hýbe tou svou pusou.“
„Jo, ale nemyslím si, že je to ona, kdo přichází s odpověďmi, a ty?“
Emmanuelle zatřásla hlavou „Ale i kdybych to věděla, tak ti to nepovím, čarodějnice!“
Ysabel si povzdechla a kopla oběť do krku. Když se Emmanuelle zhroutila lapající po dechu, jeho čarodějka potřásl hlavou. „Mělo mi to být jasné hned, než jsem ji začala vyslýchat. Nikdo nikdy neřekne špíně nic podstatného.“
„Děvko.“ Zamumlala zajatá duše. „Nemůžu se dočkat, až budeš křičet, až tě dostane Francisco.“
„Bude to křik radosti. Užij si jámu. Slyšela jsem, že Crax velmi touží po tvém návratu.“ Ysabel ji poslala přímo do vězeňského pekla.
S výrazem hrůzy jim Emmanuelle zmizela z dohledu, ale její výhružná slova stále prodlévala v místnosti.
„Nedovolím, aby se ti něco stalo,“ řekl Remy s nafouklou hrudí. „Takže se nemusíš bát, že ti ten chlapík Francisco ublíží.“ Z nějakého důvodu se mu myšlenka na to, že někdo ubližuje jeho malé pumě, nelíbila. A co se mu líbilo ještě méně, bylo pomyšlení na to, že se ten druhý muž – pokud se Emmanuelle dalo věřit – dotkl jeho čarodějnice. Ne, že by na tom záleželo, protože jakmile se mi Ysabele dostane do rukou, ani si nevzpomene na jeho jméno. Ano, byl tak dobrý, nebo to alespoň předpokládalo jeho ego. Nebylo to tak, že by se někdy zastavil a zeptal se.
„Nedělám si s ním starosti. Byl to maličký človíček ve svém životě, a po smrti je ještě ubožejší.“
„A co že ti to přesně provedl? Ta ženská naznačovala, že jste spolu byli nějak zapletení.“
„Do toho ti nic není. Tady jsme skončili. Pokud ti to nevadí, ráda bych se dostala domů.“
„Aby ses mohla svléknout a hrát si s Velkým D?“
Mrknula na něj. „To bys rád věděl.“
„Radši bych se toho účastnil.“
„Jen ve tvých snech, démone.“
„No neboj, tam jsi a mohu jen dodat, že jsi velmi obratná a především nahá.“
„Nenávidím tě.“
„A vsadím se, že na mě myslíš, když si se sebou hraješ.“ On věděl, že on myslel na ni, když se dříve ráno sprchoval. Myslel na ni, když jsi ho honil a udělal se – dvakrát.
„Oh neboj, budu na tebe myslet přesně akorát.“ Řekla. „Přesně na všechny způsoby, jak tě zabiju. Zatím je můj oblíbený ten, kdy tě naženu k jámě, tam tě svléknout –“
„Ooooh, zatím se mi to líbí.“
„Potom tě pokryju medem.“
„Jo, kotě, řekni, že další část zahrnuje jazyk.“
„To ano – stovky jich, když zavolám ohnivé ještěrky, abych jim představila jejich oběd.“
Nemohl si pomoct, ale i přes její výhružky a sliby smrti, se musel smát. A nápadu čarodějky by se smála i jeho matka, jelikož tak probíhaly námluvy mezi ní a jeho nevlastním otcem. Věděl jsem, že mě má ráda!
* * *
Přijeli domů o hodinu později, její oblečení bylo tentokrát suché – pokud tedy ignorovala svoje kalhotky – a snažila se zbavit se svého démona u portálu. Držel se jí ale jako klíště, doprovázel ji až domů.
„Nepotřebuju, abys mě hlídal.“ Zareptala už asi po páté, když ji doprovázel chodbami paláce.
„Jsou tu pořád tři nechycené duše s jejich záhadným dobrodincem.“
„Jen idiot by něco zkoušel přímo pod Luciferovým nosem.“
„Nebo nějaký zoufalec.“
Ani se nenamáhala odpovědí. Jelikož to nevypadalo, že by hodlal ustoupit, dovolila mu, aby ji doprovodil, ale jak pokračovali v chůzi, nemohla si pomoct přemýšlet o tom, jak moc nebyl takový, jak ho očekávala.
Přes jeho sexuální narážky a jednu pusu, kterou si pro sebe ukradl, ji nijak do ničeho netlačil a ani se ji nesnažil k něčemu přinutit silou. A že by ji zrovna nemusel tlačit moc silou, zvážíme-li, že pokaždé, když si vzpomněla na ten polibek, její celé tělo se chtělo hned roztéct jak kostka ledu. Jen při pohledu na něj, když se na ni usmál, musela přitvrdit v boji, který se sebou sváděla, aby se na něj nevrhla, neservala mu oblečení a dělala zvrácené a šílené věci.
Nedávalo to žádný smysl. Tady stál, ukázkový příklad sukničkáře, který má ženy jen na sex, a přesto ho chtěla. Chtěla ho tak moc, jak Francisca nikdy.
Třeba jsem se konečně zbláznila.
Anebo se konečně z něj vzpamatovala dost na to, aby dovolila někomu jít s ní do postele, samozřejmě za jasných pravidel. Pročisti si hlavu. Nebo by ho mohla využít jen na sex, ten dotek těla na tělo jí chyběl, ač si to odmítala přiznat. Ale nic jiného. Žádná láska. Žádný vztah, jen senzační a sladký –
„Domov, sladký domov, moje malá pumo.“
A tady to bylo. Při jejím dumání, kdy nedávala pozor – dobrý způsob, jak se nechat zabít –  se dostali až k jejím nově opraveným dveřím. Trochu sebou zatřásla a donutila se mu podívat do očí a říct: „Díky, hádám, že se uvidíme zítra.“
„Myslíš tím dneska?“ Hodil na ni ležérní úsměv, který způsobil jejím vnitřnostem zvláštní pocity a jak nepřestával zírat, brnění se od žaludku přesouvalo níž.
Naklonila se k němu v pozvání, nebo to plánoval celou dobu? A nebylo to jedno, když výsledek byl takový, že se k němu prudce přitiskla a narazila svými rty do jeho?
Tohle byla jediná chvíle, kdy realita zaclonila fantasii. A se svými vzpomínkami nepřeháněla, když si uvědomovala žár, který projížděl jejím tělem, takže byla toužící a potřebovala více.
Při naléhavém doléhání jeho jazyka otevřela ústa, aby mohl dovnitř, neschopná zastavit třes jejího těla, ani sténání. Jeho ruce jí putovaly po zádech, pohybovaly se nahoru a dolů po jejím tričku, než sjely níž na její hýždě. Stiskl je – zalapala po dechu, což byl zvuk, který se mísil se smíchem.
Šílenství. Čisté šílenství. Co jiného by mohlo vysvětlovat to, proč stojí v hale s jeho jazykem v puse? Zejména, když postel není daleko.
Její špatné jednání ji nakonec šokovalo tak, že znovu začala vnímat realitu a odtáhla se od Remyho, její rty byly oteklé a tělo křičelo, aby pokračovala.
Uchopující kliku dveří, se nadechla, než řekla: „Dobrou noc.“
„Nechtěla jsi říct: pojď dál? A tím dál mám na mysli to sladké místečko mezi tvýma nohama.“
S jeho hrubým pojď-na-to výstupem byl zbytek svůdného kouzla v troskách. Sevřela rty. „Není nutné. Na tohle mám Velké D, ale díky, že si mě rozžhavil. Došel mi lubrikant, takže přírodní med přijde vhod.“ S touto odpovědí mu zabouchla dveře před užaslou tváří.
V bezpečném útočišti svého domova – pokud se tedy nerozhodne znovu rozbít dveře – čekala. Poslouchala. Ani jediný zvuk se neozval z tlusté bariéry. Ani zaklepání, zachvění. Žádné třísky neodlétly.
Odešel.
Ne, nejsem zklamaná, pomyslela se, i když jí poklesla ramena. Jen se mi ulevilo, že se s ním už nemusím vypořádávat. Přesně tak.
Táhla se do ložnice a přitom se svlékala, vzduch líbal její kůži, neschopný ochladit horečku, která jí stále proudila žilami.
Proč jsem ho nepozvala dovnitř? Přijal by to. Šukal by ji, dokud by nešilhala rozkoší. To věděla jistě. A moc by se jí to líbilo. A ještě lépe, on nebyl ten typ, co chce vztah. S ním by měla přesně to, co sliboval. Sex bez závazku.
A bylo to už tak dávno.
Nicméně, tady byl problém – mohla by k někomu být tak blízko, aniž by se zapojila citově? I přes její odvážné posměšky a vychloubání se, a obecné nenávisti k démonům, nedokázala říct, že Remyho jakkoliv nenávidí. Naopak, čím více času spolu trávili, tím více se jí opravdu líbil. Líbil se jí, měla ho ráda. Což bylo tak zatraceně špatně. Remy není materiál na přítele. A já nechci přítele.
Nebo alespoň ne toho, který byl na vrcholu žebříčku v počtu ošukaných žen na všech veřejných záchodcích v pekle. Do prdele…
Povzdechla si, když padla na matraci. Cožpak ji osamělost nakonec přehodí přes okraj? Byla konečně natolik zoufalá po muži ve svém životě, že si představovala city k tomu nejhoršímu možnému kandidátu?
Nebo možná jsem jen opravdu nadržená.
To bylo něco, co by mola napravit. Popadla Velkého D z noční zásuvky a snažila se jeho ledovou, plastovou velikost porovnat s tvrdou boulí, kterou cítila u Remyho. Když si ho zasunula mezi stehna, snažila se předstírat, že do ní vráží Remy. Remy ji šukal, hladil. Miluje mě…
Když s vyvrcholením vykřikla, byla to jeho tvář, kterou viděla, jeho jméno, které pronesla.
Ležela tam, její tělo se uklidňovalo, zatímco proklínala způsob, jakým uchvátil její tělo i mysl. Jak může to kouzlo zrušit? Jak se ho může zbavit?
Telefon na nočním stolku zazvonil. Popadla ho a zavrčela: „Co je?“
„Jen jsem se chtěl zeptat, jaký jsem byl? Protože ty jsi byla skvělá,“ zapředl.
Jak to, že?... Jak to věděl?... Vzrušení, které cítila po jeho slovech, ji nasralo. „Felipe byl úžasný.“
„Kdo?“ Zavrčel.
„Felipe, můj kamarád na šukání. Copak jsem se o něm předtím nezmínila? No, čekal na mě vevnitř a mmmm.“ Pro efekt se odmlčela. „Řekněme, že to byla zábava plná výkřiků a smetany. A pokud ti to nevadí, už musím jít. Je čas na druhé kolo.“
Pekelný bzukot, který se ozval, když třísknul sluchátkem, ji nepotěšil tolik, jak očekávala. A navzdory skutečnosti, že zůstala chvíli vzhůru, dveře se nikdy neotřásly. Remy nikdy nepropadl žárlivosti natolik, aby šel nakopat zadek jejímu neviditelnému milenci.
Ten blbec.
* * *
Lucifer se zakousl dlouhé psí nohy – mix kolie a daschunda s trochou hořčice a pikantní omáčky. Mmmm, nikdy nejedl nic tak dobrého. A pomyšlení na to, že smrtelníci touží po obyčejných vepřových a hovězích párcích. S plnou pusou nemohl ihned odpovědět, když se Remy svalil na kuchyňskou židli vedle něj a zavrčel. „Ona má přítele!“
Polykajíc, se snažil pochopit slova jeho vojáka. „Kdo?“
„Čarodějka. Ysabel. Volal jsem jí, abych jí popřál dobrou noc a zavěsila mi, aby si mohla dát druhé kolo s Felipem.“ Remyho rty se znechuceně stočily.
Ne, nemohl si pomoci. Lucifer si odfrkl a pak se rozesmál.
„Co je tady k smíchu, šéfe?“
„Ty, že si jí věřil. Ysabele nebyla s mužem od chvíle, co s ní její poslední a jediný milenec vyběhl.“ Ne, že by se Lucifer staral. Franciscova chyba mu získala smlouvu na pět set let a duše.
„Chceš říct, že si to vymyslela?“
„Felipe je jméno její kočky. A co jsem slyšel, není na zvířata. Kromě toho, koho zajímá, že má přítele? Není to přeci tak, že bys měl zájem?“ Lucifer si kousnul do svého psa, zatímco chytře sledoval jeho zmateného miniona. Opravdu ho bavilo sledovat Remyho, jak bojuje proti svým emocím.
„Samozřejmě, že nemám zájem. Je to jen mise.“
Lucifer si odfrkl a plameny vystřelily, spálily jeho kyselou okurku. „I když oceňuji lhaní, ani já nejsem tak hloupý. Ta holka se ti líbí.“
„Možná. Ale nenávidí mě.“
„A to tě někdy předtím zastavilo?“
„Ona je jiná?“
„Opravdu? Legrační, pro mě vypadá jako ženská. Dvě nohy. Dvě kozy. Díra místo ptáka. Dostaň ji na své slavné sexuální okouzlení, dobře ji ošukej a dostaň ji ze svého systému.“
S napjatými rysy se Remy postavil před něj. „Je to víc než jen díra na šukání. Je chytrá, upovídaná. A taky statečná.“
„Hmm… to zní jako slova muže, který hledá víc, než jen šukání.“
„To je to, čeho se bojím.“
„Promiň? Pekelný voják nemá strach z pidi mini ženy.“
Remyho vyklenuté obočí přimělo Lucifera rozesmát se.
„Dobře, s její mocí se musí počítat, ale přesto se mi zdá, že tě pomyšlení na závazek děsí, chlapče.“
„Ne tak docela. Ženská populace bude plakat, protože ačkoliv je to pro mě šokující a neočekávané, myslím, že jsem připraven se usadit s jednou Šťastnou Dámou. A jsem si jistý, že je to čarodějka.“
„Tak v čem je problém?“
„Hmm, ve faktu, že se mě pravděpodobně pokusí zabít. Vlastně mi to slíbila. To není přesně to, co bych nazval dobrým startem.“
„Tak si to rozmysli. Ukaž jí jinou stránku sebe sama. Tu, která netouží jen po sexu se všemi kočičkami. Ukaž jí vojáka s desítkami pochval. Nech ji poznat svou rodinu.“ Když Remymu klesla čelist, Lucifer ironicky dodal. „Na druhou stranu, tuhle část bys měl asi přeskočit.“
„Když to říkáš, zní to tak snadně.“
„Někdy to takové je.“
„Jak jsi získal Matku Zemi? Jste úplné protiklady, a přesto se zdá, že to funguje.“
Lucifer se zamračil. „Zavrženíhodná žena. Nevyslovuj její jméno. Jinak se ukáže a zničí mi svačinku. Nesmíš jíst kořeněná jídla před spaním,“ řekl vysokým hláskem. „Od toho je láhev plná antacidu.“
„Ale měl jsem dojem, že ji máš rád?“
Lucifer protočil oči v sloup. „Samozřejmě, že ano. Ale to neznamená, že nemáme své rozdíly, chlapče. To je to, co dělá náš vztah svěží a vzrušující. Já ji neposlouchám. Ona mě potrestá. Zahraju na ni drsňáka a pak ji honím kolem hradu, zatímco se směje a svléká.“
„Hm, příliš mnoho informací, šéfe.“
„Ne. Příliš mnoho by bylo, kdybych tě pozval na domácí video, které jsem natočil. Ale dostáváme se mimo téma. Zapomeň na můj úžasný sexuální život, ačkoliv vím, že je to těžké, protože jsem tak úžasný – ale pojďme se soustředit na tebe, což si opět odporuje vzhledem k tomu, že se Peklo točí kolem mě. Přestaň se s čarodějkou chovat jako holka a dostaň se z toho. Chceš ji. Ona chce tebe, jinak by tě už dávno změnila v brouka a zadupala. Všechno ostatní se vyřeší za pochodu.“
Remy se napřímil. „Máš pravdu. Jsem voják pekelné armády. Nic mě neporazí. Vezmu si příklad z největšího sukničkám, jakého Peklo kdy poznalo a…“
„Pssst! Snažíš se, aby mě znovu vykopla z postele? Geia nesnáší, když jí lidé připomínají mou pověst.“
„Myslíš to o tom, že si sukničkář?“ Drobná Matka Země se náhle objevila a Lucifer téměř spadl ze židle.
„Mohla bys nejdřív zaklepat?“ Vykřikl.
„Ale pak bych neslyšela, jak se sluníš v obdivování toho, kolikrát jsi mě podvedl,“ odsekla, její zelené oči zářily.
„Po milionté, ani jsem v té době nevěděl, že jsme pár. Jak příhodné, že zapomínáš na kouzlo, které jsi na mě použila. Vzpomínáš si, to, které si použila, abys mi vymazala všechny vzpomínky na tebe?“
Popotáhla. „Muž, který by mě opravdu miloval, by to stejně věděl a nezabloudil by.“
„Měli jsme pauzu!“ Zařval Lucifer.
„Tahle výmluva nepomohla Rossovi[3] a nebude fungovat ani pro tebe,“ zařvala zpět.
„Hm, myslím, že bych měl odejít.“ Remy se zvedl ze židle a couvl. Gaia obrátila svůj divoký pohled na něj, a s rozšířenýma očima démon svěsil svůj ocas a utekl.
Smějící se Gaia skočila Luciferovi do klína. „To byla legrace, i když nevím, kdo to byl.“
„Je to můj první pokus o experiment.“
„Jaký experiment?“ Zeptala se.
„Kdo by se staral o práci, když ti musím ukázat něco mnohem zajímavějšího,“ odvětil s úšklebkem, protože stále nebyl připraven sdělit jí svůj mistrovský plán. Naštěstí pro něj shledala jeho tvrdý problém zajímavým. A ne, nemyslel tím svého ptáka. Úchylové. Ačkoliv, udělal jí to, když se skláněla nad nejnovější sochou, kterou přidal do zahrady jako dárek pro ni. Měla tvar penisu a byl to rozhodně dobrý krok zvlášť, když komentovala jeho velkolepou velikost.


[1]  Film, kde chlapec přijde o svého psa a na konci si pořídí nové štěně, na poctu pojmenované Young Yeller.
[2] D baterie a Big D, pseudonym pro Dildo, či vibrátor.
[3] Ze seriálu přátelé

23 komentářů:

  1. Super,děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  2. Díky za překlad, jsem zvědavá, jak to bude pokračovat.

    OdpovědětVymazat
  3. ďakujem za kapitolu

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  5. po nárocnom dni v práci dakujem moc za príjemnú kapitolu :)Tinka

    OdpovědětVymazat
  6. Moc, moc děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  7. moc moc děkuju za kapitolku!!! :)

    OdpovědětVymazat
  8. Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  9. Děkuji moc za překlad.

    OdpovědětVymazat
  10. děkuji za překlad

    OdpovědětVymazat
  11. díky za přeložení :)

    OdpovědětVymazat
  12. Skvělý, moc děkuju za překlad.

    OdpovědětVymazat
  13. Díky moc za překlad :-D

    OdpovědětVymazat
  14. moc dík za překlad :D

    OdpovědětVymazat