čtvrtek 18. července 2013

Démon a jeho čarodějka - 6. Kapitola




Peklo mělo mnoho podob, nejčastěji však tato rozlehlá metropole utvářela malebné pozadí s žhavým a pršícím popelem. Ale peklo bylo víc než jen místo k pronájmu plné zchátralých hradů a klikatých prašných cest. Jáma neustále rostla. Doslova. Stále se rozšiřovala do větší a větší velikosti, do divoké džungle, která obklopovala devět kruhů. Bez ohledu na to, kolik kartografů se tuto oblast pokoušelo zmapovat, stále se měnila a nová neprozkoumaná území se objevovala – včetně nebezpečných míst, ze kterých se vrátila jen hrstka těch, co se tam vydala. Ale pokud člověk ignoroval magickou sílu jámy pohltit veškeré duše, démony a jiné bytosti, které neustále přicházeli, a jejich počet se násobil, pak by viděl, že je to tak vcelku normální.
V mnoha ohledech Peklo připomínalo svět smrtelníků, což by jistě nějaké světské učence zklamalo. Byty a domy pokrývaly všech devět kruhů. Budovy všech tvarů a velikostí, včetně obchodů a divadel, nacpané v jakékoliv skulince, do které se vešly. Peklo to mělo všechno, postavené v zatraceném vzhledu, abyste se v Jámě cítili jako doma. Byla domovem pro ty, kdo zhřešili – i když jen maličko.
Ačkoliv tady byl jediný aspekt, kterým by tento neustále žhavý svět potěšil ty, kteří kážou o ohni a síře: vězení.
Peklo vědělo, jak potrestat. Udělalo si z toho umění a libovalo si v tom. Výkřiky agónie a proseb o milost byly slyšet dlouze předtím, než se objevila klikatá stezka vedoucí k sídlu známém jednoduše jako Pekelné vězení. Ale nebojte se – zatímco většina duší byla odsouzena k životu v Jámě, pouze opravdu ti okázalí si vysloužili trest odnětí svobody.
Násilníci, sériový vrazi, ředitelé firem, právníci – ti všichni trpěli věčnými muky pro přečiny v jejich životě. Lucifer, pastýř tolika duší, si pro tyto nejlepší schovával to nejhorší.
Zrezivělé kovové brány lemované strážními věžemi se tyčily v zorném poli, zatímco zoufalé výkřiky se ozývaly hlasitěji. Remy se podíval na čarodějnici, aby viděl její reakci, ale ona se nekrčila, ani neuhýbala. Pochodovala vedle něj, chladná a panovačná, bez obav a beze studu z toho, co uvidí za dveřmi věznice. Bylo zřejmé, že tohle ohavné místo navštívila už předtím, ale jeho napadlo, za jakým to asi bylo účelem.
Strážce, korpulentní démon pokrytý černými puchýři, se s nimi setkal, jeho žluté oči byly přivřené, příliš dlouho přilepené na Ysabelině křivkách. Remy mu dovolí ji obdivovat pohledem, ale jestli se jí odváží dotknout… přivlastňovací pocity k čarodějce ho překvapily. Žárlivost nebyla něčím, s čím by se setkával často, a nikdy vůči ženám. Povýšení v práci, nebo skvělý podnájem, to ano, ale ženská?
Pravděpodobně to bylo proto, že ho odmítla. Viděl ji jako výzvu, a dokud se jí nedostane do kalhotek, nechtěl, aby někdo dostal chuť na jeho hlavní cenu. Ach ano, byla to velká lež. Jeho šéf by na něj byl nejspíš pyšný.
„Remy, osobní strážce Lucifera. Co tě přivádí do našeho něžného místečka,“ zeptal se ho strážce, poznávajíc ho.
Překvapený se Remy pořádně podíval na démona a pak se usmál. „Craxy, ty starý prevíte. Tak tohle je místo, kdes skončil?“ Málem Craxe nepoznal, když tento kdysi vychrtlý mladík najednou zabíral spoustu místa.
„Po akademii,“ což bylo místo, kam šli všichni démoni – ať už čistokrevní nebo jen poloviční – v mladistvém věku, „mě můj Lord přiřadil k vězení, ale teprve nedávno jsem získal povýšení.“
„Gratuluju k vedení. Pěkný postup,“ poblahopřál mu Remy. Popravdě, kdyby měl na tomto místě strávit víc než pár hodin, nejspíš by se zbláznil a slintal by někde v rohu. Pracovat na místě, jako bylo tohle, chtělo silný žaludek a nervy.
Hruď jeho starého přítele ze školy se vzedmula. „Děkuju ti. Ale protože jsi nevěděl, že tu jsem, nejspíš tě sem přivedlo něco jiného.“
„Jsem tady jménem našeho Lorda. Vyšetřuji útěk pěti tvých vězňů.“ A v tom okamžiku zmizel Craxův veselý úsměv, který by pro nezasvěcené byl pravděpodobně děsivější než zamračení, které ho nahradilo.
„Ti zatracení hajzlové. Nicméně jeden z nich se minulou noc vrátil. Zatímco mluvíme, tak se seznamuje se skřipcem.“
„Vyslechl si ho ohledně toho, jak se mu podařilo uprchnout,“ Zeptala se Ysabele dřív, než to stihl Remy.
Craxův žlutý pohled po ní přejel, než odpověděl. „Ptal jsem se. Neodpověděl. Nějaká kouzla mu v tom bránila. Volal jsem Lordově čarodějce, aby se na to přišla podívat, protože ta má mi nebyla schopná říct nic.“
„Můžeme to zkusit my? Má přítelkyně a já máme zájem na této věci a máme oprávnění Lorda k vyšetřování.“
„Poslužte si.“
Crax je vedl přes bludiště chodeb, některé z odboček odhalovaly scény plné ohně a mučení, jiné bičování, některé jen podivné verze lechtání.“
Strážce viděl, jak po nich Remy hází očkem a zasmál se. „Ten psychopat si myslí, že je smích hřích. Zabil děti souseda, protože se neustále chichotaly na dvorku. Takže ho celý den rozesmíváme. Měl bys slyšet, jak ten chlap po nocích vzlyká ve své cele, zatímco mlátí hlavou o zeď.“
Jo, jak už jsem říkal. Lucifer vyniká v tom, co dělá.
Zadní část budovy byla hrozivě tichá v porovnání se zbytkem cesty a Remy se zamračil. „Máte v této části kouzla tlumící zvuky?“
Crax zavrtěl hlavou. „Říkal jsem ti, že ten Pedro nemluví. A tím myslím vůbec. Ani nevykřikne, nevykvíkne, bez ohledu na to, co mu děláme. Kluky to děsí.“
Děsilo to i jeho, natož ostatní, a vrhl rychlý pohled po Ysabel, spatřil ustaranou vrásku na jejím čele.
Vešli do cely, jejíž dobré osvětlení vykreslovalo zářivou scénu do všech hrůzných detailů. Postačí, když řekne, že to bylo ošklivé i na jeho měřítka, a krvavé – z toho důvodu byl taky v podlaze odvod.
Ysabel opatrně našlapovala přes rudou řeku, razila si svou cestu do Pekelné místnosti, dokud nestála před velkým skřipcem. Natažený přes, jako maso na rožni, její přítel z noci předtím, Pedro, nevypadal, že je potěšen tím, že je obyvatelem Jámy – což Remymu vůbec nevadilo. Ten parchant si trest zasloužil.
I přes nedostatek zvuků by si jen hloupý idiot nevšimnul, že Pedro trpěl. Měl vyvalené oči. Ústa měl otevřená v tichém výkřiku, ale nebylo slyšet absolutně nic. To nebylo v pořádku. I ti co potlačovali slova, vydávali nějaké zvuky.
Remy se díval, jak jeho čarodějka sjíždí muže pohledem od hlavy až k patě, a pak do vzduchu nakreslila jakési symboly. Zachytil proud magie, ozonovou vůni, elektřinu – a pak její pokus s brněním vzduchu odezněl do ztracena. Scéna se nezměnila a on zůstával tak tichý, že by vedle něj mohlo spát i démonní dítě.
Po chvíli se otočila, vypadala zamyšleně. „To, co ho svazuje, je silné. A jemné. Nemůžu ani vidět nitě kouzla, kvůli kterému nemůže mluvit.“
„Což znamená, že mu v útěku rozhodně pomáhal někdo zvenčí.“
„To je nemožné,“ vyprskl Crax. „Pozorně sledujeme návštěvníky. Prohledáváme je důkladněji, než by to udělali jejich milenci.“
„Ačkoliv nemůžeš vidět kouzla,“ dodala suše.
Crax se zamračil při její poznámce.
„Budeme potřebovat kopii z knihy návštěv,“ nařídil mu Remy. „A chci vidět jejich cely. Možná, že tam jejich tajemný dobrodinec zanechal stopu.“
„Samozřejmě. Následujte mě.“
Ysabel kráčela za Craxem a Remy pozoroval víc její zadek, než cokoliv jiného. Kulatý, dostatečně měkký na to, aby se dal stisknout a on se nemohl dočkat, až…
„Vypadá ještě lépe, když se sehnu,“ vykřikla přes rameno. „Ne, že bys to někdy mohl vidět. Schovávám si to pro své speciální přátele.“ Zasmála se, což byl chraplavý zvuk, který zamířil rovnou k jeho penisu a pohladil ho. A pak ta mrška začala při chůzi kývat boky. Jak říkal předtím, Lord věděl, jak mučit dokonce i jeho oblíbené vojáky.
Navštívili pět osamocených cel – kamenné zdi, žádná okna, hladká podlaha, silné kovové mříže – všechno bylo holé, dokonce i deka.
„Nic tady není,“ zavrčel Remy poté, co prošel poslední. Ani zatracený pach.
„Žádná magie,“ přemítavě přemýšlela prsty po kamenných blocích. „Žádné vyřezané symboly. Nic. Jak že to znovu uprchli?“
Crax pokrčil rameny. „To jsme nezjistili. V jednu chvíli byli všichni ve svých celách, škemrající o vhození do Propasti, a v další byli pryč. Dveře byly stále zamčené, nijak neporušené.“
„A co videozáznamy?“
Kapka slin dopadla na podlahu, než Crax zasyčel svou odpověď. „Zkurveně smazané. Spousty z nich. A než se zeptáš, ne, nemám ponětí, jak se to sakra stalo. Pravděpodobně ti zatracení impové. Ty otravné potvory se dostanou všude.“
„Tak ať si to ujasníme,“ řekla Ysabel. „Ztratil jsi pět vězňů, nemáš ponětí jak a kdy, nemáš kvůli poruše ani záznam a ani nemůžeš přimět jednu připoutanou duši mluvit?“
„Když to řekneš takhle, tak to zní špatně.“
Ysabel přistoupila ke strážci, a ačkoliv byla podstatně menší než on, zdálo se, že nějakým způsobem povyrostla. „Špatné je, že pokud necháš ještě nějakého vězně uprchnout, nebudeš se muset bát toho, že tě ďábel vyhodí, protože sem přijdu osobně, odřežu ti kusy masa z těla a nakrmím jimi psy. Neschopnost je nepřijatelná a já ji nebudu tolerovat.“
„Ano, madam.“
Remy se zasmál, když od ní Cryx odvrávoral se zmateným výrazem ve tváři. Stále se smál, když vystupovali zrezivělou branou.
„Co je tady tak zatraceně legračního?“ Zeptala se skrz zaťaté zuby.
„Ty. Myslím tím, že ses včera v noci ani nedokázala udržet proti Pedrovi, a přesto tady vyhrožuješ Strážci Pekelné věznice. To chce koule.“
Nedostal žádné varování, jen mávnula rukou a on proletěl vzduchem a svým impozantním tělem narazil do skály. A ne nijak jemně. Ouch.
Ysabel kráčela směrem k němu, boky se jí vlnily, moc vířila vzduchem kolem ní, zvedala jí kadeře v divokém tanci. Jako přilepeného brouka ho její kouzlo drželo na místě a on si užíval pohled na čarodějku, která měla vztek. Povídejte mi o žhavosti.
„Za prvé, démone, ujasněme si jednu věc. Já. Nejsem. Slabá. To co jsi viděl minulou noc, byl další zkurvený dodatek Lucifera, který mě jakoby mávnutím kouzelného proutku, dělá stejně silnou, jako když jsem zemřela – ale pouze tehdy, když jsem na smrtelné planině v přítomnosti duše, kterou jsem zatratila. Kdykoliv jindy si semnou nelze zahrávat.“
„Když jsi taková tvrďaska, jak to, že jsem o tobě nikdy neslyšel?“
„Raději zůstávám stranou na rozdíl od některých čarodějek, které znám,“ řekla s úsměvem, když se před ním zastavila. „Ale mám přezdívku.“
„Kočička u tyče?“
„Ne.“
„Ta, co ti naplácá na zadek magií?“
„Rozhodně ne.“
„Já vím, musíš být ta slavná BJ Swallows.[1]
„Ublížím ti.“
„Uhádl jsem to?“
„Ne. A tvoje vymyšlené přezdívky mě akorát štvou.“
„Vymyšlené? Musím ti říct, že tyhle přezdívky patřily těm nejslavnějším čarodějkám, jaké znám. Samozřejmě, že nevím, jestli jejich magické schopnosti přesahují jejich taneček u tyče, ale jsou v mých kruzích velmi známé.“
„Proč mě to nepřekvapuje?“
„Chystáš se mi tedy říct, jak ti říkají? Protože bych se mohl vsadit, že to není Kouzelný Koláčku.“
Rozhodně se potřeboval naučit, jak se udržet nějaké myšlenky jen pro sebe, což bylo snadné předsevzetí, protože najednou cítil její železné sevření na svých koulích. To nebylo tak docela to, jak si představoval její první dotek.
Otočila s nimi. Trhl sebou. „Ber to jako připomínku, že semnou nemáš vyjebávat. A jen abys věděl, zatímco má přezdívka je Krvavá čarodějnice, můj titul je Satanova Asistentka.“
To byla ona, kdo přiměl všechny ty duše třást se? Sakra. „Slyšel jsem o tobě.“
„Dobrá, pak tedy víš, co dokážu. A měla bych dodat, že to bolí.“ Naklonila se na špičky, a zatímco mluvila, její rty byly opravdu blízko.
Ale Ysabel nebyla jediná s překvapením. A opravdu posunula hranice pokušení příliš daleko. Vytrhl se z jejího magického sevření, objal ji, čímž si přitiskl její poprsí na svou hruď. „Zmínil jsem se, že kromě ohňových schopností, dokážu rozplétat určité formy magie?“
A pak ji políbil a u všech uhlíků v peci pekelné, nikdy nic nebylo žhavější.
* * *
Jak se mi povedlo dostat se z toho, kdy jsem mu ukazovala jeho místo k tomu, že mám jeho jazyk v puse?
Jistě to byla zajímavá otázka, ale ne tak zajímavá jako oheň, který ji spaloval. A zatímco Ysabel při několika příležitostech – obvykle opilá – dovolila mužům, aby ji políbili – než je odhodila magií – nic to nebylo ve srovnání s Remyho objetím. Nemohl se mu rovnat ani polibek Francisca.
Jak mohla cítit mezi nohama to, jak jí saje její rty, to byla záhada – ale líbilo se jí to. A jak dokázal proplétat svůj jazyk s jejím tak, že jí do těla vysílal příjemné chvění, to nedávalo smysl.
Jeho ruce uchopily její zadeček, zmáčkly ho a přitiskly si ji k jeho pevnému tělu. Tělu, které bylo nadšené tím, že ji cítí, podle tvrdé boule na jejím břiše.
Ten okamžik byl plný naprostého šílenství – a vzrušení. Chtěla mu roztrhnout košili a zabořit nehty do jeho trupu. Chtěla, aby ji zvedl, aby mu mohla obtočit nohy kolem pasu a…
Odtrhla od něj rty a strčila mu do hrudi. „Co jsi mi to udělal?“
S očima zářícíma touhou se na ni podíval. „Políbil jsem tě.“
„Samozřejmě. Ale jak si mě mohl přimět, aby se mi to líbilo? Polibky mě nenutí cítit se jako…“
„Jako krásná, žádoucí žena, potřebující mužský dotek? Toužící cítit jeho…“
„Neopovažuj se to vyslovit! Nechci tě. Ani tě nemám ráda. Takže znovu, jaký druh magie jsi použil? Nebo je to droga?“
Ušklíbl se. „Říká se tomu dokonalá technika, má malá pumo. Na zkušenou ženu v tvých letech bych si myslel, že už to víš.“
Odmítla se červenat, nebo odvrátit svůj pohled. „Už jsem byla s mužem.“ Vlastně s jediným mužem, který ačkoliv jí byl schopen dát rozkoš, ji v závěru zradil. Kromě jejích zkušeností s Franciscem, jejím jediným srovnáním bylo opilecké mumlání, které nikdy nezašlo dál než za nedbalé polibky, což následovalo vyzvracením devadesáti devíti procent alkoholu se zbytky. „Nebylo to vůbec takové.“
„Děkuju ti. Můžeme pokračovat?“
„Ne. A už mi to znovu nedělej.“
„Říká se tomu francouzský polibek.“
„To je fuk. Zkus to znovu a já…“ se před tebou sehnu a budu tě prosit, aby sis mě vzal. Budu na tebe křičet, abys mi vylízal mou kočičku. Budu tě šukat, dokud… „Argh! Nenávidím tě.“
Její odchod nebyl jedním z jejích zářivých okamžiků, zvláště proto, že cítila, jak se jí jeho pohled zavrtává do zadku a k čertu s tím, ale donutilo ji to s ním zavrtět.
Musím ho poslat pryč dřív, než udělám něco hloupého. Jo, něco jako mít orgasmus s něčím, co není plastové, poprvé za pět set let.
* * *
Lucifer si seřadil své míčky a udělal několik cvičných ran svou stehenní kostí číslo devět. Scvrklá lebka čekala, až do ní udeří. Napřáhl se a…
„Chci, abys ho vykastroval!“
.. jeho rána divoce vyletěla, vrávorala mezi pilíři, a rozhodně dopadla úplně mimo jamku. S povzdechem se otočil a podíval se na Ysabel, která jako obvykle vypadala otráveně.
„Co udělal tentokrát?“ Zeptal se, když se zhroutil do křesla.
„Políbil mě.“
Vždycky věděl, že je Remy statečnější, než většina ostatních. „Ta hrůza. Ta hanba. A dál?“
„Co myslíš tím a dál? Nechci ho.“
„Tak mu řekni ne.“
„Řekla jsem. Tak nějak.“ Podíval se na ni. Vzdychla. „Dobře, oplatila jsem mu polibek. Ale nechtěla jsem. Donutil mě k tomu.“
Lucifer zamrkal. Strčil si prst do ucha a zakroutil jím. Určitě špatně slyšel. „Donutil tě k tomu? Promiň, ale nevstoupil jsem náhodou do alternativního vesmíru? Od kdy tě kdokoliv nutí k čemukoliv? Snažil jsem se tě pět set let donutit k tomu, abys chodila včas, a přesto stále trváš na tom, že si budeš vybírat svůj vlastní čas.“
Úšklebek ozdobil její tvář. „Dělám to proto, abych tě udržela v pozoru. A zpět k líbajícímu démonovi. Chci vědět, jak mu zabráníš používat jeho magii, lektvar, nebo čím mě to sakra přinutil, aby se mi to líbilo.“
Tak, teď to začínalo být zajímavé. „Ty vyšiluješ, protože se ti to líbilo?“
„Vlastně to milovala,“ oznámil Remy, vstupujíc bez ohlášení. Zdálo se, že zlozvyky jeho čarodějky se rozšiřovaly.
„To dnes už nikdo neklepe?“ Ale ani jeden z nich Luciferovi nevěnoval žádnou pozornost, zatímco stáli proti sobě.
„Nelíbilo se mi to.“
„Lhářko. Tvůj jazyk v mé puse říkal něco jiného.“
„Snažila jsem se vytlačit ten tvůj ven.“
„Tak proč si sténala rozkoší?“
„Nesténala jsem.“
„Hmm. Hmm.“ Remy zavřel oči, na tváři se mu objevil blažený výraz a vyšpulil rty.
Lucifera napadl, že by měl Remyho možná bránit, když Ysabel zvedla prsty.
„Udělám z tebe skřeta,“ vyhrožovala.
„Dotkni se mě neerotickým způsobem a já ti slibuji, že to budu považovat za předehru a nejen, že tě znovu políbím, ale také z tebe stáhnu každý kousek oblečení, olížu tě od hlavy až k patě a přinutím tě křičet mé jméno, ne jednou, ne dvakrát, ale třikrát, až se uděláš.“
„To by ses neodvážil,“ řekla rozzlobeně, oči jí problikávaly vztekem – a něčím víc pro Lucifera zajímavým – zájmem.
Před tím, než stihli způsobit jakoukoliv škodu jeho kanceláři, Lucifer luskl prsty a zmrazil je. Skutečně se nestaral o to, co udělají jeden druhému, ale strávil několik měsíců tím, že se snažil v divočině chytit zvíře, ze kterého si udělal stůl.
„Děti, děti,“ řekl a strčil si ruce za záda, zapínající svůj otcovský režim. Tohle obvykle přimělo jeho dceru, Muriel, se rozesmát. „Musím vám připomínat, že jsem vám dal za úkol misi? Takovou, kterou bys ty, Ÿsabel, měla chtít splnit co nejdříve. Nepotřebuji, abyste to vy dva POSRALI!“ Nechal svůj hlas nabírat na síle, dokud se všude nerozléhal. „Byl jsem víc než tolerantní, ale už toho mám dost. Přestanete za mnou chodit s vašimi drobnými rozmíškami. Uděláte práci, kterou jsem vám přiřadil. A pokud nechceš, aby ti strkal jazyk do pusy, Ysabel, pak mu ho ukousni. I když opravdu, pokud se ti to tak moc líbilo, tak nechápu, v čem je problém. Možná, že kdyby ses nechala políbit po druhé, konečně by tě to zbavilo toho klacku, který máš zastrčený v prdeli. Teď, když už jsme tu hotovi – a protože já jsem šéf, tak říkám, že jsme – odejděte a už se nevracejte, dokud nebudete hotovi, protože když to uděláte, svážu vás k sobě lepící páskou a hodím vás do temné místnosti, dokud se spolu nenaučíte vycházet. Nebo šukat. Je mi jedno co, ačkoliv dávám přednost tomu druhému, protože bych to mohl sledovat.“
Lusknul prsty a ti dva na něj chvíli zírali a mlčeli, než odkráčeli pryč – ačkoliv by se vsadil, že jim to vydrželo sotva do hlavního sálu.
A právě jako na zavolanou…
„Nikdy jsem neviděl, že by měl někdo v zadku klacek. Nechceš se ohnout a ukázat mi to?“ Prásk. „Au, tak tohle bylo naprosto nemístné.“
Lucifer si povzdechl a zhroutil se na židli, aniž by se vrátil k procvičování svého úderu. Při rychlosti, s jakou věci postupovaly, jeho machinace nikdy nepřinesou ovoce a ještě hůře, jeho bratr mu nakope prdel na výročí turnaje Golfu Mezi Světy. Zatraceně.




[1] Je to myšleno jakože blowjob+swallow = vykouřit a polknout

31 komentářů:

  1. dakujem :) super čítanie :) Tinka

    OdpovědětVymazat
  2. Ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  3. super :-D vďaka za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Vďaka - opäť skvelá kapitola. Ja byť tak Ysabel... Remy by tak dlho nečakal :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  6. díky moc za překlad uz se tesim na dalsi kapitolu:-)

    OdpovědětVymazat
  7. Moc moc děkuju za překlad

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuji za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  9. Úžasný, děkuji za překlad

    OdpovědětVymazat
  10. Toto bude super! Díky!

    OdpovědětVymazat
  11. Děkuju za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  12. Skvělí díl, děkuji :-)

    OdpovědětVymazat
  13. perfektní překlad, díky

    OdpovědětVymazat
  14. Díky moc za překlad :-D

    OdpovědětVymazat
  15. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  16. díky, super překlad

    OdpovědětVymazat
  17. díky moc za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  18. Děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat